SKLO A JEHO KOMBINACE S DALŠÍMI MATERIÁLY
Bakalářská práce
Studijní program: B3107 – Textil
Studijní obor: 3107R006 – Textilní a oděvní návrhářství Autor práce: Martin Jakobsen
Vedoucí práce: ak. soch. Oldřich Plíva
Studijní program: Textil Technická univerzita v Liberci
Fakulta textilní
Akademický rok: 2013/2014
Podklad pro zadání BAKALÁŘSKÉ práce studenta
Jakobsen Martin Sušilova 1335, Vsetín T11000428
PŘEDKLÁDÁ: ADRESA OSOBNÍ ČÍSLO
Obor/komb.: Textilní a oděvní návrhářství (DN) Forma: Prezenční
Sklo a jeho kombinace s dalšími materiály.
Glass and its combination with materials.
ak. soch. Oldřich Plíva - KDE
1) Historický vývoj
2) Sklo v moderní architektuře
3) Současné trendy v produktovém designu 4) Výběr materiálů
5) Technologie výroby 6) Design vázy 7) Fotodokumentace
Podzemná, A., Stanický, P.: Historie a současnost sklářské tvorby na Zlínsku, VeRBuM, 2010, ISBN 978-80-904273-7-2.
Miller, J.: 20th-Century Glass, Dorling Kindersley Limited, London a Penguin Company, 2004, ISBN 1-4053-0592-4.
Vondruška, V.: Sklářství, Grada Publishing a.s., 2002, ISBN 80-247-0261-4.
TÉMA ČESKY:
NÁZEV ANGLICKY:
VEDOUCÍ PRÁCE:
ZÁSADY PRO VYPRACOVÁNÍ:
SEZNAM DOPORUČENÉ LITERATURY:
...
...
...
...
Podpis studenta:
Podpis vedoucího práce:
Datum:
Datum:
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Rád bych tímto poděkoval vedoucímu své bakalářské práce, panu ak. soch. Oldřichu Plívovi, za jeho trpělivost, předané znalosti a zpětnou vazbu během tvůrčího procesu. Dále bych rád poděkoval panu Mgr. Oldřichu Palatovi za faktické připomínky, osloveným designérům a Nadaci Preciosa za finanční prostředky poskytnuté ze stipendijního fondu, které z části pokryly náklady na realizaci návrhu.
V neposlední řadě děkuji také firmě AJETO spol. s.r.o. Czech Glass Craft a firmě Mašek – umělecká výroba, s jejichž pomocí byla váza vyrobena.
Abstrakt
Bakalářská práce Sklo a jeho kombinace s dalšími materiály je koncipována do několika tematických okruhů. Ve stručnosti se autor zabývá jak historickým vývojem, tak užitím skla v moderní architektuře a produktovém designu. Cílem je seznámit čtenáře se širokou škálou možností využití skla v dnešní, technologicky vyspělé, moderní společnosti. Do určité míry v ní autor reflektuje osobní zkušenost, kterou získal během spolupráce se zahraničními klienty v oblasti designu. Váza, která je výsledkem teoretické rešeršní části, vychází ze současných trendů a marketingu.
Inovace a důraz na precizní provedení jsou základními nositeli těchto vlastností.
Abstract
Bachelor thesis Glass and its combination with materials is conceived to some thematic topics. The author is briefly concerned both the historical development and the use of glass in modern architecture and product design. The aim is to acquaint the reader with a wide range of applications of glass in today's technologically advanced, modern society. In the Bachelor thesis the author reflected his personal experience that he gained during cooperation with foreign clients in the field of design.
The vase which is the result of the theoretical literature search is based on current trends and marketing. Innovation and emphasis on precise execution are the basic bearers of these characteristics.
Klíčová slova
Sklo Váza Dřevo Design Inovace
Keywords
Glass Vase Wood Design Innovation
OBSAH
ÚVOD ... 8
1. HISTORICKÝ VÝVOJ ... 9
1.1 Starověké sklo ... 9
1.2 Středověké sklo ... 10
1.3 Novověké sklo ... 12
1.4 Průmyslová revoluce a 20. st. ... 13
2. SKLO V MODERNÍ ARCHITEKTUŘE ... 17
2.1 Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová ... 19
3. SOUČASNÉ TRENDY V PRODUKTOVÉM DESIGNU ... 21
3.1 Český design ... 22
3.2 Skandinávský design ... 25
4. VÝBĚR MATERIÁLŮ ... 28
5. TECHNOLOGIE VÝROBY ... 29
6. DESIGN VÁZY ... 30
6.1 Vizualizace vázy ... 32
7. ZÁVĚR ... 33
8. POUŽITÉ ZDROJE ... 34
9. FOTODOKUMENTACE ... 38
ÚVOD
V bakalářské práci Sklo a jeho kombinace s dalšími materiály se snažím vycházet především ze své několikaleté zkušenosti v oblasti produktového designu.
Během tvůrčího procesu jsem se nechal inspirovat věcmi a podněty, které nás obklopují.
Přitom se snažím odpoutat od stereotypních pravidel a zažitých představ.
Myšlenky přetvářím do nového kontextu. Výsledným dílem tohoto postupu je atypický tvar vázy s názvem Malva. Design v sobě kombinuje materiál hutně tvarovaného skla a bukového dřeva. Citlivým přístupem k vlastnostem těchto materiálů jsem vytvořil nekonvenční objekt. Květy jsou ukryté ve skleněné horní části vázy. Díky tomu je pugét kompaktní a drží svůj tvar. Protože se Malva skládá ze dvou dílů, které lze od sebe oddělit, může být její spodní část použita samostatně. Ve své práci se tak zabývám jak inovativní stránkou návrhu, tak i jeho praktickým využitím.
