KVALITA ŽIVOTA SENIORŮ V DOMÁCÍM A REZIDENČNÍM PROSTŘEDÍ
Bakalářská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Petr Žďánský
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Nádvorníková, Ph.D.
Poděkování:
Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Lence Nádvorníkové Ph.D. za její přístup, vedení, cenné rady a připomínky v průběhu tvorby této bakalářské práce. Dále za pochopení a trpělivost při zapracování požadovaných změn.
Název bakalářské práce: Kvalita života seniorů v domácím a rezidenčním prostředí Jméno a příjmení autora: Petr Žďánský
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2013/2014 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Nádvorníková, Ph.D.
Anotace:
Bakalářská práce se zabývala problematikou kvality života seniorů v domácím prostředí a ve vybraném rezidenčním zařízení. Cílem bakalářské práce byla kvalita života seniorů v domácím a rezidenčním prostředí. Práce byla rozdělena do dvou částí. V první, teoretické části byly prezentací odborných zdrojů vymezeny základní pojmy týkající se daného tématu, byl popsán způsob hodnocení kvality života, poskytované sociální služby seniorům a jejich základní potřeby. Ve druhé, empirické části byl statisticky vyhodnocen průzkum spokojenosti seniorů s kvalitou života žijících ve dvou různých prostředích, provedený metodou dotazování, ve které byl použit standardizovaný dotazník WHOQOL – BREF (The World Health Organization Quality of Life). Výsledky ukazovaly, že spokojenost s kvalitou života v obou prostředích se nijak podstatně neliší.
Klíčová slova: kvalita života, stárnutí, senior, životní potřeby, rezidenční péče, domácí prostředí
Title of the bachelor thesis: Quality of Life of Seniors at Home and in assisted Life Facilities
Author: Petr Žďánský
Academic year of the bachelor thesis submission: 2013/2014 Supervisor: Mgr. Lenka Nádvorníková, Ph.D.
Summary:
Bachelor thesis dealt with the issue of quality of life of older people at home and in selected residential facilities. The aim of this work is the quality of life of the elderly in a residential home environment. The work was divided into two parts.
In the first theoretical part of the presentation, expert resources and basic concepts related to the topic, described a process for the evaluation of the quality of life as well as providing social services to seniors and their basic needs. In the second, the empirical part statistically evaluated the satisfaction survey of senior citizens with quality of life living in two different environments. It also queried the performance of the method in which it was used in a standardized questionnaire. WHOQOL - BREF (The World Health Organization Quality of Life). The results showed that satisfaction with the quality of life in both environments are not significantly different.
Keywords: quality of life, ageing, senior, needs, residential care, home environment
Obsah
Úvod...9
1Vymezení základních pojmů...11
1.1Kvalita života...11
1.1.1Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí...13
1.2Kvalita péče o seniora...14
1.3Senior...15
2Stáří a stárnutí...17
2.1Stáří...17
2.2Stárnutí...18
2.2.1Biologické stárnutí...19
2.2.2Psychické stárnutí ...19
2.3Životní potřeby...20
2.3.1Teorie potřeb dle Maslowa...21
2.3.2Teorie potřeb dle M. Max-Neefa...21
2.3.3Základní životní potřeby dle vyhlášky č. 505/2006 Sb...22
3Sociální práce se seniory...24
3.1Sociální služby pro seniory...24
3.2Sociální práce se starými lidmi...25
3.2.1Sociální práce s rodinou...25
3.2.2Sociální práce s lidmi žijícími v domácím prostředí...26
3.2.3Komunitní sociální práce ...27
4Empirická část...29
4.1Popis provedení průzkumu...29
4.1.1Hypotézy...29
4.1.2Výzkumný vzorek...29
4.2Použitá metoda empirického šetření...30
4.2.1Dotazník...31
4.3Rezidenční zařízení pro seniory...31
4.3.1Organizační a personální zajištění...32
4.3.2Základní statistické údaje za období od 1.1. 2013 do 31.12. 2013...33
4.4Statistické vyhodnocení dat z průzkumu ...33
4.5Základní analýza získaných dat...34
4.6Statistické vyhodnocení odpovědí respondentů...37
4.7Analýza otázky 1: Jak hodnotíte kvalitu svého života?...39
4.8Analýza otázky 2: Jak jste spokojen/a se svým zdravím?...40
4.9Analýza otázky 4: Jak moc potřebujete lékařskou péči, abyste mohl/a fungovat v každodenním životě? ...42
4.10Analýza otázky 6: Nakolik se Vám zdá, že Váš život má smysl?...44
Nakolik se Vám zdá, že Váš život má smysl?...44
4.11Statistické vyhodnocení odpovědí na otázky 10 – 15...45
4.12Statistické vyhodnocení odpovědí na otázky 16 – 26 ...46
4.13Analýza otázky 22: Jak jste spokojen s podporou, kterou vám poskytují přátelé?...47
5Vyhodnocení hypotéz...49
Závěr...50
Návrh opatření...52
Seznam použitých zdrojů...53
Seznam příloh...55
Úvod
Tématem této bakalářské práce je kvalita života seniorů ve vybraných prostředích.
Důvodem k volbě tohoto tématu jsou výsledky demografických studií, které vypovídají o tom, že naše populace stárne, a i přesto je toto téma stále opomíjené a je stále na okraji zájmu společnosti.
Cílem bakalářské práce byla kvalita života seniorů v domácím a rezidenčním prostředí.
Bakalářská práce vychází z předpokladu, že senioři žijící v domácím prostředí jsou se svým životem a jeho kvalitou spokojenější než senioři žijící v rezidenčním zařízení.
Pro získávání dat byla na základě studia odborné literatury stanovena metoda dotazování.
Byl použit standardizovaný dotazník WHOQOL – BREF (The World Health Organization Quality of Life), který byl rozdán 80 respondentům (40 z každé skupiny respondentů).
Skupina respondentů z Domu seniorů odevzdala celkem 34 dotazníků a z domácího prostředí 32. Ověření předpokladů bylo provedeno pomocí statistické metody Mann-Whitneyho neparametrického W-testu.
Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. V teoretické části jsou prezentací odborných zdrojů vymezeny základní pojmy týkající se daného tématu, popsán způsob hodnocení kvality života, druhy poskytovaných sociálních služeb seniorům a jejich základní potřeby. V empirické části jsou statisticky vyhodnoceny výsledky průzkumu spokojenosti seniorů s kvalitou života žijících ve dvou různých prostředích. Vzorek respondentů je tvořen obyvateli Domu seniorů v Mladé Boleslavi, obyvateli Bakova nad Jizerou a okolních obcí žijící v domácím prostředí ve věku od 61 do 93 let.
Účelem a smyslem této předkládané bakalářské práce je seznámit čtenáře z řad široké veřejnosti s názory seniorů na kvalitu života v domácím a rezidenčním prostředí.
Teoretická část
1 Vymezení základních pojmů
1.1 Kvalita života
„Kvalita života je vícerozměrný, subjektivní a měřitelný konstrukt, který vyjadřuje, jak člověk sám hodnotí svou životní situaci. Využívá se ke sledování účinnosti komplexně zaměřených psychosociálních a zdravotnických intervencí.“ (Matoušek, aj. 2013, s. 223)
Ruut Veenhoven vytvořil z různých pohledů některých vědních disciplín svůj model čtyř typů kvality života. (Matoušek, aj. 2013, s. 223)
Tabulka 1: Kvality života dle Veenhovena
vnější kvality vnitřní kvality předpoklady A. vhodnost prostředí
životní prostředí, sociální kapitál, prosperita, životní úroveň
B. životaschopnost jedince
psychologický kapitál, adaptivní potenciál, zdraví, způsobilost výsledky C. užitečnost života
vyšší hodnoty než přežití, transcendentální koncepce
D. vlastní hodnocení života
subjektivní pohoda, spokojenost, štěstí, pocit smysluplnosti
Zdroj: (Matoušek, aj. 2013)
Tento model umožňuje rozlišit, jakým typem kvality je možné se zabývat. V části A jsou uvedeny ekologické, sociální, ekonomické a kulturní podmínky, kterými se zabývají obory ekologie, sociologie a sociálně politické vědy. Část B uvádí fyzické a duševní zdraví, znalosti a schopnosti, kterými se zabývá lékařství, psychologie a poradenství. V části C jsou uvedeny otázky etické, které studuje filosofie a část D obsahuje zjišťování kvality života v užším smyslu, jedná se o rychle se rozvíjející mezioborové disciplíny. (Matoušek, aj. 2013, s. 223)
Hovoříme-li o kvalitě života, každý z nás si představí něco jiného. Lidé měří kvalitu života podle různých kritérií, jako jsou například: zdraví, pracovní úspěchy, dostatek financí nebo spokojená rodina.
