2. První etapa – vývoj libereckého hokeje do roku 1956

OBSAH

ÚVOD...11

1.CÍLE...13

2. První etapa – vývoj libereckého hokeje do roku 1956...14

2.1 Prvopočátky hokeje na Liberecku (období 1899-1939)...14

2.2 Hokej během války v Čechách a v Liberci (období 1939-1945)...15

2.3 Vzestupné období 1945-1956...15

3. Druhá etapa – období 1956-1973...21

3.1 Vybudování městského zimního stadionu...23

3.2 Rok 1968 a jeho vliv na liberecký hokej...27

4. Třetí etapa – období 1973-1985...30

4.1 Vývoj mládeže a sponzoring...32

4.2 Škola U školy a výběr dětí...32

5. Čtvrtá etapa – období 1985-1994...35

5.1 Revoluční rok 1989 a jeho vliv na liberecký hokej...36

5.2 Krize libereckého hokeje...37

5.3 Dominik Hašek v Liberci...37

6. Pátá etapa – období 1994-2002...39

6.1 Z krize do první ligy...39

6.2 Postup do extraligy...42

7. Šestá etapa – období 2002-2010...44

7.1 Multifunkční arena...45

7.2 NHL v Liberci...47

8. ZÁVĚR...51

9. POUŽITÉ PRAMENY A ZDROJE...52

10. PŘÍLOHY...55

Motto:

"Lední hokej, hra, která zrychluje tep milionům sportovních srdcí...Lední hokej, hra, jejíž vzruch, boj, nekonečný řetězec proměnlivých situací je jako život sám. Oddáváme se ji s chlapeckou radostí. Vrháme se do jejího proudu po celých generacích. Zvoní v ní zlaté medaile. Žije v ní touha mládeže prodrat se nejen silou ramen, ale i silou myšlenky na výsluní úspěchu. Lední hokej, naše hra, naše hrdost...“

(Náš hokej, Praha)

ÚVOD

Kdy a kde vznikla hra lední hokej? To je otázka, která zřejmě nebude nikdy zodpovězena. Hokej zřejmě vznikl z hry zvané „hurley“ kolem roku 1600, což byla oblíbená zábava Irů, Skotů a Britů a připomínala kombinaci hokeje s golfem. Princip hry spočíval ve vytvoření skupinek mužů, kteří stáli v hloučku a jeden z nich srazil míč na led, který se ostatní snažili dohonit. První, kdo míč dostihl, ho srazil a ostatní se snažili opět míče zmocnit. První opravdové důkazy o hraní dnešního hokeje na severoamerické půdě pocházejí z roku 1860 z kanadského města Halifax, které je dnes považováno za kolébku ledního hokeje. V Kanadě se také hraje společně s týmy z USA, nejprestižnější soutěž na světě – NHL (National Hockey League).

První známky o bruslení v Čechách na zamrzlých rybnících se datují na přelom 19.

a 20. století. Po Čechách se v té době začaly objevovat první sdružení či organizace, jejichž členové si pro radost přivazovali železné skelety k botám a hráli první hokej. S postupem času i přes nepřízeň politických situací či válečních konfliktů, se hokej začal v tehdejším Rakousku-Uhersku potažmo Československu dostávat do popředí kolektivních sportů u nás.

Ne jinak tomu bylo i v severočeském Liberci. Ve své práci jsem se pokusil tento vývoj a stav popsat od úplných prvopočátků až po současné mužstvo, které hraje nejvyšší soutěž u nás - extraligu. Abych tento vývoj co nejsrozumitelněji popsal a uvedl danou problematiku na pravou míru, rozhodl jsem se zachytit vývoj v po sobě jdoucích časových osách a zmínit nejdůležitější milníky, zápasy nebo turnaje a také celkový „hokejový“ život tehdejších hráčů, tak, jak mi ho popsali oni samotní. Pracoval jsem především s tiskem z tehdejší doby Stráž Severu, Cesta míru nebo liberecké noviny Vpřed. Většina informací je navíc podložena řízenými rozhovory s tehdejšími hráči.

1. Cíle

Za hlavní cíl této bakalářské práce považuji dokonalé zmapování historie libereckého hokeje od předválečného období do současnosti v jednotlivých etapách s ohledem na hospodářskou, politickou či válečnou situaci.

Dílčími cíli této práce je popsat systém soutěže a financování v jednotlivých etapách, dále způsob dopravy, odměňování hráčů či obyčejný zápasový den. Další součástí práce je i zmínka o nejdůležitějších zápasech, turnajích a jiných významných akcí, jak na ledě, tak mimo něj. Na danou problematiku jsem pohlížel z pohledu jak obecného (amatérského), tak i profesionálního aktivního hráče.

2. První etapa – vývoj libereckého hokeje do roku 1956

Liberecký hokej je pro současné obyvatele prioritním sportem posledních let. Obecně však má historii delší, než by se mohlo zdát. Z prozkoumaných archivních zdrojů a také řízených rozhovorů vyplývá, že se hokej v Liberci hrával již na počátku 20. století, kdy vzniklo první přírodní kluziště. V období obou světových válek však došlo k přerušení veškeré sportovní činnosti. Po válce se v libereckém kraji rozběhly okresní přebory a divize, které pro liberecké kluby Tatran a Kolora znamenaly několik významným úspěchů. Tento trend pokračoval, až do roku 1956, kdy se oba kluby sloučily a vytvořila se Lokomotiva Liberec a současně byl vystavěn první zimní stadion. Klub Lokomotiva Liberec se dá považovat za oficiálního předchůdce dnešního klubu Bílí Tygři Liberec.

2.1 Prvopočátky hokeje na Liberecku (období 1899-1939)

Prvopočátky ledního hokeje v Liberci sahají na těsný konec 19. století, přesněji do roku 1899, kdy byla založena organizace Reichenberg Sport Klub. Tento klub tvořil základní pilíř zimních sportů na Liberecku. V roce 1903 vznikl jeden z prvních hokejových oddílů u nás. Úspěch klubu trval pouze 6 let, neboť klub přišel o kluziště v Chrastavské ulici a tudíž nebylo kde hrát.

V roce 1911 vznikl tzv. chudinský předměstský klub. Současně byl v rámci zimních sportů založen SK Rapid Horní Růžodol, kde figurovalo především trio funkcionářů Vajsa, Rychtář a předseda Novotný¹. Všichni jmenovaní zajišťovali výstroj a finanční prostředky na údržbu kluziště. Klub měl ambice postoupit z krajského přeboru do divize, avšak jejich plány překazila okupace a následně druhá světová válka, která činnost klubu v období let 1939 - 1945 přerušila.

1Státní okresní archiv, Brožura Zimních sportů na Liberecku do roku 1979, str.25

2.2 Hokej během války v Čechách a v Liberci (období 1939-1945)

Během válečného období šel hokej, potažmo veškerý sport v Liberci do ústraní.

V okupovaném Liberci tehdy působily jen amatérské oddíly, které hrály především pro radost, a alespoň na chvíli zapomněly na útrapy tehdejší těžké doby. V Protektorátu Čechy a Morava se však hrála Národní a Státní liga, jež měla čtyři družstva a v druhé polovině války šest.

V posledním roce války však hokej z českého území zmizel úplně, jelikož byla silně omezena možnost cestování².

2.3 Vzestupné období 1945-1956

Po druhé světové válce sehrál klub SK Slavia Liberec první dvojzápas s celkem z Železného Brodu. Jedna z prvních zpráv o tomto klubu vyšla v severočeském deníku Stráž severu z 27. listopadu 1945: Slavia Liberec, hokeyový odbor, koná ve čtvrtek 29.11.1945 v 19:30 v restauraci „Labský zámek“ schůzku všech hráčů, kteří se přihlásili nebo ohlásili přestup do odboru ledního hokeje. Nechť se dostaví i všichni ti, kteří chtějí jako spolupracovníci pomáhat budovat dobrý lední hokej v Liberci³. V Liberci existovaly ještě dva hokejové oddíly - Rapid a policejní AFK SNB, které měly 1. valnou hromadu dne 4.12.1945 v hotelu Praha. Zde bylo zvoleno nové vedení klubu v čele s předsedou Janečkem-praporčík SNB. Místopředsedou se stal kapitán SNB Suchánek, jednatelem inspektor Kosek, pokladníkem vrchní strážník Vaňka a zapisovatelem strážník Mašek. Vzpomínalo se na začátky klubu, na jeho pohotovou práci a četné úspěchy na poli sportovního zápolení, kterých bylo dosaženo čestným a sportovním způsobem⁴.

