REIDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA
TEREZA JÍLKOVÁ
Bakalářská práce
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA
Tereza Jílková
ateliér prof. ing. arch. Zdeněk Fránek / ing. arch. Dana Raková
Fakulta umění a architektry Technická univerzita Liberec Letní semestr 2015/2016
OBSAH
ANALÝZA lokalita 5 fotografie stávající stav 6 situace širší vztahy 7 situace stávající vztah 8 inspirace 9-10
KONCEPT
koncept 12
NÁVRH
ptačí perspektiva 14 situace 15 půdorys 1.pp 16 půdorys 1.np 17 půdorys 2.np 18 řez 19 pohled východní 20 pohled západní 21 pohled severní 22 pohled jižní 23 průvodní, technická zpráva 24 konstrukční schéma 25 vizualizace 26-33
ANALÝZA
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA LOKALITA/ANALÝZA 5
DESNÁ
Místo vybrané pro nově navržené divadlo, se nachází v Riedlově parku přímo za vilou.
Historie- Riedlova vila představuje typ honosného sídla významného průmyslníka. Po jejich zániku v jejich místě nechal Josef Riedl ml. postavit na základě architektonického návrhu, který údajně vypracoval ateliér Krajinské stavební společnosti v Lublani a projektu jabloneckého architekta Arweda Thameruse, rodinnou vilu. Vila je zapsána v Ústředním seznamu kulturních památek ČR. Dnes patří městu Desná. Funguje zde mateřská škola, informační a kulturní středisko, knihovna a malé muzeem s expozicí z historie Desné a sklářské výroby.
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA LOKALITA/ANALÝZA 6
Kulturní a informační středisko - Riedlova vila
Víceúčelová sportovní hřiště
Základní škola
Černý potok Železniční trať
Hasiči
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA SITUACE ŠIRŠÍ VZTAHY/ANALÝZA 7
STÁVAJÍ STAV
Pozemek se nachází přímo v za Riedlovou vilou, kde klesá směrem dolů, nyní se zde nacházejí, kotce pro zvířata, které se bu- dou rušit.
Riedlova vila je secesní stavba z druhé poloviny 18.století zasazená do prostředí Riedlova parku, která tvoří nezaměnitel- nou dominantu města. Budova slouží v současnosti jako kulturní stánek města. Je zde umístěno kulturní a informační středis- ko, muzeum a městská knihovna a také mateřská školka.
Parcela je zarostlá dřevinami, stromy a keři.
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA STÁVAJÍCÍ STAV/ANALÝZA 8
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA INSPIRACE/ANALÝZA 9
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA INSPIRACE/ANALÝZA 10
KONCEPT
JAK SE CHOVAT K OKOLÍ A ÚZEMÍ?
Na parcele se nachází Riedlova vila, která je secesní stavbou z druhé poloviny 18. století a její součástí je Riedlův park, dohromady tvoří nezaměnitelnou dominantu města. Vila také slouží jako kulturní a informační středis- ko.
Na severní straně se nachází základní ško- la, z jihu potom část parku, který slouží jako dětské hřiště pro školku, jež je součástí Ried- lovy vily. Východní stranu dělí Černý potok za kterým se nacházejí víceúčelová hřiště. Zá- padní stranu tvoří komunikace, kterou máme přístup k parku a zároveň ke škole.
V parku za vilou, by tedy měl být vytvořen přírodní amfiteátr s divadlem. Hlavní myšlen- kou je však to, že by toto divadlo mělo pů- sobit spíše jako socha v parku, a to tak aby nekonkurovalo krásné secesní vile z druhé poloviny 18. stoleti.
Objekt malé divadelní a hudební scény je navržen jako kompozice několika hranolů, které se navzájem pronikají a tím vytváře- jí zajímavou kompozici. Tato kompozice v kontrastu organickými prvky parku. Hlavní a nejvýraznější hmotu tvoří objem divadelního sálu.
Návrh musí brát ohled na park a vytvořit tak jednolitý celek, sloužící jak pro divadelní a hudební scénu, tak i pro využívaní na různé akce pořádané městem.
HMOTOVÉ ŘEŠENÍ
V blízkém okolí se nachází základní škola, kte- rá má hranolovitý tvar, potom samotná vila.
