Letní lorbalový kemp v České Lípě

Letní lorbalový kemp v České Lípě

Bakalářská práce

Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport Studijní obor: 7401R003 – Rekreologie

Autor práce: Milan Tichý

Vedoucí práce: PaedDr. Jindřich Martinec

Liberec 2016

Poděkování

Poděkování patří v první řadě vedoucímu práce PaedDr. Jindřichu Martincovi, jehož věcné rady a připomínky byly pro zhotovení práce nezbytné. Dále bych rád poděkoval Štěpánovi Slanému, manažerovi FBC Česká Lípa, který mě na cestu florbalu přivedl, od mládí mě motivoval a bez jeho úsilí bych jistě dnes nebyl tam, kde jsem.

V neposlední řadě patří velký dík mé rodině, která mi po celou dobu studia vyjadřovala podporu.

Anotace

Bakalářská práce se zabývá zpracováním projektu letního florbalového kempu v České Lípě.

Teoretická část se ve svém úvodu zaobírá historií florbalu, jeho základními pravidly a stručným výčtem nutného florbalového vybavení. Dále se věnuje vysvětlení základních pojmů z oblastí managementu, projektového managementu a marketingu. V neposlední řadě dochází ke stanovení kritérií, které je třeba dodržet při organizaci sportovní akce podobného charakteru.

Část praktická je přímo zaměřena na organizaci letního florbalového kempu v České Lípě. Začátek praktické části je věnován představení základní charakteristiky kempu, dochází k opodstatnění volby specifického modelu kempu, nastínění jeho hlavní myšlenky, vytyčení cílové skupiny účastníků či zapojení místního FBC Česká Lípa. Dále se praktická část zaměřuje na samotnou organizační fázi kempu, do které spadají veškeré nezbytnosti spojené s organizací sportovní akce, jakožto nastavení časového harmonogramu kempu, termín jeho konání, sponzoring, zajištění lidských zdrojů, sestavení programu kempu a samozřejmě jeho rozpočet.

Klíčová slova: Florbal, organizace, sportovní akce, kemp

Annotation

This bachelor thesis deals with a project of floorball camp in Česká Lípa.

Theoretical part deals with history of floorball, its basic principles and a brief list of necessary floorball equipment. Furthermore, the theoretical part deals with explanation of basic concepts in the areas of management, project management and marketing. Last but not least, the establishment of criteria to be followed when organizing sports events of a similar nature. Practical part is directly aimed at organization of a summer floorball camp in Česká Lípa. The beginning of the practical part is devoted to presentation of the basic characteristics of the camp, there is a rationale choice of a specific model camp, outlining his main ideas, defining target group of participants and the involvement of local FBC Česká Lípa. Furthermore, the practical part focuses on the organizational phase of the camp itself, which covers all the necessities associated with the organization of sporting events, as setting a timetable for camp dates of the event, sponsoring, providing human resources, build a camp program, and of course his budget.

Key words: Floorball, organization, sport event, camp

7

Obsah

Úvod ... 11

1 Cíle práce ... 12

1.1 Hlavní cíl ... 12

2 Florbal ... 13

2.1 Obecná charakteristika florbalu ... 13

2.2 Historie florbalu ve světě ... 14

2.3 Mezinárodní florbalová federace (IFF) ... 16

2.4 Florbal a olympijské hry ... 16

2.5 Mistrovství světa ve florbale ... 17

2.6 Historie českého florbalu ... 18

2.7 Florbal v číslech ... 21

2.8 Pravidla florbalu ... 23

2.9 Florbalové vybavení ... 26

3 Marketing ... 29

3.1 Marketingový mix ... 29

3.2 SWOT analýza ... 33

4 Management ... 34

4.1 Vymezení pojmu „management“ ... 34

4.2 Sportovní management ... 35

4.3 Manažer ... 35

8

4.4 Role manažera ... 36

4.5 Sportovní manažer ... 36

5 Projekt ... 37

5.1 Projektový management ... 37

6 Postup při pořádání sportovního kempu ... 39

6.1 Přípravná etapa, plánování a příprava akce ... 39

6.2 Realizace akce ... 39

6.3 Ukončení a zhodnocení akce ... 40

7 Průzkum trhu a analýza konkurenčních kempů ... 41

7.1 Analýza konkurenčních kempů na území ČR ... 41

8 Projekt letního florbalového kempu v České Lípě ... 45

8.1 Charakteristika projektu ... 45

8.2 Model kempu ... 45

8.3 Hlavní myšlenka kempu ... 46

8.4 Název kempu ... 46

8.5 Cílová skupina kempu ... 46

8.6 FBC Česká Lípa a jeho zapojení v organizaci kempu ... 46

8.7 Město Česká Lípa a jeho zapojení ... 47

9 „Lípa Camp 2017“ – organizační fáze kempu ... 48

9.1 Nastavení časové osy kempu ... 48

9.2 Volba typu kempu – příměstský kemp ... 49

9

9.3 Organizační fáze kempu z hlediska marketingového mixu ... 50

9.4 Sponzoring ... 55

9.5 Zabezpečení lidských zdrojů ... 55

9.6 Program kempu ... 57

9.7 Motivační florbalové soutěže v rámci kempu ... 60

10 Rozpočet kempu ... 62

10.1 Příjmy ... 62

10.2 Výdaje ... 63

10.3 Výpočet ceny ... 66

11 Ukončení a zhodnocení akce ... 69

11.1 SWOT analýza letního florbalového kempu v České Lípě ... 69

11.2 Diskuze ... 70

Závěr ... 73

10

Seznam obrázků

Obrázek 1: Životní cyklus produktu ... 31

Obrázek 2: Vliv tlaku zákazníků na snižování cen ... 32

Obrázek 3: Schéma SWOT analýzy ... 33

Obrázek 4: Rookie Camp logo ... 42

Obrázek 5: Floorball camp logo... 42

Obrázek 6: Sportovní hala Česká Lípa ... 51

Obrázek 7: Sportovní hala Česká Lípa ... 52

Obrázek 8: Zimní stadion spolu s plaveckým bazénem v České Lípě ... 52

Obrázek 9: Interiér plaveckého bazénu - bazén ... 53

Obrázek 10: Interiér plaveckého bazénu - vířivky ... 53

Obrázek 11: Jan Natov, reprezentant ČR ve florbale ... 57

Obrázek 12: Vstřelená branka z trestného střílení ... 61

Seznam tabulek

Tabulka 2: Florbal v číslech ve světě ... 22

Tabulka 3 Letní kempy s ubytováním... 44

Tabulka 4 Letní příměstské kempy ... 44

Tabulka 5: Hlavní příjmy kempu ... 62

Tabulka 6: Příjmy ze sponzoringu ... 63

Tabulka 7: Výpočet fixních nákladů ... 65

Tabulka 8: Výpočet variabilních nákladů ... 66

Tabulka 9: Výpočet ceny ... 66

Tabulka 10: Výsledná kalkulace rozpočtu ... 67

Tabulka 11: Výše zisku závislá na počtu účastníků ... 67

Tabulka 12: SWOT analýza "Lípa Camp 2017" ... 69

11

Úvod

Bakalářská práce se zabývá vytvořením projektu letního florbalového kempu v České Lípě.

Teoretická část práce je v první fázi věnována stručnému představení florbalu, zabývá se jeho světovou i tuzemskou historií a také jeho základními pravidly. Dále jsou vymezeny základní prvky vybavení, bez kterých se žádný florbalista neobejde.

V teoretické části práce se poté dozvíme něco o základních prvcích z pole marketingu, managementu a projektového managementu. Teoretickou část zakončuje vysvětlení správných postupů při realizaci sportovní akce, jejichž správné uchopení je z hlediska pořádání takovéto akce nezbytné.

Praktická část se v první řadě věnuje obecné charakteristice florbalového kempu, zvolení jeho vhodného názvu a jeho hlavní myšlence. Dále následuje vlastní organizační část kempu. V této části je v první řadě rozhodnuto, o jaký druh kempu se bude jednat.

Pomocí poznatků nabytých z teoretické části následně popíšeme, jak by měl kemp správně fungovat po stránce organizační, dojde ke stanovení harmonogramu kempu, podíváme se na marketingový mix kempu, kam mimo jiné patří jeho cena, dostupnost a propagace.

Praktická část se dále zabývá zajištěním lidských zdrojů kempu, jeho financování a možná rizika ze strany konkurentů.

