Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: PRIMÁRNÍHO VZDĚLÁVÁNÍ
Studijní program: UČITELSTVÍ PRO ZÁKLADNÍ ŠKOLY Studijní obor:
(kombinace)
UČITELSTVÍ PRO 1. STUPEŇ ZÁKLADNÍ ŠKOLY
PROTAHOVACÍ A UVOLŇOVACÍ CVIČENÍ PRO ŽÁKY 1. STUPNĚ ZÁKLADNÍCH ŠKOL SE ZAMĚŘENÍM NA ZVOLENOU SPORTOVNÍ
DISCIPLÍNU (BOULDERING)
STRETCHING AND RELAXING EXCERCISES FOR PUPILS AT THE ELEMENTARY SCHOOLS WITH FOCUS ON A CHOSEN SPORTS EVENT
(NAMELY ON BOULDERING)
Diplomová práce: 09-FP-KPV-0009
Autor: Podpis:
Ondřej HAMPL Adresa:
Minkovická 56 463 12, Liberec 24
Vedoucí práce: Mgr. Jaroslav Kupr Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
108 0 23 3 33 1
V Liberci dne:
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Datum
…………...
Podpis
……….
Ondřej Hampl
Poděkování
Rád bych na tomto místě poděkoval vedoucímu mé diplomové práce Mgr. Jaroslavu Kuprovi za odborné vedení práce, cenné rady a podnětné připomínky. Další poděkování patří Mgr. Vlastě Petanové, Jiřímu Hronkovi, Tomáši Kotkovi a Janu Davidovi za pomoc při organizačních a technických problémech. V neposlední řadě bych rád poděkoval své rodině a přítelkyni za trpělivost a podporu během celého mého studia.
PROTAHOVACÍ A UVOLŇOVACÍ CVIČENÍ PRO ŽÁKY PRVNÍHO STUPNĚ ZÁKLADNÍCH ŠKOL SE ZAMĚŘENÍM NA ZVOLENOU
SPORTOVNÍ DISCIPLÍNU (BOULDERING)
HAMPL Ondřej DP-2009 Ved. DP: Mgr. Jaroslav Kupr
Resumé:
Hlavní náplní celé práce je vytvoření sborníku protahovacích cviků, které by měly pomoci uchránit před zraněním a trvalým poškozením organismus mladých lezců. Sborník je ve formě tištěné i ve formě videoukázek.
První část práce pojednává o horolezectví, jeho historii i současné podobě.
Důraz je přitom kladen na progresivně se rozvíjející odvětví lezení - bouldering. Myšlenky a cíle boulderingu se v mnohém shodují s Rámcovým vzdělávacím programem. To dělá z tohoto mladého sportu zajímavou pohybovou aktivitu využitelnou na základních školách.
Práce dále pojednává o zdravotních obtížích, které s sebou přináší nezdravý životní styl a o možnostech řešení prostřednictvím rekreačních pohybových aktivit.
Následně je pozornost věnována úrazům a zraněním při sportovních aktivitách. Hlavní náplní je hledání příčin a možností prevence. Speciální prostor je věnován úrazům a poraněním lezců.
Následné kapitoly poukazují na význam strečinku a protahovacích cvičení ve sportovním tréninku nebo hodině školní tělesné výchovy. Ze všech získaných informací vychází sestavený sborník protahovacích cviků.
Klíčová slova:
Bouldering, strečink, sborník cviků, mladí lezci, úrazy
STRETCHING AND RELAXING EXCERCISES FOR PUPILS AT THE ELEMENTARY SCHOOLS WITH FOCUS ON A CHOSEN SPORTS
EVENT (NAMELY ON BOULDERING)
HAMPL Ondřej DT-2009 Tutor: Mgr. Jaroslav Kupr
Summary:
The main contens of this whole work are the creation of a summary journal of streching exercises, which should be helping against hurting oneself and and permanent injury to the organism of a young climber. The summary journal is in a printed form and a video form.
The first part of the work deals with the mountain climbing, its history and its present form. The emphasis in on a progressively developing branch of climbing – on the bouldering. The messages and the aims of the bouldering often match the Framework educational programme. And that is what makes this young sport an interesiting activity usable at the elementary schools.
Further this work deals with the health difficulties, which also bring the unhealthy life style, and with the possibilities of handling these problems by recreational motional activities.
And next the work focuses on the accidents and the harms which can happen during a sport activity. The main contents are looking for the causes and the possibilities of prevention. Special space is devoted to the accidents and harms of climbers.
Further chapters point out the importance of a streching activity in a sport training or in PT lesson at a school. The summary journal results from all the gathered information about streching exercises.
Key words:
bouldering, streching, the summary journal, young climbers, accidents
DEHN UND LOCKERUNGSÜBUNGEN FÜR SCHÜLER IN DER ERSTEN STUFE DER GRUNDSCHULE MIT DER SPEZIALISIERUNG AUF
AUSGEWÄHLTE SPORTDISZIPLIN (BOULDERING).
Zusammenfassung:
Das Hauptziel meiner Arbeit ist die Herausbildung des Sammelbuches von Dehnübungen, die zum Schutz vor Verletzung und Dauerbeschädigung des Organismus junger Kletter helfen. Das Sammelbuch ist in der gedruckten Form und in der Form des Videos zur Verfügung.
Die erste Hälfte der Arbeit behandelt die Kletterei, ihre Historie und ihre aktuelle Gestalt. Zugleich wird der aufblühende Bereich der Kletterei – Bouldering betont. Die Hauptideen und Ziele des Boulderings stehen in manchen Punkten mit dem Rahmenbildungsprogramm in Einklang. Das macht aus diesem jungen Sport interessante Bewegungsaktivität, die man in Grundschulen ausnützen kann.
Die Arbeit weiter spricht über Gesundheitsbeschwerlichkeiten, die der ungesunde Lebenstill der Gegenwart bringt, und stellt die Lösung durch Erholungsbewegungsaktivität vor.
Dann wird Augenmerk auf Verletzung bei Sportaktivitäten gelegt. Das Hauptziel ist das Suchen nach Gründen und Möglichkeiten der Prävention. Der spezielle Raum wird den Unfällen und Verletzungen der Kletterer gewidmet.
Am Ende wird auf Bedeutung des Streckens und der Dehnübungen im Sporttraining hingewiesen. Die letzten Seiten der Arbeit beinhalten das aus allen erworbenen Informationen zusammengestellte Sammelbuch der Dehnübungen.
