Průzkum nabídky pohybových aktivit pro děti mladšího školního věku na Jičínsku

Průzkum nabídky pohybových aktivit pro děti mladšího školního věku na Jičínsku

Diplomová práce

Studijní program: M7503 – Učitelství pro základní školy

Studijní obor: 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy Autor práce: Adéla Frýbová

Vedoucí práce: Mgr. Helena Rjabcová

Liberec 2016

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

PODĚKOVÁNÍ

V první řadě bych chtěla poděkovat vedoucí diplomové práce paní magistře Heleně Rjabcové za cenné rady, odborné vedení práce a vstřícnost při konzultacích.

Dále bych ráda poděkovala ředitelům škol za umožnění provedení šetření na jejich školách a učitelům za ochotu a pomoc při vyplňování anketního šetření s dětmi.

Děkuji všem vedoucím a trenérům pohybových kroužků pro děti za vyplnění informací zjišťujících možnosti PA pro děti mladšího školního věku.

V neposlední řadě děkuji své rodině, která mě podporovala po celou dobu studia na Technické univerzitě v Liberci.

ANOTACE

Diplomová práce se zabývá pohybovou aktivitou dětí na prvním stupni základní školy.

Hlavním cílem práce bylo zjistit míru pohybové aktivity dětí ve věku 6-11 let v Jičíně a okolí. Vyhodnotili jsme celkem 698 dotazníků, které zjišťovaly, kterým pohybovým aktivitám a jak často se děti věnují. Zjistili jsme, že děti v Jičíně a okolí mají ke sportu kladný vztah, ale pravidelné aktivitě alespoň jednou týdně se věnuje pouze 77 % z nich.

Druhým cílem práce bylo zjistit, jaké pohybové možnosti Jičín a okolí dětem nabízí. Oslovení vedoucí kroužků a sportovních oddílů nám poskytli potřebné informace, které jsme přenesli do přehledné tabulky. Jičín a okolí nabízí dětem mladšího školního věku 65 možností pohybového vyžití.

Klíčová slova: pohybová aktivita, mladší školní věk, zdraví, sport, základní škola, obezita

ANNOTATION

The diploma thesis deals with physical activities of children of younger school age.

Its main aim was to find out to what extent children 6 to 11 year old do physical activities in Jičín and it´s surroundings. We evaluated 698 questionnaires which investigated which physical activities children choose and how often they attend them.

We found out that children have positive relationship with sport in Jičín but regularly only 77% attend some activity at least once a week.

The second aim was determine which physical activities Jičín and it´s surroundings offer to children. Addressed leaders of hobby groups and sport clubs gave us information that we needed. We transfered them into a overview table. Jičín and it´s surroundings offer to children of younger school age 65 possibilities of physical activities.

Key words: physical activity, younger school age, health, sport, primary school, obesity

7

OBSAH

Přehled grafů ... 8

Přehled obrázků... 9

Přehled tabulek ... 9

Seznam zkratek ... 10

ÚVOD ... 11

1 ZDRAVÍ ... 12

1.1 Podpora a prevence zdraví ... 14

1.2 Výchova ke zdraví ... 16

1.3 Zdravý životní styl ... 17

2 POHYBOVÁ AKTIVITA ... 22

2.1 Zdravotní přínosy pravidelné PA ... 23

2.2 Pohybová gramotnost ... 26

2.3 Programy podporující zdravý způsob života ... 28

2.4 Ovlivňování dítěte ve vztahu k PA ... 30

3 DÍTĚ A SPORT ... 33

3.1 Druhy sportu... 36

3.2 Děti a sport ... 38

3.3 Charakteristika vývoje dětí ve věku 6–11 let ... 39

4 CÍLE A ÚKOLY PRÁCE ... 43

5 METODIKA PRÁCE ... 44

5.1 Anketní šetření zjišťující míru PA dětí ... 44

5.2 Charakteristika souboru ... 44

5.2.1 Průběh šetření ... 48

5.2.2 Zpracování výsledků ... 49

8

5.3 Zjišťování možností PA pro děti ml. šk. věku na Jičínsku ... 50

5.3.1 Charakteristika souboru ... 50

5.3.2 Průběh šetření ... 50

5.3.3 Zpracování výsledků ... 50

6 VÝSLEDKY ŠETŘENÍ ... 51

6.1 Anketní šetření zjišťující míru PA dětí v Jičíně a okolí ... 51

6.2 Porovnání výsledků anketního šetření škol v JC a mimo JC ... 57

6.3 Průzkum PA pro děti ml. šk. věku na Jičínsku ... 65

ZÁVĚR ... 73

Seznam zdrojů ... 75

Seznam příloh ... 79

Přehled grafů

Graf 2: Zapojení dětí do pravidelné pohybové aktivity ... 51

Graf 3: Aktivity, kterým se děti pravidelně věnují ... 52

Graf 4: Míra pohybové aktivity ... 54

Graf 5: Organizátor pohybových aktivit ... 55

Graf 6: Preferované aktivity dětmi ... 56

Graf 7: Zapojení rodičů do pohybových aktivit ... 57

Graf 8: Porovnání vztahu dětí k pohybovým aktivitám v JC a mimo JC ... 58

Graf 9: Porovnání zapojení dětí do pravidelné PA v JC a mimo JC ... 58

Graf 10: Porovnání PA, kterým se děti pravidelně věnují v JC a mimo JC... 60

Graf 11: Porovnání míry pohybové aktivity dětí v JC a mimo JC ... 61

Graf 12: Porovnání organizátorů PA v JC a mimo JC ... 63

9

Graf 13: Porovnání preferovaných aktivit dětmi v JC a mimo JC ... 63

Graf 14: Porovnání společné PA v rodině v JC a mimo JC ... 64

Přehled obrázků

Obrázek 2: Pyramida zdravé výživy pro dospělé ... 20

Obrázek 3: Pyramida zdravé výživy pro děti ... 21

Obrázek 4: Pohybová pyramida pro dospělé ... 27

Obrázek 5: Názorná Pyramidu pohybu pro děti... 28

Obrázek 6: Model sportovního socializačního procesu ... 35

Obrázek 7: Plánek rozmístění sledovaných škol ... 44

Přehled tabulek

Tabulka 2: Navštěvované pohybové aktivity ... 53

Tabulka 3: Návštěvnost PA podle ročníků ... 59

Tabulka 4: Navštěvované PA ... 61

Tabulka 5: Míra pohybové aktivity v pátých ročnících ... 62

Tabulka 6: Průzkum PA pro děti ml. šk. věku na Jičínsku ... 65

10

Seznam zkratek

% procento

a kol. a kolektiv

aj. a jiné

apod. a podobně atd. a tak dále et al. a kolektiv ind. individuálně

JC Jičín

ml. šk. věk mladší školní věk např. například

PA pohybová aktivita

PC počítač

PG pohybová gramotnost

tr. trénink

TV tělesná výchova

TV televize

tzv. tak zvaný

VZP Všeobecná Zdravotní Pojišťovna

ZŠ základní škola

11

ÚVOD

Epidemií 21. století se stala podle Světové zdravotnické organizace obezita.

Média a veřejnost se o tuto tématiku začaly v poslední době zabývat, protože zdravotní stav populace je stále horší. Velký vliv na tento problém má sedavý způsob života, který je stále častější pro většinu jedinců. Děti ve škole sedí již několik století, ale v dřívějších dobách svůj volný čas trávily běháním venku. Dnes mnoho dětí tráví odpoledne s moderními technologiemi bez potřebného pohybu a malým výdejem energie. Váha dětí tak stále stoupá a psychická odolnost klesá.

Téma diplomové práce jsem si vybrala, protože se věnuji sportu již od dětství.

Pocházím z rodiny, kde má pohyb nezastupitelné místo. V útlém dětství jsem navštěvovala oddíl sportovní gymnastiky, v období mladšího školního věku jsem závodila na umělé lezecké stěně, soutěžila jsem v komerčním aerobiku a step aerobiku, v dospívání jsem se věnovala rekreačně lezení na skalách. S nástupem na střední školu jsem dostala možnost trénovat děti mladšího školního věku v aerobiku. Z nezávazného kroužku vznikl závodní tým děvčat, který trénuji již 9 let, a obsazujeme přední příčky soutěží. S nástupem na vysokou školu jsem přibrala další tým děvčat, který po celou dobu studia kopíroval věk dětí mladšího školního věku a já tak mohla spoustu poznatků ze školy využít v praxi. Jako trenérka jsem si vyzkoušela, že vést takový tým není práce jenom s dětmi, ale také komunikace s rodiči. Jejich nadšení pro to, že jejich dítě sportuje, může být odlišné. Jsou rodiče, kteří chápou podstatu sportování, a jsou také rodiče, pro které je to, že jejich dítě sportuje, přítěž, protože jej musí vozit na soutěže a trávit tam spoustu času. Proto obdivuji všechny trenéry, kteří svůj volný čas věnují dětem.