Lidé se o kvalitu života zajímali již od pradávna. Jedni se o ní zajímali z hlediska duchovního (náboženského) života, kde byl předmětem „dobrý život“ nebo „moudrý život“
v protikladu s životem řízeným chytrostí a vychytralostí. (Hnilicová, aj. 2004, s. 11)
Druhé hledisko zájmu o kvalitu života bylo filozofické, speciálně etické a antropologické.
Předmětem zde byl „dobrý“ v protikladu „špatného“ života. (Hnilicová, aj. 2004, s. 11)
Kvalita života se jako pojem objevuje ve společenských vědách od druhé poloviny 20.
století. Zavedl ho americký ekonom a sociolog Galbraith. Následně se po založení mezinárodních vědeckých a společenských organizací uvedený termín dostal i do koncepčních dokumentů OSN (Hudáková, aj. 2013, s. 32)
Kvalita života seniorů závisí na fyzickém zdraví, míře závislosti, na převládajícím emocionálním prožívání, psychickém fungování v poznávání a adaptaci, na přijímané i poskytované psychické opoře (prarodiče), na spiritualitě kam můžeme zařadit i pozitivní přijetí vlastního stárnutí. (Hudáková, aj. 2013, s. 44)
Kvalita života je hodnocena mnohými výzkumy z různých hledisek. Negativní vliv na kvalitu života většiny starých lidí má zhoršené zdraví, časté úrazy a v důsledku polymorbidity i zhoršená soběstačnost. (Hudáková, aj. 2013, s. 45)
Kvalitu života ve starším věku zvyšuje dle některých výzkumů především aktivita (práce, zájmy, studium, společenský život a plány), svoboda v rozhodování a výběru (cestování, využití volného času, informace a zdravotní péče), podpora a zájem rodiny (být užitečný, těšit se na něco), soběstačnost schopnost vyrovnat se s nepříznivými skutečnostmi - nevzdávat se a bojovat. Mezi aspekty, které kvalitu života ve starším věku snižují, patří dle výzkumů například diskriminace (souvisí se skutečností „být v důchodu“), zdravotní péče (nespokojenost například s cenou léků), finance (vysoké ceny například služeb v oblasti kultury a cestování), život ve velkoměstě (bezpečí, doprava), dále také úrazy, nemoci, ztráta partnera a kontaktů, pocit, že nerozumí současnému světu. (Hnilicová, aj. 2004, s. 94, 95)
Kvalitu života můžeme také chápat jako vyjádření rozporu mezi skutečností a očekáváním. V různých životních etapách se význam pojmu kvalita života mění, je hodnotově orientovaná. Velmi souvisí s uspokojováním potřeb, hodnotí vliv všech oblastí života na pohodu a spokojenost jednotlivce. (Hudáková, aj. 2013, s. 39, 40)
V 90. letech 20. století došlo v oblasti hodnocení kvality života k značnému rozvoji. Bylo vytvořeno mnoho kroků ke vzniku mezinárodních výzkumných ústavů a odborných společností (ISOQOL – International Society for Quality of Life Research, ISQOLS – International Society for Quality of Life Studies, obě založené v r. 1995. (Matoušek, aj. 2013, s. 224)
Na zjišťování kvality života je nyní možné hledět z pohledu: „1) objektivní měření sociálních ukazatelů v termínech možností, bariér a zdrojů okolí; 2) subjektivní odhad celkové
spokojenosti se životem; 3) subjektivní odhad spokojenosti s jednotlivými oblastmi života.“
(Matoušek, aj. 2013, s. 224)
Jedním z nejvýznamnějších kroků společensko-politické snahy o naplnění kvality života seniorů je přijetí Národního programu ochrany starších lidí. Cílem tohoto programu je uplatňování principu nezávislosti, seberealizace, principu zúčastněnosti, principu péče a důstojnosti ve vztahu ke starším lidem. (Balogová 2005, s. 158)
1.1.1 Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí
Národní akční plán podporující pozitivní stárnutí pro období let 2013 až 2017 „je hlavním výstupem Evropského roku aktivního stárnutí a mezigenerační solidarity, který byl v roce 2012 vyhlášen Evropským parlamentem a Radou na návrh Evropské komise.“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí 2014)
„Záměrem je komplexní přístup k řešení problematiky stárnutí populace, koordinace a propojování jednotlivých strategií rezortů v oblasti přístupů ke stárnutí a vytvoření společných priorit všech přijatých opatření. Základním rámcem Národního akčního plánu je zajištění dodržování a ochrany lidských práv seniorů.“ (Ministerstvo práce a sociálních věcí 2013)
Hlavní oblasti národního akčního plánu
• zajištění a ochrana lidských práv starších osob
• celoživotní učení
• zaměstnávání starších pracovníků a seniorů ve vazbě na systém důchodového pojištění
• dobrovolnictví a mezigenerační spolupráce
• kvalitní prostředí pro život seniorů
• zdravé stárnutí
• péče o nejkřehčí seniory s omezenou soběstačností (Ministerstvo práce a sociálních věcí 2013)
1.2 Kvalita péče o seniora
• Pro kvalitu života seniorů je velmi důležitá kvalita poskytovaných služeb. Velmi obtížné je specifikovat a umět rozpoznat kvalitní dlouhodobou péči. Na otázku, jakým způsobem se s touto problematikou vypořádávají v zahraničí se zaměřuje mezinárodní výzkum Katedry řízení a supervize v sociálních a zdravotnických organizacích Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy, která nabízí srovnání. Srovnávací zpráva poskytuje celkový pohled na analyzované země a nabízí porovnání s Českou republikou.
• „Pojetí kvality služeb je tak odvislé od historických zkušeností, vnímaných potřeb a rizik, politické orientace, profesních názorů konkrétních účastníků procesu řízení kvality.“ (Mátl, aj. 2007 s. 19)
• Výzkumem bylo potvrzeno, že kvalitu chápe každá zainteresovaná složka (uživatelé, pracovníci, manažeři, zřizovatelé) jinak. Profesionální pracovníci často neberou zřetel na klienty a sami definují kvalitu. Klienti v mnoha případech neznají svoje možnosti, proto neumí svoje požadavky definovat. Velkou roli v kvalitě hraje u současné generace seniorů cena. (Mátl, aj. 2007 s. 20)
• Ještě donedávna byla kvalita péče o seniory posuzována pouze na základě splnění určitých technických požadavků, podobně jako u požárních předpisů nebo jiných norem, pravidel a postupů. V posledních cca 15 letech se objevily snahy definovat různé typy standardů řešících kvalitu péče o seniory. Výzkumy potvrdily, že Standardy kvality sociálních služeb vytvořené Ministerstvem práce a sociálních věcí jsou nejpoužívanější při posuzování kvality u většiny poskytovatelů. (Mátl, aj. 2007 s. 20, 21)
Pro lepší orientaci a představu čtenářů bakalářské práce uvedl autor přehled standardů kvality sociálních služeb dle Ministerstva práce a sociálních věcí.