Schlüsselwörter:
Bouldering, Strecken, Sammelbuch der Dehnübungen, junge Kletterer, Verletzungen
O BSAH
:ÚVOD ... 10
1 CÍLE PRÁCE... 11
1.1 Hlavní cíl ... 11
1.2 Dílčí úkoly ... 11
2 ŠKOLA A JEJÍ CÍLE DLE RVP ... 12
2.1 Etapy vzdělávání ... 12
2.1.1 První stupeň ... 12
2.1.2 Druhý stupeň ... 13
2.2 Vzdělávání ... 13
2.3 Cíle základního vzdělávání ... 14
1.4 Člověk a zdraví ... 19
2.3.1 Výchova ke zdraví ... 20
2.3.2 Tělesná výchova ... 20
2.4 Cílové zaměření vzdělávací oblasti ... 22
2.5 Horolezecké kroužky v praxi ... 23
3 HOROLEZECTVÍ - ÚVOD ... 24
3.1 Slovníček pojmů ... 24
3.2 Historie evropského lezení ... 26
3.3 Historie světového lezení ... 28
3.4 Nastupující trendy ... 29
3.5 České působení ve velehorách ... 30
3.6 Současné lezení a jeho základní třídění ... 34
3.6.1 Sportovní lezení ... 34
3.6.2 Tradiční způsob lezení ... 35
3.7 Lezecké soutěže pro děti a mládež ... 37
3.8 Bouldering ... 39
3.8.1 Historie boulderingu ... 39
3.9 Boulderingové vybavení ... 42
4 ŠPATNÝ ŽIVOTNÍ STYL A JEHO DŮSLEDKY... 44
4.1 Obezita jako civilizační choroba ... 45
4.2 Obezita v Evropě ... 46
4.3 Možnosti boje s obezitou ... 47
4.4 Význam a cíle pohybové rekreace ... 47
4.5 Výběr vhodné pohybové rekreace ... 48
4.6 Boudering jako možnost ... 49
5 ÚRAZY A ZRANĚNÍ PŘI SPORTOVNÍCH AKTIVITÁCH ... 51
5.1 Úrazy obecně ... 51
5.2 Slovníček pojmů ... 52
5.3 Příčiny vzniku úrazů ... 53
5.4 Zdravotní specifika lezení ... 55
5.4.1 Aktuální zdravotní stav ... 57
5.5 Zdravotní problémy lezců ... 58
5.5.1 Poranění ... 58
5.5.2 Syndromy z přetížení ... 59
5.5.3 Degenerativní změny ... 59
5.6 Příčiny vzniku poranění ... 60
5.7 Způsoby prevence ... 61
5.8 Léčba obecně ... 62
5.9 Léčba konkrétních obtíží ... 63
6 STREČINK ... 67
6.1 Strečink obecně ... 67
6.2 Pozitiva strečinku ... 68
6.3 Biologické základy strečinku ... 69
6.4 Slovníček pojmů ... 70
6.5 Anatomie a fyziologie svalů ... 70
6.5.1 Princip pohybu svalových vláken ... 71
6.5.2 Svaly posturální a fázické ... 72
6.6 Hlavní úloha strečinkových cvičení... 72
6.7 Věková charakteristika cvičenců z hlediska zařazení strečinku ... 74
6.8 Techniky strečinku ... 75
6.9 Strečink v tréninku ... 77
6.9.1 Rozcvičení, zahřátí (warm-up) ... 77
6.9.2 Správná metodika strečinku ... 78
6.9.3 Posilování a pohyblivost ... 78
6.9.4 Cool-down ... 79
6.10 Strečink v jednotlivých částech hodiny tělesné výchovy ... 79
6.11 Nebezpečí a rizika strečinku ... 80
7 SBORNÍK PROTAHOVACÍCH CVIKŮ ... 81
7.1 Doporučení ... 81
7.2 Použití v praxi ... 82
7.3 Vysvětlivky ... 83
7.3.1 Svaly krku a šíje ... 84
7.3.2 Svaly horní části zad a horních končetin ... 86
7.3.3 Svaly spodní části trupu ... 91
7.3.4 Svaly dolních končetin ... 96
2 ZÁVĚR... 102
3 POUŽITÁ LITERATURA ... 104
4 PŘÍLOHY ... 108
10
ÚVOD
Tato diplomová práce završuje mé studium na Fakultě přírodovědně- humanitní a pedagogické při Technické univerzitě v Liberci v oboru Učitelství pro 1. stupeň základní školy.
Hlavním úkolem je vytvořit sborník protahovacích cviků. Tyto cviky by měly sloužit především žákům prvního stupně, kteří se věnují specifické sportovní aktivitě. Specifických sportovních aktivit je celá řada. V této práci jsem se zaměřil na dynamicky se rozvíjející a čím dál populárnější odvětví horolezectví (bouldering).
Bouldering je v zásadě lezení po kamenech a balvanech do celkové výše okolo pěti metrů. Nepoužívají se zde klasické jistící prostředky, které známe z jiných odvětví horolezectví. Tento sport je relativně bezpečný a méně finančně náročný než jiné druhy lezeckých odvětví.
V posledních letech zažívá boudering nebývalý rozmach i mezi českou lezeckou komunitou. Zkušení lezci bouldrují především proto, aby zlepšili svoji techniku a celkovou fyzickou zdatnost. Pro malé děti je prostředkem rozvoje pohybových dovedností, koordinace a v neposlední řadě i prostředkem vytváření nových sociálních vazeb.
Tato diplomová práce by měla sloužit jako průvodce, který seznámí s historií a důležitými pojmy v oblasti horolezectví a boulderingu. Pokusí se najít místo pro tuto specifickou sportovní aktivitu ve stávajícím školském systému.
Podstatou práce je vytvořit sborník protahovacích cviků. Tyto cviky by měly uchránit mladé lezce před zraněními, která mohou při špatně vedeném lezeckém tréninku nastat. Diplomová práce se snaží maximálně využít poznatků, které medicína v tomto směru dosáhla. Studie lékařů, kteří jsou zároveň aktivními lezci, jsou velkou inspirací a tato práce z těchto studií mnohé čerpá.
Veškeré zde uvedené cviky byly aplikovány a vyzkoušeny v průběhu školního roku 2009 / 2010 při trénincích dětského lezeckého oddílu HO Větrník pod vedením Mgr. Jaroslava Kupra.
11
1 CÍLE PRÁCE
1.1 Hlavní cíl
Hlavním cílem diplomové práce je vytvoření příručky základních protahovacích cviků pro první stupeň ZŠ, zpracovaných nejen v tištěné formě, ale i ve formě video-učebnice. Příručka je určena pro učitele a vedoucí lezeckých kroužků.
1.2 Dílčí úkoly
1. Zhodnocení cílů a základní struktury vzdělávání na ZŠ.
2. Stručně seznámit s historií horolezectví.
3. Vytvořit základní představu o boulderingu a jeho přínosu pro mládež.
4. Nastínit důsledky špatného životního stylu a jeho dopadů na populaci.
5. Odůvodnit důležitost strečinkových cvičení v tréninkové jednotce.
12
2 ŠKOLA A JEJÍ CÍLE DLE RVP
Od 1. září 2005 začal platit Rámcový vzdělávací program (dále jen RVP) pro základní vzdělávání s přílohou upravující vzdělávání žáků s lehkým mentálním postižením. Dokument je závazný pro tvorbu školních vzdělávacích programů v základním vzdělávání. Je určený všem základním školám, včetně těch, které vzdělávají žáky s lehkým mentálním postižením, ale i víceletým gymnáziím (VUP, 2006).
RVP si klade za cíl změnit a zefektivnit výuku na Základních, Obecných i Národních školách. Hlavní prioritou je poskytnout žákům v průběhu devítileté školní docházky moderní všeobecné vzdělání. Kromě jiného dává RVP poměrně značný prostor školám k tomu, aby se specializovaly na určitá zájmová odvětví.
Žáci si tak mohou vybrat školu, která bude nejlépe rozvíjet jejich nadání pro sport, jazyky a mnohé další obory.
Mojí snahou je najit v RVP prostor, kam je možné zařadit specifickou sportovní aktivitu (bouldering) tak, aby pomáhala v rozvoji žáků.
2.1 Etapy vzdělávání
Celá kapitola volně dle Kupr (2005) a MŠMT (2010).
Základní vzdělání plynule navazuje na předškolní výchovu a výchovu dítěte v rodině. Je to životní etapa, kterou musí absolvovat povinně celá populace.
Základní vzdělání rozdělujeme na prvostupňové a druhostupňové. První stupeň zahrnuje první až pátou třídu. Druhý stupeň pak třídu šestou až devátou. Oba dva stupně na sebe didakticky, organizačně a obsahově navazují.
2.1.1 První stupeň
První stupeň je přechodem mezi předškolním a základním vzděláním. Pro žáky je to především čas, kdy se učí velkému kvantu nových informaci. Rozvíjí se socializace žáků, utváří se základní morální a volní hodnoty.
13
Dle RVP by měla škola maximálně respektovat žáka jako individualitu.
Ke každému žákovi je přistupováno tak, aby se mohl rozvíjet svým vlastním tempem. Jsou voleny takové metody a postupy, aby každý žák (včetně žáků se speciálními vzdělávacími potřebami), mohl dosáhnout svého maxima.
