Analýza užití komunikačních funkcí žádosti a prosby v textech jinojazyčných mluvčích na úrovni A1

(1)

Analýza užití komunikačních funkcí žádosti a prosby v textech jinojazyčných mluvčích na

úrovni A1

Bakalářská práce

Studijní program: B7310 – Filologie

Studijní obor: 7310R033 – Český jazyk a literatura Autor práce: Lukáš Michalík

Vedoucí práce: Mgr. Svatava Škodová, Ph.D.

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování:

Děkuji Mgr. Svatavě Škodové, Ph.D. za trpělivost a odborné vedení práce.

(6)

Anotace

Bakalářská práce sleduje psané komunikáty dvou skupin respondentů, cizinců a rodilých mluvčích z České republiky. Cílem práce je analýza způsobů realizace komunikační funkce žádosti/prosby u nerodilých mluvčích a následné porovnání s výsledky českých respondentů. V teoretické části je mj. vymezen termín komunikační funkce, dále je zde popsána konkrétní komunikační funkce žádosti/prosby či klasifikace zkoušky z českého jazyka na úrovni A1. Teoretická část se zabývá především formou vyjádření zmiňované komunikační funkce u obou skupin respondentů, použitými jazykovými prostředky a nejčastějšími chybami, jichž se především cizinci dopouští.

Klíčová slova: komunikační funkce, žádost, prosba, jinojazyčný mluvčí, rodilý mluvčí, respondent, analýza, úroveň A1.

(7)

Annotation

This bachelor thesis monitors written communications of two groups of respondents – foreigners and native speakers from the Czech Republic. The goal of this thesis is an analysis of the ways of implementation of communication function of request/demand by non-native speakers and its following comparison with the results of the Czech native respondents. Besides other things, the term “communication function” is defined in the theoretical part of the thesis. Furthermore, communication function of request/demand is described in this part, and A1 level Czech language exam is specified here. The theoretical part primarily deals with the form of expression of the above- mentioned communication function in both groups of the respondents, the means of communication used and the most frequent mistakes made by foreigners primarily.

Key words: communicative function, request, demand, foreign-language speaker, native speaker, respondent, analysis, level A1.

(8)

Obsah

Obsah...7

Seznam ilustrací...8

Seznam grafů...9

Úvod...10

1.Definice komunikační funkce...11

2.Komunikační funkce žádosti/prosby...14

2.1.Realizace komunikační funkce žádosti/prosby v českém jazyce...16

3.Definice zkoušky z českého jazyka na úrovni A1 jakožto podmínky k zisku trvalého pobytu pro cizince...19

3.1.Popis úrovně A1...20

4.Metodika výzkumné sondy...22

4.1.Charakteristika skupin respondentů...23

a)Jinojazyční respondenti...23

b)Rodilí respondenti...23

4.2.Zadání úlohy psaní...24

4.3.Popis metody vyhodnocování...25

5.Analýza komunikační funkce...26

5.1.Analýza komunikační funkce žádosti/prosby...27

6.Ukázky textů...54

6.1.Ukázky textů jinojazyčných mluvčích...55

6.2.Ukázky textů rodilých mluvčích...57

7.Závěr...60

Seznam použité literatury a zdrojů:...62

(9)

Seznam ilustrací

Ilustrace 1: Autentická podoba úlohy písemné části zkoušky z českého jazyka...24

Ilustrace 2: Jinojazyčný mluvčí (nevyhovující příklad)...55

Ilustrace 3: Jinojazyčný mluvčí (vyhovující příklad)...55

Ilustrace 4: Rodilý mluvčí (nevhodný příklad)...58

Ilustrace 5: Rodilý mluvčí (vyhovující příklad)...58

(10)

Seznam grafů

Graf 1...27

Graf 2...30

Graf 3...31

Graf 4...32

Graf 5...33

Graf 6...34

Graf 7...36

Graf 8...38

Graf 9...39

Graf 10...42

Graf 11...44

Graf 12...45

Graf 13...46

Graf 14...47

Graf 15...49

Graf 16...51

Graf 17...52

(11)

Úvod

Bakalářská práce se zaměřuje na analýzu způsobů realizace komunikační funkce žádosti/prosby v psaných projevech jinojazyčných mluvčích a jejich srovnání s texty referenční skupiny mluvčích rodilých. V teoretické části je nejprve na základě českých jazykovědných publikací vymezen termín komunikační funkce. Poté následuje definice konkrétního typu komunikační funkce, tedy žádosti/prosby, společně s možnostmi její jazykové realizace v češtině. V kapitole 3 je definována zkouška z českého jazyka na úrovni A1, jejíž složení je podmínkou k zisku trvalého pobytu pro cizince. Následuje popis úrovně A1 tak, jak ji definuje Společný evropský referenční rámec pro jazyky.

Kapitola 4 představuje metodiku výzkumné sondy, v podkapitolách jsou charakterizovány obě skupiny respondentů, jejichž texty byly analyzovány, a v podkapitole 4.5 je popsána metoda vyhodnocování dat.

Klíčovou část bakalářské práce tvoří kapitola 5, v níž jsou nejprve stanoveny hypotézy pro výzkum a poté předloženy výsledky analýzy. Výsledky jsou znázorněny prostřednictvím grafů, které jsou doplněny o obsáhlé komentáře.

V kapitole 6 jsou pro ilustraci zobrazeny příklady textů jinojazyčných a rodilých mluvčích, které svou formou buď vyhovovaly, nebo nevyhovovaly zadáním. V těchto příkladech je vždy vyznačen způsob vyjádření, či absence, komunikační funkce žádosti/prosby. V závěru bakalářské práce je shrnut průběh výzkumné sondy, v poslední kapitole jsou také vyhodnoceny hypotézy.

(12)

1. Definice komunikační funkce

V kapitole 1 je vymezen termín komunikační funkce tak, jak je definován v české jazykovědné literatuře. Dále podrobně definuje konkrétní komunikační funkci, která je předmětem výzkumu v teoretické části práce, tj. komunikační funkci žádosti/prosby.

„Komunikativní funkcí výpovědi rozumíme cíl (účel), pro který byla mluvčím vzhledem k adresátovi vyslovena (napsána).“¹

Jinou definici ve své publikaci předkládá Marie Čechová: „Komunikační funkce výpovědi je komunikační záměr mluvčího realizovaný ve výpovědi. Fakt, že výpověď má komunikační funkci, vyplývá už z její nejobvyklejší, větné formy, která je pro výpovědní funkci v systému jazyka určena. Každá jednotlivá výpověď (větná i nevětná, tzv.

výpovědní událost) má vždy nějakou konkrétní (aktuální) komunikační funkci, která vyplývá z její větné formy nebo z kontextového a situačního zapojení.“²

Podle Milady Hirschové (Hirschová, 2013, s. 152) se nabízí komunikační funkci chápat jako kteroukoli funkci, již jazyková výpověď může mít v komunikaci. „Komunikační funkci jakožto termín se zdá vhodné chápat jako nejobecnější označení pro jakýkoli úkon, který výpověď v průběhu řečové interakce plní, přičemž půjde o úkony na různých rovinách komunikační události.“³

1 GREPL, M., KARLÍK, P. Skladba spisovné češtiny. Vyd. 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1986. s. 40.

2 ČECHOVÁ, M. a kol. Čeština – řeč a jazyk. Vyd. 3. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 2011. s.

