Anotace
Diplomová práce vychází z předpokladu, ţe se ve Šluknovském výběţku nachází špatné podmínky pro podnikání. Hlavním cílem práce je potvrdit či vyvrátit tento předpoklad. V teoretické části jsou shrnuty veškeré teoretické poznatky o podnikání, podnikatelském prostředí a malém a středním podnikání. Následuje zpracování informací pomocí metody SWOT analýzy, z které jsou vyvozeny závěry. V poslední fázi práce jsou analyzovány zkušenosti podnikatelů ze sledované oblasti. V závěru jsou komparovány veškeré získané informace pro posouzení podnikatelského prostředí a navrhnuta doporučení pro zlepšení stávající situace.
Klíčová slova
Malé a střední podniky, podnikání, podpora podnikání, podnikatelské prostředí, podmínky, Šluknovský výběţek, vývoj průmyslových podniků, Kozí farma Ţofín, Paintball Varnsdorf, Pivovar Kocour
Annotation
This diploma thesis is based on a hypothesis that presumes poor conditions for running an enterprise in the Šluknov Hook. The objective of the thesis is to determine whether this hypothesis is correct or not. The theoretical part summarizes all knowledge about enterprise and its environment, as well as small and medium-sized enterprises. SWOT analysis of the data and its subsequent conclusions are presented in the following chapter.
Experience of entrepreneurs in the regarded area is analysed in the final chapter. In conclusion, all acquired data are analysed for the entrepreneurs and recommendations for improvements of the current situation are offered.
Key Words
Small and medium-sized enterprises, enterprise, enterprise support, enterprise environment, conditions, Šluknov Hook, industrial enterprise development, Goat Farm Ţofín, Paintball Varnsdorf, Kocour Brewery
Poděkování
Touto cestou chci velice poděkovat váţené paní PhDr. Lence Sojkové Ph.D. za odbornou pomoc, konzultace, trpělivost a cenné rady, které významně přispěly ke vzniku této práce.
Děkuji téţ majitelce Kozí farmy Ţofín paní Aleně Dvořákové, majiteli Paintballu Varnsdorf panu Martinu Švarcovi a vedoucí obchodu Pivovaru Kocour paní Monice Marenecové za ochotu sdělit poznatky a zkušenosti s jejich podnikáním.
V neposlední řadě děkuji své rodině a přátelům za jejich čas a pomoc v průběhu celého studia.
Obsah
Seznam zkratek ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam obrázků ... 12
Úvod ... 13
1. Základní teoretické pojmy k podnikání ... 15
1.1 Legislativní opatření pro podnikatelskou činnost... 15
1.2 Vývoj podniku zobrazený pomocí ţivotního cyklu... 18
1.3 Podnikatelské prostředí ... 23
1.3.1 Vnitřní prostředí podniku ... 24
1.3.2 Vnější prostředí podniku ... 25
1.4 Podmínky pro podnikání v mezinárodním srovnání ... 28
2. Vymezení malého a středního podnikání ... 31
2.1 Definice malého a středního podnikání ... 31
2.2 Význam MSP pro společnost ... 33
2.3 Podpora malého a středního podnikání ... 35
2.4 Instituce zaměřené na podporu podnikání ... 38
3. Charakteristika a analýza podnikatelského prostředí na Šluknovsku ... 43
3.1 Charakteristika vnějších vlivů na podnikání v mikroregionu Šluknovsko ... 44
3.1.1 Geograficko-ekologické prostředí ... 44
3.1.2 Kulturně - historické prostředí... 45
3.1.3 Vývoj vybraných průmyslových podniků ... 47
3.1.4 Specifika sociální a ţivotní situace v oblasti ... 53
3.1.5 Ekonomické prostředí ... 58
3.1.6 Politicko-legislativní prostředí ... 61
3.1.7 Technicko-technologické prostředí ... 61
3.2 SWOT analýza podnikatelského prostředí ... 63
3.2.1 Rozbor SWOT analýzy ... 65
4. Analýza praktických zkušeností malých firem ... 66
4.3 Pivovar Kocour ... 71
Závěr ... 74
Seznam pouţité literatury ... 78
Seznam příloh ... 84
Seznam zkratek
AMSP Asociace malých a středních podniků
CEBRE Česká podnikatelská reprezentace při Evropské unii
COSME Program pro konkurenceschopnost malých a středních podniků
DPH Daň z přidané hodnoty
HDP Hrubý domácí produkt
HK Hospodářská komora
HSRD Hospodářská a sociální rada pro Děčínsko CHKO Chráněná krajinná oblast
MAS Místní akční skupina
MSF Malé a střední firmy
MSP Malé a střední podniky
MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu
NOZ Nový občanský zákoník
NP Národní park
NS MAS ČR Národní síť Místních akčních skupin České republiky NUTS Nomenklatura územních statistických jednotek OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj
OHK Okresní hospodářská komora
OP Operační program
OPPI Operační program podnikání a inovace SO ORP Správní obvod obce s rozšířenou působností SPOTOS Spojené továrny obráběcích strojů
Seznam tabulek
Tab. 1: Srovnání Česka a Slovenska v náročnosti zahájení podnikání ... 30
Tab. 2: Klasifikace podniků podle Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 ... 32
Tab. 3: Rozdělení podniku podle propojenosti ... 33
Tab. 4: Rozdělení veřejné podpory ... 37
Tab. 5: Pohybu obyvatelstva na Šluknovsku v období 2007-2013 ... 57
Tab. 6: Nezaměstnanost na Šluknovsku k 28. 2. 2015 ... 58
Tab. 7: Počet ekonomických subjektů podle počtu zaměstnanců v roce 2013 ... 59
Seznam obrázků
Obr. 1: Ţivotní cyklus podniku podle D. Millera a P. H. Friesena ... 18
Obr. 2: Fáze růstu podniku podle H. Grosiera ... 22
Obr. 3: Základní rozdělení lidského kapitálu na Šluknovsku podle odvětví (19. stol.) ... 46
Obr. 4: Porovnání vzdělanostní struktury Šluknovska s Děčínskem a České republiky ... 56
Obr. 5: Ekonomické subjekty podle právní formy na Šluknovsku... 60
Úvod
V diplomové práci se autorka zaměřuje na podmínky pro podnikání malých a středních podniků (dále jen MSP) v oblasti Šluknovského výběţku (dále jen Šluknovsko).
Tyto podmínky jsou ovlivněny prostředím, ve kterém se podnik nachází. Šluknovsko bylo vybráno na základě původu autorky a velmi blízkého vztahu k jejímu rodnému kraji.
V posledních několika letech se o oblasti hovořilo jako o velmi problematické lokalitě, kde se vyhrotily spory s minoritní menšinou natolik, ţe zde opakovaně docházelo k demonstracím. Díky těmto událostem má Šluknovsko špatnou pověst.
Autorka práce si poloţila následující otázky: „Souvisí ţivotní situace v oblasti s podnikáním? Jaká jsou specifika této oblasti? Nachází se zde vhodné podmínky pro MSP?“ Na základě těchto výzkumných otázek si autorka práce klade za cíl posouzení podmínek pro malé a střední podnikání. Vychází z předpokladu, ţe se zde zejména MSP špatně podniká.
Dílčím cílem práce je pak poukázat na atraktivity území, bohatou historii průmyslu a uvést zajímavé podnikatelské subjekty, které zde v současnosti fungují.
Pro získání odpovědi na výše uvedené otázky a současně před vyvozením závěru provede autorka práce shrnutí teoretických poznatků nastudovaných z odborné literatury. V literární rešerši vymezuje pojmy a definuje klíčové body k podnikání, dále se zde zmiňuje o ţivotním cyklu podniku. Následně je definováno podnikatelské prostředí, kde se autorka zabývá významnými faktory, které je moţné do tohoto prostředí zařadit. Zde autorka práce uvádí i mezinárodní srovnání podnikatelského prostředí České republiky s ostatními státy OECD.
V další samostatné kapitole charakterizuje malé a střední podnikání, kde se zaobírá kromě jeho definice taktéţ jeho významem pro společnost. Je zde zmíněna i podpora MSP ze strany několika institucí.
Pro získání teoretických poznatků vycházela autorka práce z odborných publikací se zaměřením na problematiku malého a středního podnikání a podnikatelského prostředí.
