Anotace
Tato bakalářská práce je zaměřená na tvorbu vlastních vzorů inspirovaných tradiční technologií modrotisku a také japonským ateliérem Suzusan. Díky této inspiraci vzniklo mnoho vzorů, které byly raportovány do vodorovných pruhů.
V rešeršní části je nejprve zpracována historie a symbolika modré barvy. Dále se zaměřuje na historii a technologii modrotisku.
Poté je v experimentální části blíže probrána inspirace a tvorba vlastních vzorů.
Následujícím tématem je sítotisk a provedené zkoušky tisku, které vedly k tvorbě vzorníku a výstupu.
Klíčová slova
inspirace, modrá, modrotisk, sítotisk, textilie, tradiční technologie, vzory
Annotation
This bachelor thesis is focused on creation my own patterns inspired by the traditional technology of blueprint and the Japanese Suzusan studio. Thanks to this inspiration, many patterns have been created and stylized in horizontal stripes.
In the research section the history and symbolism of the blue color is first processed. It also focused on history and technology of blueprint.
Then in the experimental part the inspiration and creation of my own patterns is discussed closer. The following is the screen printing and print tests that led to the sampler and output.
Keywords
inspiration, blue, blueprint, patterns, screen print, textile, traditional technology
Obsah
1. Úvod...7
2. Modrá barva...8
2.1 Symbolika modré barvy...9
3. Modrotisk v proměnách času...10
3.1 Technologie...11
3.1.1 Indigo...12
3.1.2 Formy...13
3.2 Tradiční vzory...16
3.3 Využití modrotisku...17
4. Tvorba vlastních vzorů...22
4.1 Inspirace...22
4.1.1 Suzusan...24
4.2 Zpracování vlastních vzorů...25
5. Použitá technologie tisku vlastních vzorů...27
5.1 Historie sítotisku...27
5.2 Síta...28
5.3 Barvy...29
5.4 Tříče...30
5.5 Sítotisk...31
5.5.1 Použitý podkladový materiál pro tisk...31
5.5.2 Příprava síta před tiskem...32
5.5.3 Pracovní postup při sítotisku...34
6. Zkoušky tisku...35
7. Tisk finálních vzorů...40
7.1 Vzorník...40
7.2 Výstup z bakalářské práce...40
7.3 Dokončovací práce...41
8. Závěr...42
Použitá literatura...43
Fotodokumentace...44
1. Úvod
Návrat k tradicím a tradičním technologiím je dnes velmi populární. Jedním takovým příkladem je řemeslné zpracování modrotisku. Bylo by tedy dobré tuto krásnou technologii připomenout a pokusit se ji převést do moderní podoby.
V této bakalářské práci bude představena historie modré barvy a její symbolika.
Od modré barvy se přesuneme k modrotisku a to k jeho historii a technologii výroby.
Následující část bude věnována tvorbě vlastních vzorů, které se inspirují právě modrotiskem, ale také japonským ateliérem Suzusan, který používá tradiční technologii shibori. Tato technologie je vlastně batikou, která vytváří zajímavé obrazce.
Další část bude zaměřena na sítotisk, protože mé vlastní vzory budou natisknuty právě touto technologií. Také bude zaměřena na zkoušky tisku, které povedou k tomu, že chybně natisknuté vzory vypadají zajímavě a bude se s nimi dále pracovat.
Cílem této práce tedy je vytvořit vlastní vzory inspirované modrotiskem, které budou raportovány do pruhů. Zkoušet je na textilní materiál zvolenou technologií sítotisku a na závěr vytvořit vzorník se vzory a textilní výstup, kde vzory vytvoří zajímavou kompozici. To vše v modrobílém provedení.
2. Modrá barva
Modrou barvu začali jako první používat pravděpodobně lidé, kteří žili v Indii a Asii tam, kde se vyskytovala rostlina indigovník. V těchto oblastech byla modrá známa již od neolitu. V Evropě se začala objevovat u Keltů a Germánů. Ti však modrou barvu získávali z boritu barvířského. Oproti tomu Řekové či Římané modrou barvu moc nepoužívali. Byla to pro ně barva temná a barbarská.
V době ranně křesťanské se modrá objevovala, a to jen zřídka, na mozaikách. Ve 12. století se modrá začínala používat jako pozadí ve vitrážích a v malířství se díky zpodobňování Panny Marie v modrém plášti, nebo v modrých šatech, stala modrá barvou módní a aristokratickou.
V době mezi 13. a 15. stoletím byla modrá používána ve velké oblibě na erbech a to hlavně díky francouzským králům, kteří měli na erbech zlaté liliové květy na modrém pozadí. Také se častěji vyskytovaly oděvy v různých odstínech modré barvy, díky rozvoji v barvířství, kde se používal borit. To je brukvovitá rostlina, která se vyskytuje v Evropě. Barvivo obsahují především listy a postup získávání je velmi složitý.
V novověku se postupně začalo dovážet a používat indigo. Na konci středověku se v oděvnictví hojně používala černá a tmavé barvy. Nosila je šlechta v Itálii a později i v jiných státech Evropy.
Mezi 17. a 18. stoletím se oblíbenými a používanými v odívání staly barvy světle modré. Rozdílem mezi světlými barvami oděvů, které nosili venkované a lidé z vyšších vrstev byl fakt, že oděvy venkovanů byly vyšisované od slunce a oprané, proto působyly zašedle. Oděvy pro vyšší vrstvy byly naopak zářivé a v sytých barvách.
V 18. století se modrá stala jednou z nejvíce používaných barev v oděvnictví a nejoblíbenější v Evropě. V době Velké francouzské revoluce, která trvala v letech 1789- 1799, se stala modrá barva pro Francouze takřka typickou.
Dalším milníkem pro modrou barvu a také pro modré barvivo byl konec 19.
století. V roce 1878 A. von Baeyer objevil chemické syntézy indigotinu. To mělo za důsledek to, že se začalo používat chemických barviv a upouštělo se od používání dováženého indiga.
V neposlední řadě je třeba zmínit modré džíny, protože byly barvené indigem. A staly se velmi populárnímy, i když byly původně vyráběné jako pracovní kalhoty.
Ve 20. století se modrá barva stala nejvíce používanou a dalo by se říci, že i
nejoblíbenější barvou vůbec.
Obliba modré barvy přetrvává i dodnes. V odívání je stále velmi často používaná ve všech věkových kategoriích, jak pro muže, tak ženy. [1]
2.1 Symbolika modré barvy
V této kapitole je shrnuto, co modrá barva znamená a jak působí na člověka. Informace jsou použity z vlastních zápisků z předmětu Teorie barev.
Nejprve pár slov k asociaci, neboli účinku barev na psychiku člověka. Modrá barva asociuje nebesa, nekonečnost, vodu a je oblíbená u citlivých jedinců a romantiků.