271.

3 HIRSCHOVÁ, M. Pragmatika v češtině. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2013. s. 152.

(13)

Konkrétní výpovědí v dané komunikační situaci mluvčí nejen něco říká, ale zároveň tím, co říká, a jakým způsobem to říká, něco dělá: např.: oznamuje, kritizuje, omlouvá se apod. Mluvčí se tedy prostřednictvím výpovědi snaží působit na adresáta a dosáhnout určitého komunikačního cíle, tedy např. chce změnit adresátovy názory, předat mu nějakou informaci, případně jej donutit k nějakému jednání. Výrazy nabývají identifikovatelné komunikační funkce teprve tehdy, když jsou formou výpovědi užity v konkrétní situaci. Z hlediska určování komunikační funkce výpovědí je tudíž důležitý kontext. Úspěšná komunikace vyžaduje, aby adresát pochopil nejen to, o čem se mluví, ale také to, z jakého důvodu.⁴

„Existuje mnoho pokusů o klasifikaci komunikačních funkcí výpovědí. Rozdíly mezi nimi se týkají závažnosti klasifikačních kritérií a jejich hierarchické aplikace při klasifikačních procedurách. Důsledkem toho jsou tendence rozmnožit počet typů, prohloubit jejich vnitřní diferenciaci, či přesunout některé dílčí druhy komunikačních funkcí do typu jiného.“⁵

Grepl a Karlík (Grepl–Karlík, 1998, s. 430) uvádí, že většina klasifikací se opírá, ať už souhlasně či kriticky o klasifikaci amerického filosofa Johna Searla. Ten rozlišuje pět základních typů komunikačních funkcí: reprezentativy, direktivy, komisivy, expresivy a deklarativy. K dalším významným zahraničním pokusům o klasifikaci komunikačních funkcí výpovědí patří podle Grepla s Karlíkem (Grepl–Karlík, 1998, s. 430): D.

Wunderlich (1976), G. Hindelang (1978), M. Hancher (1979), J. Kohl (1988) aj. Rovněž klasifikace ve Skladbě spisovné češtiny (Grepl–Karlík, 1998, s. 430) vychází ze Searlova rozdělení. Autoři však přihlížejí také k námitkám, doplňkům a korekturám jiných autorů.

4 GREPL, M., KARLÍK, P. Skladba češtiny. Vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1998. s. 422–423.

5 Tamtéž, s. 430.

(14)

Dle klasifikace ve Skladbě spisovné češtiny (Grepl–Karlík, 1998, s. 430) existuje osm typů komunikačních funkcí: výpovědi asertivní (např. tvrzení, zpráva, oznámení), direktivní (žádost, prosba, rozkaz, aj.), interogativní (otázka a její různé funkční varianty), komisivní (slib, závazek, přísaha, nabídka), permisivní a koncesivní (souhlas, nesouhlas, svolení, odmítnutí, atd.), varovací (např. varování, upozornění, apod.), expresivní (výčitka, chvála, uznání,...) a deklarativní (křest, jmenování, apod.)⁶

Marie Čechová v publikaci Čeština – řeč a jazyk (Čechová, 2011, s. 271) konkrétní, rozmanité komunikační funkce zobecňuje ve čtyři základní komunikační funkce výpovědi: oznamovací/konstatační, tázací/interogativní, rozkazovací/imperativní a přací/optativní.

Grepl s Karlíkem ve své Skladbě češtiny uvádí, že komunikační funkce výpovědí mohou být indikovány jazykově. Zároveň ale dodávají, že rozlišování jazykových indikátorů podle komunikačních funkcí je jen teoretická abstrakce. Ve skutečnosti jazykové prostředky fungují jako ukazatelé komunikačních funkcí výpovědí vždy ve vzájemné kooperaci, tzn. že vytvářejí ustálené komunikační výpovědní formy.⁷

Bakalářská práce se podrobněji zabývá komunikační funkcí, jež je součástí zadání písemné části testů z českého jazyka pro cizince na úrovni A1. Analyzovaným komunikátem je vzkaz, jehož prostřednictvím uchazeč žádá/prosí adresáta o pomoc při nákupu.

7 Tamtéž, s. 433–434.

(15)

Ve zmíněném jazykovém materiálu byla vyhledána komunikační funkci žádosti/prosby, jíž se důkladněji zaobírá kapitola 2.

2. Komunikační funkce žádosti/prosby

Nutno podotknout, že jak žádost, tak prosba k sobě mají ze sémantického hlediska blízko. Zdvořilá žádost se totiž vyjadřuje podobnými, nebo dokonce stejnými jazykovými prvky jako prosba. Na základě těchto faktů jsem se rozhodl obě komunikační funkce, potažmo řečové akty, v celé práci sjednotit a definovat je společně.

Realizace a jazykové vyjádření žádosti/prosby závisí na sociálním postavení mluvčího a adresáta a jejich vzájemném vztahu. Mluvčí při produkci žádostí/proseb berou v potaz sociální faktory, jakými jsou věk, role adresáta nebo vztah k adresátovi.

„Rozdíl mezi žádostí a prosbou spočívá v tom, že žádost patří mezi tzv. zavazující výzvy.

To znamená, že partneři jsou v asymetrickém vztahu, který vyplývá například z pracovního postavení nebo ze zákonných předpisů.“⁸

Jinojazyční mluvčí se s komunikační funkcí žádost/prosba setkávají již od samého začátku výuky cizího jazyka. Jedná se totiž o základní akt interakce mezi nerodilým mluvčím a mluvčími dalšími, ať již rodilými či jinojazyčnými. Podle Společného evropského referenčního rámce pro jazyky by mluvčí na úrovni A1 měl být schopen rozumět otázkám a pokynům, které mu/jí jsou adresovány velmi zřetelně a pomalu,

8 MAŠÍN, J. Pragmalingvistika a osvojování češtiny jako cizího jazyka. Vyd. 1. Praha: Univerzita Karlova, Filozofická fakulta, 2015. s. 38.

(16)

a měl by dokázat požádat o různé věci a poskytnout je ostatním.⁹ Častým předmětem zkoumání jazykovědců jsou způsoby realizace žádostí/proseb, použité jazykové prostředky či zdvořilostní strategie vyjadřující vztah a úctu k adresátovi. Všechny tyto aspekty se v různých jazycích liší.¹⁰

Podle členění mluvních aktů Johna Searla (Searle, 2007) řadíme žádosti/prosby mezi výpovědi s funkcí direktivní (výzvovou). Direktivy jsou charakterizovány jako pokus mluvčího přesvědčit posluchače, aby něco vykonal. Výzvy mohou být kategorické/nekategorické, naléhavé/nenaléhavé, silné/slabé, zainteresované/nezainteresované, zavazující/nezavazující.¹¹

Grepl a Karlík (Grepl–Karlík, 1998, str. 431) rozlišují vyjma prosby výzvy typu: rozkaz, příkaz, povel, rada, návrh, instrukce, doporučení apod. Prosbu ve svém dělení řadí mezi druh výzvy nezavazující a nekategorické, zato silně zainteresovaná a často silně naléhavé.