Město Jičín je známé jako poměrně sportovní město. Leží v oblasti Českého ráje a možností pro sportování je zde mnoho. Ve městě žije necelých 17 tisíc obyvatel a město sport v Jičíně podporuje. V nedávných dobách byl vystavěn zimní stadion, je zde velký plavecký bazén, atletický ovál, fotbalové hřiště a tělocvičny se postupně rekonstruují a modernizují. Příležitostí pro pohyb je v Jičíně mnoho, záleží ale na rodičích dětí, jak je využijí.

12

1 ZDRAVÍ

„ Když chybí zdraví, moudrost je bezradná, síla je neschopná boje, bohatství je bezcenné a důvtip bezmocný.“ (Hérakleitos z Efesu, 530–470 př. n. l.)

Je důležité si uvědomit, že každý z nás přeje ostatním lidem každý den „zdraví“.

Protože slova „zdravit“ a „pozdrav“ vychází ze slova zdraví (Machová, Kubátová a kol.

2015, s. 10).

Halfdan Mahler, bývalý generální ředitel Světové zdravotnické organizace, upozornil na to, že si člověk uvědomí hodnotu zdraví, až když onemocní. Jde tedy o nejcennější hodnotu každého člověka (PaV 2014, s. 9).

Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) byl pojem zdraví v roce 1948 vysvětlen jako stav absolutní tělesné, duševní a sociální pohody, ne jen absence nemoci nebo vady. Zdraví tedy není pouze opakem slova nemoc, ale je odlišnou kategorií (PaV 2014, s. 9).

V roce 1977 bylo zdraví charakterizováno jako schopnost vést sociálně a ekonomicky produktivní život. Zdraví se tak stalo prostředkem k realizaci vývoje harmonického člověka. Od 21. století má pojem zdraví rozmanitý význam. Zdraví může být v komerční farmakoterapii považováno za zboží, kdežto jiná pojetí se příliš upínají na fyzický stav jedince. Na zdraví lze také pohlížet jako na důležitý aspekt pro dosažení cíle. Pokud chce člověk něčeho dosáhnout- ač fyzicky nebo duševně, musí být zdráv a v dobré kondici. Dnes slovo zdraví také může znamenat schopnost dobře fungovat.

Znamená to, že člověk je schopen účelně plnit role a úkoly, k nimž byl začleněn do společnosti (Čeledová, Čevela 2010, s. 14–16).

Machová vymezila pojem determinant zdraví- zdraví člověka je kladně i záporně ovlivněno působením několika faktorů. Působení těchto faktorů je buď pozitivní, zdraví podporující, nebo negativní, zdraví ohrožující. Determinanty dále rozdělila na vnitřní a zevní. Jako vnitřní determinanty se označují dědičné faktory. Do této skupiny lze zařadit vliv společenského a přírodního prostředí, ale i způsob života. Zevní faktory se dělí na tři skupiny: kvalita pracovního a životního prostředí, dále zdravotnické služby (mluví se zde o kvalitě zdravotní péče a jejich úrovni) a životní styl.

13

Obrázek 1: Vztahy mezi determinanty zdraví a zdravím Zdroj: (Machová, Kubátová a kol. 2015, s. 11–12)

Podle Mužíka a Krejčí je zdraví chápáno jako optimální stav tělesné, duševní a sociální pohody. Zdravý způsob života je vytvářen již od narození. Ideálními podmínkami pro zdravého jedince jsou: vhodné prostředí pro volný čas, dostatek pohybové aktivity a pohybu na čerstvém vzduchu, zdravá výživa, rodinné prostředí bez konfliktů, láska a péče rodičů, vzájemná úcta a tolerance mezi jedinci a přátelské vztahy uvnitř rodiny (Mužík, Krejčí 1997, s. 3).

Lidé si často myslí, že jsou zdraví, když nejsou nemocní a nic je nebolí. Zdraví má však několik složek a narušení jedné z nich znamená negativní důsledky na ostatní.

Duševní pohoda se velmi rychle naruší například tělesným onemocněním nebo narušením sociálních vztahů. Tělesné zdraví může být velmi rychle narušeno duševním strádáním či problémy v mezilidských vztazích. V poslední době také byl zaznamenán velký nárůst civilizačních chorob (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 119). Nabízí se zde příklad ze školního prostředí. Dítěti hrozí zkoušení z matematiky, bojí se špatné známky a je z toho nervózní (mluvíme o duševní nepohodě). Ráno nemůže z důvodu stresu nic sníst a začne tedy trpět nechutenstvím k jídlu a zvracet (tělesné potíže). Před vyučováním dítě s nikým nemluví, straní se kolektivu a někteří spolužáci si jej začnou všímat a posmívat se mu. Zde je zastoupena složka sociální.

14

1.1 Podpora a prevence zdraví

Prevence nemocí a podpora zdraví jsou základním prvkem současné péče o zdraví. Neustálé posilování duševní, tělesné a sociální složky vede k nejlepší prevenci proti nemoci. Zde nelze mluvit o finanční hodnotě, ale to, jak člověk žije a stará se o sebe, záleží, s výjimkou dětí, hlavně na něm. Podporu zdraví v rodině silně ovlivňuje matka. Mluvíme zde o oblasti výživy, péči o dítě a hygienických návycích. Proto je nezbytné populaci neustále vzdělávat a hodnotově orientovat (Machová, Kubátová a kol. 2015, s. 12).

Naproti tomu společenská podpora zdraví závisí na vytvoření vhodných podmínek pro uskutečnění zdravotního životního stylu jednotlivců a tvorbu a ochranu zdravého životního prostředí.

Odolnost zdraví závisí na nárocích prostředí. Jeden a ten samý organismus se může v odlišných prostředích chovat rozdílně nebo totožně. Při nízké odolnosti organismu může dojít k onemocnění nebo také nemusí, záleží na nárocích prostředí.

Minimální zdraví znamená, že se jedinec dokáže vyrovnat s minimálními nároky prostředí. Oproti tomu maximální zdraví říká, že se člověk dokáže vyrovnat i s vysokými nároky prostředí. Proto je nutné zdraví co nejvíce podporovat, aby byl jedinec schopen přežít v různých prostředích i podmínkách.

Abychom předcházeli všem různým onemocněním, tak je nutné nezanedbávat prevenci. Podpora zdraví a prevence spolu úzce souvisí, ale význam je přeci jenom trochu jiný. Rozlišení těchto dvou pojmů závisí na cílovém působení. Pojem podpora zdraví pojednává o činnostech, které zdraví podporují, je to však obecnější pojem než prevence. Pojem prevence znamená, že se jedná o činnost, která podporuje upevnění zdraví, zabraňuje výskytu nemocí a hlavně prodlužuje aktivní délku života. Prevence může být zaměřená buď na jedince, nebo na celou společnost (Čeledová, Čevela 2010, s. 32–35).

Prevenci lze dále dělit do tří skupin podle časového hlediska:

 Prevence primární

Do této skupiny bychom zařadili období, kdy nemoc ještě nevznikla a cílem je bránit jejímu vzniku. Patří sem takové činnosti, které nežádaným jevům předcházejí.

Zařadili bychom sem podporu zdraví, očkování a dále odstranění rizikových faktorů,

15

jakými jsou například kouření, alkoholismus, špatná hygiena, ale i nedostatek pohybové aktivity.

 Prevence sekundární

Základním znakem tohoto typu prevence je včasná diagnostika nemoci a zahájení účinné léčby. Mluvíme zde například o preventivních prohlídkách, kde se objeví jevy, které by mohly vyústit v nemoc. Snaha je předejít nežádoucímu průběhu nemoci a zabránit dalším komplikacím. Příkladem je preventivní prohlídka u zubaře či gynekologa.

 Prevence terciální

V této skupině už nemoc, vada či dysfunkce nebo handicap propukly a cílem terciální prevence je zajistit, aby nedošlo k invaliditě či imobilitě pacienta. Důležitým znakem skupiny je rehabilitace, která se snaží co nejvíce omezit následky nepříznivých jevů, sociálních a pracovních důsledků na co nejnižší míru a udržet kvalitní život pacienta co nejdéle (Machová, Kubátová a kol. 2015, s. 13).

