Příspěvek ke studiu dějin Spojených států amerických: hudba a její vliv na americkou společnost šedesátých let dvacátého století Technická univerzita v Liberci

(1)

Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A

PEDAGOGICKÁ

Katedra: Historie

Studijní program: Specializace v pedagogice

Studijní obor: Anglický jazyk se zaměřením na vzdělávání Historie se zaměřením na vzdělávání

Příspěvek ke studiu dějin Spojených států amerických: hudba a její vliv na americkou

společnost šedesátých let dvacátého století

Bakalářská práce: 13–FP–KHI–123

Autor: Podpis:

Lenka TREUTNEROVÁ

Vedoucí práce: Michal Ulvr, PhD.

Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

52 0 0 0 8 0

V Liberci dne 22. 7. 2013

(2)

(3)

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Příspěvek ke studiu dějin Spojených států amerických:

hudba a její vliv na americkou společnost šedesátých let dvacátého století

Jméno a příjmení autora:

Lenka Treutnerová

Osobní číslo: P09000202

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 22. 7. 2013

Lenka Treutnerová

(5)

Poděkování

Touto cestou děkuji panu doktoru Michalu Ulvrovi za jeho pomoc a rady při vypracovávání této bakalářské práce. Za pomoc při formální úpravě práce děkuji Dušanu Ramírezovi. Svým rodičům děkuji za to, že mi umožnili studovat.

(6)

Anotace

Bakalářská práce řeší problematiku šedesátých let dvacátého století ve Spojených státech amerických, a to zejména rasové problémy a alternativní hnutí za obnovu neetablované společnosti a za její změnu zejména. To vše ruku v ruce spojené s vlivem hudby, a to jak alternativní, tak i téměř mainstreamové. Tato práce se od beatniků dostává přes Martina Luthera Kinga až k hnutí hippies. Hudební vlivy jsou prostoupeny celými dějinami a v šedesátých letech odehrávají zejména důležitou roli.

Právě z tohoto důvodu se tato práce věnuje tomuto tématu.

Klíčová slova

Alternativní hudba, hippies, beatnici, Martin Luther King, establishment, festival

Annotation

This bachelor thesis deals with issues of the sixties in the twentieth century in the United States of America, especially racial problems and alternative movements of non-established society. These issues were influenced by music, both underground and almost mainstream music. The bachelor thesis is concerned with beatniks, Martin Luther King, hippies, hippie movements and with other issues. Music always had a certain effect on history and it plays a very important role in the sixties. Therefore this bachelor thesis is dedicated to this theme.

Key words

Alternative music, hippies, beatniks, Martin Luther King, establishment, festival

(7)

Obsah

Úvod ……….8

1. Nenásilný odpor vůči stereotypnímu nastavení společnosti aneb Hudbou k lepším zítřkům ... 9

1.1Beat generation a její nonkonformní postoj vůči většinové společnosti ... 9

1.2Sanfranciské Haight-Ashbury: epicentrum zrodu hippie kultury ... 15

2.Hudební scéna let šedesátých na pozadí kulturních hnutí... 19

2.1Vznik alternativní hudební společnosti v San Francisku ... 19

2.2Britská invaze ... 21

2.3Protiválečné písně ... 23

3.„Jsem černej, jsem hrdej!“Hnutí za občanská práva Afroameričanů... 26

3.1„Mám sen, že jednou budem dál.“ Úloha Martina Luthera Kinga v boji za lidská práva ... 29

3. 1. 1 Martin Luther King - zpěvák míru „ve jménu lásky“ ... 35

4.Generační propast v 50. a 60 letech v USA ... 36

5.Woodstock: Bahenní lázeň a hudební terapie ... 39

5.1 Největší párty, kterou kdy svět poznal ... 42

5.2 Obyčejný koncert ... 44

5.3 Dopad festivalu ve Woodstocku na americkou společnost ... 45

6. Závěr ….... ... 46

7.Bibliografie ... 48

7.1 Literatura ... 48

7.2 Webové stránky ... 50

7.3 Multimédia ... 51

7.4 Prameny ... 51

(8)

8

Úvod

Tato bakalářská práce se zabývá důležitou dekádou v dějinách Spojených států amerických. Šedesátá léta dala prostor pro vznik mnoha hnutím a skupinám, jež se nedílnou součástí podílely na utváření dějin následujících desetiletí. Šedesátá léta se vyznačují drastickými změnami ve společnosti, kultuře i politice, ale ty nezapočaly 1.

ledna roku 1960. Pramení v letech předcházejících a padesátá léta jsou jakýmsi úvodem let šedesátým. V této době se formují nonkonformní postoje a hnutí, které reagují na establishment v tehdejší společnosti. Tu se snaží změnit, jako například hnutí kolem osoby Martina Luthera Kinga, nebo například beatnici či hippies, kteří ostatním nabízejí vlastní filozofii života, ale primárně neusilují o změnu v celé společnosti. A to vše na pozadí hudebních vlivů.

Hudba ovlivňovala dění a zároveň byla sama ovlivněná událostmi. V mnoha případech to takto funguje jako kruh, kdy se na událost zareagovalo vznikem písně, která pak ovlivnila další dění. Hudební scéna šla vždy ruku v ruce s hnutími, a to zejména s těmi, kterým se práce věnuje. Tato hnutí a další otázky jsou v textu rozebírány tematicky a chronologicky.

Cílem práce je dokázat propojení hudebních vlivů s historickými událostmi ve zkoumaném období. Analýzou dostupné literatury bude zjištěna míra vlivu hudby na společnost a zejména na dění v ní. Interpretací pramenů, a to zejména písní, které v této době vznikly, bude doložena spojitost s dobou a děním ve společnosti. Pomocí výkladu daných písní a zkoumáním kontextu jejich vzniku se práce dobere k závěru, že písně ovlivňovaly dění ve společnosti a byly důležitým doprovodným faktorem při utváření těchto dějin. Interpretace videodokumentů, které zobrazují danou dobu, pomůže lepšímu náhledu na literaturu a jejímu následnému kritickému zhodnocení.

(9)

9

1. Nenásilný odpor vůči stereotypnímu nastavení společnosti aneb Hudbou k lepším zítřkům

1.1 Beat generation a její nonkonformní postoj vůči většinové společnosti

Beat generation byla skupinou autorů-umělců, kteří se zformovali v průběhu padesátých let v reakci na stereotypní život většiny tehdejších Američanů, který do jisté míry odsuzovali a sami se ho stranili. Svým beatnickým postojem se chtěli vzepřít tehdejší zavedené a společností masově ctěné kultuře. Tak vytvářeli alternativní, prozatím neoficiální, způsob života a psané kultury. Beatnici tvořili svá díla za doprovodu hudby. Často sedávali v kavárnách s živou, zejména jazzovou, hudbou.

Mimo toho, že zde debatovali, tak v tomto prostředí skládali své básně a psali své spisy.

Toto prostředí bylo příjemné a pro jejich tvorbu tudíž „plodné“.

V padesátých letech 20. století se rozmáhal „předměstský fenomén“. Obyvatelé si na předměstích stavili rodinné domky s bílým plotem, o chod domova se starala „žena v domácnosti“. Každý měl auto a práci a všichni žili stejně poklidně, ale pro beatniky stereotypně. Právě proti tomuto způsobu života se beatnici stavěli, protože nestáli

„o budoucnost v podobě zajištěné penze“¹ a „považovali předměstí za vězení.“

„Protestovali proti tomu, co bylo považováno za mdlé a konformní, a říkali, že život středostavovské Ameriky postrádá společenský a kulturní rozměr. … Jestliže se ostatní lidé nadšeně připojili k velkému stěhování na předměstí, oni vědomě odmítali blahobyt středního stavu a vytvářeli alternativní životní styl. Byli průkopníky toho, z čeho se postupně vyvinula neoficiální kultura.“² Možná paradoxně, ne však nelogicky, tito lidé často pocházeli ze střední třídy³, což mělo v kombinaci s jejich nestandardním pohledem na život vliv na jejich následnou činnost.⁴ To, čeho si nejvíc cenili, byla

1 HALBERSTAM, David: Černobílé desetiletí, 1. vyd. Praha, Prostor 2002, ISBN 80-7260-074-5, s.

275

2 Tamtéž, s. 275

3 Tamtéž, s. 278

4 Pokud měl člověk jiné ideály, než většina společnosti, tak tím spíše jej proti těm standardním stavěl fakt, že ze samotného stereotypu pochází.