Pro charakteristiku oblasti autorka získávala informace ze strategické koncepce pro období 2014 - 2020 Místní akční skupiny Český sever, z ročenky Mandava vydanou sdruţením Kruhu přátel muzea Varnsdorf. Dalším významným podkladem pro tuto práci jsou informace získané od Hospodářské a sociální rady Děčínsko.
V praktické části jsou vyuţity metody pozorování, souhrn dat a roztřídění (syntéza) i metoda komparace. Následuje přehled dat podle analýzy SWOT, z kterých autorka vyvodí závěr. Výsledkem analýzy je zhodnocení podnikatelského prostředí a posouzení předpokladu o podnikání.
Pro poslední kapitolu jsou stěţejní tři případové studie zaměřené na analýzu praktických zkušeností místních malých podniků. Autorka této práce se osobně setkala s kaţdým majitelem či provozovatelem uvedených firem. Při setkání se zajímala o jejich zkušenostech s podnikáním na Šluknovsku, které při svoji činnosti získali.
První je uvedena Kozí farma Ţofín jako zástupce firem orientující se na agroturistiku a prodej ţivočišných bio produktů.
Firmu Paintball Varnsdorf autorka vybrala jako příklad firmy zaloţenou mladými jedinci, kteří zaloţili firmu v oblasti adrenalinové zábavy a doplnili tak nabídku místního trhu sportovního vyţití.
Jako třetí je zmíněn varnsdorfský Pivovar Kocour, díky svým pivním speciálům a kulturním akcím známý i v jiných regionech České republiky.
V poslední fázi práce vyvozuje autorka závěry, ke kterým dospěla na základě sestavení analýzy SWOT a terénního výzkumu s místními podnikateli. Autorka zhodnocuje místní podnikatelské prostředí a posuzuje předpoklad jeho vývoje. Taktéţ nastiňuje moţná řešení pro tento region, která mají za cíl zlepšit podnikatelské prostředí.
1. Základní teoretické pojmy k podnikání
V první části kapitoly jsou vymezeny pojmy týkající se podnikání podle nového občanského zákoníku (dále jen NOZ), ţivnostenského zákona a jiných zákonů související s podnikáním. V některých odstavcích jsou doplněné o definice z různých oborů (např. ekonomika, psychologie). Následující podkapitola se zabývá vznikem a vývojem podniku zobrazené pomocí ţivotního cyklu. Na vývoj podniku navazuje podkapitola Podnikatelské prostředí, v které jsou charakterizovány a definovány jednotlivé vnější vlivy na podnik. V poslední části této kapitoly jsou porovnány podmínky pro podnikání v České republice se zeměmi OECD.
1.1 Legislativní opatření pro podnikatelskou činnost
Podnik je nově v legislativě označován podle § 502 NOZ jako obchodní závod. Definován je jako organizovaný soubor jmění vytvořený podnikatelem, který je z jeho vůle pouţívaný k provozování jeho činnosti. Závod tvoří vše, co obvykle slouţí k jeho provozu.1 Tato definice se blíţí k definici Evropské unie, která označuje podnik jako jakýkoliv subjekt, který vykonává hospodářskou činnost bez ohledu na jeho právní formu (Česká republika, 2014).
Často se obchodnímu závodu přeneseně říká taktéţ firma (zkráceno z obchodní firma), i kdyţ tento pojem z legislativního pohledu znamená pouze obchodní jméno, podle kterého je podnikatel zapsán v obchodním rejstříku. Zároveň podnikatel nesmí mít více obchodních firem, jak se uvádí § 423 v NOZ. Ve druhém odstavci tohoto paragrafu se hovoří i o ochranném právu k obchodní firmě, jeţ náleţí tomu, kdo ji po právu pouţil prvně.
Kdo byl dotčen ve svém právu k obchodní firmě, má stejná práva jako při ochraně před nekalou soutěţí. Zároveň obchodní firma uvedena v § 424, nesmí působit klamavě a být zaměnitelná s jinou obchodní firmou (Česká republika, 2014).
1 Přesné znění v odst. 1 §502 v zákoně č. 89/2012 Sb.
V NOZ byla definice obchodního závodu, oproti původní definici, podstatně zjednodušena, na rozdíl od definice podnikání, která zůstala prakticky nezměněná. Obě vymezení obsahují podstatné výrazy, a sice ţe se jedná o činnost, která je fyzickou či právnickou osobou vykonávaná samostatně, výdělečně, na vlastní odpovědnost, jméno či účet, soustavně a za účelem dosaţení zisku (Česká republika, 2014).
Podle § 420 NOZ lze povaţovat za podnikatele toho, kdo vykonává výše uvedenou činnost. V § 421 se pak upřesňuje, ţe se jedná o osobu, která je zapsána v obchodním rejstříku, podniká na základě ţivnostenského či jiného oprávnění podle jiného zákona.
V dřívějším znění zákona č. 455/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů obchodního zákoníku, se podnikatel definoval jako fyzická či právnická osoba, která získala ţivnostenské oprávnění k podnikání (Česká republika, 2014).
Kromě legislativní definice obchodního závodu a podnikatele existují i jiné charakteristiky.
Příkladem toho je obor psychologie, který říká, ţe se jedná o činnost, která je motivována potřebou něco získat, něčeho dosáhnout, vyzkoušet si něco či splnit. Podnikáním se zde rozumí prostředek k dosaţení seberealizace, zbavení se závislosti apod.
(Veber et al., 2012).
Podle Mandysové (2009) je uváděno, ţe sociologické pojetí vychází z pochopení, ţe podnikání je způsob, jak dosáhnout blahobytu pro všechny zúčastněné osoby pomocí hledáním cesty pro efektivní vyuţití současných zdrojů. Je vnímáno jako tvůrce zaměstnanosti a příleţitostí.
Z ekonomického pohledu se tedy podnikáním rozumí zapojení vstupů a dalších aktivit za účelem zvýšení původní hodnoty. Jedná se o dynamický proces, který tvoří přidanou hodnotu. Definice se liší podle potřeby jednotlivých oborů, písemných pramenů a jejich autorů. V kaţdém případě se vţdy jedná o činnost, jejímţ cílem je něčeho dosáhnout, ať uţ přidané hodnoty, zisku či pocitu úspěchu a nezávislosti. Zároveň to spolu úzce souvisí, neboť úspěch a zvýšená hodnota vedou k zisku (Veber et al., 2012).
Podnikatel je téţ charakterizován pomocí obecně-typických vlastností. Většinou
a jednáním získává a motivuje lidi k plnění cílů podniku. Velmi často se stává, ţe majitel je zároveň i manaţerem podniku (Synek, 2006).
Pokud osoba podniká bez patřičného oprávnění, jak udává příslušný zákon, či vykonává nelegální činnost (prodej drog, nekolkovaných cigaret apod.), jedná se o neoprávněné podnikání, které je definováno v trestním zákoníku. Jednou z podmínek legálního podnikání je získat zákonné oprávnění. Nejčastěji se jedná o oprávnění tzv. ţivnostenské, které upravuje ţivnostenský zákon č. 455/1991 Sb. V tomtéţ zákoně se přesně vymezuje pojem ţivnost a její předmět. Avšak ne kaţdá podnikatelská činnost je provozována na základě tohoto předpisu. Existují činnosti, které se řídí zvláštními předpisy, např.
se jedná o pronájem vlastnictví nebo svobodné povolání. Pro některá podnikání je nezbytné získání zvláštních předpisů, jako např. v lékařství či advokacie, téţ podnikání v zemědělství podléhá odlišným předpisům.
Mezi základní podmínky pro ţivnostenské oprávnění patří zletilost, způsobilost k právním úkonům, bezúhonnost, odborná způsobilost apod. Zletilosti je moţné dosáhnout dříve neţ v osmnácti letech za předpokladu, ţe soud udělí výjimku. Z odborného hlediska se rozděluje ţivnost na ohlašovací a koncesovanou, přičemţ ohlašovací se dále dělí na řemeslnou, vázanou a volnou (Česká republika, 2015).
Kaţdá ţivnost má své určité poţadavky, které ţadatel musí splnit. U řemeslné činnosti je nutné mít vzdělání přímo v oboru nebo v oboru příbuzném a k tomu navíc jeden rok praxe. Pokud ţadatel nemá vzdělání v oboru, ve kterém by chtěl podnikat, je povinen splňovat minimálně šest let praxe, kterou následně doloţí potvrzením. U vázané ţivnosti se poţadavky liší. Je nutné prokázat odbornou způsobilost, zde se např. jedná o obory oční optika, provozování autoškoly a jiné, kde je nutné doloţit osvědčení o odborné způsobilosti. Poslední z kategorie ohlašovacích ţivností je tzv. ţivnost volná, kde se nevyţaduje ani odborná ani jiná způsobilost. Do této kategorie spadá velká část podnikatelských aktivit, jako je provozování velkoobchodu a maloobchodu.