Standardy kvality sociálních služeb Oblast procesní:
• Standard 1 – Cíle a způsoby poskytování sociálních služeb
• Standard 2 – Ochrana práv osob
• Standard 3 – Jednání se zájemcem a sociální službou
• Standard 4 – Smlouva o poskytování sociální služby
• Standard 5 – Individuální plánování sociální služby
• Standard 6 – Dokumentace a poskytování sociální služby
• Standard 7 – Stížnosti na kvalitu nebo způsob poskytování sociální služby
• Standard 8 – Návaznost poskytované sociální služby na další postupné zdroje Oblast personální:
• Standard 9 – Personální a organizační zajištění sociální služby
• Standard 10 - Profesní rozvoj zaměstnanců Oblast provozní:
• Standard 11 – Místní a časová dostupnost poskytované služby
• Standard 12 – Informovanost o poskytované sociální službě
• Standard 13 – Prostředí a podmínky
• Standard 14 – Nouzové a havarijní situace
• Standard 15 – Zvyšování kvality sociálních služeb (Straková, aj. 2008)
1.3 Senior
„Senior je člověk v završující životní fázi se specifickým postavením ve společnosti.“
(Sak, aj. 2012, s. 25) To znamená, že seniorem se stáváme přechodem ze střední generace na statut seniora.
Seniora lze kategorizovat do sociální a biologické složky. Sociologická složka způsobuje proměnlivost v různých sociálních a věkových skupinách. Věk seniora nám představuje dvě číslice, úřední, formální identitu seniora. Součástí je též samotný pohled jedince na sebe samého či uvědomění vlastní jedinečnosti. Zdravotní stav, životní styl, sociální pole, kondici seniora nemůžeme zajistit v jednom okamžiku. Pro zajímavost uvádí, že 52 % se těší na
svobodu a vnoučata. Naopak 37 % se obává změn v životním stylu, 36 % nedostatku lásky, 26
% nedostatku sexu a 23 % nedostatku úcty a respektu v rodině (Sak, aj. 2012, s. 25, 31).
Pro potřeby této bakalářské práce byl senior definován jako člověk starší 61 let neboť obyvateli Domu pro seniory v Mladé Boleslavi jsou lidé již ve věku 61 let.
2 Stáří a stárnutí
2.1 Stáří
Stáří a stárnutí není problém pouze České republiky či Evropy. Je to problém celosvětový.
Lidé si přičítají ke stáří zdravotní problémy, ale položme si pár základních otázek. Kouřili jsme? Pili alkohol? Necvičili jsme? Jedli jsme nezdravě? Příčinou nemoci není stáří! Naše vitalita může být uchována, pokud začneme žít zdravým způsobem a dopřejeme si chvíli odpočinku. (Rheinwaldová 1999, s. 8, 9)
Stáří je tělesný, sociální, psychický a duchovní jev. Vše souvisí se vším a dle našeho životního stylu se odvíjí všechny tyto životní stránky. (Gruss 2009, s. 11) S tímto výrokem autor bakalářské práce souhlasí.
Členění stáří:
• „65–74 let: mladí senioři – problematika penzionování, volného času, aktivit, seberealizace.
• 75–84 let: staří senioři – problematika adaptace, tolerance zátěže, specifického stonání, osamělostí.
• 85 a více let: velmi staří senioři – problematika soběstačnosti a zabezpečenosti“
(Kalvach, aj. 2004, s 47)
Stáří a stárnutí obnáší několik velkých životních změn, mezi něž patří:
• odchod do důchodu
• odchod dětí (narození vnoučat)
• smrt partnera
• biologické a fyzické změny
• změna bydlení či vstup do domova pro seniory (Pichaud, aj. 1998, s. 27).
Již J. A. Komenský zmiňuje ve svém díle etapy stáří. Jan Amos Komenský byl náš první psycholog i gerontolog zároveň. Formuloval myšlenku stáří jako součásti celoživotního vzdělávání, aby se člověk vzdělával celý život. Ve své knize „Vševýchova“ rozšířil stupně
škol a navrhl tyto školy: zrození, dětství, chlapectví, jinošství, mladosti, mužnosti a stáří.
Škola stáří má tři třídy, kdy ta první je určena pro ty, kteří jsou na prahu stáří a zhodnocují, co dobrého dosud vykonali. Dnes je první třída přirovnána k věku 65-74 let. Druhá třída je pro ty, kteří už nemají schopnost něco nového tvořit, současně jsou plni elánu a sebevýchovu zvládají. Dnes se jedná o věk klientů v rozmezí 75-89 let. Třetí třída nás připravuje ke správnému postoji se smrtí. J. A. Komenský říká, že zemřít není umění, ale velkým uměním je době zemřít. (Klevetová, aj. 2008, s. 27)
2.2 Stárnutí
V dnešní době existuje mnoho pokusů o definování pojmu stárnutí či stáří a každá definice skrývá kus pravdy.
Nejvíce autora bakalářské práce zaujala definice stárnutí od Dr. Forettové, která definuje stárnutí jako „působení času na lidskou bytost“.
Stárnutí neboli involuce je univerzální proces postihující živou hmotu. Stárnutí je proces multifaktorový, což nabízí dvě otázky. Za prvé, zda jde o proces programovaný, determinovaný nebo za druhé, zda povaha změn je převážně genetická či epigenetická?
V samotném závěru je tedy výsledkem stárnutí stáří (senium). Procesy stárnutí souvisí s přirozenou délkou života, provází nás stoupající pravděpodobnost úmrtí, zvyšuje výskyt chyb, zhoršuje se odolnost, adaptabilita i regulační schopnosti. (Kalvach, aj. 2004, s 67)
„Stárnout znamená vyrovnávat se s životními ztrátami a přitom dál plánovat budoucnost a žít v naději...“ (Pichaud, aj. 1998, s. 34).
Pod slovem „starý“ či „stáří“ si naše vědomí představí spíše negativní věci, jako je být bez energie, ztrácet, zhoršovat se, ubývat... Otázka tedy zní, zda existují příznaky stárnutí?
Světová zdravotnická organizace (WHO) uvádí různé věkové stupně stárnutí a dělí je na stárnoucí (od 60 do 74 let), starý (od 75 do 89 let), stařecký (od 90 let). (Čížková, aj. 2005, s.
130)
Mezi příznaky stárnutí patří svraštění kůže, vysušení, ubývání vlasů, chlupů, šediny, uši jsou citlivější, zrak slábne, ubývá kostní hmota, svalstvo ochabuje, mění se hormonální produkce, aktivita a sekrece. Probíhá změna imunitního systému. (Pichaud, aj. 1998, s. 23)
Tělesné projevy stárnutí se odlišují od mladých. Tělesná výška se s věkem snižuje, aktivní tělesná hmotnost ubývá, přibývá tuk a vazivo. Tělesný povrch se ve stáří zmenšuje, ale
u některých dochází k zmohutnění postavy, většinou u mužů. Fenotypicky závažná je změna výrazu obličeje, kdy jsou výrazné vrásky u žen a šedivění vlasů jak u žen, tak u mužů.
Nápadné jsou i změny v postoji a chůzi, smyslového vnímání, u zraku, hmatu, chuti a dochází také k úbytku sluchové ostrosti (Kalvach aj. 2004, s. 99, 101).
Stárnutí je možné rozdělit také na biologické a psychické.
2.2.1 Biologické stárnutí
Typickým znakem je pokles tělesné hmotnosti a výšky. Ubývá svalová výkonnost a souhra neuromuskulárního aparátu, která ovlivňuje motorické dovednosti jedince. Srdce má snížené výkonnostní maximum a nejčastější příčinou smrti je ischemická choroba srdeční. Dochází ke změnám nervového systému, onemocnění cévního systému. Mezi důležitou změnu je nutno zmínit změny kůže, křehkost kostí, lámavost nehtů, změny chování, ospalost, ztráta vitality.
To vše se projevuje snížením počtu vylučovaných hormonů. Obecným projevem stárnutí je šedivění vlasů a jejich vypadávání. Zpomalený růst nehtů, vrásčitost, suchost, pigmentace.