Grepl s Karlíkem specifikují prosbu ve dvou skupinách, jedná se o prosbu o dovolení (souhlas) a prosbu o omluvení/odpuštění. Prosba o dovolení bývá často formulována ve formě souvětí s podmínkovou větou, v níž je užit predikátor dovolit, např. Jestliže dovolíte, otevřel bych na chvíli okno. V jiném případě mluvčí vychází z předpokladu, že adresát jeho záměr vykonat něco hodnotí nějakým způsobem, např. Snad by vám nevadilo, kdybych otevřel na chvilku okno. Prosba o omluvení/odpuštění vychází ze situace, kdy mluvčí vykonal/nevykonal něco. co měl/neměl, adresát jeho počínání

9 Společný evropský referenční rámec pro jazyky: jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak jazycích hodnotíme [online]. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002 [cit. 2016-04-10]. ISBN 80- 244-0404-4. s. 81.

11 Tamtéž, s. 38.

(17)

hodnotí negativně a mluvčí toho lituje. Např. Promiňte, že vás vyrušuji, popř. Nezlobte se, ale volají mě k telefonu.¹²

Prosbu jakožto komunikační funkci definoval ve své monografii Pragmalingvistika a osvojování češtiny jako cizího jazyka Jaroslav Mašín. Prosba je ilokuční akt, pomocí něhož mluvčí sděluje adresátovi, že si přeje, aby vykonal nějaký akt, který mluvčímu přinese prospěch. Aktem může být prosba o nějakou věc, nebo nějaký čin verbální (např. žádost o informaci atd.) nebo neverbální povahy. Prosba tedy předchází akci adresáta, tato následná akce znamená pro adresáta určité náklady.¹³

2.1. Realizace komunikační funkce žádosti/prosby v českém jazyce

Podle Grepla a Karlíka (Grepl–Karlík, 1998, s. 451) mohou být všechny druhy výzev realizovány komunikační výpovědní formou imperativ + výpovědní kadence. Jako příklad uvádějí imperativní konstrukci Pojďme si tykat. V tomto případě je imperativ vyjádřen v 1. osobě pl., protože návrh zahrnuje jako vykonavatele i mluvčího.

Jednou ze stěžejních podmínek realizace výzvy je předpoklad mluvčího, že adresát disponuje schopnostmi konkrétní čin vykonat. Pro úspěšné dosažení komunikačního cíle může mluvčí svou výzvu konstruovat tak, že tento předpoklad adresátovi naznačí:

Mohl/Nemohl bys mu zatelefonovat?¹⁴

14 GREPL, M., KARLÍK, P. Skladba češtiny. Vyd. 1. Olomouc: Votobia, 1998. s. 455.

(18)

„Vyzývat může mluvčí buď k tomu, aby adresát vykonal (o), nebo k tomu, aby nevykonal (o). V prvním případě mluvíme o aspektu adhibitivním, v druhém o prohibitivním.

Ve výzvách adhibitivních má predikát běžně podobu slovesa dokonavého (To okno zavři), ve výzvách prohibitivních naproti tomu podobu slovesa nedokonavého (To okno nezavírej). Srov. Omluv se mu X Neomlouvej se mu. Má-li predikát při adhibitivním aspektu formu nedokonavou, pak se tím signalizuje: pokračování v započaté činnosti:

Zpívej (dál); okamžitý nástup realizace požadované činnosti: Vystupujte! Tak (už) pište!

opakované nebo distributivní jednání: Umývej si obličej heřmánkem, Svolávejte tu poradu na čtvrtek, Přecházejte po skupinách aj. Má-li predikát při prohibitivním aspektu formu dokonavou, pak se tím zpravidla signalizuje nikoli ZÁKAZ, nýbrž VÝSTRAHA: Neshoď to! Nezlom si nohu!“¹⁵

V kategorii výzev mají velmi specifické postavení prosby. Mluvčí má na realizaci prosby osobní zájem a v daném momentu je závislý na adresátovi, který prosbu může, ale nemusí splnit. Grepl a Karlík (Grepl–Karlík, 1998, s. 457) uvádějí, že prosba může být vyjádřena prostřednictvím explicitní performativní formule (př. Prosím tě, abys informoval Pavla). „Univerzálním jazykovým prostředkem realizace a indikace komunikačních funkcí výpovědi je performativní užití sloves, která tyto funkce označují;

nazývají se proto ilokuční slovesa; např. oznámit, dovolit, vytýkat apod. Pod pojmem

„performativní“ rozumíme takové jejich užití, kterým nepopisujeme nějakou činnost (děj), nýbrž kterým ji vykonáváme (děláme).“¹⁶ Dále mohou být prosby realizovány pomocí komunikační výpovědní formy s imperativem (př.: Informuj Pavla), který je v tomto případě obvykle doplněn částicovými výrazy typu prosím, laskavě apod.

15 GREPL, M., KARLÍK, P., a kol. Příruční mluvnice češtiny. Vyd 2., opr. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. s. 599.

(19)

Prosby lze v češtině realizovat i dalšími způsoby. První možností je tematizace předpokladu mluvčího o možnosti adresáta prosbu vykonat. Mluvčí v této formě prosby často užívají kondicionál, který je jednak zdvořilejší a rovněž vyjadřuje nejistotu naznačující pochyby o schopnostech adresáta prosbu splnit (např. Pomohl byste mi s tím kufrem?). Další variantou realizace prosby jsou frazeologizovaná souvětí se spojkou a: Buďte tak laskav (hodný, dobrý...) a informujte Pavla.¹⁷ První část výpovědi obsahuje ustálenou kombinaci alespoň dvou slovních forem, v následující části mluvčí realizuje konkrétní prosbu.

Jednou z klíčových podmínek úspěšné realizace žádosti/prosby je zdvořilost. Zdvořilost ve smyslu pragmalingvistickém je soubor řečových strategií, způsobů užívání jazyka, které jako svůj hlavní cíl mají nejen bezproblémovou komunikaci, ale zejména seberealizaci a sebeobranu komunikujícího individua v interakci s jinými komunikanty.¹⁸ Zdvořilost v komunikaci usnadňuje zisk a výměnu informací, jelikož se podílí na ovlinění postojů adresáta. Ten, kdo zvládá zdvořilostní normy, které mohou být v každém společenství odlišné, bývá v komunikaci úspěšný.

Žádost/prosbu může mluvčí realizovat přímo, aby se však v komunikaci předešlo konfliktům, je vhodnější zvýšit zdvořilost vyjádření pomocí nepřímosti. O přímém vyjádření hovoříme, pakliže je záměr mluvčího a obsah jeho sdělení totožný.

