Hodnocení finanční výkonnosti vybraného podniku
Bakalářská práce
Studijní program: B6208 – Ekonomika a management
Studijní obor: 6210R015 – Ekonomika a management mezinárodního obchodu Autor práce: Tereza Venclů
Vedoucí práce: PhDr. Ing. Helena Jáčová, Ph.D.
Liberec 2017
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Tímto bych chtěla velmi poděkovat vedoucí své bakalářské práce PhDr. Ing. Heleně Jáčové, PhD. za věnovaný čas, odbornou pomoc a vedení při zpracování této práce.
Dále bych chtěla poděkovat Ing. Milanovi Šulcovi za odborné konzultace a poskytnutí všech potřebných informací.
Anotace
Tato bakalářská práce s názvem „Hodnocení finanční výkonnosti vybraného podniku“
je zaměřena na zhodnocení finanční výkonnosti elektrotechnické společnosti OEZ s. r. o.
Cílem této práce je vyhodnocení finanční výkonnosti tohoto podniku v daném časovém intervalu. Ke splnění tohoto cíle jsou použity vybrané ukazatele finanční analýzy. Práci lze rozdělit na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část obsahuje rešerši literatury zabývající se základní teorií finanční analýzy. Praktická část se věnuje charakteristice společnosti OEZ, dále pak aplikaci a analýze vybraných metod finanční analýzy v praxi.
Výpočty jednotlivých ukazatelů jsou provedeny ve třech po sobě jdoucích účetních období.
Výsledky těchto výpočtů jsou zpracovány jak v tabulkách tak i graficky a následně interpretovány. V závěru práce je zhodnocena celková finanční situace podniku a jsou navržena doporučení ke zlepšení.
Klíčová slova
finanční výkonnost, finanční analýza, účetní výkazy, klasické ukazatele, moderní ukazatele
Annotation
This Bachelor thesis named “The Evaluation of Financial Performance of the Selected Enterprise“ is focused on the evaluation of the financial performance of electro technical company OEZ Ltd. The aim of this thesis is the evaluation of the financial performance of this enterprise in a given time span. To accomplish this goal, the selected indicators of financial analysis are used. The thesis can be divided into two parts: theoretical and practical. The former contains literature research dealing with the basic financial theory analysis whilst the latter deals with the characteristics of OEZ Company, together with the application and analysis of the chosen financial analysis methods in practice.
The calculations of the individual indicators are carried out in three successive periods of account. The results are processed both in tables and in the form of graphs.
Subsequently, they are interpreted. The thesis concludes with the evaluation of the overall financial situation of the company and some improvements are suggested.
Keywords
financial performance, financial analysis, financial statements, classical indicators, modern indicators
8
Obsah
Seznam obrázků ... 10
Seznam tabulek ... 11
Seznam zkratek ... 12
Úvod ... 13
1 Finanční výkonnost podniku ... 14
1.1 Historie finanční analýzy ... 15
1.2 Uživatelé finanční analýzy ... 16
1.2.1 Interní uživatelé ... 17
1.2.2 Externí uživatelé ... 17
1.3 Členění finanční analýzy ... 18
1.4 Postup finanční analýzy ... 20
1.5 Zdroje informací pro finanční analýzu ... 21
1.5.1 Rozvaha ... 22
1.5.2 Výkaz zisku a ztráty ... 24
1.5.3 Výkaz o změnách vlastního kapitálu ... 26
1.5.4 Výkaz o peněžních tocích ... 26
1.5.5 Provázanost jednotlivých účetních výkazů ... 27
2 Metody finanční analýzy ... 29
2.1 Analýza absolutních ukazatelů ... 30
2.1.1 Horizontální analýza ... 30
2.1.2 Vertikální analýza ... 30
2.2 Analýza rozdílových ukazatelů ... 31
