HODNOCENÍ VÝKONNOSTI PODNIKU POMOCÍ VYBRANÝCH UKAZATELŮ
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Václav Kolář
Vedoucí práce: Ing. Zdeněk Brabec, Ph.D.
Anotace
Diplomová práce analyzuje výkonnost výrobce automobilových interiérů GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a.s. V teoretické části práce je vymezen metodický rámec finanční analýzy, a následně je aplikován na vybraný podnik. Dále je provedeno porovnání relativní výkonnosti společnosti Lear Corporation Czech Republic s.r.o. a společnosti GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a.s. Na základě analýzy výkonnosti podniku GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a.s. jsou v závěru práce navržena opatření, která by měla vést ke zvýšení výkonnosti analyzovaného podniku.
Klíčová slova: finanční analýza, účetní výkazy, poměrové ukazatele, soustavy ukazatelů
Annotation
Evaluation of Company Performance using Selected Indicators
The diploma thesis analyses performance of automotive interior manufacturer GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a.s. In the theoretical part of this thesis, the methodological framework of financial analysis is described and, consequently, this is applied to the financial analysis of the selected company. Moreover, the performance of GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a.s. is compared to the peer company Lear Corporation Czech republic s.r.o. In the end of this thesis, based on the financial analysis of the company GRUPO ANTOLIN BOHEMIA, a.s. some corrective measures are proposed. These measures should enhance the performance of the analysed company.
Key Words: financial analysis, financial statements, financial ratios, system indicators
Obsah
Seznam zkratek ... 8
Seznam tabulek ... 10
Seznam obrázků ... 12
Úvod ... 13
1. Finanční analýza podniku ... 14
1.1 Zdroje finanční analýzy ...16
1.2 Uživatelé finanční analýzy ...18
1.3 Slabé stránky finanční analýzy ...21
2. Metody technické finanční analýzy ... 23
2.1 Absolutní a procentní ukazatele ...23
2.2 Rozdílové ukazatele ...25
2.3 Poměrové ukazatele...26
2.4 Soustavy ukazatelů ...38
3. Představení společnosti Grupo Antolin ... 42
3.1 Finanční analýza společnosti Grupo Antolin Bohemia, a. s. ...42
3.1.1 Horizontální a vertikální analýza rozvahy ... 43
3.1.2 Horizontální a vertikální analýza výkazu zisku a ztráty ... 54
3.1.3 Čistý pracovní kapitál ... 61
3.2 Poměrové ukazatele...62
3.3 Soustavy ukazatelů ...68
4. Srovnání společnosti Grupo Antolin Bohemia s konkurenčním podnikem ... 71
4.1 Srovnání rozvahy a výsledovky ...72
4.2 Srovnání rozdílových, poměrových ukazatelů a soustav ukazatelů ...76
Závěr ... 80
Seznam citací ... 83
Seznam bibliografií ... 86
Seznam příloh ... 88
Seznam zkratek
CA Celková aktiva
CF Cash Flow
CK Cizí kapitál CP Cenné papíry CN Celkové náklady ČPK Čistý pracovní kapitál DM Dlouhodobý majetek
DFM Dlouhodobý finanční majetek DHM Dlouhodobý hmotný majetek DKZ Doba obratu krátkodobých závazků DOP Doba obratu pohledávek
DOZ Doba obratu zásob
DNM Dlouhodobý nehmotný majetek EAT Zisk po zdanění
EBIT Zisk před úroky a zdaněním EBT Zisk před zdaněním
EPS Zisk po zdanění na akcii HDP Hrubý domácí produkt HV Hospodářský výsledek KFM Krátkodobý finanční majetek KZ Krátkodobé závazky
OA Oběžná aktiva PP Peněžní prostředky
ROCE Rentabilita dlouhodobého kapitálu ROE Rentabilita vlastního kapitálu ROS Rentabilita tržeb
SA Stálá aktiva
SZ Sociální zabezpečení VK Vlastní kapitál ZP Zdravotní pojištění
ZPL Závazky po lhůtě splatnosti
Seznam tabulek
Tabulka 1: Souhrn hlavních etap finanční analýzy ve dvou pojetích ... 15
Tabulka 2: Zkrácená rozvaha společnosti Grupo Antolin Bohemia... 44
Tabulka 3: Horizontální rozbor rozvahy společnosti Grupo Antolin Bohemia... 45
Tabulka 4: Vertikální rozbor rozvahy společnosti Grupo Antolin Bohemia... 49
Tabulka 5: Vybrané položky výsledovky Grupo Antolin Bohemia ... 54
Tabulka 6: Horizontální analýza výsledovky společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 55
Tabulka 7: Přidaná hodnota a její tvorba společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 56
Tabulka 8: Přidaná hodnota a její tvorba společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 57
Tabulka 9: Struktura provozního VH společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 58
Tabulka 10: Struktura finančního VH společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 59
Tabulka 11: Vertikální analýza výsledovky společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 60
Tabulka 12: Čistý pracovní kapitál společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 61
Tabulka 13: Ukazatele rentability společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 62
Tabulka 14: Ukazatele likvidity společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 64
Tabulka 15: Ukazatele aktivity společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 65
Tabulka 16: Ukazatele zadluženosti společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 67
Tabulka 17: Altmanův model v podobě Z-skóre společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 68
Tabulka 18: Upravený Altmanův model v podobě Z-skóre společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 68
Tabulka 19: Index důvěryhodnosti v podobě IN05 společnosti Grupo Antolin Bohemia .. 69
Tabulka 20: Upravený index důvěryhodnosti v podobě IN05 společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 69
Tabulka 21: Zkrácená rozvaha společnosti Grupo Antolin Bohemia ... 73
Tabulka 22: Zkrácená rozvaha společnosti Lear Corporation Czech Republic ... 73
Tabulka 23: Vybrané položky výkazu zisku a ztráty společnosti Grupo Antolin Bohemia 75 Tabulka 24: Vybrané položky výkazu zisku a ztráty společnosti Lear Corporation Czech Republic ... 75
Tabulka 25: Srovnání ČPK ... 77
Tabulka 26: Srovnání ukazatelů rentability ... 77
Tabulka 28: Srovnání ukazatelů aktivity ... 78 Tabulka 29: Srovnání ukazatelů zadluženosti ... 79 Tabulka 30: Srovnání indexu důvěryhodnosti IN 05... 79
Seznam obrázků
Obrázek 1: Pyramidový model Du Pont ... 39
Obrázek 2: Vývoj aktiv – Grupo Antolin Bohemia ... 46
Obrázek 3: Vývoj oběžných aktiv – Grupo Antolin Bohemia ... 47
Obrázek 4: Vývoj vlastního kapitálu – Grupo Antolin Bohemia ... 48
Obrázek 5: Vývoj cizího kapitálu – Grupo Antolin Bohemia ... 49
Obrázek 6: Vývoj struktury aktiv – Grupo Antolin Bohemia ... 50
Obrázek 7: Vývoj struktury oběžných aktiv – Grupo Antolin Bohemia ... 51
Obrázek 8: Vývoj struktury pasiv – Grupo Antolin Bohemia ... 52
Obrázek 9: Vývoj struktury vlastního kapitálu – Grupo Antolin Bohemia ... 53
Obrázek 10: Vývoj struktury cizího kapitálu – Grupo Antolin Bohemia... 54
Obrázek 11: Vývoj výsledků hospodaření – Grupo Antolin Bohemia ... 55
Obrázek 12: Vývoj výkonů a výrobní spotřeby – Grupo Antolin Bohemia ... 57
Úvod
Základním smyslem převážné většiny podniků je prostřednictvím jeho činnosti realizovat zisk. Neustále se měnící ekonomické prostředí vede k tomu, že úspěšný podnik se při svém fungování bez analýzy finanční situace neobejde. Správně prováděná finanční analýza dokáže odhalit slabé stránky finančního stavu podniku v době, kdy ještě lze tyto poruchy včas napravit.
Cílem této práce je hodnocení výkonnosti podniku pomocí vybraných ukazatelů za roky 2008 až 2013. Dále je záměrem práce srovnání výsledných hodnot analyzovaného podniku s konkurenčním podnikem a navržení možných opatření, které by vedly ke zlepšení finanční situace zkoumaného podniku do budoucna.