Modrá barva symbolizuje nejhlubší a nejméně materiální barvu. Je to barva nebe a vody. Je médiem pravdy a průzračnosti vzduchu, křišťálu nebo diamantu. Dále symbolizuje intelekt, duchovní poznání a fantazii. Slova, která modrá barva symbolizuje jsou: harmonie, spiritualita, přátelství, svědomitost, trpělivost, věrnost, sympatie, obezřetnost, přívětivost, víra a péče. [2]
3. Modrotisk v proměnách času
Pokud pomineme barvení látek bez vzorů, můžeme začít v Egyptě a to s voskovou rezervou. Což bylo vlastně rezervové malování na textilii. Malování proto, že nepoužívali formy pro tisk jako u technologie modrotisku. Tento způsob můžeme také nazvat voskovou batikou.
Batika se dá také vytvořit pomocí jiných rezerv. Existuje např. batika vázaná, která se vytváří převázáním textilie provázkem. Po odstranění provázku vznikají kruhové útvary. Dalšími druhy jsou batika vyšívaná, mačkaná, kde vznikají náhodné obrazce, a nebo také batika skládaná.
Další vývoj bychom mohli najít v Orientu, kde se používala razidla. Tato razidla byla menších rozměrů a to kvůli teplému vosku, díky kterému se nedaly potisknout větší plochy.
Dále se pak ve 13. století objevuje tisk pozitivní. Tisk v době od 10. až 16.
století vlastně nahrazoval mnohem dražší a to brokáty. Textilie se v této době potiskovaly i zlatem a stříbrem. Provádělo se to tak, že se na textilii natiskl lepící pap a ten se posypal zlatým práškem, zbytek prášku se sklepal. Tyto textilie používala střední vrstva lidu, která neměla peníze na tkaniny vytkávané zlatem a stříbrem.
Dá se říci, že nový rozvoj tisku byl po roce 1680, když se k Ludvíku XIV dostali poslové ze Siamu. Ti přinesli na jeho dvůr na modro potištěné látky, které se staly hitem tehdejší módy a to i po celé Evropě.
V 18. století se potiskovaly na modro bavlněné tkaniny v Holandsku a později v Německu. Do Holandska se začal dovážet čínský porcelán a s ním přišla i nová móda modré barvy v odívání i v keramice.
Díky čínskému porcelánu a jeho oblibě se v Evropě modrotisk označoval i jako tisk „porcelánový“. Koncem 18. století se modrotisk vyrábí i na Slovensku.
V druhé polovině 19. století se k hojně používanému pozitivnímu tisku přidává i tisk negativní a také leptový tisk. [3]
Pokud se přeneseme do současnosti, tak zjistíme, že modrotisk získává opět na oblibě. Je to také kvůli tomu, že se lidé dnes rádi vracejí k tradicím. To je dobře, protože bychom určitě nechtěli zapomenout něco tak krásného, jako je tradiční řemeslná výroba modrotisku.
V Čechách i na Slovensku je několik, většinou rodinných firem a dílen, kde se
modrotisk vyrábí. Jedním takovým příkladem je rodinná firma Danzinger. Tato firma se nachází v Olešnici nedaleko od Brna. Mají vlastní eshop, kde se dá zakoupit již hotový modrotiskový výrobek. Také pořádají exkurze. S touto firmou spolupracuje Milan Bartoš, který se zabývá řezáním forem. Tento pán pokračuje v rodinné tradici, kterou převzal po svém dědovi.
Další firmou, která se zabývá modrotiskem je firma Arimo ze Strážnice nedaleko od hranic se Slovenskem, kterou provozuje rodina Jochových. Zde mají vlastní eshop a kamenný obchod.
3.1 Technologie
Tisk můžeme rozdělit na dva druhy. První je pozitivní a druhý negativní.
V pozitivním tisku se tisknou tmavší barvy na světlý podklad. Negativní tisk je tisk, kde je vzor světlejší než podklad. Pokud nemůžeme natisknout světlejší vzor na tmavý podklad, tak můžeme vzor vyleptat. Tomu se říká leptový tisk. Při leptovém tisku musí být textilie již obarvená. Po natisknutí leptací pasty vznikne bílý vyleptaný vzor, pokud se ale do leptací pasty přidá barvivo, které je vůči leptu odolné, může vzniknout pestrý lept.
Dalším způsobem je potisknout tkaninu krycí hmotou, která zabrání následnému obarvení v místech, kde byla potištěna. Tento způsob nazýváme negativní nebo rezervový tisk.
Pro rezervový tisk potřebujeme vytvořit rezervu krycí hlinku neboli pap. Pap musí mít takové složení, aby přes něj neprosáklo indigo a vzory zůstaly čistě bílé.
Pap vypadal na pohled jako zelenkavá hustá kaše a jeho složení bylo následující:
60 dílů bílé malířské hlinky, 18 dílů arabské gumy, 9 dílů octanu olovnatého, 9 dílů siřičitanu olovnatého, 12 dílů modré skalice, 1 dílu masti a půl dílu kamence.
Tato výše popsaná směs se ještě zředila vodou a vařila se dokud se z ní nevytvořila kaše bílošedé barvy. Tkanina, která se potiskovala se nejprve vyprala, naškrobila a usušila. Pap se pomocí forem nanesl na bílou tkaninu a nechal se uschnout.
Mohl schnout i několik dní, musel totiž dozrát. Poté se už mohla textilie barvit.
Barvilo se tak, že se potištěná tkanina připevnila na železný kruhový rám. Tento rám měl po obvodu přidělané háčky, na které se tkanina zahákla. Rám se poté spustil do kádě s indigem. Před ponořením bylo ještě třeba promíchat kypu v kádi, protože se
indigo usazuje a vybarvenost by nebyla rovnoměrná. Tkanina se sedmkrát ponořila do kádě z jedné strany a sedmkrát ze strany druhé. Pokaždé, když se tkanina z kádě vyjmula, nechala se 10 minut na vzduchu oxidovat. Pokud byl požadován tmavší odstín, tak se mohl tento postup ponoření do kádě zopakovat. Tkanina tedy mohla mít barvu tmavě modrou nebo až modročernou s fialovými či červenobronzovými odlesky.
Nakonec se tkanina vyprala ve slabém roztoku kyseliny sírové. Tím se odstranila rezerva.
Modrotisk je tedy vlastně bílá tkanina, na které se díky rezervovému způsobu tisku zabrání obarvení v místech, kde je potištěna papem (rezervou) a následně obarvená v typicky tmavě modré indigové barvě. [3]
3.1.1 Indigo
Indigo je barvivo pocházející z rostliny Indigovníku. Barvivo se získává z listů této rostliny. Indigovník neroste v našich zeměpisných šířkách, a tak se k nám musí dovážet a to především z Indie. Do 16. století se lidé z oblasti, kde Indigovník nerostl domnívali, že jde o minerál. Indigo se totiž dováželo v podobě ztvrdlé pasty z rozemletých listů.
[1]
Pokud barvíme indigem, používáme tedy tzv. kypové barvení. To se používá jak na barvení textilních materiálů, tak na textilní tisk. Samo barvivo je ale ve vodě nerozpustné a tak se tedy musí převést na rozpustnou formu. [4]
Modré barvivo se z indigovníku získávalo kvašením jeho šťávy a to při teplotě 25°C.
Při styku se vzduchem se následně za pomocí míchání srazilo. Tvrdá sraženina se poté nalámala na kousky. Z toho důvodu, že rozpouštění kousků indiga bylo namáhavé, prodávalo se i předem připravené těsto z indiga. To ale mělo menší obsah modrého barviva.