2.2.1 Čistý pracovní kapitál ... 31
2.2.2 Čisté pohotové prostředky ... 31
2.3 Analýza poměrových ukazatelů ... 32
2.3.1 Ukazatele rentability ... 32
2.3.2 Ukazatele aktivity ... 34
2.3.3 Ukazatele likvidity ... 36
2.3.4 Ukazatele zadluženosti ... 37
2.4 Soustavy ukazatelů ... 38
2.4.1 Pyramidové soustavy ukazatelů... 38
9
2.4.2 Bankrotní a bonitní modely ... 39
2.5 Moderní metody ... 40
2.5.1 Tržní přidaná hodnota ... 40
2.5.2 Ekonomická přidaná hodnota ... 41
3 Charakteristika společnosti OEZ s. r. o. ... 43
3.1 Organizační schéma ... 44
3.2 Historie ... 45
3.3 SWOT analýza ... 46
3.4 Produktové portfolio ... 48
3.5 Spolupráce se školami ... 49
4 Aplikace vybraných ukazatelů finanční analýzy ... 50
4.1 Analýza rozdílových ukazatelů ... 50
4.1.1 Čistý pracovní kapitál ... 50
4.2 Analýza poměrových ukazatelů ... 51
4.2.1 Ukazatele rentability ... 51
4.2.2 Ukazatele aktivity ... 54
4.2.3 Ukazatele likvidity ... 56
4.2.4 Ukazatele zadluženosti ... 58
4.3 Analýza soustav ukazatelů ... 60
4.3.1 Du Pontův rozklad ... 60
5 Zhodnocení výsledků, návrhy a doporučení ... 62
Závěr ... 65
Seznam použité literatury ... 67
Seznam příloh ... 70
10
Seznam obrázků
Obr. 1: Uživatelé finanční analýzy a její zaměření ... 16
Obr. 2: Finanční analýza podle objektu zkoumání ... 19
Obr. 3: Provázanost účetních výkazů ... 28
Obr. 4: Dělení metod finanční analýzy ... 29
Obr. 5: Du Pontův rozklad ... 39
Obr. 6: Organizační schéma OEZ s. r. o. ... 44
Obr. 7: Vývoj čistého pracovního kapitálu ... 50
Obr. 8: Vývoj ukazatelů rentability ... 52
Obr. 9: Vývoj doby obratu pohledávek a závazků ... 55
Obr. 10: Vývoj ukazatelů likvidity ... 57
Obr. 11: Vývoj ukazatelů zadluženosti... 59
Obr. 12: Du Pontův rozklad ... 60
11
Seznam tabulek
Tab. 1: Struktura rozvahy ... 22
Tab. 2: Struktura výkazu cash flow sestaveného pomocí nepřímé metody... 27
Tab. 3: SWOT analýza ... 46
Tab. 4: Účetní položky a výsledky čistého pracovního kapitálu ... 50
Tab. 5: Účetní položky a výsledky ukazatelů rentability ... 52
Tab. 6: Účetní položky a výsledky ukazatelů aktivity... 54
Tab. 7: Účetní položky a výsledky ukazatelů likvidity ... 56
Tab. 8: Účetní položky a výsledky ukazatelů zadluženosti ... 58
12
Seznam zkratek
A celková aktiva
ACB Air Circuit Breakers (vzduchové jističe) B2B Business-to-Business
ČNB Česká národní banka ČPK čistý pracovní kapitál ČPP čisté peněžní prostředky
E&S Energy and Services (energie a služby) EAT Earnings After Taxes (čistý zisk)
EBIT Earnings Before Interest and Taxes (zisk před úroky a zdaněním) EVA Economic Value Added (ekonomická přidaná hodnota)
EXT externí
ICC Intercompany Clearing
MCCB Moulded Case Circuit Breakers (kompaktní jističe) MD Modular Devices (modulární přístroje)
MVA Market Value Added (tržní přidaná hodnota) NOPAT čistý provozní výsledek hospodaření
OCP obratový cyklus peněz
PSU Production Support (podpora výroby)
ROA Return On Assets (rentabilita úhrnného vloženého kapitálu)
ROCE Return On Capital Employed (rentabilita dlouhodobého investovaného kapitálu)
ROE Return On Equity (rentabilita vlastního kapitálu) ROS Return On Sales (rentabilita tržeb)
SFS Siemens Financial Services
T tržby
VK vlastní kapitál
13
Úvod
Tématem bakalářské práce je hodnocení finanční výkonnosti vybraného podniku pomocí finanční analýzy. V dnešní moderní době je finanční analýza nedílnou součástí finančního řízení všech podnikatelských subjektů. Jejím zásadním cílem je zjištění a vyhodnocení finanční situace podniku. Finanční analýza využívá celou řadu metod a ukazatelů.