Údaje pro finanční analýzu podniku Grupo Antolin Bohemia, a.s. jsou získány z účetních výkazů od finančního a ekonomického ředitele Ing. Tomáše Zapadla. Data pro analýzu srovnávaného podniku Lear Corporation Czech Republic s.r.o. jsou převzaty z výročních zpráv uveřejněných v obchodním rejstříku.
Tato práce je rozdělena do čtyř vzájemně provázaných kapitol. První dvě kapitoly jsou zpracovány metodou literární rešerše, ze které vycházejí poslední dvě kapitoly. První kapitola definuje finanční analýzu, její členění, základní přístupy k finanční analýze, její etapy, dále jsou zde popsáni uživatelé, kteří tuto analýzu využívají. Následně jsou uvedeny zdroje finanční analýzy, bez kterých by nebylo možné takové hodnocení podniku uskutečnit a v neposlední řadě kapitola zahrnuje slabé stránky finanční analýzy. V druhé kapitole jsou popsány metody technické finanční analýzy, jsou zde rozebrány absolutní, rozdílové, poměrové ukazatele a soustavy ukazatelů. Třetí kapitola je popsána formou analýzy a následné deskripce zjištěných hodnot analyzovaného podniku Grupo Antolin Bohemia.
V rámci zkoumaného podniku jsou provedeny výpočty zvolených ukazatelů absolutních, poměrových a soustav ukazatelů. V poslední kapitole je použita metoda syntézy společně s komparací zjištěných výsledků srovnávaných podniků. Možné návrhy řešení vedoucí ke zlepšení finanční situace společnosti Grupo Antolin Bohemia jsou uvedeny až v samotném závěru práce.
1. Finanční analýza podniku
Finanční analýza je podstatnou složkou finančního řízení podniku, poskytuje podklady pro operativní, taktické i strategické rozhodování. Umožňuje posoudit ekonomickou situaci (výkonnost a finanční pozici) podniku. Představuje soubor nástrojů, metod a postupů sloužících k hodnocení finančního zdraví podniku.
V odborné literatuře existují různé definice finanční analýzy, které se v zásadě liší šíří svého pojetí, a to z hlediska obsahového, časového, uživatelského i z hlediska objektu analýzy.
Marek aj., (2009, s. 185) uvádí, že „finanční analýza představuje proces vyšetřování a vyvozování závěrů z výsledků finančního hospodaření minulých nebo budoucích období určité osoby včetně zjišťování jeho slabých a silných stránek, testování jednotlivých finančních parametrů a ověřování jejich skutečné vypovídací schopnosti.“
Podle Růčkové (2010, s. 9) „finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat, která jsou obsažena především v účetních výkazech. Finanční analýzy v sobě zahrnují hodnocení firemní minulosti, současnosti a předpovídání budoucích finančních podmínek.“
Brealey aj., (2011) uvádí, že dobří finanční manažeři plánují do budoucna. Kontrolují, aby podnik měl dostatek peněžních prostředků na úhradu svých závazků. Přemýšlí, kolik financí bude podnik potřebovat na investice v několika dalších letech.
Finanční manažer by měl mít podle Brighama a Houstona (2009) jistotu, že účetní systém ukazuje „dobrá“ čísla pro interní rozhodování a investory. Dále by měl zajistit řádný způsob financování podniku a rozvrhnout výdaje na kapitál tak, aby zvyšoval hodnotu podniku.
Finanční analýza v obecném smyslu je formalizovaná metoda, která komplexně hodnotí finanční zdraví podniku rozborem dat pocházejících převážně z účetních výkazů. Smyslem finanční analýzy je provést diagnózu finančního hospodaření podniku a včas zjistit případné poruchy finančního zdraví a učinit kroky vedoucí k nápravě těchto poruch.
Objektem analýzy v této práci je podnik. Objektem analýzy však může být i banka, či nepodnikatelské právnické subjekty (např. obce a města).
Z časového hlediska se finanční analýza rozlišuje dle Sůvové aj. (2000) na analýzu pouze současné situace, analýzu ex post (zkoumání současnosti a minulosti) a analýzu ex ante (zkoumání současnosti, minulosti a odhad budoucnosti).
Kromě šíře pojetí z různých hledisek existují i dva základní přístupy k finanční analýze, jak uvádí Sedláček (2007):
Fundamentální analýza provádí rozbory postavené na vzájemných souvislostech mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy, na zkušenostech odborníků a jejich subjektivních odhadech. Mezi nejčastěji používané metody této analýzy patří SWOT analýza, BCG matice, metoda kritických faktorů úspěšnosti, Argentiho model, metoda BSC.
Technická analýza se na rozdíl od fundamentální analýzy opírá o použití algoritmizovaných (např. matematických, matematicko-statistických, ekonometrických aj.) metod ke kvantitativnímu zpracování dat s následným kvalitativním vyhodnocením.
Finanční analýza se obvykle provádí v několika na sebe vzájemně navazujících etapách.
Podle Kovanicové a Kovanice (1997) se rozlišují dvě různá pojetí hlavních etap finanční analýzy, a to tzv. „školní pojetí“ a širší pojetí. Tyto dva pohledy na hlavní etapy finanční analýzy jsou popsány následující tabulkou 1.
Tabulka 1: Souhrn hlavních etap finanční analýzy ve dvou pojetích
DVĚ POJETÍ HLAVNÍCH ETAP FINANČNÍ ANALÝZY
Dosavadní „školní“ pojetí Širší pojetí
1 Výpočet ukazatelů zkoumaného podniku
1. a 1. b 1. c
Výběr srovnatelných podniků Příprava dat a ukazatelů
Ověření předpokladů o ukazatelích
2 Srovnání hodnot ukazatelů s odvětvovými průměry
2. a 2. b 2. c
Výběr vhodné metody pro analýzu a pro hodnocení ukazatelů
Zpracování vybraných ukazatelů Hodnocení relativní pozice podniku 3 Analýza časových trendů 3 Identifikace modelu dynamiky
4 Hodnocení vzájemných vztahů ukazatelů pomocí pyramidové soustavy
4 4. a 4. b 4. c
Analýza vztahů mezi ukazateli:
Pyramidové funkční vazby Vzájemné korelace ukazatelů Identifikace modelu vztahů 5 Návrh na opatření ve finančním plánování a
řízení
5. a 5. b
Variantní návrhy na opatření Odhady rizik možných variant Zdroj: KOVANICOVÁ, D. a P. KOVANIC, Poklady skryté v účetnictví. Díl II., s. 10.
1.1 Zdroje finanční analýzy
Základním zdrojem finanční analýzy jsou účetní výkazy, jejichž pomocí podnik zjistí stav majetku, závazky, peněžní prostředky v pokladně nebo na bankovních účtech, tržby, dosažený zisk, mzdy vůči svým zaměstnancům atd. Účetní výkazy sledují celý výrobní proces, monitorují náklady podniku a jeho výnosy, pozorují majetek podniku a způsoby jeho financování. Podnik povinně zpracovává dva základní účetní výkazy: rozvahu a výkaz zisku a ztráty. Přehled peněžních toků a přehled o změnách vlastního kapitálu je součástí přílohy.
Každý z těchto výkazů analyzuje činnosti podniku z jiného úhlu pohledu (Jindřichovská a Blaha, 2001).
Rozvaha
Rozvaha je základní stavový účetní výkaz, který podává bilanční formou přehled o majetku podniku (aktiv) na jedné straně, o zdrojích krytí tohoto majetku (pasiv) na straně druhé (Růčková, 2010) Poskytuje tedy informace o finanční situaci podniku k určitému datu v peněžním vyjádření. Výkonnost podniku je znázorněna výsledkem hospodaření (ziskem či ztrátou) v položkách rozvahy na straně pasiv. Rozvaha je založena na bilančním principu, tj. suma aktiv a pasiv se musí rovnat (Vochozka, 2011).
Podle časového hlediska se rozvaha dělí na rozvahu (Sedláček, 2005):
zahajovací – sestavována při vzniku podniku,
počáteční – sestavována na začátku účetního období,
konečnou – sestavována na konci účetního období či při ukončení činnosti podniku,
mimořádnou – sestavována během účetního období pouze v mimořádných situacích jako je například zrušení podniku bez likvidace,
mezitímní – sestavována během účetního období v případě, že podnik chce vyjádřit ocenění dle zásady opatrnosti, podnik pak nemusí uzavřít účetní knihy.