Indigo se nejprve namlelo na prášek v kamenném mlýnku, a nebo se rozmělnilo v měděné nádobě, kde se třelo s teplou vodou za pomoci železných koulí. Dále se přidal roztok zelené skalice a poté hašené vápno. Vše se slilo do nádoby (kádě) a nechalo se několik hodin ustát. Tento roztok se srazil a vytvořila se z něho žlutozelená tekutina, která zmodrala až po styku se vzduchem.
Jestli bylo složení kypy správné se vyzkoušelo ponořením hadříku, který se vytáhl a na vzduchu následně zmodral.
Přesné složení kypy bylo následující: 5 kg indiga, 4,5 kg kyseliny sírové, 5 kg vápna a 1000 litrů vody.
Poté, co byla textilie vytažena z kypy nejen zmodrala, ale indigo se tím na ni nastálo upevnilo a stalo se nerozpustným. A to vše díky kypovému barvení.
Výhodou je také fakt, že čím více a častěji se takto obarvená textilie prala, její barevný odstín se proměňoval, ale neztrácel na kvalitě. Někdo by mohl říci, že se i vylepšoval.
Další možnost ovlivnění odstínu modré barvy mohl být materiál, ze kterého byla vyrobena nádoba na kypu. Pokud byla ze dřeva neovlivnila výsledné zabarvení, ale pokud byla železná nebo měděná tak ano. Z tohoto důvodu byla u barvířů nejvíce používána právě dřěvěná nádoba, protože takto způsobený odstín nebyl většinou chtěný.
[3]
3.1.2 Formy
Nejprve několik informací k výrobě forem způsobem dřevoryteckým. To byl způsob vyřezávání formy přímo a pouze ze dřeva. Nejvíce používané dřevo bylo hruškové, protože má výborné vlastnosti. Je pevné a houževnaté a také má velkou hustotu vláken.
Dalšími druhy používaného dřeva byly např. dřevo ořechové, švestkové a také javorové.
Aby se forma nekroutila, tak se slepily 2 až 3 desky na sebe a to do kříže. Na zadní straně se vytvořily dva půlkruhové zářezy pro držení, které můžeme vidět na obrázku 1.
Plocha, do které se vzor vyřezával, musela být naprosto rovná a hladká. Na tuto plochu se přenesl vzor. Provádělo se to tak, že se použil transparentní lakovaný papír.
Ten se připravil tak, že se nechal nasáknout lněnou fermeží. Dále se horní vrstva potřela lakem s terpentýnem. Nechal se uschnout, což trvalo 7 – 10 dní a bylo důležité, aby schnul zavěšený lakovanou stranou dolů a to kvůli prachu, který by se na něm usazoval.
Do vrstvy laku se vyryl požadovaný vzor a poté se potřel barvou používanou ke knihtisku. Dále se papír přiložil nabarvenou stranou k dřevěné desce a za pomocí kladiva se barva vyklepala na dřevo.
Pomocí tvarovaných dlátek se pak vzor vyřezal do hloubky 6 až 8 milimetrů.
Velikost formy závisela na raportování a rozměrech textilie, na kterou se tisklo. Příklad
celodřevěné formy je ukázán na obrázku 2.
Obr. 1 Zářezy pro držení formy
Obr. 2 Celodřevěná forma [3]
Druhým způsobem se formy vytvářely tak, že se do dřeva vtloukaly drátky a různé plíšky. Nejvíce se používaly plíšky mosazné.
Přenesení vzoru bylo stejné, poté se plochými dlátky do dřeva zasekala linie 1 až 2 cm od obrysu vzoru. Přebytečné dřevo se potom odstranilo půlkruhovým dlátkem a poté se ještě dočistilo za pomoci dlátek jiných tvarů a velikostí.
Dalším krokem bylo opatrné odstranění dřeva až ke konturám vzoru. Před začištěním se dřevo olejovalo, aby změklo a dalo se lépe řezat. Okraje desky se šikmo seřízly a mezery mezi vzorem se vybraly, aby nedošlo k jejich obtisknutí.
Dále se na rohy formy připevnily mosazné hroty, které se při tisku otlačily na textilii. Tím se zpřesnila návaznost vzoru při dalším otisknutí formy tak, že je tiskař mohl přesně umístit do vzniklého důlku. Bylo tedy důležité, aby tyto 4 hroty správně seděly a nedocházelo k jejich ohnutí. Důležité také bylo, aby byly z boku viditelné, aby se tiskař při dalším nasazení formy strefil.
Samotný vzor na formě byl vytvořen pomocí plíšků a drátků. Mosazné drátky se mohly vytvarovat do různých profilů a to díky protahování. Nejprve se k tomu používala ocelová destička, která v sobě měla otvory různých tvarů. Později se používal i strojek. Takto vytvarované drátky se nařezaly na stejné kusy a poté se za pomoci dřevěného dírkového průbojníku zlehka přibily do formy přesně podle vzoru.
Jako další krok následovalo zbroušení plíšků a hrotů do roviny a to nejprve pomocí pilníků a následně na brusném kotouči.
Formy z plíšků a hrotů byly vytvářeny z toho důvodu, protože by takto titěrný vzor ze dřeva nevydržel a při tisku, kde bylo zapotřebí i trochu tlaku by se forma zničila. Příklad formy vytvořené z plíšků můžeme vidět na obrázku 3.
Je zřejmé, že formy, které vytvořily řezbáři a barvíři doma se liší od těch, které vytvořili profesionálové. Ti byli postupem času více a více ovlivněni tovární výrobou.
Jejich formy byly přesnější a dalo by se říci lépe technicky provedené.
Na druhou stranu, formy těch, kteří si je vytvářeli doma a to za pomoci jednoduchých nástrojů, byly lidovější a tím lépe vystihovaly potřeby lidí z okolí. Tyto většinou doplňkové vzory, byly vlastně jen jednotlivá razidla květin, ptáčků apod.
otiskovaných volně na zástěrách. Tyto ornamenty svou nahodilou kompozicí i svým provedením patří pravděpodobně k nejkrásnějším výtvorům v tomto oboru. [3]
Obr. 3 Forma vytvořená z plíšků
3.2 Tradiční vzory
Když se řekne modrotisk, tak se asi každému vybaví motivy jednoduchých malých kytiček, ale i větších a propracovanějších květů, které jsou takřka typické pro modrotiskové sukně nebo zástěry. Modrotisk ale není jen o květinových motivech.
Vyskytují se i abstraktní a geometrické motivy, také minimalistické puntíky a drobné vzory, ale také složité figurální motivy.
Začátkem 19. století zdomácněl v lidovém modrotisku páskový ornament. Formy pro tento ornament byly vytvořeny tak, že bohaté květy byly vyřezány ze dřeva a k nim byly přidány drátky a plíšky, které vzor doplnily drobnými tečkami a čárkami.
Vzory s vlnitými pásky jsou datovány ze staršího období a ty rovné jsou o něco mladší. Také se vyskytovaly pásky, které jsou tvořené jen puntíky, rovnými přímkami i zvlněnými čárami. Tyto páskové vzory byly velmi oblíbené.