Slouží rovněž jako zdroj pro management společnosti, který je schopen na základě zjištěných výsledků rozhodovat o její budoucnosti a odhadovat její budoucí vývoj.
Prostřednictvím této analýzy je také možné včas zamezit případnému vzniku problémů.
Hlavním cílem této bakalářské práce je zhodnotit finanční výkonnost a finanční stabilitu společnosti OEZ s. r. o. v letech 2013 až 2015 pomocí vybraných ukazatelů finanční analýzy na základě zveřejněných účetních výkazů této společnosti, objevit potencionální problémy a navrhnout opatření, která by mohla pomoci zlepšit finanční výkonnost a stabilitu společnosti. Dílčím cílem práce je zpracování a vyhodnocení SWOT analýzy umožňující identifikaci vnitřních a vnějších faktorů, které mají významný vliv na úspěšnost podniku.
Bakalářská práce je rozdělena do pěti základních částí (kapitol). První dvě části jsou zaměřeny na teorii finanční výkonnosti a finanční analýzy. Jsou zde shrnuty definice základních pojmů zabývající se touto problematikou a teoretická východiska jako například podstata a členění finanční analýzy, pro koho je tato analýza určena a z jakých zdrojů ji lze provést. Dále jsou ve druhé části práce popsány metody a jednotlivé ukazatele finanční analýzy.
Další tři kapitoly bakalářské práce se zabývají praktickou částí práce, ve které jsou využity teoretické poznatky získané z předchozích kapitol. Nejprve je představen a charakterizován vybraný podnik pro tuto práci, a to společnost OEZ s. r. o. Dále se tato část věnuje aplikaci a analýze finanční výkonnosti tohoto podniku s použitím vybraných metod finanční analýzy. Důraz byl kladen zejména na poměrové ukazatele. Výsledky jednotlivých ukazatelů jsou komentovány slovně a znázorněny graficky. Následně je zhodnocena celková finanční situace společnosti z hlediska dosažených výsledků a navržena opatření pro vylepšení finanční výkonnosti a celkové stability podniku.
14
1 Finanční výkonnost podniku
Hlavním tématem této bakalářské práce je finanční výkonnost podniku. K jejímu měření se nejčastěji používají ukazatele finanční analýzy. Z toho důvodu je první kapitola věnována základní teorii finanční analýzy.