Čeledová a Čevela dělí preventivní činnosti podle charakteru:

a) obecné, nespecifické

Jedná se o činnosti podporující zdravý způsob života a takové činnosti, které podporují vytváření vhodného životního prostředí. To lze chápat jako součást podpory zdraví.

b) specifické

Zařadili bychom sem činnosti, které považujeme za preventivní. Jedná se o prevenci zaměřenou proti vzniku určité nemoci nebo chorobě (např. očkování) (Čeledová, Čevela 2010, s. 35).

Je nezbytné si uvědomit, že je pro člověka lepší nemocem předcházet a dodržovat prevenci, než díky nemoci trpět. Mnoho lidí začne prevenci dodržovat až v okamžiku, kdy zjistí, že trpí nějakou nemocí. Proto je vhodné motivovat děti k podpoře zdraví a pravidelným prevencím již ve škole v rámci předmětu Výchova ke zdraví.

16

1.2 Výchova ke zdraví

Každý člověk by měl mít povědomí o tom, jak pečovat o své zdraví. Cílem výchovy ke zdraví je podnítit jedince, bez ohledu na to, kolik je mu let, k péči o své zdraví. Člověk pečující o své zdraví v oblastech sebedůvěry, sebevědomí a samostatnosti, má přirozenou potřebu pečovat i o své blízké (Čeledová, Čevela 2010, s. 9).

Důležitým předpokladem pro výchovu ke zdraví je uvědomit si, jak sám rodič žije, jaké má návyky, jak často chodí na prevenci k lékařům a zda se snaží bojovat proti negativním vlivům, které způsobují zdravotní oslabení. Dalším předpokladem je vytvořit vhodné zdravotní a pohybové návyky, dodržovat preventivní návštěvy lékařů a případné negativní výsledky řešit (Mužík, Krejčí 1997, s. 3).

„Zdraví je relativně optimální stav tělesné, duševní a sociální pohody při zachování všech životních funkcí, společenských rolí a schopnosti organismu přizpůsobit se měnícím se podmínkám prostředí“. (Žáček)

Výchova ke zdraví by měla lidi seznámit se základními informacemi, které se týkají možností a způsobů, jak předcházet nemocem, zlepšují znalost o zdraví, motivují a ovlivňují postoje a navádí obyvatelstvo k aktivnímu zájmu o zdraví. Důležité je naučit se zdraví chránit, upevňovat a rozvíjet. Tato výchova vychází z mnoha vědních oborů, jako například lékařství, pedagogiky a psychologie, ale i sociálního oboru. Výchova ke zdraví může být zaměřena na jednotlivce, skupiny nebo na celé obyvatelstvo, ale pravidla jsou vždy stejná. Musí být pravidelná a systematická, určitá a srozumitelná a nakonec podložená aktuálními poznatky vědy. Výchova by měla být vždy zaměřena na děti, protože v jejich věku se teprve utváří životní styl a můžeme je tak nejlépe ovlivnit správným směrem (Čeledová, Čevela 2010, s. 9–10).

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy zařadilo do Rámcově vzdělávacího programu pro žáky základního vzdělávání oblast s názvem Člověk a zdraví. Oblast obsahuje dva vzdělávací obory, a to Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Náplní oblastí jsou podněty pro kladné ovlivňování zdraví, s nimiž se žáci seznamují a učí se je využívat v reálném životě. Cílem oblasti je, aby žáci poznali sami sebe, pochopili hodnotu zdraví, proč je nutné zdraví chránit a uvědomili si tíhu nepříjemností, které přinášejí nemoci nebo poškozené zdraví. Učitelé by měli dbát na to, aby jejich přednášené názory nebyly v rozporu s názory rodičů. Dále by měl být učitel motivující

17

osobou, jeho přístup by měl být pozitivní a měl by jít dětem dobrým příkladem. Klade se zde důraz na praktické dovednosti a na modelové situace v každodenním životě školy. Žáci se později rozhodují samostatně a za své rozhodnutí a jednání nesou, v úkolech týkajících se zdraví, odpovědnost.

Vzdělávací obor Výchova ke zdraví dále zasahuje i do jiných předmětů, které obohacuje. Klade se důraz na rozvoj všech složek zdraví (sociální, tělesné a psychické).

Žáci jsou zde vedeni k osvojování základům zdravého způsobu života a k jejich aplikaci. Výchova je dále propojena s výchovou k mezilidským vztahům a je úzce spjatá s průřezovým tématem Osobnostní a sociální výchova.

Naproti tomu vzdělávací obor Tělesná výchova se věnuje pohybovým možnostem a zájmům žáků. Soustředěnost je zaměřená na poznávání účinků určitých pohybových činností, na tělesnou zdatnost, psychickou a sociální pohodu (tedy zdraví dětí). Aktivity jsou řazeny od spontánních až po řízené a výběrové. Základem činností je kladný prožitek z pohybu. Postupně přibývá zdravotní oslabení celé populace, proto je nezbytně důležité brát v potaz poznatky lékařů a dávat jak dětem zdravým, ale hlavně dětem zdravotně oslabeným neustálé podněty k jakékoliv pohybové činnosti.

Vzdělávací obor Výchova ke zdraví pro žáky 1. stupně v Rámcově vzdělávacím programu není definován, ale jeho obsah má být zakomponován do jiných vzdělávacích oblastí a oborů. Oproti tomu vzdělávací obor Tělesná výchova je rozpracován pro oba stupně základního vzdělávání, první stupeň základní školy je rozdělen na dvě období.

Mezi základní učivo prvního stupně patří: aktivity ovlivňující zdraví, aktivity ovlivňující úroveň pohybových dovedností a aktivity podporující učení v pohybu. Dále je zde zmínka o Zdravotní tělesné výchově, z této oblasti jsou začleňovány prvky do klasické Tělesné výchovy, ale myslí se zde na pozornost žákům se zdravotním oslabením. Mezi základní skupiny učiva se řadí: aktivity a informace podporující vztahy zdravotních oslabení, speciální cvičení a všeobecně rozvíjející pohybové aktivity (RVP ZV 2013, s. 74–82).

1.3 Zdravý životní styl

Zdraví lidí ovlivňuje z 50 % životní styl. Definice zdravého životního stylu neboli zdravého způsobu života znějí různě. Někdo za životní styl (způsob) považuje to, jak se lidé oblékají, jak žijí, jak pracují nebo jak tráví volný čas (Čeledová, Čevela

18

2010, s. 50). Definice životního stylu ale také může znít takto: Životní styl zahrnuje způsoby dobrovolného chování v daných životních okamžicích, které jsou založené na individuální volbě z různých možností. Lze se rozhodnout pro zdravý výběr z možností, které se nabízejí, a odmítnout ty, jež zdraví ničí. Životní styl je tedy postaven na souhře dobrovolného chování a životní situace. Správné rozhodnutí člověk může udělat jen tehdy, když ví, co je pro zdraví prospěšné, ale i co mu škodí (Machová, Kubátová a kol.

2015, s. 15).

Pokud se zaměříme na kvalitativní stránku pojmů životní styl a životní způsob, najdeme v pojmech rozdíly. Životní způsob se vyznačuje sociálně ekonomickým pohledem na život jedince a společnosti. Oproti tomu životní styl se vyznačuje vnitřním začleněním, spojitostí a kvalitativní souvislostí všech prvků. Dále by se pojem životní způsob dal označit jako obecnější oproti pojmu životní styl (Čeledová, Čevela 2010, s. 50).

V souvislosti se zdravým způsobem života je třeba vymezit pojem životospráva- začleňuje složky dušení hygieny, výživy a pohybové aktivity.

Duševní zdraví lze získat dodržováním pravidel duševní hygieny. Jedná se o nauku, která říká, jak si chránit a upevňovat nebo získat duševní zdraví, jak zvyšovat odolnost jedince proti negativním vlivům. Duševní hygiena člověka učí, jak předcházet psychickým obtížím, a pokud takové obtíže již nastaly, jak se s nimi vypořádat. Jako prevence nemocí zasahuje do takových oblastí, jako například: jednání s lidmi, řešení hádek a životních situací, zvládání emotivně náročných situací a stresu, psychické zátěže apod. Na pojem duševní hygiena lze také pohlížet z úhlu širšího a užšího. Širší úhel je zaměřen na péči o dobrý stav a vývoj psychického zdraví jako součást komplexu zdraví člověka. Užší pojetí říká, že se jedná o odstranění duševních nemocí pomocí primární a terciální prevence. Toto pojetí je také možné chápat jako zaměření duševní hygieny na negativa.