2.1.2 Druhý stupeň
Druhý stupeň plynule navazuje na stupeň první. Dále rozšiřuje potenciál žáků, přidává nové informace, vede k samostatnosti, pomáhá tvořit hodnoty a názory budoucích občanů demokratické země. Díky rostoucí mentální a sociální vyspělosti žáků je možné využívat náročnější metody a postupy ve výuce. Žáci se učí pracovat a analyzovat informace, s tím úzce souvisí i schopnost obsluhovat moderní komunikační média. Čím dál více se ve výuce objevují dlouhodobější úkoly a projekty. Ty dávají žákům částečnou volnost a možnost subjektivního zpracování, současně učí i zodpovědnosti za své činy.
2.2 Vzdělávání
Základní vzdělávání na prvním a druhém stupni úzce souvisí s podnětnou a tvůrčí atmosférou, která motivuje nadané a pomáhá slabším. Je to samozřejmě ideální stav, který je v praxi dosažitelný jen dobrou spoluprací mezi učiteli, žáky, rodiči a vedením školy. Velký důraz se s nástupem RVP klade na výuku dětí se specifickými vzdělávacími potřebami. Každé dítě by se tak mělo učit takovou cestou, která je pro něj přirozená a tempem, které je mu vlastní. Posunem oproti minulosti je také aktivní zapojení žáků do výuky prostřednictvím již zmíněných projektů problémového a programového vyučování.
14
2.3 Cíle základního vzdělávání
Základní vzdělávání má žákům pomoci utvářet a postupně rozvíjet klíčové kompetence a poskytnout spolehlivý základ všeobecného vzdělání orientovaného zejména na situace blízké životu a na praktické jednání. V základním vzdělávání se proto usiluje o naplňování těchto cílů (EACEA, 2010).
Umožnit žákům osvojit si strategie učení a motivovat je pro celoživotní učení.
Učení je základní podmínkou pro psychický vývoj jedince. Cílem je naučit žáky správným postupům a návykům jak se učit. Naučené dovednosti dále rozvíjet a upevňovat. Nezbytná je pozitivní motivace ze strany učitelů a rodičů, například pochvalou, za žákův dosažený pokrok.
Podněcovat žáky k tvořivému myšlení, logickému uvažování a k řešení problémů.
Úroveň myšlení a logického uvažování se mění průběžně s věkem žáka.
Učitel podněcuje přechod od konkrétního a názorného myšlení k abstraktnímu pomocí nejrůznějších úloh a úkolů. Při nich získává žák nové zkušenosti a dovednosti. Klíčem k úspěchu je poskytnout žákům dostatek příležitostí k tomu, aby se mohli tímto způsobem rozvíjet.
Vést žáky k všestranné, účinné a otevřené komunikaci.
Komunikace je předpokladem úspěchu ve společnosti. Umění komunikace je důležité v procesu sociální integrace v jakékoliv skupině. Je jedno, zda se jedná o pracovní kolektiv, zájmový spolek nebo školní třídu. Rozvoj komunikačních dovedností žáků podporujeme vhodnými metodami a formami výuky ve třídě.
15
Rozvíjet u žáků schopnost spolupracovat a respektovat práci a úspěchy vlastní i druhých.
Pokud je komunikace prostředkem dorozumění ve skupině, pak je spolupráce prostředkem pro plnění stanovených cílů. Ve škole se snažíme o zapojení žáků do týmových prací. Žáci se tím učí chápat přínos kooperace. Poznávají chování jiných i sebe v různých situacích.
Je nezbytné, nechat žáky zažít úspěch vzešlý ze společné práce.
Připravovat žáky k tomu, aby se projevovali jako svébytné, svobodné a zodpovědné osobnosti, uplatňovali svá práva a naplňovali své povinnosti.
K již osvojeným základním normám chování vhodným způsobem doplňujeme další. Snažíme se dál rozvíjet samostatnost a zodpovědnost.
Postupně seznamujeme s právy a povinnostmi občana. Určujeme a ovlivňujeme hodnotovou orientaci žáka.
Vytvářet u žáků potřebu projevovat pozitivní city v chování, jednání a v prožívání životních situací; rozvíjet vnímavost a citlivé vztahy k lidem, prostředí i k přírodě.
Vyjadřování pozitivních citů je v dnešní době nadmíru důležité.
Správnému chování a vyjadřování pozitivních citů je možné žáky naučit.
Podmínkou je poskytnout dostatek možností a příkladů z činností, které žákům dělají radost.
Učit žáky aktivně rozvíjet a chránit fyzické, duševní a sociální zdraví a být za ně odpovědný.
Na základě pochopení základních potřeb vývoje člověka se dnes snažíme předat žákům znalosti a dovednosti, které jsou prospěšné v oblastech péče o zdraví a ochrany zdraví. Žáky vedeme k pozitivnímu myšlení, učíme je jak překonávat stresové situace. Jednou z priorit je naučit žáky organizovat si svůj denní režim tak, aby byl v souladu se zásadami zdravého životního stylu.
16
Vést žáky k toleranci a ohleduplnosti k jiným lidem, jejich kulturám a duchovním hodnotám, učit je žít společně s ostatními lidmi.
Pochopení norem chování, principů demokracie, toleranci k ostatním lidem je třeba žáky učit. Je důležité zajistit dostatek příležitostí, při kterých mohou žáci získat zkušenosti a především poznat jiné, než pouze majoritní kultury a skupiny obyvatel. Vzájemné poznávání a sbližování kultur je účinná cesta jak zabránit negativním společenským jevům současnosti (rasismus, xenofobie,…).
Pomáhat žákům poznávat a rozvíjet vlastní schopnosti v souladu s reálnými možnosti a uplatňovat je spolu s osvojenými vědomostmi a dovednostmi při rozhodování o vlastní životní a profesní orientaci.
Učitel se snaží žákům pomoci při hledání „silných stránek“ jejich osobností. Snažíme se navodit takové podmínky, které dají žákům možnost objevit jejich talent a záliby. Usnadňujeme tak budoucí rozhodování při výběru profesního a životního směřování.
Popsané obecné cíle jsou více vysvětleny v jednotlivých kapitolách RVP.
Ty se dále zabývají očekávanými výstupy a kompetencemi žáků. O klíčových kompetencích se krátce zmiňuje navazující kapitola. V jednotlivých kapitolách RVP je možné nalézt poměrně široký prostor pro uplatnění lezeckých aktivit ve školách, zájmových organizacích, atd. Pro ilustraci uvádím výtah z kapitoly Člověk a zdraví. Celé znění RVP vychází z MŠMT (2010) a VUP (2010).
Klíčové kompetence
Klíčové kompetence jsou souhrnem vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého jedince ve společnosti. Hlavní myšlenkou je vybavit žáky souborem klíčových kompetencí, které jim budou v životě užitečné, umožní jim další rozvoj a dají jim základ pro další vzdělávání.
U základního vzdělávání považujeme za klíčové tyto kompetence:
17
Kompetence k učení
Na konci základního vzdělávání je žák schopen vybírat efektivní způsoby učení. Volí vhodné metody a strategie, organizuje své učení a dále se rozvíjí. Žák umí analyzovat, chápat a prakticky využít získané informace. Rozumí a užívá obecné termíny, chápe je v souvislostech.
Především žák chápe smysl učení, má k němu pozitivní vztah, umí kriticky zhodnotit své dosavadní výsledky.
Kompetence k řešení problémů
Na konci základního vzdělávání žák chápe problémové situace, umí najít příčinu problému, chápe jeho důsledky. Umí nalézt informace, které mu pomohou při řešení problému. Žák je schopen své rozhodnutí obhájit, chápe zodpovědnost za své jednání.
Kompetence komunikativní
Na konci základního vzdělávání žák formuluje své myšlenky a názory v logickém pořádku. Komunikuje kultivovaně, výstižně a souvisle, a to jak ústní, tak i psanou formou. Žák je schopen naslouchat druhým a vhodně na ně reagovat. Kromě toho je žák vybaven dovednostmi, které mu dávají možnost práce s moderními komunikačními zdroji a médii. To vše vede ke spolupráci a vytváření nových vztahů mezi lidmi.