Vila tvoří pomysně dělící čáru mezi silnicí a samostaným parkem.
Hmotově vytvořená „ socha“ v parku, která je tvořena hranolem kde se nachází vstup do divadla s kavárnou, jižní část je prosklená s vyhlídkou na přírodní bohatství. Krček, ketrý spojuje samostatné divadlo s kavárnou je prosklen z obou stran, tak aby byl vytvořen průhled do parku. Samotná scéna je orie- tovaná směrem na Riedlovu vilu, kde díky
svažitému terénu mohl vzniknout venkovní amfiteátr.
NÁVRH
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA PTAČÍ PERSPEKTIVA/NÁVRH 16
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA SITUACE/NÁVRH 15
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA PŮDORYS 1.PP/NÁVRH 16
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA PŮDORYS 1.NP/NÁVRH 17
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA PŮDORYS 2.NP/NÁVRH 18
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA ŘEZ/NÁVRH 19
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA POHLED VÝCHODNÍ/NÁVRH 20
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA POHLED VÝCHODNÍ/NÁVRH 20
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA POHLED ZÁPADNÍ/NÁVRH 21
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA POHLED SEVERNÍ/NÁVRH 22
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA POHLED JIŽNÍ/NÁVRH 20
PRŮVODNÍ ZPRÁVA
Urbanistické a architektonické řešení
Lokalita pro výstavbu přírodního amfiteátru a malé divadelní a hudební scény se nachá- zí v severní části městečka Desná. Je součástí pozemku na kterém byla postavena vila bývalého továrníka Riedla. Dnes slouží vila jako základní umělecká škola a spolu s navrže- ným amfiteátrem a malou divadelní a hudební scénou vytvoří jeden urbanistický a kultůrní celek města.Příjezd a přístup je po stávajících komunikacích jak pěších tak vozidlových.
Stávající parkovací stání bude nutné z tohoto důvodu rozšířit. Objekt malé divadelní a hu- dební scény je navržen jako kompozice několika hranolů , které se navzájem pronikají a tím vytvářejí zajímavou kompozici. Tato kompozice v kontrastu organickými prvky parku.
Hlavní a nejvýraznější hmotu tvoří objem divadelního sálu. Na tuto hmotu navazuje hmota divadelní haly a hmota restaurace - baru. Obě tyto hmoty mají navržené velké prosklené a navzájem průhledné plochy a tím se zmenšuje jejich objem a současně do objektu
„proniká“ část stávající zahrady. Toto řešení současně umožňuje zajímavé panoramatické pohledy do krajiny i na město. Přírodní amfiteátr využívá stávající konfigurace terénu jeho svažitost. Je urbanisticky oddělen řadou dřevěných hranolů s různě širokými mezerami jež vytváří nenásilné a současně jasné vymezení v parku. Spolu s malou divadelní a hudební scénou vytváří jeden architektonický,urbanistický a provozní celek.
TECHNICKÁ ZPRÁVA
Charakteristika stavebního pozemku
Výstavba přírodního amfiteátru a malé divadelní a hudební scény se nachází v městečku Desná. Je součástí pozemku ,na kterém je postavena vila bývalého továrníka Riedla. Poze- mek je svažitý směrem k jihu,s výhledem na okolní panoráma a městečkoDesnou. Stávající vila dnes slouží jako základní umělecká škola.
Účel užívání
Účelem výstavby je vytvoření kultůrního centra sloužícího jak obyvatelům města tak i základ- ní umělecké školy. Navržené řešení se skládá ze dvou částí - přírodního amfiteátru a malé divadelní a hudební scény. Obě tyto části mohou být propojeny a vytvořit tak jeden celek.
Provozní a dispoziční řešení
Hlavní přístup jak do amfiteátru tak na malou divadelní a hudební scénu je ze severní části od objektu Riedlovi vily po navrženích pěších komunikacích. Hlavní vstup do malé scény je z východní strany . Přes vstupní zádveří se dostaneme do divadelní haly, která je výškově přes dvě podlaží s ochozem. Prosklení z obou stran pak vytváří vzdušnost a zajímavost řešeného prostoru. Součástí haly je nezbytná šatna, která navazuje na restauraci - bar. Sociální zaříze- ní je dispozičně až za barem . Rovněž bar posezení v baru je oboustraně proskleno - tím je zajištěno vizuální propojení s parkem a odlehčení prostoru. Šatny pro účinkující jsou umístě- ny v 1.podzemním podlaží a mají samostatný přístup. Součástí je i nezbytné sociální zařízení.