Spánek je základní složkou pro duševní i fyzickou odolnost. Dvě třetiny času jsou věnovány bdění- sem patří práce nebo škola a volný čas a jedna třetina je právě věnována spánku. Mluvíme tedy obecně o osmi hodinách pro každou kategorii, ale délka spánku je pro každého jedince individuální v různém věku. Deset až patnáct procent lidí trpí nespavostí, slabým nebo přerušovaným spánkem a toto číslo v posledních letech narůstá. Lidé jsou po noci nevyspalí a jejich duševní stav se tak

19

zhoršuje, výsledkem může být podrážděná nálada a snížený výkon. Při problému se spaním může jedincům pomoci spánkové desatero, které například říká: kdy je dobré jít spát, kdy jíst před spaním, jakou dobu jít spát po pohybové aktivitě, co jíst a co pít před spaním a další.

Čas práce nejde přesně určit z důvodu mnoha druhů zaměstnání a různých úvazků. Stejně tak se nedá posoudit duševní a psychická zátěž práce.

Pojmem volný čas myslíme čas mezi prací a spánkem. Je ale jasné, že ve

„volném čase“ člověk dělá činnosti, které jsou potřeba pro život. Myslíme tím například úklid domácnosti, nákup potravin, zařizování běžných věcí, atd. Hofbauer ale uvádí, že volný čas je čas, kdy jedinec nedělá žádnou činnost pod tlakem okolí, která se od něho z pohledu jeho sociální role očekává. Je to čas, který zbude po splnění všech pracovních i nepracovních úkolů. Mezi hlavní funkce volného času se řadí: osobnostní rozvoj, zábava a relaxace (Hofbauer 2004, s. 13) Činnosti v rámci relaxace by měly být jasně odlišné od pracovních činností. Ideální relaxací po práci je provádět takové činnosti, které jsou fyzicky i psychicky odlišné od pracovních (Čeledová, Čevela 2010, s. 64–65).

Další složkou životosprávy je strava. Důležitá je vyvážená, pravidelná a zdravá strava s důrazem na menší množství masa a tuků. Mezi hlavní chyby ve stravování je nutné zařadit chybný způsob výběru jídla, rychlé a nepravidelné stravování, pojídání horkých nebo naopak studených pokrmů (Marková 2012, s. 12).

Čeledová a Čevela vymezili zásady a přístupy k výživě:

 pravidelný pohyb venku,

 hojnost pohybu,

 střídmost ve stravování,

 konzumace menších porcí frekventovaněji,

 jíst pravidelně ve stejných porcích,

 konzumace potravin v příjemné atmosféře,

 dávat přednost proteinům a vitamínům před cukry,

 vyhnout se kouření a konzumaci alkoholu ve větší míře.

Pro přehlednost a vytvoření správné představy o vhodném stravování byla vytvořena pyramida výživy.

20

Obrázek 2: Pyramida zdravé výživy pro dospělé (Zdroj: Čeledová, Čevela 2010, s. 55–56).

Dolní část pyramidy tvoří přílohy, jako například rýže, brambory, těstoviny, celozrnné pečivo s vyšším obsahem vlákniny, ořechy apod. Doručuje se jíst pět porcí denně, mluvíme o potravinách, které představují základ zdravé výživy. Druhé patro doporučuje jíst dvě porce ovoce a 2–3 porce zeleniny denně. Třetí patro doporučuje jíst mléčné (1–2 porce) a masové živočišné výrobky (1 porce denně). V posledním patře jsou zobrazeny potraviny, kterým bychom se měli spíš vyhýbat, konkrétně tučným výrobkům a sladkostem.

Mezi hlavní složky potravy je důležité zařadit potraviny obsahující cukry, tuky, vitamíny, vodu, bílkoviny a minerály.

Tyto základní složky plní tři hlavní funkce výživy:

 doplňují energii,

 budují a udržují tělesné tkáně,

 řídí tělesné funkce.

Všech šest složek je důležitých pro výkonnost tělesných funkcí, ale je nezbytné vyvažovat jejich rovnováhu. Cukry, tuky a bílkoviny dodávají tělu energii, záleží ale na jejich vzájemném poměru. V celkové denní dávce potravy by měly být bílkoviny zastoupeny v 15–20 %, tuky ve 25–30 % a cukry v 50–55 %. Člověk dokáže žít bez vody pouhé 2–3 dny, bez potravin se obejde týdny, proto je nutné za den vypít 2–3 l (Čeledová, Čevela 2010, s. 55–56).

21

Pyramida výživy zaměřená na stravování dětí byla vytvořena v rámci projektu Pohyb a výživa. V pyramidě je názorně ukázáno, co by děti měly jíst, aby jejich strava byla pestrá a vyvážená. Obzvlášť je zde kladen důraz na pitný režim. Jedna kostka pyramidy představuje jednu porci jídla denně. První patro pyramidy představuje pitný režim. Druhé patro představuje obiloviny, těstoviny, pekařské výrobky, ale i přílohy k hlavním jídlům apod. Třetí patro je věnováno zelenině a ovoci, tyto potraviny je možné jíst čerstvé, tepelně zpracované i uchovávané zmražením. Čtvrté patro tvoří zdroje bílkovin, tj. potraviny rostlinného a živočišného původu. Střechu pyramidy tvoří potraviny používané pro dochucení, které by se měly konzumovat jen v malé míře.

Obrázek 3: Pyramida zdravé výživy pro děti (Zdroj: PaV 2014, s. 72)

Hypokineze (nedostatek pohybu) se bohužel stává specifickým znakem životního stylu dnešní společnosti. Podle WHO je nedostatečná pohybová aktivita 4. nejčastějším rizikovým faktorem úmrtí lidí ve světě.

Porovnávat způsob života dnes a před třiceti lety není možné. V řadě aktivit, které byly prováděny dříve, byl základem pohyb. Aktivity týkající se například domácích prací- klepání koberců, praní prádla ve vaně, drhnutí podlahy, věšení prádla a další. Tyto aktivity byly nahrazeny moderními technologiemi, kde pohyb člověka není až tak nutný (automatické pračky, sušičky, stírací mopy, vysavače atd.). Pohyb byl ale nahrazen i v jiných oblastech, jako například schody nahradily výtahy a eskalátory, chůzi do práce či školy nahradila doprava … (Machová, Kubátová a kol. 2015, s. 16).

22

Pravidelný pohyb by měl mít v životě každého člověka svou úlohu. Díky sedavému způsobu života naše svaly ochabují, je tedy důležité neopomíjet pohyb při dalších činnostech prováděných ve volném čase (Čeledová, Čevela 2010, s. 62–63).

2 POHYBOVÁ AKTIVITA

Pohybová aktivita (dále PA) bývá definována jako „jakýkoli tělesný pohyb spojený se svalovou kontrakcí, která zvyšuje výdaj energie nad klidovou úroveň“. Do této definice bychom mohli zahrnout všechny aktivity, které vyžadují pohyb. Např.

pohybovou aktivitu, která je spojena s cestou do práce nebo do školy, pohybovou aktivitu, kterou vyžaduje zaměstnání a vyučovací proces nebo pohybovou aktivitu, potřebnou na údržbu domácnosti (žehlení, luxování, zametání, …). Pohybová aktivita velmi úzce spojuje složku zdraví a kvalitu života. Již z mnoha studií je prokázáno, že sedavý způsob života vede děti i dospělé k chronickým onemocněním. Naopak u jedinců, kteří aktivně vyvíjejí pravidelnou PA, byly zaznamenány sociální a psychologické přínosy. Tito lidé žijí obyčejně déle než lidé neaktivní (Pokyny EU pro pohybovou aktivitu 2008, online).

Typickými znaky PA jsou sociální určenost a spojení s procesem komunikace mezi jedinci a cílevědomost. PA bývá charakterizována druhem pohybové činnosti, intenzitou, dobou trvání a frekvencí (Suchomel 2006, s. 245).

 F – frekvence,

 I – intenzita,

 T – trvání,

 T – typ cvičení.

Vzniklo tak dnes velmi užívané slovo fit, což se překládá jakobýt v pohodě, být jako ryba ve vodě, zkrátka být v dobré kondici (Čeledová, Čevela 2010, s. 16).