K získání koncesované ţivnosti je třeba kromě obecných podmínek splňovat i odbornost.
V příloze č. 3 k zákonu 455/1991 Sb. jsou přesně uvedeny i s činnostmi, které patří právě pod tuto ţivnost. Tato ţivnost se liší od ohlašovací především tím, ţe zde po splnění všech
podmínek nevzniká automaticky právní nárok na získání ţivnosti, neboť podléhá povolení ze strany státu (ministerstva). Pokud ţadatel nesplňuje podmínky pro získání ţivnosti, má moţnost zvolit odpovědného zástupce, který ponese odpovědnost za provoz ţivnosti a dodrţování zákonem stanovených předpisů.
Ţádost o ţivnostenské oprávnění se podává na Ţivnostenském úřadě, kde je nutné kromě odevzdání vyplněných tiskopisů zaplatit poplatek, který je v současné době ve výši 1000 Kč. Po zaevidování podnikatele do ţivnostenského rejstříku a vydání výpisu můţe začít téměř okamţitě s podnikáním (Česká republika, 2015).
1.2 Vývoj podniku zobrazený pomocí ţivotního cyklu
Kaţdý podnik prochází určitou etapou vývoje jeho působení (především zaloţení, růst či stabilizaci). V ekonomické teorii je vytvořeno několik desítek modelů růstu podniku (např. od autorů Greinerův, Churchilla a Lewisové, Hankse). Např. model D. Millera a P. Friesena vychází z posloupnosti stádia podniku, které tvoří obvykle, stejně jako u člověka, několik vývojových fází. Tento vývoj se dá znázornit křivkou, která nejdříve strmě roste (růst), pak začne růst klesajícím tempem (stabilizace) aţ do fáze, kdy začne klesat (krize, zánik), (Barrow, 1996).
Obr. 1: Ţivotní cyklus podniku podle D. Millera a P. H. Friesena
Zdroj: zpracování vlastní podle SRPOVÁ J., V. ŘEHOŘ et al. Základy podnikání: Podnik: Ţivotní
Není nutné, aby podnik prošel všemi fázemi, neboť se stává, ţe ukončí svoji činnost dříve, případně záměrně pozastaví svůj růst (v zájmu podnikatele je vytvořit jen střední nebo malou firmu). Další moţností je prodej podniku v jakémkoliv stadiu. Jednotlivá období vyţadují odlišný přístup v řízení podniku. V průběhu vznikají různé interní a externí problémy, které při neúspěšném zvládnutí způsobí krizi. Nepřekonané krize vedou k zániku podniku (Veber et al., 2012; Synek, 2006).
Vznik podniku
V této fázi se majitel/é rozhodli zrealizovat svoje nápady a myšlenky. Kromě splnění zákonných předpokladů pro podnikání je nutné, aby si podnikatelé vytvořili jasnou představu o jejich budoucí podnikatelské činnosti. V jejich rozhodování jim jistě velmi pomůţe tzv. podnikatelský či zakladatelský plán, coţ je písemný dokument o zjištěných informacích z vnitřního i vnějšího prostředí podniku. Obvykle obsahuje tyto části:
základní cíl podnikání
zmapování trhu, na který firma chce vstoupit, analýza konkurence
konkurenční a komparativní výhodu produktu nebo sluţby
angaţovanost majitele v podniku
povědomí o počtu zaměstnanců
finanční plán - dlouhodobější přehled finančních cílů
zakladatelský rozpočet podniku, zdroje financování
daňové zatíţení
dopad projektu na okolní prostředí.
Podnikatelský plán není povinný, a tak si ho mnozí podnikatelé vůbec nevytvářejí. Někteří si ho sestavují, protoţe je to pro ně nutností. Např. podnikatel, který chce se svým nápadem oslovit investora, uchází se o místo v tzv. podnikatelských inkubátorech, nebo chce získat finanční podporu z Evropských fondů. Právě financování podniku je pro začínajícího podnikatele jedna z podstatných otázek. Pro podnikání v rámci malých a středních podniků existují různé podpory jednak ze strany státu, ale téţ i od Evropské unie, více v kapitole 2.3.
V této fázi podnikání bývá často majitel zároveň i manaţerem, firma má nutný počet zaměstnanců, snaţí se vyuţívat vlastní i cizí finanční zdroje pro rozběhnutí podniku.
Cílem je získat si dostatečný počet zakázek a zákazníků, aby se zvyšoval objem prodeje a tvořil se zisk, který je moţný dále investovat do rozvoje. Jedna z nejtěţších fází v podnikání je překlenutí tohoto období, proto vznikají podpůrné programy, které se věnují rozvoji nových projektů (Kubálková, 2006).
Růst podniku
Při zvyšující se poptávce po produktech podniku a jejím uspokojení dochází ke zvyšování objemu prodeje i trţeb. Pokud podnik zvládá přizpůsobit se i neustále měnícímu se okolí, pak to znamená, ţe se firmě daří. Je to tzv. období růstu (Veber et al., 2012), které je velmi ţádoucí nejen v krátkém období, ale i dlouhodobém horizontu. I přes snahu decentralizovat organizační strukturu je podnik závislý na zakladateli. Vztahy nabírají více na formálnosti a přístupy k finančním zdrojům uţ nejsou tak obtíţné. Plánuje se především cash-flow.
Hlavním bodem podniku je zviditelnit produkt pomocí vhodných marketingových nástrojů (Kubálková, 2006).
Fázi růstu lze zjistit pomocí ekonomického ukazatele, který vychází ze zjednodušeného předpokladu. Např. je moţné uvést ukazatel tempa růstu trţeb, který se vypočítá pomocí vzorce (1.1) jako součin rentability trţeb, aktivačního poměru, obratu aktiv a finanční páky. Kromě ukazatele tempa růstu lze rozpoznat fázi růstu podniku na základě investic, jeţ rostou rychleji neţ odpisy (Synek, 2006).
(1.1) Právě fáze růstu MSP je Evropskou unií nejvíce podporována z důvodu přínosu pro ekonomickou prosperitu Evropské unie. Snaha je o rozvoj podnikatelského prostředí a inovace. V současné době je moţné získat za určitých okolností dotace z Evropské unie na inovace a rozvoj MSP.
Stabilizace
Podnik v této fázi zvládl všechny obtíţe, které nese růst. V tomto období dosáhl podnik optimální velikosti vzhledem k trhu. Nemá další ambice rozšiřovat svoje podnikání.
Podle ekonomického ukazatele je to období, kdy se investice rovnají odpisům. Většina MSP nemá tak velkou moc, aby dosáhla monopolního postavení. Zároveň při svém podnikání nemají kam uniknout, proto je velmi ovlivňují ekonomické i politické vlivy, se kterými se musí naučit vyrovnávat a přizpůsobovat se jim (více v kapitole Podnikatelské prostředí). Těmto rizikům se podnik snaţí čelit (Synek, 2006; Veber et al., 2012).
Taktéţ v této fázi se manaţeři či majitelé podniku snaţí stále o efektivnost podniku, coţ znamená maximalizovat přidanou hodnotu při minimalizaci nákladů. Pokud u podniku dojde ke stále sniţujícímu tempu růstu objemu, tak začíná mít problém, který je potřeba rychle řešit a prostředkem právě můţe být sanace.
Krize a zánik
Podnikání nese s sebou určitá rizika, která se objeví vţdy, kdyţ nastanou v podnikání nějaké změny, např. kdyţ podnikatel rozhoduje o různých podnikatelských aktivitách jako je vstup na nový trh nebo změnit portfolio nabídky produktů. Za předpokladu, ţe podnikatel zná rizika, která mohou v průběhu situace nastat, jedná se o rozhodování v případě jistoty. Častějším případem bývá rozhodování při neznalosti budoucího dopadu této změny na podnik, i přesto ale podnikatel musí předvídat rizika a pokusit se být na ně připraven. Rizika je moţné rozdělit na externí a interní. Mezi externí rizika patří faktory ovlivňující podnikatelské prostředí, které musí podnikatel přijmout. Patří k nim riziko, ţe dojde k nečekané změně z prostředí ekonomického, legislativního, sociálního, či na trhu práce (Veber et al., 2012).