Kompetence sociální a personální
Na konci základního vzdělávání je žák platným členem skupiny. Umí spolupracovat s ostatními, respektuje a prosazuje pravidla, která pro skupinu platí. Přispívá k plnění cílů skupiny i svých vlastních. Úspěchem dosahuje seberealizace a sebeúcty. Buduje dobré vztahy mezi lidmi, umí naslouchat a pomáhat. Nebojí se být kritický a zároveň ocenit úspěchy skupiny i jednotlivců.
18
Kompetence občanské
Na konci základního vzdělání žák chápe základní principy demokracie, zná práva a povinností občana. Respektuje a váží si ostatních lidí. Umí rozlišit mezi dobrem a zlem. V krajních situacích je připraven poskytnout účinnou pomoc. Chápe naše národní tradice a váží si kulturního a historického dědictví. V neposlední řadě se snaží chovat šetrně k životnímu prostředí. Dodržuje podmínky nutné pro trvale udržitelný rozvoj společnosti.
Kompetence pracovní
Na konci základního vzdělávání žák bezpečně používá vybavení a nástroje na různé druhy prácí. Je schopen se adaptovat na změněné pracovní podmínky. Zkušenosti získané ze školní docházky dál rozvíjí a prohlubuje, tím zvyšuje své uplatnění na trhu práce. Chápe podstatu a rizika spojená s podnikáním, rozumí základní myšlence tržního hospodářství.
Toto jsou tedy základní klíčové kompetence, které RVP přináší. Považuji za důležité je alespoň zmínit, úzce totiž souvisí se vzdělávacími oblastmi.
Především vzdělávací oblast „Člověk a zdraví“ je ta, na kterou se bude soustředit pozornost v dalších kapitolách. Obsahuje totiž vzdělávací obory „Výchova ke zdraví“ a „Tělesná výchova,“ které se asi nejvíce blíží tématu mé diplomové práce.
19
1.4 Člověk a zdraví
Celá kapitola volně dle Kupr (2005) a MŠMT (2010).
Zdraví člověka je chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Je utvářeno a ovlivňováno mnoha aspekty, jako je styl života, zdravotně preventivní chování, kvalita mezilidských vztahů, kvalita životního prostředí, bezpečí člověka atd. Protože je zdraví základním předpokladem pro aktivní a spokojený život a pro optimální pracovní výkonnost, stává se poznávání a praktické ovlivňování rozvoje a ochrany zdraví jednou z priorit základního vzdělávání.
Vzdělávací oblast Člověk a zdraví přináší základní podněty pro ovlivňování zdraví (poznatky, činnosti, způsoby chování), s nimiž se žáci seznamují, učí se je využívat a aplikovat ve svém životě. Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje především k tomu, aby žáci poznávali sami sebe jako živé bytosti, aby pochopili hodnotu zdraví, smysl zdravotní prevence i hloubku problémů spojených s nemocí či jiným poškozením zdraví. Žáci se seznamují s různým nebezpečím, které ohrožuje zdraví v běžných i mimořádných situacích, osvojují si dovednosti a způsoby chování (rozhodování), které vedou k zachování či posílení zdraví, a získali potřebnou míru odpovědnosti za zdraví vlastní i zdraví jiných. Jde tedy z velké části o poznávání zásadních životních hodnot, o postupné utváření postojů k nim a o aktivní jednání v souladu s nimi. Naplnění těchto záměrů je v základním vzdělávání nutné postavit na účinné motivaci a na činnostech a situacích posilujících zájem žáků o problematiku zdraví.
Při realizaci této vzdělávací oblasti je třeba klást důraz především na praktické dovednosti a jejich aplikace v modelových situacích i v každodenním životě školy. Proto je velmi důležité, aby celý život školy byl ve shodě s tím, co se žáci o zdraví učí a co z pohledu zdraví potřebují. Zpočátku musí být vzdělávání silně ovlivněno kladným osobním příkladem učitele, jeho všestrannou pomocí a celkovou příznivou atmosférou ve škole. Později přistupuje důraz i na větší samostatnost a odpovědnost žáků v jednání, rozhodování a činnostech
20
souvisejících se zdravím. Takto chápané vzdělávání je základem pro vytváření aktivních přístupů žáků k rozvoji i ochraně zdraví.
Vzdělávací oblast Člověk a zdraví je vymezena a realizována v souladu s věkem žáků ve vzdělávacích oborech Výchova ke zdraví a Tělesná výchova, do níž je zahrnuta i zdravotní tělesná výchova. Zmíněným oborům věnuji pozornost v následujících odstavcích.
2.3.1 Výchova ke zdraví
Vzdělávací obor Výchova ke zdraví přináší základní poznání o člověku v souvislosti s preventivní ochranou jeho zdraví. Učí žáky aktivně rozvíjet a chránit zdraví v propojení všech jeho složek (sociální, psychické a fyzické) a být za ně odpovědný. Svým vzdělávacím obsahem bezprostředně navazuje na obsah vzdělávací oblasti Člověk a jeho svět. Žáci si upevňují hygienické, stravovací, pracovní i jiné zdravotně preventivní návyky, rozvíjejí dovednosti odmítat škodlivé látky, předcházet úrazům a čelit vlastnímu ohrožení v každodenních i mimořádných situacích. Rozšiřují a prohlubují si poznatky o rodině, škole a společenství vrstevníků, o přírodě, člověku i vztazích mezi lidmi a učí se tak dívat se na vlastní činnosti z hlediska zdravotních potřeb a životních perspektiv dospívajícího jedince a rozhodovat se ve prospěch zdraví. Vzhledem k individuálnímu i sociálnímu rozměru zdraví je vzdělávací obor Výchova ke zdraví velmi úzce propojen s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova.
2.3.2 Tělesná výchova
Vzdělávací obor Tělesná výchova jako součást komplexnějšího vzdělávání žáků v problematice zdraví směřuje na jedné straně k poznání vlastních pohybových možností a zájmů, na druhé straně k poznávání účinků konkrétních pohybových činností na tělesnou zdatnost, duševní a sociální pohodu. Pohybové vzdělávání postupuje od spontánní pohybové činnosti žáků k činnosti řízené a výběrové, jejímž smyslem je schopnost samostatně ohodnotit úroveň své zdatnosti a řadit do denního režimu pohybové činnosti pro uspokojování vlastních pohybových potřeb i zájmů. Dále pro optimální rozvoj zdatnosti a výkonnosti, pro
21
regeneraci sil a kompenzaci různého zatížení a pro podporu zdraví a ochranu života. Předpokladem pro osvojování pohybových dovedností je v základním vzdělávání žákův prožitek z pohybu a z komunikace při pohybu, dobře zvládnutá dovednost pak zpětně kvalitu jeho prožitku umocňuje.
Charakteristické pro pohybové vzdělávání je rozpoznávání a rozvíjení pohybového nadání, které předpokládá diferenciaci činností i hodnocení výkonů žáků. Neméně důležité je odhalování zdravotních oslabení žáků a jejich korekce v běžných i specifických formách pohybového učení - v povinné tělesné výchově, případně ve zdravotní tělesné výchově. Proto se nedílnou součástí tělesné výchovy stávají korektivní a speciální vyrovnávací cvičení, která jsou podle potřeby preventivně využívána v hodinách tělesné výchovy pro všechny žáky nebo jsou zadávána žákům se zdravotním oslabením místo činností, které jsou kontraindikací jejich oslabení.
Školám se současně doporučuje vyrovnávat pohybový deficit žáků III.