Měkota a Cuberek uvádí pojem PA jako sumu činností, které provádí kosterní svalový systém, vše je podmíněno energetickým výdajem a kooperací všech fyziologických funkcí. Jinak řečeno se jedná o jakékoliv tělesné hnutí, vytvořené kosterními svaly, jehož následkem je kalorický výdej (Měkota, Cuberek 2007, s. 38).

23

Významný vztah existuje mezi prováděním PA v dětství a v dospělosti.

Pohybově aktivní dítě má velký předpoklad, že bude pohybově aktivním jedincem i v dospělosti (Sigmund 2007, s. 21).

Pojem organizovaná pohybová aktivita reprezentuje PA, která je cílevědomá, vedená trenérem, vyučujícím či cvičitelem. Týká se hodin tělesné výchovy, tréninků, zájmových kroužků, založených na pohybu, sportovních táborů či soustředění, apod.

(Fromel, Novosad and Svozil 1999 in Sigmund 2007, s. 6).

2.1 Zdravotní přínosy pravidelné PA

V dnešní době moderních technologií je složité děti motivovat k nějaké pohybové aktivitě ve volném čase. S nástupem do základní školy logicky přichází snížení PA. Sedavý způsob života se zvyšuje, protože žáci sedí během dopoledne v lavicích a odpoledne plní domácí úkoly. Proto je nezbytné, aby děti ve škole zažily více pohybu. Učitelé a vychovatelé by měli do výuky zařazovat činnosti, které jsou co nejvíce spojené s pohybem. Nabízet tělovýchovné chvilky, učení v pohybu, pohybově rekreační přestávky, integrovanou terénní výuku, projektovou výuku a hodiny tělesné výchovy (PaV str. 19).

Pravidelný pohyb a zdravý způsob života už od dětství přináší zdravotní výhody v podobě:

 snížení rizika kardiovaskulárních onemocnění,

 snížení rizika výskytu cukrovky druhého typu,

 snížení rizika obezity,

 snížení rizika rakoviny (rakoviny prsu, prostaty a tlustého střeva),

 udržování fyzické zdatnosti,

 zvýšení sebevědomí a psychické odolnosti vůči stresu (Pokyny EU pro pohybovou aktivitu 2008, online).

Suchomel upozornil na rozdíl výkladu pojmů nadváha a obezita. V některých publikacích se mluví o navazujících stupních nadměrné hmotnosti. Jinde se tyto pojmy uvádějí, jako dvě odlišné kategorie. Nadváha je brána jako nadměrná hmotnost, kdežto obezita se definuje jako nadměrné množství tukové tkáně v těle (Suchomel 2006, s. 193).

24

Nárůst nadváhy a obezity a nižší PA dětí je úzce spjatá s delší dobou strávenou u televize, počítačových her, či sledování videa. Vynálezci technologií přišli s novinkou, kde dítě vyvíjí pohybovou aktivitu přímo před televizní obrazovkou. Dá se ale tento pohyb považovat za pohybovou aktivitu? Díky takovému využívání volného času (TV, internet, videohry) došlo i ve značné míře k nárůstu dětské nadváhy a obezity (Pokyny EU pro pohybovou aktivitu 2008, online).

Již u dětí předškolního věku (2–5 let) byl zaznamenán dvakrát vyšší nárůst obezity a u dětí mladšího školního věku se nárůst obezity dokonce ztrojnásobil. Toto zjištění je více než alarmující, proto je nezbytné děti a rodiče neustále podněcovat ke zdravému způsobu života (Galloway 2007, s. 13).

Sigmund v roce 2007 zmínil celosvětový nárůst nadváhy a obezity za posledních deset let v důsledku snižující se PA. Dále upozornil na velkou souvislost mezi obezitou rodičů a jejich dětí. (Sigmund 2007, s. 9) Velkým zjištění je, že matky obézní v době porodu mají dvakrát vyšší pravděpodobnost, že u jejich dítěte vznikne obezita již ve věku čtyř let (Whitaker in Galloway 2007, s. 12).

Jako hlavní příčina obezity je nadměrný příjem energeticky vydatné stravy, nepravidelné stravování a nedostatek pohybu. Spousta dětí není zvyklá snídat ani svačit.

Příprava svačiny je často odbývána sladkými sušenkami a nápoji nebo dokonce fastfoodovým způsobem. Prvním kvalitním příjmem potravy dítěte je až oběd ve školní jídelně. Protože je dítě hladové, oběd si přidá. Jiným dětem ale oběd ve škole nechutná, tak si za kapesné koupí jídlo v rychlém občerstvení nebo například pizzu. V dnešní době spěchu se zanedbávají i večeře. V řadě rodin se večeří smažená jídla nebo uzeniny. Při sobotním koukání na televizi si děti i rodiče rádi dají čokoládu nebo brambůrky a doplní to slazeným nápojem (Machová, Kubátová a kol. 2015, s. 239–240).

Při vyšším výskytu obezity u dětí byl zjištěn nárůst cukrovky II. typu. Lidem, u kterých se rozvine cukrovka v mladším věku, hrozí později nákladná léčba, je zde vyšší riziko výskytu slepoty, selhání ledvin, hrozba amputace končetin, nádorová onemocnění a dřívější úmrtí (Burgeson et al, in Galloway 2007, s. 13).

Výše uvedené poznatky dokládají i studie a výzkumy z posledních let. Epidemií 21. století se stala, podle WHO, obezita. Obezitou či nadváhou trpí ve světě více než 80 milionů dětí a dospívajících. Ústav zdravotnických informací a statistiky (ÚZIS)

25

zaznamenal v roce 1995 8 886 dětí léčených pro obezitu a v roce 2005 počet těchto dětí vzrostl na 20 742 (Marková 2012, s. 12–13).

V Americe bylo zaznamenáno 60 % lidí trpících obezitou a podle výzkumů obezitou trpí celkem až jedna šestina populace, což znamená asi jedna miliarda lidí.

Evropa má zhruba 20 % dětí a mladistvých s obezitou či nadváhou. Toto zjištění oznámila WHO v roce 2007. (PaV 2014, s. 9) Na evropském kontinentě Česká republika zaujímá 3. – 4. místo mezi lidmi trpícími obezitou. Další zjištění je, že v roce 2006 bylo provedeno v ČR šetření a výsledky ukázaly, že lidé ve věku 18–59 let trpí z 52 %, nadváhou či obezitou, jedná se tedy o navýšení o 3 % od roku 2001. Smutnou zprávou je, že 21 % obézní populace svou váhu bere jako normální. Dále bylo zjištěno, že pravidelné pohybové aktivitě se věnuje pouze 1/3 populace (Marková 2012, s. 12–13).

Všeobecnou zdravotní pojišťovnou bylo provedeno v roce 2013 v ČR šetření týkající se obezity dětí. Z těchto šetření vyplynulo, že děti více rozumějí pojmu životní styl, častěji sportují a snaží se stravovat vyváženěji. Průzkumu se zúčastnilo necelých 2 000 dětí v sedmi městech a výsledky potvrdily, že třetina dětí chápe pojem zdravá strava. U dětí do 12 let bylo zjištěno 20 % dětí s nadváhou či obezitou. Jedna třetina dětí tráví svůj volný čas u počítače nebo u televize, v roce 2008 se však mluvilo o polovině dětí. K neaktivnímu stylu života se přiznalo 14 % procent dětí (VZP ČR 2013, online).

V roce 2015 bylo při dalším šetření pojišťovnou zjištěno, že obezitou či nadváhou trpí necelá třetina dětí. Z průzkumu je dále patrné, že více než každé 4. dítě stráví přes dvě hodiny u počítače denně a každé 7. dítě provádí pohybovou aktivitu pouze při hodinách tělesné výchovy.

Výsledky průzkumu Všeobecné zdravotní pojišťovny týkající se dětí v ČR:

 20–30 % trpí nadváhou nebo obezitou

 28 % vnímá problémy se svou váhou

 20 % se stravuje více než jednou týdně ve fastfoodu

 25 % se stravuje nejraději párky v rohlíku, sladkostmi, brambůrkami nebo hamburgery

 55 % upřednostňuje slazené nápoje

 14 % dětí se hýbe pouze při hodinách tělocviku

26

 27 % dětí tráví přes dvě hodiny denně u počítače

Tyto výsledky chce VZP změnit, proto nabízí rodičům příspěvek ve výši 500 Kč, pokud přihlásí dítě do nějakého pohybového kroužku či klubu. Dítě musí do oddílu docházet minimálně čtvrt roku a pravidelně jednou týdně (VZP ČR 2015, online).