2 http://historie.hokej.cz/index.php?view=clanek&lng=CZ&id=260&menu_id=242&open_id=250

3 Stráž Severu – Tělovýchova a sport z 27.11.1945. č. 152(1945). str.4

4 Stráž Severu – Tělovýchova a sport ze 7.12.1945. č. 162(1945). str.8

Poslední zmínka před startem „poválečné“ sezony pochází ze Stráže severu z 18.12.1945 „Hockeyová sezona se rozjíždí a naše kluziště stávají se dějištěm hockeyových utkání, na které se těšili nejen hráči, ale i diváci. Hockey je pěkná, tvrdá a rychlá hra a pro svojí mužnost získala si velikou přízeň u diváků. Ale má také svoje stinné stránky, neboť je také hrou nejnamáhavější a její provozování klade na náš organismus veliké požadavky. Bude proto jistě na místě, upozorníme-li na její nebezpečí pro zdraví tělesně slabších a jiným tělocvikem nebo jinými sporty nepřipravených jedinců“⁵.

Po válce byla ze zdravotního hlediska vyšší možnost přepětí sil, přetrénování a jiných škod na zdraví, a proto mohli být ke hře připuštěni hráči až po důkladné lékařské prohlídce.

Také zranění způsobené kotoučem, hokejkou nebo brankou byla četnější než dnes. Dnešní chrániče, které jsou vybaveny tvrdými doplňky z kevlaru nebo karbonu, dokáží do určité míry ztlumit náraz hokejky nebo kotouče.

Stráž severu z 18.12.1945 nabádala mužstva k následujícímu: „Každý klub může míti svého klubového lékaře, kde by bylo sportovci poskytnuto bezplatné lékařské vyšetření. U dorostenců a žáků je takové vyšetření bezpodmínečně nutné. Pamatujme všichni na to, že dlouhou válkou a nedostatečnou výživou je náš organismus oslaben a že tedy nebezpečí poškození zdraví je značné. Zdraví je veliký poklad, kterého si má každý vážit a dle toho má také jednati. Nezapomeňme nikdy na to, že sport má býti rekreací“⁶.

Tento článek dokazuje fakt, že hokej se hrál především pro zábavu a zlepšení fyzické kondice. Dnes jde o hledisko nejen sportovní ale i komerční, neboť hráči mají profesionální smlouvy, které jim zaručují plnohodnotné platy.

5 Stráž Severu – Tělovýchova a sport z 18.12.1945 č. 169(1945). str.4

6 Stráž Severu – Tělovýchova a sport z 18.12.1945. č. 169(1945). str.4

Ledových ploch, kde se v zimě dalo bruslit a hrát, bylo celkem šest. Byly to:

 U Teplárny (dnešní Spalovna a Teplárna)

 Jízdárna (dnešní střední textilní škola)

 U Jezírka (u Zoo)

 U Nisy (dnešní stadion FC Slovan)

 U starého koupaliště (v blízkosti viaduktu na Františkově)

 Hřiště na Králově Háji (dnešní sídlo základní školy)

Jedna z prvních zmínek o samotném hokejovém hřišti vyšla v týdeníku Stráž severu ze 7.12.1945: „V těchto dnech skončil SK Rapid Liberec práce na úpravě svého hřiště. Bylo dokončeno budování hockeyového hřiště, které je umístěno vedle hřiště na kopanou, je opatřeno terasovými ochozy, vysokými mantinely a elektrickým osvětlením. Hokejisté Rapidu nyní čekají už jen na mráz, aby mohli zahájit svoji činnost, která bude jistě úspěšná, neboť hockey má v SK Rapid svou tradici. Před okupací hrálo mužstvo SK Rapid v I. třídě severočeské župy a patřila mezi nejlepší mužstva na severu“⁷.

Funkcionáři Slavie byli pánové Popelka a Trubač, kteří měli na starost organizaci zápasů a vedoucím mužstva byl pan František Pylnai, který se staral o veškerou dokumentaci a evidenci. Z tehdejších hráčů za zmínku stojí například Ladislav Přáda, který byl nejenom výborným hokejistou, ale i naším reprezentantem ve fotbale. Bohužel jeho špatný přístup ke sportovním povinnostem a nesprávná životospráva ho připravily o další úspěšnou sportovní kariéru.

Pro rozvoj mládežnického hokeje v poválečném období byl významný turnaj středních škol, který se odehrál v sezoně 1946-1947 a zúčastnily se jej kluby z Liberce a Jablonce nad Nisou, z něhož vítěz (průmyslovka Liberec) postoupil do celostátní soutěže. Také zájem veřejnosti značně stoupal, což potvrzovala vysoká návštěvnost na veřejném bruslení denně od 13-22 hodin.

7 Stráž Severu – Tělovýchova a sport z 7.12.1945. č. 161(1945). str.4

Dle slov Jaromíra Číly „bylo zázemí a celkové podmínky pro hraní hokeje velmi skromné. Hokej se mohl hrát jen v zimě a to ještě za příznivých povětrnostních podmínek.

Mezi třetinami se led, s pomocí hráčů a diváků, upravoval pouze košťaty a sudem s teplou vodou. V buňkách, kde se hráči převlékali, se topilo v kamnech. Veškerou výstroj a výzbroj si hráči sháněli nebo přímo vyráběli sami. Jednalo se zejména o hokejky, brusle, rukavice, kalhoty s vestou z tvrdšího bavlněného materiálu a filcu nebo chrániče holení z bambusových stonků. U brankářů to byly první lapačky a betony z koženky, které byly vystlány slámou.

První lapačku, která je trochu srovnatelná s dnešními modely, přivezl z Kanady reprezentační brankář Vladimír Dvořáček.

V sezoně 1947-1948 SK Rapid vyhrál I. třídu, čímž se kvalifikoval do divize proti Spartě Kopidlno (4:5). Během sezony také padla první zmínka o vytvoření umělého kluziště, které mělo stát na pozemcích za výstavištěm.Vznikl také nový klub VSJ Liberec, který hrál II.

třídu a v roce 1950 si vytvořil kluziště za Štefánikovými kasárnami.

Také soupeři byli pouze z nejužšího okolí severních Čech. Patřily mezi ně například Jablonec nad Nisou, Turnov, Boleslav nebo Bakov. Výjimku tvořil klub z Dolního Bousova u Sobotky, který na tehdejší dobu hrál velmi solidní hokej. Během sezony se také uskutečnilo hokejové mistrovství, kdy kluby z Liberce a nejbližšího okolí utvořily okrsek nazvaný

„Ještědský“, který byl rozdělen na dvě skupiny-„A“ a „B“.

Ve skupině „A“ hrála Slavia Liberec, Jablonec nad Nisou, Kateřinky (do roku 1954 samostatná obec), Bor u České Lípy a Český Dub. Skupinu „B“ tvořil SK Rapid Liberec, Česká Lípa, SNB, Doubí, Mimoň a Slavia Liberec II.

V den utkání, ať již doma nebo někde venku, měli hráči zajištěné večeře, které byly přidělovány samozřejmě na lístky. Veškerý sponzoring, který nebyl v té době u hokeje vůbec propracovaný, pocházel od dobrovolníků (řezníci, pekaři, truhláři, řemeslníci apod.), kteří s radostí nabídli, buď nějakou svačinu (buřty, salámy) do autobusu na cestu nebo pomocnou ruku při výrobě hokejek nebo chráničů.

I přesto, že Slavia Liberec nehrála nejvyšší soutěž, se zde uskutečnilo několik významných utkání například s „Křídly vlasti“ z Olomouce, kteří tehdy hrály nejvyšší soutěž nebo zápas s Američany v roce 1947 „Na jezírku“, kde pod tíhou hráčů a diváků praskl led.

Obrázek č. 1: SK Slavia Liberec 1946: zleva Vlasák, Hovorka, Komárek, Přáda, Holý, Číla, Musil , Vašák, Horák,

Matys(klečící)

Pramen: Archiv Jaromíra Číly

V roce 1953 došlo k reorganizaci libereckých týmů. Ze Slavie Liberec vznikl Tatran Liberec, který hrál krajský přebor a z Rapidu se stala Jiskra Kolora Liberec, hrající divizní soutěž, avšak bez větších úspěchů. Mezi kluby panovala značná rivalita, zvláště v roce 1955, kdy se Tatranu podařilo postoupit do stejné soutěže, kterou hrála Kolora⁸. Pod těmito hlavičkami působily Tatran a Kolora v Liberci pouze tři roky.

Rozvoj mládežnických kategorií zaznamenal velký úspěch především v sezoně 1954- 1955. Na sklonku léta 1954 se objevila ve skříňce týmu TJ Kolora Liberec výzva k liberecké mládeži, mající zájem o lední hokej, aby se dostavila na informační schůzku na nádraží.

Iniciátory této akce byli s. Novák a Šula, prvý je organizační pracovní TJ Kolora Liberec a druhý jednatel této jednoty⁸, píše bulletin ze sezony 1964-1965, jenž uváděl stručnou historii libereckého klubu.