V dnešní době se stále mění ekonomické prostředí a dochází ke změnám také ve firmách, které spadají do tohoto prostředí. Žádný úspěšný podnik se při svém hospodaření neobejde bez analýzy finanční situace podniku. Nejčastěji využívanou metodou v rámci finanční analýzy je rozbor finančních ukazatelů, které se využívají při hodnocení úspěšnosti firemní strategie v souvislosti s ekonomickým prostředím. (Růčková, 2015)
Finanční analýza slouží k souhrnnému zhodnocení finančního stavu podniku. Finanční analýza pomáhá odhalit, je-li podnik dostatečně ziskový, má-li vhodnou kapitálovou strukturu, jestli využívá efektivně svých aktiv, je-li schopen splácet své závazky a mnoho dalších významných skutečností. (Knápková, 2013)
Sedláček (2011, s. 3) ve svém díle definuje finanční analýzu podniku jako: „metodu hodnocení finančního hospodaření podniku, při které se získaná data třídí, agregují, poměřují mezi sebou navzájem, kvantifikují se vztahy mezi nimi, hledají kauzální souvislosti mezi daty a určuje se jejich vývoj. Tím se zvyšuje vypovídací schopnost zpracovávaných dat, zvyšuje se jejich informační hodnota.“
Existuje řada různých definicí finanční analýzy, ale pravděpodobně ta nejvýstižnější je ta, kterou uvádí Růčková (2015, s. 9): „Finanční analýza představuje systematický rozbor získaných dat, která jsou obsažena především v účetních výkazech. Finanční analýzy v sobě zahrnují hodnocení firemní minulosti, současnosti a předpovídání budoucích finančních podmínek.“
Hlavním úkolem finanční analýzy je splnění dvou základních funkcí, a to prověření finančního zdraví podniku (ex post analýza) a vytvoření základu pro finanční plánování podniku (ex ante analýza). (Růčková, 2015)
15
Mezi cíle finanční analýzy tedy patří zhodnocení vnitřního a vnějšího prostředí podniku, analýza dřívějšího vývoje podniku, komparace výsledků v prostoru, poskytnutí dat pro budoucí rozhodování či rozbor vztahů mezi jednotlivými ukazateli, ke kterému složí pyramidové rozklady. Dále se k cílům řadí analýza variant příštího vývoj a zvolení té nejvhodnější nebo interpretace výsledků analýzy i s návrhy ve finančním plánování a řízení podniku. (Sedláček, 2011)
1.1 Historie finanční analýzy
Při hledání historických kořenů finanční analýzy bychom pravděpodobně došli k tomu, že finanční analýza je stejně stará jako peníze samotné. Je samozřejmé, že metody a techniky finanční analýzy odpovídaly době, ve které probíhaly. Nelze tedy srovnávat analýzy středověkých obchodníků, které je prováděly bez jakékoli techniky a analýzy, které jsou v dnešní době prováděny pomocí moderních informačních softwarů. Postupem času se změnily struktury a úrovně zpracovávaných finančních analýz, přesto principy a důvody jejich provádění zůstávají neměnné či hodně podobné.
Moderní metody finanční analýzy vznikly ve Spojených státech amerických. Zde také bylo vydáno nejvíce teoretických prací a praktické aplikování jednotlivých metod došlo nejdál.
Fakt, že finanční analýza pochází právě ze Spojených států, má za následek i samotný název „finanční analýza“, který pochází z angličtiny (angl. Financial Analysis). V Evropě a především v německy mluvících zemích se dříve používal pojem „bilanční analýza“
(Mrkvička a Kolář, 2006)
V Čechách je označován za počátek finanční analýzy začátek 20. století. V té době je poprvé použit pojem „analýza bilanční“ v knize od prof. dr. Pazourka s názvem „Bilance akciových společností“ z roku 1906. Po druhé světové válce se začíná vyskytovat pojem
„finanční analýza“, která slouží k rozboru finanční situace podniku, odvětví či státu, nicméně u nás se tento pojem začíná více využívat až po roce 1989. Stává se tak populárním nástrojem pro hodnocení reálné ekonomické situace podniku.