V opačném případě jde o vyjádření nepřímé. Například u nepřímé prosby Můžeš mi podat pero mluvčí spoléhá na určitou znalost recipienta a zajímá ho nikoliv platnost podmínky, ale požadovaná akce.¹⁹

18 HIRSCHOVÁ, M. Pragmatika v češtině. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2013. s. 229

(20)

3. Definice zkoušky z českého jazyka na úrovni A1 jakožto podmínky k zisku trvalého pobytu pro cizince

Zkouška z českého jazyka na úrovni A1 se skládá ze dvou částí, písemné a ústní, a trvá 90 minut. Písemná část prověřuje znalosti studenta v oblasti čtení s porozuměním, poslechu s porozuměním a psaní. Po této části následuje ústní pohovor, který testuje úroveň mluveného projevu. Za každou část zkoušky může uchazeč získat maximálně 20 bodů, pro úspěšné složení zkoušky musí z každé části získat minimálně 12 bodů, tj.

60 %. Pokud uchazeč nedosáhne zmiňované procentuální hranice v jedné z písemných částí (čtení, poslech, psaní), nemůže se zúčastnit ústního pohovoru a celou zkoušku pak musí opakovat. V případě, že cizinec neuspěje u ústní části, musí rovněž opakovat celou zkoušku.²⁰

Uchazeč odpovídající úrovni A1 by měl dokázat sledovat řeč, která je zřetelná, pečlivě vyslovovaná, s dlouhými pomlkami, aby mohl pochopit význam.²¹

Dále by měl rozumět jednoduchým frázím ve velmi krátkých, jednoduchých textech a měl by dokázat vyhledat známá jména, slova a základní fráze a podle potřeby se ve čtení vracet zpět.²²

Z hlediska psaného projevu by uchazeč měl dokázat napsat jednoduché fráze a věty o sobě, smyšlených postavách, o tom, kde žijí a co dělají.²³

20 http://www.trvaly-pobyt.cestina-pro-cizince.cz/index.php?p=informace-o-zkousce&hl=cs_CZ

21 Společný evropský referenční rámec pro jazyky: jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak jazycích hodnotíme [online]. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002 [cit. 2016-04-10]. ISBN 80- 244-0404-4. S. 68

22 Tamtéž, s. 71.

23 Tamtéž, s. 64.

(21)

Uchazeč na úrovni A1 by u pohovoru měl být schopen odpovědět na jednoduše formulované přímé osobní otázky (bez idiomatických spojení) pronesené velmi pomalu a s pečlivou výslovností.²⁴

V charakteristice zkoušky z českého jazyka na úrovni A1 se zaměřujeme především na písemnou část testu, jelikož právě z této části zkoušky jsme čerpali data pro analýzu komunikační funkce. Základem samotné analýzy se staly informace uvedené v Popisu češtiny na úrovni A1²⁵ podle Společného referenčního rámce pro jazyky.²⁶

3.1. Popis úrovně A1

„Společný evropský referenční rámec poskytuje obecný základ pro vypracovávání jazykových sylabů, směrnic pro vývoj kurikulí, zkoušek, učebnic atd. v celé Evropě.

V úplnosti popisuje, co se musí studenti naučit, aby užívali jazyka ke komunikaci, a jaké znalosti a dovednosti musí rozvíjet, aby byli schopni účinně jednat. Popis se rovněž týká kulturního kontextu, do něhož je jazyk zasazen. Rámec také definuje úrovně ovládání jazyka, které umožňují měřit pokrok studentů v každém stádiu učení se jazyku a v průběhu celého života studenta.“²⁷

25 HÁDKOVÁ, M., LÍNEK, J., VLASÁKOVÁ, K. Čeština jako cizí jazyk [online]. 1. vyd. Olomouc:

Univerzita Palackého, 2005 [cit. 2016-04-10].

26 Společný evropský referenční rámec pro jazyky: jak se učíme jazykům, jak je vyučujeme a jak jazycích hodnotíme [online]. 1. české vyd. Olomouc: Univerzita Palackého, 2002 [cit. 2016-04-10]. ISBN 80- 244-0404-4.

27 Tamtéž, s. 1.

(22)

Na základě Společného evropského referenčního rámce je úroveň A1 (Breakthrough) charakterizována jako nejnižší úroveň užívání daného jazyka. Studenti, kteří zdárným složením zkoušky dosáhnou této úrovně, jsou schopni základní komunikace. Dovedou pokládat otázky týkající se jich samotných, například kde bydlí, co dělají, nebo které věci vlastní. Na jednoduché otázky rovněž dokáží odpovědět. Jazyková výbava těchto studentů je omezená, měla by ovšem zaručit úspěšnou komunikaci o základních každodenních tématech v běžných životních situacích (př. styk s úřední osobou, návštěva zdravotnického zařízení apod.).²⁸ Při zdárném dosažení úrovně by měl být student schopen komunikace s rodilými mluvčími, ale i mluvčími jinojazyčnými, kteří dosáhli téže úrovně.

Co se týče psané produkce, student na úrovni A1 by měl být schopen bezpečně vyplnit formuláře týkající se jeho osoby, osobních údajů, jména, bydliště, národnosti či zdravotního stavu. Měl by rovněž zvládat napsat jednoduchým způsobem stručný text – vzkazy o místě svého pobytu nebo pobytu a pohybu třetí osoby. Dále by měl dovést formulovat krátké texty na pohlednice (pozdravy z dovolené, přání k životním událostem apod.) a umět formulovat jednoduché věty o sobě a druhých osobách.²⁹

Jako čtenáři rozumí cizinci na úrovní A1 známým jménům, slovům a velmi jednoduchým větám. Texty, v nichž se studenti dokáží orientovat, jsou charakteristické jednoduchostí a krátkým rozsahem.³⁰

28 HÁDKOVÁ, M., LÍNEK, J., VLASÁKOVÁ, K., pozn. 25, s. 2.

29 Tamtéž, s. 2.

30 Tamtéž, s. 234.

(23)

Cizinec na dané úrovni rozumí pokynům, které jsou mu pomalu a srozumitelně udělovány, a dokáže se řídit krátkými a jednoduchými orientačními pokyny. Zvládne pochopit obsah jednoduššího informativního materiálu a krátkých jednoduchých popisů, zejména pokud má k dispozici také vizuální oporu.³¹

Slovní zásoba jinojazyčného mluvčího na úrovni A1 je omezená, zahrnuje izolované lexikální jednotky a fráze, které se vztahují ke konkrétním situacím.³² „Cizinec dokáže navázat základní společenskou komunikaci tak, že použije nejjednodušších způsobů vyjádření zdvořilosti: umí pozdravit a rozloučit se, představit se, poprosit, poděkovat, omluvit se atd.“³³

Daní mluvčí mají pouze omezený repertoár několika základních gramatických struktur a typů vět, které si osvojili a používají je.³⁴

4. Metodika výzkumné sondy

Jádrem výzkumné sondy je analýza způsobů realizace komunikační funkce žádosti/prosby v textech jinojazyčných mluvčích a jejich konfrontace s formulacemi mluvčích rodilých.