1. HISTORICKÝ VÝVOJ
1.1 Starověké sklo
Výrobě skla, jak ji známe v dnešní podobě, předcházela výroba glazur na keramické nádoby a šperky. Tyto keramické nádoby pocházející z Egypta jsou označovány pojmem fajáns. Ačkoli jsou fajánse považovány za jemnou keramiku, vzhledem připomínají spíše porcelán. [1] Jedná se o hrnčířské výrobky, jež jsou charakteristické svojí nažloutlou nebo načervenalou barvou. Glazura, která se na tyto nádoby aplikovala, měla podobné složení jako sklo, tedy oxid křemičitý, vápník a sodu.
V tomto případě můžeme hovořit o sodno-vápenatém sklu, které však bylo zpočátku velmi nečisté. Jedněmi z prvních skleněných výrobků byly pak amulety a korálky. Jsou doloženy z pol. 3. tisíciletí př. n. l. a pocházejí z území tehdejší Mezopotámie.
Obr. 1 Fajáns [2]
Éra největšího rozkvětu výroby skla se ve starověkém Egyptě datuje do doby vlády faraona Thutmose III. Díky vojenskému tažení do Sýrie a Palestiny kolem roku 1481 př. n. l. přivedl do Egypta jako otroky tamní skláře. Tato skutečnost je doložena nejstaršími egyptskými nálezy v podobě třech skleněných nádob označených jménem tohoto faraona. Z 15. a 14. stol př. n. l. pocházejí také skleněné napodobeniny drahokamů, které se používaly pro výrobu šperků a jako dekorativní prvky nábytku.
Příkladem může být trůn faraona Tutanchamona. [3]
Skleněné napodobeniny drahokamů zajímavé z hlediska kombinace materiálů vznikaly také v době železné. Poté, co se na přelomu 8. a 7. stol. př. n. l. znovu obnovila výroba skla v Sýrii a Fénicii, skleněné napodobeniny drahokamů se začaly zasazovat do slonoviny jako součást drahých šperků. [3]
1.2 Středověké sklo
Po rozpadu Západořímské říše roku 476 došlo k úpadku sklářství. Zejména na sever od Alp byla tato změna patrná. Po obsazení území dnešního Německa franckými kmeny došlo ke snížení kvality skla a oproštění se od technik malování, rytí a broušení. Vznikaly tak především jednoduché tvary dekorované pomocí ovíjení výrobků skleněnými nitěmi. Charakteristickým prvkem franckého skla byl dekor žebrování.
Zásadní vliv na rozvoj kombinace skla s dalšími materiály souvisel až s potřebami církve od počátku 9. stol. I když se výskyt barevných výplní oken datuje již do antiky, klasické vitráže se začaly vyrábět až s rozvojem středověké architektury.
Tehdejší známá technologie neumožňovala výrobu velkých skleněných tabulí, které by vyplnily rozměrná okna katedrál. Mniši se však okrajově zabývali sklářstvím a zachoval se také římský způsob výroby barevného plochého skla. [4]
Pojem vitráž pochází ze slovního spojení fra vitraerius, tedy bratr sklář, které se objevovalo u jmen mnichů. Rozvoj vitráží měl nejen praktický význam z hlediska potřeb zasklení oken klášterů a katedrál, ale zároveň i duchovní. Na přelomu 11. a 12.
stol. francouzský opat Suger z benediktinského kláštera v Saint-Denis spatřoval ve světle a barvě teologickou symboliku. Díky tomu se vitráže postupem času rozšířily také do kostelů a domácností. Řezání skla na menší díly vyžadovalo větší přesnost a zručnost než tomu bylo u výroby skleněných tabulí. [4]
Středověký rozvoj výroby vitráží tak vedl až k produkci dekorativních předmětů a šperků. Nejstarší dochovaná vitráž u nás pochází z kostela sv. Jakuba v Žebnici, kolem roku 1330.
Obr. 2 Vitráž v Saint-Denis [5] Obr. 3 Vitráž v Saint-Denis [6]
Obr. 4 Vitráž v Saint-Denis [7] Obr. 5 Vitráž v Saint-Denis [8]
1.3 Novověké sklo
V 15. stol. byla technologicky nejvyspělejší produkce skla v Itálii. Důvodem byl zejména fakt, že středoevropské země kvůli nedostatku dovážených surovin začaly vyrábět sklo draselné. Protože se jako tavidlo používalo draslo (potaš) z popela lesních porostů, hovoříme o tzv. lesním skle. Typickým rysem lesního skla je jeho zelená barva a častý výskyt bublinek. [9]
Výhodou tohoto skla byla jeho dostupnost mezi měšťany, a proto se rychle rozšířilo ze středoevropských zemí až do Skandinávie. Oblíbeným výrobkem byly vysoké nádoby zdobené spirálovitě nebo vodorovně ovinutými vlákny. Na rozdíl od draselného skla se v Itálii používalo sodno-draselné složení. To umožňovalo produkci tenkostěnných výrobků, jež čirostí a čistotou skloviny vysoce převyšovalo produkci lesního skla. Centrem produkce benátského skla se stal ostrov Murano.
Sklářské výrobky byly nově zdobeny nejen emailovou malbou, která spočívala v nanášení plátků emailu na horké sklo a následným zatavením, ale i zlacením povrchu.