Nejstarodávnější je ornament na zástěrách z liptovských obcí. Jsou to tulipánové
květy takřka renesančního charakteru. Příklad tohoto vzoru můžeme vidět na obrázku číslo 4. [3]
Obr. 4 Příklad vzoru s tulipánovými květy [3]
3.3 Využití modrotisku
Modrotisk se využíval jako oděv a to např. jako zástěry, sukně, šaty a kabáty, ale využíval se také jako bytový textil.
Modrotiskové oděvy se začaly objevovat v 19. století a to jako zástěry a sukně.
Používání modrotisku se rozšířilo díky průmyslové výrobě. Oděvy z něho se začaly používat také proto, že byly laciné a nemusely se tak často prát.
Asi nejvíce využívaný kus oděvu z modrotisku byla zástěra. Jak je již uvedeno v
kapitole 3.2. Tradiční vzory, obrázek tulipánového motivu pochází ze zástěry. Tento vzor byl řídce rozeset po zástěře a spodní okraj zástěry zakončovala široká bordura.
Podle krajů, kde se zástěry vyráběly, rozlišujeme i různé typy zástěr. Vyráběly se např. široké, úzké, skládané a také nařasené. Později se na zástěrách objevoval další vzor a to vzor stužkový. Tento vzor na zástěře vypadá jako zvlněná stuha. Příklad můžeme vidět na obrázku 5.
Obr. 5 Příklad stužkového vzoru [3]
Další část oděvu je kabát. Dámské kabáty byly střiženy z několika dílů, které přiléhaly k tělu. Kabát měl úzké rukávy a vzadu odstávající šosy. Dále se také zhotovovaly dlouhé kabáty s volnými rukávy do práce. Motivy na dámských kabátech byly většinou květinové.
Šátky mohly být potištěné z obou stran a to s jiným vzorem na straně jedné a s jiným na straně druhé, což bylo velmi praktické. Modrotiskové šátky měly jména podle
vzorů, které na nich byly např. „jablíčkový šátek“. Za nejvzácnější lze označit velké šátky, které měly rozměr přibližně 120 na 120 cm. Tyto šátky byly velmi slavnostní, ženy je oblékaly k obřadům na svatby a křty. Mohly být také potištěny přidanou barvou např. žlutou nebo světle modrou barvou navíc, aby byly pestřejší.
Mohu zmínit ještě modrotiskovou sukni, na kterou se používaly drobné vzory např. hvězdičky, kytičky. Na obrázku číslo 6 je vidět detail modrotiskové sukně, kde je ještě přidán pásový vzor tzv. „prám“.
Obr. 6 Příklad pásového vzoru [3]
Jako bytový textil se modrotisk používal hlavně na povlečení, ale i na závěsy.
Modrotisk jako bytový textil nebyl tak rozšířen jako v oděvní sféře.
Na povlečení se samozřejmě nepoužívaly stejné vzory jako např. na sukně.
Vzory pro bytový textil byly raportovány rytmicky ve čtvercové síti. Páskové vzory se na povlečení používaly jen zřídka. Dají se také najít figurální vzory na povlečení i závěsy a to hlavně náboženské motivy jako např. Adam a Eva, nebo Kristus, jak vstává z mrtvých. Příklad na obrázku 7. Dalšími oblíbenými vzory na povlečení byly hrušky a hroznové víno. To dokazuje obrázek 8.
Dále se také vyráběly modrotiskové ubrusy, které byly oblíbené spíše ve městech než na vesnicích. Vzory na ubrusech byly v empírovém stylu, kde se vyskytovaly konvičky na kávu apod. [3]
Obr. 7 Příklad vzoru s náboženským motivem [3]
Obr. 8 Příklad vzoru, kde můžeme vidět hrušky a hroznové víno [3]
4. Tvorba vlastních vzorů
Při tvorbě vlastních vzorů inspirace záměrně nepramenila z již známých a dalo by se říci tradičních vzorů pro modrotisk, jako jsou drobné florální motivy, puntíky atd. již zmíněné v kapitole 3.2. Tradiční vzory. A to z toho důvodu, že by to bylo jen kopírování toho, co již někdo dříve vymyslel a vyrobil, což by dle mého názoru nebylo vhodné pro bakalářskou práci. Ale samozřejmě při tvorbě bylo vycházeno z tradičních vzorů.
Zejména, když byly vzory stylizovány do pruhů, které by měly na sebe navazovat, protože jsou vlastně tvořeny jedním opakujícím se vzorem. Dále bylo také vycházeno z modrobílého provedení.
Cílem tedy bylo vytvořit vzory, které by byly moderní, nápadité a vhodné pro modrobílé provedení. Tedy vzory, které by se daly použít pro modrotisk a následně např. na dekorační bytovou textilii, nebo i pro oděv. Obrázky jednotlivých vzorů a jejich pojmenování můžeme nalézt ve fotodokumentaci.
4.1 Inspirace
Jako inspirace pro první návrhy byl použit umělecký směr art-deco. Z tohoto směru byly inspirativní art-decové vzory, které jsou geometricky přesné, opakují se v nápaditých raportech a tím, jak do sebe zapadají, vytváří celistvý obraz. První návrhy tedy byly inspirovány právě tapetami, které byly zjednodušeny do geometrického černobílého provedení v tužce a později za pomocí lihových fixů a pravítka pro přesnost jednotlivých vzorů. Po konzultaci s vedoucí bakalářské práce bylo rozhodnuto, že podobné vzory, které byly vytvořeny se v této době již hojně vyskytují na spoustě předmětů, a nebylo by proto vhodné je použít na potisknutí. Příklad návrhů inspirovaných art-decem můžeme vidět na obrázku 9 a 10.
Proto bylo při další konzultaci doporučeno inspirovat se japonským ateliérem Suzusan. Obrázky batiky pocházející z tohoto ateliéru byly velmi inspirativní, ať už před obarvením tak i po obarvení, a proto byla inspirace Suzusan batikou pro další tvorbu jasná.
Pro tvorbu těchto návrhů byla použita tuš. Byla vhodná z důvodu jejího kontrastu s podkladovým bílým papírem a také z důvodu způsobu nanášení za pomocí štětců, což napomohlo ke vzhledu výsledného vzoru podobného batice. Batikovaná textilie je zajímavá svou nahodilostí a originalitou v rozmístění i provedení vzorů.
Podobnosti bylo docíleno díky tomu, že štětec byl před nanesením na papír otřen a proto byla jeho stopa nepravidelná, což tedy bylo něco úplně jiného, než v prvních návrzích, které měly naopak vypadat, že jsou přesné.
Obr. 9 Návrh inspirovaný art-decem
Obr. 10 Další návrh inspirovaný art-decem
4.1.1 Suzusan
Suzusan pochází z japonského města Arimatsu. V tomto městě rodina Murase používá tradiční techniku shibori a to více jak 100 let. Dnes techniku shibori inovují a modernizují, aby tato technika nezanikla, protože ji považují za kulturní dědictví.