(10)

10

svoboda. Mít možnost „zvednout se a vyrazit přes celou zemi ve chvíli, kdy se k tomu sami rozhodnou.“⁵

Prvním impulzem pro vznik hnutí byla existence společenství několika přátel a studentů z Kolumbijské univerzity v New Yorku. Překvapivě se do hnutí přidali studenti, kteří byli velmi úspěšní, ale „sami sebe vnímali jako vyvržence. Všechno na nich bylo tak nějak špatné: šaty, způsoby, prostředí, z něhož pocházeli,“⁶ jak je popsal David Halberstam. Allen Ginsberg studoval na Kolumbijské univerzitě, jako z počátku Jack Kerouac. Oba však studium nedokončili. Kerouac odešel, zatímco Ginsberg procházel revoltujícím obdobím již v době začlenění do beatnické skupiny přátel, které poznamenalo jeho způsob (ne)studia.⁷ Z Chicagské univerzity potom na Kolumbijskou univerzitu přestoupil Lucien Carr, který později Ginsberga s Kerouacem seznámil.

K beatnikům se přidal další spisovatel, John Clellon Holmes, jehož kniha Go⁸ se stala prvním beatnickým dílem. Společníci se pak scházeli v Greenwich Village, epicentru

„bohémského života.“⁹ Carr zde ostatní seznámil s Williamem Burroughsem, který byl, podle David Halberstama, životem zkušený, ale i zmučený. Léčil se na psychiatrii, nějakou dobu strávil ve vězení a uchyloval se k užívání drog.¹⁰ Ostatně jako všichni, ani Burroughs se nebránil jakýmkoli zkušenostem, které se daly dobře využít při tvůrčím psaní. Mezi ně patřil i výkon jakéhokoli zaměstnání. Vyzkoušení všemožných profesí však nebylo jedinou, ba ani zásadní cestou k dosažení co největšího množství zkušeností, které by mohly psaní obohatit o zajímavější a méně všední přístup. Užívání drog bylo na denním pořádku stejně tak jako sexuální experimenty.¹¹

5 HALBERSTAM, David: Černobílé desetiletí, 1. vyd. Praha, Prostor 2002, ISBN 80-7260-074-5, s.

275

6 Tamtéž, s. 275

7 Tamtéž, s. 275. Jack Kerouac se na univerzitu dostal díky fotbalovému stipendiu, avšak poté, co se zranil, školu opustil. Nemělo smysl pokračovat dále.

8 HOLMES, John Clellon: Go, Spojené státy americké, Scribner's 1952, ISBN 0-14-118839-1

9 HALBERSTAM, David: c. d., s. 276

10 Tamtéž, s. 277

11 LAWLOR, William T.: Beat Culture: Lifestyles, Icons, and Impact [online], Santa Barbara 2005, [vid.

9. 2. 2013], ISBN 1-800-368-6868, dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=MMZqLXP01e4C&pg=PA286&dq=jazz+and+the+beat+generation

(11)

11

Způsob jejich života byl bohémský. Neustálé debaty o svých myšlenkách, snech a emocích, jež si zaznamenávali a analyzovali, prokládaly jejich veřejné výstupy i volný čas. Když Carr, původní tvůrce skupiny, musel odejít do nápravného zařízení, ztratil svou pozici lídra, v níž jej zastoupil zapálený mladík Allen Ginsberg.¹² Ovšem fakticky to byl Kerouac, kdo byl pro „život“ skupiny nepostradatelný. „Byl to někdo, kdo unikl okovům středostavovské Ameriky,“¹³ což ostatní velmi oceňovali, a právě proto byl Jack Kerouac pro skupinu zcela nepostradatelný.

Jednou ze základních myšlenek hnutí byla důležitost procesu získávání všedních i nevšedních zkušeností. Nejkvalitnější a nejdůležitější se staly pro beatniky zločinecké prožitky, zejména pak ty, které obnášely pobyt ve vězení. „Beatnici si považovali každého, kdo dokázal být jiný, kdo žil mimo systém a zejména mimo zákon. Byli fascinováni životem zločinců a věřili, že lidé, kteří byli ve vězení, mají zkušenost esenciálního osvobození od systému.“¹⁴ John Clellon Holmes se o způsobu jejich žití vyjadřoval v knize Go takto: „Svět zašlých bejváků na zadních schodištích, kavárniček na Times Square, bebopových¹⁵ zapadáků, celonočního toulání, setkávání na nárožích, stopování, … barů, které frčí po celém městě … Svět obydlený lidmi, kteří

„visí“ na drogách a jiných návycích a hledají nový rozměr šílenství. … Tito lidé byli pořád v pohybu, vedli noční život, pobíhali kolem a „kontaktovali“ se, náhle mizeli ve vězení nebo na cestě¹⁶, aby se znovu vynořili a začali jeden druhého hledat. Život se podle jejich názoru odehrával v podzemí, byl plný záhad a zdálo se, že nemají potuchy o ničem, co je mimo realitu jejich údělu, … vně jejich posedlosti zběsilým jazzem, usilování nikdy se nezastavit.“¹⁷

&hl=cs&sa=X&ei=YS8pUajsLsaotAaM6oHYCg&ved=0CC0Q6AEwAA#v=onepage&q=jazz%20be at%20generation&f=false, s. 300

278

13 Tamtéž, s. 278

14 Tamtéž, s. 279

15 hudebních

16 Pravděpodobně odkaz na Kerouacovu nejznámější knihu Na cestě. Byla vydána až po několika letech sepsání, a to v roce 1957. KEROUAC, Jack: Na cestě, 1957

(12)

12

Hlavním hudebním žánrem, kterým se skupina nechala ovlivňovat, byl jazz.

Nejdůležitějšími z jazzových muzikantů byli Lester Young a Billie Holidayová. Později beatnici své veřejné recitace nechávali doprovázet jazzovou hudbou. Díky tomu vznikaly jedinečné „písně“. Někdy autoři spolupracovali s hudebníky přímo.¹⁸ Přednes básně s hudbou působil intenzivněji, více nekonvenčně. Nebyl to jen jazz, který beatniky ovlivňoval, ale také blues a folk rock, jejichž skladby se zaměřovaly na státní problémy, jako například špatné zacházení s černochy, ale mnoho dalších. Někteří z autorů, jako byl Burroughs, Ken Kesey a Ginsberg, našli oblibu ve spíše mainstreamových interpretech, jako například Beatles, ale zaujali je i alternativní The Grateful Dead.

Mezi další znaky jejich životního a uměleckého stylu patřilo hledání jakéhosi osvícení. S tím se obraceli na východní náboženství a filozofii. Začalo to u „objevování“ buddhismu¹⁹, dále se pokračovalo přes zen-buddhismus²⁰ a došlo se až k mnoha dalším modifikacím východních, tedy asijských náboženství. Jack Kerouac dokonce vytvořil několik rukopisů, které se nechaly inspirovat zen buddhismem. Ty byly později vydány jako „manuál“ pro provozování západní odnože zen buddhismu s názvem Wake Up²¹.²² K myšlenkám východního náboženství a filozofie se beatnici

9. 2. 2013], ISBN 1-800-368-6868, s. 244, dostupné z:

&hl=cs&sa=X&ei=YS8pUajsLsaotAaM6oHYCg&ved=0CC0Q6AEwAA#v=onepage&q=jazz%20be at%20generation&f=false

19 Buddhismus vznikl v 6. století př. n. l., a to díky jeho zakladateli Siddharta Gautamovi neboli Buddhovi. Buddhismus je jak náboženský, tak i filozofický směr. V podstatě je to způsob života, kdy se buddhisté učí, jak dosáhnout vyššího štěstí, čili nirvány. Buddhismus, in: Buddhismus [online], 14.