Objevující se dekor čerpal náměty z biblických příběhů a mytologie. Vliv na kombinaci skla s jinými materiály měla benátská technika zvaná millefiori (tisíc květin). [10]
Ta spočívala v příčném nařezání barevných skleněných tyčinek, které měly ve svém průměru zpravidla vzor květů, a následném přitavení tohoto dekoru k danému výrobku. Technikou millefiori se zdobily např. střenky nožů. V pozdější době výroba benátského skla z hlediska techniky a designu spíše stagnovala a od 17. stol. mu začalo konkurovat české křišťálové sklo. [3]
I když se první počátky českého skla datují do 11. stol., většího rozvoje se české sklářství dočkalo za vlády císaře Rudolfa II. (1552 – 1612), který bohatě podporoval vědu, kulturu a umění. Čechy se tak staly mj. střediskem sklářské výroby. Protože se v pecích pro tavení skloviny a výrobu forem používalo bukové dřevo, hutě vznikaly převážně v blízkosti bukových lesů. Jedním z center sklářské výroby byla Českomoravská vrchovina a Jihlavsko. [11]
České křišťálové sklo bylo výjimečné svou bezbarvostí a leskem. V roce 1737 získal benátský sklář Giuseppe Briatti privilegium vyrábět české sklo na Muranu.
Začaly se vyrábět lustry z barevného a křišťálového skla, zdobené florálními motivy květů a listů. [3]
1.4 Průmyslová revoluce a 20. st.
Podobně jako ve všech výrobních odvětvích, během průmyslové revoluce nastal veliký zlom i pro sklářství a kombinace skla s jinými materiály. Technický pokrok strojní velkovýroby umožnil masovou produkci identických skleněných výrobků, rozšířil možnosti výroby a dal průchod novým, inovativním myšlenkám. V roce 1837 byla zahájena práce na první huti Kavalier v Sázavě, která se jako první na světě specializovala výhradně na technické sklo.
V 19. stol. prudce vzrostla poptávka po železe a oceli. U příležitosti první mezinárodní výstavy v Londýně roku 1851 byl dle návrhu architekta Josepha Paxtona postaven Křišťálový palác. Tato budova sestávala z litinových pilířů a skleněných výplní. [12] Nejen v průmyslu a architektuře, ale i ve věcech osobní potřeby se v době industrializace čím dál častěji setkáváme se sklem v podobě dílů potřebných ke kompletaci výrobku.
Obr. 6 Křišťálový palác [13]
Příkladem můžou být dioptrické brýle. Jejich vývoj spadá do 13. stol. Z tohoto období se zachovaly první zmínky o brýlích v rukopisu Traite de con uite de la famille italského autora Popoze. Tehdejší brýle byly zhotovovány z plankonkávních skleněných segmentů s absencí straniček. Postupem času se brýlová skla začala vkládat do obrouček vyrobených z kostí, železa, stříbra, zlata nebo dřeva. Problémem však byl jejich způsob přichycení na hlavu. Brýle se po staletí držela v ruce, různě přivazovala pomocí tkaniček nebo připnula skřipcem na nos. Poté, co italští a španělští misionáři přinesli do Evropy model brýlí vyrobených v Číně, v roce 1730 sestrojil londýnský optik Edward Scarllet brýle se straničkami. O 22 let později vylepšil jeho model James Ayscough, který zhotovil skládací kovové straničky. [14]
Obr. 7 Brýle se dřeveným rámem [15]
Obr. 8 Brýle s kovovým nosníkem [16]
Další ukázkou jsou hodinky. Ačkoli první kapesní hodinky byly vyrobeny přibližně kolem roku 1500 (tzv. Norimberské vajíčko Petera Henleina), jejich tovární výroba se rozběhla v pol. 19. stol. Hodinky se brzy staly žádaným artiklem mezi zaměstnanci železnic, poštovních služeb a v dalších profesích. Často používaným materiálem pro výrobu hodinek bylo stříbro a minerální sklo. Dražší modely se vyráběly ze zlata anebo měly ještě druhý plášť, který chránil sklo na ciferníku. [17]
Dynamický rozvoj vědy a techniky v rámci průmyslové revoluce vedl také k vynálezu žárovky. Ten je připisován německému hodináři Heinrichu Göbelovi. První elektrická žárovka z roku 1854 měla napájení na baterie a byla vyrobena z uhlíkového vlákna (zuhelnatělého bambusu) zataveného ve skleněné baňce. Heinrich Göbel používal žárovky k osvětlení výkladu svého hodinářského obchodu v New Yorku.
V roce 1879 technologicky zvládl výrobu žárovek americký vynálezce Thomas Alva Edison, kterému je na základě soudního sporu připisováno prvenství v jejich využití.
[18] V Čechách se zpočátku místo žárovek používalo obloukové osvětlení, o jehož zdokonalení se zasloužil František Křižík.
Poté, co v roce 1890 vynalezl německý fyzik Karl Ferdinand Braun katodovou trubici (obrazovou elektronku), začalo se sklo využívat i pro výrobu obrazovek. O deset let později se na pařížském mezinárodním kongresu začalo hovořit o televizi. První televizní systémy připomínali spíše dřevené skříňky. Jejich design se snažil začlenit televizor jako součást nábytku v interiérech. V pozdější době bylo dřevo pro výrobu dřevených skříněk televizorů nahrazováno plastem. [19]
Obr. 9 Televize z pol. 20. stol. [20]
Koncem 19. stol. se objevuje první historická zmínka o atypickém stavebním prvku v architektuře. Jednalo se o střešní okna. Podobně jako na standardní okna vsazená do vertikální polohy, používalo se na výrobu střešních oken nejprve dřevěných rámů. Později v 70. letech 20. stol. vznikala okna plastová a hliníková.