Ztráta zubů souvisí s poklesem brady. Zhoršuje se vnímání člověka, kdy příčinou jsou změny ve smyslových orgánech a ve snížení rychlosti přenosu informací. Sluch je dalším receptorem stárnutí. Orientační ústrojí, které je postiženo involučními změnami je zrak. Zatímco zrakové nedostatky řeší senioři optickými pomůckami, sluchové problémy si odmítají přiznat. Díky involučním změnám je postižen i čich a chuť. (Čížková, aj. 2005, s. 131, 135)
Biologické stárnutí nám ukazuje fyzické stárnutí těla. Hovoříme o zhoršení funkčnosti jednotlivých soustav, ztráta pružnosti, ochabení svalů, měnící se vzhled pokožky aj.
2.2.2 Psychické stárnutí
Duševní vývoj ve stáří je ovlivňován nejen faktory biologickými, ale i sociálními. Mezi sociální faktory řadíme změny v sociálním postavení, omezení sociálních kontaktů, ztráta některých sociálních rolí, závislost na ostatních aj. Mezi činitele, které ovlivňují stárnutí lze řadit faktory genetické, zdravotní stav, osobnost člověka a různé okolnosti v životě člověka.
Výzkumy potvrzují, že délku života a stárnutí ovlivňují do určité míry vrozené a genetické faktory. Psychické změny stárnutí se odráží ve změnách vnímání (ve smyslových orgánech, nervovém přenosu a v centrálním mozkovém zpracování). Nejvíce narušuje psychické funkce snížení schopnosti porozumět mluvenému slovu. Změny rozumových schopností se projevují zpomaleným organismem. Zvolňuje se chůze, zpomaluje řeč, zhoršuje se paměť, ztrácí se schopnost učit se a snižuje se abstraktní myšlení. Změny citového prožívání nejsou zákonitým
projevem stárnutí. Emoční labilitu prohlubuje snížení sebehodnocení, odchod ze zaměstnání, změna v režimu dne, ztráta společenského postavení, ale i rozdíl mezi finančním příjmem v aktivitě a v důchodu. Muži častěji než ženy trpí pocity ukřivděnosti a zneuznání své osoby.
Změny v osobnosti vidí někteří autoři např. ve vztahovačnosti, panovačnosti, ješitnosti, popudlivosti, svéhlavosti, náladovosti, mrzoutství, vážnosti, obezřetnosti, klidu, umírněnosti a rozvaze. Sexualita ve stáří je velmi složitý proces, který je velmi ovlivňován morálními předsudky. Sexuální život na druhou stranu pomáhá populaci udržet sebevědomí a sebeúctu, citovou blízkost a poskytuje člověku ten nejdůležitější pocit a tím je pocit bezpečí (Čížková, aj. 2005, s. 135, 139)
Sociální aspekty stárnutí nám přináší Schmeidler, který spatřuje hledisko stárnutí ve vlivu sociálního prostředí na sociální role seniora. Prvotní změnou bývá odchod do důchodu, osamocení, odchod z rodiny či úmrtí partnera. (Schmeidler, aj. 2009, s. 43, 44)
Ve stáří se u běžné populace seniorů vyskytují některé choroby, jako je například cévní mozková příhoda, která může poškodit centrum řeči, sluchu nebo zraku a může způsobit různé druhy paralýz. Dále se vyskytuje artróza, šedý zákal, arterioskleróza (jedná se o poškození tepen a dochází k jejich zúžení), osteoporóza (tzv. řídnutí kostí), demence, deprese či Parkinsonova choroba. (Pichaud, aj. 1998, s. 59, 60)
2.3 Životní potřeby
Senioři, stejně jako všichni ostatní lidé potřebují v průběhu života uspokojovat své aktuální životní potřeby. Velmi často je to možné pouze s pomocí druhých.
Potřeba je základní formou motivu a to z důvodu nějakého nedostatku v biologickém nebo sociálním měřítku. V průběhu života se potřeby člověka mění a to z pohledu kvality, ale i kvantity. (Nakonečný 1995, s. 125)
V pomáhajících profesích je pravděpodobně nejvíc rozšířený psychologický koncept potřeb a jejich hodnocení. Na potřeby v tomto konceptu můžeme pohlížet jako na hierarchii:
ty, které jsou nejníže – základní biologické potřeby a ty které jsou nejvýše - duchovní potřeby, zvláště pak potřeby blízkých vztahů a společenského uznání. Nejznámější hierarchií potřeb je Maslowova pyramida potřeb. (Matoušek, aj. 2013, s. 221)
V systému sociální ochrany je využívána definice potřeby, která byla vytvořena politiky aje zakotvena v zákoně. Z této definice následně vyplývají zákonné nároky občana na služby
a dávky v případech, že určitou situaci nebo událost nezvládne vlastními silami nebo pouze s obtížemi. (Matoušek, aj. 2013, s. 221)
Hodnocení potřeb se provádí jak kvantitativními (pozorování s využitím škál, dotazníky, analýzy dokumentů atd.), tak kvalitativními metodami (rozhovory s jednotlivci, skupinové diskuze s ohniskem atd.). (Matoušek, aj. 2013, s. 222)
2.3.1 Teorie potřeb dle Maslowa
(Zrcadlo.blogspot.com, 2013)
Maslowova pyramida potřeb byla vytvořená ve 40. letech 20. století. Maslow ji uspořádal dle jejich vývoje a důležitosti pro člověka. Potřeby jsou uspokojovány vzestupně, vyšší potřeby jsou uspokojeny, až pokud jsou uspokojeny základní potřeby. Hierarchie potřeb je individuální. V průběhu nemoci mění potřeby své pořadí a mohou vznikat i nové.
2.3.2 Teorie potřeb dle M. Max-Neefa
Chilský ekonom Manfred Max-Neef, se zabýval zejména otázkou chudoby. Jeho teorie se opíraly o tvrzení, že lidské potřeby jsou nehierarchické, neměnné ve své povaze a ontologicky
Obrázek 1: Maslowova pyramida potřeb
univerzální. Jediné, co se dle něho mění v čase a mezi kulturami, je způsob naplňování těchto potřeb.
Tabulka 2: Základní lidské potřeby - dělení dle M. Max-Neffa
základní lidské potřeby
formy uspokojení (satisfiers)
bytí (kvality) vlastnictví (věci) dělání (jednání) interakce (prostředí) bytí/přežití fyzické a mentální
zdraví
jídlo, přístřeší, práce
jíst, oblékat se, odpočívat, pracovat
životní prostředí, sociální okolí
ochrana péče, adaptabilita, autonomie
sociální zabezpečení, zdravotnictví, práce
spolupracovat, plánovat, pečovat,
pomáhat
sociální prostředí, bydliště/obydlí
city
respekt, smysl pro humor, štědrost,
smyslnost
přátelství, rodina, vztahy s přírodou
sdílet, starat se o, milovat se, vyjadřovat emoce
soukromí, intimní místa pro sdílení
porozumění kritická kapacita, zvídavost, intuice
literatura, učitelé, politiky, vzdělání
analyzovat, studovat, meditovat, zkoumat
školy, rodiny, univerzity,
komunity
participace
vnímavost, zasvěcení, smysl
pro humor
odpovědnost, povinnosti, práce,
práva
spolupracovat, vyjadřovat myšlení,
nesouhlasit
asociace, strany, církve, sousedství
volný čas imaginace, klid, spontánnost
hry, zábavy, pokojná mysl
denní snění, pamatovat si,
relaxovat, bavit se
krajina, intimní prostory, místo kde
lze být sám
kreace
imaginace, smělost, vynalézavost,
zvídavost
schopnosti, vlohy, práce, techniky
vynalézat, budovat, designovat, pracovat, skládat,
interpretovat
místa pro vyjádření, workshopy/dílny,
obecenstvo
identita
pocit sounáležitosti, sebeúcta, zásadovost
jazyk, náboženství, práce, zvyky, hodnoty, normy
poznat sám sebe, růst, odevzdat se
místa, kam patřím, prostředí každodennosti
svoboda
autonomie, vášeň, sebeúcta/hrdost,
otevřená mysl
rovná práva
nesouhlasit, vybrat, riskovat, rozvinout
uvědomění
kdekoliv
(Něšporová, aj. 2008)
2.3.3 Základní životní potřeby dle vyhlášky č. 505/2006 Sb.
Zjišťování životních potřeb je velmi důležitou součástí procesu posuzování nároků na příspěvek na péči, mobilitu a přiznání průkazů zdravotně postiženým osobám.