Důvodů, proč jsem zvolil toto téma, je několik. Obor, který studuji, je jistě prvním důvodem. Správný rekreolog, respektive sportovní manažer, by měl jistě disponovat schopností kvalitně připravit a zorganizovat sportovní akci. Dalším důvodem zvolení tohoto tématu je bezesporu fakt, že se sám florbalu věnuji 8 let, na úrovni první ligy mužů momentálně působím v A-týmu FBC Česká Lípa a zajímalo mě, co všechno obnáší vytvoření letního kempu se zaměřením právě na florbal.

12

1 Cíle práce

1.1 Hlavní cíl

Hlavním cílem této bakalářské práce je vytvořit projekt letního florbalového kempu v České Lípě. Primárním úkolem je správně uchopit organizaci projektu takovéhoto charakteru a stanovit, jakým způsobem by měl kemp bez problémů probíhat.

Dílčí cíle práce:

• seznámení s historií a základním pravidly florbalu,

• analýza trhu a konkurenčních kempů,

• základní charakteristika kempu a návrh jeho organizační struktury,

• návrh rozpočtu akce, způsoby financování, propagace a sponzoring kempu.

13

2 Florbal

2.1 Obecná charakteristika florbalu

Florbal je kolektivní halový sport podobající se pozemnímu hokeji. Hraje se na hřišti o rozměrech 40 x 20 metrů, nejčastěji na umělém povrchu. Florbal se však dá hrát i na dřevěném povrchu, kterým jsou vybaveny zejména starší tělocvičny a sokolovny. Při každém utkání je hřiště ohraničeno 50 cm vysokými mantinely. (Skružný, 2005)

Během hry může mít každý tým na hřišti maximálně šest hráčů, při standartní herní situaci je tím šestým hráčem brankář. Do šesti hráčů v poli se družstvo rozhodne jít většinou až tehdy, kdy nutně potřebuje zvýšit útočnou sílu a vyrovnat nepříznivý stav utkání. Takovéto herní variantě se říká powerplay. (Skružný, 2005; ceskyflorbal.cz)

Hráčům slouží k hraní florbalu speciální hokejky vyrobené z lehkých karbonových a umělohmotných materiálů. Hmotnost florbalové hole nesmí podle pravidel přesáhnout 380 gramů. Florbalové hole mají k dispozici pouze hráči v poli, brankářům je zakázáno používat hůl. Další nezbytnou věcí pro hraní je specifický děrovaný míček. Každý takový míček má na svém povrchu 26 kulatých děr a váží pouhých 23 gramů. (Skružný, 2005;

ceskyflorbal.cz)

Cílem hry je vstřelit více branek než soupeř. Standartní hrací čas v nejvyšší soutěži je 3 x 20 minut čistého času. O florbalu se ve společnosti často hovoří jako o bezkontaktním sportu. Dávno tomu již tak není. Jedná se o jeden z nejrychlejších kolektivních sportů na světě a s tím jde ruku v ruce i vývoj a neustálé zrychlování této hry.

Fyzický kontakt mezi hráči je povolen, vždy záleží na posouzení rozhodčích, jak souboj mezi dvěma soupeři vyhodnotí. Pokud se jedná o čistý zákrok, hra pokračuje plynule dál.

Jestliže dojde k nedovolenému zákroku, je zapískán volný úder, navíc může dojít k vyloučení faulujícího hráče na dvě minuty (v případě menšího trestu) nebo i na pět minut (větší hrubost). (Skružný, 2005; ceskyflorbal.cz)

Přestože se v poslední době florbal stává profesionálním, či minimálně poloprofesionálním sportem, jeho největším plusem je dostupnost a snadná uchopitelnost pro všechny. Mezi největší výhody florbalu patří bezesporu malá finanční náročnost, což

14

ocení zejména rodiče, kteří mají okamžitě jednodušší rozhodování, jestli dát svou ratolest na hokej či právě na florbal. Další výhodou je relativní nenáročnost pro začátečníky, florbal si rychle osvojí opravdu téměř každý, nehledě na věk či pohlaví. Florbal se dá totiž od svého prvopočátku označit jako jeden z mála sportů, který je mužským i ženským.

Rovnost pohlaví si tak tento mladý sport zachovává jako jednu ze svých největších předností. (ceskyflorbal.cz)

2.2 Historie florbalu ve světě

Florbal v zámoří

Za kolébku florbalu je sice všeobecně považováno Švédsko, své první krůčky však florbal zaznamenal v Severní Americe. První soutěže se zde konaly od roku 1958, výhradně však pro děti a mládež. Vše to začalo v městečku Lakeville, ve státě Minneapolis, kde se v továrně na plast zrodil nápad vytvořit plastovou hokejku. Právě tam spatřily poprvé světlo světa umělohmotné hokejky značky Cosom. Výroba těchto holí výrazně vzrostla v dalším desetiletí především v USA a v Kanadě. I přes jejich rostoucí výrobu však florbal v zámoří nikdy naplno neprorazil a i proto se v 70. letech dvacátého století dostal poprvé do Evropy, konkrétně do Švédska. Tam se tzv. floorhockey, jak se mu tehdy v Severní Americe přezdívalo, těšil největší popularitě hlavně na školách a v mládežnických spolcích. Postupem času se začala objevovat nová označení tohoto sportu, ve kterých bylo slovo hockey vypuštěno – plastic bandy, softbandy či floorbandy.

(Kysel, 2010; ceskyflorbal.cz)

To bychom měli shrnuty prvopočátky florbalové hokejky, ale odkud se vzal ten míček se spoustou děr? Ač to jistě málokdo tuší, florbalový míček nevyvinuli samotní florbalisté. Tento děrovaný míček začali jako první využívat baseballisté v USA.

Baseballoví nadhazovači tehdy usoudili, že bude pro jejich trénink efektivnější používání lehčích míčků, nedopatřením tak vyvinuli míček, který měl v budoucnu naprosto jiné uplatnění a v naprosto jiné části světa. (Skružný, 2005)

Florbal ve Skandinávii

Ačkoliv první krůčky zaznamenala hra podobná dnešnímu florbalu v zámoří, organizované formy vznikaly až v Evropě a jsou nejvíce spojeny se skandinávskými

15

zeměmi. Konkrétně lze za kolébku florbalu považovat Švédsko, kde se počátky hry zvané innebandy datují k začátku sedmdesátých let dvacátého století. Nejčastěji tuto hru provozovali švédští hokejisté v letním období. Do Finska se florbal dostal o několik let později a ustálil se pro něj název salibandy. Již od počátku tyto dvě země udávaly florbalu směr vývoje, Švédsko bylo ale přece jen vždy o ten pomyslný vlásek napřed. (Kysel, 2010) Švýcarský florbal

Švýcarsko si, na rozdíl od severu Evropy, zvolilo poněkud rozdílnější cestu. V zemi helvétského kříže byl florbal od počátku v několika zásadních detailech jiný, než tomu bylo ve Skandinávii. Prvním rozdílem byl název, ve Švýcarsku se tomuto sportu od začátku říkalo unihockey. Dalo by se tedy říci, že se zde inspirovali více zámořským, než skandinávským názvem pro tento sport. Pojmenování unihockey se však rychle uchytilo a ve Švýcarsku se tak florbalu říká dodnes. (Kysel, 2010)

Velká členská základna a nedostatek velkých hal, to byly důvody k dalším nuceným změnám a inovacím oproti severským zemím. Florbalisté ve Švýcarsku totiž začali provozovat dvě obdoby tohoto sportu. Grossfeld, neboli „velký florbal“, byl první odnoží unihockeye. Hrál se pouze v nejvyšších soutěžích a to právě díky nedostatku velkých sportovních hal. Druhým typem byl kleinfeld, tzv. „malý florbal“. Jeho specifikem byl menší počet hráčů, ve kterých mohlo družstvo nastoupit k utkání. Každý tým mohl mít najednou na ploše pouze tři hráče v poli a brankáře. Kleinfeld se hrál pochopitelně v nižších soutěžích, kde se utkání mohla uskutečňovat i v menších halách a na menších hřištích, než bylo podle pravidel stanovených 40 x 20 metrů. Posledním a nejzásadnějším rozdílem oproti Skandinávii bylo to, že i brankář měl k dispozici hokejku, mohl se tedy více zapojovat do hry se svými spoluhráči z pole. Tato „vychytávka“ odkoukaná z ledního hokeje však i z florbalu postupně úplně vymizela a dnes se již hraje florbal pouze s brankářem, který k dispozici hůl nemá. I přes všechny tyto odlišnosti, které v minulosti provázely švýcarský florbal, se dnes Švýcarsko řadí k nejvyspělejším florbalovým zemím a jejich nejvyšší soutěž si, co se kvality týče, nezadá se švédskou Superligou či finskou Salibandyliigou. (Kysel, 2010)

16

2.3 Mezinárodní florbalová federace (IFF)

Atraktivní a především finančně nenáročná hra se dostávala stále více do podvědomí širší veřejnosti a tudíž i do podvědomí stále více zemí. Tento faktor byl stěžejním motivem pro vytvoření mezinárodní organizace, která by měla za úkol zastřešit veškeré národní svazy. Došlo tak ke vzniku Mezinárodní florbalové federace, anglicky International Floorball Federation (IFF). Organizace byla založena v roce 1986 ve švédské Huskvarně největšími propagátory florbalu v Evropě – Švédskem, Finskem a Švýcarskem. Jejím posláním bylo sdružovat země, kde se organizovaně hraje florbal. Mezi členské země se postupně zařadilo na začátku devadesátých let Norsko a Dánsko, poté Maďarsko a v roce 1993 společně s Ruskem konečně také Česká republika.