Pokud se podnik špatně vyrovnává s riziky podnikání, dostává se do krizové situace.
Pojmem krize je označované takové období podniku, kdy po delším časovém úseku dochází k jeho špatnému vývoji. Např. dojde k poklesu zájmu o nabízené produkty, k poklesu objemu trţeb nebo sníţení likvidity. Za předpokladu, ţe se s touto skutečností podnik nevyrovná, dochází ke krizi, která můţe nastat v kaţdé fázi ţivotního cyklu. Příčiny krize v závislosti na velikost a dobu trvání podniku zachycuje (obr. 2, str. 22) diagram
H. Grosiera. Např. v první fázi vzniká velké nebezpečí v řízení většího pracovního kolektivu, v další fázi se pak se jedná o problém se zaměstnaností, kontroly, byrokracie apod. (Synek, 2006).
Obr. 2: Fáze růstu podniku podle H. Grosiera
Zdroj: zpracování vlastní podle KHOURI, S. et al. Restructuring an Enterprise by Implementing a Complex Information System as a Tool for Securing its further Prosperity, s. 153.
Jak jiţ bylo zmíněno výše, prostředkem k ukončení krize můţe být sanace. Jedná se o soubor opatření, jejichţ účelem je obnovení nejen finanční výkonnosti, ale i prosperity firmy. Nejdůleţitější je identifikovat problém, najít způsoby řešení a vybrat ten nejvhodnější. Pokud se nepodaří podnik stabilizovat, dochází k jeho zániku (Synek, 2006).
U podnikatelů MSF můţe být příčinou zániku podniku jednak neúspěch v organizování jejich činností, ale téţ i tíha povinností ukládaná státem, která se neustále a dokonce i v průběhu roku mění. Pokud podnikání přináší jen malé zisky, ztrácí podnikatel motivaci v něm pokračovat a svoji činnost raději ukončí (Vojík, 2010).
1.3 Podnikatelské prostředí
Vývoj podniků ovlivňují různé podmínky a podněty nacházející se v jeho okolí. Těmito podněty se právě zabývají teorie, které zkoumají a hodnotí podnikatelské prostředí.
Na podnikatelské prostředí lze nahlíţet z různých úhlů pohledu a existuje mnoho způsobů, jak jej vymezit. Podle publikace (Kalínská et al., 2010) lze definovat podnikatelské prostředí jako souhrn faktorů charakteru ekonomického, politického, právního, technologického, sociálního a kulturního, které mají dopad na kvalitu podmínek, v nichţ subjekty rozvíjejí svoje aktivity, a podstatným způsobem ovlivňují konkurenceschopnost, výkonnost, růstový potenciál a determinují atraktivitu dané země pro zahraniční investory.
Z definice vyplývá, ţe se jedná o méně či více příznivé podmínky pro podnikání, které se v okolí podniku vyskytují. Podnik spolu s jeho prostředím na sebe vzájemně reagují.
Kaţdý podnik se svým způsobem taktéţ podílí na úrovni podnikatelského prostředí, neboť částečně utváří etický a ekonomický faktor. Toto je moţné posuzovat na základě faktorové analýzy, kdy se vyznačí nejdůleţitější faktory, které ovlivňují kvalitu podnikatelské prostředí. Kromě faktorové analýzy lze pouţít i jiné nástroje.
Jedním takovým je upravená podoba Porterovy tzv. PEST/PESTLE analýzy. Pomocí této analýzy se zjišťují faktory, které působí na celé odvětví. Analýza PESTLE je zkratka anglických slov a tvoří ji tyto prvky: political (politický), economic (ekonomický), social (sociální), technological (technologický), ethic (etický), legal (právní). U jednotlivých vnějších faktorů rozebírá minulý vývoj a spolu s daty ze statistiky odhaduje dopad na budoucí trend (Jáč et al., 2010).
Stejně vhodné můţe být i pouţití SWOT analýzy, která je opět tvořena zkratkou anglických slov. V překladu se jedná o silné a slabé stránky, příleţitosti a hrozby. Tento nástroj je poměrně častý nejen v managementu podniku, ale i při analýze rozvoje regionu či optimalizace dopravy. Výhodou je přehledné rozdělení do dvou skupin, ze kterých lépe vyplývá hodnocení situace. První skupina jsou silné a slabé stránky z vnitřního prostředí, druhá pak vlivy v podobě příleţitostí či hrozeb z vnějšího prostředí.
Analýza podnikatelského prostředí je důleţitá nejen pro podniky, ale i pro samosprávy, neboť se díky ní dá posuzovat mimo rozvoj podniku i rozvoj regionu. Je moţné na základě ní klást cíle a vytvářet způsoby dosaţení. V podnikatelském prostředí můţe dojít k různým, mnohdy nečekaným změnám, které mohou způsobit v podnikání krizi.
Autorka Mandysová (2009) uvádí, ţe faktory ovlivňující podnikání lze rozdělit několika způsoby. První je z hlediska času na krátkodobé či dlouhodobé. Druhý z hlediska působnosti na lokální, odvětvové či plošné. Další způsob je rozdělení podle směru působení na vnější a vnitřní. Na základě posledně zmíněného rozdělení se autorka této práce zabývá vnějším vlivy, proto ty vnitřní budou jen stručně zmíněny.
1.3.1 Vnitřní prostředí podniku
Jedná se o jednotlivé prvky týkající se konkrétního podniku a lze je relativně snadno ovlivňovat. Z tohoto důvodu se provádí analýza interního prostředí, která má odhalit jeho silné a slabé stránky a pomoct najít jeho jedinečnost či přednost s účelem zvýšení jeho konkurenceschopnosti. Lze sem zařadit taktéţ vliv stakeholders na činnost podniku.
Mezi stakeholders patří zejména zákazníci, konkurence, dodavatelé, distribuce a samotný podnik (Jeţek, 2009; Guinn, 2009).
Vnitřní prostředí podniku lze takto rozčlenit:
management;
marketingové systémy, produktivita, funkce;
finance;
produkce;
výzkum a vývoj;
informační systém.
Výše zmíněné funkční oblasti lze na rozdíl od vnějšího prostředí ovlivnit. Všechny tyto prvky mají velký vliv na plnění vize, cílů a strategie podniku (Guinn, 2009).
1.3.2 Vnější prostředí podniku
Za vnější okolí lze povaţovat veškeré vlivy, jejichţ působení nemají zejména MSP sílu regulovat. Všechny tyto vnější faktory ovlivňují vize, cíle a strategie stanovené podnikem.
Vlivy z nejširšího okolí jsou souhrnně označovány jako makroprostředí, do kterého lze zařadit vše, co podnik obklopuje za pomyslnou „vrátnicí“. Jedná se o níţe uvedené sloţky prostředí (Jeţek, 2009).
Ekonomické prostředí
Ekonomické prostředí je jeden z nejdůleţitějších vlivů, které působí na podnik. Zejména pak ukazatele jako je HDP, kupní síla, zaměstnanost a cena jednotlivých faktorů.
Cena vstupních investic patří mezi klíčové ukazatele pro posuzování kvality podnikatelského prostředí. Jedná se o cenu práce, která je zároveň jedním ze sledovaných faktorů ekonomiky a rozvoje regionu. Dá se předpokládat, ţe tam, kde jsou nízké mzdy, není dostatek pracovních příleţitostí. Rozdíl výše ceny práce v rámci dané oblasti je moţné pozorovat na základě ukazatele průměrné mzdy. Kromě ceny práce je tu i cena nemovitosti, kterou je moţné rozdělit na cenu pozemků a pronájmů. U pozemků se jedná o cenu parcel určených pro výstavbu objektů zpracovatelského průmyslu, u pronájmu pak o kancelářské prostory slouţící k poskytování sluţeb.
V neposlední řadě má velký vliv hospodářský cyklus, národní důchod, úrokové sazby a stejně tak inflace, depreciaci či devizové kurzy. Taktéţ je sem moţné zahrnout daňovou politiku státu (Viturka, 2010).
Ekologické prostředí
Ţivotní prostředí znamená pro podnik mnoho překáţek pro jeho činnost z důvodu omezování či působení na zvyšování nákladů v podobě ekologické daně. Velká omezení vyplývají ze směrnic Evropské unie, za jejichţ porušení hrozí podniku vysoké sankce.