Shibori je tedy technika, při níž se textilie před barvením různě svazuje, skládá, sešívá a vyšívá a to velmi pečlivě. Jak je zřejmé na obrázku 11. Tato technika se používá na hedvábné a bavlněné tkaniny. Příklad již obarvených tkanin můžeme vidět na obrázku 12. [5,6]
Obr. 11 Svázaná tkanina pro techniku shibori [6]
A jak je také vidět na obrázku 11 takto připravená textilie vypadá už sama o sobě velmi zvláštně a zajímavě. Hlavně uspořádáním, tvarem a prostorovostí svázaných částí textilie. I když je takto precizně textilie připravená, po odstranění rezervy v podobě nití, nebude vzor přesný a stejný na všech místech. Je to z toho důvodu, že je to stále, i když velmi kvalitní, ruční práce. A tím je výsledná textilie ještě zajímavější a krásnější.
Obr. 12 Obarvené textilie pomocí shibori techniky [7]
4.2 Zpracování vlastních vzorů
Návrhy byly nejprve zpracovány tuší, jak je zmíněno v 4.1. Inspirace. Dále byly vzory naskenovány a tím převedeny do digitální podoby. Dále bylo nutné vzory upravit a vytvořit další varianty. K tomu byl použit program Adobe Photoshop.
Úpravy vzorů byly prováděny na vlastním počítači a počítači ve škole. Zde se vyskytl problém nejspíše v zastaralejším programu, kde nešly nastavit CMYK barvy, což by způsobilo potíže. Na školním počítači byly následně vzory opraveny. CMYK barvy jsou důležité z toho důvodu, že RGB barvy neobsahují 100% černou a pro osvitovou technologii tisku je potřeba 100% krytí.
Jen naskenované návrhy bylo nutné zbavit nepotřebných barev a vytvořit plochy, které musely být pouze černé nebo bílé.
Také bylo zapotřebí dokreslovat a vylepšovat některé části vzoru, protože byly moc malé a tenké a proto by se nenatiskly, což by způsobilo nechtěné chyby ve vzoru. K této úpravě byl použit vlastní kreslící tablet, který o mnoho urychlil a také velmi usnadnil práci.
Návrhy vzorů byly zpracovány na papír formátu A4. Všechny vzory nebyly
rozměrově stejné, některé bylo nutné upravit, ale většina byla ponechána v rozměrech původních.
Protože velikost síta je 65 na 65 cm, bylo třeba vzory na sebe navázat, aby vytvořily vodorovné pruhy maximální šířky 65 cm. Z tohoto důvodu se vlastně jeden vzor několikrát zopakuje, ale jen vodorovně. Svislé navázání vzorů nebylo v úmyslu, protože cílem bylo vytvořit pruhy různých vzorů.
Bylo pracováno se vzory původně černými, ale také s invertovanými, což bylo dobré pro světlou i tmavou variantu textilie.
Vyčištěný návrh ve své konečné podobě, kdy byl i správně oříznut a zformován a měl i správnou návaznost bylo nutné převést do stoprocentní černi. To bylo provedeno na školním počítači z již zmíněného důvodu.
Následně bylo provedeno zkušební natisknutí vzoru a byly zjištěny mírné nedostatky, které budou popsány v kapitole 6. Zkoušky tisku. Proto bylo nutné pro další návštěvu tiskárny návrhy pozměnit.
V tiskárně bylo doporučeno, že návrhy musí být převedeny do vektorů. To bylo následně provedeno a takto upraveným vzorům už nic nechybělo a bylo možné je nechat vytisknout.
Pro vytisknutí vzorů mi byla doporučena tiskárna Livox v Liberci, kde mi byly vzory na počkání vytisknuty na fólii. Kvůli rozměru vzorů byly použity dvě větší fólie A0, které mají rozměr 841 na 1189 mm. Některé vzory na fólii můžeme vidět na obrázku 13.
Obr. 13 Vzory na fólii
5. Použitá technologie tisku vlastních vzorů
Nejprve bylo uvažováno nad možností pravé technologie modrotisku, se kterou by pomohl odborník, který se touto technologií zabývá. Bylo myšleno, že by byla pomocí síta natisknuta na textilii rezerva a to pap, který se používá při výrobě modrotisku. A následně by se mohla textilie obarvit. Přes veškerou snahu se s odborníkem spojit, nepodařilo se kontakt navázat. A z tohoto důvodu byla zvažována jiná varianta realizace.
Nejlepším řešením se zdál sítotisk, který byl shledán vhodným pro praktickou část bakalářské práce.
Konečné řešení tedy bylo natisknout vlastní vzory na podkladovou textilii a to technologií sítotisku.
V následujících kapitolách bude sítotisk popsán podrobněji, ať už jeho historie a nebo postup či potřebné nástroje.
5.1 Historie sítotisku
Nejprve něco stručně k historii sítotisku. Mezi lety 500 a 1000 př. n. l. se začala používat techologie tisku s použitím šablon, která předcházela sítotisku. Bylo to na území Číny a později i Japonska, kde tuto technologii používali i k tisku na textilii a to na rituální oděvy. Právě v Japonsku v 18. století vzniká i první síto, které bylo vyrobeno nejprve z lidských vlasů a později z hedvábí.
V 19. století se tisk za pomocí šablon dostává do Evropy a Ameriky. Ve 20.
století jeho rozvoj probíhal především ve Spojených státech amerických. V roce 1914 byla patentována metoda Johna Pilswortha pojmenovaná Selectasine. Tato metoda umožňovala vícebarevný tisk z jedné tiskové formy, která byla vlastně sítotisková.
Metoda tohoto tisku se velmi rychle rozšířila jak po Spojených státech amerických, tak i v Anglii, Holandsku a jiných evropských státech.
Tyto tisky se používaly především na výrobu reklam pro obchodní domy a později i jako technika pro umělce (pop-art). U nás používal sítotisk Jan Baťa a to na výrobu propagačních plakátů. Větší rozvoj a obliba sítotisku proběhla až po druhé světové válce a to hlavně na umělecké úrovni. [8]
5.2 Síta
Síta pro sítotisk se skládají ze dvou částí, které jsou sítovina a rám.
Sítovina se v úplných začátcích vyráběla z lidských vlasů, jak je uvedeno v 5.1.
Historie sítotisku. Poté se přešlo k hedvábí. Dnes je hedvábí nahrazeno syntetickými vlákny. Nejpoužívanějšími jsou polyamidové sítoviny např. silonové, nylonové. Tento materiál se projevuje pevností, pružností a houževnatostí vláken, která mají vysoké hodnoty protažení a velkou odolnost proti oděru.
Sítovinu můžeme dělit podle již výše zmíněného materiálu. Dále také dle jemnosti sítoviny, což je vlastně číslo sítoviny, které se vyjadřuje pomocí hustoty vláken a hustotou oček. Jako další způsob dělení sítoviny je barva. Ta může být bílá, a nebo také žlutá.
Další částí síta je rám. Dnes se používají hlavně hliníkové a pak také dřevěné rámy. Dříve byly jen dřevěné, ale nasákavost tohoto materiálu způsobovala to, že rám se stával těžším. Hliníkové rámy jsou oproti dřevěným lehčí.