K březnu 2016 čítala organizace IFF 60 členských zemí, společně se 4 330 florbalovými kluby a 309 307 registrovanými hráči. Od roku 2005, kdy zastřešovala IFF 32 členských zemí, se počet členských zemí v organizaci IFF téměř zdvojnásobil. (Skružný, 2005;

ceskyflorbal.cz)

2.4 Florbal a olympijské hry

Florbal dlouhodobě usiluje o startování na letních olympijských hrách, do programu olympijských her však zatím nepatří. Pro zařazení nového sportu do olympijského programu je nezbytná větší rozšířenost sportu po celém světě a početnější členská základna. Florbal je však sportem, který má jistě v budoucnu na olympijských hrách své místo. Je zřejmé, že si bude muset ještě pár let počkat, přesto má již v této oblasti dílčí úspěchy. Úplně první krok směrem k olympiádě udělal florbal v roce 2001, kdy se stal členem v organizaci Sport Accord, která sdružuje všechny uznané sportovní federace na světě. O sedm let později, v roce 2008, udělil Mezinárodní olympijský výbor (dále jen MOV) florbalu předběžné uznání a začal podrobněji sledovat jeho vývoj. V témže roce se odehrával světový šampionát mužů ve florbale v České republice, konkrétně v Praze a v Ostravě. Na tomto mistrovství světa padl rekord v počtu návštěvníků za celý turnaj a MOV k tomuto faktu přihlédl. Divácky hojně navštěvovaná akce tak stála u zrodu dlouhé cesty, na jejímž konci může být účast florbalistů na olympijských hrách. Červenec 2011 se nesl ve znamení dalšího dílčího úspěchu pro florbal. V jihoafrickém Durbanu se florbal stal jedním z plnohodnotných členů MOV. Po zvolení mezi členy MOV došlo na jaře 2014 k zařazení florbalu do programu Světových her, které se v roce

17

2017 uskuteční v Polsku. Florbal se tak nyní může spokojit alespoň s menšími úspěchy v jeho vysněné honbě za startem na letních olympijských hrách. (ceskyflorbal.cz)

Jakým způsobem se vůbec nové sporty dostávají na program OH? První dva kroky si můžeme u florbalu označit jako splněné. Po uznání MOV a následném přijetí mezi jeho plnohodnotné členy splnil i další kritéria, zejména v oblasti boje proti dopingu. Takto přijatý sport může poté požádat o zařazení do programu olympijských her. Žadatele ovšem čeká náročná a zdlouhavá práce v podobě naplnění řady striktních kritérií. Nový sport musí prokázat svou vyspělost z hlediska globálního rozšíření, v čemž zatím florbal poměrně zaostává. Dále se hledí na míru sledovanosti sportu. Postupným splňováním podobných kritérií se sport dostane na tzv. short-list. Teprve z tohoto zkráceného seznamu jsou čekatelé vybíráni na program her. V posledních letech se navíc na olympijské hry nové sporty nepřidávají, pouze se zaplňují volná místa v programu po vyřazení některého sportu.

(ceskyflorbal.cz)

2.5 Mistrovství světa ve florbale

Mistrovství světa ve florbale datuje svůj první šampionát k roku 1996. Hraje se každoročně, avšak v sudý rok hrají muži a v lichý rok ženy. Jedná se pochopitelně o turnaj reprezentačních družstev členských zemí IFF. Historicky nejúspěšnější zemí je Švédsko. Mužská reprezentace Švédska se může pyšnit osmi zlatými a dvěma stříbrnými medailemi, ženská reprezentace Švédska na tom není se sedmi zlatými, jednou stříbrnou a dvěma bronzovými medailemi o moc hůře. (ceskyflorbal.cz)

Česká republika se zatím z titulu mistra světa nikdy neradovala. Největším dosavadním úspěchem jsou stříbrné medaile z mistrovství světa ve Švýcarsku z roku 2004, kde naši reprezentanti podlehli ve finálovém utkání Švédům. V letech 2010 a 2014 však zvládli Češi lépe souboj o třetí místo a díky tomu si mohli dvakrát pověsit na krk cenné bronzové medaile. V obou případech se radovali z vítězství proti Švýcarům. Česká republika se dočkala také pocty v podobě pořádání světových šampionátů v letech 1998 a 2008. Paradoxně se však na domácí půdě ani jednou netěšila z medailového umístění.

(ceskyflorbal.cz)

Nejbližší mistrovství světa ve florbale se uskuteční v prosinci 2016. Poprvé v historii se šampionát nebude konat v jedné ze čtyř největších florbalových velmocí,

18

ale jeho dějištěm bude hlavní město Lotyšska, Riga. Uskuteční se zde již jedenáctý ročník mistrovství světa ve florbale. Česká republika převezme otěže v podobě pořádání šampionátu opět v roce 2018, čeští diváci se tak mohou opět brzy těšit na možnost sledování nejlepších hráčů světa na vlastní oči. (ceskyflorbal.cz)

2.6 Historie českého florbalu

Jak vlastně vznikal český florbal a odkud se k nám tento mladý sport dostal?

Historie florbalu u nás je poměrně mladá a s fotbalem či s ledním hokejem se z historického hlediska v žádném případě nemůže poměřovat. Největší zbraní florbalu je však jeho enormně rychlý růst. Co se registrovaných hráčů týče, nachází se florbal na druhém místě v ČR za fotbalem. Pojďme se ale nejprve podívat, odkud vedly ty první kroky, které zapříčinily vznik českého florbalu. Jak je tomu v nejednom sportovním odvětví či v životě, k cíli často nevede pouze jedna správná cesta. Florbal se tak dostal do Čech několika různými cestami a to hned třemi. (Kysel, 2010)

Finské kořeny českého florbalu

Pro nás to vše začalo v jedné ze Skandinávských zemí, nebylo to však očekávaně ve Švédsku, nýbrž ve Finsku. První setkání s florbalem proběhlo díky výměnnému pobytu studentů pražské VŠE se studenty helsinské univerzity KY v roce 1984. Jedním z účastníků zájezdu do Finska byl i Michal Bauer, jeden z hlavních průkopníků florbalu v Čechách a pozdější šéf ligového týmu na pražském Chodově. Finové si pro české studenty připravili bohatý program, na jehož závěr připravili v tamní hale přibližně hodinovou ukázku florbalu. Pro naše studenty to byl úplně první kontakt s touto, pro ně dosud neznámou, hrou. Studenti VŠE byli z florbalu nadšeni, na nějaký čas byl však tento hodinový trénink vším, co zatím s florbalem zažili. (Skružný, 2005)

Uplynuly tři měsíce a Finové přijeli na oplátku na výměnný pobyt k nám do Československa. Nedorazili však s prázdnou. Jako dárek s sebou vzali sadu dvanácti florbalových holí, moc dobře si totiž pamatovali nadšení ve tvářích českých studentů z jejich prvního kontaktu s florbalem. Finové tedy florbal do Čech doslova přivezli. Jediná přijatelná tělocvična byla tehdy ve staré budově ekonomky a právě tam se v roce 1984 odehrál první mezistátní florbalový zápas mezi Československem a Finskem.