Na druhou stranu ekologicky zaměřený podnik je v očích veřejnosti mnohem lépe přijat.
Z hlediska hodnocení kvality podnikatelského prostředí se environmentální faktor rozděluje na urbanistické a přírodní atraktivity území a kvalitu ţivotního prostředí.
Ačkoliv se neustále vliv těchto faktorů zvyšuje, tak při posuzování kvality podnikatelského prostředí nejsou příliš významné (Viturka, 2010).
Etické prostředí
Etické prostředí je definováno jako správné a přiměřené chování podnikatelských subjektů, přičemţ podnik zároveň neztrácí svůj přirozený záměr, maximalizaci zisku. Vše koná s ohledem na ţivotní a sociální prostředí. V podnikatelské etice se řeší především tyto problémy: bezpečnost a kvalita výrobků, dodrţování zákonů, konflikty zájmů a jejich řešení, bezpečnost na pracovišti, korupce, uzavírání smluv, vztahy se zákazníky i s dodavateli, stanovování cen, ochrana ţivotního prostředí a obecně slušnost a poctivost (Čaník et al., 2006).
Geografické prostředí
Velmi důleţitým faktorem je geografické prostředí. Tento faktor pomáhá podnikatelům rozhodnout o umístění jejich firmy, neboť lokalita do značné míry ovlivňuje logistiku.
Jak uvádí Viturka (2010), obchodní faktory zahrnuje čtyři další subfaktory, z nichţ jedním je právě blízkost trhu. Zde jsou uvedeny informace pozitivních stránek geografické polohy jednotlivých regionů a vzájemné působení velikosti ekonomického potenciálu v nich.
Kulturně-historické prostředí
Kulturně-historické prostředí se utváří v řádu desítek aţ stovek let a právě kulturní úroveň obyvatelstva je jednou z podmínek ekonomického rozvoje. Toto prostředí můţe působit příznivě, ale i nepříznivě na podnik. Významné kulturní a historické památky mohou přinášet různá omezení, na druhou stranu mohou být pro některé podniky komparační výhodou.
Sociální prostředí
Kaţdá sociální oblast je tvořena jednotlivci, kteří mohou vytvářet různé skupiny.
Firma působící v takové oblasti se pak můţe zaměřit na uspokojování potřeb těchto skupin, případně jednotlivců se společnými zájmy (Jeţek, 2009).
Zde se nachází rozpor mezi ekonomickou racionalitou a společenskou odpovědností firem.
Společenská odpovědnost je však kladně vnímaná společností a tudíţ přináší podniku více výhod. Podnik by měl tedy zvaţovat důsledky své činnosti pro společnost.
Vzdělanost společnosti je jeden z nejvýznamnějších faktorů pro posouzení kvality podnikatelského prostředí. Firma by měla být schopná získat a udrţet si kvalitní pracovní sílu, neboť na ní závisí konkurenceschopnost podniku, ekonomický, ale i společenský vývoj. Mimo to je důleţitá flexibilita pracovního kapitálu, která je typická pro trţní hospodářství (Viturka, 2010).
Demografické prostředí
Demografické prostředí vychází z prostředí sociálního. Zkoumá se především za účelem určení vhodných marketingových nástrojů a pro stanovení odhadu budoucího vývoje pracovní síly. Jednotlivé trhy tvoří skupiny lidí neboli potenciální spotřebitelé a podnik se snaţí o jejich identifikaci. Zjišťuje si počet obyvatel, hustotu osídlení, věkovou a vzdělanostní strukturu, postoje a chování obyvatelstva. Kromě marketingového pohledu je demografické prostředí významné především pro rozvoj regionu a obce. Demografické vývoje s sebou nesou pro podniky příleţitosti, ale i hrozby, to však závisí na druhu podnikatelské činnosti (Jeţek, 2009).
Technologické prostředí
Nové technologie přinášejí změny v podnikatelském prostředí. Nesou s sebou jak pozitivní, tak i negativní vlivy na společnost a ţivotní prostředí. Spolu s tím přicházejí i nové trendy. Inovace a nové technologie mohou pro podnik znamenat obrovskou konkurenční výhodu, ale v některých případech mohou způsobit krizi. Na vědu a výzkum
jsou vydávány velké finanční částky a jsou podporovány především u MSP dotacemi z Evropské unie. Někdy se od nových technologií očekává aţ příliš optimistický vývoj.
(Veber et al., 2012).
Politicko-správní prostředí
Nepochybnou součástí vnějšího prostředí je politická situace, legislativní nařízení, opatření a chod správy. Všechny tyto aspekty mají vliv na celou společnost. Jedná se o vlivy politických zájmů jednotlivých politických stran, které svoji činností zasahují do podnikání firem. Právě z politického prostředí plyne nejvíce administrativní zátěţe pro podniky.
Nadměrná byrokratická zátěţ pramenící ze změn zákonů a zavádění nových norem vede k přetěţování zejména MSP. Kromě politiky státu a Evropské unie zasahují do podnikání i komunální politici, kteří ovlivňují chod obce a rozvoj regionu. Proti těmto zákonům působí různé lobbistické skupiny, které ovlivňují přijetí či zamítnutí některých norem (Jeţek, 2009).
Podle Viturky (2010) není faktor kvality veřejné správy a činnosti příliš významný ve faktorové analýze pro hodnocení kvality podnikatelského prostředí. Jedná se především o činnost místních a regionálních úřadů a center. Pro podnikatele je ale dobré získat informace o budoucím rozvoji ekonomiky regionů. Dle Viturky (2010) se tento faktor označuje jako lokální, kam spadá i podnikatelská a znalostní báze. Dále jsou autorem zmíněny dva subfaktory. První se zajímá o potenciální investory v průmyslové zóně a ten druhý o podmínky pro zvyšování vzdělanosti obyvatelstva a rozvoj vědy.
1.4 Podmínky pro podnikání v mezinárodním srovnání
Mezinárodním srovnáním podnikatelského prostředí se zabývá mnoţství studií, autorka této práce se rozhodla zvolit právě studii Doing Business, protoţe se tato studie zaměřuje na oblast politicko-správní, kde porovnává regulace podnikání a ochranu vlastnických práv prostřednictvím kvantitativních ukazatelů. Předmětem zkoumání je zejména pracovní právo, náročnost získání stavebního povolení, administrativa nutná k zaloţení a ukončení
se zahraničním obchodem a taktéţ i nabývání vlastnických práv k nemovitostem.
Pro srovnání jednotlivých ekonomik v této studii je nutné vymezit několik předpokladů, např. pro hodnocení začátku podnikání jsou uváděny tyto předpoklady:
snadná dostupnost informací pro podnikatele,
vyloučená protekce,
vyřizování bez vyuţití korupce,
právní forma společnost s ručením omezeným umístěna v největším obchodním městě,
firma je 100 % na domácím trhu a vlastněna občanem daného státu,
počet zaměstnanců je mezi 10 a 50,
provádí obecné obchodní a průmyslové činnosti (The World Bank, 2014).
Pořadí v ţebříčku je určeno prostým průměrem percentilu ţebříčku na ukazatele čtyř komponentů, a to procesu, času, nákladů a minimálního kapitálového poţadavku (The World Bank, 2014).
Zajímavým zjištěním vyplývajícím z této studie je, ţe v České republice jsou horší podmínky pro podnikání neţ např. na Slovensku, Polsku či v Litvě. Tuto skutečnost potvrzují sami podnikatelé, kteří si stěţují na vysokou úroveň regulace, předpisů, norem a celkovou administrativní zátěţ s tím spojenou. Časté změny a úpravy daňových zákonů jsou pro ně opravdu velkou přítěţí. V roce 2014 byla Česká republika lépe ohodnocená, neţ v předcházejících letech, v ţebříčku celkového hodnocení zemí postoupila o 31 míst vzhůru, nyní je na 44. místě ze 189 zemí světa, které byly do této studie vybrány (The World Bank, 2013; 2014).
Obtíţnost vstupu a výši vstupních nákladů pro zahájení podnikání hodnotí kategorie Start business. Česká republika se v této kategorii řadí mezi podprůměrné státy.
Oproti jiným letům si polepšila především díky zavedené reformě, která sníţila velikost základního kapitálu u společností s ručením omezeným z 200 tisíc Kč na 1 Kč.