(příp. II.) zdravotní skupiny a jejich potřebu korektivních cvičení zařazováním povinného či volitelného předmětu, jehož obsah vychází z tematického okruhu Zdravotní tělesná výchova (jako adekvátní náhradu povinné tělesné výchovy nebo jako rozšíření pohybové nabídky). Tato nabídka vychází ze situace v moderní společnosti, která v mnohém život usnadňuje, ale paradoxně tím vyvolává už v dětském věku četná zdravotní oslabení, která je nutné napravovat a korigovat (z nedostatku intenzivního a vhodně zaměřeného pohybu, z dlouhodobého setrvávání ve statických polohách, z nadměrného příjmu potravy v nevhodné skladbě, z nekvalitního ovzduší, z četných stresových situací, nepříznivých sociálních vztahů atd.). Základní vzdělávání tak reaguje na poznatky lékařů, že zdravotních oslabení v celé populaci přibývá a zdravotně oslabené dítě potřebuje větší množství spontánních i cíleně zaměřených pohybových aktivit než dítě zdravé. Účast ve zdravotní tělesné výchově vede žáky k poznání charakteru jejich zdravotního oslabení i míry a rozsahu omezení některých činností.
Současně předkládá konkrétní způsoby ovlivňování zdravotních oslabení (speciální cvičení, všestranně zaměřené pohybové činnosti, relaxační techniky, plavání atd.) a jejich zařazování do denního režimu žáků.
22
2.4 Cílové zaměření vzdělávací oblasti
Vzdělávání v této vzdělávací oblasti směřuje k utváření a rozvíjení klíčových kompetencí žáků tím, že vede žáky k:
poznávání zdraví jako nejdůležitější životní hodnoty
pochopení zdraví jako vyváženého stavu tělesné, duševní i sociální pohody a k vnímání radostných prožitků z činností podpořených pohybem, příjemným prostředím a atmosférou příznivých vztahů
poznávání člověka jako biologického jedince závislého v jednotlivých etapách života na způsobu vlastního jednání a rozhodování, na úrovni mezilidských vztahů i na kvalitě prostředí
získávání základní orientace v názorech na to, co je zdravé a co může zdraví prospět, i na to, co zdraví ohrožuje a poškozuje
využívání osvojených preventivních postupů pro ovlivňování zdraví v denním režimu, k upevňování způsobů rozhodování a jednání v souladu s aktivní podporou zdraví v každé životní situaci i k poznávání a využívání míst souvisejících s preventivní ochranou zdraví
propojování činností a jednání souvisejících se zdravím a zdravými mezilidskými vztahy se základními etickými a morálními postoji, s volním úsilím atd.
chápání zdatnosti, dobrého fyzického vzhledu i duševní pohody jako významného předpokladu výběru profesní dráhy, partnerů, společenských činností atd.
aktivnímu zapojování do činností podporujících zdraví a do propagace zdravotně prospěšných činností ve škole i v obci
Z výše uvedených řádků (VUP, 2010) vyplývá, že RVP a jeho oblasti (jednotlivé obory) dávají poměrně značný prostor pro nové metody, postupy a aktivity, které dříve ve výuce chyběly. Tyto prvky mohou být pro žáky zajímavým zpestřením běžné školní docházky. Nemusí jít nutně o aktivity hlavní výukové
23
činnosti, ale i o činnosti doplňkové. Do těchto míst můžeme zařadit celou řadu specifických sportovních aktivit. Bouldering se zdá být jednou z mnoha zajímavých a pro děti prospěšných variant.
Více informací o boulderingu a horolezectví obsahuje následující kapitola.
2.5 Horolezecké kroužky v praxi
V Liberci existuje hned několik lezeckých kroužků pro děti a mládež. Asi nejvýznamnějším a nejdéle fungujícím je horolezecký oddíl HO Větrník, který je jedním z mnoha projektů školského zařízení - Dům dětí a mládeže Větrník. Při lezecké a boulderingové stěně v areálu Squash arény na Starém Harcově najdeme lezecký kroužek „Pavoučci,“ který se věnuje nejmenším lezcům. Při lezeckém areálu „Šutr“ funguje oddíl „MAKACI“ a „PAVIÁNI.“
Lezecké kroužky již fungují i na některých základních školách. Přímo na lezení je zaměřený kroužek provozovaný na ZŠ Oblačná. Lezení jako doplňkovou aktivitu ke kroužku „netradičních her“ nabízí ZŠ Broumovská.
24
3 HOROLEZECTVÍ - ÚVOD
„Neexistuje snad sport, o němž by bylo napsáno víc.“ - Josef Rakoncaj (Ballu, 1997).
„Takže co mi vlastně horolezectví dává? Začíná to fyzickým uspokojením z překonané délky na skále, v zásadě jde o uspokojení sportovce. Ale tím momentem, kdy se horolezectví začíná odlišovat od všeho ostatního a proč se prožitek stává mnohem silnějším, je riziko, které podstupujete, když váš život závisí na vašem vlastním úsudku. Pořád něco objevujete, ať už hranice svých možností, nebo místa, kam se před vámi ještě nikdo nedostal.“ - Chris Bonington (Hatting, 1999).
Dva citáty a postřehy dvou slavných horolezců mají společnou jednu věc.
Je to snaha popsat nějakým způsobem horolezectví jako takové. Samozřejmě můžeme říct, že jde o sportovní disciplínu, a je to správné tvrzení. Nicméně pro milovníky hor je to sotva dostačující popis. Přesnějším vyjádřením by tak mohlo být, že jde o sportovní disciplínu, která je pro mnohé vášní, posedlostí, životním stylem a především radostí.
Horolezectví není ničím novým, jeho počátky můžeme hledat už v 17. století. O historii a současnosti tohoto sportu bude následující kapitola.
Nejdříve ale slovníček pojmů pro lepší obeznámení s terminologií.
3.1 Slovníček pojmů
AGFIS - Asociace mezinárodních sportovních federací.
Aklimatizace – Schopnost organismu přizpůsobit se vysoké nadmořské výšce.
Alpinismus – Styl kloubící lezecké a lyžařské dovednosti.
Alpský styl – Styl zdolávání vysokohorských vrcholů, spoléhající pouze na schopnosti horolezce, bez podpůrného týmu a bez budování postupných táborů.
25
Big walls - Výstupy vysokou skalní plochou trvající i několik dní.
Bouldering (z anglického boulder – kámen, balvan) – Lezení na jakémkoliv malém skalním útvaru bez použití lana včetně lezení na stěnách a stavbách.
Cesta – Varianta výstupu, kterou lezec postupuje k vrcholu.
Druholezec – Lezec, který zdolává lanovou délku za prvolezcem.
Expediční lezení – Lezení zajištěné podpůrným týmem a množstvím vybavení.
Hřeben – Úzký skalní, ledový nebo sněhový hřbet.
Jištění – Činnost zajišťující bezpečnost lezce před pádem.
Karabina – Specifická slitinová pomůcka sloužící k jištění lezce, zavěšování materiálu atd.
Klasický styl – Klasické zdolávání vrcholů expedičním stylem.
Komerční expedice – Expedice pracující na komerčním principu umožňující za stanovenou částku zdolání vrcholu pod vedením zkušeného horolezce.
Lanová délka – Úsek mezi dvěma hlavními jistícími body na skalní stěně, ve sněhu nebo ledu.
Ledové lezení – Specifická disciplína, kdy k lezení slouží čistě ledový podklad, často zmrzlé vodopády apod.
Lezečky – Speciální lezecká obuv.
Mixové lezení – Lezení v terénu, kde je zastoupen jak ledový, tak sněhový a skalní podklad.
Objektivní nebezpečí – Skutečnosti, které horolezci nemohou ovlivnit, například padání kamenů, laviny, blesk.
Průvodce – Chápáno jako tištěná podoba návodu na zdolání vrcholu, obrázky, náčrtky, fotografie, popisky atd.
Prvovýstup – První zdařilý výstup na vrchol danou cestou (popř. zvolenou variantou).
Skoba – Kovová pomůcka s okem na upevnění karabiny, která se zatlouká do spár a používá se jako jistící bod.
Slaňování – Způsob sestupu z vrcholu využívající sjezd po laně.
Sólovýstup – Samostatný výstup jednoho horolezce na vrchol.
Stěna – Rozsáhlý strmý sráz hory.
26
Šerpa – Příslušník vysokohorského etnika žijící na území Himálaje ve velkých nadmořských výškách, často využíván expedicemi, jako nosič, kuchař a vůdce.