Podle vyhlášky k podvojnému účetnictví č. 500/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení č. 563/1991 Sb., zákona o účetnictví se rozvaha sestavuje:
které jsou položky aktiv a následně pasiv uspořádány do sloupce. Tuto podobu rozvahy by měly podniky dodržovat, protože je daná již zmíněným zákonem.
V plném rozsahu – povinný pro ty účetní jednotky, které ze zákona podléhají auditu.
Výkaz zisku a ztráty (výsledovka)
Výkaz zisku a ztráty je tokový účetní výkaz, který zjišťuje výši, způsob tvorby a složky výsledku hospodaření (Růčková, 2010) Zaznamenává veškeré náklady a výnosy podniku za dané období. Posuzuje schopnost podniku zhodnocovat vložený kapitál. I když se rozvaha považuje za páteř účetnictví, z účetních výkazů publikovaných ve výroční zprávě se větší významnost přisuzuje výkazu zisku a ztráty než rozvaze (Holečková, 2008). Výkaz zisku a ztráty se stavuje při uplatnění tzv. akruálního principu, který znamená, že transakce se zachycují a vykazují v období, kterého se časově i věcně týkají, nikoliv podle toho, zda došlo v daném období k peněžnímu příjmu nebo výdaji (Grünwald a Holečková, 2007).
Podstatu výkazu lze vyjádřit následujícím vztahem (1):
Výnosy - Náklady = Hospodářský výsledek (zisk/ztráta) (1)
Podle činnosti, ke které se náklady a výnosy podniku vztahují, lze výkaz zisku a ztráty rozdělit do několika částí:
provozní činnost = hlavní aktivita podniku,
finanční činnost = způsob financování aktivit podniku,
mimořádná činnost = nepravidelná a neplánovaná činnost.
Takto je také uspořádán výkaz zisku a ztráty. Rozlišují se tedy provozní náklady a výnosy, finanční náklady a výnosy i mimořádné náklady a výnosy (Jindřichovská a Blaha, 2001).
Podle Ministerstva financí vycházejícího ze 4. direktivy EU může výkaz zisku a ztráty mít vertikální formu podle druhového členění nebo účelového členění nákladů (obě možnosti uvedeny v příloze, viz tabulka A, tabulka B). Výkaz může být sestavován v plném nebo ve zjednodušeném rozsahu (Vyhláška č. 500/2002 Sb.).
Výkaz cash flow
Výkaz cash flow je tokový účetní výkaz, který zkoumá množství peněžních prostředků vstupujících do podniku a vystupujících z něj (Jindřichovská a Blaha, 2001). Rozvaha a výkaz zisku a ztráty jsou založené na akruálním principu, tzn. náklady a výnosy se vztahují k určitému časovému období a poskytují informace o finanční situaci a výkonnosti podniku.
Podle Jáčové a Prskavcové (2008) rozvaha a výsledovka neukazují způsob, jakým podnik vyprodukoval a použil peněžní prostředky. To, že výsledovka vykazuje zisky, nemusí vždy znamenat platební schopnost podniku. Výkaz cash flow tedy informuje jednak o způsobu, jakým podnik peněžní prostředky vyprodukoval, jednak i způsobu jejich použití.
Metody sestavení výkazu cash flow:
Přímá metoda – spočívá podle Jáčové a Prskavcové (2008) ve sledování každé hospodářské operace, zda představovala skutečný příjem, či výdaj. Toto sledování lze rovněž provést dodatečně, např. analýzou účtů peněžních prostředků (pokladna, běžný účet) vedených v hlavní knize účetnictví.1 Tato metoda je však pro praktické použití zbytečně náročná, proto se volí některá z nepřímých metod.
Nepřímá metoda – spočívá ve využití zjištěného HV, který je dále upravován o výnosy a náklady, které nepředstavovaly skutečný pohyb peněžních prostředků nebo v odvození z rozvahových a výsledkových operací (resp. položek), které mají vztah k peněžním prostředkům (Sůvová aj., 2000).
1.2 Uživatelé finanční analýzy
Informace týkající se finančního stavu podniku jsou předmětem zájmu mnoha subjektů, kteří jsou v kontaktu s daným podnikem. Mezi hlavní uživatele finanční analýzy patří podnik, resp. manažeři podniku, ale také řada dalších subjektů. Uživatele lze rozdělit na interní a externí:
Interní uživatelé:
management,
vlastníci,
zaměstnanci.
Externí uživatelé:
banky a jiní věřitelé,
obchodní partneři,
státní orgány,
konkurence.
Management
Vedení podniku potřebuje informace pro finanční řízení podniku. Takové informace umožňují manažerům rozhodovat o struktuře a výši majetku a zdrojů krytí, o alokaci peněžních prostředků, o rozdělování zisku, o přijímání podnikatelského záměru a finančního plánu, o ocenění podniku (Sůvová aj., 2000).
Vlastníci
Mezi vlastníky podniku patří především akcionáři, společníci, kteří rozhodují o uložení finančních prostředků a způsobu řízení podniku. Jejich hlavní zájem je dosažení zisku, jehož vytvoření pak přímo ovlivňuje cenu akcií a výši vyplácených dividend. Dále se vlastníci snaží o stabilitu a perspektivu podniku a o to, aby byl podnik schopný uhradit své splatné závazky. Informace z finanční analýzy využívají pro oceňování podniku v případě jeho prodeje, likvidace, fúze, akvizice apod. (Sůvová aj., 2000).
Zaměstnanci
Zaměstnanci podniku mají přirozený zájem o finanční a celkovou stabilitu podniku. Zajímají se o jistoty zaměstnání, o perspektivy sociální i mzdové.
Banky a jiní věřitelé
Věřitelé žádají co nejvíce informací o finanční situaci dlužníka, aby mohli učinit správné rozhodnutí, zda poskytnout nebo prodloužit úvěr, v jaké výši a za jakých podmínek. Součástí
bankovních úvěrových smluv bývají často klauzule, které zajišťují stabilitu úvěrových podmínek na hodnoty vybraných finančních ukazatelů (Růčková a Roubíčková, 2012).
Banka může například změnit úvěrové podmínky tak, že zvýší úrokovou sazbu, pokud podnik překročí jistou hranici zadluženosti (Grünwald a Holečková, 2007). Dále podle Sůvové aj. (2000) mají banky zájem o ocenění podniku v případě neschopnosti podniku dostát úvěrovým závazkům, např. formou likvidační hodnoty. Zájem na finanční stabilitě a likviditě mají nejen banky, ale také obchodní věřitelé a držitelé úvěrových cenných papírů, především obligací, zástavních listů apod.
Obchodní partneři
Mezi obchodní partnery lze zařadit dodavatele a odběratele. Podle Grünwalda a Holečkové (2007) se dodavatelé zaměřují především na likviditu, resp. na to, zda bude podnik schopen hradit své splatné závazky. Nejde jim však pouze o krátkodobou likviditu a solventnost, ale soustředí se zejména na dlouhodobou stabilitu s cílem zajistit si svůj prodej u stálého, stabilního zákazníka. Odběratelé (zákazníci) mají také svůj zájem na finanční situaci podniku. Jsou svým způsobem závislí na dodavateli.
Státní orgány
Státní instituce potřebují informace z finanční analýzy pro různorodé účely. Sůvová aj.
(2000) uvádí např. pro státní statistku, kontrolu plnění daňových povinností, kontrolu podniků se státní majetkovou účastí, sledování vládních politik, rozdělování finanční výpomoci státu apod. Mají zájem především o to, aby byl podnik schopný plnit své závazky vůči nim i ostatním subjektům.
Konkurence
Ostatní podniky v odvětví mají zájem o porovnání výsledků s výsledky jejich hospodaření.
Zajímá je především rentabilita, tržby, solventnost, zásoby a doba jejich obratu apod.
(Sůvová aj., 2000).
1.3 Slabé stránky finanční analýzy
Finanční analýza se snaží poskytnout důležité a užitečné informace o hospodaření podniku.
Účetní výkazy představují pro finanční analýzu důležitý podklad. Analytik, který s nimi bude pracovat, musí dokonale ovládat metodiku výpočtu jednotlivých položek.