Toto sníţení pomohlo ke zlepšení celkového postavení v této kategorii. Česká republika se posunula ze 189. místa na 110., čímţ předstihla 36 jiných zemí (The World Bank, 2013; 2014).
Před zahájením podnikání v České republice musí začínající podnikatel projít aţ devět tzv. procedur v rozmezí 19 dní, přičemţ náklady tvoří 8 % z příjmu na osobu.
V níţe uvedené tabulce 1 je moţné vidět srovnání se Slovenskou republikou (The World Bank, 2014).
Tab. 1: Srovnání Česka a Slovenska v náročnosti zahájení podnikání Start
podnikání
Česká republika
Slovenská republika
Pořadí 110 77
Počet procedur 9 7
Dny 19 11,5
Náklady
(% z příjmu na osobu) 8 1,5
Min. kapitál
(% příjmu na osobu) 0 19,2
Zdroj: vlastní zpracování podle Doing Business 2015.
Na porovnání podnikatelského prostředí ve vybraných regionech České republiky a na Slovensku byla zpracovaná studie „Entrepreneurship in SME Segment: Case study from the Czech Republic and Slovakia“, která se zabývala porovnáním aktuálních trendů v podnikatelském prostředí. V souladu s cíli zde byly zkoumány motivační faktory, postavení ve společnosti, úroveň korupce, přístup k financování úvěru, a obchodní optimismus v podnikatelském prostředí (Belás et al., 2015).
Z této studie vyplývá, ţe podnikatelé ve Zlínském kraji se cítí při podnikání pohodlněji neţ jejich kolegové v regionech Ţilina a Trenčín. Studie taktéţ uvádí, ţe slovenské a české ekonomiky mají společné rysy. Co se týká podnikatelského prostředí, nebyly zjištěny ţádné významné rozdíly v názorech na klíčové faktory, které jej ovlivňují.
Podnikatelé MSP, kteří byli součástí výzkumu, se domnívají, ţe jejich činnost je negativně vnímaná místní společností. Z další hypotézy této studie vyplynulo, ţe ve sledovaných regionech jsou tito podnikatelé přesto optimističtí a věří, ţe jejich podnikatelská činnost
2. Vymezení malého a středního podnikání
V následujících částech této kapitoly je věnována pozornost malému a střednímu podnikání. Nejdříve jsou definovány MSP, dále je uveden jejich význam a specifické výhody či nevýhody, zmiňována je i podpora pro MSP a organizace poskytující všestrannou pomoc pro podnikající subjekty.
2.1 Definice malého a středního podnikání
Existuje několik moţností, jak klasifikovat MSP. Častým kritériem pro posouzení, zda se jedná o MSP, je počet zaměstnanců, nezávislost, velikost ročního obratu a bilanční suma roční rozvahy (velikost aktiv). Důleţitým faktorem pro určení MSP je jejich sídlo a předmět podnikání. Výpočet velikosti podniku závisí na kvantitativních datech, která se získávají za poslední uzavřené zdaňovací období vypočtené za dobu jednoho kalendářního roku. Na základě stanovených kritérií se pak určuje, zda se jedná o drobný, malý nebo střední podnik. Uvedení několika příkladů rozdělení podniků (Veber et al., 2012):
Podle Českého statistického úřadu
malý podnik: 0 - 19 zaměstnanců,
střední podnik: 20 - 99 zaměstnanců,
velký podnik více neţ 100 zaměstnanců.
Podle bank v České republice
závislost na ročním obratu, který nepřesáhne hranici 300 milionů Kč.
Podle svazu průmyslu a dopravy České republiky
malý podnik
o méně neţ 100 zaměstnanců,
o roční obrat nepřesahuje 30 milionů Kč,
střední podnik
o méně neţ 500 zaměstnanců,
o roční obrat nepřesahuje 100 milionů Kč,
ostatní podniky jsou povaţovány za velké.
Zákon o podpoře malého a středního podnikání č. 47/2002 Sb. spolu s dalšími předpisy odkazuje na definici, která vymezuje malé a střední podnikání podle nařízení Evropské komise (viz podkapitola 2.3).
Klasifikace podle Nařízení Komise (ES) č. 800/2008 je nutná především pro získávání finanční podpory a dotací pro MSP (tab. 2). V tomtéţ průvodci, vydaném Evropskou komisí, se uvádí, ţe kromě určité stanovené výše počtu zaměstnanců záleţí taktéţ na bilanční sumě a obratu. Z níţe uvedené tabulky vyplývá, ţe za MSP jsou povaţovány tehdy, mají-li od 1 do 249 zaměstnanců, splňují-li uvedený limit obratu a bilanční sumu do výše nebo rovnu 43 milionů EUR (European Commission, 2009).
Tab. 2: Klasifikace podniků podle Nařízení Komise (ES) č. 800/2008
Typ podniku
Počet
zaměstnanců Obrat (v mil. €)
Bilanční suma (v mil. €)
Mikro < 10 ≤ 2 ≤ 2
Malý < 50 ≤ 10 ≤ 10
Střední < 250 ≤ 50 ≤ 43
Velký > 250 ≥ 50 ≥ 43
Zdroj: zpracování vlastní podle Nařízení Evropské komise č. 800/2008.
Klasifikace podle Nařízení Evropské komise také dále upravuje pojmy, jako např. nezávislost, propojenost či partnerský podnik (tab. 3).
Tab. 3: Rozdělení podniku podle propojenosti
Propojenost
podniku Partnerství
Nezávislý < 25 %
Partnerský < 50 %
Propojený > 50 %
Zdroj: zpracování vlastní podle Nařízení Evropské komise č. 800/2008.
2.2 Význam MSP pro společnost
V trţní ekonomice mají MSP velký význam z důvodu tvoření tzv. podnikatelské páteře.
Především hrají velkou roli v rozvoji jednotlivých regionů. Tyto ekonomické subjekty činí v České republice téměř 99,84 % podniků. Ministerstvo průmyslu a obchodu vydává kaţdoročně zprávy o současném statistickém stavu, vývoji podnikání a podpoře malého a středního podnikání. V současnosti je k dispozici zpráva k 31. 12. 2013, kde se uvádí tato statistika:
849 200 fyzických osob,
254 209 právnických osob,
celkem 1 103 409 (MPO, 2014, a).
Počet zaměstnanců pracujících v MSP v roce 2013 byl 1 766 tisíc. MSP se zhruba podílí 51 % na vývozu a 56 % na dovozu. Firmy podnikající na území České republiky čerpaly v dotačních programech OPPI k 31. 12. 2013 od počátku realizace celkem 36 236,4 milionů Kč. Státní rozpočet se podílel částkou 5 435,5 milionů Kč a strukturální fondy EU ve výši 30 800,9 milionů Kč (MPO, 2014, a).
Údaje se liší podle různých oblastí, ale dá se říci, ţe MSP jsou významné pro tvorbu hrubého domácího produktu, přidané hodnoty a poskytování zaměstnání. Zároveň jsou důkazem svobody, neboť dávají šanci ke svobodnému jednání občanů a uplatnění se jako podnikatelů. Podnikatelé se musí dokázat sami o sebe postarat za jakýkoliv ekonomických či politických podmínek (Vojík, 2010).
Tyto MSP většinou reprezentují vlastní kapitál a vlastnický poměr. Kromě toho jsou pod nepřímou kontrolou veřejnosti, ve většině případů podnikatelé v daném regionu bydlí, a tak jsou s regionem více spjati. Je kladen důraz na jejich image a vystupování vůči stakeholders. Ve svém okolí většinou podporují prospěšné aktivity (Vojík, 2010).
Jejich společenská odpovědnost je velmi významná, neboť díky ní posilují svůj celkový dojem a udrţují se v povědomí místních lidí. Podnikatel zaměřený na lokální trh ručí za kvalitu produktů často svojí pověstí a jménem.
Podle oblasti je moţné pozorovat vývoj MSP, především pak malé provozovny dotvářejí urbanizaci města. Tam, kde je nízká ţivotní úroveň a kupní síla, není příliš rozvinutá nabídka statků a sluţeb. Obchodníci mají nízké trţby a je pro ně obtíţné více investovat do rozvoje podnikání. Z toho vyplývají specifické klady a zápory malého a středního podnikání (Vojík, 2010).