Vyhláška č. 505/2006 Sb. Vymezuje 10 životních potřeb:
1. Mobilita – schopnost vstávat, usednout, stát, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem
2. Orientace – schopnost poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem
3. Komunikace – schopnost dorozumět se mluvenou srozumitelnou řeší a psanou zprávou
4. Stravování – schopnost vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, naporcovat a naservírovat stravu. Dodržet stanovený dietní režim
5. Oblékání a obouvání – schopnost vybrat si a přiměřeně se obléknout a obout se dle okolností
6. Tělesná hygiena – schopnost použít hygienické zařízení, umýt a osušit si jednotlivé části těla. Provést celkovou hygienu
7. Výkon fyziologické potřeby – schopnost včas použít WC, vyprázdnit se a provést očistu
8. Péče o zdraví – schopnost dodržet daný léčebný režim, používat potřebné léky a pomůcky
9. Osobní aktivity – schopnost vstupovat do vztahů s jinými osobami, stanovit si a dodržet denní program, vyřizovat své záležitosti
10. Péče o domácnost – schopnost nakládat s penězi v rámci příjmů a domácnosti, obstarat běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, obsluhovat topení a udržovat pořádek (Vyhláška č. 505/2006 Sb.)
3 Sociální práce se seniory
Sociální práce se v mnoha různých formách zabývá vztahy mezi lidmi a prostředím, ve kterém žijí. Klade si za cíl umožnit všem rozvíjet jejich schopnosti a možnosti, obohacovat jejich životy. Pomáhá při řešení krizí a společenských problémů. Velmi úzce souvisí s poskytováním sociálních služeb.
3.1 Sociální služby pro seniory
V dnešní době existuje mnoho možností a druhů pomoci. Začít můžeme od rodiny a nejbližších přátel až po pomoc prostřednictvím sociálních služeb. Osobně preferuji pomoc rodiny a blízkých z důvodu lepší emoční podpory, kvality rodinné vazby a spolehlivosti blízké osoby.
Zákon o sociálních službách č. 108/2006 Sb., ve znění pozdějších předpisů, obsahuje přehled všech možností poskytovaných sociálních služeb, z toho některé jsou určeny pro seniory. Jsou poskytovány jako pobytové, ambulantní a terénní.
a) Terénní služby jsou ty, které se poskytují v klientově přirozeném, sociálním prostředí.
b) Ambulantní služby jsou poskytovány v zařízení sociálních služeb, kam klient dochází nebo je do nich doprovázen nebo dopravován.
c) Pobytové služby jsou poskytovány v zařízení sociálních služeb spojené s ubytováním.
• Sociální poradenství (§ 37) – tato služba je u seniorů zaměřena na potřeby zprostředkování kontaktu se společností, na sociálně terapeutické činnosti, pomoc při prosazování práv a zajištění osobních záležitostí.
• Osobní asistence (§ 39) – jedná se o službu terénní a poskytuje se jedincům se sníženou soběstačností v přirozeném prostředí klienta nebo osobám se zdravotním postižením.
• Pečovatelská služba (§ 40) – tato služba je poskytována klientům se sníženou soběstačností nejen v domácím prostředí klienta, ale také ve specializovaných zařízeních. Jedná se o terénní či ambulantní formu služby.
• Odlehčovací služby (§ 44) – tato služba je poskytována jako terénní, ambulantní a pobytová. Umožňuje pečující osobě potřebný čas na odpočinek.
• Centra denních služeb (§ 45) – jedná se o ambulantní službu, která je poskytována ve specializovaných zařízeních. Tato služba si klade za cíl podpořit klientovu soběstačnost, samostatnost a to v jeho nepříznivých sociálních situacích.
• Domovy pro seniory (§ 49) – jedná se o pobytovou službu, která je poskytována seniorům se sníženou soběstačností vyžadující pravidelnou pomoc jiné osoby. V rámci této služby jsou seniorům poskytovány následující služby:
1. ubytování
2. celodenní strava odpovídající věku a zásadám racionální výživy, minimálně 3 jídla denně
3. pomoc při zvládnutí běžných úkonů péče o vlastní osobu 4. pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro ni.
5. zajištění kontaktu se společenským prostředím 6. sociálně terapeutické činnosti
7. aktivizační činnosti
8. pomoc při uplatňování práv, oprávněných zájmů a při obstarávání osobních záležitostí (Zákon č. 108/2006 Sb., § 37 – 49).
3.2 Sociální práce se starými lidmi
3.2.1 Sociální práce s rodinou
Sociální práce s rodinou není jednoduchá. Její kvalitní zajištění obnáší znalost mnoha nezbytných informací. V první řadě lze zažádat o finanční podporu, na niž má starý člověk nebo pečovatel nárok. Jde o příspěvek na péči o blízkou osobu, jednorázové příspěvky na kompenzační pomůcky, zvýšení důchodu pro bezmocnost, příspěvek na úpravu bytu, na koupi či úpravu motorového vozidla, na topnou naftu, na zřízení a provoz telefonní stanice či příspěvek na individuální dopravu. Rodina by měla být připravena a motivována. Domácí prostředí musí být upraveno a vybaveno pro podmínky života seniora. Kvalitní sociální práce představuje kvalitní práci s rodinou. Ta by měla znát zdravotní stav svého blízkého. Sociální práce je takový prostředník, který vede rozhovory, pozorování a identifikuje ochotu se schopností rodiny (Matoušek a kol. 2005, s. 167-169).
3.2.2 Sociální práce s lidmi žijícími v domácím prostředí
Každá sociální práce s lidmi, kteří žijí v domácím prostředí má svůj individuální přístup.
Rodina by měla být podporou, zdrojem informací, průvodcem, ale i blízkou osobou.
U klientů, kteří jsou propuštěni z nemocnice bývá větší riziko nedokončené rekonvalescence, podcenění zdravotního stavu nebo nezvládnutí samoléčby. Zde je nutná velká pozornost klienta a ledovanost rodiny, kde může dojít ke špatnému zacházení. Tato rizika nám zvyšují potřebu sociální a zdravotní péče v terénu., které není u nás věnována náležitá pozornost. Systemická práce na tomto poli dnes prakticky neexistuje (Matoušek, aj.
2005, s. 172).
K hodnocení potřeb sociální péče využívá sociální pracovník různé metody: rozhovor, pozorování chování klienta v prostředí, ve kterém žije. Zdravotníci využívají diagnostických testů, které umožňují stanovit stupeň závislosti. Při hodnocení potřeb sociální intervence je třeba brát velký zřetel na funkčnost rodiny a komunity. Když sociální pracovník získá dostatek informací o potřebách klienta, může s klientem a rodinou sestavit tzv. balíček potřebných služeb. Sociální pracovník musí rozhodnout, kdy stačí pomoc sociální, zdravotnická, kdy služba poloinstitucionální, kdy dlouhodobá institucionální péče nebo v jakém případě může pečovat o klienta samotná rodina (Matoušek, aj. 2005, s. 172, 173).
Rčení, že doma je doma zná zřejmě každý z nás, proto je pochopitelné, že chce senior zůstat ve svém domácím prostředí co nejdéle. Bohužel je ale ohrožen možností zranění, například pádem při výkonu běžných denních činností. V zahraničí fungují mobilní ergoterapeuti, ale v České republice je zhodnocení domácího prostředí placený zdravotnický výkon. Kompenzační pomůcky, které senior potřebuje k využití běžných domácích výkonů je možné zapůjčit u agentur domácí zdravotnické péče (Klevetová, aj. 2008, s. 145).