Počítají-li se finanční poměrové ukazatele pouze podle návodu na základě čísel uvedených v účetních výkazech bez současné otázky, co se vlastně za těmito čísly skrývá, může tento nedbalý postup vést ke zkresleným výsledkům, mylným závěrům a případně i k nesprávným rozhodnutím. Většina analytiků si je vědoma této hrozby. Snaží se udělat vše pro to, aby se vyhnuli případným omylům vyplývajících z nadhodnocení nebo podhodnocení nějakého údaje (Blaha a Jindřichovská, 2006).
Knápková aj. (2013) uvádí nejčastěji zmiňované nedostatky finanční analýzy:
vypovídací schopnost účetních výkazů a rozdílnost účetních praktik podniků,
mimořádné události a sezónní faktory,
velká závislost tradičních metod a postupů finanční analýzy na účetních údajích,
potřeba srovnání výsledků ukazatelů tradiční finanční analýzy s jinými podniky,
zanedbávání rizika, nákladů obětované příležitosti a budoucích přínosů podnikatelských činností.
Finanční analýza by měla zajistit dostatečnou úroveň vypovídací schopnosti. Aby tento požadavek mohl být splněn, je nutné zohlednit (Brabec, 2011, s. 30):
„účel, pro který je finanční analýza sestavována, a s tím spojené požadavky jejích uživatelů,
výběr metody, která odpovídá účelu finanční analýzy,
sběr dat z odpovídajících zdrojů,
požadavky na srovnatelnost získaných dat či analyzovaných podniků,
ekonomickou realitu při interpretaci výsledků finanční analýzy.“
Brabec (2011) uvádí, že v rámci každé finanční analýzy dochází ke srovnávání, které mohou
Časové srovnatelnosti – používá se především v rámci analýzy jednoho podniku, kdy se sleduje vývoj jednotlivých ukazatelů finanční analýzy. Údaje v účetních výkazech by měly mít stejný obsah. Je proto nezbytné respektovat stejné účetní postupy, způsoby oceňování, odepisování, přeceňování majetku apod. Změna těchto pravidel je možná pouze tehdy, pokud tato změna povede k věrnějšímu obsahu skutečnosti. Pak je nutné změnu zohlednit ve výsledcích finanční analýzy.
Prostorové srovnatelnosti – výsledky finanční analýzy jsou porovnávány s jinými podniky nebo s odvětvovým průměrem. Využívají se např. spider grafy, které jsou postaveny na porovnávání jednotlivých ukazatelů daného podniku s odvětvovým průměrem, konkurentem nebo s jiným podnikem. V rámci tohoto srovnávání je důležité zohlednit zejména obor podnikání, geografické, politické, legislativní a historické hledisko.
Srovnatelnosti hodnot s plánem – skutečné hodnoty finančních ukazatelů se porovnávají s plánovanými hodnotami. Cílem tohoto srovnávání je zjistit, zda se liší skutečné údaje od plánovaných, zda případný rozdíl je pozitivní či negativní a případně jaký podíl na daný výsledek měla rozhodnutí managementu podniku.
2. Metody technické finanční analýzy
Metody technické finanční analýzy lze rozdělit do dvou velkých skupin. První jsou elementární (základní) metody, které pracují s údaji z účetních výkazů, z nichž odvozují řadu ukazatelů. Tyto metody jsou v podnicích běžně využívány. Druhá skupina metod jsou vyšší metody, které využívají složitějších matematicko-statistických postupů a je pro ně zapotřebí programové vybavení. Provádějí se většinou v rámci analýzy na zakázku určitého podniku.
Elementární (základní) metody podle Sedláčka (2007) lze rozdělit na:
absolutní a procentní ukazatele, - vertikální analýza,
- horizontální analýza,
rozdílové ukazatele,
- fondy finančních prostředků,
poměrové ukazatele, - ukazatele likvidity,
- ukazatele rentability (výnosnosti), - ukazatele aktivity,
- ukazatele zadluženosti a finanční struktury, - ukazatele kapitálového trhu,
- ukazatele na bázi cash flow,
soustavy ukazatelů,
- pyramidové soustavy ukazatelů,
- soustavy účelově vybraných ukazatelů.
2.1 Absolutní a procentní ukazatele
Absolutní ukazatele jsou získané přímo z účetních výkazů podniku. Podniky v České republice uvádějí ve výroční zprávě obvykle účetní výkazy pouze za daný rok ve srovnání s rokem předchozím. V zahraničí se mohou vykytovat výroční zprávy obsahující výkazy za období delší než pět let (Sůvová aj., 2000).
Z absolutních ukazatelů lze vypočítat procentní ukazatele.
Vertikální analýza
Vertikální analýza se počítá jako procentní podíl z údajů z rozvahy nebo z výsledovky.
V případě rozvahy bývají obvykle jednotlivé položky vyjádřeny procentem z celkových aktiv (resp. pasiv). Ve výsledovce se jako základ pro procentní vyjádření určité položky nejčastěji používá velikost celkových tržeb. Výhodou vertikální analýzy je, že není ovlivněna inflací (Sedláček, 2007). Proto ukazatele umožňují porovnávání výsledků podniku za jednotlivé roky, ale navíc i srovnávání mezi podniky navzájem.
Horizontální analýza
V rámci horizontální analýzy se sleduje vývoj určitého ukazatele v čase, resp. o kolik procent se změnil ukazatel v následujícím období ve srovnání s obdobím předcházejícím (Sůvová aj., 2000). Výpočet procentní změny je uveden v následující rovnici (2):
Změna ukazatele = ( 1 ).100
i i i
ukazatel ukazatel ukazatel
(2)
Index ukazatele označuje příslušné období, kde i+1 značí běžné období a i předcházející období. Tento ukazatel je označen jako horizontální procentní změna, protože se porovnává stejný absolutní ukazatel v rámci jednoho řádku rozvahy nebo výsledovky (Sůvová aj., 2000). Nestačí však posoudit změnu údajů v jednotlivých řádcích, protože činnosti v podniku na sebe navazují a změna jedné položky ovlivní řadu ostatních položek, které spolu souvisejí. Proto musí být interpretace zaznamenaných změn provedena komplexně (Kovanicová a Kovanic, 1997).
Z dlouhodobých absolutních ukazatelů lze konstruovat trendy, které umožňují posouzení změn absolutních ukazatelů v čase. Trendy mohou být ovlivněny počtem období, z kterých se dané trendy vyvozují. Čím vyšší počet období je k dispozici, tím lepší možnost vyhodnocení. Dále trendy mohou být značně nepřesné v případě vyhodnocování na více let do budoucna.
2.2 Rozdílové ukazatele
Rozdílové ukazatele vycházejí z rozvahy, dají se vypočítat z absolutních ukazatelů a patří mezi ně především ukazatele označované jako fondy finančních prostředků. Za rozdílové ukazatele jsou pokládány i různé ukazatele vypočítané ze zisku a z přidané hodnoty přičítáním nebo odčítáním dalších položek.
Za fondy finančních prostředků se považují následující ukazatele:
čistý pracovní kapitál,
čisté pohotové prostředky,
čisté peněžně-pohledávkové fondy.
Čistý pracovní kapitál je nejzákladnějším a nejčastěji používaným finančním fondem (Sedláček, 2003). Lze jej vypočítat následujícím vztahem (3).
ČPK = OA – KZ (3)
Čistý pracovní kapitál představuje tedy tu část oběžného majetku, který je financován dlouhodobými finančními zdroji, ať už vlastními nebo cizími. Díky ČPK se může finanční manažer efektivně rozhodovat, protože ČPK tvoří tu část oběžných aktiv, která není zatížena povinností brzkého splacení. Podle některých autorů (např. Garrison 1991) ČPK funguje v podniku jako ochranný polštář podniku pro případ nutnosti likvidních prostředků (Sůvová aj., 2000).
Na ČPK lze nahlížet i z opačné stránky a vypočítat jej podle vztahu (4), který je bližší vlastníkovi podniku (Sůvová aj., 2000).
ČPK = VK + dlouhodobý CK – SA (4)
Podle zlatého pravidla bilancování by mělo platit, že dlouhodobá (stálá) aktiva budou financována z dlouhodobých finančních zdrojů, zatímco krátkodobá aktiva mohou být financována i ze zdrojů krátkodobých (Synek a kol., 2006).