Důležitou částí je také potahování rámu. To se dělá ručně a nebo také za pomoci přístrojů. Pokud se tedy potahuje ručně je důležité, aby byla sítovina rovnoměrně napnuta a také záleží na směru osnovy. Ta by měla být ve směru protírání, protože při tisku snáší lépe tah a tlak tříče než útek.
Dále je také důležité, aby dostava sítoviny byla rovnoběžně s rámem. To z důvodu, aby při napínání byl přesný tah na směr osnovy i útku.
Na obrázku 14. můžeme vidět síta používaná k tisku bakalářské práce. [8]
Obr. 14 Síto se vzory
5.3 Barvy
Barvy pro sítotisk můžeme rozdělit podle materiálu pro který jsou určeny. To jsou barvy na papír, barvy na plasty a barvy pro ostatní materiály. Dále můžeme také barvy rozdělit na lesklé, matné, krycí, transparentní atd.
Pro tisk vzorů do vzorníku bakalářské práce byly použity barvy tmavě modrá a krycí bílá. Na výstup byla použita pouze modrá barva a to z toho důvodu, protože byla shledána jako lepší varianta modrá barva na bílém podkladu.
Modrá barva pro tisk byla namíchána z modrého vodou ředitelného pigmentu a záhustky pro bílý podklad a bílá barva z krycí bílé pasty pro tmavý podklad. Vše se muselo dobře promíchat, aby při tisku nedošlo k tomu, že nerozmíchané části pigmentu způsobí tmavší fleky, které by mohly zkazit výsledný vzhled vzoru.
5.4 Tříče
Tříč je nástroj, který je potřeba k rozetření a protlačení barvy přes síto. Tříč má dřevěnou část, za kterou ho dřžíme. Druhá část, která je uchycena ve dřevěné části, je plastová nebo vyrobená z pryže. Tato část tříče před sebou hrne tiskovou barvu a zároveň ji protlačuje na materiál skrz průchodná místa na sítu.
Tato druhá část tříče nesmí obsahovat žádné tvrdé částečky, protože by odíraly a poškrábaly šablonu a síto.
Pomocí tříče můžeme ovlivnit kolik barvy se sítem protlačí a to úhlem sklonu tříče po dobu roztírání barvy. Optimálním a běžně udávaným je sklon přibližně 45 až 60° k tiskové rovině. Může ale kolísat mezi 30 a 75°. To proto, že čím menší úhel je, tím více barvy protlačí skrz síto.
Pokud ale budeme hodně tlačit na tříč, může se sítovina vytáhnout a také znehodnotit šablona se vzorem. Při roztírání barvy se také musí dbát na rychlost tahu, protože pokud bude rychlost a přítlak nestejnoměrný bude i výsledný tisk pokryt barvou nestejnoměrně. Na obrázku 15 můžeme vidět obrázek tříčů. [8]
Obr. 15 Tříče
5.5 Sítotisk
V této kapitole je zmíněno to, co vlastně sítotisk je. Pojem sítotisk můžeme vysvětlit, jako protlačování nebo protírání tiskařské barvy za pomoci pružného tříče propustnými nebo průchodnými místy na sítu. [8]
V následujících kapitolách je popsán použitý materiál pro tisk jak vzorů do vzorníku, tak i výstupu. Následuje příprava síta před samotným tiskem, která je velmi důležitá.
Jako poslední podkapitola je zde uveden postup při samotném tisku, kde bylo vycházeno z vlastních zkušeností.
5.5.1 Použitý podkladový materiál pro tisk
Pro tisk vlastních vzorů byla použita ve všech případech bavlněná textilie. Nejprve byla zvolena čistě bílá, poté lehce béžová, která byla doporučena z důvodu lepšího celkového barevného vzhledu po natisknutí. Dále tmavě modrá textilie, která svou barvou připomíná barvu indiga.
Na světlých textiliích je vzor natisknut modrou barvou a na tmavou podkladovou textilii je použita barva bílá krycí.
Pro doplnění některých výstupů byl použit tyl. V jednom případě sloužil pouze jako pomůcka k vytvoření struktury a v druhém případě byl cíleně potisknut a poté instalován před textilii.
Všechny textilie byly před tiskem vyprány a vyžehleny. Na obrázku 16 můžeme vidět použité podkladové textilie pro tisk.
Obr. 16 Textilie použité pro tisk
5.5.2 Příprava síta před tiskem
Před tiskem bylo potřeba síto připravit a to hlavně proto, aby na něj mohla dobře ulpět emulze a nic nenarušilo vzor připravený k tisku. Také bylo nutné správně emulzi nanést a nechat ji na sítu uschnout a vytvrdnout. Poté bylo potřeba síto nechat osvítit a následně vymýt zbytky emulze.
Bylo nutné provést odvrstvení a odmaštění síta. Pokud by byl tento krok proveden nesprávně, mohlo by to mít za následek špatné vytvrzení emulze a následné poničení vzoru. Tento problém bude více popsán v kapitole 6. Zkoušky tisku.
Odvrstvovač byl nanesen na síto za pomocí houbičky a to z obou stran. Po 5-ti minutách byl ze síta důkladně odstraněn proudem vody. Kdyby byl ponechán na sítu déle mohl by případně poškodit sítovinu.
Následovalo odmaštění síta zředěným odmašťovačem. Ten byl na síto nanesen kartáčem. Po chvíli byl odstraněn opět proudem vody. Síto bylo poté pečlivě usušeno fénem.
Na suché síto byla nanesena světlocitlivá emulze pomocí korýtka, které můžeme vidět na obrázku 17. Na vytvrdlé síto je již možno přenést vzory.
Osvit síta probíhal tak, že síto s přidělanými vzory bylo uzavřeno do vakuového rámu, ze kterého byl odsáván vzduch po celou dobu osvitu. Osvit za pomocí speciálního světla probíhal 5 minut. Při práci se světlocitlivou emulzí se muselo pracovat v místnosti bez oken v zatemněné místnosti, kam nemohlo UV světlo.
Dalším krokem bylo vymytí nevytvrdlých míst ze síta. K tomu se použil proud studené vody, případně lehce vlažné vody nikoli však teplé. Nejprve se vymývala strana, na kterou se bude tříčem protírat barva a poté se vymývala druhá strana.
Provádělo se to tak dlouho, dokud netekla čirá a nezpěněná voda ze síta. Síto se pak vysušilo a bylo připraveno k tisku. [8]
Obr. 17 Korýtka
5.5.3 Pracovní postup při sítotisku
V této kapitole jsou použity a zpracovány informace nabyté vlastními zkušenostmi při realizaci.
Nejprve byla připravena podkladová textilie a to tak, že byla napnuta na tiskařský stůl a připevněna papírovou lepicí páskou. Textilie byla předem vyprána a vyžehlena. Pokud by nebyla vyprána, mohl by se vzor po natisknutí srazit a tím zdeformovat textilii.
Dále bylo vybráno čisté a suché síto se zvoleným vzorem a přesně přiloženo na podkladovou textilii. Pokud by bylo síto mokré, výsledný otištěný vzor by mohl být na mokrém místě světlejší.