2.2 Pohybová gramotnost

Pohybově gramotný člověk je schopen využívat všech pohybových dovedností tak, aby naplnil pohybový každodenní režim. Ví, proč je dobré pravidelně sportovat a celoživotně uplatňuje aktivní způsob života. Základy pohybové gramotnosti (dále PG) by si měli osvojit žáci již při hodinách tělesné výchovy (PaV 2014, s. 19).

Pohybová gramotnost a tělesná zdatnost celé české populace se dramaticky zhoršuje zejména u dětí a mládeže.

Důležitá zjištění týkající se pohybové gramotnosti, Senát PČR 2014

 Pohybová gramotnost je na stejné výši důležitosti jako ostatní typy gramotností.

 Její nedostatečná úroveň se projevuje čím dál častěji, stejně jako celková nízká fyzická připravenost týkající se uplatnění na trhu práce.

 Ve školách přibývá více dětí motoricky zaostalých, které nemohou konkurovat dětem výkonnostně sportujícím nebo aktivně se pohybujícím.

 V ČR je kolem 1 milionu osob se zdravotním oslabením, tomuto problému se ale nevěnuje dostatečná pozornost a péče v oblasti volnočasových aktivit celé populace a školní TV.

 Pro zdravý způsob života jedince, jeho harmonický rozvoj, plnohodnotné uplatnění se ve společnosti a rozšiřování počtu pohybových dovedností je základem pohybová gramotnost.

V životě dítěte jsou velmi důležití trenéři, učitelé a ostatní osoby, které učí žáky vnímat a rozumět výsledkům jednotlivých pohybů. Dále děti učí rozlišovat druh pohybu, dobu trvání a frekvenci PA, intenzitu zatížení různých PA a také je učí řešit samostatně pohybové úkoly (Český svaz Kin-ballu 2014, online).

27

V rámci osvěty pro podporu pravidelné PA byla vytvořena Pyramida pohybových aktivit (analogicky k potravinové pyramidě).

Obrázek 4: Pohybová pyramida pro dospělé (Zdroj: wordpress.com)

První patro představuje běžné každodenní pohybové aktivity jako pomalou chůzi, jízdu na kole, chůzi do schodů apod. Jedná se o aktivity mírné intenzity s dobou trvání min. 30 minut denně.

Do druhého patra patří aerobní aktivity (tanec, aerobik, rychlá chůze, kondiční plavání a běh, atd.), dále aerobní sporty jako basketbal, florbal, tenis, apod. Činnosti by měly být prováděny alespoň 3x týdně 20 minut.

Třetí patro je zaměřené na cviky, které zvyšují kloubní pohyblivost a celkovou flexibilitu těla, ideální je provádět denně je nebo alespoň 3x týdně, po 6–8 cvicích. Dále toto patro představuje cviky na rozvoj svalové zdatnosti (síla a vytrvalost), příkladem je gymnastika nebo kondiční posilování.

Střechu pyramidy tvoří aktivity fyzicky nenáročné, sedavého charakteru a měly by být prováděny maximálně 2 hodiny denně. Jedná se sledování televize, počítač, čtení apod.

V rámci programu Pohyb a výživa byla vytvořena pyramida pohybu doporučená dětem. Děti by se měly seznámit s tím, že pohyb lze vykonávat různou intenzitou, se zatížením pokaždé jiných svalů, kde dochází ke zvýšení tepové frekvence a každá aktivita by měla probíhat jinak dlouhý časový úsek. Díky programu by se děti měly také

28

naučit ohodnotit svůj pohybový režim a kolik času by měly věnovat jednotlivým činnostem. Pyramida pohybu slouží jako pomůcka pro pochopení žádoucího pohybového režimu. Každá kostka pyramidy představuje 20 –30 minut pohybu denně.

Obrázek 5: Názorná Pyramidu pohybu pro děti (Zdroj: PaV 2014, s. 24)

První patro pyramidy představuje aktivity mírné intenzity s doporučením tří aktivit denně (60–90 minut). Například: domácí práce, procházku se psem a pohybové aktivity při běžné výuce (výjimkou tělesné výchovy).

Druhé patro pyramidy představuje aktivity se střední intenzitou zatížení. Jedná se nejméně o dvě aktivity denně (40–60 minut). Například: jízda na in-line bruslích nebo na kole, skákání přes švihadlo nebo hry s míčem.

Třetí patro doporučuje aktivity sportovní, jako třeba florbal, vybíjená, plavání, apod. (20–30 minut).

Na vrcholu pyramidy jsou aktivity s vysokou intenzitou zatížení, které žáci musí provést s velkým úsilím a netrvají více než 20 sekund, jejich provedení se ale požaduje alespoň jednou denně. Mluvíme například o běhu do delších schodů (PaV 2014, s. 25).

2.3 Programy podporující zdravý způsob života

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví hledají různé cesty, jak ovlivnit zdravý životní styl populace a hlavně dětí. Snahou je probudit v dětech ve škole takový zájem o pohyb, který je motivuje pro celý den i život.

Proto se vytvářejí různé programy, které mohou ovlivnit nejen dítě, ale i rodinu.

29

 „Tvorba národní sítě podpory pohybové aktivity“

Jedná se o projekt realizovaný Fakultou tělesné kultury Univerzity Palackého v Olomouci v letech 2011–2014. Hlavním cílem projektu bylo vytvoření sítě zájmových a profesních organizací a jednotlivých zájemců, která bude podkladem pro dlouhodobou ochrannou práci a pro boj proti onemocnění způsobeném nedostatečnou PA (Národní síť podpory pohybové aktivity, online).

 POHYB "1P"

Nadace sportovní mládež vytvořila pro děti předškolního věku testy, zaměřené hlavně na obratnost a svědomitost při provádění pohybu. Testy zjišťují úroveň pohybových dovedností, základní manipulaci s náčiním, rozvoj především koordinačních schopností dítěte ještě před vstupem do základní školy. V roce 2015 se tento projekt uskutečnil ve více než dvaceti školkách (Pohyb “1P“, online)

 Hodina pohybu navíc

Jedná se o pokusné ověřování projektu, jehož hlavním cílem je navýšení PA u dětí 1. stupně ZŠ a změna životního stylu dětí, kde má mít pohyb pevné místo. To by mělo přispět ke změně negativního zdravotního vývoje naší populace. Ověřování je zaměřeno na žáky 1. – 3. ročníku základní školy, tedy na období, kdy si žáci utvářejí postoje ovlivňující jejich životní styl. V srpnu roku 2016 by měl být program vyhodnocen a cíle pokusného ověřování jsou:

1) vytvoření a ověření metodiky pro PA ve školní družině,

2) ověření možnosti kladného ovlivňování rodičů žáků zapojených do pokusného ověřování,

3) vypracování podkladů pro rozhodování, zda a v jaké podobě začlenit úpravu koncepce PA do školního vzdělávacího programu školních družin (MŠMT ČR Hodina pohybu navíc, online)

 Program Pohyb a výživa šest priorit v pohybovém výživovém režimu žáků na 1. stupni ZŠ

Cílem toho programu bylo vytvořit pro děti takové prostředí, které je bude motivovat k celoživotnímu zdravému a aktivnímu způsobu života. Pokusné ověřování bylo provedeno v letech 2013–2015 a na základě vyhodnocení budou navržena doporučení pro případnou úpravu vzdělávacích programů.

30

Školy zapojené do zkušebního programu měly zvážit, zda správně vedou děti k pohybovému a výživovému režimu a přijmout daná pravidla, která jsou v jejich podmínkách schopny splnit. Na základě hodnocení programu zkušebními školami bude program upraven a doporučen plošně všem školám.

Program navrhuje do vzdělávání v oblasti pohybu zařadit mimo jiné témata:

zavedení třetí hodiny tělesné výchovy, zavedení rekreačně pohybových přestávek, zavedení ranních pravidelných cvičení, zařazovat tělovýchovné chvilky do výuky či družiny, zhodnotit kvalitu tělesné výchovy, realizovat výuku na čerstvém vzduchu alespoň jednou týdně, realizovat projekty na téma zdraví a pohyb, …(PaV 2014, s. 9–10 ).

Důležitým pojmem programu je pohybový režim dětí. Jedná se o souhrn všech pravidelných pohybových aktivit, které člověk dělá každý den. Řadí se sem všechny aktivity, u kterých se musíme hýbat, týkají se sportu, zaměstnání, školy i volného času (PaV 2014, s. 13).