Hodnota ČPK by měla být kladná. Záporná hodnota by ukazovala, že část krátkodobých závazků kryje stálá aktiva. Tím by byla ohrožena likvidita podniku. Finanční manažeři musí tedy udržovat kladnou hodnotu ČPK. Jeho potřebná výše závisí na délce obratového cyklu peněz a významně ovlivňuje platební schopnost podniku (Sedláček, 2007).
Čisté pohotové prostředky jsou modifikací ČPK a odstraňují některé jeho nedostatky. Mezi hlavní nedostatky ČPK patří to, že oběžný majetek je tvořen některými málo likvidními, či dokonce trvale nelikvidními položkami. Jedná se například o nedobytné pohledávky, zásoby apod. ČPK je navíc ovlivněn použitými metodami oceňování, zejména majetku (Sůvová aj., 2000), proto se konstruuje ukazatel ČPP, který je vypočítán rovnicí (5).
ČPP = pohotové peněžní prostředky – okamžitě splatné závazky (5) Mezi pohotové peněžní prostředky patří hotovost a peníze na běžných účtech, popř. i směnky, šeky, krátkodobé cenné papíry, krátkodobé termínované vklady.
Ukazatel čisté peněžně-pohledávkové finanční fondy je jakýmsi kompromisem dvou předchozích ukazatelů (Mrkvička a Kolář, 2006). Z oběžného majetku vylučuje nelikvidní oběžná aktiva jako např. nedobytné pohledávky, neprodejné zásoby. Od likvidnějších složek oběžných aktiv se pak odečítají krátkodobé závazky, jak znázorňuje rovnice 6 (Sedláček, 2007).
PPF = OA – zásoby – nelikvidní pohledávky – KZ (6)
2.3 Poměrové ukazatele
Základním nástrojem finanční analýzy jsou ukazatele poměrové, které představují podíl dvou veličin z rozvahy nebo výsledovky, mezi nimiž existuje určitá vzájemná souvislost.
V praxi se nejvíce využívají z poměrových ukazatelů ukazatele likvidity a rentability, protože mají nejvyšší vypovídací význam (Smejkal a Rais, 2006). Poskytují rychlý, nenákladný obraz finanční situace podniku a umožňují odhalit silné a slabé stránky podniku.
Brealey aj. (2011) uvádí, že poměrové ukazatele neposkytnou vždy odpovědi, ale pomohou podniku klást správné otázky. Neexistuje pro ně žádný mezinárodní standard. Trocha zamyšlení se a zdravý rozum je cennější než pouhé slepé použití vzorců. Podnik potřebuje měřítko pro posouzení finanční situace, které umožní porovnat aktuální finanční poměry podniku s poměry minulými a s poměry jiných společností ve stejném oboru podnikání.
Přes své široké uplatňování má poměrová analýza určitá úskalí, kterých je třeba se vyvarovat, aby hodnocení odpovídalo, co nejblíže skutečnosti. Hodnota vypočteného ukazatele se porovnává na základě normy. Podle Sůvové aj. (2000) existují tři možné úrovně srovnávacích norem:
Normy odvětvové – jsou obvykle stanoveny jako aritmetické průměry nebo jako mediány poměrových ukazatelů za dané odvětví. Je však nutné k nim přistupovat opatrně, protože mnou být v mnoha ohledech zavádějící.
Normy historické – jsou určitou modifikací norem odvětvových, neboť odstraňují jejich nedostatky. Jsou konstruovány z poměrových ukazatelů až v průběhu vývoje jednoho a toho samého podniku. Tyto normy však nejsou nijak externě ověřeny.
Normy manažerské – jedná se o určité podnikové normy odlišující se od historických a odvětvových norem v souladu s vybraným strategickým záměrem podniku, které stanovuje vedení podniku.
Dále je možné u některých ukazatelů používat pro srovnání trh. Jedná se např. o ukazatele rentability aktiv nebo vlastního kapitálu, jež je možné porovnávat s tržními úrokovými sazbami nebo s dividendami jiných podniků apod. Jako srovnávací základnu lze využít i názory zkušeného experta (Sůvová aj., 2000).
Poměrové ukazatele se rozdělují do několika skupin ukazatelů dle toho, ze kterých účetních údajů vycházejí a na jaké rysy hospodaření podniku se zaměřují:
ukazatele likvidity,
ukazatele rentability (výnosnosti),
ukazatele aktivity,
ukazatele zadluženosti a finanční struktury,
ukazatele kapitálového trhu,
ukazatele na bázi cash flow.
Ukazatele likvidity
Ukazatele likvidity odhalují platební schopnost podniku hradit své krátkodobé závazky, tj.
ukazují jak je podnik likvidní. Likvidnost je schopnost přeměny majetku do hotovostní podoby. Ukazatele likvidity jsou pro podnik z krátkodobého hlediska významné, jsou měřítkem krátkodobého rizika (Sůvová aj, 2000). Základní vztah pro výpočet likvidity je vyjádřen rovnicí (7).
𝐿𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦
(7)
Podle vymezení šíře likvidních prostředků, kterými jsou různé složky oběžného majetku, se obvykle rozlišují tři stupně likvidity.
3. stupeň likvidity – běžná likvidita
Tento ukazatel likvidity udává poměr mezi krátkodobými aktivy a krátkodobými závazky, resp. říká, kolik korun oběžného majetku připadá na jednu korunu krátkodobých závazků.
Podle Marka aj. (2009) patří běžná likvidita z hlediska sledování likvidity k nejčastěji sledovaným ukazatelům. Optimální hodnota tohoto ukazatele by neměla být ani příliš vysoká, ani příliš nízká. Příliš nízká hodnota znamená buď již současné, nebo budoucí problémy s platební schopností podniku. Naopak příliš vysoká hodnota vede – za jinak stejných okolností – k nižším výnosům, nebo k vyšším nákladům. Vypovídací schopnost ukazatele závisí na struktuře oběžného majetku, neboť každá jejich složka je různě likvidní.
Při použití průměrné strategie je doporučená hodnota mezi 1,6 a 2,5, pro konzervativní strategii nad hodnotou 2,5, pro agresivní pod hodnotou 1,6 (Kislingerová, 2004). Výpočet znázorňuje rovnice (8).
𝐵ěž𝑛á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝑂𝐴 KZ
(8)
2. stupeň likvidity – pohotová likvidita
Tento ukazatel odstraňuje vliv nejméně likvidní části oběžného majetku a to zásob. V čitateli jsou ponechána pouze tzv. pohotová oběžná aktiva, která mohou být dále očištěná o nedobytné pohledávky, popř. pohledávky pochybné, protože jejich hodnota likvidity je také velmi nízká. Ukazatel může být dále modifikován v závislosti na použitých položkách oběžného majetku. Výpočet je popsán rovnicí (9).
Optimální hodnota pohotové likvidity podle českých bank, kterou by měli mít žadatelé o úvěr je mezi hodnotami 1 a 1,5. Pro konzervativní strategii se hodnota pohybuje nad 1,5 a pro agresivní pod hodnotou 1 (Marek aj., 2009).
1. stupeň likvidity – okamžitá a peněžní likvidita
Oba tyto ukazatele se skládají z nejlikvidnějších složek aktiv. V případě peněžní likvidity se pracuje jen s peněžními prostředky, kdežto u okamžité likvidity se berou v úvahu i krátkodobé cenné papíry a podíly, tj. celý krátkodobý finanční majetek (Marek aj., 2009).
Výpočet ukazatelů popisují rovnice (10) a (11).
V odborné literatuře se za optimální hodnotu okamžité likvidity uvádí hodnota od 0,2 a více, ale ve skutečnosti může být přijatelná hodnota i nula. Jedná se o situaci, kdy podnik využívá kontokorentní úvěr, protože pokud může podnik kdykoliv na svém účtu jít do debetu, pak nemá potřebu držet rezervní peněžní prostředky pro případ nouze. (Marek aj., 2009).