V zemích s rozvinutou tržní ekonomikou má finanční analýza dlouhodobou tradici a je nedílnou součástí podnikového řízení. Základním kritériem ekonomických rozhodnutí
16
se staly finanční výsledky a podnikové finance získaly svůj význam a upoutaly tak pozornost všech podnikatelů. Staly se velice důležitými jak pro strategické řízení podniku tak například i při hodnocení a výběru partnerů. (Růčková, 2015)
1.2 Uživatelé finanční analýzy
Před zpracováním analýzy si musí všichni uživatelé stanovit cíl, kterého se chystají dosáhnout vyhotovenou analýzou. Podle toho se pak vybírá zaměření, metody a ukazatele finanční analýzy. Při výběru metod se musí brát ohled na časovou a finanční náročnost na zpracování. Každý uživatel upřednostňuje něco jiného, proto je důležité posoudit, pro koho je finanční analýza zpracovávána. (Růčková, 2015)
Obr. 1: Uživatelé finanční analýzy a její zaměření Zdroj: vlastní tvorba dle Růčkové (2010, s. 11).
formulace cílů uživatelé finanční analýzy
zaměření analýzy a výběr metod
ukazatele a jiné nástroje
management vlastník věřitel
provozní analýza
řízení zdrojů
ziskovost
zadluženost likvidita ziskovost
tržní ukazatele kapitálové výnosy
17
Výše uvedený obrázek 1 znázorňuje jednotlivé skupiny ekonomických subjektů a jejich předpoklady. Nejdříve si všichni uživatelé musí stanovit cíl, kterého chtějí dosáhnout touto analýzou. Následuje volba metody s ohledem na tyto cíle. Teprve poté se postup analýzy rozchází podle cílové skupiny, pro kterou se zpracovává.
O výsledky finanční analýzy má zájem nejen vedení podniku, ale i věřitelé, dodavatelé, odběratelé, zaměstnanci, konkurence, stát a jeho orgány, veřejnost, atd.
Jak uvádí Růčková (2015), Kubíčková (2015), Sůvová (1999) a Vochozka (2011) lze uživatele finanční analýzy dělit na externí a interní. Mezi interní uživatele patří vlastníci, manažeři, zaměstnanci. Externími uživateli jsou banky a jiní věřitelé, investoři, obchodní partneři, konkurence, stát a jeho orgány apod.
1.2.1 Interní uživatelé
To nejdůležitější, čemu vlastníci (akcionáři) věnují pozornost, je ziskovost. Dále mají zájem o vývoj ukazatelů na kapitálovém trhu. Finanční analýza jim hlavně slouží k ověření, jestli jsou jimi investované prostředky patřičně zhodnocovány a využívány.
Tyto informace tedy využívají pro posouzení výnosnosti své investice, popřípadě aby zvážili jiné alternativy investování.
Management se zajímá o informace potřebné pro dlouhodobé i krátkodobé řízení podniku.
Tyto informace pomáhají při rozhodování o struktuře a výši majetku, zdrojů jeho krytí, rozdělování zisku, atd. Z krátkodobého hlediska sleduje zejména platební schopnost a ziskovost podniku, jelikož se zodpovídá vlastníkům. Pro management je podstatná rovněž i likvidita podniku.
1.2.2 Externí uživatelé
Typickým příkladem věřitele je banka. Dle výsledků finanční analýzy rozhodují banky o tom, zda podnikům mohou poskytnout (resp. prodloužit) úvěr. Pro banku je tedy nejdůležitější sledování likvidity a ziskovosti v dlouhodobém horizontu. Zásadní je také schopnost tvorby finančních prostředků a stabilita jejich toků. Z hlediska krátkodobého
18
horizontu věřitelé sledují platební schopnost, strukturu oběžného majetku a krátkodobých závazků a určitě i průběh cash flow.
Dalšími uživateli finanční analýzy jsou obchodní věřitelé, kteří věnují pozornost informacím o likviditě a solventnosti pro výběr odběratelů.
Investoři na základě výsledků finanční analýzy rozhodují o investicích dané společnosti.
Sledují míru rizika a výnosů spojených s vloženým kapitálem. Zajímají se o celkové finanční výsledky podniku.
Obchodní partneři, tedy odběratelé a dodavatelé, se zaměřují na stabilitu podniku a schopnost podniku dostát svým smluvním závazkům. Sledují zejména zadluženost, solventnost a likviditu podniku.