Propojení na jeviště pak zařizuje provozní schodiště. Na pódium jeviště navazuje nezbytný sklad kulis a současně technické vybavení objektu / vytápění a vzduchotechnika. Ve dru- hém podlaží je navržený již zmiňovaný ochoz, který může sloužit jako výstavní plocha. Pří- rodní amfiteátr navazuje na jeviště a pódium malé divadelní a hudební scény přes otevírací stěnu za jevištěm. Tímto je možné propojení obou hledišť a tím vytvoření jednoho prostoru tzv. arény. Amfiteátr je navržen se samostatným sociální zázemí pro diváky a tím může být rovněž vyu-
žíván samostatně.
Základní charakteristika objektu
Navržený objekt malé divadelní a hudební scény je dvoupodlažní s podzemním podlaží. Je navržen z monolitického betonu. Svislé nosné prvky tvoří železobetonové stěny a vodorovné prvky pak betonové stropy. Objekt je založen plošně na základových železobetonových pasech nebo železobetonové desce. Střešní konstrukci pak tvoří plochá jednoplášťová stře- cha. Okenní otvory jsou navrženy jako bezrámové prosklené plochy.
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA PRŮVODNI, TECHNICKÁ ZPRÁVA/NÁVRH 24
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA KONSTRUKČNÍ SCHÉMA/NÁVRH 25
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA VIZUALIZACE/NÁVRH 26
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA VIZUALIZACE/NÁVRH 27
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA VIZUALIZACE/NÁVRH 28
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA VIZUALIZACE/NÁVRH 29
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA VIZUALIZACE/NÁVRH 30
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA VIZUALIZACE/NÁVRH 31
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA VIZUALIZACE/NÁVRH 32
RIEDLOVA VILA - DOSTAVBA DIVADLA VIZUALIZACE/NÁVRH 33
ODBORNÁ ROZPRAVA - DIVADLO
Tereza Jílková
Divadlo
O vzniku divadla neexistují žádné přímé prameny, jedná se pouze o doměnky a teorie podle těchto teorií divadlo pravděpodobně vzniklo z pravěkých slavností a rituálů. Tyto obřady měly snad také zabezpečit úspěšný lov, od kterého bylo přímo závislé přežití pra- věkých lidí..Jisté však je, že ještě starověké řecké divadlo se chápalo jako součást kultu a uprostřed jeviště (orchestra) stával obětní oltář . Divadlo v období starověku ( Mezopotá- mie , Starověký Egypt .)Šlo o divadlo provozované v kontextu rituálů a náboženských ob- řadů. V Mezopotámii o oslavy nového roku, které tehdy probíhaly v březnu. . Rituál souvisel se vzkříšením přírody a vyznačoval se kultivovaným tanečním projevem a integrací hudby i akrobatických prvků.Vývoj řeckého divadla můžeme sledovat od 5 do 4 století před.n .letopočtem, kdy nastal jeho úpadek. Divadelní umění se zde vyvinulo z náboženských slavnosti .. Divadelní představení se pořádala o velkých svátcích a měla podobu soutěže.
Řecké divadlo v této době položilo základ evropskému divadlu, na toto divadlo navázal starověký Řím a tím se rozšířilo do celého světa.Tragédie i komedie se hrály v přírodních di- vadlech , která se stavěla na návrších. Divadelní prostor byl rozdělen na tři části: Theatron tj. stupňovitý, terasovitý půlkruhový prostor pro sedící diváky. Některá divadla mohla pojmout i více než 10 tisíc diváků .Orchestra t j. kruhový či půlkruhový prostor dole upro- střed hlediště, kde původně vystupoval pouze chór, později i herci. Skené čili divadelní budova, obvykle patrová, se sloupovím, balkony a branami, která uzavírala orchestru. Poz- ději před ní vzniklo proscénium, vyvýšené nad orchestrou, kde vystupovali jednotliví herci.