U seniorů je nutné při omezení jejich smyslových funkcí pamatovat na bezpečnou hygienickou péči, sníženou pohyblivost, pohyb v domácnosti nebo přípravy stravy. Zařízení pro bezpečnou domácnost by mělo splňovat následující body. Dostatečné osvětlení, stabilní uspořádání místnosti, vhodný nábytek a vhodné nádobí. Zřetel je kladen i na pomůcky pro snadnější oblékání a obouvání, pomůcky pro usnadnění hygieny, ochranné krémy na ohrožená místa těla, vhodnou plnou obuv a pomůcky pro usnadnění pohybu. (Klevetová, aj. 2008, s.
146, 147)
3.2.3 Komunitní sociální práce
Komunitní sociální práce je zaměřená na skupiny seniorů a jejich podporu v začlenění do komunity. Cílem komunitní sociální práce je zdravotní a sociální prevence. Jde o budování komplexů služeb, které respektují širokou škálu potřeb starších lidí, kteří žijí v komunitě.
Mezi principy komunitní sociální práce se seniory je kladen důraz na zajištění bezpečnosti a pocitu bezpečí, cílem je poskytovat služby v závislosti na měnících se potřebách klienta, podporovat soběstačnost, vzdělávání, aktivitu, spolupráci, integrovat seniory do společnosti a počítat se starší a mladší populací mezi seniory. Je možný rozdíl 20 – 30 let, kdy tito klienti mají odlišné životní zkušenosti, životní styl, módu, jsou jinak vzdělaní (Matoušek, aj. 2005, s.
176, 177).
Empirická část
4 Empirická část
4.1 Popis provedení průzkumu
V empirické části jsem se rozhodl provést kvantitativní průzkum kvality života seniorů žijících v domácím prostředí a v Domě seniorů Mladá Boleslav. Pro tento průzkum jsem použil formu anonymního standardizovaného dotazníku WHOQOL – BREF (The World Health Organization Quality of Life). Tento dotazník je standardizovaný speciálně pro zjišťování kvality života seniorů. Pro vyhodnocení průzkumu v této bakalářské práci jsem rozdělil celkem 26 uzavřených otázek do 3 kategorií.
1. kategorie: Spokojenost seniorů s fyzickým zdravím – zahrnuje otázky 1 – 9.
2. kategorie: Spokojenost seniorů se sebou samým – zahrnuje otázky 10 – 15.
3. kategorie: Spokojenost seniorů se sociálními vztahy a s prostředím – zahrnuje otázky 16 – 26.
Průzkum probíhal v časovém úseku tří týdnů od 3. 2. 2014 do 20. 2. 2014.
4.1.1 Hypotézy
Pro zpracování průzkumu jsem stanovil následující hypotézy:
H1: Předpokládáme, že nezaznamenáme rozdíl mezi hodnocením kvality života u seniorů v domácím prostředí a seniorů v rezidenčním zařízení.
H2: Předpokládáme, že nezaznamenáme rozdíl mezi hodnocením spokojenosti se svou osobou u seniorů v domácím prostředí a seniorů v rezidenčním zařízení.
H3: Předpokládáme, že nezaznamenáme rozdíl mezi hodnocením spokojenosti se sociálními vztahy a s prostředím u seniorů v domácím prostředí a seniorů v rezidenčním zařízení.
4.1.2 Výzkumný vzorek
Základní výzkumný vzorek tvořilo 82 obyvatelů Domu seniorů v Mladé Boleslavi a 1165 obyvatel Bakova nad Jizerou a okolních obcí žijící v domácím prostředí ve věku od 61 do 93 let.
Výběr respondentů žijících v domácím prostředí byl proveden náhodně. Byli osloveni návštěvníci Denního centra pro seniory Jizera, které jsem osobně kontaktoval a předal jim dotazníky, zbytek dotazníků jsem předal prostřednictvím rodiny a známých. Termín pro zpracování byl domluven do pěti dnů. Po uplynutí domluvené doby jsem kontaktoval seniory a dotazníky jsem od nich převzal. S respondenty z Domu seniorů jsem komunikoval zprostředkovaně přes sociální pracovnici. Ta dotazníky rozdala a vyplněné mi je cca po týdnu vrátila.
Mezi obě skupiny respondentů bylo rozdáno celkem 40 + 40 dotazníků s předpokladem návratu minimálně 30 + 30 dotazníků. Skupina respondentů z Domu seniorů zpracovala celkem 34 dotazníků a z domácího prostředí 32. Pro statistické vyhodnocení jsem stanovil počet 30 + 30 od každé skupiny.
Graf 1: Návratnost dotazníků – absolutní počet
4.2 Použitá metoda empirického šetření
Ke sběru dat v rámci empirického šetření pro vypracování této bakalářské práce jsem zvolil metodu anonymního dotazování. Písemnou formou dotazování je dotazník. V mém výzkumu byl použit standardizovaný dotazník WHOQOL – BREF (The World Health Organization Quality of Life)
4.2.1 Dotazník
Pro kvantitativní výzkum je vhodný standardizovaný dotazník, který je sestaven zuzavřených otázek. Dotazník je stylizován jako formulář s malým počtem stran, ve kterém respondent označuje své odpovědi dle dané instrukce. Optimální délka dotazníku nesmí být větší než by byl případný rozhovor, kterému se standardizovaný dotazník velmi podobá.
Vyplnění dotazníku provádí respondent z pravidla doma nebo v práci, protože při vysokém počtu respondentů není technicky možné, aby dotazníky byly vyplňovány například v kanceláři výzkumníka. Jedním z nedostatků dotazníku je jeho návratnost.
4.3 Rezidenční zařízení pro seniory
Motto: „Podpořit uživatele služby v prožití důstojného života ve stáří“
Obrázek 2: Dům pro seniory Mladá Boleslav
Dům seniorů Mladá Boleslav je příspěvkovou organizací, jejímž zřizovatelem je Středočeský kraj. Je situován v příměstské části Mladé Boleslavi a tvoří ho komplex dvou budov. Zrekonstruovaných bývalých vojenských kasáren nad bývalou Dětskou nemocnicí.
V popředí je nově rekonstruovaná budova Pečovatelského domu a za ní je postaven nový Dům seniorů.
Zákon č. 108/2006 Sb., § 49, o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů, definuje službu Domovy pro seniory takto: „v domovech pro seniory se poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost zejména z důvodu věku, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.“
Cílovou skupinou jsou osoby, které v důsledku složitého zdravotního stavu, omezené soběstačnosti, stařecké demence a věku, potřebují pomoc druhé osoby, kterou nemůže poskytnout rodina, instituce či blízcí přátelé. V zařízení jsou poskytovány sociální, zdravotní a rehabilitační služby kvalifikovaným personálem ve třísměnném provozu. Klienti zde mohou dle své volby využít nabídku služeb: společenské, aktivizační programy, zájmové, pomoc při vyřizování úředních úkonů či korespondence. Cíle služby je začlenění klientů do života v domově, aktivizace a zlepšení kontaktů s rodinami, zkvalitnění života. Plně zajištěna je lékařská a odborná lékařská péče. Zařízení poskytuje zdravotní péči, odborný dohled i odbornou pomoc klientům. Dům pro seniory zajišťuje i stravování, služby (praní, žehlení, opravu prádla, kadeřnice, pedikérka, masérka, úklid), lékařská péče (praktický lékař 1x týdně), sociální služby a poradenství.
4.3.1 Organizační a personální zajištění.
Sociální úsek Domova pro seniory je ve složení – sociální pracovnice a pracovníci v sociálních službách, spolupracuje s pracovníky přímé obslužné péče a řídí dobrovolnické programy.
Podporu soběstačnosti, nácvik základních denních činností, pomoc s osobní hygienou zajišťují pracovníci přímo obslužné péče.
Dále v Domě pro seniory působí zdravotní úsek, který zajišťuje zdravotní a ošetřovatelskou péči, lékař do Domu pro seniory dochází. Rehabilitace je zajištěna jednou rehabilitační pracovnicí.
Neméně důležitý je také provozně-technický úsek, který zastřešuje provoz prádelny, vrátnice a údržby.