Po nástupu sklářských strojů a automatů došlo k hromadné výrobě obalového skla. Typickým představitelem jsou lahve. Ty se do té doby uzavíraly korkem, dřevem nebo gumou. Když byl koncem 19. stol. v USA patentován třmenový uzávěr, používal se také porcelán. Třmenové uzávěry však byly nedlouho po jejich vynalezení nahrazeny tzv. korunkovými uzávěry, které se používají dodnes. Z technologického hlediska se jedná o plechový výlisek s okraji prolisovanými do tvaru korunky. Uvnitř bývá těsnící vložka z lisovaného korku, PVC nebo polyetylenu. Nevýhodou korunkových uzávěrů je jejich jednorázové použití. [21] Naproti tomu se třmenové uzávěry, které jsou k hrdlu skleněných lahví přitlačovány drátěnou konstrukcí, dají používat opakovaně. I proto se v dnešní době vracejí zpět do módy. Porcelán byl však z větší části produkce nahrazen plastem.
Obr. 10 Lahve s porcelánovými uzávěry [22]
2. SKLO V MODERNÍ ARCHITEKTUŘE
Původ vzniku moderní architektury souvisí s technologickým vývojem a experimenty s nově používanými materiály pro stavitelství jako železo, beton, ocel a sklo. S nástupem moderních dějin, za které je pokládaná Velká francouzská revoluce v letech 1789 – 1799, svržení vlády Ludvíka XVI. a nástup vlády republikánů, nastal zlom nejen v politické sféře, ale také v architektuře.
V roce 1796 anglický architekt Charles Woolley Bage použil pro stavbu mlýna The Ditherington Flax Mill, situovanou na okraji města Shrewsburry, železnou konstrukci a cihly. Vzhledem k nedostatečným znalostem o použití železa pro stavební účely se však mnoho takto postavených mlýnů zhroutilo. Změna nastala až s použitím nosníků ve 30. letech 19. stol., které objevil inženýr Eaton Hodgkinson. To mělo za následek další rozšíření železných konstrukcí a tím i nástup industriální architektury.
Typickým příkladem mohou být ocelové mrakodrapy v Chicagu od amerických architektů Williama Le Barona Jenneya a Louise Sullivana, které kombinují železné konstrukce s velkými skleněnými okny. Mezi další významné sklo-betonové stavby na počátku 20 stol. lze zařadit Chrám jednoty Franka Lloyda Wrighta postavený nedaleko Chicaga nebo antroposofické centrum Goetheanum Rudolfa Steinera, postavené u Basileje ve Švýcarsku. Název Goetheanum pochází od německého básníka a dramatika Johanna Wolfganga Goetheho. [23]
Mezi nejvýznamnější trojici evropských architektů 20. stol. se řadí Charles Jeanneret (známý jako Le Corbusier), Ludwig Mies van der Rohe a Walter Gropius.
Poslední dvě jména jsou úzce spjata s avantgardní školou Bauhaus, která měla za cíl propojit řemeslo s průmyslovou technologií. Bauhaus vznikl sloučením uměleckoprůmyslové školy s akademií výtvarných umění ve Výmaru. Za svou existenci byl několikrát přestěhován. Nejprve do Desavy a později do Berlína. Po vypuknutí druhé světové války mnoho pedagogů uprchlo do Spojených států a Anglie. Do celého světa se tak šířila myšlenka představitelů Bauhausu – stavět jednoduché, účelné budovy bez ornamentů a zbytečných detailů. Hlavními stavebními materiály byly beton, ocel a sklo. [23]
Nejvíce pozorovatelná je charakteristika této moderní architektury v designu mrakodrapů jako např. funkcionalistický Seagram (Ludwig Mies van der Rohe), Lever House (Skidmore, Owings a Merrill) nebo budova OSN (Le Corbusier, Oscar Niemeyer, Howard Robertson). Pravoúhlá geometrie měla však i své odpůrce.
V 80. letech 20. st. se mnoho architektů odklonilo od přímočarých návrhů k organickým formám designu. Mezi významné představitele organického modernismu patřili finští architekti Aalvar Aalto a Eero Saarinen. [23]
Obr. 11 Budova Seagram v New Yorku [24]
Obr. 12 Budova OSN v New Yorku [25]
2.1 Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová
Stanislav Libenský (1921 – 2002) se narodil v malé obci Sezemice u Mnichova Hradiště. Studoval na Státní odborné škole sklářské v Boru u České Lípy, Státní odborné škole pro průmysl sklářský v Železném Brodě a v ateliéru prof. Jaroslava Holečka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Mezi lety 1963 – 1987 působil jako vedoucí ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. [26]
Byl nositelem řady ocenění jako např. Herderova cena (Vídeň), Bavorská státní cena (Mnichov) nebo titul Rytíře řádu umění a písemnictví (Paříž), a také čestných doktorátů z univerzit Royal College of Art v Londýně, The University of Sunderland v Sunderlandu a Rhode Island School of Design v Providence. [26]
Jaroslava Brychtová (1924) se narodila v Železném Brodě. Vystudovala Gymnasium v Turnově, ateliér prof. Karla Štipla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a ateliér prof. Jana Loudy na Akademii výtvarných umění v Praze. V roce 2005 jí bylo uděleno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy České republiky. [27]
Stanislav Libenský, společně s manželkou Jaroslavou Brychtovou, jsou autoři mnoha skleněných plastik, které se nacházejí ve sbírkách muzeí a galerií moderního umění po celém světě. Neméně významná je jejich výtvarná spolupráce s architekty.