Ukazatele rentability
Ukazatele rentability jsou nejsledovanějšími ukazateli finanční analýzy, neboť nejlépe umožňují vystihnout schopnost podniku dosahovat, co největších rozdílů mezi jeho výnosy a náklady (Marek aj., 2009), a na tomto základě i naplňovat základní cíl podniku v podobě maximalizace tržní hodnoty (shareholder value) nebo maximalizace hodnoty pro všechny zainteresované subjekty (stakeholder value). Rentabilita tedy představuje schopnost
𝑃𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝐾𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑍á𝑠𝑜𝑏𝑦
KZ =𝐾𝑟. 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 + 𝐾𝐹𝑀
𝐾𝑍
(9)
𝑂𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝐾𝐹𝑀 KZ
(10)
𝑃𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 =𝑃𝑃 KZ
(11)
dosahování výnosu (zisku apod.) na základě vložených prostředků. Obecně se jedná o poměr zisku k nějaké základně, s jejíž pomocí bylo zisku dosaženo (např. k aktivům, pasivům, nákladům, tržbám). Základna se tedy skládá z veličin tokových nebo stavových. Stavové veličiny se určují k určitému datu, jedná se tedy o veličiny z rozvahy (aktiva, pasiva). Tokové veličiny se určují za určité období, jedná se tedy o veličiny z výsledovky (náklady, tržby).
Zisk je toková veličina. Existují různé kategorie zisku, nejčastěji např. EBIT (zisk před úroky a zdaněním), EBT (zisk před zdaněním), EAT (zisk po zdanění). Konkrétně nám hodnota ukazatele rentability říká, kolik korun zisku obsahuje jedna koruna základny (tržeb, aktiv, pasiv).
V následujících odstavcích jsou uvedeny a charakterizovány typické ukazatele rentability.
Rentabilita úhrnných vložených aktiv
Tento ukazatel patří k nejsledovanějším ukazatelům rentability (Sedláček, 2007).
Charakterizuje celkovou efektivnost hospodaření podniku. Odráží výnosnost celkového objemu kapitálu do činnosti podniku bez ohledu na to, z jakých zdrojů byly činnosti podniku financovány – vlastních či cizích. Ukazatel je popsán následující rovnicí 12.
Zisk je nejčastěji v podobě veličiny EBT, EBIT, popř. EAT. V případě použití veličiny EBIT není měření výkonnosti ovlivněno daněmi a zadlužením. Vypočítaná hodnota se porovnává s úrokovou sazbou. Čím vyšší hodnota, tím lépe pro podnik. V případě, že bude hodnota ROA nižší než sazba případného úvěru, není daný úvěr pro podnik vhodný (Mrkvička a Kolář, 2006). Do čitatele lze i dosadit čistý zisk zvýšený o zdaněné úroky (Jáčová a Prskavcová, 2008), jak znázorňuje rovnice (13). Ukazatel pak vyjadřuje skutečnou cenu cizího kapitálu, která bude, kvůli snížení vykazovaného zisku, nižší.
𝑅𝑂𝐴 =čistý zisk + nákladové úroky. (1 − koef. sazby daně) průměrná CA
(13) 𝑅𝑂𝐴 =zisk
CA
(12)
Rentabilita vlastního kapitálu
Tento ukazatel je významný pro akcionáře nebo zájemce o koupi akcií určitého podniku.
Procentní hodnota ukazatele by se měla alespoň rovnat výši úroků vkladů u bank. Výpočet je znázorněn následujícím vztahem (14).
Zisk je zde v podobě EAT, resp. zisk po zdanění, protože vlastníky zajímá spíše čistý výnos, který může být rozdělen mezi ně na podílech na zisku, než hrubý výnos.
Rentabilita nákladů
Hodnota rentability nákladů říká, kolik korun zisku, nejčastěji hrubého zisku, vytvoří jedna koruna nákladů (např. materiálových, mzdových, celkových nákladů). Výsledek závisí především na odvětví, ve kterém se daný podnik nachází. Výpočet znázorňuje rovnice (15).
Rentabilita tržeb
Tento ukazatel se někdy v literatuře označuje též jako zisková marže (Sedláček, 2007), jejímž prostřednictvím je měřena výnosnost odbytu. Obecně platí, že čím vyšší je hodnota rentability (ziskovosti) tržeb, tím lépe. Je však potřeba brát v úvahu, která položka se mění a z jakých důvodů. Platí totiž, že i když podíl zisku na jednici klesá, absolutní částku zisku je možné zvyšovat zvětšením objemu odbytu (Sůvová aj., 2000). Výpočet ukazatele ROS popisuje rovnice (16):
Pro podnikové srovnávání je vhodné použít zisk v podobě EBIT. Hodnota ukazatele pak nebude zkreslena, protože každý podnik má rozdílnou skladbu kapitálu.
Rentabilita dlouhodobého kapitálu
Tento ukazatel vyjadřuje výnosnost investovaného kapitálu financovaného vlastními i cizími dlouhodobými zdroji. Lze u něho rozlišit čistou, hrubou, podnikovou i obecnou podobu.
V praxi se však používá jen čistá podniková podoba (Marek aj., 2009).
𝑅𝑂𝐸 = zisk
průměrný VK
(14)
𝑅𝑒𝑛𝑡𝑎𝑏𝑖𝑙𝑖𝑡𝑎 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑ů = zisk náklady
(15)
𝑅𝑂𝑆 = zisk tržby
(16)
Výpočet je vyjádřen rovnicí (17):
Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity slouží k měření schopnosti podniku efektivně hospodařit se svým majetkem. Vyjadřují, jak se určitý druh majetku v podniku obrací za určitý časový interval (Jáčová a Prskavcová, 2008). Zachycují provozní cyklus podniku, který vyjadřuje dobu potřebnou na přeměnu krátkodobých aktiv do hotovosti. Hodnoty těchto ukazatelů tedy závisejí na charakteru a délce provozního cyklu podniku a na způsobu jeho řízení.
Podkladem jsou údaje, jak z rozvahy, tak i z výsledovky (Vochozka, 2011).
Ukazatele aktivity se podle Sůvové aj. (2000) počítají buď jako počet obrátek za stanovený časový interval, např. 1 rok, nebo jako doba obratu, tj. dobu vázanosti určitého aktiva v určité formě, vyjádřenou obvykle v počtu let nebo dní. Objem obratu je v zásadě měřen buď tržbami, nebo náklady za určité období, obvykle za jeden rok.
Obecně se doba obratu vypočítá jako poměr zvolené položky aktiv nebo pasiv s tržbami nebo náklady. V čitateli nejčastěji bývá majetek, zejména oběžný majetek, někdy i stálý, celkový nebo místo majetku mohou být v čitateli např. krátkodobé závazky. Hodnota doby obratu nám říká, za jak dlouho se majetek obrátí v tržbách (nákladech). Přepočet údajů v ročním nebo měsíčním vyjádření na dny pak vychází z počtu dní v daném období (za rok to je buď zjednodušeně 360 dní nebo 365). Žádoucí je, aby hodnoty doby obratu byly pokud možno co nejnižší. Počet obrátek je poměr mezi tržbami nebo náklady a zvolené položky aktiv nebo pasiv. Hodnota tohoto ukazatele říká, kolikrát se daný majetek za určité období obrátí v tržbách. Jejich hodnoty by měly být co nejvyšší, protože každá obrátka kapitálu může přinést podniku zisk (Sůvová aj., 2000).
V praxi se používají ukazatele doby obratu a počtu obrátek následujících složek aktiv a pasiv.
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = CA roční tržby
(18) 𝑅𝑂𝐶𝐸 =čistý zisk + nákladové úroky
dlouhodobý kapitál + VK
(17)
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑠𝑡á𝑙ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 = SA roční tržby
(19)
Tyto ukazatele (rovnice 18 a 19) vyjadřují efektivitu, s jakou podnik využívá celková aktiva nebo pouze aktiva fixní k dosažení maximálních tržeb. Je potřeba dávat pozor na správnou interpretaci obou ukazatelů, neboť většina aktiv je v účetních výkazech evidována v historických cenách a kvůli inflaci je cena mnohých aktiv pořízených v minulosti, značně podhodnocena. Údaje pro výpočet těchto ukazatelů jsou navíc ovlivněny metodami odepisování podniku a způsobem oceňování aktiv (Sedláček, 2007), což může při mezipodnikovém srovnávání značně zkreslit závěry analýzy. Snahou podniku je, co nejvíce snižovat hodnoty obou ukazatelů, neboť příliš pomalý pohyb majetku brzdí jeho efektivní zhodnocování.
Kislingerová uvádí (2004), že by hodnota obratu celkových aktiv (rovnice 20) měla být alespoň 1 při nespecifikaci odvětví. Měla by se však použít odvětvová srovnání pro detailnější interpretaci. V případě poklesu ukazatele (21) dochází k relativnímu zvýšení fixních nákladů a tím je podnik citlivější na pokles tržeb.