3. 2013 [vid. 14. 3. 2013], dostupné z: http://www.buddhismus.cz/

20 Zen-buddhismus je variantou buddhismu, šířil se „květinou, skalní zdí, výkřikem. Tradice zenového buddhismu je postavena na výzvě odhodit všechny naučené a vyčtené názory a postoje, na snaze dosáhnout pravdy přímou zkušeností.“ Tato myšlenka je podstatou myšlení beatniků, tak hipíků. Zen Buddhismus, in: Zen-Buddhismus [online], 14. 3. 2013 [vid. 14. 3. 2013], dostupné z http://zen- buddhismus.cz/

21 KEROUAC, Jack: Wake Up: A Life of Buddha, Spojené státy americké, 1955

22 WILLIAMS, Raymond - MANN, Gurinder Singh - NUMRICH, Paul: Buddhists, Hindus and Sikhs in America [online], New York, Oxford University Press 2001, [vid. 10. 2. 2013], ISBN 978-0-19-

(13)

13

dostali zejména díky multikulturalitě v San Francisku, které bylo značnou část 50. let hlavním místem beatnického dění.²³ San Francisko disponovalo čínskou čtvrtí, a právě i díky tomu se sem dostávaly východní vlivy, které beatniky zaujaly. Podepsaly se i na hudbě, která začala využívat východní hudební nástroje, jako například v písni Tomorrow Never Knows²⁴, kterou složili „Brouci“.

Skupina byla všeobecně fascinována černochy, jejich kulturou, a zejména pak jejich hudbou – Charlie Parker, Miles Davis – hudebníky, kteří s později stali hudebními legendami. Téměř stačilo, aby někdo poslouchal tuto hudbu a zajímal se o ni, a mohl volně vstoupit do beatnické společnosti. Dalším esenciálním znakem skupiny se stalo užívání drog, a to zejména těch nejdostupnějších. Mezi ně samozřejmě patřila marihuana a také benzedrin. Ten bylo možné zakoupit i v drogeriích. Marihuana, neboli „čaj“, jak ji beatnici nazývali, byla nejlepší cestou do duchovního světa, ve kterém se hledaly náměty k psaní, zatímco benzedrin či jen „beny,“ měl nepředvídatelné účinky.²⁵ Účinky marihuany na člověka, v porovnání s benzedrinem, popisuje jedna z postav v knize Go takto: „Na čaji je všecko obrovský. Všecko je největší! O to jde, chápeš? Všecko je pořád fantastický. Byl jsem taky na benzedrinu, přede dvěma rokama, nebo tak, a bejvalo mi mizerně… a měl jsem nějaký nutkání, chápeš? Pořád nějakej strach a dojezdy. … Byl jsem ohromnej a vážnej intelektuál, pořád dával dohromady nějaký knihy, uvažoval sem v hroznejch psycho-logickejch termínech a tak…“²⁶ V tomto stavu člověk hudbu poslouchal, nebo tvořil.

Z tohoto popisu je jasné, čemu beatnici dávali přednost. Zatímco „beny“

přikrmoval jedincovo skryté sebemrskačství, které se poté projevilo v plné síle a svou

533311-4, dostupné z: http://books.google.cz/books?id=8R- Kl2C1C7QC&printsec=frontcover&hl=cs#v=onepage&q&f=false

9. 2. 2013], ISBN 1-800-368-6868, s. 308, dostupné z:

&hl=cs&sa=X&ei=YS8pUajsLsaotAaM6oHYCg&ved=0CC0Q6AEwAA#v=onepage&q=jazz%20be at%20generation&f=false

24 THE BEATLES, Tomorrow Never Knows, 1966

280

26 Tamtéž, s. 280

(14)

14

„oběť“ utápělo v depresivních představách, „čaj“ byl pro ně drogou štěstí, která přinášela spíše uvolnění. Dá se říci, že „beny“ z části ilustruje „beat“ neboli zbitost a zbědovanost této skupiny.

V průběhu let se část skupiny přesunula z New Yorku do San Franciska.

Odešel Ginsberg za Nealem Cassadym. Sanfranciským středovým bodem hnutí se stalo knihkupectví a vydavatelství City Lights, kde se beatnici nadále střetávali. Ginsberg v této době pracoval na svém zásadním díle, básnické knize Kvílení²⁷, kterou psal v „rytmu moderního jazzu“.²⁸ Když byla báseň hotová, došlo k jejímu předčítání 13.

října 1955 v Galery Six. Kerouac Ginsberga „celý večer povzbuzoval pokřikem: „Go, go.“ … Mělo to naprostou magickou a neodolatelnou sílu, byl to manifest všech ztracených existencí padesátých let, odmítaných, odlišných, zavíraných, šílených…

Ginsbergu, tahle báseň tě proslaví v celém San Francisku.“²⁹ Kenneth Rexroth³⁰ nesouhlasil, tvrdil, že ho proslaví v celé Americe.³¹

Díla této skupiny nebyla veřejně příliš kladně vnímána. Nejedno dílo muselo

„čekat“ na to, aby mohlo být vydáno. V roce 1957 došlo k zatčení majitele vydavatelství za to, že nechal vydat Ginsbergovu báseň Kvílení. Ta byla považována za urážku společnosti svou obscénností. Odpůrci básně se domnívali, že oslavuje bohémský život plný užívání drog. V této době však měla tato literatura už své zastánce, a to i mezi kritiky – New York Times, kladná kritika Richarda Eberharta, předmluvu básni napsal velmi oblíbený básník William Carlos Williams. Ještě v roce 1957 skončilo soudní řízení ve prospěch Ginsberga a jeho Kvílení. „První část básně Kvílení přináší obraz světa z děsivého snu; druhá je obžalobou těch prvků moderní společnosti, které

27 Vydána 1956 v USA

284

30 Kenneth Rexroth, narozen v roce 1905, byl sirotek, který žil u své tety, nedokončil střední školu a již ve svých 15 letech, mimo jiného, začal publikovat v novinách. Procestoval celou zemi stopem, byl i v Evropě. Později začal psát poezii a pořádat týdenní sešlosti s přáteli a dalšími básníky, kde sdíleli své filozoické a básnické teorie. Rexroth tedy zorganizoval i vystoupení v Six Gallery. Kenneth Rexroth, in: Poets [online], [vid. 16. 4. 2013], dostupné z:

http://www.poets.org/poet.php/prmPID/1270

(15)

15

destruují základní kvality lidské přirozenosti; tyto prvky jsou převážně pojmenovány jako materialismus, konformita, mechanizace vedoucí k válce… Je zakončena prosbou o život v blaženosti…“³² Podle Timothyho Millera „Kvílení Allena Ginsberga … předznamenalo změnu směru, který nabírala alternativní kultura. To byla nová vlna poezie a neskutečná výzva oficiálnímu akademickému stylu, který nominoval americké poezii a který ani první beatnici nebyli schopní vyvrátit,“³³ a to zejména z počátku až do doby, kdy byla oficiálně schválena báseň, která byla podstatou beatu.