Naši severští protivníci pochopitelně zvítězili, již v té době uměli florbal skutečně velmi

19

dobře. Náplastí na smutek z prohraného utkání byl však fakt, že nám tu zanechali sadu hokejek a míčků, což bylo milým gestem. Chtěli tím zároveň pomoci s propagací zatím zcela neznámého sportu v našich končinách. Prvotní nadšení však brzy opadlo. Hole se začaly postupně ničit, jejich počet ubýval a náhradní k dispozici nebyly. Závěr první florbalové vlny tedy přišel téměř stejně rychle, jako její začátek. V roce 1985 již byla k dispozici pouze polovina holí a florbal v Česku upadl do zapomnění. (Skružný, 2005) Bratři Vaculíkové a Benqt Holmqvist

V zapomnění následně zůstal dlouhých šest let, než se v roce 1991 ozval Michalu Bauerovi jeho kamarád z tehdejší první florbalové skupiny, Petr Chaloupka. Ten našel zbylé florbalové hokejky ve sklepení svého domu a díky tomu se začali florbalisté zase scházet. Vzhledem k nízkému počtu holí se však ustálila sestava pouze tří proti třem.

Začala se ale pomalu formovat druhá cestička pro florbal v českých končinách. Zhruba v tomto období se Michal Bauer s Petrem Chaloupkou poprvé setkali s bratry Vaculíky.

A setkání to bylo osudové, Tomáš a Martin Vaculíkové totiž udělali pro český florbal obrovský kus práce. Oba měli pro své florbalové poslání výhodné zaměstnání, pracovali totiž v cestovní kanceláři Excalibur Tours. Ještě o trochu významnější roli, než bratři Vaculíkové, však sehrál Benqt Holmqvist. Benqt, který byl v té době ředitelem švédské pobočky výše zmíněné cestovní kanceláře, přivezl do Prahy florbalové hole, s jejichž pomocí se odehrálo florbalové utkání mezi švédskými učiteli a florbalovými nadšenci ze Střešovic. Hra se střetla s vlnou nadšení, a jelikož byl i sám Benqt florbalovým nadšencem a bylo v jeho velkém zájmu rozšíření tohoto sportu do dalších zemí, rozhodl se těch přibližně dvacet hokejek v Česku zanechat. (Skružný, 2005)

Pro rozvoj českého florbalu byl dalším velkým impulzem listopad 1991. Martin Vaculík odcestoval do Švédska na firemní schůzku a přímo v místě jejího konání obdržel pozvánku na celosvětový florbalový seminář v Treleborgu. Na tomto semináři shodou okolností potkal zástupce firmy Unihoc, se kterým se podíval přímo do jejich specializované továrny na florbalové vybavení. Přímo v továrně se Vaculík dohodl se zástupci firmy na oboustranně výhodném obchodu, kdy mu bylo darováno asi sto florbalových holí, které si odvezl s sebou do Prahy. V rámci propagace firmy a florbalu se s nimi začalo ve Střešovicích hrát, florbalu se tak po dlouhé odmlce povedlo opět trochu zviditelnit. (Skružný, 2005)

20 Maďarské mantinely a Czech Open

Jednou z dalších historicky významných událostí byla jistě pozvánka na turnaj, který se v létě roku 1992 konal v maďarském hlavním městě, Budapešti. Pražané si z něj totiž odvezli nečekanou, a na tu dobu zcela senzační, odměnu. Švédové pořádali v Budapešti neoficiální mistrovství Maďarska a ve spolupráci s již zmíněnou firmou Unihoc tam švédská pobočka cestovní kanceláře Excalibur Tours dodávala mantinely. Pro skupinu lidí okolo bratří Vaculíků to byla velká premiéra, poprvé měli možnost zahrát si na hřišti, které bylo ohraničeno mantinely. Vše nakonec dopadlo tak, že Vaculíkům již známý Benqt Holmqvist přišel o veškeré iluze o tom, že by měl florbal v Maďarsku slibnější budoucnost než florbal v Česku. Sympatičtí Češi mu navíc padli do oka, a proto bylo vcelku jednoduché ho přesvědčit o tom, že se dějiště turnaje musí přesunout do Prahy.

Česká výprava se dostala na turnaj tedy trochu náhodou, z jeho návštěvy však vytěžila skutečně maximum. Do Maďarska se jelo Karosou, ze které se pouze vyndaly zadní sedačky, mantinely se naložily do uličky a takovýmto vynalézavým způsobem se dopravily přes hranice. V Česku pochopitelně nikdo netušil, co jsou nějaké florbalové mantinely zač, proto byl na hranicích lehký zmatek a formality se po celní stránce vyřizovaly ještě čtyři roky poté. Větší problém z toho ve výsledku nebyl, mantinely byly u nás a to bylo pro další rozvoj florbalu klíčové. Právě dovoz mantinelů do Čech lze považovat za položení základního kamene turnaje Czech Open. Pražský turnaj Czech Open se stal jistě jedním z rozhodujících zlomů pro rozvoj florbalu u nás. Jako sport u nás florbal prakticky ještě nic neznamenal, celá akce se již však dala prezentovat jako mezinárodní turnaj skutečně velkých rozměrů. První ročník se uskutečnil koncem srpna roku 1993 a cestu na něj si našlo 43 družstev z 5 zemí Evropy. (Skružný, 2005)

Od skromných začátků až k první lize

Poslední cesta florbalu do Čech je spojena s východočeskou Jaroměří. Hráči švýcarského florbalového klubu Mettmenstetten Unicorns přivezli do Jaroměře jejich obdobu florbalu – unihockey. Stalo se tak v létě 1992, kdy tu měl tento klub naplánované předsezonní soustředění. Po skončení soustředění zanechali i Švýcaři svým východočeským hostitelům hokejky a florbal se tak mohl v Jaroměři dále rozvíjet. Florbal se pochopitelně nedržel pouze v Čechách a především díky osobě Marcela Pudicha, který byl původem z Ostravy, se začal objevovat i na Moravě a ve Slezsku. Marcel patřil mezi

21

spolupracovníky tehdejší firmy VDG, v níž působil již zmiňovaný Michal Bauer, první průkopník florbalu u nás. Michal si tehdy usmyslel, že by bylo vhodné zapojit do rozvoje florbalu i další končiny naší republiky a proto dopravil z Prahy do Ostravy florbalové vybavení a hole. Pro Marcela Pudicha to byl potřebný impulz k vytvoření prvních florbalových turnajů na severu Moravy. (Skružný, 2005)

Česká florbalová unie

V průběhu dalších let se již florbal usadil ve všech koutech republiky, po Praze a Ostravě začala vznikat velká centra florbalu také v Liberci a v Brně. Vzhledem k rostoucímu počtu měst, klubů i samotných hráčů, kteří florbal hráli, rostla také potřeba vzniku nové zastřešující organizace. Rok 1992 byl tedy ve znamení vzniku České florbalové unie (dále jen ČFbU). Během jediného roku své existence zastřešila ČFbU 40 registrovaných oddílů, ve kterých dohromady působilo bezmála 700 hráčů.

(Kysel, 2010; ceskyflorbal.cz)

2.7 Florbal v číslech

Rostoucí popularita florbalu v České republice je neoddiskutovatelná. Tradiční a ustálené sporty znepokojuje, mladé a doposud neznámé sporty naopak inspiruje a ukazuje jim novou cestu, po které mohou směle kráčet. Sport, točící se okolo plastových hokejek a děrovaného míčku, si získal přes 70 000 Čechů, kteří jsou aktivními členy České florbalové unie a zapojili se do jakékoliv z devíti úrovní oficiálních ligových soutěží.

Největší tahákem florbalu je zajisté jeho finanční nenáročnost a snadná uchopitelnost.

Tyto atributy dělají z florbalu ideální sport pro školní tělesnou výchovu a další volnočasová zařízení. (ceskyflorbal.cz)

Florbal je v České republice na druhém místě v počtu aktivně hrajících členů. První je pochopitelně fotbal, který je v tomto směru skutečně nedostižný. Financování florbalu momentálně stojí na čtyřech hlavních pilířích.

22 Financování florbalu

• Státní finanční podpora (podpora na organizaci sportu, podpoření talentované mládeže)

• Marketingové příjmy

• Český olympijský výbor

• Příjmy z vlastního hnutí (startovné jednotlivých klubů v oficiálních soutěžích, platba hráčských licencí)

Největším zdrojem financí jsou pro ČFbU příjmy z oblasti marketingu.

(sport.aktualne.cz)

V následujících dvou tabulkách je k dispozici náhled do zajímavých čísel, které má florbal na svědomí jak u nás, tak ve světě.