Konkurence má zájem o finanční informace, které může porovnat s vlastními výsledky například rentabilita, objem tržeb, solventnost apod.
Zaměstnanci se zajímají o prosperitu, finanční a celkovou stabilitu podniku. A to hlavně z hlediska stability zaměstnání či ze mzdového a sociálního pohledu.
Stát a jeho orgány si všímají informací pro státní statistiku, daňovou kontrolu, rozdělování finanční výpomoci státu (subvence, dotace, atd.), privatizační záměry, apod.
Dále mezi uživatele finanční analýzy se řadí také veřejnost, u které se setkáváme s širokým spektrem nejrůznějších zájmů (např. vliv činnosti podniku na životní prostředí, rozvoj regionu, sledování celkových ekonomických trendů, atd.).
1.3 Členění finanční analýzy
Základní členění finanční analýzy se může dělit na externí a interní. Externí finanční analýza se tvoří na základě zveřejňovaných nebo jinak veřejně dostupných finančních, hlavně účetních informací. Interní finanční analýza se dá pokládat za rozbor hospodaření podniku. Při této analýze jsou k dispozici nejen informace z finančního účetnictví, ale také
19
informace z manažerského a vnitropodnikového účetnictví, z podnikových kalkulací, plánu, statistiky, atd. (Mrkvička a Kolář, 2006)
Jak je vidět na obrázku 2, finanční analýzu lze členit také podle objektu zkoumání na:
mezinárodní analýzu, analýzu národního hospodářství, analýzu odvětví, analýzu podniku.
Obr. 2: Finanční analýza podle objektu zkoumání Zdroj: vlastní tvorba dle Růčkové (2010, s. 13).
Mezinárodní analýza se zabývá analýzou nadnárodního charakteru, což je z pohledu globalizační tendence důležité především pro mezinárodní firmy. Tento druh analýzy zpracovávají specializované instituce, které se zabývají ratingem (hodnocením) jednotlivých ekonomik nebo firem. Tato analýza se využívá zejména pro hodnocení zemí, měst, případně větších firem a finančních institucí. Nejjednodušší přístup k těmto informacím je přes ratingové agentury, například Moody’s, Standard & Poors nebo Moody’s Investors Service pro střední Evropu. (Růčková, 2015)
Analýza národního hospodářství je vykonávána specializovanými institucemi či organizačními složkami podniku. Tato analýza je zdrojem externích informací, které představují makroprostředí podniku. Data, která tato analýza umožňuje získat, jsou například míra ekonomického růstu, míra inflace, míra nezaměstnanosti, úroková míra, vývoj devizových kurzů, vývoj měnové politiky, apod. Všechny tyto faktory přímo i nepřímo ovlivňují chování firem. Informace o České republice jsou k dispozici na stránkách státních institucí, mezi které patří např. Česká národní banka, Ministerstvo financí České republiky, Ministerstvo průmyslu a obchodu nebo Český statistický úřad.
(Růčková, 2015)
finanční analýza podle objektu zkoumání
národního hospodářství
mezinárodní odvětví podniku
20
Analýza odvětví se věnuje hlavně současnému stavu a očekávanému vývoji zkoumaného odvětví. Odvětví je skupina subjektů, které si jsou podobné provozovanými činnostmi z hlediska technologických postupů nebo z hlediska poskytovaných služeb, atd. Pomocí této analýzy je možné zjistit: odbytové možnosti, stav nasycenosti domácího a zahraničního trhu, importní náročnost, investiční náročnost, citlivost na technologické změny, koncentraci kapitálu uvnitř odvětví, citlivost na vnější vliv. Firmy tuto analýzu používají k vzájemné komparaci nejdůležitějších ukazatelů (rentabilita, likvidita, aktivita, zadluženost). (Růčková, 2015)
Analýza podniku se sestavuje za účelem zjištění odpovědí na stanovené otázky. Hodnotí se nejen ukazatele daného podniku, ale i jeho postavení v rámci příslušného odvětví a národního hospodářství. Tato analýza má dvě části, a to kvalitativní a kvantitativní.