Specifické výhody MSP:
jsou relativně flexibilní, rychlá odezva na změny podmínek,
mají jednodušší řídící strukturu,
větší citlivost na poţadavky trhu,
aktivní účast na inovačních procesech,
schopnost působit jako dodavatelé velkých podniků,
mají relativně velkou schopnost zaměstnat pracovní sílu díky svojí pruţnosti,
vyplňují mezeru, jak na trhu, tak i ve struktuře obchodních vztahů u velkých podnikatelů, jakoţto subdodavatele.
Specifické nevýhody:
obtíţnější překonávání bariér,
nákladnější přístup ke kapitálu, informacím a znalostem,
menší schopnost odolávat ekonomickým a politickým změnám,
menší zábrany při propouštění nadbytečných zaměstnanců,
menší šance u veřejných soutěţí a státních zakázek,
většinou si nemohou dovolit zaměstnávat špičkové vědce, manaţery, obchodníky,
banky MSF povaţují za rizikovou skupinu, coţ zhoršuje přístup ke kapitálu,
jedna z omezení pro MSF znamená administrativní zátěţ,
není moţné konkurovat cenou velkým a národním podnikům (Malach, 2004; Veber, et al., 2012).
2.3 Podpora malého a středního podnikání
Z výše zmíněných specifických nevýhod vyplývá, ţe jsou MSP více závislé na oblast, kde působí. Na jedné straně je to dobré pro region, neboť zde působí i při nepříznivém podnikatelském prostředí. Na straně druhé je to pro ně samotné nevýhodou, neboť při zhoršení kvality podnikatelského prostředí se nemohou, na rozdíl od velkých firem, tak snadno přesunout jinam. Velké podniky na rozdíl od MSP mají i lepší vyjednávací pozici vůči státu, stát je více preferuje a vychází jím více vstříc (Vojík, 2010).
Podpora MSP v České republice začala nabývat na intenzitě spolu se vstupem do Evropské unie. Zjistilo se, ţe jsou to právě MSP, které jsou spojené s otázkou zaměstnanosti.
Obecně se předpokládá, ţe jsou flexibilnější a nabízejí pracovní místa i v oblasti, o kterou jinak velké firmy nejeví zájem.
Díky tomuto zjištění se začal projevovat trend podpory MSP. Podporu podnikání je moţné rozčlenit na přímou a nepřímou. Do nepřímé je moţné zahrnout sníţení administrativy či daňové zátěţe a poskytování informací. V české legislativě je podpora malého a středního podnikání ukotvena přímo v zákoně č. 47/2002 Sb. Tento zákon se harmonizoval s Evropskou unií. Mimo definice jsou v zákoně uvedeny způsoby, jak finanční podporu získat. Podpora malého a středního podnikání ze strany
Evropské unie, resp. Evropské komise, se soustředí na níţe uvedené cíle, které rozpracovává na konkrétní jednotlivé operační programy (dále jen OP):
podpora podnikání a dovedností,
zlepšení vstupu MSP na trhy,
omezení náročné byrokracie,
zlepšení růstového potenciálu MSP,
posílení vyjednávání se s Stakeholders MSP (Eurostat, 2015).
Operační programy zaměřené na podporu podnikání
V současnosti je vypsán OP na období 2014 – 2020, který se nazývá Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. Ten se soustředí především na oblast znalostní ekonomiky, na spolupráci vědy a výzkumu s inovačními firmami a vyuţívání nových forem podpory.
Pro toto období Evropská unie vyhradila 116 miliard Kč z Evropského fondu pro regionální rozvoj. Z toho je 24 miliard Kč určeno pro podnikání a konkurenceschopnost MSP na českém i mezinárodním trhu v rámci nadnárodního programu COSME. Tento program je implementován a financován přímo z rozpočtu Evropské unie. Jedná se o přímého nástupce programu Konkurenceschopnost a inovace (CIP 2007 – 2013) s tím, ţe je inovace pro toto období uvedena zvlášť (MPO, 2013).
Forma současné podpory podnikání se rozděluje na dotace, finanční nástroje a na jejich kombinaci. Ve sledovaném období bude poskytnuto aţ 33 % alokace operačního programu, které je moţné vyuţít na základě tzv. „Ex-ante“ analýzy finančních nástrojů (Odbor MPO, 2013, b).
Orgány odpovědné za implementaci OP Inovace a konkurence jsou Ministerstvo průmyslu a obchodu jako řídící orgán, Agentura na podporu podnikání a investic CzechInvest jako zprostředkovatel, Ministerstvo pro místní rozvoj jako koordinátor a Ministerstvo financí jako certifikační autorita a auditor (MPO, 2013).
V níţe uvedené tabulce 4 je srovnání maximální veřejné podpory v minulém období (tedy v letech 2007 – 2013) a v období současném (2014 – 2020). Horní hranicí je stanovena částkou 200 tisíc Eur. Stejně jako v minulých letech zůstává sčítání limitů pro propojené podniky.
Tab. 4: Rozdělení veřejné podpory
Typ podniku 2007 – 2013 2014 – 2020
Malý 60 % 45 %
Střední 50 % 35 %
Velký 40 % 25 %
Zdroj: zpracování vlastní podle OP (CzechInvest, 2014).
V současném období je nově stanovená minimální výše investice, která činí 500 tisíc Kč, a maximální je ve výši 20 milionů Kč na projekt. Stanovení minimální hranice pro čerpání finanční podpory je znevýhodňující především pro drobné podnikatele. V tomto období budou podporované především projekty zaměřené na získání technologie pro realizaci nových podnikatelských záměrů začínajících malých, středních podnikatelů (CzechInvest, 2014).
Koncepce podpory malých a středních podnikatelů na období 2014-2020
Tento dokument byl schválen vládou České republiky v roce 2012. Ministerstvo průmyslu a obchodu v něm vymezuje jednotlivé priority v oblasti podpory, které vycházejí z jejich vlastních analýz a dalších studií. V koncepci se stanovuje globální cíl, a tím je dále pokračovat v posilování konkurenceschopnosti a ekonomické výkonnosti na základě kvalitního podnikatelského prostředí. Z vnitřního trhu Evropské unie a třetích zemí vyplývá, ţe je potřeba podporovat inovaci, vzdělání a internacionalizaci.
Taktéţ se podpora zaměřuje na sniţování energetické náročnosti podnikání.
Z globálního cíle vyplývají tyto čtyři hlavní cíle:
1) Posílení konkurenceschopnosti MSP v české ekonomice i v zahraničí.
2) Zkvalitňování podnikatelského prostředí a zvýšení kvality poradenských sluţeb pro MSP, zvýšení atraktivity technického a přírodovědného vzdělávání, rozvoj technické inteligence.
3) Podpora inovační schopnosti a efektivního nakládání s duševním vlastnictvím MSP a rozvoj podnikatelské a inovační infrastruktury.
4) Sniţování energetické a materiálové náročnosti při podnikání MSP.
Snahou je tak vytvořit podmínky pro podnikání na základě zdravého podnikatelského prostředí. Z těchto čtyř hlavních cílů jsou odvozené čtyři strategické priority.
První se zabývá kultivací podnikatelského prostředí, rozvojem poradenských sluţeb a vzdělávání pro podnikání. Další prioritou je rozvoj podnikání zaloţeného na podpoře výzkumu, vývoje a inovací, včetně inovační a podnikatelské infrastruktury.
Třetí vychází z podpory internacionalizace malých a středních podniků. Poslední pak z priority udrţitelného hospodaření s energií a rozvoj inovací v energetice (Businessinfo, 2013; MPO, 2014, b).
2.4 Instituce zaměřené na podporu podnikání
Z obecného hlediska je moţné tyto organizace rozdělit podle zdroje financování.
Záleţí, zda se jedná o financování z veřejných prostředků či nikoliv. K první skupině patří Ministerstvo zemědělství, Ministerstvo práce a sociálních věcí, Ministerstvo pro místní rozvoj a dále pak CzechInvest, Českomoravská záruční a rozvojová banka a další. K druhé lze zařadit instituce poskytující sluţby v podobě podpory podnikání za účelem dosaţení zisku. Příkladem jsou Ventura kapitálové fondy, Business Angels či různé podpory od bankovních institucí. Některé ze zmíněných institucí jsou v níţe uvedených odstavcích podrobněji charakterizovány.
CzechInvest
Státem vytvořená agentura na podporu podnikání a investic (dle zákona o podpoře MSP).