8 Státní okresní archiv. Bulletin Lední hokej – Stadion Liberec. Sezóna 1964-1965. str.5

V roce 1955 byl vytvořen základ pro nový zimní stadion. Ke každé zakoupené vstupence se připočítával příspěvek 0,50 Kčs. Příplatky ke vstupnému vybíralo 40 sportovních oddílů z kraje (např. Jiskra Kolora Liberec vybrala 36,742 Kčs, Slavoj Liberec – 18,031 Kčs, Tatran Liberec – 4938,50 Kčs, Dynamo Doksy – 1882,50 Kčs, Jiskra Varnsdorf – 1317 Kčs, Jiskra Rumburk 1272 Kčs, KV ČSM z mezistátního utkání juniorů 1035,50 Kčs, KV TSO Jiskra z pohárového utkání – 995 Kčs, ústřední výbor TSO Jiskra 898,50 Kčs, Dynamo Hrádek – 684,50 Kčs, Jiskra Krásná Lípa – 586,50 Kčs, Spartak Mnichovo Hradiště – 575,50 Kčs, DA Liberec – 476,50 Kčs, Spartak Šluknov – 435 Kčs, Jiskra Nový Bor – 432,50 Kčs, sekce kopané KV TVS za mezikrajové utkání 426 Kčs, Spartak Cvikov – 391 Kčs, Tatran Mimoň – 383,50 Kčs, Spartak Česká Lípa – 356 Kčs, Jiskra Velké Hamry – 340,50 Kčs, Spartak Varnsdorf – 335,50 Kčs, Sokol Martinice – 277 Kčs, Jiskra Raspenava – 242 Kčs atd.) Na konci období byla celková částka 74,540 Kčs a od nejrůznějších živnostníků navíc 2134,50 Kčs.

Výše zmíněné informace jsou mimo jiné podloženy i rozhovorem s panem PhMr. Jaromírem Čílou, který hrál hokej za SK Slavia Liberec v letech 1945-1953.

3. Druhá etapa – 1956-1968-1973

V roce 1956 došlo ke sloučení Kolory a Tatranu a byla vytvořena Lokomotiva Liberec, která se snažila navázat na dobrou práci a vytvořit společné zázemí, což se jí také povedlo. Hrál se zde velmi dobrý druholigový hokej pod taktovkou trenéra Kšandy, potažmo Slávka Mottla. V mládeži působil Otto Kučera, který vychovával hráče pro dorost. Mezi soupeře z nebližšího okolí patřily Jablonec nad Nisou, Tanvald, Rýnovice, Hamry, Janov, nebo Železný Brod. Tato sezona je také považována za oficiální začátek ledního hokeje v Liberci a předchůdce dnešního týmu.

Na zápasy se jezdilo především vlakem. Během cesty si hráči krátili čas nejrůznějšími karetními hrami - např. capáry. Rozcvička na zápas byla především o běhání, kdy byli hráči vysazeni cca tři kilometry od stadionu, kam museli do určitého času doběhnout. Letní přípravy probíhaly standardně v květnu a červenci a mezi jejich hlavní náplň patřilo například běhání schodů, šplhání, shyby nebo fotbálek na škvárovém hřišti nebo na trávě.

Dne 28.2.1959 sehrála Lokomotiva Liberec mezistátní utkání s Lokomotivou Moskva.

Tento sovětský tým chtěl výhradně klub s názvem Lokomotiva a volba padla právě na liberecký klub. Za Moskvu nastoupil i reprezentační brankář Čumičkin. Utkání skončilo 2:8 pro hosty a za domácí skórovali Pluhař a Ambrož. Utkání mělo slavností ráz, ale, jak napsal kronikář, liberečtí ještě hokej hrát nedovedou⁹, píše se v Knize o Liberci. Večer se hráči obou týmů sešli na společné večeři „ U Jezírka“ a dle slov Josefe Pluhaře „se podával biftek, který trenér Moskvy hráčům zakázal sníst“. O rok později sehrála Lokomotiva s podobným zážitkem další mezistátní utkání, tentokrát se švédským IFK Bofors, a při společné večeři v hotelu Zlatý Lev podávali hráči české pivo svým soupeřům ze severu pod stoly, jelikož jej od trenéra měli také zakázané.

9 KARPAŠ, Roman a kolektiv. Kniha o Liberci. 2., dopl. a rozš. vyd. Liberec: Dialog, 2004. 702 s.

ISBN 80-86761-13-4. str. 517

V roce 1961 došlo ke změně názvu na HC Stadion Liberec. Klub hrál poté převážně II. Národní hokejovou ligu, mimo sezony 1966-1967, kdy spadl do divize. Po dobu dalších čtyř let se v Liberci podařilo vychovat několik významných hokejistů, z nichž někteří dodnes figurují v organizaci Bílých Tygrů. Byli to například Jaroslav Nedvěd starší (otec Petra Nedvěda), výborný obránce František Blíženec nebo již zesnulý Jaroslav Kasík, který patřil k ikonám libereckého hokeje a později byl také u „znovuzrození“ ledního hokeje na přelomu 90. let. V 70. letech působil v klubu hlavně jako trenér mládežnických kategorií, čímž navázal na práci dua Skalický-Nedvěd. Nezastupitelné místo měl i pan Jiří Adamec, který měl na starosti přípravku a v klubu působil od roku 1975 do roku 2006.

„V sezoně 1964-1965 družstvo skončilo na pátém místě ve II.lize. O toto umístění se zasloužilo celé mužstvo a nemalou zásluhu měl předseda jednoty soudruh Kyncl, kterému touto cestou děkuje“¹⁰. uvádí bulletin ze sezony 64-65.

Hokej je také hra nervů, kdy nejednou vzplanou emoce. Někdy však všechny strany zajdou příliš daleko, což byl i případ jednoho zápasu na konci 70.let. Na základě vzpomínek bývalého obránce Stadionu Františka Blížence: Já si vzpomínám, že když jsem končil kariéru, tak jsme hráli zápas v Opočně, kde nás po skončení utkání napadli místní podnapilí fanoušci.

Celou noc vše vyšetřovala místní policie a my strávili noc v autobuse. Celý incident nakonec skončil u soudu a pár hráčů dostalo podmínky, protože se proti fanouškům bránili vlastními hokejkami a kdo někdy dostal hokejkou přes ruce pořádnou „sekeru“, ví o čem mluvím.

V sezoně 1966-1967 se konala schůze ÚV ČSTV (Ústřední výbor Českého svazu tělovýchovné jednoty), kde došlo k reorganizaci soutěží a hráči také začali podepisovat první poloprofesionální smlouvy, které jim zajišťovaly určité prémie (80,-Kčs) kalorné (200,-Kčs) za zápasy, což byla do určité míry kompenzace za čas strávený mimo jejich hlavní zaměstnání. Pro všechny bylo velmi důležité, aby hokej nikterak nenarušoval život v jejich civilní zaměstnání. Hráči museli čas strávený na hokejových zápasech vždy odpracovat v přesčasech a pokaždé požádat svého nadřízeného o svolení na jeho účasti. Časová rozmezí tréninků byla stejná jako dnes s tím rozdílem, že byla mnohem větší konkurence s ohledem na množství týmů a soutěží.

10 Státní okresní archiv. Bulletin Lední hokej – Stadion Liberec. Sezóna 1964-1965. str.5

3.1 Vybudování městského zimního stadionu a přilehlých objektů

Sezona 1956-1957 je významná v tom, že byl dokončen městský zimní stadion v Horním Růžodole s umělým kluzištěm. Noviny Cesta míru z 3.1.1956 uvádí: „Letošní zima hokejistům našeho kraje příliš nepřeje a tak není divu, že se hodně hovoří o tom, jak by bylo dobré, kdyby liberecký kraj měl zimní stadion. Původně se předpokládalo, že se na nově budovaném stadionu bude bruslit již letos. Výstavba umělého kluziště však není tak jednoduchá, jak se na první pohled zdá. Práce vyžaduje spoustu pozemních úprav a připojování různých zařízení jako jsou kompresory, trubky, solanková čerpadla. Proto se příznivci zimních sportů v našem kraji musí spokojit s tím, že zimní stadion v Liberci bude v provozu až na podzim 1956. V současné době je dohotovena betonová deska, na níž se již cvičně bruslilo. Byla též rozestavěna budova strojovny a opraveno hlediště. Litinové válce na kompresory zhotovil kolektiv libereckých slévačů, které museli vydržet tlak 35 atmosfér čpavku a poté, zaměstnanci n.p. Choceň, mohli přistoupit k výrobě kompresorů pro liberecký stadion“ ¹¹.

Obrázek č. 2: Betonový základ zimního stadionu v Liberci – březen 1956 Pramen: Cesta míru-tělovýchova a sport, ročník V(5), č. 18, 2.3.1956, st.6

11 Cesta míru – Tělovýchova a sport z 3.1. 1956. č. 1, ročník V, str. 4

Ledová plocha zpočátku stála pod otevřenou střechou a hráči se museli převlékat v protiatomovém krytu na gymnáziu a poté přejít k hale. Později byly k ledové ploše přistaveny tzv. „hitláky“, což byly malé mobilní místnosti, kde se hráči převlékali, než byly vybudovány šatny v útrobách haly. Ledová plocha měla rozměry 30 x 60 metrů a na tribuny se vešlo až 8000 diváků z toho 3500 na sezení poté, co byl stadion zastřešen. Městský stadion byl součástí nově vybudovaného sportovního komplexu při Jeronýmově ulici v areálu bývalé cihelny¹². Provoz stadionu byl oficiálně zahájen 18. prosince 1956 utkáním Liberec – Ústí nad Labem.