4.3.2 Základní statistické údaje za období od 1.1. 2013 do 31.12. 2013
Ze statistických údajů Domu pro seniory za období od 1.1. 2013 do 31.12. 2013 zřejmé, že z celkové kapacity 82 klientů je dlouhodobě ubytováno průměrně 81,5 klientů. Z tohoto počtu je 11 mužů a 70 žen. Průměrný věk klientů 85,24 let.
Rozdělení klientů dle věku k 31.12 2013 je:
Tabulka 3: klienti v Domě seniorů
věk do 65 let 66 – 75 let 76 – 85 let 86 – 95 let nad 95 let
počet 1 6 36 36 2
Rozdělení dle stupně závislosti klientů je:
Tabulka 4: klienti dle závislosti
stupeň závislosti I. II. III. IV.
počet 13 19 23 18
(Ddmb.cz 2014)
„Vzhledem k probíhajícím společenským procesům lze očekávat, že disproporce mezi poptávkou po životě v domovech důchodců a reálnou nabídkou bude narůstat“ (Sak, aj. 2012, s. 76).
4.4 Statistické vyhodnocení dat z průzkumu
Pro sběr dat byl použitý standardizovaný dotazníku WHOQOL – BREF (The World Health Organization Quality of Life). 30 dotazníků vyplnili senioři žijící v domácím prostředí a 30 dalších dotazníků zpracovalo 30 respondentů z Domu pro seniory – z rezidenčního zařízení.
Skupina respondentů z domácího prostředí, jejichž dotazníky byly zpracovány v bakalářské práci byla tvořena 21 ženami a 9 muži, což je 63 % žen a 27 % mužů. Věkový průměr žen byl 68,2 let a mužů 70,9 let. Respondenti z rezidenčního zařízení byli zastoupeni 22 ženami a 8 muži, což je 73 % žen a 24 % mužů. Průměrný věk žen byl 79,3 let a mužů 78,4 let.
Dotazník byl sestaven z 26 uzavřených otázek, kde možnosti odpovědí respondentů byly na pětistupňové škále (odpověď 5 = absolutně souhlasím, naopak odpověď 1 = absolutně nesouhlasím), dále bylo zjišťováno pohlaví a věk respondenta.
Pro statistické souhrny dat byly využity kontingenční tabulky a funkce v programu Excel, neboť se jedná o kategorická data (data vyjádřená slovně, případně škálově). Následně byly také provedeny statistické analýzy potřebné pro zpracování hypotéz.
Nejprve byla provedena celková analýza složení seniorů podle věku, pohlaví a místa života, poté jsem přistoupil ke statistickému porovnání odpovědí dotázaných respondentů z domácího prostředí a z rezidenčního prostředí. Odpovědi byly statisticky vyhodnoceny pomocí Mann-Whitneyho neparametrického W-testu.
4.5 Základní analýza získaných dat
Jako první byly posouzeny zjištěné četnosti respondentů podle věku. Věk dotázaných seniorů byl zjištěn v rozmezí 61 – 93 let, četnosti byly seskupeny do intervalů po 10 letech.
Četnosti (absolutní počet respondentů) v členění podle pohlaví jsou uvedeny v tabulce 5.
Pro větší názornost byla data zpracována do následujících sloupcových grafů 2 (absolutně) a 3 (relativně).
Tabulka 5: složení respondentů podle pohlaví (absolutně i relativně)
věk pohlaví respondenta
muž žena muž (%) žena (%)
61‐70 8 17 13,4 28,3
71‐80 5 16 8,3 26,7
81‐90 2 8 3,3 13,4
91‐100 2 2 3,3 3,3
celkem 17 43 28,3 71,7
Vytvořené grafy ukázaly větší podíl žen než mužů, což je způsobeno faktem známým z demografie, a sice že se ženy dožívají vyššího věku než muži. Dále je možné z druhého
grafu vyčíst ubývající absolutní počet dotázaných, v posledním věkovém intervalu vidíme pouze 4 respondenty (2 muže a 2 ženy).
Dále jsem se zaměřil na skladbu dotázaných z hlediska způsobu a místa života. Zde byly zkoumány dvě varianty – život v domácím prostředí nebo v rezidenčním zařízení. Četnosti uvádí tabulka 6. U seniorů žijících doma byla zjištěna nejvyšší četnost u věkové skupiny 61 – 70 let. Nejvíce respondentů z Domu pro seniory bylo ve věku 71 – 80 let.
Tabulka 6: složení seniorů podle věku a bydliště věk
bydlení respondenta
domácí prostředí rezidenční zařízení domácí prostředí (%)
rezidenční zařízení (%)
61‐70 21 4 70 13,3
71‐80 8 13 26,7 43,4
81‐90 1 9 3,3 30
91‐100 0 4 0 13,3
celkem 30 30 100 100
Grafy pro zobrazení zjištěných četností uvedených v tabulce 6 jsou uvedeny níže.
Z grafů 4 a 5 je zřejmé, že s rostoucím věkem dotázaných roste také podíl respondentů žijících v rezidenčním zařízení. Pravděpodobně je to způsobeno tím, že starší senioři potřebují více pomoci od druhých pro svůj každodenní život a jejich děti jim již nedokážou (nebo nechtějí) tuto každodenní pomoc poskytnout, proto jsou umísťováni do rezidenčních zařízení.
4.6 Statistické vyhodnocení odpovědí respondentů
Jako další krok jsem zvolil porovnání odpovědí respondentů pocházejících ze dvou různých prostředí, tj. žijících v domácím prostředí versus v rezidenčním zařízení. V obou skupinách bylo k dispozici 30 zodpovězených dotazníků. Tematicky jsem rozdělil otázky na tři části. Následovalo vyhodnocení první část otázek – otázky 1 až 9. Možné odpovědi byly ve škále od 1 do 5, přičemž odpověď 5 = absolutně souhlasím, naopak odpověď 1 = absolutně nesouhlasím.
Postavil jsem proti sobě odpovědi obou skupin respondentů a vyhodnotil je pomocí neparametrického Mann-Whitneyho W-testu, který porovnává mediány ze sledovaných skupin. Vyhodnocení bylo provedeno na 5% hladině významnosti, která se nejčastěji užívá ve statistice.
Výsledné statistiky uvádí tabulka 7. Protože odpovědi na otázky z dotazníků nabývají celočíselných hodnot 1 – 5, nebylo by správné používat jako ukazatel průměr. Jako střední hodnotu odpovědí lze použít medián, který nám říká, jakou odpověď máme uprostřed souboru (když hodnoty odpovědí seřadíme vzestupně podle velikosti). Modus nám říká, která odpověď byla uvedena nejčastěji (má největší četnost). A směrodatnou odchylku je třeba brát s rezervou, spíše orientačně. Např. u seniorů žijících doma vidíme, že odpovědi na otázku 3 se mezi sebou více lišily (měly větší rozptyl, směrodatnou odchylku 1,12) než u otázky 1 (tam je nižší směrodatná odchylka 0,65, takže hodnoty byly blíže u sebe).
Tabulka 7: statistické výsledky pro otázky 1 – 9
α = 5%
01) kvalita
života
02) spokojenost
se zdravím 03) bolest brání v činnosti
04) potřeba lékařské
péče
05) těší vás život?
06) má váš
život smysl?
07) dokážete
se soustředit?
08) cítíte
se bezpečně?
09) je zdravé
vaše prostředí?
doma
modus 4 4 3 2 4 4 3 3 3
medián 4 3 3 3 4 4 3 3 3
sm.
odchylka 0,65 0,87 1,12 0,81 0,63 0,81 0,79 0,72 0,94
domov pro seniory
modus 3 3 3 3 2 3 3 4 4
medián 3 3 3 3 3 3 3 3,5 4
sm.
odchylka 0,91 0,86 1,06 0,81 1,32 0,85 0,89 1,09 0,87
Mann‐
Whitneyh o W‐test
205,00 327,50 453,50 579,00 404,00 264,50 394,00 465,00 527,00
p‐value 0,000 0,052 0,963 0,040 0,480 0,003 0,381 0,818 0,226
V tabulce 7 je nejdůležitější poslední řádek, který nám uvádí hodnoty p-value. Tuto hodnotu porovnáme se zvolenou hladinou významnosti.