Divadlo Starověkého Říma je pokračováním starořeckého divadla, do něhož vstoupily i prvky etruského divadla. Římané spojili amfiteatrální hlediště s divadelní budovou (scaena) v jeden celek, proscenium bylo nižší a hlubší a orchestra polokruhová. Zavedli také oponu, která se původně vytahovala zespodu. Římská divadla se často stavěla v rovině, což bylo daleko náročnější. Původně byla dřevěná, první kamenné divadlo dal postavit Pompeius v Římě roku 55 př. n. l. Rozvoj středověkého divadla trval v Evropě od 9. století do poloviny 16 století. Šlechta a církev se snažili o vybudování nové,křesťanské civilizace. Církev sice udržovala antickou literární i filosofickou tradici, populární pozdně římské divadlo však pro jeho pohanský ráz odmítala a účast na něm věřícím zakazovala. Hlavní budovou pro stře- dověké divadlo byl kostel. Dramatické výstupy se odehrávaly nejprve při hlavním, později i u vedlejších oltářů. Později divadlo přešlo na veřejná prostranství – na tzv. simultánní jeviš- tě, simultánní proto, že bylo společné pro všechny výstupy. Na jevišti bývaly umístěny malé domečky, tzv. mansiony – na nich byla namalována dekorace a herci stáli vždy před tím, ve kterém se odehrával děj. Období humanistického a renesančního divadla sahá při- bližně od počátku16. do poloviny 17. století. Roku 1531 ve Ferraře a roku 1545 v Římě byla postavena první krytá divadla, zachovalo se jen Teatro Olimpico ve Vicenze z roku 1585.
Změnily se i inscenační techniky – simultánní jeviště vystřídalo jeviště s pohyblivými deko- racemi. Při výrobě dekorací Italové využili objev perspektivy. Dekorace byly malované na plátně, které bylo napnuto na trojbokých hranolech, tzv. telari. Jednalo se o předchůdce dnešních kulis. Takovéto uspořádání jevišť přetrvalo až do našich dob. V 17. stol. pronikl barok do všech uměleckých sfér. Divadlo obohatil hlavně o monumentálnost a technické vymoženosti. V městech vznikaly reprezentační divadelní budovy. Jeviště se proměnilo na kulisové nebo také kukátkové. Mělo velký prostor před oponou, zvaný rampa. Jevištní sys- tém se skládal z několika párů malovaných stěn po stranách( kulisy), rovnoběžně s rampou a oddělených uličkami. Prostor uzavírala zadní stěna – prospekt a nahoře sufity – závěsné pásy látky, které tvořily horní část jevištní dekorace. Objev kulis umožnil využít celou hloub- ku jeviště a několikrát změnit scénu během představení. Příkladem takové značně mecha- nizované barokní scény je zámecké divadlo v Českém Krumlově. Tento jevištní systém se používal až do poloviny 19. století a s jistými úpravami v zásadě dodnes.
Podle prostorového členění a hereckého projevu lze divadla rozdělit : jevištní formy - činohra
- hudební divadlo ( opera , opereta, muzikál , zpěvohra)
- pohybové ( balet , pantomima , tanec , loutkové divadlo případně stínové)
nejevištní audiovizuální formy - rozhlasová hra a televizní hra , film .
Někdy se nejevištní formy nepovažují za divadlo a divadlo se spolu s rozhlasem, televizí a filmem řadí mezi dramatická umění.
Hudební divadlo v Grazu
V prvním kole soutěže zvítězila spíše velmi koncepční vize architektů, kterou byla předsta- va konstrukce s tak úzkým vztahem k hudbě, jako jsou pružiny s proměnným průměrem, které se mohou natahovat, stlačovat nebo skládat do sebe a vytvářet tak různé objemy, čímž vznikají různě velké prostory jeviště, hlediště a zkušebních místností. Spirála byla inspi- račním prvkem, který definuje celý prostor. Její linie, které bez ztráty spojitosti vytváří různé prostory, měly navázat na kompozici současné hudby. Ve druhém kole byl pak tento ná- vrh rozpracován v duchu spirálového konceptu a byl využit princip, který architekti nazvali BLOB-TO-BOX ve smyslu umístění beztvarého prvku do prostoru jasně definovaného a for- movaného. Vnějšek budovy je tvořen kvádrem (BOX), jehož pravoúhlý tvar severní strany volně přechází v dynamičtější tvar jižní části. Toto tvarování vychází z uspořádání interiéru, kdy jedna část budovy (jižní) tepe díky dynamickému pohybu lidí během různých akcí a druhá část (severní) je klidná zóna, kde si návštěvník užívá umělecký zážitek v auditoriu.