Technické lezení – Složité a obtížné pohyby, které vyžadují značnou dovednost, rozvahu a techniku.
UIAA - Mezinárodní horolezecká a lezecká federace.
Umělá stěna – Umělé vybudovaný lezecký terén, často v tělocvičnách a halách.
Umělý kyslík – Kyslíkový přístroj sloužící k dodávce kyslíku do těla horolezce ve velkých nadmořských výškách, zmírňuje následky špatné aklimatizace, pomáhá přežít ve velkých nadmořských výškách.
Výše zmíněné pojmy patří mezi nejzákladnější horolezecké termíny.
Věřím, že jejich vysvětlení, prostřednictvím slovníčku, pomůže pro lepší porozumění některým částem práce.
V následující kapitole budou stručně popsány zlomové okamžiky v historii horolezectví a legendární jména s ní spjatá.
3.2 Historie evropského lezení
Hory a jejich tajemství jsou lákadlem pro celé generace lidí. Svou výškou a nepřístupností se staly místem, kde podle dávných civilizací žili bohové (Olymp, Nandadévi, Kailas). Můžeme se ale domnívat, že se lidé vydávali do hor i v dobách mnohem starších. Soudí o tom různé kosterní nálezy objevené v Evropě (Rakousko – Ötzi) ale i jinde ve světě.
Psal se rok 1492. Zámořská putování Kryštofa Kolumba jsou v plném proudu. Karel VIII. je francouzským králem. Pro historii horolezectví je ale důležité, že francouzský šlechtic Antoine de Ville je pověřen zdoláním
„nezdolatelné“ hory Mont Aiguille. Svého úkolu se s nelibostí zhostí a za pomoci zhruba dvaceti mužů z různých profesí (žebříkáři, sluhové, duchovní,…) se mu podaří na vrchol dne 26. června 1492 opravdu vystoupit. Jedná se pravděpodobně o první historicky doložený alpinistický výstup v dějinách.
27
S nástupem osvícenství se pozornost lidí stáčí od boha k člověku a k přírodě. Rozvoj zaznamenávají snad všechna vědecká odvětví (přírodověda, chemie, fyzika,…). Lidé chtěli objevovat a poznávat. To bylo bezesporu i prvotní motivací několika odvážlivců, kteří si vytýčili za svůj cíl zlézt nejvyšší horu Evropy - Mont Blanc. Aktéry tohoto odvážného podniku byli Horace Bénédict de Saussure (přírodovědec), Mark Théodor Bourrit (zpěvák na kůru), Michael Gabriel Paccard (lékař), Jacques Balmat (rodák z Chamonix), Richard Pocock (anglický cestovatel). Na samotný vrchol vystoupali jen dva ze zmíněných pánů (Michael Gabriel Paccard, Jacques Balmat), stalo se tak 8. srpna 1786 v 18 hodin 23 minut. Právě tento výstup znamenal doslova revoluci v alpském lezení. Nelze opomenout, že první žena zdolala Mont Blanc o zhruba 50 let později. Roku 1838 se Henriettě d´Angeville (bylo jí 40 let) podařilo vystoupit na vrchol bez pomoci dalších osob. Před ní byla na vrcholu ještě Marie Paradisová (1809), její výstup se však díky výrazné pomoci dalších osob za první nepočítá.
Po zlezení Mont Blancu začíná doslova hon za ostatními velkými horskými vrcholy. Velice úspěšnými se v tomto ohledu stali především Angličané, následovaní Itali a Francouzi. Jméno britského horolezce Edwarda Whympera (zdolal Matterhorn 13. července 1865) je dnes již legendou. Matterhorn byl Whymperovým životním cílem. Bohužel radost ze zdolání tohoto horského masivu zkazila nehoda při sestupu (čtyři členové výpravy zahynuli). Další velká jména horolezectví přelomu 19. a 20. století jsou například Albert Frederick Mummery (zakladatel moderního horolezectví), Hias Rebitch, Emilio Comici, Pierre Allain (jako první použil péřovou bundu a duralovou karabinu při bivakování), Riccardo Cassin, Anderl Heckmair (v roce 1938 zdolal severozápadní stěnu Eigeru), John Harlin, Emil Solleder (nejlepší lezec v Dolomitech ve dvacátých letech 20. století), Kurt Diemberger (himalájista, fotograf, filmař a propagátor nošení ochranné přilby).
28
3.3 Historie světového lezení
S nástupem 20. století se do hledáčku zájmu horolezců dostává Himaláj.
Na objevování a zdolávání himalájských vrcholů se podílejí především Angličané.
George L. Mallory je jednou z legend, které se významně zapsaly do dějin horolezectví. V roce 1911 zdolal Mont Blanc. V roce 1913 pokořil Pillar Rock (Velká Británie), cestou, která je považována za vůbec jednu z nejtěžších (výstupová cesta nese dnes jeho jméno). Následně se Malloryho pozornost stočila na východ. Jeho dalším cílem se stal nejvyšší vrchol planety – Mount Everest.
Mallory byl účastníkem hned několika expedic, v jedné z nich se mu podařilo dostat až výšky přesahující 8000 metrů nad mořem. Při svém posledním pokusu (r. 1924) ho doprovázel horolezec Andrew Irvin. Oba však záhadně zmizeli.
O prvovýstupu Malloryho na Everest se dnes jen spekuluje.
První úspěšný výstup na Everest se připisuje novozélandskému horolezci Edmundu P. Hillarymu a Šerpovi Tenzingu Norgayovi. Vrcholu dosáhli 29. května 1953 v 11 hodin 30 minut dopoledne.
První ženou, která stanula na Everestu, byla Japonka Džunko Tabei (16. květen 1975), první Evropankou pak Polka Wanda Rutkiewiczová (1978).
První Čechoslováci na vrcholu Everestu byli Zoltán Demján a Josef Psotka (15.
říjen 1984). Prvním českým horolezcem po rozpadu federace Leopold Sulovský (1991).
Po prvním oficiálním zdolání Everestu (r. 1953) se mění celý pohled na horolezectví jako takové. Díky moderním technologiím a špičkovému vybavení se stávají výstupy na Everest ale i další velehory světa čím dál více
„jednodušší a bezpečnější.“ Důkazem je například zdolání Everestu Šerpou, kterému bylo 77 let (r. 2009). Možná i proto se zhruba od sedmdesátých let 20. století část horolezecké obce soustředí na výstupy, které kladou větší důraz na schopnosti lezce a čistotu provedení výstupu. Obrovskou ikonou je v tomto směru Reinhold Messner.
Reinhold Messner je italský, německy mluvící horolezec, cestovatel a spisovatel. Proslavil se svými neuvěřitelnými sólovýstupy na nejvyšší hory světa. Je propagátorem lezení v „alpském stylu.“ To znamená zdolání hory
29
s minimálním možným technickým vybavením a s co nejmenší (nebo žádnou) doprovodnou skupinou. Většinou tedy jde o mimořádně nebezpečné sportovní výkony, které si ale zaslouží uznání a respekt. Reinhold Messner zdolal jako první všech 14 světových osmitisícovek. Vystoupil na Mount Everest bez použití kyslíku. Kromě toho byl také prvním, kdo vylezl na Mount Everest sólovýstupem bez použití lan.
3.4 Nastupující trendy
Současné horolezectví dále pokračuje směrem, který započali v 70. letech 20. století horolezci jako Messner, D. K. Scott (anglický horolezec, jedna z nejvýznamnějších horolezeckých osobností), Tadeusz Piotrowski (polský horolezec, pokládán za světovou horolezeckou jedničku v 70. letech), Jerzy Kukuczka (polský horolezec, světová špička z 80. let), Peter Habeler (rakouský horolezec, prvovýstupy v Yosemitech, spolupráce s Messnerem) a mnoho dalších.
Tento směr se tedy dále vyznačuje postupným opouštěním od velkých expedic.
