Tomáš Uhlík, Design prostředí
Scénogragfie Dávno, dávno již tomu… Zpráva o pohřbívání v Čechách Bakalářská práce
Spisovatelka Božena Němcová byla a jistě i nadále bude inspirací mnoha umělců, ať se jedná o sochaře, malíře nebo spisovatele. Zejména taje rozevlátého soukromí spisovatelčina života vzrušují i po letech a jejich interpretace také posloužila i spisovateli Františku Pavlíčkovi, aby napsal
monodrama pro Vlastu Chramostovou.Bylo to v době nedlouho po Chartě 77 a doba Rakouska Uherska se velmi podobala situaci konce sedmdesátých let v Československu. Řada komplikací, která uvedení hry „Dávno, dávno již tomu…“ provázela, se identifikovala obsahem i formou s tím, co Boženu Němcovou sdíralo v širokém období jejího života se všemi láskami, vzpomínkami i bolestmi.
Manžel Vlasty Chramostové, kameraman Stanislav Milota celé představení, v Pistoriusově režii natočil na film a přes Německo nechal odvést a spisovatelem Pavlem Kohoutem, v té době již vystěhovaným, dokončit.
Tomáš Uhlík si pro svou bakalářskou práci vybral nesnadný úkol. Aktuálně vyřešit scénografické pojetí hry, která byla určena pro malý a jen obtížně variabilní prostor vinohradského bytu Vlasty
Chramostové, s tím, že základní inspirací pro současnou scénografickou úvahu se stala původní Milotova světelná atmosféra s množstvím proměn divadelního či spíše filmařsky významového prolínání časů i prostředí.
Tomáš zvolil stylotvorný klíč příbuzného charakteru, nicméně současných technických prostředků a podstatně náročněji sofistikovaného řešení scénografie. Úvaha, že jediným, ale také významově zásadním scénografickým prvkem budou holé světelné zdroje proměnně barevně zářících trubic je idea obsahově legitimní a logicky správná i zajímavá, a v kontextu Tomášova řešení obsahově i dramaturgicky odpovědně koncipovaná.
Rozbor jednotlivých obrazů – scén je explikován srozumitelně a následná koncepce světelného i scénografického parkulogicky harmonická v linii příběhu, tak, že ani divák, který netuší nic o JohanesuIttenovi nebo vztazích míchání barev je uspokojen vizualitou právě se odehrávajícího se děje. Velmi dobře si dovedu představit nové nastudování Pavlíčkova monodramatu ve scénografii, kterou Tomáš Uhlík vytvořil. Jistě by to bylo představení silné nejen sugestivně působivé svou výpovědí dramatickou, ale i vizuální.
Uhlíkova světelná scénografie je aktuální i pokorně křehká. Způsob analyzování tématu je zasvěcený a dostatečně obsažný, takže konstatuji,že práce studenta Designu prostředí, Tomáše Uhlíka splnila nároky kladené na bakalářskou závěrečnou práci.
Navrhuji klasifikovat : Výborně
prof. Mgr. Jaroslav Brabec