Jako další krok následovalo nanesení dobře rozmíchané barvy na síto za pomocí lžíce do jedné linie. Rozmíchání barvy je velmi důležité z toho důvodu, aby byla barva stejnoměrná a pokud byla barva namíchána z jiných barev, aby nebyla flekatá a nekazila výsledný natisknutý vzor.
Pomocí tříče byla barva rozetřena přes síto a tím byl vzor přenesen na pokladovou textilii. Tříčem byla ještě odstraněna přebytečná barva. Poté se síto opatrně nadzvedlo.
Síto s ulpělou barvou bylo co nejdříve opláchnuto proudem vody, aby na něm barva nezaschla. Pro další použití síta bylo nutné jeho úplné vysušení a i otření rámu.
Ten by mohl, pokud by byl mokrý, znehodnotit potiskovanou textilii rozpitím barvy.
Barvu natisknutou na textilii bylo nutné nechat uschnout. To se mohlo nechat do druhého dne volně schnout nebo to mohlo být urychleno fénem. Způsob sušení fénem byl používanější variantou a to z toho důvodu, protože bylo nutné tisknout vzory i několikrát přes sebe. Pokud by nebyly suché obtiskly by se i tam, kde být neměly.
6. Zkoušky tisku
Pro první zkoušku tisku byl připraven vzor na obrázku 18, který vzešel z původního návrhu na obrázku 19. Tento návrh byl upraven a invertován, jak můžeme vidět na obrázku 20. Výsledný vzor vznikl tak, že byly použity části z invertovaného návrhu a následně byly poskládány v počítači k sobě, což vytvořilo jiný a zajímavější obrazec.
Inspirace pro tento vzor pochází z předchozích návrhů inspirovaných stylem art- deco a hlavně japonskou batikou od Suzusan, jak je již zmíněno v kapitole 4.1.
Inspirace.
Tento vzor předcházel vzoru TRIANGLE NEGATIVE. Ten vznikl doplněním bílých míst, tak aby vzor tvořil souvislý pruh.
Díky zkušebnímu natisknutí vzoru byly zjištěny nedostatky a to takové, že drobné bílé mezírky, které měly být nenatištěné, se potiskly. Proto pro další práci s tímto vzorem bylo nutné buď vzor zvětšit a tím zvětšit i drobné mezírky a nebo vzor přepracovat a rozšířit již zmíněné bílé mezírky.
Dále se také hůře vymývala světlocitlivá emulze ze síta. Což mohla být chyba při tisku vzoru na fólii, kde zřejmě nebyla použita 100% čerň. Musela teda být při vymývání světlocitlivé emulze použita houbička na nádobí i když tu bylo riziko, že se poškodí vzorová šablona vytvořená na sítu. Emulzi se nakonec vymýt podařilo. A vzor na sítu zůstal neponičen.
Pro zkoušku tisku byla zvolena barva vhodná k tématu této bakalářské práce a to modrá. Poté co barva zaschla se zdála možná až moc světlá. Z tohoto důvodu by bylo třeba při dalším tisku použít tmavší modrou. Dále byla použita pro další barevnou variantu černá barva. Modrou variantu můžeme vidět na obrázku 21 a černou na obrázku 22.
Obr. 18 Návrh vzoru připravený k tisku
Obr. 19 Původní návrh
Obr. 20 Návrh po invertování
Obr. 21 Zkouška tisku v modré barvě
Obr. 22 Zkouška tisku černé varianty
Dále byla provedena zkouška tisku již finálních vzorů stylizovaných do pruhů.
Vzory byly rozděleny na síto. To bylo již dříve připraveno a natáhnuto emulzí. Následně bylo síto osvíceno a mohlo se začít s vymýváním. Zde se vyskytl problém. Proud vody nemohl vůbec projít skrz síto a emulze se nevymývala. Po delší snaze a zesíleném proudu vody se emulze začala postupně na některých částech vzoru vymývat. Dále se ale odstranily i části kolem vzoru, které měly na sítu zůstat.
Tento problém mohl být způsoben starší emulzí a nebo nesprávně předem připraveným sítem, které mohlo být mastné z předchozího používání a nedostatečně odmaštěno.
Toto síto bylo použito pro natisknutí vzoru. Na obrázku 23 můžeme vidět již zmíněný chybný vzor.
Pro další práci se síty bylo nutné je správně odvrstvit a odmastit.
Obr. 23 Zkušební tisk finálních vzorů s chybou
Po odvrstvení a odmaštění byla síta znovu připravena pro nanesení emulze a následnému osvitu. Síta po osvitu byla nejprve opláchnuta v umyvadle lehce vlažnou vodou. Díky tomu a také díky odmaštění se emulze lépe vymývala a také za pomoci většího proudu vody se neodstraňovaly části vzoru, které na sítu měly zůstat. Což se stalo v předchozím případě.
Proto bylo již možné natisknout finální vzory, které budou použity do vzorníku.
7. Tisk finálních vzorů
Tento tisk bych rozdělila na dvě části a to na vzorník a na výstup z bakalářské práce. Je to z toho důvodu, že do každého byly použity jinak provedené tisky vzorů. Do vzorníku byly použity vzory, tak jak by měly vypadat. Se vzory pro výstup z bakalářské práce bylo v průběhu ještě pracováno.
7.1 Vzorník
Do vzorníku byly použity vzory natisknuté na předem zvolené textilie. Vzory byly zkušebně natisknuty a některé z těchto zkušebních tisků byly zařazeny do vzorníku.
Cílem tisku vzorů do vzorníku bylo předvést vzory v jejich pravé podobě. To znamená, tak jak byly připraveny v počítači a jak by měly vypadat po správném natisknutí.
Byly ale použity i dalo by se říci nepovedené tisky vzorů s chybami. To proto, že tyto chybné vzory vedly k myšlence vytvořit plošnou textilii pokrytou právě nedokonalými vzory, což je popsáno v následující kapitole.
Obrázky vzorů použitých do vzorníku můžeme vidět ve fotodokumentaci.
7.2 Výstup z bakalářské práce
Jako výstup z bakalářské práce byla zvolena plošná textilie se vzory. Na jedné textilii byl použit pokaždé jeden typ vzoru.
Jako první bylo pracováno se vzorem stejným, jako v případě první zkoušky tisku, který byl jen o část prodloužen. Tento vzor byl tisknut tak, aby přecházel ze skoro nevymytého vzoru na sítu až do skoro zničeného. To znamená od světlého vzoru až po tmavý. Toho bylo docíleno právě vymýváním síta silným proudem vody.
Tomuto nápadu předcházelo právě již zmíněné špatné vymývání emulze v kapitole 6. Zkoušky tisku.
Pro další plošnou textilii byl zvolen vzor na malém sítu, který byl použit k první zkoušce tisku. Byl zvolen proto, že byl již poničen. Ale po zkušebním natisknutí vypadal velmi zajímavě. Tento již natištěný vzor můžeme vidět na obrázku 24. Byl natisknut jak vertikálně tak horizontálně i když původní záměr byl tisknout vzory jen v pruzích. Pro tento vzor bylo nutné udělat výjimku a to z důvodu návaznosti a i myšlence natisknout tento vzor záměrně neúplně. To znamená, že při tisku bylo naneseno méně
barvy na některá místa a také tlak na tříč nebyl všude stejný. Také byl použit tyl, který byl položen přes podkladovou textilii a pak potištěn. Na textilii byla díky tomu vytvořena drobná struktura.