Na vrcholy hor vyráží malé skupinky lezců nebo jednotlivci samostatně (viz. sólovýstupy). Stále více sílí přesvědčení, že mnohem cennější je výstup bez použití umělého kyslíku. Opouští se od využívání dalších osob a zvířat jako nosičů. Horolezec si tedy nese vše, co potřebuje, s sebou.
Novinkou posledních let jsou tzv. komerční expedice, které jsou specifické v tom, že i laik může společně se zkušenými průvodci a horolezci (někdy i slavnými) zlézt horu, kterou by jinak díky nedostatku vědomostí a dovedností nezdolal. Podmínkou pro takový druh „dovolené“ jsou samozřejmě peníze.
Financování horolezeckých expedic je v posledních letech velkým problémem. Horolezci se musí soustředit na shánění darů od sponzorů, nebo dlouhá léta šetřit.
Čím dál větší zájem veřejnosti o horolezectví vede některé „horské“ státy k zavedení různých poplatků za pobyt v horách a za výstup na vrchol. Tyto poplatky nejsou vždy zlem, protože ne všechny expedice se chovají k horám a krajině okolo nich ohleduplně. Peníze získané od horolezců jsou zpětně
30
investovány do programů, které udržují hory čisté. V neposlední řadě jsou tyto peníze vítaným příjmem státních pokladen těchto většinou rozvojových zemí.
3.5 České působení ve velehorách
Mezi již zmíněná jména československého horolezectví patří dále například Josef Rakoncaj, Josef Nežerka, Leopold Sulovský, Radek Jaroš, Miroslav Caban, Vladimír Nosek, Dina Štěrbová a Soňa Boštíková – Vomáčková, Klára Poláčková.
Josef Rakoncaj je český horolezec. Co do počtu vylezených osmitisícových hor jde o druhého nejúspěšnějšího lezce v československé historii.
Zdolal dohromady osm ze čtrnácti nejvyšších vrcholů planety. Je prvním, kdo dvakrát zdolal nejobávanější horu K2 (Čhogori). Kromě toho má na svém kontě řadu prvovýstupů (Lhotse Šar – 1984, Šiša Pangma – 1990).
Leopold Sulovský je prvním českým horolezcem, který stanul na Mount Everestu (1991). V 90. letech patřil mezi světovou horolezeckou elitu. Na svém kontě má řadu prvovýstupů (Piz Badile – 1980, Nanda Devi – 1981). V roce 2005 a 2007 se účastnil expedic na vrchol K2. Přesto mu právě tato hora stále odolává.
Radek Jaroš je horolezcem, který překonal Josefa Rakoncaje co do počtu vylezených osmitisícových vrcholů. Má jich dnes na kontě devět. Jako svůj cíl si ale stanovil zdolat všech čtrnáct osmitisícových vrcholů. Mezi jeho největší úspěchy patří výstup na Mount Everest (1998), Broad Peak (2003) nebo Manaslu (2009).
Dina Štěrbová je bývalá československá horolezkyně slovenského původu.
Na svém kontě má přes 300 výstupů v Tatrách a dva úspěšné výstupy na osmitisícové vrcholy. Dvakrát se také pokoušela zdolat Mount Everest (1991, 1992). V roce 1994 vedla expedici na horu Broad Peak, která ale skončila nezdarem (dva členové nešťastně přišli o život).
Soňa Boštíková – Vomáčková je česká horolezkyně, jedna z největších postav tohoto „sportu.“ Boštíková je první Českou, která zdolala Mount Mckinley (1997). Jako první žena vystoupala na Makalu (1998) bez použití umělého
31
kyslíku. O rok později se Boštíková zapsala do statistik jako druhá žena, které se zdařil výstup na Lhoce (1999). V letech 2000 – 2005 se pokoušela vystoupit na K2 a Mount Everest (zatím neúspěšně).
Klára Poláčková je česká horolezkyně. V roce 2007 se jí podařilo s expedicí Tissot Everest vystoupit na nejvyšší horu světa. Je tak první Českou, které se to povedlo. Kromě Everestu má na svém kontě také Aconcaguau (2005), která je nejvyšší horou Jižní Ameriky a šestou nejvyšší horu světa – Čo Oju (2006).
Miroslav Caban je český horolezec, který se do povědomí horolezecké obce zapsal především úspěšným dokončením projektu „Koruna planety“
(v anglickém originále „Seven Summits“ neboli „Sedm vrcholků“). Kromě Cabana patří do elitní společnosti českých lezců, kterým se povedlo tento projekt ukončit, ještě pražský primátor Pavel Bém.
Seven Summits je projekt, který vymyslel v 80. letech 20. století amatérský horolezec a podnikatel Richard Bass. Cílem projektu je zdolat nejvyšší vrcholy všech kontinentů. Bassovu myšlenku dál rozvíjel i Reinhold Messner, který upravil Bassův seznam a nahradil některé vrcholy jinými (mnohdy těžšími).
Kuriozitou je to, že ani v jednom ze zmíněných seznamů nefiguruje Mont Blanc jako nejvyšší hora Evropy (jeho místo zaujímá kavkazský Elbrus). Kompletní tabulka „Seven Summits“ společně s tabulkou nejvyšších vrcholů planety následuje níže. Volně dle Ballu (1997), Dieška (1989), Dieška a Širl (1984) a ČHS (2010).
32
Tabulka 1 : Seven Summits
(zdroj - http://cs.wikipedia.org/wiki/7_Summits ze dne 2. 4.2010)
Koruna planety (Seven Summits)
„Bass“ „Messner“ Vrchol
Výška (m) Kontinent Pohoří
X X Kilimandžáro 5895 Afrika Kilimandžáro
X X Vinson Massif 4892 Antarktida Ellsworth
X Kosciuszko 2228 Austrálie Sněžné hory
X Carstensz Pyramid 4884 Oceánie Sudirman
X X Mount Everest 8848 Asie Himaláje
X X Elbrus 5642 Evropa Kavkaz
X X Mount McKinley 6194 S. Amerika Kordillery
X X Aconcaqua 6962 J. Amerika Andy
33
Tabulka 2 : Hlavní osmitisícové vrcholy planety (zdroj - Dieška, Širl, 1989)
Hlavní osmitisícové vrcholy planety
Mount Everest ( Čomolungma ) 8 848 m
K2 ( Čhogori ) 8 611 m
Káčandžunga 8 586 m
Lhoce 8 516 m
Makalu 8 463 m
Čho Oju 8 201 m
Dhaulágiri 8 167 m
Manásulu 8 156 m
Nanga Parbat 8 125 m
Annapúrna 8 091 m
Gašerbrum I ( Hidden Peak ) 8 068 m Broad Peak ( Phalčan Kangri ) 8 047 m
Gašerbrum II 8 035 m
Šiša Pangma 8 013 m
V následující kapitole bych chtěl vysvětlit rozdíl mezi tradičním a sportovním lezením. Chci také objasnit některé termíny a velice jednoduše vysvětlit podstatu hlavních sportovních odvětví, která vycházejí z tradičního nebo sportovního pojetí lezení.
34
3.6 Současné lezení a jeho základní třídění
V této podkapitole bych rád krátce popsal současný stav horolezeckých disciplín a jejich základní rozdělení.
Během let prošlo horolezectví mnoha zásadními změnami. V počátcích se horolezectvím označovalo převážně zdolávání horských vrcholů. Horolezcem byl ten sportovní nadšenec, který se pohyboval převážně ve vysokohorských terénech, zdolával vícedélkové cesty. Musel také disponovat dovednostmi a hlubokými znalostmi, které byly nutné pro výstup a přežití v nehostinném prostředí hor. Obyčejně také čelil vyšší míře rizika než lezec. Lezec je každý člověk, který rád šplhá a je prakticky jedno kde, kdy, a po čem. Lezci jsou lidé, které vídáme lézt po umělých stěnách, zdech, budovách, skalkách, balvanech, atd.
Míra rizika úrazů bývá také mnohem menší.