1.2 Sanfranciské Haight-Ashbury: epicentrum zrodu hippie kultury V 60. letech 20. století hrálo San Francisko klíčovou roli ve „vychovávání“

nových, alternativně smýšlejících hudebníků, ale i obyčejných lidí. Mimo toho, že se San Francisko stalo centrem beatové kultury, také se zde rozmáhalo hnutí hippies společně s hudební scénou. To k sobě neodmyslitelně patřilo. Mezi hlavní oblasti San Franciska, kde to žilo alternativní kulturou, patřila zejména oblast Haight-Ashbury. Tato část města byla dokonce turisticky velmi navštěvovaná právě díky takovému úkazu, jako byl jiný způsob života této společnosti. Turistický okruh byl známý jako „Hippie Hop“ nebo „Projížďka skrz safari psychedelie“³⁴ Zde se soustřeďovali hipíci z celého města a nejen odtud. Zvláštní skupinou hipíků byli takzvaní diggers, neboli diggeři³⁵.

32 Tamtéž, s. 285

33 MILLER, Timothy: The 60s Communes : Hippies and Beyond, [online], New York, Syracuse University Press 1999, [vid. 10. 6. 2013], ISBN: 0-8156-2811-0, s. 4, dostupné z: http://books.google.cz/books?id=wVLu4F1aOgcC&pg=PA313&dq=simple+life+of+a+hippie&hl=

cs&sa=X&ei=2aZ-

UbLwD4OhtAbhhIHQCw&ved=0CDUQ6AEwAQ#v=onepage&q=hippie&f=false, orig.: “Allen Ginsberg’s Howl … heralded the change of direction that the alternative culture was taking. It was a new blast of poetic wind, a stunning challenge to the formal, academic style that dominated American poetry and that even the earlier beat poets had been unable to dislodge.”

34 ANTHONY, Gene: The Summer of Love : Haight Ashbury at Its Height, [online], Ney York, Celestial Arts 1995, [vid. 7. 3. 2013], ISBN 0-86719-421-9, s. 27, dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=acPHXpbzQ_AC&printsec=frontcover&dq=the+summer+of+love+h aight+ashbury&hl=cs&sa=X&ei=HwFCUbq7L4OEtQaKpIDwAg&ved=0CC0Q6AEwAA

35 Výraz „digger“ pochází z Anglie z doby sedmnáctého století. Tímto termínem se označovala skupina farmářů, která lobovala za to, aby nepoužívaná pole mohla být svobodně využívaná všemi, kteří to potřebovali. Z tohoto ideologického základu si vzala příklad skupina lidí v San Franciscu, která se

(16)

16

Diggeři se nijak zvlášť od ostatních hipíků nelišili. Výjimkou bylo v zásadě jen to, že sháněli jídlo, aby jej mohli zpracovat a rozdat svým přátelům a dalším potřebným.

„Diggeři, pojmenovaní po hnutí … obránců prostého lidu proti královské uzurpaci, byli celkově pro rychlé rozrůstání hipsterské kultury³⁶. Na podzim roku 1966 začali diggeři, bojující proti moci peněz ve společnosti praktikovat „odpadkovou jógu“. Využívali zbytky ze společnosti, připravovali je a následně je rozdávali v Panhandle v parku Golden Gate. Také vedli obchody, ve kterých si „zákazníci“ mohli vzít jakoukoli věc podle libosti a žili v komunitě v několika domech, které se staly známými jako komunitní centra v Haight-Ashbury. Většinu jídla shromažďovaly ženy, které okouzlovaly pouliční prodavače a loudily z nich přebytky z farmářských trhů. Byly tak úspěšné, že jedna z nich později vzpomínala: „Měli jsme tolik jídla, že jsme dýně používali jako zarážky na dveře… Myšlení diggerů mělo velký vliv na vývoj alternativní kultury vůbec.“³⁷ V dokumentu Whicker’s World byli diggeři zachyceni na loukách, kde společně seděli, jedli, hráli a zpívali. Mnozí se k nim přidávali.³⁸

podle jejich vzoru pojmenovala. Základní myšlenkou je charita. San Francisští diggeři poskytovali potřebným zdarma jídlo. ANTHONY, Gene: The Summer of Love : Haight Ashbury at Its Height, [online], Ney York, Celestial Arts 1995, [vid. 7. 3. 2013], ISBN 0-86719-421-9, s. 27, dostupné z: http://books.google.cz/books?id=acPHXpbzQ_AC&printsec=frontcover&dq=the+summer+of+love +haight+ashbury&hl=cs&sa=X&ei=HwFCUbq7L4OEtQaKpIDwAg&ved=0CC0Q6AEwAA

36 Termín hipster je definován jako „podskupina mužů a žen obvykle kolem věku 20. a 30. roku věku, kteří si cení nezávislého myšlení, alternativní kultury, …, porozumění umění a alternativnímu rocku, kreativitě, …“ V šedesátých letech do této skupiny patří také hippies. Hipster, in: Urban Dictionary [online], [vid. 13. 6. 2013], dostupné z: http://www.urbandictionary.com/define.php?term=hipster, z orig.: „Hipsters are a subculture of men and women typically in thein 20’s and 30’s that value independent thinking, counter-culture, …, an appreciation of art and indie-rock, creativity,…

cs&sa=X&ei=2aZ-

UbLwD4OhtAbhhIHQCw&ved=0CDUQ6AEwAQ#v=onepage&q=hippie&f=false, z orig.: “The Diggers, named after movement of defenders of the commons against royal usurpation, were collectively a key catalyst for the great mushrooming of the hip culture. By the fall of 1966 the Diggers, fighting the supremacy of money in society, were practicing “garbage yoga”, taking society’s leftovers and distributing in the form of dishing up free food daily in the Panhandle extension of Golden Gate Park, running free stores in which “customers” could take and have items at will, and

(17)

17

Jako každá hippie skupina byla i skupina diggerů otevřenou společností, a tak se jejími členy mohl stát každý, kdo vyznával stejný způsob života, tedy absolutní svobodu a možnost činit dle své vůle. V Haight-Ashbury byly velmi nízké nájmy.

Diggeři tam žili a scházeli se ke zpěvu, poflakování se a braní drog. „Hipsterská městská centra … byla středisky radosti, míru a lásky …, která se brzy přetvářela v rezervoáry těžkých drog, pouličních zločinů a oficiálního utlačování opozičního životního stylu. V tomto bodě hipíci utekli do přátelských oblastí venkova, kde vytvářeli komunity jako nová místa pro objevování hipsterských vizí.“³⁹ Občas také vyrazili na letiště nebo do centra San Franciska hrát, přičemž nechali pouzdra na své nástroje otevřená pro případné finanční ocenění.⁴⁰ Tím, že hudebníci vyrazili na tak velká prostranství, dostávali svou hudbu mezi větší množství lidí, které mohli více ovlivňovat. Nejen svou hudbou, ale také vzezřením. Hipsterský styl úpravy zevnějšku měl typické rysy. Pohodlné a často obnošené ošacení a obutí, které mnohdy hýřilo barvami. Dlouhé vlasy nosili i muži, někteří měli i plnovous. Bylo to praktické a příjemné a nevyžadovalo to moc práce na údržbu. I to, že se tito lidé zvláště

living communally in several houses that became notable Haight-Ashbury community centers. Much of the food was gathered by Digger women who charmed vendors out of their leftovers at the local farmer’s market; they were so successful that one of them later recalled, “We had so much food that we were using squash for doorstops… Digger thinking had a huge influence on the emerging counterculture.”