Analyzovaný materiál pochází z pretestace zkoušky z českého jazyka na úrovni A1 pro trvalý pobyt na území ČR. Pretestace byla realizována v Ústavu jazykové a odborné přípravy na pražském Albertově v roce 2015 (pretestující Škodová, Cvejnová). Další

32 Tamtéž, s. 114.

33 Tamtéž, s. 124.

34 Tamtéž, s. 116.

(24)

data pro analýzu představovaly texty rodilých mluvčích, pro něž bylo cíleně pro tento výzkum, za účelem porovnání, vyhotoveno obdobné zadání, které v rámci zkoušky plnili cizinci. Při výběru rodilých mluvčích jsme se snažili zachytit co nejširší spektrum občanů. Analyzovaný komunikát tak pochází od mluvčích mužského i ženského pohlaví, různého věku a odlišné míry dosaženého vzdělání.

Texty obou kategorií respondentů jsou zkoumány odděleně. Celkem bylo k analýze k dispozici 106 textů jinojazyčných respondentů, skupinu rodilých mluvčích zastupovalo 30 jedinců.

4.1. Charakteristika skupin respondentů a) Jinojazyční respondenti

Skupinu jinojazyčných respondentů reprezentuje heterogenní soubor cizinců. Většina respondentů jsou budoucí studenti vysokých škol v České republice, znalost českého jazyka je tudíž u všech na podobné úrovni. Komunikáty jinojazyčných respondentů pocházejí od cizinců, kteří skládali zkoušku v roce 2015. Veškerá metadata byla pro účely této bakalářské práce anonymizována.

Celkový počet analyzovaného komunikátu činí 106 textů, což vzhledem k zadání úlohy, která po uchazečích vyžaduje napsat text s minimálním počtem 20 slov, znamená přibližně 2120 slov.

b) Rodilí respondenti

Za účelem srovnání způsobů vyjadřování komunikační funkce byla vybrána referenční skupina rodilých mluvčích, jímž byla předložena téměř totožná úloha, jakou plnili

(25)

testovaní cizinci. Do analýzy výzkumné sondy bylo zařazeno 30 paralelních textů napsaných rodilými mluvčími.

V obou analyzovaných skupinách je přítomna široká škála osob mužského i ženského pohlaví ve věku 17–68 let s různou mírou dosaženého vzdělání.

4.2. Zadání úlohy psaní

V této kapitole je pro ukázku předložena autentická podoba části písemné zkoušky z českého jazyka, která sloužila jako východisko pro naši analýzu. Jinojazyční respondenti dostali za úkol napsat minimálně dvacetislovný vzkaz pro kamarádku, v němž měli požádat o pomoc s nákupem. Konkrétní potraviny měly být v určitý čas dopraveny na zadanou adresu. V textech se často, i přes jasné obrazové zadání, poptávané potraviny různí, což však směrem k našemu výzkumu není podstatné.

Ilustrace 1: Autentická podoba úlohy písemné části zkoušky z českého jazyka

(26)

4.3. Popis metody vyhodnocování

Po přečtení komunikátů napsaných cizinci, v celkovém počtu 106 vzkazů, byl v textech nejprve vyznačen způsob realizace, či absence, komunikační funkce žádosti/prosby.

Následně, pro přehlednost, byla na základě shodných rysů ve způsobu vyjádření a užitých jazykových prostředcích rozdělena zvýrazněná data do několika podskupin (viz kap. 5.2). Konkrétní realizace žádostí/proseb byla poté v rámci dané podskupiny z jazykového hlediska okomentována, případně byl komentář doložen na příkladu.

Následně byly všechny možnosti vyjádření komunikační funkce žádosti/prosby podle četnosti výskytu zaneseny do grafické podoby.

Po přečtení všech 30 vzkazů rodilých mluvčích byly stejným způsobem, jako v případě cizinců, vyznačeny způsoby vyjádření komunikační funkce žádosti/prosby také u paralelní skupiny. Rovněž u skupiny českých respondentů byly varianty realizace výzvy dle použitých jazykových prostředků rozděleny do podskupin, kterých však, vzhledem k nižšímu počtu respondentů a jejich hlubším znalostem mateřského jazyka, bylo výrazně méně. Konkrétní realizace žádostí/proseb jsem poté, stejně jako v případě cizinců, v rámci dané podskupiny okomentoval, případně komentář doložil na příkladu.

Následně byly všechny možnosti vyjádření komunikační funkce žádosti/prosby podle četnosti výskytu zaneseny do samostatného grafu. U dvou podskupin analýzy komunikační funkce (Grafy 10 a 15) jsou výsledky rodilých respondentů zaneseny do grafické podoby společně s výsledky cizinců, poněvadž v rámci paralelní skupiny Čechů se jednalo o ojedinělé odpovědi, pro něž nebylo vhodné vytvářet graf samostatný. V těchto případech má grafické znázornění výsledků rodilých mluvčích modrou barvu.

(27)

Způsoby realizace komunikační funkce žádosti/prosby u jinojazyčných mluvčích byly posléze porovnány s texty rodilých respondentů, odchylky zaznamenány a okomentovány.

5. Analýza komunikační funkce

Kapitola 5 předkládá výsledky analýzy komunikačních funkcí u jinozačných i rodilých mluvčích, a tvoří tak stěžejní část celé práce. Texty psané jinojazyčnými respondenty pochází z pretestace zkoušky z českého jazyka na úrovni A1 pro trvalý pobyt na území ČR z roku 2015. Dané výsledky jsou zobrazeny prostřednictvím grafů, z nichž je patrné, jakým způsobem a za pomoc kterých jazykových prostředků obě skupiny respondentů komunikační funkci žádosti/prosby vyjadřují.

V analýze byl kladen důraz na to, jak a pomocí kterých jazykových prostředků respondenti vyjadřují komunikační funkci žádosti/prosby. Cílem analýzy bylo poukázat na způsoby vyjádření komunikační funkce žádosti/prosby v psané komunikaci u cizinců na úrovni A1, kteří žádají o trvalý pobyt na území České republiky. Dalším cílem bylo nalézt a okomentovat rozdíly ve formě realizace dané komunikační funkce mezi cizinci a paralelní skupinou rodilých mluvčích. Vzhledem k elementárním znalostem českého jazyka se předpokládalo, že mnohem více variant žádostí/proseb se vyskytne u skupiny cizinců. Rovněž bylo pravděpodobné, že jinojazyční respondenti budou k vyjádření komunikační funkce užívat jednoduchých jazykových prostředků a slovních spojení.

Uplatnění např. kondicionálu či frazeologizovaných spojení se nepředpokládalo, jelikož takové formy vyjádření přesahují obvyklé schopnosti cizince na úrovni A1. Také se dalo očekávat, že ve vyjádřeních cizinců se vyskytnou jazykové chyby, ať už z hlediska gramatiky či pravopisu. Bylo předpokládáno, že v textech českých respondentů se komunikační funkce žádosti/prosby objeví v jakékoliv formě ve všech případech.

(28)

Naopak u hojně zastoupené skupiny cizinců bylo pravděpodobné, že některý z respondentů danou komunikační funkci v textu vynechá.

Graf červené barvy znázorňuje žádosti/prosby vyjádřené cizinci, modrý graf zobrazuje výsledky u rodilých mluvčích.