Stadion měl po úplném dokončení plnohodnotné vybavení, několik šaten pro mládežnická družstva nebo restauraci „U rybiček“, kde hráči po zápase večeřeli a tehdejší vedení ve VIP místnosti schůzovalo.

„První tréninkový zápas byl sehrán 23.11.1956 mezi Lokomotivou Liberec a Slavii Liberec VŠS. První oficiální zápas na umělém ledu libereckého zimního stadionu bude přátelské mezikrajové střetnutí Liberec – Ústí nad Labem, které se konalo dnes od 19hodin“¹³, psal týdeník Cesta míru. Tyto zápasy byly součástí zkušebního provozu zimního stadionu a předcházely slavnostnímu otevření na Vánoce roku 1956.

Slavnostní otevření zimního stadionu se uskutečnilo v nejvhodnější a nejkrásnější chvíli roku 1956, jak dokazuje článek z Cesty míru z 31.12.1956.„Po několikadenním zkušebním provozu byl o vánočních svátcích slavnostně otevřen liberecký zimní stadion.

Stalo se tak u příležitosti lední revue, kterou uspořádali pod názvem „Ve víru operet“

krasobruslaři Baníku Kladno. Hosty i diváky uvítali předseda tělovýchovné jednoty Lokomotiva Liberec Josef Kejval a poté náměstek předsedkyně místního národního výboru v Liberci Jiří Měchurka“¹⁴.

12 TECHNIK, Svatopluk, RUDA, Vladimír. Liberec – minulosti a současnosti. 2. přeprac. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1980. 312 s. ISBN 45-004-80, str. 252-253

13 Cesta míru – Tělovýchova a sport z 18.12.1956. č. 101. ročník V, str.6

14 Cesta míru – Tělovýchova a sport z 31.12.1956. č. 108. ročník V, str.6

Obrázek č.3: Celkový pohled na umělou ledovou plochu libereckého zimního stadionu, který byl o vánocích otevřen a je nyní denně vyhledávaným místem osvěžení a zábavy pro mladé i dospělé bruslaře.

Pramen: Cesta míru-tělovýchova a sport, ročník V, č. 108, 31.12.1956, st. 6

Velkou zajímavostí však je, že původně mohl stadion stát na jiných místech v Liberci.

Vytipováno bylo umístění na Tržním náměstí (dnešní bazén), ve Starých Pavlovicích nebo na Vápence (dnešní koupaliště). Na tom, že se nakonec vybudoval v Horním Růžodole měla velký „podíl“ rodina Kendiků, kteří si prosadili současné místo.

Autorem projektu celého areálu, který vznikl v roce 1952, byl ing. arch. Lisala.

Projekt v sobě zahrnoval travnaté hřiště pro kopanou s jižní tribunou a přilehlými plochami pro lehkou atletiku nebo škvárové hřiště pod zimním stadionem. Liberec se tak velmi obohatil o sportovní život a dobrým předpokladem pro jeho růst, které zaručovaly další volné plochy v sousedství areálu. Od roku 1956 je celý areál pod správou města, což mělo za následek vybudování dalších objektů jako kuželna, kotelna, sauna nebo druhá ledová plocha.

V těsném sousedství areálu byla postavena tělocvična pro potřeby ASVS (Armádní Středisko Vrcholového Sportu) Dukly Liberec a také vybudován čtyřpodlažní objekt s ubytováním a kancelářemi pro potřeby armády. Dále stravovací zařízení a garáže. Mezi ulicemi Jeronýmova a U Školy ještě později vyrostla krytá hala s hrací plochou o rozměrech 24 x 48 metrů a výšce stropu dosahující 11 metrů. Tribuna pojme 1200 diváků. Hala se dodnes využívá k míčovým sportům a sálovým hrám. Slouží převedším volejbalové klubu Dukla Liberec, která hraje nejvyšší českou soutěž¹⁵.

V sezoně 1966-1967 došlo k zastřešení zimního stadionu. Přípravné práce probíhaly již od roku 1965 a všechny stavební práce vypracovala skupina Krajského projektového ústavu v Liberci pod vedením ing. Vlastimila Šedy ze společnosti Stavoprojekt Liberec.

Důvody k zastřešení a průběh uvádí i Kniha o Liberci a Bulletin ze sezony 1966-1967:

„Vždyť vlivem nepříznivého počasí, kterým Liberec v podzimním období trpí, již několikrát narušila a ohrozila regulérní průběh utkání. Nejprve byli zabetonovány nosné patky a poté připojena ocelová konstrukce. Z hlavním firem, které tyto práce realizovaly bych zmínil Pozemní stavby, VTŽ Chomutov nebo Průmstavy Pardubice a Praha. Vyzdvihl bych také brigádnické práce občanů, kteří se dobrovolně na stavbě podíleli“¹⁶. „Ledová plocha měla premiéru ještě před celkovým zastřešením za účasti 6000 lidí při utkání hokejistů jihlavské a liberecké Dukly, kterou vyhráli jihlavští poměrem 8:2“¹⁷.

15 TECHNIK, Svatopluk, RUDA, Vladimír. Liberec – minulosti a současnosti. 2. přeprac. vyd. Ústí nad Labem: Severočeské nakladatelství, 1980. 312 s. ISBN 45-004-80. str. 252-253

16 Státní okresní archiv. Bulletin Lední hokej – Stadion Liberec. Sezóna 1965-1966. str.10

17 KARPAŠ, Roman a kolektiv. Kniha o Liberci. 2., dopl. a rozš. vyd. Liberec: Dialog, 2004. 702 s.

ISBN 80-86761-13-4. str. 517

Obrázek č. 4: Zápas na zbrusu novém zastřešeném městském zimním stadionu 1967 Pramen: Archiv Bílých Tygrů Liberec

3.2 Rok 1968 a jeho vliv na liberecký hokej

Velikým paradoxem v libereckém hokeji byla revoluční sezona 1967-1968, která se spíše než politicky více podepsala hokejově. Z politického hlediska šlo jen o úpravy vnějšího vystupování a působení týmu. Propagace komunismu byla prioritní věcí tehdejší vlády, tudíž i Stadion Liberec se musel přizpůsobit, jestliže chtěl pokračovat ve své hokejové činnosti.

Uskutečnilo se propagační a mezinárodně velmi významné utkání tzv. spřátelených armád, kde se utkala Dukla Jihlava s ruským CSKA Moskva, kde dominoval především první

„horkokrevný“ útok ve složení Michajlov, Petrov, Firsov. V tomto utkání se českému zástupci podařilo zvítězit.

Z hlediska libereckého týmu byl zajímavý turnaj LVT, kterého se účastnily Chomutov, Ústí n. Labem, Zlín a Liberec. Tento turnaj se sehrál v červenci, což bylo na tehdejší dobu velmi neobvyklé.

Vynikající výsledky a práce celého týmu vyvrcholily v postup z divize do II. Národní hokejové ligy, kterou liberecký celek hrál až do roku 1973. Liberecké noviny Vpřed hodnotí sezonu následovně: „Skončil dlouhodobý boj nervů, zatěžující kolektiv hokejistů přes oblastní přebor až po druhé třetiny kvalifikace. Stejně tak byla konečně vyřešena otázka, zda stadion po dvouleté přestávce znovu postoupí mezi oddíly II. ligy. V boji o postup do II. ligy porazil Stadion Liberec mužstvo Kovo Holoubkov 7:1 a poté doma druhého aspiranta na postup, Havlíčků Brod 4:3, kde za Stadion skórovali Hanzlík, Kysilka, Kolář a Blíženec“¹⁸.

Velkou zásluhu na úspěchu hokejového týmu měli především trenéři Pokorný, Čechura a Pluhař, dále vedoucí týmu Hnik a Klinecký, kterým se podařilo zajistit dostatek finančních prostředků. Z hráčů vynikal především brankář Lustyk. Zajímavostí je, že v letech 1966-1973 se vystřídalo celkem 14 trenérů.

Obrázek č. 5: Vysvětlivky: Horní řada: vedoucí J.Klinecký,trenér J. Pluhař, J.Prokeš, J.Jaroš, J.Kysilka, F.Blíženec, J.Kolář, J.Trakal, F.Hanzlík, K.Ubry, J.Kasík, F.Vozka, L.Haužvic.

trenér V. Čechura, lékař MUDr. J. Bzonek,

Dolní řada: F.Hartl, M.Krasnický, V.Lustig, J.Klimeš, V.Hubka, J.Matuš, K.Smrž Pramen: Archiv Františka Blížence

18 Vpřed (ORGÁN OV KSČ A ONV V LIBERCI) z 12.3.1968. č. 11. ročník IV, str. 8

Tato část bakalářské práce je kromě archivních dokumentů podložena rozhovory pány Františkem Blížencem, Františkem Vozkou, Miloslavem Roudným, Josefem Pluhaře a Josefem Trafinou, kteří působili v libereckém klubu buď jako hráči nebo trenéři.