Činnost agentury se zaměřuje na získávání přímých investic, poradenskou činnost pro MSP, implementaci podpory jak ze strukturálních fondů Evropské unie, tak i mimo operační programy. V kaţdém krajském městě sídlí jedna kancelář, která nabízí poradenskou činnost. Kanceláře poskytují informace o sluţbách a moţnostech získání podpor ze strukturálních fondů Evropské unie. Zabývají se pomocí podnikatelům, kteří mají zájem o realizaci investice v daném regionu. Dále spravují databázi podnikatelských nemovitostí a českých dodavatelských firem (Veber et al., 2012).
Českomoravská záruční a rozvojová banka, a. s.
Byla zaloţena jiţ v roce 1992 pro podporu MSP. Více neţ 70 % akcií vlastní stát a 30 % vlastní ČSOB, Komerční banka a Česká spořitelna. Banka má pět poboček, a to v Praze, Brně, Ostravě, v Hradci Králové a Plzni. Záruční a rozvojová banka hospodaří s finančními prostředky ze státního rozpočtu a strukturálních fondů Evropské unie.
Má několik programů pro MSP. Program Start se zaměřuje na drobné podnikatele, kteří vstupují se svým podnikatelským záměrem do podnikání poprvé nebo s delším časovým odstupem.
Program Záruka nabízí MSP zvýhodněné záruky a záruky s finančním příspěvkem k zaručení úvěru. Tento program by měl pomoci usnadnit realizaci podnikatelských projektů zaměřených na investice. Důraz je kladen na podporu jejich konkurenceschopnosti. Dalším programem je program Progres, který má formou podřízených úvěrů pomoci k uskutečnění rozvojových podnikatelských projektů MSP.
Nabídka programů probíhá na základě časově omezených výzev.
Nevládní organizace představují široké spektrum subjektů, které poskytují sluţby jednotlivým podnikům. Mezi nejvýznamnější patří Hospodářská komora, Česká podnikatelská reprezentace při EU (CEBRE), Asociace malých a středních podniků a ţivnostníků České republiky (AMSP) a další organizace.
Profesní sdruţení
Díky profesnímu sdruţení mohou podnikatelé snadněji a lépe prosadit svůj názor nebo být ochráněni vůči třetí straně. Vstup do těchto sdruţení je významný především pro drobné podnikatele, neboť čím více firem vstoupí do sdruţení, tím větší bude jejich vyjednávací síla. U podnikatelů se zatím neprojevuje dostatečný zájem o vstup do těchto sdruţení, a proto současná sdruţení fungující v České republice nemají tak silnou vyjednávací pozici jako např. v západních zemích Evropy (Vojík, 2010).
Mezi profesní sdruţení patří např. Svaz obchodu a cestovního ruchu České republiky.
Jedná se o nezávislé vrcholové sdruţení, reprezentující svazy, asociace, malé a střední firmy z oblasti obchodu, pohostinství, cestovního ruchu a dalších souvisejících sluţeb v tuzemsku.
Dalším příkladem takového sdruţení můţe být Českomoravský svaz minipivovarů, sdruţující nezávislé malé výrobce piva v České republice. Činností je prosazování a obhajování práva a společných zájmů členů. Zajišťuje kontakty s legislativními orgány, s příslušnými úřady státní správy, hospodářskou, obchodní a agrární komorou a dalšími institucemi. Členové mohou čerpat slevy u partnerských dodavatelů, např. u rodinného pivovaru Bernard, který dodává násadní pivovarské kvasnice spodního kvašení a dodávky sladu ze sladovny Bernard Rajhrad (Českomoravský svaz minipivovarů, 2012).
Hospodářská komora
Posláním Hospodářské komory je vytvoření příleţitostí pro podnikání a podpora a prosazování opatření, která rozvíjejí podnikání v České republice. Byla zřízena na základě zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky (dále jen HK ČR) a Agrární komoře České republiky. V okresních organizacích HK ČR jsou sdruţovány podniky bez ohledu na jejich velikost a počet zaměstnanců, členství v HK je dobrovolné. Za úhradu určité částky komora poskytuje podnikatelům své sluţby. Mezi hlavní úkoly patří podpora exportní činnosti, právní a legislativní sluţby, podpora vzdělávání, informační sluţby, propagace členů a šíření informací o jejich podnikatelské
Kontaktní místa HK je moţné najít v celé ČR. Pro Šluknovsko je nejbliţší kontaktní místo v Děčíně.
Místní akční skupina
Místní akční skupina (dále jen MAS) je uskupení lidí, kteří jsou nezávislí na politickém rozhodování a vytvářejí činnost pod neziskovou organizací. Národní síť MAS České republiky (dále jen NS MAS ČR) zastřešuje všechny jednotlivé regionální MAS.
Tyto skupiny spolupracují se soukromou podnikatelskou sférou a veřejnou správou, která kooperuje na rozvoji území, pomáhá získávat finanční podporu z Evropské unie a národních programů pro svůj region. Hlavním cílem je zlepšování kvality ţivota a ţivotního prostředí. Cílem je aktivní rozdělování dotačních prostředků (NS MAS ČR, 2015).
Nejvyšším orgánem je Valná hromada, která je tvořena zástupci MAS z jednotlivých regionů. Valná hromada volí členy Kontrolní komise a schvaluje členy Výboru NS MAS České republiky. Dále pak má na starosti změnu stanov, koncepci činnosti a úkoly NS MAS ČR pro nastávající období.
Výbor NS MAS ČR je jeho statutárním a výkonným orgánem. Skládá se z nejméně třinácti členů, kteří zastupují jednotlivé kraje. Předseda Výboru NS MAS ČR, který výbor veřejně reprezentuje, je volen na dvouleté funkční období. Výbor se řídí na kaţdém svém jednání Jednacím řádem a Etickým kodexem. Výbor dále jmenuje tajemníka, který je zaměstnancem této skupiny a zároveň i výkonným manaţerem, jehoţ cílem je profesionálně zajišťovat činnosti NS MAS ČR.
Krajská sdruţení vznikají po dohodě nadpoloviční většiny daného kraje. Organizační struktura je obdobná jako u NS MAS ČR a spolupracují se všemi MAS na území kraje, to znamená podporu členů i nečlenů. Např. v Ústeckém kraji existuje několik MAS skupin, jako jsou Labské pískovce nebo MAS Český sever, dříve MAS Šluknovsko, (NS MAS ČR, 2015).
Podnikatelské inkubátory
Další způsob, jak podpořit začínající MSP, je vytvoření tzv. podnikatelského inkubátoru.
Ten je definován jako způsob převedení podnikatelského nápadu do technické a komerční realizace díky cílené nabídce právě od provozovatele inkubátoru (Vojík, 2010).
Cílem inkubátoru je pomoci svým nájemníkům v začínající fázi jejich podnikání.
Inkubátory poskytují různé podpůrné procesy na jednom místě. V jeho areálu je moţné nalézt ve většině případů i právní a finanční poradenství, případně vedení sdruţeného účetnictví, společně hrazených sluţeb jako třeba úklid či ostraha (Veber et al., 2012).
Přínosem je zejména podpora vzniku malých firem v regionu, neboť díky ní dochází k vzájemně pozitivním efektům mezi firmami, tzv. synergický efekt. Díky této podpoře jsou vytvářeny dlouhodobé konkurenční síly a vznikají zde podmínky pro mezinárodní spolupráci. Stěţejním cílem podpory těchto projektů je vytvoření nových pracovních míst.
Jeden inkubátor byl zřízen i na Šluknovsku ve městě Rumburk. Vědeckotechnický park byl podpořen Evropskou unií částkou 73 milionů Kč. Zaměření tohoto inkubátoru mělo být na stomatologii, optomechaniku a obnovitelné zdroje (Vojík, 2010).
Business Angels
V českém jazyce označováno jako tzv. andělská investice. Ta je poskytována začínajícím malým a středním podnikatelům ze strany investora, který si vybírá především perspektivní MSP s potenciálním růstem. Business Angel přináší firmě i určité odborné znalosti či orientaci v oboru, popř. kontakty na strategické partnery. Investiční vstup bývá omezen na předem stanovený termín, na jehoţ konci investor realizuje odprodej svého podílu.
Jednotliví investoři se sdruţují do andělských sítí s cílem efektivnějšího přístupu k informacím. V České republice funguje např. Business Angels Czech (Veber at al., 2012).