Počet členů českého florbalu (dle statistik České unie sportu) 74 049 Počet úrovní soutěží (v kategorii muži) 9 Rekordní návštěva na utkání (Praha, Mistrovství světa 2008) 14 208 Rekordní návštěva na ligovém utkání (Praha, Superfinále 2016) 12 144

Rekordní sledovanost utkání na ČT (ČR-Švýcarsko, MS 2014 Göteborg)

680 000

Tabulka 1: Florbal v číslech na území ČR (ceskyflorbal.cz)

Počet členských zemí IFF (k 4. 1. 2016) 59 Rekordní návštěva na utkání (Stockholm, SM-final 2016) 18 166 Rekordní celková návštěva turnaje (Mistrovství světa mužů 2014,

Švédsko) 104 445

Tabulka 2: Florbal v číslech ve světě (ceskyflorbal.cz)

23

2.8 Pravidla florbalu

Se vznikem nových florbalových federací a rostoucím počtem registrovaných florbalistů jde ruku v ruce také neustálá aktualizace florbalových pravidel. Úplně první verze oficiálních pravidel vznikla současně se založením Mezinárodní florbalové federace (dále jen IFF) v roce 1986. Postupem času se přidávali k IFF i federace další, což s sebou přinášelo všemožné modifikace pravidel, podle kterých jednotlivé členské federace své soutěže hrály. (Kysel, 2010)

Podmínky hry

Florbal se hraje formou utkání mezi dvěma družstvy. Cílem hry je vsítit více branek než družstvo soupeře. Při hře je nezbytné dodržovat a respektovat pravidla ustanovená ČFbU. Florbal spadá do kategorie halových sportů, utkání se odehrávají na tvrdém a rovném povrchu, nejčastěji z dřevěného či umělého materiálu. (ceskyflorbal.cz)

Hrací plocha

Hrací plocha má rozměry 40 x 20 metrů a je ohraničena mantinely se zaoblenými rohy. Utkání může být zahájeno i hřišti větším (44 x 22 m), případně menším (36 x 18 m).

Mantinely jsou vysoké 50 cm a musí být schváleny IFF. Na mantinelech je nezbytné příslušné označení pro střídačky hráčů. (Skružný, 2005; ceskyflorbal.cz)

Branky

Na každé polovině je ve vzdálenosti 2,85 metru od zadního mantinelu umístěna branka, před kterou je vyznačeno malé a velké brankoviště. Branky jsou 160 cm široké, 115 cm vysoké, hluboké 65 cm v dolní části a 40 cm v horní části. Mají měkkou obvodovou a chytací síť. Branky musí stát svými tyčkami na přesně vyznačených bodech na brankové čáře. (Skružný, 2005; ceskyflorbal.cz)

Čas hry

Normální hrací čas je 3 x 20 minut se dvěma desetiminutovými přestávkami, během nichž je povinností družstev vyměnit si strany a hráčské lavice. Hrací čas je čistý.

Čistý čas hry znamená, že je čas zastaven kdykoliv je hra přerušena signálem rozhodčích a znovu spuštěn ihned po uvedení míčku do hry. Každý tým má v průběhu zápasu právo na jeden oddechový čas (time out), který trvá přesně 30 sekund. Pokud utkání hrané

24

do rozhodnutí skončí nerozhodně, musí následovat prodloužení, které trvá 10 minut.

Prodloužení je hráno systémem náhlé smrti, vstřelený gól znamená konec utkání. Stane-li se, že není rozhodnuto ani v prodloužení, následují trestná střílení. Pět hráčů z každého družstva provede postupně každý po jednom trestném střílení. Je-li stav i nadále vyrovnaný, stejní hráči provádějí po jednom svá trestná střílení až do rozhodnutí utkání.

Jakmile je konečného rozhodnutí během trestných střílení dosaženo, utkání je ukončeno s výsledkem plus jedna branka pro vítězný celek. (Skružný, 2005)

Hráči a ostatní zúčastněné osoby

Každé družstvo může zapsat do zápisu o utkání maximálně 20 hráčů. Během hry smí být na hřišti maximálně 6 hráčů z každého družstva ve stejnou dobu. Za standartní situace je to jeden brankář a pět hráčů v poli. Aby rozhodčí mohl zahájit hru, musí mít každý tým alespoň 5 hráčů v poli a brankáře v předepsané výstroji. V případě, že toto kritérium jedno z družstev nesplňuje, je vyhlášen konečný výsledek v poměru 5:0 pro družstvo, které se neprovinilo. Střídání hráčů je povoleno provádět kdykoliv a bez omezení během utkání.

Každý tým musí mít v zápisu o utkání označeného kapitána. Pouze kapitánovi družstva je povoleno adekvátním způsobem komunikovat s arbitrem během utkání.

Kapitán družstva musí mít na ruce jasně viditelnou pásku, jejíž barva se neshoduje s barvou dresu.

Na hráčské lavici může být maximálně 5 členů realizačního týmu. Každý člen realizačního týmu musí být, včetně vykonávané funkce, zapsán v zápise o utkání. Hlavní trenér je většinou nejdůležitějším prvkem realizačního týmu. Do realizačního týmu dále spadají asistenti hlavního trenéra, maséři a kustodi.

Utkání je kontrolováno a řízeno dvěma rozhodčími s rovnocennou autoritou.

(Kysel, 2010) Výstroj

Všichni hráči v poli nastupují k utkání v jednotných dresech s jasně viditelnými arabskými číslicemi na zádech i na hrudi.

25

Výstroj brankáře se od výstroje hráčů v poli výrazně liší. Největším rozdílem je ten, že brankáři není dovoleno používat hokejku. Dále je pro brankáře povinná obličejová maska. Brankářova výstroj smí být používána pouze k ochraně těla, nesmí obsahovat jakékoliv vybavení určené k chytání střel.

Míček je vyroben ze syntetického materiálu a váží pouhých 23 gramů. Ligové soutěže se hrají s míčkem bílé barvy.

Hokejka je vyrobena ze syntetického materiálu, běžné hole sestávají z kompozitu, elitní florbalky jsou však vyráběny z karbonu, který se vyznačuje vyšší odolností a lehkostí. Hmotnost takovéto hokejky nesmí dle pravidel přesáhnout 380 gramů. Většina holí se však k této hmotnosti ani zdaleka neblíží, hokejky jsou dnes daleko lehčí a jejich průměrná hmotnost se pohybuje okolo 200 gramů. Čepel, která se nachází na dolním konci hokejky, nesmí být ostrá a její zahnutí nesmí přesáhnout 30 mm. (Kysel, 2010;

ceskyflorbal.cz)

Obecná pravidla ke standartním situacím

Jestliže je hra přerušena, pokračuje vždy standartní situací podle příčiny přerušení.

Za standartní situaci se považuje rozehrání, volný úder, trestné střílení a vhazování.

U florbalu je však pojem vhazování lehce zavádějící. Na rozdíl od ledního hokeje totiž nedochází k vhození míčku mezi hole dvou soupeřů, hráči pokládají čepele svých holí vedle míčku ležícího na zemi a poté čekají na zapískání sudího. Vhazování se také hovorově označuje jako buly. (Skružný, 2005)

Uznání a zapsání vstřeleného gólu

Gól je považován za správně vstřelený, jestliže míček přešel celým objemem brankovou čáru. Gól je následně potvrzen vhazováním na středovém bodě. Po vhazování již nemůže být gól neuznán. (Kysel, 2010)

26

2.9 Florbalové vybavení

S rozvojem samotného florbalu jde pochopitelně ruku v ruce i vývoj vybavení k jeho provozování. Hráči mají na výběr z širokého portfolia produktů nabízených převážně výrobci, kteří se specializují přímo na florbal. Každý florbalista však musí věnovat zvýšenou pozornost při pořizování nového vybavení, veškeré takovéto vybavení musí totiž nosit značku o certifikaci IFF. Testování florbalového vybavení je prováděno za nejpřísnějších podmínek s důrazem na bezpečnost a zdraví hráčů, ochranná známka zaručuje také odpovídající technické parametry. Firmy na výrobu florbalového vybavení navíc odvádějí z každé známky určitou částku na konto IFF a tyto prostředky jsou následně použity k rozvoji florbalu po celém světě. (ceskyflorbal.cz; Skružný, 2005)

Výbava hráče v poli

Florbalová hůl

Bezesporu nejdůležitějším prvkem výbavy hráče v poli je florbalová hůl. Jedním z hlavních kritérií pro výběr je délka a tvrdost hole. Příliš dlouhá hokejka znemožňuje dobře vystřelit a zapříčiňuje pomalejší práci s míčkem, krátká hokejka má zase menší dosah a při jejím používání nastává větší pravděpodobnost zranění zad.