4. Etapa – 1973-1985

Po mnohaletém působení ve II. Národní hokejové lize se v roce 1973 podařilo postoupil do I. NHL, která se hrála až do roku 1985 s výjimkou sezony 1983-1984.

Kvalifikaci v sezoně 1972-1973 hrálo celkem šest týmů (Liberec, Hradec Králové, Opava, Prostějov, Olomouc a SN Ústí) a doprovázelo ji mnoho taktických až nesportovních kroků, kdy si týmy navzájem „prodávaly“ zápasy, čímž následně „vyšachovaly“ vybraného soupeře, což v té době nebylo nic neobvyklého. Tato situace měla mí údajně největší dopad na Stadion Liberec, což dokazuje následující článek z libereckých novin Vpřed: „Ve středu bojovali hokejisté Stadionu Liberec svůj nejdůležitější zápas sezony. V předposledním kole kvalifikace o postup do NHL měli za soupeře Spartak Hradec Králové, který po klopýtnutí doma s Prostějovem tak trochu-samozřejmě nechtěně-přispěl k vyřešení situace na konci tabulky. Liberečtí však zaslouženě nad Hradcem vyhráli a rozhodli o své účasti v novém ročníku I.NHL“¹⁹.

19 Vpřed (ORGÁN OV KSČ A OVN V LIBERCI) z 30.3.1973. č. 25. ročník XIII, str. 6

Obrázek č. 6: Začátek sezony 73-74. Vysvětlivky: Sedící zleva: J. Holý, J. Zobín, J. Vávra, trenér M. Havlát, místopředseda TJ Kozderka, M. Polák, P. Hlaváček, J. Plodek Uprostřed zleva: vedoucí mužstva L. Fanta, M. Masopust, S. Kabeláč, J. Urban, J. Filip, P.

Schejbal, V. Čermák, kustod S. Baudys

Nahoře zleva: J. Augusta, J. Kasík, A. Kahoun, R. Skalický, S. Pryl Pramen: Archiv Bílých Tygrů Liberec

První zápas v sezoně 1973-1974 v I. NHL sehrál Stadion Liberec na ledě pražské Slavie, kterou porazil 2:4 a o branky za Stadion se postarali Filip 2, Masopust a Urban.

Liberecké noviny Vpřed zhodnotili zápas takto: „O vítězství nad druhým pražským kolektivem je bezesporu vítaným úspěchem, vždyť Slavie se netají tím, že by rád postoupil mezi naše nejlepší. O vítězství Stadionu rozhodla prostřední část, v níž si obětavou a produktivní hrou zajistil dvoubrankový náskok, který se ukázal jako rozhodující pro celé utkán퓲⁰.

20 Vpřed (ORGÁN OV KSČ A OVN V LIBERCI) z 18.9.1973. č. 74. ročník XIII, str. 4

4.1 Vývoj mládeže a dobový sponzoring

V období let 1973 - 1985 se podařilo v Liberci vychovat několik kvalitních hráčů, kteří později šířili slávu libereckého hokeje i v jiných týmech. Byli to například Milan a Petr Skrbkové, a Jan Ludwig. Práce v mládežnických kategoriích se začala rozvíjet opravdu naplno. Po skončení své hráčské kariéry se do trénování mládeže zapojil Jaroslav Kasík, což mělo za následek vynikající výsledky v mládežnických kategoriích. Spousta jeho odchovanců se probojovala do „A“ mužstva Liberce, z nichž někteří hájí barvy Liberce dodnes.

I z hlediska zázemí a finanční jistoty se hranice jistě posunuly. Před každou sezonou byly vydávány týmové vnitřní směrnice, které určovaly systém odměn, do nichž mohl během sezony promluvit trenér. Odměny však leckdy byly nepoměrné vůči finančním nákladům celých rodin hokejistů. Stále zde však platilo, že hráči hráli více pro zábavu a pobavení, než pro peníze. Také obědy a večeře byly lepší, avšak nesrovnatelné s dnešními podmínkami.

Dle slov Miloslava Masopusta zavítal Stadion i do zahraničí: V březnu 1978 jsme jeli se Stadionem pod vedením trenéra Kluce, na dvě mezistátní utkání do Jugoslávie, pro kterou to byli generální zápasy před mistrovstvím světa skupiny „B“. A co si ještě pamatuje je návštěva místního striptýzového baru, což u nás bylo nemyslitelné. Pro většinu z nás to byl nezapomenutelný zážitek.

Z pohledu sportovního manažera je nutno zmínit tehdejší sponzory Stadionu Liberec.

Patřily mezi ně DIA, později URAN a poté Pozemní stavby, které nestabilně působily u libereckého hokeje do příchodu společnosti Syner.

4.2 Škola U školy, výběr dětí na školu, vývoj přípravky

Dalším důležitým milníkem byla sezona 1979-1980, kdy byly v nedaleké základní škole „U školy“ zřízeny sportovní třídy pro pohybově talentovou mládež se zaměřením na lední hokej. Prioritním cílem bylo spojit kvalitní výuku s vrcholovým sportem. Tento model se postupem času vyvíjel a v dnešní době je práce s mládeží v Liberci jednou z nejlepších v rámci České republiky.

Výchovu mládeže měl v minulosti na starost především pionýrský dům (dnešní Větrník), který byl také městem dotován, takže nebylo lehké se prosadit. V průběhu doby došlo tehdy ke kompromisu, kdy se na výchově mládeže podílel nejen pionýrský dům, ale i nově se tvořící hokejová přípravka. Tehdejším ředitelem školy byl pan Vladimír Drnec, který měl velkou zásluhu na vzniku sportovních tříd a společně s panem Adamcem stál u vzniku zmíněné hokejové přípravky. Začátky byly hodně těžké. Vlastně až do roku 1989 jsem každý rok obcházel mateřské školky po Liberci (bylo jich 68) a vybíral vhodné chlapce.

Od jednotlivých ředitelů jsem si pak vyžádal adresy domů, na které jsem posílal nabídky. Bylo to cca 200 až 240 dopisů. Většinou mi přišlo 30 až 40 dětí, jednou dokonce 90 dětí, což byl úspěch. Po revoluci a s příchodem pana Syrovátka veškerá komunikace s vnějším prostředím spadala pod marketingové oddělení formou sdělovacích prostředků, což do roku 1989 bylo nemyslitelné. Vybraná mládež pak nastoupila na výběrovou školu „U školy“, popisuje Jiří Adamec, jakým způsobem se mládež dostávala k lednímu hokeji a na školu.

Obrázek č.7: Základní škola U školy v dnešní podobě

Pramen: http://www.zsukoly.cz/o-skole/zakladni-informace/26

Tato etapa je podložena dalšími rozhovory s pány Františkem Vozkou starším, Miloslavem Masopustem a Jiřím Adamcem.

5. Čtvrtá etapa – 1985-1994

Od sezony 1984-1985 se liberecký hokej dostával do recese. V této sezoně klub sice postoupil zpět do I. NHL, ale v sezoně následující (1985-1986) opět spadl především vinou finanční nestability. Nedostatky na ledě se projevovaly především v rychlosti bruslení a myšlení. Stadion byl v tomto období pod Pozemními stavbami a tým byl tvořen

„poloprofesionálními“ hráči tzv., že část hráčů vedle hokeje ještě chodila do civilního zaměstnání. Podpora od města nebyla adekvátní a k udržení hokeje na úrovni I. a II. NHL se vedení klubu muselo spolehnout pouze na vlastní možnosti a schopnosti, jak hokej financovat.

Během tohoto nestabilního období se v Liberci k podpoře hokeje uskutečnilo jedno významné exhibiční utkání, k němuž vyšla pozvánka v Libereckých novinách Vpřed:

“Okresní výbor SSM v Liberci připravil pro příznivce hokeje – a ještě více pro milovníky dobré nálady - přátelský souboj na ledové ploše kryté haly městského stadionu. Své síly tam změří „vysloužilci“ z řad bývalých hokejistů Liberecka – např. Blíženec, Kasík, Kahoun, Burdys, Jech, Vlasák, Hanzlík, Ubry, Holý, Trafina, Hönig nebo Trakal s „mužstvem snů“, kde se objeví takoví borci jako Stanislav Hložek, Petr Kotwald, Karel Vágner nebo brankář Holeček.“²¹.

Utkání mělo slavností ráz bez jakéhokoliv náznaku mistrovského utkání. Na ledě panovala usměvavá nálada a hráči obou týmů se snažili o co nejlepší zábavu. O mimořádnou

„kulturní vložku“ se postaral Václav Vydra, který vyzval k pěstnímu souboji jednoho z libereckých hráčů. Z tohoto klání nakonec vyšli oba s úsměvem a uspokojením všech přítomných diváků.