Když je p-value > 0,05 (tj. hladina významnosti α = 5%), pak to znamená, že hodnota testového kritéria Mann-Whitneyho W-testu padla do oboru přijetí nulové hypotézy o shodě (rovnosti) mediánů a tedy nulová hypotéza zůstává v platnosti. Nepodařilo se prokázat statisticky významné rozdíly mezi mediány jednotlivých skupin na 5% hladině významnosti.
Když ale vyjde p-value < 0,05 (tj. α), pak hodnota testového kritéria padla do kritického oboru a na 5% hladině významnosti zamítáme nulovou hypotézu o rovnosti mediánů ve prospěch hypotézy alternativní, která říká, že se skupiny významně liší.
V tabulce 7 vidíme červeně označené případy, kdy výsledná p-value byla < 0,05 a tedy se prokázaly statisticky významné rozdíly mezi mediány sledovaných skupin na 5% hladině významnosti. Tato rozdílnost odpovědí seniorů žijících doma versus v rezidenčních zařízeních pro seniory se prokázala u otázek 1, 4 a 6.
U otázky 2 vidíme p-value = 0,052 > 0,05. Zde však je hladina významnosti překročena jenom trošku, takže když slevíme z požadované 5% hladiny významnosti, např. již při 6%
hladině významnosti se rozdíly také prokážou. Ve statistice se ovšem 6% hladina významnosti nepoužívá, používají se hladiny 1%, 5% nebo 10%. Můžeme tedy říci, že u otázky 2 se prokázaly statisticky významné rozdíly na 10% hladině významnosti. Výsledek je tedy platí s 90% pravděpodobností.
U otázek 1, 2, 4 a 6 tedy ještě provedeme důkladnější analýzu, abychom se podrobněji podívali na odpovědi seniorů.
4.7 Analýza otázky 1: Jak hodnotíte kvalitu svého života?
Tabulka 8: odpovědi na otázku 1: Jak hodnotíte kvalitu svého života?
odpověď Jak hodnotíte kvalitu svého života?
celkem domácí prostředí rezidenční zařízení
velmi špatná 0 2 2
špatná 1 8 9
ani špatná, ani dobrá 9 14 23
dobrá 18 5 23
velmi dobrá 2 1 3
celkem 30 30 60
Tabulka 8 uvádí, že největší četnost (modus) u seniorů žijících doma byla u odpovědi 4 = dobrá kvalita života, zatímco u dotázaných z rezidenčního zařízení pro seniory vidíme největší četnost u odpovědi 3 = ani špatná, ani dobrá. Dále vidíme, že modus je zde zároveň i mediánem (máme 30 dotázaných, takže mediánem bude odpověď 15. – 16. v pořadí).
Pomocí Mann-Whitneyho W-testu jsem zjistil, že p-value = 0,000; tedy téměř jistota, že odpovědi seniorů žijících v domácím prostředí se statisticky významně liší od odpovědí dotázaných žijících v rezidenčním zařízení. Vidíme, že senioři žijící doma hodnotí kvalitu svého života jako dobrou, zatímco dotázaní z rezidenčnho zařízení pro seniory říkají, že kvalita jejich života není ani špatná, ani dobrá, tedy poněkud hůře. Lepší přehled o odpovědích získáme z grafu 6 k první otázce:
Na první pohled vidíme větší četnosti u „špatných“ odpovědí, které patří dotázaným z rezidenčního zařízení pro seniory. Naopak u odpovědí „dobrých“ vidíme jasnou převahu seniorů žijících v domácím prostředí.
Prokázaly se statisticky významné rozdíly odpovědí na první otázku: jak hodnotíte kvalitu svého života? Seniorů bydlících doma a bydlících v domovech pro seniory na 5% hladině významnosti. Senioři žijící v domácím prostředí hodnotí kvalitu svého života lépe než dotázaní žijící v rezidenčním zařízení.
4.8 Analýza otázky 2: Jak jste spokojen/a se svým zdravím?
Počty odpovědí respondentů na druhou otázku přináší tabulka 9.
Tabulka 9: odpovědi na otázku 2: Jak jste spokojen se svým zdravým?
odpověď Jak jste spokojen se svým zdravým?
celkem domácí prostředí rezidenční zařízení
Velmi nespokojen 1 2 3
nespokojen 4 6 10
Ani spokojen, ani nespokojen 12 17 29
spokojen 12 4 16
Velmi spokojen 1 1 2
celkem 30 30 60
Z četností uvedených v tabulce 9 vidíme u seniorů žijících v domácím prostředí největší počty (12) u kategorie „ani spokojen, ani nespokojen“ a stejný počet (12) odpovědí u kategorie „spokojen“. U dotázaných žijících v rezidenčním zařízení pro seniory vidíme nejvyšší četnost odpovědí u střední kategorie „ani spokojen, ani nespokojen“ (17). Také v rezidenčním zařízení pro seniory vidíme více nespokojených respondentů (2 + 6) než u seniorů v domácím prostředí (1 + 4).
Ze sedmého grafu vyplývá, že nejvíce oblíbenou odpovědí pro obě skupiny seniorů byla střední odpověď (ani spokojen, ani nespokojen), nicméně u seniorů žijících doma vidíme větší
počet spokojených a zároveň v rezidenčním zařízení pro seniory vidíme větší počet nespokojených respondentů.
Jak již bylo výše uvedeno, u otázky 2 vidíme p-value = 0,052 > 0,05. Hladina významnosti je překročena jenom málo, takže když slevíme z požadované 5% hladiny významnosti, např. již při 6% hladině významnosti se rozdíly také prokážou. Ve statistice se ovšem používají hladiny 1%, 5% nebo 10%.
U druhé otázky (Jak jste spokojen se svým zdravím?), se prokázaly statisticky významné rozdíly mezi odpověďmi seniorů v domácím prostředí a dotázanými v rezidenčním zařízení pro seniory, ne však na 5%, ale na 10% hladině významnosti. Rozdíly v odpovědích jsou, ne však až tolik významné, jako tomu bylo u první otázky. Senioři žijící v domácím prostředí jsou spokojeni se svým zdravím více než dotázaní žijící v rezidenčním zařízení pro seniory.
4.9 Analýza otázky 4: Jak moc potřebujete lékařskou péči, abyste mohl/a fungovat v každodenním životě?
Absolutní četnosti odpovědí respondentů na čtvrtou otázku přináší tabulka 10.
Tabulka 10: odpovědi na otázku 4: Jak moc potřebujete lékařskou péči, abyste mohl/a fungovat v každodenním životě?
odpověď Jak moc potřebujete lékařskou péči?
celkem domácí prostředí rezidenční zařízení
vůbec ne 2 1 3
trochu 12 5 17
středně 12 17 29
hodně 4 6 10
maximálně 0 1 1
celkem 30 30 60
Na základě četností odpovědí uvedených v tabulce 8 usuzuji, že senioři žijící doma potřebují ke svému každodennímu životu lékařskou péči trochu až středně, zatímco v rezidenčním zařízení pro seniory uvedli respondenti, že lékařskou péči potřebují středně až hodně.
Data z tabulky 10 přehledně zobrazuje také graf 8:
Pomocí Mann-Whitneyho W-testu jsem zjistil, že p-value = 0,040, hodnota testového kritéria tedy padla do kritického oboru. Můžeme tedy zamítnout nulovou hypotézu o shodě mediánů ve prospěch hypotézy alternativní, která říká, že se mediány sledovaných skupin statisticky významně liší na 5% hladině významnosti.
To znamená, že se prokázalo, že odpovědi na otázku 4 seniorů žijících doma se statisticky významně liší od odpovědí dotázaných žijících v rezidenčním zařízení pro seniory na 5%
hladině významnosti. Vidíme, že senioři žijící doma uvádějí, že potřebují lékařskou péči trochu až středně, tedy méně, než dotázaní v rezidenčním zařízení, kteří uvádějí, že lékařskou péči ke svému každodennímu životu potřebují středně až hodně.