38 Whicker's World – San Francisco 1967, in: Youtube [online], 7. 12. 2011 [vid. 10. 3. 2013], dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=VUkctpGlA0U

cs&sa=X&ei=2aZ-

UbLwD4OhtAbhhIHQCw&ved=0CDUQ6AEwAQ#v=onepage&q=hippie&f=false, z orig.: „The hip urban centres … were joyous centres of peace and love … soon devolving into cesspools of hard drugs, street crime, and official repression of dissident lifestyles. The hippies at that point fled for the friendly precincts of the countryside, where They built communes as new places for working out the hip vision.“

40 ANTHONY, Gene: The Summer of Love : Haight Ashbury at Its Height, [online], Ney York, Celestial Arts 1995, [vid. 7. 3. 2013], ISBN 0-86719-421-9, s. 37 dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=acPHXpbzQ_AC&printsec=frontcover&dq=the+summer+of+love+h aight+ashbury&hl=cs&sa=X&ei=HwFCUbq7L4OEtQaKpIDwAg&ved=0CC0Q6AEwAA

(18)

18

neudržovali, bylo jedním z charakteristických znaků. K tomu se vyjádřila žena zachycená ve Whickerově dokumentu, když poznamenala, že tito lidé zapáchají, a tudíž nechápe, jak takovýmto stylem mohou žít.⁴¹ Mnoho lidí nechápalo tuto odnož společnosti. To, jak se „poflakovali“ po parcích a ulicích a poslouchali alternativní hudbu, nemělo ve většinové společnosti značnou oblibu. Na druhé straně mnoho lidí přitahovaly právě tyto skupiny.

Alan Whicker ve svém dokumentu z roku 1967 o hippies pro BBC tehdejší dobu nazval „stoned age“⁴², neboli „sjetá doba“, což samozřejmě odkazuje na časté užívání drog. Drogy byly v tuto dobu finančně dostupné, zejména pak LSD a marihuana, které se mezi hippies a tehdejší alternativně smýšlející společností užívaly nejčastěji. Allen Cohen⁴³ řekl, že „každý vnímal LSD jako otevřené dveře k jednotě lidstva, celistvosti bytí, prostředek k rozvoji a rozšíření lidského vědomí a zvýšení inteligence a soucítění. S LSD vše přeměňujeme v promítání. … Vaše očekávání často utváří to, co objevujete ve svých myslích při tripech.“⁴⁴ Hudební kritik Edward Macan souhlasil svým prohlášením, že „alternativní kultura byla složena zejména ze skupiny mladých lidí, bělochů střední třídy, kteří vědomě odmítali životní styl svých rodičů ve prospěch experimentálnějších směřování.“⁴⁵

41 Whicker's World – San Francisco 1967, in: Youtube [online], 7. 12. 2011 [vid. 10. 3. 2013], dostupné z: http://www.youtube.com/watch?v=VUkctpGlA0U

42 Tamtéž

43 Allen Cohen je s aleternativní kulturou San Francisca spjat díky jeho pátrání po Beatnících a dalších kulturách v San Franciscu. Allen Cohen, in: Allen Cohen [online], 14. 3. 2013 [vid. 14. 3. 2013], dostupné z: http://www.allencohen.us/

44 ANTHONY, Gene: The Summer of Love : Haight Ashbury at Its Height, [online], New York, Celestial Arts 1995, [vid. 7. 3. 2013], ISBN 0-86719-421-9, s. 54, dostupné z: http://books.google.cz/books?id=acPHXpbzQ_AC&printsec=frontcover&dq=the+summer+of+love +haight+ashbury&hl=cs&sa=X&ei=HwFCUbq7L4OEtQaKpIDwAg&ved=0CC0Q6AEwAA, z orig.:

„Everyone saw LSD as being the meaning to the unity of mankind, the wholeness of being, the means for developing and expanding human consciousness, and an increase of intelligence and compassion.

We put everything into projections with LSD. … Your expectations often determine chat you explore in your mind on your trips. “

45 PERONE, James: Music of the Counterculture Era, [online], Westport, Greenwood Publishing Group, Inc. 2004, [vid. 30. 4. 2013], ISBN 0-313-32689-4, s. 4, dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=6dw1soxFdm8C&pg=PA93&dq=broadside+protest+songs+of+the+

(19)

19

2. Hudební scéna let šedesátých na pozadí kulturních hnutí

2.1 Vznik alternativní hudební společnosti v San Francisku

„Sanfranciské Haight-Ashbury bylo místem bezplatné stravy, volné lásky, značného experimentování s marihuanou a LSD a také místem novátorského psychedelického rocku. Kapely z této oblasti, jako například The Grateful Dead, …, Jefferson Airplane, Santana, … začali získávat celonárodní pozornost.“⁴⁶ Mamas and the Papas složili píseň San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair).⁴⁷ Text této písně velebil život ve zmíněném centru této kultury, a zároveň o něm vypovídal:

„Určitě nezapomeňte mít květiny ve vlasech. … Potkáte tam pár příjemných lidí. … Je tu jinak vymezená nová generace. Lidé v pohybu.“⁴⁸ Tyto verše odkazovaly na diggery, ostatní hipíky a na nový styl, který si vytvořili pro svůj život. Část, ve které se říká, že

„se tam v létě konají mírumilovná setkání,“⁴⁹ se vztahuje jak k samotnému „Summer of Love“, tedy popovému festivalu v Monterey, tak i ke každodennímu setkávání hipíků.

Mamas and the Papas nebyli jedinou kapelou, která o životě v sanfranciské oblasti

1960s&hl=cs&sa=X&ei=Ovx4UaWpMNLH7AbOvoHYCg&ved=0CEgQ6AEwBA#v=onepage&q=

broadside%20protest%20songs%20of%20the%201960s&f=false

46 PERONE, James: Woodstock : An Encyclopedia of the Music and Art Fair, [online], Westport, Greenwood Publishing Group Inc. 2005, [vid. 6. 5. 2013], ISBN: 0-313-33057-3, s. 1, dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=M-

yEPUnB7GsC&pg=PA52&dq=janis+joplin+stoned+at+woodstock&hl=cs&sa=X&ei=DZyGUfSRCs TVtAa2toDACg&ved=0CC4Q6AEwAA#v=onepage&q=woodstock%201969&f=false, z orig.: “San Francisco, particularly in the Haight-Asbury district, was the scene of free food, free love, significant amounts of experimentation with marihuana and LSD, and a great deal of innovative psychedelic rock music. Area bands such as The Grateful Dead… the Jefferson Airplane, Santana … were starting to garner attention.”

47 PHILLIPS, John: San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair), 1967

48 MAMAS AND THE PAPAS: San Francisco (Be Sure to Wear Flowers in Your Hair), 1967, z orig.:

„Be sure to wear some flowers in your hair. … You are gonna meet some gentle people there. There is a whole generation with a new explanation. People in motion... “

49 PERONE, James: c. d., s. 1, z orig.: “Summertime will be a love-in there.”

(20)

20

napsala píseň. Například v roce 1967 The Animals složili píseň San Franciscan Nights⁵⁰.

Rozvoj alternativní hudby v San Francisku na počátku 60. let provázelo také užívání drog. Odtud se pak tento trend šířil dál. Mezi prvními hudebníky, kteří takto experimentovali, byli The Grateful Dead. Ti se stali součástí hnutí, které vznikalo a existovalo v sanfranciském Haight-Ashbury. Mezi další, ale ne jediné, patřili také Jefferson Airplane, a to zejména jejich píseň White Rabbit⁵¹, „která kombinuje představy čerpané z díla Lewise Carrola⁵² se zkušenostmi z užívání LSD.“⁵³ Píseň navenek působí jako vyprávění o Alence v říši divů, které zdánlivě nesouvisí s drogovou hudební scénou. I přes všechny odkazy na hrdinku pohádkáře Lewise Carrolla je však zřejmé, o čem píseň opravdu je. Použití postavy Alenky v příběhu písně je výhodné a společensky a mediálně přijatelné, protože se zdá, že se nejedná o „reklamu“ na drogy.

Psychedelický rock, který také vznikal v Haight-Ashbury, byla označován jako acid rock, protože skupinu lidí, kteří tuto hudbu tvořili, ovlivňovalo užívání narkotik.