Výčet jejich prací, kdy se podíleli na dotvoření architektonických záměrů, přesahuje sto realizací. Mezi nejvýznamnější z hlediska historické architektury patří dvě vitrážová okna pro Svatováclavskou kapli v Chrámu sv. Víta, která vznikla z podnětu architekta Jaroslava Tajera. Jedná se o abstraktní kompozici s jemnou barevností, jež citlivě koresponduje s daným prostorem. Dále vitrážové okno osazené nad dveřmi v kapli sv. Anny v komplexu kláštera sv. Jiří, vitráže v hradní kapli na Špilberku v Brně, okna gotické kaple v Horšovském Týnu nebo stěna z taveného skla ve vstupní hale Staroměstské radnice v Praze. Z hlediska soudobé architektury zde můžeme zařadit objekty s názvem Spad meteoritů pro nosný betonový válec v interiéru hotelu Ještěd v Liberci a skleněnou fasádu Nové scény Národního divadla v Praze. [28]
Obr. 13 Spad meteoritů v interiéru hotelu Ještěd [29]
Obr. 14 Fasáda Nové scény Národního divadla [30]
3. SOUČASNÉ TRENDY V PRODUKTOVÉM DESIGNU
Design zahrnuje komplexní tvůrčí činnost jedince nebo skupiny lidí, jejímž výsledným produktem je ztvárnění kreativního myšlenkového procesu ve vizuální nebo hmatatelné podobě.
Slovo design pochází z latinského „de-signare“ a znamená označit. Později mu byly přisouzeny také významy navrhnout a návrh. S pojmem design se můžeme setkat v návaznosti na průmyslovou revoluci a oddělením koncepce od výroby. Moderní design v dnešním pojetí se však dočkal většího rozvoje až počátkem 20. stol.
K významným reformátorům, kteří se snažili o propojení teorie designu s praxí, patřil německý architekt a zakladatel výtvarné školy Bauhaus Walter Gropius. Dle filozofie Bauhausu byla cílem moderního designu snaha o produkci výrobků, které spojují praktické, estetické a komerční hodnoty. Nositelem těchto zásad a pokračovatelem myšlenek po rozpuštění Bauhausu v roce 1933 z důvodu nástupu nacistů k moci byl tzv.
Nový Bauhaus (New Bauhaus). Jeho zakladatelem byl v roce 1937 Lászlo Moholy Nagy v Chicagu. Po roce 1945 byla škola přejmenována na Institut designu (The Institute of Design). Význam Nového Bauhausu pro moderní design spočíval ve výuce, která spojovala ideu návrhu s výrobou. [31]
Ve 20. stol. byl proces navrhování výrobků stále komplexnější. Následkem toho nastala větší rozmanitost a mnohotvárnost výrobků na trhu, ale i rozvoj filozofie designu. Vztah mezi myšlenkou a její realizací se stále více komplikoval, protože do tvůrčího procesu byli zapojeni materiálový odborníci, konstruktéři, inženýři a marketingoví pracovníci. Produktový designu tak nebyl dílem jednotlivce, nýbrž týmů lidí, kteří mohli mít určitý vliv na finální podobu návrhu. Na pluralitu designu však měly vliv i jiné faktory. Zatímco v dobách hospodářské deprese se dostal do popředí funkcionalismus, v momentě hospodářského rozkvětu ho nahradil antiracionalismus (styling zabývající se vzhledem a jeho vnějším působením - v tomto případě expresivní stránkou výrobků). Rozmanitost souvisela také s měnícím se chováním zákazníků, úrovní technického pokroku, konkurenceschopností, lokálními zvyky, kulturou a novými trendy.
3.1 Český design
V současné době u nás působí několik významných sklářských výtvarníků a produktových designérů, jejichž práce si získaly mnoho pozornosti v zahraničním tisku či na mezinárodních výstavách. Osobně se domnívám, že sklo a jeho kombinace s materiály má nejen z komerčního hlediska velký potenciál a nabízí nespočet možností, jak s tímto materiálem efektivně pracovat.
Objevování nových technologií a materiálů podněcuje využití skla, díky jeho vlastnostem, v netradičních kontextech, často ztvárněných v podobě dekorací nebo aplikovaného umění. Pro svou bakalářskou práci jsem si vybral čtveřici českých umělců, kteří mají zkušenost s kombinováním skla a prezentují názor v oblasti trendů u nás.
První z nich je Lucie Koldová. Absolventka ateliéru produktového designu na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a držitelka řady prestižních ocenění za design.
Od roku 2012 vede vlastní studio v Paříži a její spolupráce s českou firmou Brokis vyústila v řadu na trhu úspěšných svítidel, které kombinují sklo a dubové dřevo.
Obr. 15 Svítidlo z kolekce Muffins [32]
Dalším z významných produktových designérů pracujícím se sklem je Martin Žampach. Absolvent ateliéru průmyslového designu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Od roku 2008 vede vlastní studio a za sebou má řadu realizací, ve kterých sofistikovaným způsobem kombinuje materiál skla se dřevem a korkem.
„Myslím si, že kombinování materiálů je více než trendovou záležitostí touha designérů experimentovat. Ve své tvorbě se proto nesnažím následovat trendy, ale řídím se pocity. S materiály si hraju a ve výsledku to může znamenat, že nepoužiju sklo jako výchozí materiál. Nemyslím si, že sklo je předurčeno pro nějakou materiálovou kombinaci. Je to o hledání způsobů a možností. I přes mé zkušenosti se mám pořád co učit. Skrze experimenty s kombinacemi skla se dostávám k jiným materiálům a to je patrné i v mé poslední kolekci, která se skla vůbec netýká.“ [33]
Obr. 16 Dóza Rádiovka [34]
Mezi české osobnosti zastupující střední generaci sklářských výtvarníků patří Jakub Berdych pracující pod značkou Qubus. V jeho pracích se často setkáváme s atypickým přístupem ke kombinování skla, zejména s plastem, jež reflektuje v návrzích tzv. Art designu.