5.1. Analýza komunikační funkce žádosti/prosby

Prostřednictvím grafů č. 1 a 2 jsou zobrazeny způsoby vyjádření komunikační funkce žádosti/prosby. Červená barva znázorňuje výsledky jinojazyčných respondentů, modrá reprezentuje skupinu rodilých mluvčích. Obě skupiny měly za úkol požádat o pomoc s nákupem, konkrétní potraviny i jejich počet byly v obou případech součástí zadání.

Graf 1

1 2

3 4

5 6

7 8

9 10

11 12

13 14

15 16

17 18

19 20

21 22

23 24

25 26

27 28

29 30

31 32

33 34

35 36

37 38

39 40

41 42

43 44

45 46 0

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Graf 1. Cizinci ŽÁDOST/PROSBA

počet respondentů

počet výskytů

(29)

Graf 1. Legenda:

1. Potřebuju/Potřebovat: koupit (výčet)

2. Prosím/Prosímtě kup/nakoupi/nakupuj/koupíš/koupi pro mě (výčet) 3. Nakup/Nakupuju/Kup mi/Budete nakupovat (výčet)

4. Můžeš koupit/koupit mi/nakoupit (výčet)?

5. Můžeš/Můžete koupit jídlo/nakupovat/jít na nákup pro mě/dělat nákup pro mě/kupovat tento v obchod? Potřebuju (výčet)

6. Prosímtě/Prosím tě/Chci poprosit tě jít pro mě do obchodu/pomoc mě nakoupit/nakupuj/koupit pro mě/můžeš udělat pro mě nákup. Potřebuju (výčet) 7. Můžeš/Můžete nakupovat/nakoupit/koupit pro mě (výčet)?

8. Kup mi/Nakup prosím (výčet)

9. Můžeš pro mě koupit/koupit pro mě (výčet)?

10. Můžu poprosit koupit pro mě/mi pomoc koupit/koupila bys mi (výčet)?

11. Chtěl bych (vás) poprosit tě koupit/koupit pro mě (výčet) 12. Prosím, můžeš koupit pro mě/mi koupit (výčet)?

13. Nakupuješ/Nakupuješ mi/Kupuješ (výčet)?

14. Můžeš mi prosím pomoct/pomoci? Potřebuji/Potřebovala bych nakoupit (výčet) 15. Musíš nakoupit (výčet)

16. Chtěl/Chtěla bych abys ty koupila mě (výčet) 17. Chtěla bych (výčet)

18. Žádná žádost/prosba

19. Můžeš jet do supermarketu a kupuješ (výčet)?

20. Můžete pomoc te mi nakupovat (výčet) 21. Můžu bys koupit (výčet)

22. Můžeš nakupovat pro mě (výčet) prosím?

23. Můžeš jít na nákup a poproste pro mě? Chci (výčet)

24. Prosím, můžu dneska dopoledne ty pojedu supermarket koupit (výčet) 25. Můžete poproste o pomoc. Potřebuje nakoupit (výčet)

(30)

26. Já tě prosím, nakup (výčet)

27. Poproste o pomoc na nákup (výčet) 28. Prosím vás, potřeboval (výčet)

29. Moc tě prosím mohl bis přivézt (výčet)

30. Potřeboval bych pomoc prosím nakoupit (výčet)

31. Mám k tobě prosbu, potřebuji nakoupit. Můžeš mě prosím koupit (výčet)?

32. Mám prosbu koupi mi (výčet)

33. Možy te poprosit pro posluhu. Potřeboval bych (výčet)

34. Potřeboval bych prosím pomoc. Abis jel do obchodu a koupil (výčet)

35. Můžu tě poprosit o pomoc, nemůžeš zajít do obchodu a nakoupit pro mne (výčet)?

36. Moh bych tě poprosit o pomoc, že bys mohla pro mne nakoupit, potrebuju (výčet)

37. Buď tak hodná pomoc. Potřebuju (výčet) 38. Já potřebuju nákup (výčet)

39. Potřebuju nákupuje pro já. Chci (výčet) 40. Pomoc mi koupit v obchodě tyto věci (výčet) 41. Nemůžeš jít pro mě do obchodu? Potřebuju (výčet) 42. Nemohla bych jsi kupovat pro mě (výčet)?

43. Když můžeš pomoct, koupi (výčet) 44. Nemoh bys nakupuješ pro mne (výčet)?

45. Potřeboval bych něco koupit v obchodu (výčet) 46. Prosimtě, můžeš jít koupit pro mě (výčet), prosím?

(31)

1. Prosím, kup/vezmi mi (výčet)

2. Rád/a bych Tě poprosil/a o pomoc. Mohl bys mi koupit (výčet)?

3. Potřeboval/a bych koupit/nakoupit (výčet)

4. Chtěl/a bych tě poprosit o laskavost/pomoc s nákupem. Potřeboval/a bych koupit (výčet)

5. Mohl bys mi prosím koupit (výčet)?

6. Byl bys tak hodný/laskav a koupil mi (výčet)?

7. Potřebuju prosím pěkně nakoupit (výčet)

8. Byl bys prosím tak laskavý a přinesl mi (výčet)?

9. Nemohl bys mi skočit pro (výčet)?

10. Potřebuji (výčet) Graf 2

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

0 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10

Graf 2. Rodilí mluvčí ŽÁDOST/PROSBA

Počet výskytů

(32)

Nejčastější varianta vyjádření komunikační funkce žádosti/prosby u cizinců

1. Potřebuju (výčet)

2. Potřebuju (tvoji) pomoc. Potřebuju (výčet) 3. Já potřebuju nákup (výčet)

4. Potřebovat: (výčet)

5. Můžete mi pomoc. Potřebuju (výčet 6. Buď tak hodná pomoc. Potřebuju (výčet) 7. Potřebuju koupit (výčet)

8. Potřeboval bych pomoc prosím nakoupit (výčet) 9. Potřeboval bych něco koupit v obchodu (výčet)

Graf 3

1 2 3 4 5 6 7 8 9

0 1 2 3

Graf 3. Cizinci - ŽÁDOST/PROSBA s vyjádřením potřeby

počet respondentů

počet výskytů

(33)

1. Potřeboval/a bych koupit/nakoupit (výčet) 2. Potřebuji (výčet)

Celkem v 57 textech cizinců předcházela bezprostředně před vyjádřením žádosti/prosby ustálená formule Potřebuju/Potřebuji pomoc, na níž nejvíce jinojazyčných mluvčích rovnou navázalo realizací výzvy. Nejčastějším způsobem vyjádření analyzované komunikační funkce je varianta Potřebuju/Potřebovat: (výčet). Dva jinojazyční respondenti užili dané sloveso ve vhodnějším tvaru kondicionálu (Potřeboval bych pomoc prosím nakoupit (výčet); Potřeboval bych něco koupit v obchodu (výčet)).

V jednom případě se podoba výzvy ve tvaru Potřebuji (výčet) objevila rovněž v textu rodilého mluvčího, jednalo se však pouze o výjimku. Jiný český respondent vyjádřil žádost/prosbu rovněž prostřednictvím slovesa potřebovat, jež vyjádřil ve tvaru kondicionálu.