21 Vpřed (ORGÁN OV KSČ A ONV V LIBERCI) z 12.2.1985. č. 813. ročník XXVI, str. 4

Obrázek č. 8: „Mužstvo snů“ a stará garda 1985 Pramen: Archiv Miloslava Roudného

Ani to však v následujících letech libereckému hokeji nepomohlo a proto sezony 1986-1987,1987-1988,1988-1989 strávil Stadion ve II. NHL.

5.1 Revoluční rok 1989 a jeho vliv na liberecký hokej

Rok 1989 se zapsal do historie našeho národa jako konec vlády komunistické strany nejen na českém území, ale i na podstatné části střední Evropy. Začala tak nová kapitola českého národa, který se stal naprosto nezávislým. Z hlediska českého hokeje se nic podstatného nezměnilo. Soutěže probíhaly dle regulí a československá reprezentace se zúčastnila 53. mistrovství světa ve švédském Stockholmu a Södertälje, kde skončila na hezkém 3.místě.

Dle slov Tomáše Vozky, bývalého hráče Stadionu Liberec, strávili liberečtí hokejisté tyto dny následovně:“ 15.11.1989 jsme měli trénink a už ten den většina lidí tušila, že se něco děje a přijde něco velkého. Tehdejší trenér Jarda Wolf v následujícím dni přijel z Prahy a o všem, co se tam děj,e nás informoval. 17.listopadu jsme místo tréninku jeli všichni na Václavské náměstí, kde proběhla poslední fáze revoluce. Od dalšího zápasu na Štvanici s ČSTV Praha, jsme měli na dresech českou trikoloru, jako symbol svobody.“

Krizové období hokeje dokazuje i úryvek z novin Vpřed z 3.3.1989: „Liberecký hokej neprožíval zrovna nejlepší období. Nejen áčko dospělých, ale i dorostenecká družstva zatím jen vzpomínají na lepší časy, a projevuje se to nevalným umístěním v tabulkách jejich soutěží.

Přitom zájem o hokej je – jak mezi sportovní veřejností tak mezi nejmenšími zájemci“²².

5.2 Krize libereckého hokeje

Jedna z nejkrizovějších sezon byla v letech 1990-1991. Pro český národ začínala nová etapa a doznívající euforie byla znát na každém kroku. V Liberci však začaly padat první návrhy, co s hokejem a areálem zimního městského stadionu. Město dotovalo pouze malou částku na provoz samotného stadionu a mládeže, která hrála nejvyšší domácí soutěže, avšak peníze na náklady „A“ mužstva si vedení muselo obstarat samo. Jen těžko uvěřitelný pro hokejového fanouška Liberce byl i fakt, že zimní stadion měl být prodán. Další variantou, která se objevila v roce 1994, bylo odkoupení areálu zimního stadionu soukromou osobou, která by iniciovala vznik Disneylandu, neboť by stadion po stavební stránce tomuto účelu vyhovoval.

5.3 Dominik Hašek v Liberci

Během sezony 1990-1991 se však na libereckém stadionu nečekaně objevil tehdy nejlepší brankář Evropy, Dominik Hašek. Byl to snad přestup století a razantní vyřešení brankářské situace v libereckém brankovišti? Proč vůbec trénoval hokejista prvoligové Dukly Jihlava s druholigovým libereckým týmem? Odpověď přinesli liberecké noviny Vpřed:“ Jak známo Dominik Hašek je v Jihlavě na roční vojenské službě (je absolventem pedagogické fakulty) jinak hraje za Teslu Pardubice. Právě utkání I.ligy Jihlava vs. Pardubice se stalo příčinou sváru. Hašek odmítl proti svým civilním spoluhráčům nastoupit, a když k tomu byl donucen, odešel v 1.minutě z ledu s předstíraným zraněním. Za to mu Dukla Jihlava zastavila činnost, předala případ disciplinární komisy hokejového svazu a internovalo Haška do Liberce“²³.

22 Vpřed (ORGÁN OV KSČ A OVN V LIBERCI) - Sport z 3.3.1989. č. 18. ročník XXX, str. 6

23 Vpřed (ORGÁN OV KSČ A OVN V LIBERCI) z 9.2.1990. č. 12, ročník XXXI, str. 6

Během tohoto období, kdy byl Hašek v Liberci ve „vyhnanství“ se dopoledne věnoval studiu vojenským řádů a odpoledne mu bylo umožněno trénovat v tělocvičně, hrát fotbal a také mu bylo povoleno trénovat na ledě.

Obrázek č. 10: Dominik Hašek v Liberci Pramen: Vpřed, č. 12, 9.2.1990, ročník

XXXI, st.6 (dole)

Zde je třeba vyzdvihnout pana Františka Vozku, který stál v čele „odboje“ proti konci hokeje v Liberci a jehož kroky vedly k záchraně a byly pomyslnou předzvěstí lepších časů.

6. Pátá etapa – 1994-2002

Už v roce 1991, kdy skončil sponzoring od Pozemních staveb vznikl Stadion s.r.o., kde figurovalo pět hlavních funkcionářů, prezident a manažer František Vozka, trenér Ctibor Jech, trenér Jaroslav Kasík, Karel Ubry a Ing. Kotková. Rozvoj organizace měl přinést i vstup společnosti Syner.„Rád bych hokej v Liberci povýšil na skutečnou zábavu pro lidi, kteří na něj chod퓲⁴, říká Petr Syrovátko majitel společnosti pro Liberecký den.

6.1 Z krize do první ligy

Do první hokejové ligy Stadion postoupil na jaře 1994 a dalo se očekávat, že se zařadí mezi týmy nejlepší. Opak byl však pravdou. O rok později po nepovedené sezoně, kdy Stadion skončil na 11.místě, hrál klub na jaře 1995 baráž. Dalšími účastníky byly hokejové kluby z Tábora, Třebíče, Přerova, Karlových Varů a Sokolova. Baráž byla velmi vyrovnaná a v posledním utkání na domácím ledě hostil Stadion Liberec mužstvo ze Sokolova. Oběma klubům šlo o postup do I.ligy. Hosté by pouze potvrdili svou účast v této soutěži.

Liberecký den zápas shrnul následovně: „Zápas začali lépe domácí navzdory faktu, že měli velké problémy se sestavou. I přes tyto překážky se Stadion ujal vedení 2:0 brankami Nováka, poté Sokolov vyvinul velký tlak a snížil na 2:1, ale Pěnkava brankou na 3:1 před koncem druhé třetiny uklidnil domácí tým. Ve třetí třetině už Stadion předváděl pohledný hokej pro zaplněné ochozy, které se tentokrát probudili a vytvořili perfektní atmosféru.

Branky Svobody a Vozky byly už jen potvrzením velkého úspěchu libereckého hokeje, který se po deseti letech opět probojoval do I.ligy(dříve I.NHL)! Dílčími úspěchy byl postup do dorostenecké ligy jak mladšího, tak starší dorostu²⁵. nebo vítězství dlouhodobé soutěže o Haškův pohár 6. třídy Stadionu Ingea Liberec“²⁶.

Na hře mužstva v baráži se nejvýrazněji podíleli zkušení hráči, mladší jeho projev obohatili bojovností a dravostí. Vstup a především další spolupráce stavební společnosti Syner v čele s majiteli Petrem Syrovátkem a Jiřím Urbanem se Stadionem byla podmíněna udržením prvoligové příslušnosti, což se také povedlo.

24 Liberecký den – Sport Liberecka z 29.3.1995. č. 75. ročník III. str. 10

25 Liberecký den – Sport Liberecka z 25.3. 1995. č. 72. ročník III. str. 10 (nahoře)

26 Liberecký den – Sport Liberecka z 1.4. 1995. č. 78. ročník III. str. 14

Obrázek č.11: Vysvětlivky: horní řada zleva: P.Peřina, P.Šoltys, J.Klobouček, J.Matoušek, J.

Carvan, M.Kapoun, J.Šesták, K.Ubry

prostřední řada zleva: T.Charypar, J.Špelda, O.Nýč, A.Vála, M.Beránek, V.Novák, R.Šlapák, M.Pokorný, kustod Z.Vavřich,

dolní řada zleva:P.Skákalík, L.Pěnkava, J.Peřina, K.Ubry-trenér, P.Syrovátko-prezident, J.Podešva, F.Vozka-manažer, C.Jech-trenér, T.Vozka, I. Svoboda, R.Vrňata

Pramen: Archiv Bílých Tygrů Liberec

„Byl to historický úspěch, kterého letos dosáhli hokejisté Stadionu Liberec. Po deseti letech se probojovali do druhé nejvyšší soutěže - první ligy. Už loňské 4.místo ve druholigovém tabulce naznačovalo, že Stadion má vyšší ambice“²⁷, vyšlo v Libereckém dni 4.4.1995. Liberci nahrálo k postupu rozšíření extraligy, které mělo vliv i na nižší soutěže.

Do baráže o první ligu tak postupovalo šest mužstev, do vyšší soutěže pak čtyři.