Rony Plesl se řadí mezi významné sklářské výtvarníky nejen v rámci České republiky. Jeho produkty se prodávají do celého světa a za své dlouholeté působení v oblasti designu skla promítl své zkušenosti do spolupráce s řadou českých a zahraničních firem.
„Trendem je nejen kombinace materiálů, ale i technik a stylů. Vychází to z touhy designérů i firem odlišit se od globálních technologií, které vytvářejí sice dokonalé výrobky, ale většinou bez otisku lidské ruky a někdy i ducha. Souvisí to i s úctou k řemeslnému, rukodělnému zpracování, které vytváří tyto kombinace zcela přirozeně.
Na umění je krásné, že je zcela volné a bez omezení. Je pouze třeba najít vnitřní logiku všech možných kombinací.“ [35]
Obr. 17 Instalace Pokoj knížete Myškina [36]
3.2 Skandinávský design
Skandinávský design lze charakterizovat jako severský minimalismus, který je považován za etalon kvality a nadčasového designu. Z globálního hlediska se jedná o respektovaný pojem s vysoce stabilní pozicí na trhu.
Tradičně používanými surovinami v architektuře a designu jsou kombinace přírodních materiálů dřeva, skla, ocele a kamene. Skandinávský design reprezentují výrobky mnoha slavných umělců, jakými jsou Georg Jensen, Eero Aarnio, Kay Bojessen, Alvar Aalto, Erik Magnussen a další. Mnohé z těchto výrobků se řadí mezi ikony světového designu a nacházejí se ve sbírkách muzeí moderního umění.
Nejen jména, ale především značky, pro které designéři na základě poptávky a kritérií navrhují, mají zásadní vliv na současné trendy v oblasti produktového designu.
Ve své práci uvádím tři z nich, které patří mezi přední výrobce severského minimalismu a v jejich portfoliu se objevuje sklo v kombinaci s dalším materiálem.
Stelton je dánská značka založená v roce 1960. Na trhu se prezentuje špičkovou kvalitou svých výrobků určených převážně ke stolování. Stelton spolupracuje s řadou předních designérů a některé z návrhů jsou k vidění ve sbírkách muzeí jako např.
MoMA v New Yorku nebo Victoria & Albert Museum v Londýně. Mezi její novinky pro rok 2013 patří skleněná karafa z kolekce Frost s korkovým uzávěrem a skleněný podnos Reflection tray s podstavcem z dubového dřeva.
Obr. 18 Podnos Reflection tray [37]
Dalším příkladem je dánská značka Menu, která vznikla v roce 1976. Podobně jako konkurenční Stelton spolupracuje s řadou předních designérů. Zaměřuje se na kuchyňské potřeby a dekorativní předměty pro vybavení interiérů. Mezi její poslední realizace patří svícen Fire Hurricane z kouřového skla v kombinaci s kovem a stolní zrcadlo Gridy umístěné do dřeveného stojanu.
Obr. 19 Svícen Fire Hurricane [38]
Obr. 20 Zrcadlo Gridy [39]
Nejmladší úspěšnou značkou reprezentující skandinávský design je Normann Copenhagen. Ačkoli byla značka založena mnohem později než předchozí dvě, na trhu má desítky produktů a distribuční síť do celého světa. V letošním roce se v portfoliu Normann Copenhagen objevil konferenční stolek s názvem Ding, který se skládá ze třech dubových nohou a skleněné desky.
Obr. 21 Konferenční stolek Ding [40]
Obr. 22 Instalace Normann Copenhagen [41]
4. VÝBĚR MATERIÁLŮ
Vzhledem k blízkému vztahu k přírodě rád pracuji s přírodními materiály.
Během studia na katedře designu a v rámci navrhování pro klienty jsem měl možnost vyzkoušet si práci se dřevem (smrkové, lipové, kaučukové), překližkou, aglomerovaným korkem, kovem, mramorem a zejména pak s technickým sklem.
Práce na designu vázy Malva znamenala pro mě novou zkušenost a zároveň rozšíření mých znalostí jak z technologického hlediska výroby, tak bližšího poznání vlastností použitých materiálů na její realizaci.
I když se pro mnohé zdá kombinace skla a dřeva jakkoliv provokativní a kontroverzní, ve své bakalářské práci jsem uvedl několik příkladů spojení těchto dvou materiálů, které má své opodstatnění. Porušování dogmat a pravidel je také klíčovým nástrojem k dosažení úspěchu mnoha subjektů na trhu. Jako důkaz nám mohou posloužit uvedená portfolia severských značek, které se nebojí experimentovat a ve svých kolekcích předvedly řadu výrobků, ve kterých vzájemně kombinují nejen sklo a dřevo, ale také ocel, textilie, porcelán a další.
Pro spodní díl vázy jsem si vybral bukové dřevo. Je stejnoměrně husté, tvrdé a málo pružné. Díky jeho vlastnostem má všestranné použití a velmi dobře se obrábí.
Používá se v nábytkářství, na výrobu železničních pražců nebo kuchyňských potřeb.
Z bukového dřeva se vyrábí mimo jiné ohýbaný nábytek firmy Thonet. Barva dřeva je světle hnědá až narůžovělá, nemá barevně odlišené jádro a hydrotermickou úpravou (pařením) dostává typicky tmavší odstín.
Na výrobu horní části bylo použito hutně tvarované sodno-draselné sklo. Toto sklo má dobré chemické i fyzikální vlastnosti a je vhodné pro výrobky, které nejsou vystaveny dlouhodobému působení chemického prostředí a příliš vysokým rozdílům teplot. Skleněný díl byl vyfouknut a tvarován ve formě z bukového dřeva. Díky tomu má kompletace spodní a horní části vázy v jeden výsledný produkt zvláštní poetický nádech.