Graf 4

1 2

0 2 4 6

Graf 4. Rodilí mluvčí - ŽÁDOST/PROSBA s vyjádřením potřeby

počet respondentů

počet výskytů

(34)

Explicitní výzva typu Potřebuju/Potřebovat: (výčet) je sice nejjednodušší formou vyjádření jakési potřeby, na druhou stranu ale postrádá jakoukoliv míru zdvořilosti a žádosti/prosbě dodává naléhavost. Tento typ prosby je možné realizovat například ve vyhrocené situaci, jelikož verbum potřebovat naznačuje, že se mluvčí bez toho, co žádá, nemůže obejít a objekt prosby si nárokuje. Ve zdvořilé žádosti kamarádovi je spojení typu Potřebuju koupit (výčet) nevhodné a u adresáta se nemusí shledat s úspěchem. Osoba, která o něco žádá/prosí, je v tu chvíli závislá na rozhodnutí svého komunikačního partnera. Z tohoto důvodu je pro efektivitu žádosti/prosby nutné, aby se mluvčí, i když má s danou osobou blízký vztah, vyjádřil dostatečně zdvořile. V jedné z frekventovaných podob žádosti/prosby vyskytující se v textech rodilých mluvčích lze spatřit podobnost s nejčastější variantou vyjádření dané komunikační funkce cizinci.

Rozdíl je v tom, že výzvě českého respondenta přidává na zdvořilosti užití kondicionálové formy slovesa (př. Potřeboval/a bych koupit/nakoupit (výčet)).

Žádost/prosba formou imperativu

1. Nakup/Nakupuju/Kup mi/Budete nakupovat (výčet) 2. Musíš nakoupit (výčet)

Graf 5

1 2 3 4 5

0 2 4 6 8

Graf 5. Cizinci - ŽÁDOST/PROSBA formou imperativu

počet respondentů

počet výskytů

(35)

3. Potřebuju nákupuje pro já. Chci (výčet) 4. Pojdu do obchodu kupim (výčet)

5. Pomoc mi koupit v obchodě tyto věci (výčet)

Dalšími častými formami žádosti/prosby u cizinců byly imperativní konstrukce, jimiž respondenti přikazovali adresátovi, aby udělal, oč žádají. Jedná se o výzvy typu Nakup (výčet), Kup mi (výčet) či Budete nakupovat (výčet). Někteří respondenti ještě zvýšili naléhavost tohoto způsobu výzvy použitím modálního slovesa ve tvaru imperativu (př.

Musíš nakoupit (výčet), Chci (výčet), aj.).

Takovéto typy imperativních konstrukcí představují z hlediska zdvořilosti nevhodné formy výzev. Podobné výzvy mohou na rodilého mluvčího působit jako nátlak, nedá se proto příliš předpokládat, že tato forma realizace žádosti/prosby bude úspěšná. Ve výzvách obsahujících modální sloveso typu muset či chtít ve tvaru imperativu se pravděpodobnost konfliktu v komunikaci ještě zvyšuje.

Žádost/prosba ve spojení s výrazem prosit

Graf 6

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10111213141516171819202122 0

2 4 6 8 10

Graf 6. Cizinci - ŽÁDOST/PROSBA s výrazem prosit

počet respondentů

počet výskytů

(36)

1. Prosím/Prosímtě kup/nakoupi/nakupuj/koupíš/koupi pro mě (výčet)

2. Prosímtě/Prosím tě/Chci poprosit tě jít pro mě do obchodu/pomoc mě nakoupit/nakupuj/koupit pro mě/můžeš udělat pro mě nákup. Potřebuju (výčet) 3. Kup mi/Nakup prosím (výčet)

4. Můžu poprosit koupit pro mě/mi pomoc koupit/koupila bys mi (výčet)?

5. Chtěl bych (vás) poprosit tě koupit/koupit pro mě (výčet) 6. Prosím, můžeš koupit pro mě/mi koupit (výčet)?

7. Můžeš mi prosím pomoct/pomoci? Potřebuji/Potřebovala bych nakoupit (výčet) 8. Můžeš nakupovat pro mě (výčet) prosím?

9. Můžeš jít na nákup a poproste pro mě? Chci (výčet)

10. Prosím, můžu dneska dopoledne ty pojedu supermarket koupit (výčet) 11. Můžete poproste o pomoc. Potřebuje nakoupit (výčet)

12. Já tě prosím, nakup (výčet)

13. Poproste o pomoc na nákup (výčet) 14. Prosím vás, potřeboval (výčet)

16. Potřeboval bych pomoc prosím nakoupit (výčet)

17. Mám k tobě prosbu, potřebuji nakoupit. Můžeš mě prosím koupit (výčet)?

18. Mám prosbu koupi mi (výčet)

19. Možy te poprosit pro posluhu. Potřeboval bych (výčet)

20. Potřeboval bych prosím pomoc. Abis jel do obchodu a koupil (výčet)

21. Můžu tě poprosit o pomoc, nemůžeš zajít do obchodu a nakoupit pro mne (výčet)?

(37)

1. Prosím, kup/vezmi mi (výčet)

5. Potřebuju prosím pěkně nakoupit (výčet)

6. Byl bys prosím tak laskavý a přinesl mi (výčet)?

Výraz prosit, ať už ve tvaru slovesa, či částicového výrazu, do svého vzkazu zakomponovalo hned 45 z celkového počtu 106 cizinců. Mezi těmito způsoby vyjádření dané komunikační funkce cizinci docházelo z jazykového hlediska k největším rozdílům. Zatímco někteří respondenti svou žádost/prosbu napsali zcela v souladu s gramatickými a pravopisnými pravidly českého jazyka a jejich výzva celkově odpovídala hlavním požadavkům analyzované komunikační funkce, (př. Prosím tě, můžeš mi koupit (výčet)?, či Kup mi prosím (výčet)), v některých případech byl záměr mluvčích dešifrovatelný jen velmi obtížně (např. Můžete poproste o pomoc. Potřebuje nakoupit (výčet), Poproste o pomoc na nákup (výčet) aj.). Právě gramaticky správná

Graf 7

1 2 3 4 5 6

0 2 4 6 8 10

Graf 7. Rodilí mluvčí - ŽÁDOST/PROSBA s výrazem prosit

počet respondentů

počet výskytů

(38)

podoba sloves v kombinaci s výběrem vhodného slovosledu činila cizincům v analyzovaných textech zřejmě největší potíže (např. Prosímtě koupi pro mě (výčet), popř. Chci poprosit tě jít pro mě do obchodu. Potřebuju (výčet)). Vinou nedokonalé znalosti gramatických či stylistických pravidel českého jazyka použil cizinec mnohdy chybný tvar slova, což rodilému mluvčímu v konečném součtu značně komplikuje recepci.

V textech jinojazyčných mluvčích se často vyskytovala žádost/prosba realizovaná kombinací modálního slovesa moci s výrazem prosit (př. Můžu poprosit, koupila bys mi, nebo Můžu tě poprosit o pomoc, nemůžeš zajít do obchodu a nakoupit pro mne, či v opačném pořadí výrazů, např. Prosím tě, můžeš udělat pro mně nákup, potřebuju (výčet)) Ve dvou případech respondent explicitně vyjádřil, že má na adresáta prosbu, čímž jednoznačně naznačil záměr svého vzkazu a svému komunikačnímu partnerovi tak usnadnil recepci textu. Př. Mám k tobě prosbu, potřebuji nakoupit. Můžeš mě prosím koupit (výčet)?, popř. Mám prosbu koupi mi (výčet).