Optimální délku hole zjistíme jejím postavením čepelí na zem. Její horní konec by pak měl sahat do oblasti břicha. Ideálně dlouhá hůl by měla sahat stojícímu hráči k pupíku. Délka současných holí se pohybuje v rozmezí 50 – 105 cm.

Tvrdost holí se pohybuje v rozmezí 23 – 40 mm. Toto číslo udává počet milimetrů, o jejichž množství se hůl prohne, když na ni působí síla 300 N, tedy zátěž o hmotnosti 30 kg. Čím vyšší je tedy číslo udávající tvrdost hole, tím je hůl měkčí. Pro ženy a děti jsou vhodnější měkčí hole, pro silově vybavené hráče jsou více vhodné hole tvrdší.

27

Totéž platí i pro výběr čepele. Existuje celá škála čepelí, nejčastěji je však rozdělujeme do tří základních kategorií podle tvrdosti materiálu, ze kterého jsou čepele vyrobeny:

• měkká čepel – vhodná pro technicky vybavené hráče, lepší kontrola a ovladatelnost míčku, vhodnější pro střelbu tahem z bližší vzdálenosti,

• středně tvrdá čepel – nejpoužívanější typ čepele, zachovává si vlastnosti měkké čepele, zároveň je i vhodná pro občasnou střelbu příklepem z větší vzdálenosti,

• tvrdá čepel – umožňuje tvrdou střelbu příklepem, nekroutí se a nejdéle drží výrobní tvar, čepel nejvhodnější pro urostlé obránce se silovým pojetím hry.

Obuv

Dříve se ideální typ obuvi pohyboval někde mezi basketbalovou a házenkářskou botou, v dnešní době už však největší florbalové firmy produkují obuv přímo určenou pro florbal. Kvalitní florbalová bota musí splňovat několik hlavních kritérií:

• protiskluzová podrážka – obuv určená pro florbal musí mít podrážku vyrobenou ze surové gumy, která splňuje vysoké požadavky na přilnavost k povrchu. Podrážka by zároveň neměla na palubovce zanechávat barevné stopy,

• zesílená stranová stabilita – florbal je hra, ve které není o rychlé změny směru nouze, často tak může dojít ke zranění kotníku. Obuv musí být dostatečně pevná, aby byla takováto zranění pokud možno eliminována. (ceskyflorbal.cz; Skružný 2005)

Ochranné brýle

Nepovinná součást florbalového vybavení, najdou se však hráči, kteří je při hraní používají. Většinou je jejich používání spojeno s předchozím zraněním oka a následným strachem, že k podobnému zranění dojde v budoucnu znovu. Česká florbalová unie doporučuje užívání ochranných brýlí u hráčů mladších 18 let. I ochranné brýle spadají pod doplňky, které podléhají certifikaci IFF. (ceskyflorbal.cz)

28 Výstroj brankáře

Florbalový brankář vyžaduje perfektní harmonii tří základních aspektů – maximální rozsah pohybu, ochranu před střelami a odolnost materiálu. Výstroj brankáře může být používána pouze za účelem ochrany těla, nesmí obsahovat jakékoliv části určené pro zakrývání branky nebo chytání střel. Povinností je nosit celoobličejovou masku, která má za úkol stoprocentně chránit hlavu brankáře před zásahy míčků. (ceskyflorbal.cz;

Skružný, 2005) Maska

Brankářská maska se vyrábí v několika tvarech, základní rozdíly jsou v hmotnosti a v použití ochranné mřížce. Ochranná mříž je součástí každé masky, jejím úkolem je chránit oči a zabránit případnému kontaktu hole s obličejem brankáře. Mříž musí chránit, zároveň však také umožňovat optimální výhled. Známka IFF pak zaručuje požadovanou bezpečnost a kvalitu brankářské masky. (Skružný, 2005)

Chrániče

Zdraví kloubů je pro florbalového brankáře klíčovou věcí. Tomu napomáhají především chrániče kolenních a loketních kloubů. Nezbytnou součástí výstroje je také suspenzor, někteří brankáři používají také chránič na krk. (Skružný, 2005; ceskyflorbal.cz) Dres a kalhoty

Brankářské dresy můžeme jednoduše rozdělit do dvou kategorií. Základem je klasický dres s vycpávkami a zesílenou ochranou. Brankáři však v dnešní době daleko častěji volí druhou variantu, jednoduchý dres bez vycpávek, pod který si dají vestu.

Jsou tak pohyblivější a na ochraně nestrádají. Kalhoty musí vydržet působení celé hmotnosti brankáře a intenzivní pohyb v brankovišti. Pro větší komfort jsou vybaveny elastickými součástmi. (Skružný, 2005; ceskyflorbal.cz)

Rukavice

Rukavice u brankáře zvýší pohodlí, avšak sníží cit pro chytání míčku. Jedna skupina brankářů je odmítá, druhá si bez nich chytání nedokáže představit. Velké procento brankářů je ovšem nepoužívá. (Skružný, 2005; ceskyflorbal.cz)

29

3 Marketing

Definic marketingu nalezneme v literatuře celou řadu a není jednoduché marketing jednou větou správně definovat. Jednou z nejjednodušších definic může být ta, která označuje marketing za podnikatelskou koncepci podniku. Klíčovým posláním marketingu je maximální zabezpečení ekonomického efektu podniku, kterého lze však docílit pouze neustálým vytvářením cílové poptávky po nabízeném produktu. Koncepce marketingu vyžaduje od samotného podniku daleko více, než je pouhé stanovení ceny vyrobeného zboží a dodání zboží zákazníkovi. Správný podnik má v popisu práce zákazníky informovat o procesu vzniku výrobku, o jeho vlastnostech a pochopitelně i o jeho výsledné finanční hodnotě. Takovýto podnik proto také pravidelně komunikuje s širší veřejností a nespecializuje se pouze na komunikaci se spotřebitelem. (Dědková, Honzáková, 2012)

3.1 Marketingový mix

Pokud hovoříme o marketingu, tak se většinou snažíme přijít na to, jak prodat nějaký konkrétní výrobek či službu. Marketingová strategie každé firmy by měla správně používat čtyři základní nástroje marketingu, které marketingová terminologie označuje jako 4P. Tato zkratka vznikla použitím čtyř slov původem z angličtiny – product (produkt), price (cena), promotion (propagace), place (dostupnost produktu). S touto zkratkou se spíše pracuje pod pojmem marketingový mix, který se také dá označit souborem marketingových nástrojů. Marketingové nástroje bývají firmou využívány k dosažení cílů na trhu a právě s těmito marketingovými nástroji se firma snaží uskutečňovat a plnit krátkodobé i dlouhodobé cíle. Prvky marketingového mixu bývají navíc kontrolovatelné a ovlivnitelné, na rozdíl od odlišných ekonomických skutečností. (Dědková, Honzáková, 2012)

Product (Produkt)

Produkt, jinak také výrobek, je zjednodušeně řečeno jakýkoliv výrobek, který je schopen uspokojit potřeby zákazníka. Takovýmto produktem nemusí být nutně konkrétní hmatatelná věc, řadí se sem hmotné i nehmotné statky, mezi ty nehmotné lze zařadit všemožné služby, myšlenky, místa či dokonce osoby. Produkt nemusí být pouhým zbožím či službou samotnou, ale zahrnuje další méně viditelné skutečnosti, mezi které patří

30

například to, jaké má obchodní značka jméno mezi širší veřejností, jaká je prestiž výrobce nebo jaký je design a obal kupovaného zboží. Důležité je také uvědomit si fakt, že rozdílní lidé uspokojují své osobní potřeby různými cestami a způsoby. (Dědková, Honzáková, 2012)

Životní cyklus produktu

Životním cyklem výrobku máme z marketingového hlediska na mysli jeho míru úspěchu na určitém trhu. Objemem celkového prodeje v závislosti na čase je jednoduše definována úspěšnost daného produktu. Velice užitečným nástrojem marketingového pracovníka bývá zpravidla analýza životního cyklu produktu. S pomocí takovéto analýzy je následně schopen přibližně odhadnout to, jak dobře či jak špatně se bude budoucí výrobek prodávat na trhu. K pomoci s touto analýzou nejlépe poslouží křivka životního cyklu, která se také označuje jako S – křivka. Tato křivka je dále rozdělena do čtyř etap.