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 =průměrný stav pohledávek průměrné denní tržby
(22)
Hodnota ukazatele (viz rovnice 22) stanoví počet dní, po které jsou odběratelé dlužni hodnocenému podniku. Jedná se tedy o dobu, ve které jsou fakturované peněžní prostředky zadrženy v pohledávkách. Výsledné hodnoty se porovnávají s dobou splatností faktur a oborovým průměrem (Knápková a Pavelková, 2010).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = průměrný stav zásob průměrné denní tržby
(23)
Ukazatel (viz rovnice 23) vyjadřuje dobu, po kterou je kapitál vázán v určité formě zásob.
Jde tedy o časový interval, po který zásoby zůstanou v podniku do doby jejich spotřeby nebo prodeje. Nevýhodou tohoto ukazatele je (Sedláček, 2001), že tržby odrážejí tržní hodnotu,
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 =roční tržby CA
(20)
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡 𝑠𝑡á𝑙ý𝑐ℎ 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣 =roční tržby SA
(21)
zatímco zásoby jsou uváděny v nákladových (pořizovacích) cenách. Ukazatel tedy často nadhodnocuje skutečnou obrátku. Podnik by měl usilovat o co nejnižší dobu obratu zásob (Mrkvička a Kolář, 2006).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏ý𝑐ℎ 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů =průměrný stav krátkodobých závazků průměrné denní tržby
(24) Tento ukazatel (viz rovnice 24) charakterizuje platební schopnost podniku vůči svým dodavatelům nebo všem věřitelům určením počtu dní od vzniku závazku po jeho úhradu.
Podává tak informaci o množství peněžních prostředků, které podnik po určitou dobu využívá k uspokojování svých potřeb. Pro zachování finanční stability podniku by měla hodnota ukazatele být vyšší než doba obratu pohledávek (Růčková, 2010).
Někdy je možné poslední tři ukazatele shrnout do tzv. obratového cyklu peněz (Režňáková, 2010), jehož výsledná hodnota říká, jaká je průměrná doba mezi platbou za nakoupený materiál, jeho přeměnou na finální výrobek a přijetím platby za hotový výrobek, resp.
vyjadřuje počet dní, po které jsou zdroje podniku pevně vázány v oběžných aktivech.
Obratový cyklus peněz je dán následujícím vztahem (25):
𝑂𝑏𝑟𝑎𝑡𝑜𝑣ý 𝑐𝑦𝑘𝑙𝑢𝑠 𝑝𝑒𝑛ě𝑧 = DOZ + DOP − DKZ (25)
Ukazatele zadluženosti a finanční struktury
Ukazatele zadluženosti a finanční struktury umožňují hodnotit zdroje financování. Vyjadřují vztah mezi vlastními a cizími zdroji a tím vypovídají do jaké míry je majetek podniku financován z cizích zdrojů. Na rozdíl od ukazatelů likvidity a aktivity se ukazatele zadluženosti a finanční struktury zaměřují na dlouhodobé fungování podniku, resp. na jeho dlouhodobou schopnost plnit své závazky a poskytovat určitou míru jistoty svým věřitelům i majitelům. Proto bývají označovány i jako ukazatele dlouhodobé solventnosti (Sůvová aj., 2000). Podkladem těchto ukazatelů je rozvaha a jejich cílem je tedy nalezení optimálního poměru mezi vlastním a cizím kapitálem. Optimální poměr pak pomáhá podniku udržovat finanční zdraví a podporuje v jeho rozvoj (Růčková, 2010).
V následujícím textu jsou uvedeny a blíže popsány typické ukazatele zadluženosti a finanční
Celková zadluženost
Hodnota celkové zadluženosti (viz rovnice 26), říká, kolik korun cizího kapitálu kryje jednu korunu celkových aktiv. Obecně platí podle Mrkvičky a Koláře (2006), že čím nižší hodnota celkové zadluženosti, tím pro věřitele lépe. Vyšší hodnota sice znamená vyšší zadluženost podniku, ale to může být do určité míry výhodné. V případě působení finanční páky se věřitelům vyšší riziko spojené s cizím kapitálem vyplatí. Optimální zadluženost závisí na konkrétní situaci podniku.
Dlouhodobá zadluženost
Tento ukazatel (viz rovnice 27), je modifikací celkové zadluženosti. Ukazatel je očištěný od vlivu krátkodobých dluhů, nepodává však obraz o celkové zadluženosti (Sůvová aj., 2000).
Zadluženost vlastního kapitálu
Zadluženost VK říká, kolik cizích zdrojů připadá na jednotku vlastního kapitálu. Čím vyšší je hodnota tohoto ukazatele, tím více cizích zdrojů podnik využívá. Klesá tím podniku možnost dalšího získání cizích zdrojů (Sůvová aj., 2000). Jeho výpočet je popsán rovnicí (28).
Stav kapitalizace
Sůvová aj. zahrnuje (2000) pod pojem kapitalizace veškeré dlouhodobé zdroje podniku.
V případě, že hodnota tohoto ukazatele bude větší než jedna, pak jde o překapitalizování podniku. Resp. stálá aktiva jsou financována dlouhodobými zdroji, přičemž jsou dlouhodobé zdroje vyšší než stálá aktiva a financují i část oběžného majetku. Pokud je ukazatel menší než jedna, pak je tento stav označován jako podkapitalizace podniku. Resp. je část stálých aktiv kryta krátkodobými zdroji, což není dlouhodobě žádoucí, neboť by podniku hrozila platební neschopnost. Výpočet tohoto ukazatel je popsán rovnicí (29) na následující straně.
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 =CK CA
(26)
𝐷𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 =dlouhodobý CK CA
(27)
𝑍𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑉𝐾 =CK VK
(28)
𝑆𝑡𝑎𝑣 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡𝑎𝑙𝑖𝑧𝑎𝑐𝑒 =Kapitalizace SA
(29)
Ukazatele dluhové schopnosti podniku, jak zmiňuje Sůvová (2000), využívají zejména banky (věřitelé), ale i management podniku při hledání cizích zdrojů financování (Sůvová aj., 2000). Mezi ně zejména patří ukazatel úrokového krytí, který vypovídá o tom, do jaké míry jsou úroky kryty vyprodukovaným ziskem. Čím vyšší je jeho hodnota, tím víc je podnik schopný splácet úvěry, resp. možnost čerpat nový úvěr. Jeho výpočet je popsán rovnicí (30).
Ukazatele kapitálového trhu
Ukazatele kapitálového trhu informují o postavení dané společnosti na trhu především prostřednictvím hodnocení jejich akcií. Tyto ukazatele jsou významné především pro investory, kteří chtějí investovat do cenných papírů. Investoři mají zájem o výnos ze svých investic, tj. nakoupených akcií. Výnos lze dosáhnout dvěma způsoby: jednak se jedná o dividendový výnos, jednak o výnos kapitálový, kterého se dosáhne růstem ceny akcie. Ukazatele kapitálového trhu nevychází pouze z podnikových účetních výkazů, ale i z údajů o obchodování podnikovými cennými papíry na kapitálových trzích. Jedná se zejména o Burzu cenných papírů Praha, a. s. a RM-SYSTÉM, a. s. (Sůvová aj., 2000).
V následujících odstavcích jsou uvedeny a stručně charakterizovány typické ukazatele kapitálového trhu, jak uvádí i Sůvová aj. (2000).
Ukazatel zisku po zdanění na akcii
Hodnota tohoto ukazatele vyjadřuje, kolik peněžních jednotek zisku po zdanění připadá na jednu akcii. Jeho výpočet je popsán rovnicí (31).
Ukazatel poměru tržní ceny akcie a zisku po zdanění na akcii
Tento ukazatel vyjadřuje, kolikrát je tržní cena akcie větší než zisky, které na ni připadají.
Ukazatel tak vlastně udává, za kolik let by se podniku vrátil zisk v tržní ceně, neboli počet Ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣é 𝑘𝑟𝑦𝑡í = EBIT
nákladové úroky
(30)
𝐸𝑃𝑆 = EAT
počet akcií
(31)
P/E naznačuje poměrně malé riziko akcie nebo velký očekávaný růst dividend v budoucnosti. Nízká hodnota P/E naznačuje buď větší riziko akcie, nebo malý růstový potenciál podniku. Ukazatele EPS a P/E poměr jsou nejčastěji uváděné ukazatele, jejichž výhodou je, že se dají vypočítat z běžně publikovaných údajů (Sůvová aj., 2000). Jeho výpočet je popsán rovnicí (32).