V tomto případě šlo o LSD, po jehož požití dojde k takzvanému acid tripu.⁵⁴ Ten

50 THE ANIMALS: San Franciscan Nights, 1967

51 JEFFERSON AIRPLANE: White Rabbit, 1967

52 CARROLL, Lewis, Alice's Adventures in Wonderland, London 1865

Alenka se do říše divů dostala tak, že následovala bílého zajíce do jeho nory. V závislosti na vlastní potřebě buď něco vypije, aby se zmenšila, nebo sní, aby vyrostla. To Jefferson Airplane toto změnili na pozření pilulky, přičemž zmínili i další, kterou člověk dostane od rodičů, avšak ta nepůsobila nijak.

Ty pilulky, které jedinec užíval sám ze své iniciativy, jsou drogy, ovšem rodiče jim drogy podávat nechtěli. Psychedeličnost příběhu o Alence využili Jefferson Airplane k nahrání písně, která v podstatě nabádala k užívání drog.

53 PERONE, James: Woodstock : An Encyclopedia of the Music and Art Fair, [online], Westport, Greenwood Publishing Group Inc. 2005, [vid. 6. 5. 2013], ISBN: 0-313-33057-3, s. 54, dostupné z: http://books.google.cz/books?id=M-

yEPUnB7GsC&pg=PA52&dq=janis+joplin+stoned+at+woodstock&hl=cs&sa=X&ei=DZyGUfSRCs TVtAa2toDACg&ved=0CC4Q6AEwAA#v=onepage&q=woodstock%201969&f=false, z orig.:

“which combines imagery drawn from author Lewis Carroll and from the LSD experience.”

54 „Acid“ se označuje podle toho, že se tak nazývalo LSD. „Trip“ pak znamená „cestu“, na kterou se dotyčný, jež požije LSD, vydal. Doslovný překlad by tedy zněl „kyselinový výlet“, ovšem to je míněno jako metafora. Obvykle se spíše používá pouze označení trip.

(21)

21

podmiňoval a určoval vznik a vývoj acid rocku. Drogy s hudbou mezi sebou měly silné pouto. Možná právě díky se rock stal velmi přizpůsobivým hudebním stylem.⁵⁵ Tento styl byl ovlivněn britskou invazí v 60. letech. Za předchůdce tohoto hudebního žánru se dají považovat The Beatles, a to zejména s písní Tomorrow Never Knows, nebo také Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band⁵⁶.

Interpreti, kteří vnášeli prvky tohoto alternativního stylu do své hudby, nepoukazovali na užívání drog jen prostřednictvím textů. Píseň samotná byla charakteristická i svým provedením. Obsahovala dlouhá, většinou kytarová, sóla, jako například Hendrixova Purple Haze⁵⁷ nebo Light My Fire⁵⁸ od skupiny The Doors. Celá píseň pak nezněla jako klasický rock, ale spíše psychedelický. Ten se mísil s mnoha jinými hudebními styly, jako například s jazzem – typické to bylo pro hudbu Carlose Santany. Naproti tomu The Grateful Dead mísili rock s bluesem. Album Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band od britských The Beatles tuto odnož amerického rocku ovlivnilo také.⁵⁹

2.2 Britská invaze

Britská invaze byl proces rozšiřování britské hudby až do Spojených států amerických. Dosavadní americká popová hudba neměla to, co nabízeli pro Spojené státy noví The Beatles, a to včetně svého vzezření. Ti proces britské invaze odstartovali.

Ovšem bez hudby, která se právě ze Spojených států dostávala do Evropy zejména v 50.

letech 20. století, by nebyla ani invaze. Někteří interpreti se ve Spojeném království

55 LEAF, Jonathan: The Politically Incorrect Guide to the Sixties, 1. vyd. Washington, Regnery Publishing 2009, ISBN 978-1-59698-572-8, s. 81

56 THE BEATLES: Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band, 1967

57 HENDRIX, Jimi: Purple Haze, 1967

58 THE DOORS: Light My Fire, 1967

59 BROWN, Ray B. - BROWN, Pat: The Guide to United States Popular Culture [online], Madison, The University Of Wisconsin Press 2001, [vid. 23. 3. 2013], ISBN 0-87972-821-3, s. 8, dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=U3rJxPYT32MC&pg=PA8&dq=the+grateful+dead+were+among+t he+first&hl=cs&sa=X&ei=5htOUfrnFJOK4gSxvYDwBQ&ved=0CDEQ6AEwAQ#v=onepage&q=th e%20grateful%20dead%20were%20among%20the%20first&f=false

(22)

22

nechali ovlivnit zejména bluesem a jazzem a jejich hlavními umělci, jako byli například Chuck Berry, Ray Charles, Miles Davis, ale také mnoha dalšími.⁶⁰

Díky tomuto vlivu na část britské hudební scény se začal vytvářet nový styl.

Získal označení skiffle a vznikal právě díky jazzu.⁶¹ Tímto stylem se nechalo ovlivnit mnoho interpretů, kteří později tvořili hudbu, jež byla součástí invaze. The Beatles otevřeli cestu dalším kapelám. Podle Kaufmana „Beatles totiž uspěli v přetvoření obvyklého proudu kulturních a hudebních vlivů. Často se poukazuje na to, že, i přes všechny jejich úspěchy, kapela fakticky Američany seznámila s jejich vlastní hudbou.“⁶²

Poté, co byl pomyslný „hudební kanál“ ze Spojeného království do Ameriky otevřen a došlo i ke kladnému přijetí nové hudby, mnoho amerických interpretů začalo nový styl do jisté míry imitovat a přetvářet dle vlastních představ. Kromě The Beatles se také The Rolling Stonese nacházeli „na pomezí imitace a inovace, kombinujíc respekt k hudební tradici s dávkou kreativity a originality.“⁶³ K obecně kladnému přijetí došlo nejspíše právě kvůli kreativitě. Brouci si své texty psali sami, ale hlavně byli pro

60 KAUFMAN, Will – MCPHERSON, Heidi: Britain and the Americas Culture, Politics, and History [online], Santa Barbara, ABC-CLIO 2005, [vid. 4. 4. 2013], ISBN 1-85109-436-9, s. 624, dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=HbBbn3x7PZsC&printsec=frontcover&dq=britain+and+the+americ as+culture&hl=cs&sa=X&ei=bNxdUf-

BNefT4QTD7ICwDw&ved=0CDAQ6AEwAA#v=onepage&q=britain%20and%20the%20americas%

20culture&f=false

61 KAUFMAN, Will – MCPHERSON, Heidi: Britain and the Americas Culture, Politics, and History [online], Santa Barbara, ABC-CLIO 2005, [vid. 4. 4. 2013], ISBN 1-85109-436-9, s. 624, dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=HbBbn3x7PZsC&printsec=frontcover&dq=britain+and+the+americ as+culture&hl=cs&sa=X&ei=bNxdUf-

BNefT4QTD7ICwDw&ved=0CDAQ6AEwAA#v=onepage&q=britain%20and%20the%20americas%

20culture&f=false

62 Tamtéž, s. 626, z orig.: „The Beatles succeeded in reversing the usual flow of cultural and musical influence. It is often pointed out that, among their many achievements, the band effectively reintroduced Americans to their own music.“

63 Tamtéž, s. 626, z orig.: „…between interpretation and innovation, combining an obvious respect for musical tradition with a burst of creative originality.“

(23)

23

Ameriku něčím úplně novým - „rock 'n' roll byl vždy o frontmanovi, i když za ním stála kapela. … Beatles byli ale jako čtyři Elvisové.“⁶⁴

Britská invaze se stala jakýmsi začarovaným kruhem. Amerikanizací směrem na východ bylo dosaženo toho, že se v Británii začal utvářet nový hudební styl, který si získal své příznivce nejen v Evropě, ale také překvapivě zpět v Americe. Již v první polovině 60. let zde probíhající britská invaze zanechala svůj vliv. Ten byl využit při utváření nové hudby z již přetvořené americko-britské. Britská invaze dala Spojeným státům nové kapely a interprety, ale také odlišný styl v odívání a účesech. Kupříkladu

„čtyři Elvisové“ kapely Beatles měli typický styl česání. Jakmile ve Spojených státech uspěli, masy lidí se chtěli nechávat stříhat podle nich. I účesy Brouků se měnily.