2.4 Ovlivňování dítěte ve vztahu k PA

V roce 2000 byl v USA vydán závažný dokument o podpoře PA mládeže. Klade velký důraz na kvantitu a kvalitu PA potřebnou k dosažení zdravotních benefitů a denní provádění PA. Dokument doporučuje americkým lékařům předkládat dětem a dospívajícím zdravotní dotazník, který by měl zjistit úroveň pohybové aktivnosti jedinců. Pokud se v počátečním vyšetření zjistí, že u dítěte převládá tzv. sedavý způsob života nebo je PA prováděna nedostatečně nebo nepravidelně, doporučuje se zabývat otázkou, zda má vůbec dítě zájem o nápravu těchto problémů.

Snahou by mělo být dosáhnout snížení podílu sedavého způsobu života.

Předpokládá se, že snížení doby strávené s moderní technologií (TV, videohry, telefonování, x-box) vede automaticky ke zvýšení PA a naopak čas, který je strávený s moderními technologiemi může vést ke zvýšené obezitě jedinců.

Intervence do PA může začít hned u lékařů v čekárně ale stejně tak i na školních chodbách či v předsálí tělocvičen. Za intervenční materiály lze označit různé plakáty sportovců, sportovišť, časopisy o sportu a vzdělávací texty.

Důležitou roli v motivaci k PA hraje rodina. Rodiče by měli dětem nejen připravovat sportovní vyžití na prázdniny i víkendy, ale zároveň by s nimi měli

31

sportovní zážitky sdílet, dítě v nich lehko najde svůj sportovní vzor. Každý sportovní pokrok nebo vytrvalost by měly být pochváleny a to vede k povzbuzení do další pohybové činnosti (Dobrý 2009, s. 11–14).

Ještě v nedávných dobách bylo sportování považováno za důležitou součást výchovy dětí. Děti na vesnicích vybíhaly do kopců, běhaly za kamarády, lezly po stromech. Ve městech existovaly tělocvičné spolky, různé kroužky či spolky jako sokol, skaut, pionýr, založené na dobrovolné činnosti vedoucích a cvičitelů. Můžeme říci, že nejmladším dětem se dostalo základní pohybové gramotnosti a vyrůstaly v kolektivu vrstevníků se stejným zájmem.

Dnešní „komerční“ sportování je znakem konzumní společnosti. Lidé dnes nemají trpělivost a chtějí „mít vše hned“ nejlépe bez práce a úsilí. S tím souvisí i přístup k pohybové aktivitě. Pro děti předškolního a mladšího školního věku je široká škála možností, zda ale bude nějaký kroužek nebo oddíl navštěvovat závisí hlavně na rodičích. Výuka tělesné výchovy pro děti ml. šk. věku může být pro motivaci k pohybové aktivnosti dostačující, ale pro ovlivnění zdraví jsou 2 hodiny tělesné výchovy týdně málo. Úroveň pohybových schopností u dětí tak stále klesá (Dvorský 2009, s. 8–13).

Podle Dvořákové jsou děti dnešní doby zahrnuty materiálními a virtuálními technologiemi, podnětnost pro sport a pohyb je tedy stále nižší. Dítě ale v raném věku má potřebu prozkoumávat věci kolem sebe, zjišťovat možnosti své postavy a zkoušet, co dokáže. Autorka upozorňuje na velké množství hraček na trhu, ale pro pohyb dětí stačí i prosté vybavení bytu. Dítě by v bytě nebo domě, kde žije, mělo mít svůj hrací koutek, kde může ležet, válet se, různě se převalovat, skákat apod. Další možností pohybu je například žebřík u palandové postel nebo žebřiny. Místo trampolíny se dá skákat na pružnější matraci nebo starém gauči. Dále lze zájem dítěte o pohyb podpořit například nakreslením skákacího panáka na podlahu či koupit koberec s jeho motivem, zakoupením tradiční hračky jako švihadlo, skákací gumu, skákací balon, overball, balónky a tak dále.

Venku lze s dětmi chodit na hřiště, kde jsou prolézačky, kolotoče, hrazdy, skluzavky a pískoviště. Ideální „přírodní hernou“ je i les. V lese se dá využít nepravidelného terénu, klád, pařezů, stromů, kamenů nebo šišek. Nejdůležitějším faktorem pro děti je však pozornost rodičů a jejich čas (Dvořáková 2001, s. 27).

32

Je prokázáno, že děti žijící v rodinném domě se zahradou jsou pohybově aktivnější než děti žijící na sídlištích. Prostředí, které je pohybově povzbudivé (klouzačky, prolézačky, houpačky, míče, …), stimuluje zájem dětí k vyšší PA (Sigmund 2007, s. 18).

Spokojenost, dobrovolnost a vnitřní motivace. Ty jsou důležitou podmínkou vzniku kladného vztahu k celoživotní PA. U dětí mladšího školního věku by se mělo dbát na jednodušší a konkrétní pohybové úkoly před náročnějšími myšlenkovými nebo složitějšími hrami. Čím více jsou děti chváleny za dílčí pokroky a jejich pohybové sebevědomí je silnější, tím radši budou provádět pravidelně nějakou pohybovou činnost.

Jejich pohybová výkonnost tak bude stoupat a chuť k pohybu také. Nových pohybových zkušeností a vyšší pocit úspěchu a radosti děti lépe nabývají v nekonkurenčním prostředí (Sigmund 2007, s. 23).

Sedavý způsob života se zvyšuje nástupem do základní školy. Z výzkumů vyplývá, že se žáci mohou ve škole opravdu aktivně pohybovat pouze jednu hodinu denně. Škola by proto měla žáky podněcovat k aktivnímu způsobu života i po vyučování. Nabízí se spolupráce školy se sportovními institucemi ve městě a nabídka školy sportovních kroužků v širokém rozsahu, aby si PA mohlo vybrat co nejvíce žáků.

Důležité je také osvojení pohybové gramotnosti dítětem. Pohybově gramotný žák ovlivní svým chováním a získáním vědomostí celou rodinu. Nabízí se tedy zapojovat rodiče do celoškolních projektů na podporu pohybu a zdraví (PaV 2014, s. 56).

33

3 DÍTĚ A SPORT

Pojem sport není snadné definovat. Jedná se o tak obecný pojem, že najít správnou definici je obtížné.

V Novém akademickém slovníku cizích slov je pojem definován jako pohybová činnost (tělesné hry, cvičení aj.), která je zpravidla prováděna soutěživou formou, druh této činnosti se dá pěstovat nebo provozovat závodně, rekreačně nebo vrcholově. Sporty lze dělit na individuální či kolektivní. Jiná definice říká, že se jedná o činnost provozovanou ze záliby a pro zábavu. (Kraus a kol. 2005, s. 745)

Psychologický slovník Hartla a Hartlové uvádí, že se jedná o slovo převzaté z angličtiny, jde o individuální nebo skupinovou aktivitu, prováděnou jako cvičení nebo pro zábavu, často s prvky zkoušky fyzických schopností ve formě soutěže. Sport se stal díky nárůstu volného času a masmédiím globálním, sociálním, psychologickým i pedagogickým jevem (Hartl, Hartlová 2000, s. 558).

Evropská charta sportu vysvětluje sport jako souhrn forem pohybových činností, které jsou prováděny organizovaně nebo neorganizovaně a mají za cíl projevení nebo zlepšení fyzické i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v závodech na všech úrovních (MŠMT ČR Evropská charta sportu, online).

Charvát vymezil pojem sport jako provádění pohybové činnosti s cílem soutěžit nebo závodit. Sport se podle autora vyznačuje úsilím o nejvyšší tělesný výkon či vítězství nad soupeřem, jeho součástí je sportovní trénink.

Hodaň (2011) in Charvát vymezil sport jako „specifickou, přísně organizovanou činnost tělocvičeného i jiného pohybového, technického a intelektuálního charakteru s dominující výkonovou motivací a z ní vyplývající prožitkovostí, realizující se k dosahování absolutně či relativně maximálním výkonu v přesně vymezených a kontrolovaných podmínkách. Smyslem sportu je tedy výkon, vítězství.“ Charvát upozornil na to, že toto vymezení prudce rozděluje pojmy sport a tělesná cvičení, kde je základním cílem pohybu všestranný rozvoj člověka. Při jiném pohledu je tomu ve sportu jinak. Dlouhodobý trénink a tělesná cvičení jsou prospěšně využívány k maximálnímu tělesnému výkonu a sportovnímu výsledku. Jedinec je tedy pouhým nástrojem pro jejich dosažení (Charvát 2002, s. 11–12).