5. TECHNOLOGIE VÝROBY
Nejprve bylo potřeba vyrobit technologicky náročnější dřevěnou část vázy.
Na její výrobu bylo použito suché bukové dřevo.
Bukový kvádr se naklížil s přídavkem pěti milimetrů na všech bočních stranách.
V této fázi již muselo být budoucí venkovní dno rovné. Poté se speciálním vrtákem navrtala díra o průměru padesáti milimetrů do potřebné hloubky. Požadovaného průměru šedesáti pěti milimetrů bylo dosaženo pomocí soustružení dlouhým nožem.
Následně se zhotovil přípravek pro upnutí bukového kvádru. Na jedné straně o venkovní dno a na druhé straně do hotové čisté díry. Poté se osoustružil definovaný tvar dřevěného podstavce. Povrch se dobrousil postupně s použitím smirkového papíru se zrnem 120, 280 a 320.
V závěrečné fázi se dřevěný podstavec dvakrát nalakoval, na dno byl natištěn autorský podpis tampotiskem a podstavec se opět přelakoval.
Skleněná část byla vyrobena tradičním způsobem foukaného skla. Sklář nabral na píšťalu menší množství skloviny a z ní zhotovil baňku. Následně nabíral další vrstvy skloviny potřebné k vytvoření požadovaného tvaru. Během náběrů bylo sklo průběžně ochlazováno pomocí svaláku (dřevěný špalík) a foukáním do sklářské píšťaly zvětšován jeho vnitřní průměr. Za kontinuálního otáčení píšťalou a po dosažení správné šířky v určitých částech se sklo vložilo do formy z bukového dřeva. Následným foukáním byl vytvarován hotový výrobek, který se vložil do chladící pece. Tento postup se provádí z důvodu odstranění trvalého pnutí, které by mohlo mít za následek prasknutí výrobku. [3]
Během foukání vznikla nad horní hranou formy tzv. kopna (přebytečné sklo), která se musela odstranit. Posledním krokem bylo vyleštění skleněného poklopu.
6. DESIGN VÁZY
Během navrhování vázy jsem se nechal inspirovat českým kubismem. Způsob práce českých kubistů spočíval v narušení vertikálních a horizontálních linií za účelem odlišení se od konvenčního pojetí designu.
Český kubismus vznikl v Praze kolem roku 1909. V té době se skupina mladých avantgardních umělců rozhodla použít kubistické principy malířů Pabla Picassa a Georgese Braqua v užitém umění. Typickými prvky českého kubismu jsou ostré hrany, průniky ploch a aplikování krystalických struktur do architektury a designu.
Hlavním cílem bylo zachycení vnitřní energie hmoty v podobě dynamických objektů.
Díky tomu vznikla řada veřejných a rezidenčních budov, nábytkových souborů a drobných předmětů. Mezi významné české kubisty se řadí jména jako Josef Gočár, Pavel Janák, Vlastislav Hofman a Josef Chochol. [42]
Obr. 23 Kubistické vázy [43]
Koncepce vázy Malva je založená na protikladu spojení organického a anorganického materiálu, které má za účel zvýšit vnitřní napětí a podtrhnout striktnost jejího geometrického tvaru. Skleněná horní část se vkládá do dřevěného podstavce, který lze použít také samostatně pro sušené květiny. Zvýšené odolnosti proti vlhkosti bylo dosaženo povrchovou úpravou dřeva bezbarvým lakem.
Myšlenka ukrýt květiny ve skleněném poklopu pochází z knihy Malého prince od francouzského spisovatele a pilota Antoina De Saint Exupéryho. Tato kniha patří k mým nejoblíbenějším, protože je plná metafor a přirovnání, která jsou podané formou pohádkových příběhů. Malý princ si zamiloval růži, která jeho cit neopětovala. Na noc ji schovával pod poklop, aby ji ochránil proti průvanu, zatímco květina ho brzy potrápila. [44]
Obr. 24 Ilustrace z knihy Malý princ [45]
Na základě rešeršního průzkumu stávajících výrobků na trhu jsem zjistil, že charakteristický prvek prodloužení vázy do pugétu na první pohled odlišuje tento design od existujících návrhů. Protože se jedná o netradiční řešení vázy, věřím, že i její tvar se v záplavě tisíců jiných stane snadno identifikovatelným.
6.1 Vizualizace vázy
Obr. 25 Vizualizace vázy [46]
7. ZÁVĚR
Během navrhování vázy jsem věnoval zvláštní pozornost technickému řešení a funkčnosti návrhu. Nejtěžším úkolem bylo předpovědět výslednou stabilitu vázy a náročnost na precizní provedení jednotlivých dílů. I když základní tvarová myšlenka zůstala zachována, proporce finálního návrhu jsem na rozdíl od prvotního záměru upravil, a to v závislosti na účelnosti a celkovém estetickém vjemu. Výsledkem tohoto procesu je nekonvenční design vázy na květiny.
8. POUŽITÉ ZDROJE
[1] Fajáns. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 31. 7. 2013 [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Fajáns [2] Fajáns [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/e/eb/Faience_Plate_Traditional .jpg
[3] Vondruška, V.: Sklářství, Grada Publishing a.s., 2002, ISBN 80-247-0261-4.