Z uhlazené „helmy“ přešli na dlouhé vlasy, a tak si je i mnozí posluchači nechali narůst.⁶⁵ Populárními se staly také takzvané „lennonky“, což jsou brýle s kulatými obroučky. Ty jsou oblíbené ještě dnes. Protože Brouci vystupovali i v televizních pořadech, například u Eda Sullivana, viděly je masy lidí, a ty se jimi inspirovaly.

Mnoho mladých lidí po jejich vzoru vzalo kytary do rukou a začalo se na ně učit hrát.

To se ovšem často nelíbilo rodičům, neboť si mysleli, že si tímto jejich děti budoucnost nezajistí.

2.3 Protiválečné písně

Proti válce zaměřené písně neboli protestsongy vznikaly zejména v 60. letech.

V té době probíhala válka ve Vietnamu. Prezident Lyndon B. Johnson na frontu posílal mnoho mužů, a proto se proti ní začala stavět ještě větší část společnosti. Ta stále více opovrhovala Johnsonovou válečnou politikou. Richard Nixon slíbil, že americké vojáky z Vietnamu stáhne, později stal prezidentem a nakonec vojáky opravdu stáhl. V průběhu války vzniklo mnoho protestních písní, které vyjadřovaly svůj nesouhlas s boji. Navíc

64 MILES, Barry: The British Invasion [online], New York, Sterling Publishing Co., 2009, [vid. 28. 3.

2013], ISBN 978-1-4027-6976-4, s. 8, dostupné z:

http://books.google.cz/books?id=r8xbaIlrUREC&printsec=frontcover&dq=british+invasion&hl=cs&s a=X&ei=yvBRUYaVCemK4ASJ94GABA&ved=0CC4Q6AEwAA, z orig.: „Rock ’n’ roll had always been about the lead singer even if there was a band blind him. … The Beatles were Elvis to the power of four.“

65 Nejen Brouci nosili dlouhé vlasy. Janis Joplin, Jim Morrison je měli také. Podle Jimiho Hendrixe si mnozí nechávali narůst afra.

(24)

24

se v této době začalo utvářet hnutí hippies. Hipíci byli nekonečnými pacifisty a svým životním stylem a názory se stavěli proti jakýmkoli válkám, bojům a násilnostem. Nejen hipíci souhlasili s protestsongy. Proti válce se stavěli mnozí členové celé americké společnosti.

Existovaly jakési dva pomyslné druhy protestních písní. Časově je teoreticky odděluje rok 1964. V létě tohoto roku proběhlo bombardování Severního Vietnamu. Od této doby vznikaly písně válku odsuzující mnohem výrazněji než dříve, protože Američané ji začali vnímat výrazně negativněji právě díky této skutečnosti. Naproti tomu vznik protestsongů z dřívější doby, jako Blowin‘ in the Wind⁶⁶, I Ain’t Marchin‘

Anymore⁶⁷ nebo Where Have All the Flowers Gone⁶⁸, nepodnítila válka ve Vietnamu, ale spíše studená válka. Po roce 1964 pak začaly vznikat písně na míru „šité“ odporu proti vietnamské válce.

Na vznik protestních písní měl značný vliv zejména jeden z hudebních žánrů, a to byl folk. Tento hudební žánr dával prostor pro zrod velmi známých protestsongů, jako například Down By the Riverside⁶⁹ nebo We Shall Overcome⁷⁰, ale také mnoha dalších. Folk je díky svému stylu jedním z žánrů, který byl používán právě při tvorbě protestsongů. Mezi nejklasičtější folkové zpěváky patřil Bob Dylan. Jeho písně z této doby do jisté míry stále jsou jedny z nejsilnějších a nejdůležitějších. Bob Dylan byl a stále je velmi oblíbeným zpěvákem. Své texty i hudbu skládal a snažil se do nich vnést nějaké poselství. Dylan působil z počátku velmi netradičně a neohrabaně, protože zvláště dobře nikdy nezpíval. Jeho styl byl ale tak jedinečný, že si jej oblíbily masy a on se stal úspěšným interpretem, což mu zůstalo dodnes.

66 DYLAN, Bob: Blowin‘ in the Wind, 1962

67 OCHS, Phil: I Ain’t Marching Anymore, 1964

68 SEEGER, Peter: Where Have All the Flowers Gone?, 1960

69 Down by the River Side je původně černošská píseň. Poprvé byla publikována v Plantation Melodies:

A Collection of Modern, Popular and Old-time Negro-Songs of the Southland v roce 1918. Mimo jiných ji přezpíval i Peter Seeger. Down by the Riverside, in: Wikipedia the free encyklopedia

[online], 29. 4. 2013, [vid. 18. 4. 2013], dostupné z:

http://en.wikipedia.org/wiki/Down_by_the_Riverside

70 SEEGER, Pete, We Shall Overcome, 1960

(25)

25

Mimo folkových interpretů zde byli další, kteří také tvořili hudbu zaměřenou proti válkám. Jednou z těchto kapel byli například The Beatles. Ti nenapsali jedinou píseň, která by se dala považovat za klasický protestsong, jenž by se nějakým způsobem vyjadřoval konkrétně k nějaké válce. Ovšem když byl John Lennon tázán, kdy Brouci nahrají protiválečnou píseň, odpověděl, že „všechny jejich písně jsou protiválečné“.⁷¹ Lennon byl výrazný pacifista, a proto takto odpověděl.

Protestsongy se dělí na ty, které se konkrétně vyjadřují proti válce ve Vietnamu a ty, které odsuzují válku obecně, a mají základ v odsuzování války studené. Z těchto skupin je pak možné vyčlenit poddruhy – písně, které se „netvářily“ jako protestsongy, ale vznikaly za působení protiválečných nálad a zejména pak pacifisté, jako byl Lennon, je tak i vnímali. Názornou ukázkou je píseň Imagine, která nastínila utopii – celosvětový mír a lásku. James Perone ve své knize o písních odsuzujících vietnamský konflikt napsal: „Možná, že v myslích muzikantů neexistovala potřeba být specificky konkrétní ohledně protiválečných písní, dokud byla základní nevyřčená protiválečná povaha písně jasná v tom, že se vyjadřovala proti násilí a proti společnosti, která jej podporuje prostřednictvím bojů.“ To na „zaškatulkování“ pod pojem protestsong bohatě stačilo.

Protestní písně měly značný vliv na širokou společnost. Jejich texty mnoha lidem otevřely oči. Masy lidí pak i díky těmto písním začaly protestovat proti odvádění mužů na frontu a pokračování konfliktu. Mimo toho, že došlo k povzbuzení protestovat, tyto písně uspěly ještě na jiném poli. Texty, jejich zpěv a protesty sblížily různorodé skupiny lidí. Bělochy i černochy, chudé i bohaté. Všechny, kteří chtěli konflikt ukončit.

71 PERONE, James: Song sof the Vietnam Conflict [online], Westport, Greenwood Publishing Group, Inc., 2001, [vid. 28. 3. 2013], ISBN 0-313-31528-0, s. 8, dostupné z http://books.google.cz/books?id=HHQqoUcbd8gC&pg=PA14&dq=protest+songs+of+the+60s&hl=cs

&sa=X&ei=dRBxUaqJIcnotQbsgYGADA&ved=0CC8Q6AEwAA#v=onepage&q&f=false s. 14

(26)

26

3. „Jsem černej, jsem hrdej!“

⁷²

Hnutí za občanská práva Afroameričanů

Události, které se staly v souvislosti s bojem za občanská práva černochů, jsou pro téma této práce důležité. Nejenže byly zachyceny do některých protestních písní, jako tomu bylo například v již zmíněné skladbě We Shall Overcome, ale sdružovaly černošskou komunitu s bílou. Díky tomu se tvořily nesourodé skupiny, které měly stejné myšlenky, a chtěli dosáhnout stejných cílů.