Také rodilý mluvčí nejčastěji vyjadřovali komunikační funkci žádosi/prosby formou slovních spojení se slovesem prosit (např. Prosím, kup/vezmi mi (výčet), Rád/a bych Tě poprosil/a o pomoc. Mohl bys mi koupit (výčet)?, popř. Potřebuju prosím pěkně nakoupit (výčet)).

U jinojazyčných mluvčích na úrovni A1 je při psaní či vyřčení žádosti/prosby typická restrikce na výraz prosit. „Částice prosím je konstantní součástí všech „zdvořilých“

výpovědí, a to v různých pozicích; je-li u ní ak. tě / vás, konvenčně maskuje žádost jako prosbu, i když fakticky (např. od vedoucího k sekretářce) o funkci prosby nejde.“³⁵

35 HIRSCHOVÁ, M. Pragmatika v češtině. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2013. s. 248

(39)

Výraz prosit zaujímá v kompozici žádosti/prosby klíčovou roli. Pomocí explicitní performativní formule se slovesem prosit dá mluvčí zřetelně najevo, že si uvědomuje závislost na adresátovi, který může a nemusí jeho výzvu splnit.

Z příkladů rodilých mluvčích je patrné, že si většina respondentů uvědomovala závislost na adresátovi a snažila se tak být co nejvíce zdvořilá, což zvyšuje možnost pozitivní zpětné vazby.

Žádost/prosba obsahující modální sloveso

1. Můžeš koupit/koupit mi/nakoupit (výčet)?

4. Můžeš/Můžete nakupovat/nakoupit/koupit pro mě (výčet)?

Graf 8

1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15 16 17 0

2 4 6 8

Graf 8. Cizinci - ŽÁDOST/PROSBA obsahující modální sloveso

počet respondentů

počet výskytů

(40)

5. Můžeš pro mě koupit/koupit pro mě (výčet)?

6. Chtěl bych/Chci poprosit tě koupit/koupit pro mě (výčet) 7. Chtěl/Chtěla bych abys ty koupila mě (výčet)

8. Chtěla bych (výčet) 9. Musíš nakoupit (výčet)

10. Můžeš jet do supermarketu a kupuješ (výčet)?

11. Můžete pomoc te mi nakupovat (výčet) 12. Můžu bys koupit (výčet)

15. Nemůžeš jít pro mě do obchodu? Potřebuju (výčet) 16. Nemohla bych jsi kupovat pro mě (výčet)?

17. Nemoh bys nakupuješ pro mne (výčet)?

Graf 9

1 2 3 4

0 1 2 3 4 5 6

Graf 9. Rodilí mluvčí - ŽÁDOST/PROSBA obsahující modální sloveso

počet respondentů

počet výskytů

(41)

4. Nemohl bys mi skočit pro (výčet)?

Modální slovesa jsou typem neplnovýznamových sloves, která jsou zpravidla řazena mezi pomocná slovesa. Školské mluvnice uvádějí výčet mít, moci, muset, smět, chtít.³⁶ Podle Grepla a Karlíka (Grepl–Karlík, 1998, s. 455) jsou jednou z nejčastějších způsobů vyjádření výzvy, např. žádosti/prosby, interogativní formy s modálním výrazem typu moci.

Mnoho jinojazyčných i rodilých mluvčích svou žádost/prosbu začínalo užitím modálního (způsobového) slovesa. Tato forma výzvy byla v textech cizinců velice častá, k rozdílům docházelo až v konkrétní realizaci dané komunikační funkce a užitých jazykových prostředcích (např. Můžeš/Můžete nakupovat/nakoupit pro mě (výčet)?, popř. Můžeš koupit/koupit mi/nakoupit (výčet)?).

Tento typ výzvy se vyskytl rovněž v příkladech rodilých mluvčích, ti však upřednostňovali vyjádření pomocí slovesa ve tvaru kondicionálu, které představuje vyšší stupeň zdvořilosti (např. Mohl bys mi prosím koupit (výčet)?). Rovněž několik cizinců se pokusilo realizovat žádost/prosbu pomocí modálního slovesa moci ve tvaru kondicionálu. Když pomineme gramatická či pravopisná pravidla a vhodnou stylistickou výstavbu věty, dají se jejich výzvy z pohledu rodilého mluvčího akceptovat (např. Moc tě prosím mohl bis přivézt (výčet), popř. Moh bych tě poprosit o pomoc, že bys mohla pro mne nakoupit, potrebuju (výčet)).Výjimku netvořily ani výzvy začínající modálním slovesem chtít. Pakliže se jinojazyční respondenti rozhodli svou

36 Encyklopedický slovník češtiny. Praha: NLN, 2002. ISBN 80-7106-484-X. s. 413.

(42)

žádost/prosbu začít tímto slovesem, ve většině případů jej užili ve tvaru kondicionálu (př. Chtěl bych poprosit tě koupit (výčet), Chtěla bych abys ty koupila mě (výčet), apod.). Někteří jinojazyční mluvčí ve své výzvě užili sloveso chtít ve tvaru imperativu, jednalo se však o ojedinělé případy typu Chci poprosit tě koupit pro mě (výčet) apod.

Celkem tři respondenti, dva cizinci a jeden Čech, vyjádřili danou komunikační funkci kombinací negace modálního slovesa ve tvaru kondicionálu. I přes použití chybného tvaru slov, či nevhodného slovosledu, značí tento fakt velmi dobrou znalost jazyka (př.

Nemohla bych jsi kupovat pro mě (výčet)?, nebo Nemoh bys nakupuješ pro mne (výčet)?). Oproti tomu rodilý mluvčí svoji výzvu realizoval nejen velmi vhodně, z lingvistického hlediska ale také zajímavě, poněvadž do výpovědi zakomponoval prostředek básnického vyjadřování, konkrétně metaforu (př. Nemohl bys mi skočit pro (výčet)?).

Negace v kombinaci s užitím slovesa v kondicionálu představuje vysoký stupeň zdvořilosti. Mluvčí dává prostřednictvím negace najevo vnitřní nejistotu a zároveň závislost na rozhodnutí adresáta, který na jeho výzvu může reagovat kladně, ale také nemusí. Z hlediska řečové etikety jsou záporné otázky častější než otázky kladné, protože negovaná forma sugeruje, že tazatel od dotazovaného nečeká, že mu automaticky bude vyhověno. Adresátovi se tímto způsobem signalizuje, že na vyhovění žádosti si tazatel nečiní nárok a že i odmítnutí bude akceptováno.³⁷

V případě komunikační funkce žádosti/prosby působí na rodilého mluvčího velmi nepříjemným způsobem spojení obsahující imperativní tvar způsobového slovesa muset.

Takovéto typy výzev se spíše blíží příkazu, z tohoto důvodu může mezi oběma

37 HIRSCHOVÁ, M. Pragmatika v češtině. Vyd. 2. Praha: Karolinum, 2013. s. 251.