(Dědková, Honzáková, 2012) a) Zavádění

Zavádění produktu na trh je první etapou životního cyklu produktu. Její začátek nastává v okamžiku uvedení produktu na trh. Zisk je v této fázi, vzhledem k dosud neuhrazeným nákladům spojeným s uvedením výrobku na trh, nulový. V moment, kdy začne výrobek generovat zisk, etapa zavádění končí.

b) Růst

Enormní nárůst prodejů výrobku je hlavním poznávacím znakem této fáze.

Je na místě investování do výroby a snaha o udržení popularity produktu. Dále se, s vidinou potenciálních zisků a prodejních příležitostí, začíná objevovat konkurence.

Produkt si ve fázi růstu udržuje zpravidla stálou cenu, cena příležitostně lehce klesá, rozhodně však neroste. S cenou navíc manipulujeme pouze v případě prodlužování délky etapy růstu, když však nastane pokles tempa růstu, etapa je u konce.

c) Zralost

Fáze zralosti produktu je ze všech čtyř fází tou nejdelší. Produkt do této etapy vchází ruku v ruce s poklesem tempa růstu prodeje. Cena produktu je v této etapě většinou snížena, produktů je na trhu moc a trh je jím proto přesycen. Etapa zralosti následně končí s poklesem prodeje výrobku.

31 d) Pokles

Pokles prodeje výrobku je poslední životní fází výrobku. Prodej výrobku začne dříve či později klesat, může klesat pomalu i rychle. Postupné zlevňování produktu a pokles zisků z jeho prodeje, to jsou hlavní důsledky poklesu prodejních objemů produktu. Východiska z této etapy jsou tak trochu protikladná. Jednou z možností je zvýšení investic firmy do dalšího prodeje výrobku, často je však pravděpodobnější varianta druhá, ve které se výrobku rychle a výhodně zbavíme.

Obrázek 1: Životní cyklus produktu (Dědková, Honzáková, 2012)

Price (Cena)

Cena je, oproti všem ostatním nástrojům marketingového mixu, jediným prvkem, který je schopen produkovat příjmy. Veškeré ostatní prvky produkují totiž pouze náklady.

Z dlouhodobého hlediska je cena rozhodujícím faktorem při výběru zboží. U sociálně slabší vrstvy obyvatel a u obyvatel z chudších zemí platí tento fakt dvojnásob. I přes rostoucí význam ostatních faktorů, které jsou schopné ovlivnit chování kupujícího, je cena stále hlavním určujícím faktorem ve volbě toho, co si zákazník za své peníze koupí.

Poslední dobou jsou ceny vystaveny nátlaku, který je stlačuje níž a níž. Klesající příjmy kupujících zapříčiňují to, že zákazníci očekávají snížení cen. Tento fakt vede k opatrnějšímu nakupování samotných zákazníků, což samozřejmě vede také výrobce i prodejce ke snížení cen. Na trhu následně vzniká situace, kdy nastává velká propagace prodeje a zboží je k dostání s velkými slevami. (Dědková, Honzáková, 2012)

32

Obrázek 2: Vliv tlaku zákazníků na snižování cen (Dědková, Honzáková, 2012)

Promotion (Propagace)

Propagace, jinými slovy také marketingová komunikace, patří k nepostradatelným součástím marketingového mixu. Propagace bývá často používána jako jakýsi nadřazenější pojem nad jednotlivými částmi marketingového mixu, jde totiž o jeho nejvíce viditelnou část. Stěžejním úkolem propagace následně je ovlivnit poznávací, motivační a rozhodovací procesy zákazníků v určité cílové skupině. (Vysekalová, Mikeš, 2010)

Place (Dostupnost)

Pro každý výrobek je nalezení distribuční cesty naprosto nezbytným prvkem.

Produkt se musí neustále hýbat, být v pohybu. V případě, že tak nečiní, je neaktivní a firmu stojí velké náklady. V takovém produktu jsou totiž zahrnuty náklady na jeho materiál, náklady na výrobu produktu, cena služeb a další. Naprosto klíčové je tedy zajištění rychlé cesty na místo cílového trhu. Takováto distribuční cesta následně představuje propojení mezi výrobcem a uživatelem daného produktu. (Dědková, Honzáková, 2012)

33

3.2 SWOT analýza

SWOT analýza patří k nástrojům zjišťování situace vnějšího a vnitřního prostředí organizace. Název SWOT analýzy je utvořen z počátečních písmen čtyř anglických výrazů:

• strengths – silné stránky,

• weaknesses – slabé stránky,

• opportunities – příležitosti,

• threats – hrozby.

Hlavním cílem této analýzy je přesně zjistit, co se děje ve vnějším prostředí, jaké faktory se ve vnějším prostředí vyskytují a jaké jsou proměnlivé. Analýza se dále věnuje zjištění charakteru změn a vlivu těchto změn na chod organizace. Stanovení příležitostí a hrozeb je záležitost analýzy vnějšího prostředí a je vždy lepší začít právě s analýzou vnějšího prostředí, na kterou pohlížíme z hledisek makroprostředí a mikroprostředí.

Analýza vnitřního prostředí má za úkol poznání svého podniku, jeho srovnání s konkurencí, rozpoznání slabých stránek podniku a následné zaměření se na rozvinutí silných stránek podniku. (Jakubíková, 2008)

Obrázek 3: Schéma SWOT analýzy (www.sunmarketing.cz/system/images/SWOT_analyza.png)

34

4 Management

4.1 Vymezení pojmu „management“

Pojem „management“, který pochází z angličtiny, odpovídá terminologicky nejvíce českému pojmu „řízení“. Ve zkratce jde především o podnikové řízení ve smyslu uceleného řízení všech činností, které podnik vykonává. Do takovýchto činností spadá např. prodej, finanční, výrobní, vývojová či dokonce vědeckovýzkumná aktivita. Tímto se tento pojem značně liší od konkrétnějšího pojmu „řízení dílčích procesů“, zejména výrobních či technologických. V anglické literatuře je v případě tohoto konkrétnějšího pojmu často používán termín „control“. (Čáslavová, 2000)

Spousta odborníků se dosud nebyla schopna jednomyslně shodnout, kam management zařadit. Jedni se domnívají, že jde o umění, druzí tvrdí, že jde o vědní obor a někteří jsou zastánci jakéhosi mixu těchto dvou definic. Management se ovšem dotýká tolika vědních oborů, že je jeho zařazení skutečně obtížné. (Kubias, 2011)

Světová literatura je plná desítek, možná i stovek definic a slovních vysvětlení pojmu „management“. Pro přiblížení názorové pestrosti tohoto pojmu lze rozdělit následující definice do tří skupin. (Čáslavová, 1997)

První skupina se přiklání k definicím, jenž zdůrazňují vedení lidí. Pojem

„management“ je v této skupině definován velmi podobně. Zabývá se vedením lidí v určitém prostředí, ve kterém pracuje každý jednotlivec společně s ostatními ve skupině.

Jsou tak maximálně využity lidské zdroje ke splnění určitého úkolu. Následující příklad definice poukazuje, jak je na management nahlíženo touto skupinou. (Čáslavová, 2009)

• H. Weihrich a H. Koontz (USA) mluví o managementu takto:

„Management je proces vytváření a udržování určitého prostředí, ve kterém jednotlivci, pracující společně ve skupinách, efektivně uskutečňují své cíle.“

35

Druhá skupina se zaměřuje na specifické funkce vykonávané vedoucími pracovníky. Tito vedoucí pracovníci mají za úkol vedení, plánování a organizaci, jednoduše řečeno povinnosti, které jsou nezbytné pro dosažení specifických cílů určité organizace. Jako příklad lze uvést definice od K. Müllera a K. H. Chunga.

• K. Müller (SRN): „Management jsou typické činnosti, které manažer vykonává, jako rozhodování, organizování, plánování, kontrolování, vedení lidí, koordinace, motivování atd.“

• K. H. Chung (USA): „Management je proces plánování, organizování, vedení a kontroly organizačních činností, zaměřených na dosažení organizačních cílů.“

Pro poslední skupinu, která klade primárně důraz na předmět studia a jeho účel, je charakteristický přístup některých autorů, z nichž každý vysvětluje management lehce odlišně.