Obr. 24 Použitý poničený vzor pro tisk výstupu
Kombinace tylu a bílé podkladové textilie byla použita i pro tisk dalšího výstupu. Zde byl použit vzor s názvem BLOT POSITIVE BLUE. Nejprve byl tímto vzorem potištěn tyl a pod ním bílá textilie, poté byl tyl odebrán a vzor byl dotisknut na podklad. Takto to bylo zhotoveno z toho důvodu, že potisknutý tyl bude instalován kousek před textilii. Tím vytvoří zajímavý efekt a také tím, že nebude tolik potisknutý jako bílá textilie za ním.
7.3 Dokončovací práce
Všechny natisknuté vzory, jak do vzorníku tak i do výstupu byly vyžehleny a tím byla barva zafixována. Dále vzory vybrané do vzorníku byly vystřihnuty a začištěny. Ke vzorům ve vzorníku byly přidány listy papíru s jejich názvy a popisem. To vše bylo dáno do desek na míru vzorkům. Poté byly z velkých výstupů vybrány výřezy, které byly následně vypnuty na rámy.
8. Závěr
Cíl této bakalářské práce byl splněn. Vzory, který byly vytvořeny vycházely z tradičního modrotisku, ale byly pojaty moderněji, aby jen nekopírovaly známé a tradiční vzory.
Také z toho důvodu další ispirace pocházela z japonského ateliéru Suzusan, kde za pomoci tradiční shibori techniky vznikají velmi nápadité a originální vzory. Bylo vytvořeno mnoho vzorů, které mají pozitivní a negativní variantu a byly raportovány do pruhů.
Díky použití technologie sítotisku se naskytly i možnosti ozvláštnění vzorů.
Bylo to například použití chybných, nebo lépe řečeno poničených vzorů. Tyto vzory vytvořily zajímavější efekty, než kdyby byly natisknuty ve své pravé podobě. Proto byly použity i pro výstup z bakalářské práce, kde vzor přechází z málo vymytého síta až po skoro zničený vzor. Na další výstup byl pro ozvláštnění použit tyl. Díky jeho protisknutí na podkladovou textilii na ní vznikl efekt síťové struktury, který ještě podpořil záměrnou nedokonalost vzoru. Pro poslední výstup byl tyl potisknut a následně instalován kousek před potištěnou textilii.
Do vzorníku byly použity vzory ve své pravé podobě. Byly natisknuty modrou barvou na světlý podklad a bílou krycí barvou na tmavě modrý podklad. Dále byly také do vzorníku zařazeny vzory natisknuté na bílém tylu s bílou podkladovou textilií, aby bylo vidět, jak by všechny vzory vypadaly s použitím stejné myšlenky jako při tisku výstupu.
Zvolená technologie sítotisku byla velmi přínosná a jistě by se dále mohly provádět zkoušky tisku různých kompozic těchto vzorů. Byla by jistě zajímavá další práce a experimenty s tylem, který by se dal na sebe vrstvit a následně potisknout. V barevných variantách tisku by již moc prostoru nebylo, nebo by už ale nemohlo jít o téma inspirované modrotiskem.
Použitá literatura
[1] PASTOUREAU M.: Modrá dějiny jedné barvy, ARGO, 2013, ISBN 978-80-257- 0886-6
[2] BRADLER Ch.: Fengšuej Lexikon od A do Z, ALPRESS, 2006, ISBN 80-7362-278- 5
[3] VYDRA J.: Ľudová modrotlač na Slovensku, Tvar, 1954
[4] DEMBICKÝ J. a kol.: Zušlechťování textilií, Technická univerzita v Liberci,
2008, ISBN 978-80-7372-321-7
[5] Suzusan. Company [online]. Suzusan: © 2017 [cit. 16. 1. 2018]. Dostupné z:
http://www.suzusan.com/company.php
[6] Suzusan. Craftmanship [online]. Suzusan: © 2017 [cit. 16. 1. 2018]. Dostupné z:
http://www.suzusan.com/craftmanship.php
[7] Suzusan. Home & Living [online]. Suzusan: © 2017 [cit 16. 1. 2018]. Dostupné z:
http://www.suzusan.com/homelive.php
[8] KOŘÍNEK O.: Sítotisk a serigrafie, Vlastním nákladem vydal: Ota Kořínek, 1991, ISBN 80-900060-6-X
Fotodokumentace
Obr. 25 Vzory do vzorníku na béžové textilii
Obr. 26 Vzory do vzorníku na tmavě modré texilii
Obr. 27 Vzor TRIANGLE POSITIVE BLUE
Obr. 28 Vzor TRIANGLE POSITIVE WHITE
Obr. 29 Detail vzoru TRIANGLE POSITIVE WHITE
Obr. 30 Vzor TRIANGLE NEGATIVE BLUE
Obr. 31 Vzor TRIANGLE NEGATIVE WHITE
Obr. 32 Detail vzoru TRIANGLE NEGATIVE WHITE
Obr. 33 Vzor TRIANGLE MEDIUM BLUE
Obr. 34 Vzor TRIANGLE MEDIUM WHITE
Obr. 35 Detail vzoru TRIANGLE MEDIUM BLUE
Obr. 36 Vzor BLOT POSITIVE BLUE
Obr. 37 Vzor BLOT POSITIVE WHITE
Obr. 38 Detail vzoru BLOT POSITIVE BLUE
Obr. 39 Vzor BLOT NEGATIVE BLUE
Obr. 40 Vzor BLOT NEGATIVE WHITE
Obr. 41 Detail vzoru BLOT NEGATIVE WHITE
Obr. 42 Vzor RAY POSITIVE BLUE
Obr. 43 Vzor RAY POSITIVE WHITE
Obr. 44 Detail vzoru RAY POSITIVE BLUE
Obr. 45 Vzor RAY NEGATIVE BLUE
Obr. 46 Vzor RAY NEGATIVE WHITE
Obr. 47 Detail vzoru RAY NEGATIVE BLUE
Obr. 48 Vzor CRYSTAL POSITIVE BLUE
Obr. 49 Vzor CRYSTAL POSITIVE WHITE
Obr. 50 Detail vzoru CRYSTAL POSITIVE WHITE
Obr. 51 Vzor CRYSTAL NEGATIVE BLUE
Obr. 52 Vzor CRYSTAL NEGATIVE WHITE
Obr. 53 Detail vzoru CRYSTAL NEGATIVE WHITE
Obr. 54 Detail vzoru TRIANGLE POSITIVE BLUE T (tyl)
Obr. 55 Detail vzoru RAY POSITIVE BLUE T (tyl)
Obr. 56 Tisk prvního výstupu
Obr. 57 Detail tisku prvního výstupu
Obr. 58 Tisk druhého výstupu
Obr. 59 Detail tisku druhého výstupu s tylem
Obr. 60 Detail tisku třetího výstupu
Obr. 61 Detail tisku třetího výstupu tmavá část
Obr. 62 Detail tisku třetího výstupu se strukturou po odebrání tylu
Obr. 63 Tisk třetího výstupu