Slovo horolezectví dnes funguje jako zastřešující pojem, pod který řadíme celou řadu dalších sportovních disciplín. Můžeme tedy říct, že dnešní horolezectví je vše, počínaje boulderingem, a konče expedičním lezením ve velehorách.
V následujících odstavcích se seznámíme se základním rozdělením lezeckých odvětví.
3.6.1 Sportovní lezení
Je jedním ze směrů volného lezení. Jeho prvopočátky můžeme hledat v USA, kde se začalo rozvíjet v 70. letech. Za duchovního otce sportovního lezení je považován především John Gill.
Sportovní lezení se vyznačuje především vyšší náročností na fyzickou přípravu lezce. Po stránce psychické není tak náročné jako tradiční způsob lezení.
Leze se většinou po předem vynýtovaných cestách. Vzdálenost mezi jistícími body je poměrně malá (cca 4 metry). V případě pádu je doba letu kratší, díky tomu hrozí i menší riziko vážnějších úrazů, či dokonce úrazů smrtelných.
35
3.6.2 Tradiční způsob lezení
Na rozdíl od sportovního lezení nemusí být tradiční lezení tak náročné, pokud jde o obtížnost cesty, která je lezcem zdolávána. Při tradičním lezení je nutné sladit fyzickou, psychickou a technickou přípravu lezce. Proto je tradiční způsob lezení mnohem obtížnější než lezení sportovní.
Oba dva výše zmíněné směry mají soutěžní i nesoutěžní formy. Podle toho se pak dále dělí na celou řadu dalších odvětví. V dalších odstavcích zmíním jen některé.
Lezení na obtížnost
Jde o druh sportovního lezení, má i soutěžní formu. Cílem lezce je vylézt co nejvýše. Lezecká cesta je pro lezce nová a neznámá. Lezec cestu studuje až těsně před vlastním výstupem.
Lezení na rychlost
Jde o druh sportovního lezení, má především soutěžní formu. Cílem je, jak už název napovídá, zdolat danou cestu v co nejkratším možném čase.
Bouldering
Bouldering je odvětvím sportovního lezení, má i soutěžní formu. Českým doslovným překladem je „balvanování.“ Jde o mladý sport. Cílem je zdolat co nejvíce bouldrových problémů (krátkých cest) co nejmenším počtem pokusů.
Pískovcové skalní lezení
Pískovcové skalní lezení náleží do skupiny tradičního lezení. Zmiňuji ho především pro jeho velkou oblíbenost právě v našich končinách. Lezení v pískovcových stěnách a věžích s sebou nese značné riziko. Jednak pro lezce, který leze po povrchu, který nepatří mezi nejpevnější a nejstálejší. A jednak pro samotné pískovcové útvary, které se díky nešetrnému přístupu některých lezců doslova ztrácejí před očima.
36
Lezení na nepískovcových skalách
Tato odnož patří do skupiny jak tradičního, tak i sportovního lezení. Jak již název napovídá, jedná se o lezení na jiných než pískovcových stěnách (např.: žula, vápenec,…).
Lezení vícedélkových cest
Vícedélkové lezení se pohybuje na hraně mezi lezením a horolezectvím.
Cesty bývají mnohodélkové, proto je nutné budovat stanoviště kvůli odpočinku. Lezec musí mít dobré znalosti o technickém vybavení, které je pro zdolání cesty nutné.
Další lezecké disciplíny už jen okrajově.
Mixové lezení spadá do skupiny tradičního lezení. Jde o lezení v různých terénech, které do sebe libovolně navazují (skála, led, sníh,…).
Ledové lezení je ze skupiny tradičního lezení. Lezci pomocí cepínů a dalšího speciálního vybavení zlézají ledovcové vodopády. Ledové lezení je jedna z dalších velice oblíbených lezeckých disciplín u nás.
Big Walls (velké stěny), jde o horolezeckou disciplínu, kde je třeba zdolávat stěny, které jsou vysoké 1500 a více metrů. V takových stěnách je nutné budovat tábory a postupová jištění.
Velehorské a výškové horolezectví spadají do tradičního lezení. Obě vyžadují po lezcích kombinaci fyzické a psychické připravenosti. Kladou nemalé nároky na technické vybavení, znalost terénu, odhadování objektivního rizika. Horolezci se pohybují v nadmořských výškách kolem 5000 metrů (při výškovém lezení i 8000 m). Volně dle Vomáčko, Boštíková (2003).
37
3.7 Lezecké soutěže pro děti a mládež
Jak již bylo řečeno výše, sportovní i tradiční lezení mají svojí soutěžní i nesoutěžní formu. V této kapitole bych rád uvedl některé české a zahraniční sportovní akce a poháry, které se pořádají pro děti a mládež. Jde o zástupce soutěžních forem sportovního lezení.
V České republice se konají především závody zaměřené na obtížnost a rychlost. Bouldering u nás nemá vybudovanou tak silnou pozici jako jiné druhy lezeckých disciplín. Proto se v Česku zatím nepořádá tolik soutěžních akcí a pohárů na špičkové úrovni jako v jiných zemích, kde má bouldering své pevné místo. Vše se tedy zatím odehrává jen na „lokální úrovni.“
Všechny oficiální soutěže a poháry zaštiťuje v Česku jediná organizace, tou je Český horolezecký svaz (dále jen ČHS).
ČHS je občanské sdružení sdružující horolezce, sportovní lezce a skialpinisty. Toto sdružení má dnes přes 10 tisíc členů, kteří navštěvují více než 500 lezeckých oddílů. Hlavním posláním ČHS je především rozvoj horolezeckého sportu a jeho blízkých odvětví, prosazování zájmů svých členů vůči ostatním horolezeckým organizacím, nebo ve vztahu k orgánům státní správy. ČHS se také stará o údržbu skalních oblastí České republiky, dbá na dodržování pravidel lezení ve volné přírodě. V součinnosti s orgány ochrany přírody se snaží zachovat přírodníx bohatství České republiky. Vydává a doporučuje vhodné metodické příručky, školí horolezecké instruktory.
V dalších řádcích této práce jsou zmíněny důležité lezecké soutěže a poháry, které jsou určeny především dětem a mládeži.
Český pohár mládeže
Je hlavní lezecká soutěž v ČR. V rámci poháru jsou uspořádány 4 závody a Mistrovství České republiky, na závěr soutěže se vyhlašuje celkový vítěz Českého poháru mládeže v jednotlivých kategoriích. Vyhrávají ti závodníci, kteří za soutěžní rok nasbírají nejvíce bodů. Soutěží
38
se ve čtyřech věkových kategoriích. Závody jsou zaměřené převážně na obtížnostní lezení. Lezení na rychlost je ale také zastoupeno.
TENDON CUP
Závody mládeže TENDON CUP jsou určeny pro začínající a středně pokročilé lezce do 15 let věku. V průběhu roku probíhají na území České republiky dvě série závodů. Každá série má svého vítěze v mužské i ženské skupině. Opět se závodí ve čtyřech věkových kategoriích. Klíčem k vítězství je získání co největšího množství bodů v jednotlivých závodech. TENDON CUP je pro tento rok (2010) zaměřen na lezení na obtížnost.
EYS – Evropská série mládeže a Mistrovství světa juniorů
Je vrcholná mezinárodní akce, která je cílem mladých závodníků. V rámci EYS jsou pořádány závody v různých evropských městech, na konci série se vyhlašuje celkový vítěz. Každý rok pořádá Mezinárodní federace sportovního lezení (IFSC) Mistrovství světa juniorů – loni (2009) se uskutečnilo ve francouzském Valence, letošní (2010) MS Juniorů bude v září ve skotském Edinburghu.
Mezinárodní soutěže pro děti
IFSC pořádá soutěže pro děti pod 14 let – tedy pro děti, které se ještě nemohou účastnit Evropského poháru. Pro takto malé závodníky existuje několik mezinárodních soutěží – např. Rock Junior v italském Arcu, Youth Color Climbing Festival v rakouském Imstu a podobně.
Podrobnější a ucelenější informace o jednotlivých pohárech jsou na ČHS (2010).