𝑃/𝐸 𝑝𝑜𝑚ě𝑟 =tržní cena akcie EPS
(32)
Ukazatel vyjadřující tržní hodnotu podniku k hodnotě účetní
Pokud je hodnota ukazatele vyšší než 1, pak tržní hodnota podniku je větší než ocenění vlastního kapitálu v rozvaze, a naopak. Jeho výpočet je popsán rovnicí (33).
𝑃𝑜𝑚ě𝑟 𝑡𝑟ž𝑛í 𝑎 úč𝑒𝑡𝑛í ℎ𝑜𝑑𝑛𝑜𝑡𝑦 =tržní cena všech akcií VK
(33)
Ukazatel dividendového výnosu
Tento ukazatel vyjadřuje výnosnost akcií, což je pro investory jednou z motivací k jejich nákupu a držbě, nebo prodeji. Hodnota ukazatele říká, kolik korun dividend přinese jedna koruna investovaná do akcie. Při jeho posuzování je podstatné znát, zda změny nastávají změnami výše dividend nebo tržní ceny. Například akcie, jejichž tržní cena vzrostla, aniž by se změnila výše dividend, nejsou tolik atraktivní pro akcionáře, jako pro management podniku. Jeho výpočet je popsán rovnicí (34).
𝐷𝑖𝑣𝑖𝑑𝑒𝑛𝑑𝑜𝑣ý 𝑣ý𝑛𝑜𝑠 =výplata dividendy na akcii tržní cena akcie
(34)
Podíl vyplácených dividend na zisku
Tento ukazatel (rovnice 35) charakterizuje dividendovou politiku podniku. Obvykle jde podniku o stabilní nebo mírně rostoucí dividendy (Sůvová aj., 2000).
𝑃𝑜𝑑í𝑙 𝑣𝑦𝑝𝑙𝑎𝑐𝑒𝑛ý𝑐ℎ 𝑑𝑖𝑣𝑖𝑑𝑒𝑛𝑑 𝑛𝑎 𝑧𝑖𝑠𝑘𝑢 =vyplacené dividendy EAT
(35)
Ukazatele na bázi cash flow
Ukazatele na bázi cash flow vyjadřují schopnost podniku vytvářet si finanční zdroje. Úkolem této analýzy je zachytit možnost výskytu platebních potíží a posoudit vnitřní finanční potenciál podniku. Ukazatele obvykle vycházejí z jiných poměrových ukazatelů (např.
rentability, likvidity), ve kterých účetní zisk bývá zpravidla nahrazen cash flow.
Mezi typické ukazatele na bázi cash flow podle Pavelkové a Knápkové (2009) patří:
Ukazatel vyjadřující poměr mezi hotovostními toky vyprodukovanými provozem a závazky, které musí podnik v krátké době platit. Jeho výpočet je popsán rovnicí (36):
𝐿𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 𝑧 𝑐𝑎𝑠ℎ 𝑓𝑙𝑜𝑤 =CF z provozní činnosti KZ
(36)
Ukazatel vyjadřující dobu, za jakou je podnik schopen splatit bankovní úvěr vlastními peněžními toky vyprodukovanými provozní činností podniku. Jeho výpočet je popsán rovnicí (37):
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑛á𝑣𝑟𝑎𝑡𝑛𝑜𝑠𝑡𝑖 ú𝑣ě𝑟𝑢 = Bankovní úvěr CF z provozní činnosti
(37) Vzhledem k omezenému rozsahu této práce nebude s těmito ukazateli v praktické části počítáno.
2.4 Soustavy ukazatelů
Soustavy ukazatelů umožňují podniku komplexnější pohled na finanční stránku podniku.
Vytvářejí se, protože jednotlivé poměrové ukazatele nejsou schopny zhodnotit finanční situaci podniku jako celek. Soustavy ukazatelů lze třídit podle různých hledisek. Zde budou více rozebrány formálně uspořádané soustavy ukazatelů, mezi které patří pyramidové soustavy ukazatelů a soustavy účelově vybraných ukazatelů (Sedláček, 2005).
Pyramidové soustavy ukazatelů
Pyramidové soustavy ukazatelů patří mezi nevýznamnější, jsou založené na funkčních závislostech. Tyto soustavy ukazatelů se obvykle graficky uspořádávají do tvaru pyramidy.
rozkládá do podrobnějších úrovní, do řady dílčích ukazatelů, které vysvětlují jeho změny a kvantifikují ho. Existují dvě skupiny postupů rozkladu (Růčková, 2010). Buď aditivní postupy, které rozkládají vrcholový ukazatel pomocí součtu nebo rozdílu, nebo multiplikativní postupy, které rozkládají vrcholový ukazatel pomocí součinu nebo podílu dvou a více ukazatelů. Takto graficky ztvárněná pyramida nahrazuje celou soustavu rovnic.
Za vrcholový ukazatel se obvykle považuje rentabilita aktiv (tj. rentabilita veškerého vloženého, investovaného kapitálu) nebo rentabilita vlastního kapitálu, protože ten nejpřesněji postihuje základní cíl podniku (Synek aj., 2007). Za nejznámější pyramidový rozklad je považován rozklad Du Pont, který lze popsat následujícím obrázkem 1.
x x
/ /
- +
Obrázek 1: Pyramidový model Du Pont
Zdroj: Vlastní interpretace podle: SŮVOVÁ, H. aj. Finanční analýza v řízení podniku, v bance a na počítači, s. 112.
ROA
rentabilita tržeb obrat CA 𝐶𝐴 𝑉𝐾
tržby
EAT tržby CA
tržby CN OA SA
úroky odpisy ostatní náklady
daň ze zisku
hotovost a běžný účet
obchodovatelné CP
zásoby pohledávky
ROE
Soustavy účelově vybraných ukazatelů
Mezi soustavy účelově vybraných ukazatelů patří bonitní a bankrotní modely, které se liší především v tom, k jakému účelu byly vytvořeny.
Bankrotní modely
Bankrotní modely informují uživatele o možné hrozbě bankrotu podniku. Obecně platí, že každý podnik, který je ohrožen bankrotem, vykazuje již před touto událostí určité náznaky související s bankrotem (Růčková, 2010). Mezi nejčastější náznaky patří problémy s běžnou likviditou, s výší čistého pracovního kapitálu, s rentabilitou celkového vloženého kapitálu.
Mezi bankrotní modely patří např. Altmanův model, index důvěryhodnosti IN, Tafflerův model a další.
Závěry o finanční situaci podniku na základě hodnocení jednotlivých dílčích ukazatelů mohou být rozporné, např. část ukazatelů se může vyvíjet pozitivně, zatímco jiné negativně (Sůvová aj., 2000). Proto vznikly souhrnné ukazatele, aby vyjádřily celkové hodnocení finančně-ekonomické situace a výkonnosti podniku prostřednictvím jediného čísla, tzv.
souhrnného indexu.
Altmanův model
Mezi typický souhrnný index hodnocení patří tzv. Altmanův index finančního zdraví, který slouží k predikování finanční tísně podniku. Dokáže relativně dobře předpovědět bankrot podniku asi na dva roky do budoucnosti, s nižší přesností (asi 70 %) pak na dobu pěti let (Sůvová aj., 2000). Model vznikl v roce 1968 a je založen na použití tzv. diskriminační analýzy. Jedná se o statistickou metodu, která spočívá v třídění objektů do dvou nebo více předem definovaných skupin podle určitých charakteristik (Růčková, 2010). Cílem diskriminační analýzy je stanovení na základě zvolených finančních poměrových ukazatelů určité hranice, která rozděluje podniky na ty, které pravděpodobně zbankrotují, a na ty, které pravděpodobně nezbankrotují. Původní model z roku 1968 byl v roce 1983 aktualizován o metody sloužící k vyhlazení náhodných fluktuací dat.
V roce 1995 vytvořil E. I. Altman nový model, který měl minimalizovat vliv oboru podnikání vyčleněním ze vzorce ukazatele obratovosti. Tento nový model se stal vhodný