Blob tak přechází do boxu, jak při formování vnitřního prostoru, tak u vnější fasády, která vnitřnímu uspořádání odpovídá. Jinými slovy v reálu je princip budovy utvářen prolínáním přímého, nekompromisního černého bloku divadelního sálu a spirály, která se objevuje v modifikovaných verzích jako v něm plující veřejný prostor (ať už se jedná o foyer, schodiště nebo jiné).
Pocit volně tekoucího prostoru vytváří mohutná betonová spirála schodiště, která spo- juje vstupní prostor se sálem v patře a se zkušebními sály nad ním. Z foyer je přístupný multifunkční sál až pro 450 diváků, který je variabilní a lze jej přizpůsobit různému počtu posluchačů a různě velkým představením - od sólového vystoupení až po operu s celým orchestrem (díky 108 elektromechanicky zvedaným plošinám je totiž možné jednoduše upravit i hlediště od rovného k různě stupňovitému). Budova má dva vchody - severní z parku, který slouží zaměstnancům a studentům při běžném denním provozu a oficiální vchod na jižní straně, přístupný z malého náměstí, který je využíván veřejností při předsta- veních, kdy je služební vchod uzavřen a přeměněn mobilním nábytkem na šatnu.
Budova je pětipatrová, se čtyřmi nadzemními a jedním podzemním podlažím. Spirála spojující tři různé výškové úrovně, je ústředním prvkem veřejného vnitřního prostoru, kolem kterého se vše odehrává.
Beton byl díky své tvarovatelnosti použit jako jeden z hlavních materiálů, ve veřejné části budovy se objevuje převážně v pohledové formě. Při tvorbě konceptu budovy narazili architekti na práce filosofa Gillese Deleuze a přišli tak na jeden prvek, který je pro hudbu a komponování důležitý a kterému nevěnovali dostatečnou pozornost - opakování. Opa- kování s různou intenzitou, hustotou a intervaly, které přináší zvučnost a vymezuje prostor.
Opakování, které v různých obměnách vytváří vyšší celky. Tento princip se rozhodli využít na skleněné fasádě pod ocelovou sítí v podobě opakujícího se vzoru v různých tónech, sytosti a hustotě. Vzhled divadla se tak během celého dne mění se změnou dopadajícího světla (původně měla být spirála a interiéry budovy viditelné přes průhlednou fasádu tak, aby byl umocněn celý design hudby pomocí rytmu, spojitosti a směřování).
Podle architektů je podstatný vnitřek budovy, její vnějšek je jeho doplněním a tohoto sku- tečně dosáhli. Budova ožívá veřejným životem převážně ve večerních hodinách, po se- tmění a jejím rozsvícení, kdy se stává nepřehlédnutelnou a živou součástí města.
Ve svém návrhu jsem se snažila vytvořit pocit dojmu otevřeného a uzavřeného prostoru, tak aby působil na obecenstvo priroeným dojmem a pocitem otevřeného prostoru.
Objekt malé divadelní a hudební scény je navržen jako kompozice několika hranolů , které se navzájem pronikají a tím vytvářejí zajímavou kompozici. Tato kompozice v kontrastu or- ganickými prvky parku. Hlavní a nejvýraznější hmotu tvoří objem divadelního sálu. Na tuto hmotu navazuje hmota divadelní haly a hmota restaurace - baru. Obě tyto hmoty mají navržené velké prosklené a navzájem průhledné plochy a tím se zmenšuje jejich objem a současně do objektu „proniká“ část stávající zahrady. Toto řešení současně umožňuje zajímavé panoramatické pohledy do krajiny i na město.