Cílem pro další sezony byla především stabilizace 1. ligy a pravidelné postupy do play-off. V sezoně 1997-1998 hrál Stadion dokonce baráž o extraligu se Znojmem, jež táhl kanonýr Kaděra, který byl hlavním strůjcem postupu „Orlů“. Pro Liberec to byla obrovská zkušenost do další sezonu 1998-1999, kdy se poprvé začalo mluvit o extralize.

27 Liberecký den – NISA Region (Český hokej 95´) z 4.4.1995. č. 80. ročník III, str. 13

Byl vytvořen finanční plán pro extraligu a od roku 2000 vše postupovalo tímto směrem, jak hokejově tak marketingově. Na pomoc v oblasti marketingu, logistiky a finančního řízení přijel z USA Dean Bombardier.

Páteř týmu tvořili zkušení hráči doplněni talentovanými mladíky z juniorky.

Důležitým krokem směrem k extralize byla i změna názvu a nový klubový znak, s nímž vstoupili liberečtí hokejisté do další prvoligové sezony. Od 21. srpna 2000 si už neříkali tradičně Stadion, ale Bílí Tygři, podle exotických tygrů z liberecké zoologické zahrady. Barvy libereckého klubu zůstaly nezměněny, tedy modrá a bílá. Liberecký hokej se opravdu rozjížděl ve velkém stylu. Kromě uvedených změn nakoupil klub řadu posil, přestavěl společenské i provozní prostory uvnitř stadionu a postavil novou posilovnu²⁸. „Cílem bude postup do ligového semifinále, tvrdý šéf Bílých tygrů Petr Syrovátko“²⁸.

Obrázek č.12: Petr Syrovátko ukazuje nové logo hokejového mužstva Bílí Tygři Liberec Pramen: MF Dnes-severovýchodní Čechy, 23.8.2000, přílohy, XII 196, st.8(nahoře)

28 Mladá Fronta DNES – Severovýchodní Čechy z 23.8.2000, přílohy. ročník XXI/196 str. 8

Za další důležitý krok lze považovat úzkou spolupráci s jabloneckým hokejovým týmem. Spolupráce měla vypadat tak, že hokejisté, kteří nenajdou pevné místo v prvoligovém kádru Liberce, se přesunou do nově založeného jabloneckého „A“ týmu. Naopak dobří hráči z Jablonce nebyli nabídnuti jiným klubům, ale pouze do Liberce²⁹. „O blízké propojení s jabloneckým hokejem máme eminentní zájem, potvrdil liberecký manažer Ctibor Jech pro Liberecký den“³⁰.

Následující sezona 2000-2001 přinesla první výsledky tvrdé a cílevědomé práce nejen hráčů na ledě ale i vedení organizace. Hokejistům se podařilo obsadit celkové druhé místo po základní části a probojovat se v play-off až do finále I.ligy, kde po lítém boji Liberec podlehl Chomutovu 3:0 na zápasy. Marketingové kroky vedly k získání nových fanoušků a strategických partnerů, kteří zajišťovali rozvoj klubu nejen jako takového, ale i rozšíření mezi širokou veřejnost.

6.2 Postup do extraligy

Málokdo však věřil, že sezona 2001-2002 bude pro liberecký hokej znamenat největší historický úspěch. Po suverénní základní části postoupili hokejisté přes čtvrtfinále (Kadaň), semifinále (Chomutov) a finále (Jihlava) až do baráže o extraligu, kde se střetli s posledním týmem z nejvyšší soutěže - Kladnem. V tomto hokejovém městě, které má svou dlouhou a úspěšnou tradici v extralize, si před začátkem bojů liberecký tým nepřipouštěl nic jiného než záchranu. První dva zápasy na ledě Kladna však ukázaly, že to jednoduché nebude a Tygři se po vítězství 1:4 a 2:5 ujali vedení 2:0 na zápasy.V Liberci se z prvního zápasu radovali hosté poměrem 4:2, ale hned následující den tygři zvýšili na 3:1 na zápasy, když vyhráli 3:0. Do Kladna tedy mohli jet bez svázanosti nebo stresu a pokusit se využít první

„matchball“.

29 Mladá Fronta DNES – Severovýchodní Čechy z 23.8.2000, přílohy. ročník XXI/196 str. 8

30 Mladá Fronta DNES – Severovýchodní Čechy z 23.8.2000, přílohy. ročník XXI/196str. 8

To se také povedlo. Po brankách bratrů Kudrnových z 22.a 50.minuty se po vítězství 2:1 v zápase a celkově 4:1 na zápasy radovali hokejisté Bílých Tygrů z historického postupu do extraligy.“Po závěrečném hvizdu na kladenský zimní stadion naskákali všichni liberečtí hokejisté na brankáře Faltu a začali slavit historický úspěch-postup do extraligy. Bílí tygři nejdříve oslavili postup před svými fanoušky na ledě, kde se spojili do „hada“ a pochodovali po kluzišti. Poté v šatně otevřeli připravené šampaňské, láhve se slivovicí, zapálili si oslavné doutníky a zakřičeli vítězné chorály. Naplánovaná oslava se pak přesunula na sever Čech.

Hrdiny závěrečného zápasu se stali bratři Jan a Jiří Kudrnové, střelci libereckých branek“³¹, popsal liberecký den atmosféru bezprostředně po zápase. Střelec rozhodující gólu Jan Kudrna po zápase neskrýval své nadšení,. „Jsou to nejhezčí okamžiky mého života. Pro takový pocit se hraje hokej, aby se to mohlo zažít“³².

Také pro tehdejšího trenéra Bílých Tygrů Josefa Jandače to byl jeden z největších úspěchů a sám popsal zápas takto:“Nastoupili jsme do zápasu s tím, že za stavu 3:1 na zápasy již můžeme v každém dalším rozhodnout. Chtěli jsme využít toho, že je Kladno psychicky dole. Průběh hry byl dost vyrovnaný, šance byly na obou stranách. Měli jsme štěstí, že se nám vždycky podařilo jít do vedení a deset minut před koncem jsme dali šťastný gól. V závěru rozhodla vůle, srdce a nasazen퓳³.

Tato etapa je podložena rozhovorem s panem Františkem Vozkou starším a Janem Rachotou.

31 Liberecký den – Sport Liberecka z 2.4.2002. roč. X/47, str. 22

32 Liberecký den – Sport Liberecka z 2.4.2002. roč. X/47, str. 22

33 Liberecký den – Sport Liberecka z 2.4.2002. roč. X/47, str. 22

7. Šestá etapa – 2002-2010

Po postupu do extraligy začala Bílých Tygrům nová kapitola na poli českého hokeje.

Postup však v žádném případě nebyl pouhou shodou okolností. Celá organizace byla připravená, jak po hokejové, tak i ekonomické stránce.

V první sezoně 2002-2003 byl cíl jednoznačný - udržet v Liberci extraligovou příslušnost. Mužstvo doplnil brankář Ladislav Šmíd a hráči Václav Novák, Stanislav Procházka, Martin Čakajík, Vojtěch Kubinčák nebo Radoslav Kropáč, který dokonce jednu chvíli vedl tabulku produktivity celé extraligy. Extraligová premiéra libereckých hokejistů však nedopadla dobře. Do zápasu s Litvínovem sice dali vše co mohli, ale na posíleného soupeře a Martina Rusinského nestačili a prohráli 1:4.

“Pro extraligu jsme se stali oživením a přínosem a potvrdili tak, že se do elitní soutěže patříme, a to nejen hokejově a herně. Největším překvapením pro mě byla nesmírná a cenná podpora diváků“³⁴, řekl klubový prezident Petr Syrovátko. Mužstvo cíl splnilo a skončilo na celkovém 12.místě.

O sezonu později však Liberec přišel s odvážným cílem - probojovat se mezi osmičku nejlepších. Vstup se Bílým Tygrům do sezony povedl, ale postupem času přišlo vystřízlivění.

Po 17.kole u mužstva skončil trenér Josef Jandač, kterého nahradil zkušený Josef Paleček s nímž přišlo i hráčské posílení a obměna. Hráči neodevzdávali na ledě odpovídající výkony a sezonu zakončili na 11.místě.

V sezoně 2004-2005 Bílí Tygři výrazně posílili a nechtěli připustit podobný neúspěch jako loňskou sezonu. Do mužstva přišla brankářská ikona v podobě Milana Hniličky, který se vrátil ze zámoří. „Takovou posilu hokejový Liberec ještě nikdy neulovil! Milan Hnilička podepsal v úterý odpoledne s extraligovým klubem tříletou smlouvu. Největší slabina severočeského mužstva, kterou dosud byl post gólmana, se tak náhle mění v devizu: branku bude hájit dvojnásobný světový šampion se zkušenostmi z NHL“³⁵, napsala Mladá Fronta Dnes.