34

Sport je přímo provázán s kulturní myšlenkou určité společnosti. Lidé díky němu zaujímají nějaké postavení ve městě, vesnici či zemi, kde žijí. Díky sportu si spousta lidí dokáže uvědomit, co je správné a co nikoli, utváří se tak vztahy mezi jedinci ač stejných, ale i odlišných pohlaví nebo ras. Nabízí se zde myšlenka, že muži jsou dominantnějšími ve sportu než ženy už podle typu negativního hodnocení výkonu

„házíš jako holka“. Spousta lidí se domnívá, že sport utváří v člověku pozitivní povahové rysy, vztahy k jinému náboženství nebo respekt k různým rasovým skupinám lidí.

Skupina osob, která ráda sportuje, bere sport jako nezastupitelnou úlohu v životě, provázanou do mnoho oblastí společnosti. Pokud se člen rodiny rozhodne, že se bude věnovat pravidelně určitému sportu, tak by rodina měla respektovat jeho tréninky, soutěže, ale i skupinu lidí, se kterou se jedinec stýká. Jsou názory, že sledování sportu v televizi může rodinu rozvrátit a naopak aktivní sportování celé rodiny může vést k jejímu stmelení. Oblasti ekonomika a sport jsou také velmi úzce provázány. V posledních letech je velká část peněz ze státního rozpočtu investována do výstavby multifunkčních hal, do sportovní výbavy vrcholových sportovců a velkým fenoménem dnešní doby jsou i platy našich sportovních reprezentantů. Velké obchodní značky rády sport sponzorují a snaží se mase sportovních fanoušků prodat své produkty nebo je aspoň k jejich odbytu motivovat a s tím je i spojena role masových médií.

V minulosti se příliš nekladl důraz na značku výzbroje či oblečení, dnes je cena a reklama jednotlivých produktů velmi ovlivňující. Další souvislost s masmédii lze vidět ve snížení pohybové aktivnosti lidí. V okamžiku důležité sportovní události lidé tráví svůj volný čas sledováním televize místo toho, aby sami aktivně vyvíjeli pohyb.

Ve spoustě zemí jsou sportovní úspěchy až politicky zneužívány či využívány pro politické vztahy. V této oblasti často sport vyvolává spojitost s pocity národního sebevědomí a státní identity. Kde ale důležitost sportu nesmíme opomenout je vzdělání a výchova. V rámci školy se pohybové aktivitě, i když třeba v malé míře, musí v hodinách tělesné výchovy věnovat každý. Výjimkou jsou žáci s tělesným postižením.

Motivace dětí k pohybové aktivitě a sportování je stále žádoucí, proto se školy účastní různých turnajů, soutěží a závodů pořádaných například Asociací školských sportovních klubů (Sekot 2003, s. 11–12).

35

V souvislosti se sportem nelze opomenout pojem socializace neboli začlenění člověka do společnosti. Jedná se o dlouhodobý proces, který není časově omezený a není nikdy přerušený. Socializaci skrze sport dělíme na dvě části- socializace sportem do běžné společenské skupiny a socializace ve sportovní skupině. Brustadův Model sportovního socializačního procesu ukazuje propojení psychologického aspektu – motivaci (spojitost mezi samotným pohybem a psychickými projevy jedince) a aspektu sociologického (důležitost společenských vztahů ve sportu) - socializaci (Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 104).

Obrázek 6: Model sportovního socializačního procesu (Zdroj: Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 105)

Nejde nezdůraznit, že podíl začlenění sportem také souvisí s intenzitou sportování. Jedinec, který se sportu věnuje pravidelně již od nízkého věku, se

36

s kolektivem sžije mnohem lépe než jedinec, který začne sportovat v mládežnické kategorii a jeho trvání zde je pouze krátkodobé (Slepička, Hošek, Hátlová 2006, s. 107).

3.1 Druhy sportu

Na sport lze pohlížet z mnoha hledisek a existuje široká škála jeho možností.

Nejprve je třeba vymezit rozdíl mezi sporty výkonnostními a rekreačními.

Specifikem výkonnostního vrcholového sportu je zaměření na sílu, rychlost, ovládnutí protivníka, překonání hranic lidských schopností a velká touha po vítězství a titulu vítěze. Tento druh sportu je založen na myšlence, že sportovní mistrovství je výsledkem závodního úspěchu a výsledků, dosažených na základě systematického sportovního tréninku. Vrcholový sportovec často díky tvrdé dřině zažívá bolest a vyčerpání, v důsledku toho může přijít o své duševní i fyzické zdraví. Velký důraz je kladen na lámání dosavadních rekordů a lidské tělo je často bráno ne jako cíl, ale jako prostředek, díky němuž se může i ověřit na základě vyšetření, zda byl rekord zdolán čestně. Je zde dané postavení všech účastníků klubu. Sportovci jsou podřízeni svým trenérům, trenéři odpovídají za výsledky svých svěřenců vlastníkům či vedení klubu.

V tomto druhu sportu jsou často chápáni soupeři jedince jako nepřátelé. V mnoha zemích je výkonnostní sport považován za ukazatele míry věcí a pravidel sportu celkově. Sekot podle Krawcyka (2004) uvádí, že díky masmédiím, které přenáší tento sport do mnoha domácností, klesá pohybová aktivita jedinců, kteří sport v televizi sledují. Druhý pohled na tuto věc říká, že televizní přenosy mohou řadu lidí motivovat k aktivnímu sportování.

Zájmový rekreační sport je založen na dobrovolnosti, vztazích mezi lidmi, na volném čase a na fyzické aktivitě, prováděné v určitém prostředí. Hlavním cílem tohoto odvětví sportu je osobní prožitek a rozvoj člověka, jeho dobrý zdravotní stav, sounáležitost a podpora hráčů. Dalším cílem je radost z pohybu, přinášející duševní i tělesnou pohodu. Vztah trenéra a sportovce je postaven na spolupráci. Na protihráče se nahlíží jako na spoluhráče, se kterými se soutěží, nikoli proti nim. Protivníci nejsou považováni za nepřátele, ale za ty, kteří pomáhají k vzájemnému testování hráčů (Coakley 2001 in Sekot). Jedná se tedy o sportování bez ambic na vítězství, pokořování rekordů nebo materiálních zisků. Nejvyšší aspirační úrovní rekreačního sportu je úspěch na regionální nebo lokání úrovni. Příkladem této kategorie by mohl být každodenní

37

jogging, kdy jedinec soutěží sám se sebou, protože každý den uběhne o pár metrů více než předchozí den.

Nakonec by se dalo říci, že vrcholový sport je vytržen z kontextu běžného života společnosti, kdežto zájmový sport je v životě lidí hluboce zakotven (Sekot 2008, s. 28 –33).

Sekot vymezil podle Slepičkové (2002) druhy rekreačních sportů:

a) Klubový sport

Jedná se o sport, který je vázaný na sportovní kluby nebo federace z důvodu organizace. Jeho znaky jsou: soutěživost, různost motivů, úsilí o maximální výkon, touha po relaxaci a potřebě kontaktů ve společnosti.

b) Rekreační sport

Mluvíme o sportovních činnostech prováděných ve volném čase, které přinášejí člověku odpočinek, zábavu a dodávají mu psychické a fyzické síly.

c) Fitness sport

Základem tohoto sportu je rozvoj aerobní a tělesné zdatnosti, pohyblivosti a určitých tělesných proporcí. Činnosti se provozují v technicky zařízených místnostech, většinou soukromého charakteru, a bývají individuální záležitostí každého jedince. Příkladem těchto činností může být: plavání, jízda na kole nebo činnosti prováděné v posilovně.

d) „Adrenalinové“ sporty

Náplní těchto sportů bývá risk, dobrodružství a napětí. Většinou se jedná o sporty, které jsou organizačně, finančně a technicky náročné. Zařadili bychom sem například horolezectví ve vysokohorských oblastech, rafting a kanoistiku na divoké řece, parašutismus, atd.

e) Požitkářské sporty

Jedná se o sportovní činnosti rekreačního charakteru, prováděné v populárních turistických destinacích pod odborným vedením. Jiný název je pro tuto kategorii S-sport díky anglickým názvům začínající na písmeno s (san, sea, sand, show, sex, speed a satisfaction), po překladu slunce, moře, písek, podívaná, sex, rychlost a uspokojení.