• S. P. Robbins (USA): „Management je oblast studia, která se věnuje stanovení postupů, jak co nejlépe dosáhnout cíle organizace.“

Předložený výběr definic poukazuje na široké spektrum přístupu k managementu, zároveň dokládá fakt, že je to pojem mnohotvárný a mnohovrstevný. (Čáslavová, 1997)

4.2 Sportovní management

Pojem sportovní management lze definovat jako způsob uceleného řízení tělovýchovných a sportovních svazků, spolků, klubů, družstev a tělovýchovných jednot, které alespoň z části zdůrazňují podnikatelsky orientované chování. Hovoříme především o řízení výroby zboží ze sportovního sortimentu či o vykonávání placených tělovýchovných a sportovních služeb. (Čáslavová, 2000)

4.3 Manažer

Manažerem bývá vzdělaný odborník, jehož zdobí schopnost zvládat nelehké úkoly ve spojení s úspěšným vedením organizace. Je od něj očekáváno dosažení vytyčených cílů a zajištění a prosperujícího podniku. (Čáslavová, 2000)

36

4.4 Role manažera

Rolí manažera může být hned několik. Za duchovního otce manažerských rolí lze považovat Henryho Mintzberga. Tomu se v 70. letech dvacátého století povedlo formulovat koncept manažerských rolí. Podle něj se dá činnost manažera shrnout do deseti rolí, které jsou následně rozděleny do tří skupin.

• Interpersonální role – představitel, vedoucí, zprostředkovatel. Role vyplývající z formální pravomoci a zodpovědnosti vedoucího pracovníka udržovat a následně rozvíjet kontakty s partnery.

• Informační role – monitor, distributor, mluvčí. Informační role manažera spočívá v jeho účasti v informačních procesech, kam patří vytváření, sběr, přenos, třídění, filtrace a využití dat.

• Rozhodovací role – podnikatel, řešitel konfliktu, poskytovatel zdrojů a vyjednavač.

Rozhodovací rolí je chápán projev cílevědomé činnosti za účelem dosažení cílů organizace. (Durdová, 2002)

4.5 Sportovní manažer

Práce sportovního manažera je vlastně jakýmsi spojením ekonomické a právní stránky věci s tělesnou výchovou a sportem. Pozici sportovního manažera lze přesněji definovat třemi podkategoriemi:

• Manažer na úrovni sportovní činnosti – vedoucí sportovních družstev i jednotlivců, specialista na organizaci sportovních akcí (mistrovství světa, olympijské hry), specialista na prosazování sportu jakožto vhodné volnočasové aktivity

• Manažer na úrovni řízení určitého sportovního spolku – členové sportovních svazů (sekretáři, výkonný výbor), vedoucí sportovních středisek

• Manažer v podnikatelském sektoru – výroba sportovního vybavení, provozování placených tělovýchovných služeb (např. kondiční trenéři), zaměstnanci marketingových agentur, reklamních agentur, apod. (Čáslavová, 2000)

37

5 Projekt

Projekt je nejdůležitějším prvkem projektového řízení. Podle předních světových teoretiků se mohou definice projektu v konkrétních formulacích lišit. (Svozilová, 2011)

Prakticky jakýkoliv sled aktivit a úkolů se může stát projektem, není to však tak jednoduché. Prvním bodem, který musí projekt splňovat, je specifický cíl, který má být realizací splněn. Projektem se dále rozumí řízený proces s pevně stanoveným začátkem i koncem uskutečnění, především se však vyznačuje striktními pravidly jeho řízení.

Při konečném vyhodnocování projektů může dojít i k výsledkům, které se nesetkají s původními očekáváními. (Kratochvíl, 2010)

5.1 Projektový management

Přední světový teoretik projektového managementu, profesor Harold Kerzner, definuje projektový management jakožto „souhrn aktivit spočívající v plánování, organizování, řízení a kontrole zdrojů společnosti s relativně krátkodobým cílem, který byl stanoven pro realizaci specifických cílů a záměrů.“ (Svozilová, 2011)

Z řad profesionálního sdružení nejuznávanějších světových projektových manažerů (PMI – Project Management Institute) vychází definice, která zní: „Projektový management je aplikace znalostí, schopností, nástrojů a technologií na aktivity projektu tak, aby splnily požadavky projektu.“ (Svozilová, 2011)

I přesto, že nejsou tyto dvě definice totožné, jejich podstata je velice podobná.

Projektem se rozumí krátkodobě vynaložené úsilí, které je provázené aplikací znalostí a metod za účelem přeměny hmotných i nehmotných zdrojů na soubor služeb či předmětů tak, aby bylo dosaženo stanovených cílů. (Svozilová, 2011)

Fáze projektového managementu

Iniciace a zahájení projektu

Jedná se o souhrn činností, které napomáhají stanovení cíle projektu a dále vytvoří základní předpoklady pro jeho realizaci. Dochází ke stanovení podmínek a kritérií, uzavírání kontraktů a přidělení hlavní odpovědnosti za realizaci.

38 Plánování projektu

Ve fázi plánování projektu dochází k vytváření plánu cesty, na jejímž konci by mělo dojít k dosažení stanovených cílů. Využívají se strategické výsledky z úvodní fáze, které jsou následně přetvářeny do podoby taktického plánu pro realizaci projektu.

Plánování projektu začíná již ve fázi jeho iniciace. Dochází ke stanovení časového plánu, odhadování rozpočtu a případná rizika projektu. Proces plánování projektu končí po přidělení zdrojů členům projektového týmu, kteří jsou následně připraveni zahájit činnosti, které jim byly přiděleny.

Vlastní řízení projektových prací

Ve fázi vlastního řízení dochází k vytváření samotného produktu. Jde o shrnutí předchozích aktivit zaměřených na pracovní výkon, součástí je také správné motivování týmových členů a kvalitní řízení jejich práce. Řízení je zahájeno teprve tehdy, kdy jsou již schváleny všechny plánovací procesy a potřebné zdroje jsou přiděleny. Samotné řízení se pak skládá z několika činností, do kterých patří obsazování, delegování, koordinace, dohled, školení a poskytování rad.

Projektová kontrola

V této fázi projektového managementu se zaměřujeme na činnost, která ověřuje skutečný postup projektu s ohledem na jeho plán. Zajišťuje se tak efektivita projektu a správné směřování k vytyčenému cíli, kterým je bezesporu vznik požadovaného produktu. Dochází i ke kontrole případným rizik, což je v této fázi neméně důležité.

Předběžná opatření mají šanci předcházet rizikovým stavům či zmírnit jejich dopady na podstatu projektu.

Uzavření projektu

Vrcholem celého projektového snažení je právě uzavření projektu. Tento finální proces je na místě ve chvíli, kdy jsou hotové všechny výstupy projektu. Činnosti spojené s projektem jsou u konce a poslední fázi je zhodnocení průběhu celého projektu.

(Svozilová, 2011)

39

6 Postup při pořádání sportovního kempu

Uspořádání a samotné pořádání sportovního kempu je výzvou, u které je třeba velké zodpovědnosti. Postup je při realizaci takového projektu rozdělen do vícero etap, které s sebou nesou specifické povinnosti. Na dalším místě je nezbytné dbát na případná rizika, která mohou v průběhu pořádání kempu vzniknout. Těmto rizikům se musíme snažit předejít, nejlépe se jim však snažíme vyhnout. V neposlední řadě je třeba předem před každým projektem vyhodnotit kladné a záporné stránky, které přímo s projektem souvisí, na jejichž základě se teprve rozhodnout, je-li v našich silách projekt realizovat či nikoliv.

Postup při realizaci sportovního kempu lze rozdělit do tří následujících etap:

Přípravná etapa, realizace akce, ukončení a zhodnocení akce.

6.1 Přípravná etapa, plánování a příprava akce

Organizátor zajišťuje v této fázi veškeré náležitosti spojené s definitivním rozhodnutím o pořádání sportovního kempu. Klíčové je stanovení hlavního cíle kempu a poté stanovení jeho dílčích cílů. Zprvu je zapotřebí se soustředit na vytvoření předběžné podoby akce, organizátor by se měl dále zabývat současnou situací na trhu a měla by být vytvořena SWOT analýza samotné akce. Po analýze se organizátor rozhodne, zda je konání akce na místě či nikoliv.

Po důkladném uvážení všech předchozích bodů přichází na řadu druhá část přípravné fáze, kterou je samotná příprava akce. Je nezbytné stanovit harmonogram naplňování rozpočtu, oslovit potenciální partnery a sponzory, zjistit, jaké náklady s sebou akce podobného charakteru ponese apod. Dále je třeba stanovení harmonogramu samotné přípravy kempu, stanovení úkolů a zajištění lidských zdrojů.

6.2 Realizace akce

Během realizace akce organizátoři pouze řídí a kontrolují průběh akce. Veškeré nutné úkony by měly být vykonány v přípravné fázi. Ve fázi, kdy nastane na kempu nějaký problém, je většinou v silách organizátorů takové problémy operativně řešit na místě.