Nejsilnější odezvu v médiích měla kauza Brown vs. Školská rada, která se odehrála v padesátých letech. Ta odstartovala vlnu největšího zájmu novin, rozhlasových stanic a televizí o tuto problematiku a od té doby se ve sdělovacích prostředcích objevovala stále častěji. V tomto případu šlo v zásadě o to, že mělo dojít k integraci černochů a bělochů, tedy k desegregaci pomocí zákona. Tento první krok vedl později k dalším desegregačním zákonům.⁷³

Další, větší, zájem médií probudila vražda Emmetta Tilla, černošského mladíka, jenž v obchodě udělal návrh bělošce. Byl zavražděn bělochy, kteří si nepřáli změnu poměrů a jeho čin vnímali jako urážku a drzost na veřejnosti nepřístupnou.

Vražda se stala ve státě Alabama, Belzoni. Jih byl ohledně černochů stále velmi nekompromisní a nebál se nedodržovat desegregační zákony ani v následujících letech.

Za vraždu nebyl nikdo odsouzen. V tomto případě se prvně skloubila odhodlanost a touha černochů ke změně a zájem médií. Tyto dva postoje se začaly navzájem posilovat, až z nich díky tomu začala vznikat jakási aktivní moc, které se později začalo říkat hnutí.⁷⁴

Sdělovací prostředky se ne vždy zajímaly o utiskování Afroameričanů. Podle historika Davida Halberstama za tím stojí fakt, že žurnalisté byli zejména muži, kteří byli ve věku kolem třiceti let a často se účastnili bojů ve druhé světové válce. Z tohoto

72 BROWN, James: Say It Loud, I’m Black I’m Proud, 1968

73 HALBERSTAM, David.: Černobílé desetiletí, 1. vyd. Praha, Prostor 2002, ISBN 80-7260-074-5, s.

392

74 Tamtéž, s. 391

(27)

27

důvodu jim segregace připadala odporná.⁷⁵ A právě díky tomu se média začala více orientovat na černošskou problematiku v následujících letech a zejména pak i v letech šedesátých.

Tyto události, ač by se mohlo zdát, nekořenily v letech padesátých. V tu dobu vyvrcholil tlak vedený na černochy ze strany bělochů – utlačovatelů jejich práv a svobod. Rasové problémy vznikly už v době po kolonizaci Ameriky evropskými mořeplavci a obyvateli, kdy docházelo ke stěhování černochů z jejich rodné Afriky do

„nového světa“. Do doby, které se věnuje tato práce, uběhlo mnoho času, který černoši strávili pod taktovkou biče. Tento fakt byl zakořeněn v tehdejších černoších téměř jako vlastnost. V padesátých letech se ovšem začal tento zažitý zlozvyk většinové společnosti řešit jako špatný, jehož je potřeba se zbavit. Černoši nezůstali sedět, nýbrž začali bojovat proti vlastnímu utlačování. Zejména v průběhu šedesátých let vzniklo mnoho písní, které oslavovaly černošství a které svými texty bojují za černošská práva a dožadují se tak i pozornosti, neb pozornost byla klíčem k otevření dveří, jež otevřely cestu k dalšímu boji proti utlačování.

„Jsem hrdej, jsem černej“ je část textu písně Jamese Browna. Tato skladba nastínila jak dobu, tak i myšlení černochů. Ti se od smíření dostali až k boji za vlastní práva, a to také s pomocí hudby a zpěvu. V několika důležitých verších jsou obsaženy zásadní myšlenky. „jsem černej a jsem hrdej. … říkám, že nepřestaneme jednat, dokud nedostaneme to, co si zasloužíme. … Chovali se k nám špatně, … brácho, nepřestaneme, dokud nedostaneme svůj díl. … Omrzelo se nám otloukání svých hlav o zeď a práce pro někoho jiného. … Raději zemřeme na svých nohách, nežli život proklečet. … Někdy tančíme, zpíváme a mluvíme. …“⁷⁶

Mezi další hudební žánr, který velmi ovlivňoval společnost v padesátých a šedesátých letech, patřil rock 'n' roll. Podle vzpomínek některých lidí, kteří vystoupili

75 HALBERSTAM, David.: Černobílé desetiletí, 1. vyd. Praha, Prostor 2002, ISBN 80-7260-074-5, s.

397

76 BROWN, James, Say it Loud – I’m Black And I’m Proud, 1968, z orig.: „Say it loud, I’m blac and I’m proud. … I say we won’t quit moving till we get chat we deserve. … We’ve been treated bad, … brother, we can’t quit until we get our share. We tired of beating our head against the wall and working for someone else. … We ether die on our foot, than keep living on our knees. … Sometimes we dance, we sing and we talk. …“

(28)

28

v dokumentu Making Sense of the Sixties⁷⁷, na ně tento žánr působil, jako by přišel z jiné planety. Bylo to něco, na co mnoho lidí čekalo, ale do té doby, než to přišlo, to nevěděli. Jako něco nového a velmi nekonvenčního se rock 'n' roll stal velmi oblíbeným zejména mezi mladými lidmi.

Rock 'n' roll byl ve své podstatě velmi odvážný styl jak hudby, tak i jejího vizuálního projevu. Divoké písně doprovázely zuřivé pohyby a taneční kreace interpretů. Tento rebelský styl se stavěl do opozice proti předměstskému životu a společenským konvencím.⁷⁸ Protože se rock 'n' roll začal rozvíjet zejména u černých hudebníků, bílí rodiče svým dětem zakazovali jej poslouchat. „Rušil hranice zdvořilosti a udělal díru do konformity padesátých a šedesátých let. Rodiče měli pocit, že by je mohl nabádat i k násilí a užívání drog.⁷⁹ Když se však tento žánr začal šířit i mezi bělošské zpěváky, rodiče začali mít problémy se zakazováním poslouchání této hudby.

Zejména pak, když s ní začal masově velmi oblíbený Elvis Presley. Způsob jeho hudebního přednesu byl tak odvážný, že se jej média snažila limitovat. Když vystupoval v televizních pořadech, tak ho například zabírali jen od hlavy k pasu, aby zbylé urážlivé a pobuřující pohyby diváci nespatřili. I přes to, že se rodiče pokoušeli tuto hudbu svým dětem zakazovat, nezabránili tomu, aby jak černé, tak i bílé rock 'n' rollové zpěváky poslouchali. Díky tomu došlo k „promísení“ společnosti. Zatímco většina starších lidí tuto hudbu a černochy odsuzovala, mnoho mladých lidí si k ní našlo cestu a i díky této hudbě získalo na Afroameričany liberální pohled, považovali je za sobě rovné.⁸⁰

Černoši se sdružovali při poslechu a vytváření hudby. V tomto prostředí si připadali silnější a kolektivně spolu soucítili. Odsuzovali Spojené státy za to, že hlásají demokracii, svobodu a spravedlnost, přitom oni nic takového nepoznali. V této atmosféře vznikaly plány na protesty proti utlačování jejich práv. Jednou z nejdůležitějších věcí pro ně byla snaha získat vzdělání pro své děti stejně tak dobré, jakému se dostává dětem bělochů. Za to bojovali nejvíce a po roce 1954 se podařilo docílit zákonem nařízené integrace do škol. Jižní státy s tímto zákonem nesouhlasily

77 PBS: Making Sense of the Sixties, 1991

78 Tamtéž

79 Tamtéž

80 Tamtéž