34 Mladá Fronta DNES – Hokej v Liberci (Přílohy) z 28.8.2009, str.5

35

http://hokej.idnes.cz/hnilicka-podepsal-liberci-na-tri-roky-dw3-/hokej.asp?c=A040518_164604_hokej_lge

Dále přišli zkušení slovenští útočníci Lubomír Vaic a Andrej Podkonický. Ke zkvalitnění extraligy a velkým diváckým lákadlem byl i fakt, že v zámoří nedošlo k podepsání nové kolektivní smlouvy (Collective Bargaining Agreement) mezi hráčskou asociací NHLPA a vedení celé soutěže. Do kádru Bílých Tygrů tak mohlo zamířit útočné trio Aleš Kotalík- Václav Nedorost- Radim Vrbata a obránci Jiří Fischer s Jaroslavem Modrým, kteří měli zkvalitnit obranné řady. Po výborné základní části, odkud šli do play-off ze čtvrtého místa, skončila jejich cesta v semifinále, kde podlehli budoucímu mistrovi Spartě. Celkově obsadili bronzovou příčku a získali tak svoji první medaili.

7.1 Multifunkční arena

Před startem nové sezony došlo k dalšímu historickému okamžiku kolem libereckého hokeje. V červnu 2005 byla dokončena a otevřena nová multifunkční arena. Celkové náklady i s úpravou přilehlých části areálu arény se bezmála vyšplhaly k miliardě korun.

Provozovatelům haly se podařila získat značná částky na provoz a další rozvoj haly od sponzora, po němž bude aréna pojmenována-sázková kancelář Tipsport³⁶. Čtyřpodlažní stavba vysoká 26 metrů obdélníkového půdorysu s rozměry 107 x 97 m nabízí také 48 skyboxů, 35 míst pro handicapované a 106 míst pro média. Součástí jsou i dvě restaurace a několik bufetů. Celková kapacita je sportovní utkání je 7250 diváků a pro koncerty dokonce 8750 diváků. Stavbu haly však provázely větší i menší aféry.

V samotné sezoně hokejisté doma ani jednou nezaváhali a stanovili tak nový rekord ligy v počtu domácích vítězství. Suverénně vyhráli základní část a do play-off šli Tygři jako jeden z hlavních favoritů na titul. Jenže přišla tvrdá rána a lekce od Českých Budějovic, které Liberec porazily 1:4 na zápasy a rázem zavládlo zklamání. "Soupeř postoupil zcela zaslouženě. Utkání zvládl lépe než my. Mimo druhého utkání v Českých Budějovicích jsme nepodali takové výkony, jaké jsme předpokládali. Je to velké zklamání, ale musíme se z toho poučit pro příště"³⁷, řekl trenér Josef Paleček po posledním zápase v této sezoně.

36http://ekonomika.idnes.cz/tipsport-da-miliony-za-jmeno-liberecke-areny-f3t- /ekonomika.aspx?c=A050623_094657_ekonomika_plz

37http://www.hcbilitygri.cz/zapas.asp?ID=LIB-CEB-2-6-Pro-Severocechy-letosni-sezóna-skoncila- 1440

Úkol v sezoně následující (2006-2007) byl jasný! Napravit neúspěch z loňského čtvrtfinále proti Českým Budějovicím. To se také povedlo. Týmu se podařilo navázat na úspěšnou loňskou základní část, kterou opět s přehledem Tygři vyhráli. Ve čtvrtfinále se liberečtí hokejisté střetli s Třineckými Oceláři a po dlouhém boji je vyřadili 4:3 na zápasy.

Důkazem toho byl i fakt, že zápasy končily rozdílem jedné branky. V semifinále Tygry čekala silná Sparta, která po celkovém vítězství 4:1 na zápasy ukončila libereckým sezonu a později se stala novým mistrem extraligy.

"Gratuluji Spartě k postupu do finále. Postoupila zaslouženě, vyhrálo zkušenější a vyzrálejší mužstvo. Zlomový byl náš druhý domácí zápas, chtěli jsme vést 2:0 na zápasy, ale nepodařilo se nám to. Dalším momentem bylo nezvládnuté druhé utkání na Spartě. Dneska jsme moc chtěli se vrátit zpátky do Prahy. Vypracovali jsme si v první třetině spoustu šancí, bohužel jsme to nedali a Sparta toho bohatě využila"³⁸, zhodnotil pátý zápas se Spartou trenér Josef Paleček, pro kterého to byl zároveň poslední zápas na střídačce libereckých Bílých Tygrů. Tygři celkově skončili na třetím místě a získali historicky druhý cenný kov.

Do nového ročníku (2007-2008) vstoupili Tygři pod vedením emotivního slovenského kouče Dušana Gregora. Velkou změnou byl také odchod brankáře Milana Hniličky do ruské Ufy v průběhu soutěže. V Tygří kleci jej nahradil Marek Pinc, s nímž tým vybojoval třetí místo v základní části. Novinkou pro diváky před play-off bylo vyhlášení akce „white out“, kdy liberečtí fanoušky chodili na zápasy v bílém oblečení, které tvořilo na tribunách „Bílé peklo“ a stalo se fenoménem celé soutěže. "Inspirovali jsme se v Americe. Viděli jsme fotky ze zápasů NHL a řekli jsme si, že je to výborný nápad. Koneckonců jsme Bílí Tygři, takže k nám bílá patří. Cílem je sjednocení publika, jednotný dav totiž dokáže udělat lepší atmosféru.

Soupeř se má v bílé barvě doslova utopit. "Chceme spojit diváky, aby fandili hromadně a pomohli týmu k postupu" ³⁹, vysvětluje mluvčí Bílých Tygrů Jan Rachota.

Pro domácí zápasy se stala pro soupeře Tipsport aréna nedobytnou tvrzí, což pocítila ve čtvrtfinále Sparta (4:0 na zápasy) i semifinále Slavia, která nakonec v sedmém rozhodujícím utkání na svém ledě rozhodla o postupu do finále (2:1) a sezona pro Bílé Tygry skončila.

38 http://www.hcbilitygri.cz/zapas.asp?ID=Tygri-cesta-skoncila-v-semifinale-1963

39 http://hokej.idnes.cz/spartu-ceka-v-liberci-bile-peklo-dnz-/hokej.asp?c=A080228_093026_hokej rou

Pro sezonu 2008-2009 byly stanoveny nejvyšší cíle. Vyhrát extraligu. Přišlo však kruté vystřízlivění. I přes fakt, že Liberec měl nejvyšší rozpočet v historii klubu, se celou základní část tým pohyboval u dna tabulky. Špatné výkony odnesl na podzim Dušan Gregor, kterého nahradil Filip Pešán. Selhala i dlouhodobá brankářská ikona Hnilička, který ukončil v půlce soutěže sezonu ze zdravotních důvodů a nepomohl ani velezkušený obránce Modrý.

Tygři se přesto dokázali prokousat do předkola play-off, kde narazili na Vítkovice, které rázně ukončili libereckým sezonu. Vítkovice postoupili zcela zaslouženě, protože Liberci povolili ve třech vzájemných utkáním vstřelit pouze dvě branky.

Před další sezonou přišlo mnoho změn, které byly nezbytné a také reakcí na neúspěch z loňska. Přišel nový trenér Jiří Kalous a odešli dlouhodobé opory v čele s obránce Valdemarem Jirušem. Rozpočet týmu se snížil na 120 miliónů. Celých dvaapadesát kol se odehrálo jako na „houpačce“ a Tygři po základní sezoně skončili na 8. místě. V předkole play-off je čekali České Budějovice, které nakonec těsně porazili 3:2 na zápasy. Poté Liberec vyzval lídra základní části-Plzeň. První dvě utkání na ledě soupeře Tygři prohráli a všichni tušili konec sezony, jenže přišel skvělý obrat v podobě čtyř vítězství v řadě a Martin Straka a spol. skončili ve čtvrtfinále.

V semifinále se Tygři postavili proti suverénním Pardubicích v čele s legendárním Dominikem Haškem v brance a po výsledcích 2:1, 4:0, 3:4p a 1:4 postoupili do finále

„perníkáři“, kde smetli i Vítkovice a kromě zisku titulu si připsali i dvanácti zápasovou vítěznou šňůru v play-off. Liberec skončil celkově na 4.místě a mohl myslet na příští sezonu a připravovat se na akci, které v historii české soutěže nemá obdoby.

7.2 NHL V Liberci

Příprava na další sezonu probíhala standardně jako na každou jinou, tj. letní příprava, dovolená, přípravné zápasy. Každý, kdo chodí na extraligový hokej do Liberce chce, aby jeho mužstvo předvedlo co nejlepší výkon a vyhrálo. Občas je třeba přinést i jiný druh akce jako např. FMX Games, Lord of the Dance nebo koncerty českých a zahraničních umělců.

Z hlediska hokeje mohl liberečan do Tipsport areny zavítat i na zápasy českého národního týmu v rámci Euro Hockey Tour, které byly velkým zpestřením a lákadlem pro širokou veřejnost. Událost, jež byla avizována na mimořádné schůzi 18.5.2010 na liberecké radnici,