[4] Vitráž. In. Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 31. 3. 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vitráž [5] Vitráž v Saint-Denis [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/3/3a/Vitraux_Saint- Denis_190110_02_B.jpg
[6] Vitráž v Saint-Denis [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/47/Vitraux_Saint- Denis_190110_07.jpg
[7] Vitráž v Saint-Denis [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/47/Vitraux_Saint- Denis_190110_10.jpg
[8] Vitráž v Saint-Denis [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/b/b9/Vitraux_Saint- Denis_190110_21.jpg
[9] Křížková, H.: Historie skla. In: [online]. [cit. 2014-02-18]. Dostupné z:
http://www.hanaglass.cz/html/cj3.htm
[10] Miller, J.: 20th-Century Glass, Dorling Kindersley Limited, London a Penguin Company, 2004, ISBN 1-4053-0592-4.
[11] Podzemná, A., Stanický, P.: Historie a současnost sklářské tvorby na Zlínsku, VeRBuM, 2010, ISBN 978-80-904273-7-2.
[12] Křišťálový palác. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 4. 4. 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Křišťálový_palác [13] Křišťálový palác [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/d/d8/Crystal_Palace_General_
[14] Kopáč, A.: Historie brýlí a brýlových čoček. In: [online]. [cit. 2014-05-03].
Dostupné z: http://pan-optika.cz/historie-bryli-a-brylovych-cocek-1006/
[15] Brýle se dřeveným rámem [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://gilai.com/images/items/1667_big.jpg
[16] Brýle s kovovým nosníkem [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://gilai.com/images/items/1917_big.jpg
[17] Hodinky. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 27. 4. 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Hodinky [18] Žárovka. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 21. 4. 2014
[cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Žárovka [19] Maletínský, V.: Televize a její historie. In: [online]. [cit. 2014-02-18].
Dostupné z: http://vtm.e15.cz/aktuality/televize-a-jeji-historie [20] Televize z pol. 20. stol. [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://vtm.e15.cz/aktuality/televize-a-jeji-historie
[21] Třmenový uzávěr. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 25. 3. 2013 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Třmenový_uzávěr [22] Lahve s porcelánovými uzávěry [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://bellarose.cz/files/zbozi/4303.jpg
[23] Moderní architektura. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 2. 1. 2014 [cit. 2014-02-18]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Moderní_architektura [24] Budova Seagram v New Yorku [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://i.images.cdn.fotopedia.com/flickr-6284793989-
hd/Great_Architects_of_the_World/by_countries/Germany/Ludwig_Mies_van_
der_Rohe/Seagram_Building/New_York_Seagram_Building.jpg [25] Budova OSN v New Yorku [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://un.org/cyberschoolbus/untour/imgunh.jpg
[26] Stanislav Libenský. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 14. 3. 2014 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Stanislav_Libenský [27] Jaroslava Brychtová. In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online]. 13. 3. 2014
[cit. 2014-05-03]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslava_Brychtová [28] Palata, O.: Kouzlo imaginace-sklo Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové
v architektuře, 2013, ISBN 978-80-260-5498-6.
[29] Spad meteoritů v interiéru hotelu Ještěd [online]. [cit. 2013-02-18].
Dostupné z: http://muzeumlb.cz/images/libensky_vzpominkovy_vecer3.jpg [30] Fasáda Nové scény Národního divadla [online]. [cit. 2013-02-18].
Dostupné z: http://mycompanion.cz/images/catalog/546/3.jpg
[31] Bauhaus (výtvarná škola). In: Wikipedie: otevřená encyklopedie [online].
17. 10. 2013 [cit. 2014-05-03]. Dostupné z:
http://cs.wikipedia.org/wiki/Bauhaus_(výtvarná_škola)
[32] Svítidlo z kolekce Muffins [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://brokis.cz
[33] Žampach, M. [Osobní sdělení]. Sklo a jeho kombinace s dalšími materiály.
Sděleno dne 18. 11. 2013.
[34] Dóza Rádiovka [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://martin.zampach.com
[35] Plesl, R. [Osobní sdělení]. Sklo a jeho kombinace s dalšími materiály. Sděleno dne 25. 11. 2013.
[36] Instalace Pokoj knížete Myškina [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://ronyplesl.com
[37] Podnos Reflection tray [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://stelton.com/en/Category/Products/x-37_Reflection_fad.aspx?sc_lang=en [38] Svícen Fire Hurricane [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://designdelicatessen.dk/upload_dir/shop/4742239_Fire- Hurricane_copper_NORM_02.wm.jpg
[39] Zrcadlo Gridy [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://st.houzz.com/simgs/1a11131302797385_4-1142/modern-mirrors.jpg [40] Konferenční stolek Ding [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://www.123-design.com/4000-10900-big/table-ding-verre-transparent-noir- normann-copenhagen.jpg
[41] Instalace Normann Copenhagen [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://spottedbynormanncopenhagen.com/wp-
content/uploads/2013/09/4f3120a43b2047f5c1ebbaa23032dfa5.jpg [42] Glenn, M.: Kubismus. In: [online]. [cit. 2014-05-03]. Dostupné z:
http://www.artmuseum.cz/smery_list.php?smer_id=77
[43] Kubistické vázy [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://i.idnes.cz/09/102/gal/WEB2e66a2_kubisticke_parove_hnede_vazy_2ks_l_
0.jpg
[44] Saint-Exupéry, A.: Malý princ. 14. vyd. v Albatrosu, 2. V překladu Richarda Podaného. Překlad Richard Podaný, 2014, ISBN 978-80-00-03424-9.
[45] Ilustrace z knihy Malý princ [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://laboutiquedupetitprince.com/239/small-litho-the-little-prince-the-rose-the- volcano.jpg
[46] Vizualizace vázy [online]. [cit. 2013-02-18]. Dostupné z:
http://jakobsendesign.com