V analýze kvalitativní, která nevychází z finančních informací, jde hlavně o image podniku, kvalitu managementu, úroveň řízení, strukturu vlastnictví, likviditu akcií a ekologii. Naopak analýza kvantitativní vychází právě z účetních výkazů daného podniku.
(Růčková, 2015)
1.4 Postup finanční analýzy
Existuje mnoho různorodých cílů, proč se finanční analýza provádí. Při sestavování finanční analýzy je třeba postupovat dle určitých kroků za účelem naplnění těchto cílů.
Postup bývá vymezen následovně:
1. Stanovení cílů finanční analýzy.
2. Určení zdrojů informací, které budou sloužit k provedení finanční analýzy.
3. Výběr metod finanční analýzy, které se použijí k dosažení cíle.
4. Ověření a předzpracování zdrojů dat, které jsou potřeba pro vybrané metody.
5. Užití vybraných metod finanční analýzy a zjištění hodnot vybraných ukazatelů.
6. Zhodnocení a interpretace vypočtených hodnot.
7. Souhrn zjištění dat a z nich vyplývajících závěrů, popřípadě doporučení ke zlepšení stavu v příštím období. (Kubíčková, 2015)
21
1.5 Zdroje informací pro finanční analýzu
Zdroje informací dosti závisí na použitých vstupních datech, které by měly být jak kvalitní tak také kompletní. Kvalita údajů vypovídá o úspěšnosti finanční analýzy. Důvodem je dosažení co nejnižšího počtu zkreslených výsledků finančního hodnocení podniku.
Tyto zdroje lze dělit podle dostupnosti na interní a externí. Interní data se týkají rovnou analyzované firmy, avšak nejsou všechny veřejně dostupné. Mezi veřejně dostupné informace patří hlavně údaje z účetní závěrky. Účetní závěrka obsahuje rozvahu, výkaz zisku a ztráty a přílohu, která zahrnuje obecné údaje o společnosti, o účetních metodách a zásadách, doplňující údaje k rozvaze a výkaz zisku a ztráty. Účetní závěrka může také obsahovat přehled o peněžních tocích a přehled o změnách vlastního kapitálu.
Dále mezi interní zdroje informací patří údaje z vnitropodnikového účetnictví, podnikové statistiky, podklady z úseku práce a mezd, vnitřní směrnice podniku, atd. Lze využít rovněž nefinanční informace, jako jsou například produktivita práce a objemové množství výrobků a služeb.
Externí informace vyplývají z vnějšího prostředí, tedy domácí i zahraniční okolí podniku.
K tomuto druhu zdroje informací se řadí údaje z mezinárodních analýz, analýz národního hospodářství, analýzy odvětví nebo také statistické a burzovní informace.
Naopak mezi nefinanční informace patří konkurence, postavení na trhu, opatření vlády, apod. (Růčková, 2015), (Sůvová, 1999)
Účetní výkazy jsou základním zdrojem informací pro sestavení finanční analýzy. Všechny firmy sestavují pravidelně a povinně dva účetní výkazy, a to: rozvahu a výkaz zisku a ztráty, kromě toho některé z nich také zpracovávají výkaz cash flow. Je možné je členit do dvou skupin, a těmi jsou finanční účetní výkazy a vnitropodnikové účetní výkazy.
Účetní výkazy finanční patří mezi externí výkazy, protože jsou veřejně dostupným zdrojem informací, které jsou poskytovány především externím uživatelům. Popisují chování a hospodaření společnosti. Tyto výkazy umožňují přehled o stavu a struktuře majetku, zdrojích krytí, tvorbě a užití výsledku hospodaření a o peněžních tocích. Účetní výkazy vnitropodnikové nemají standardizovanou podobu. Právě použití vnitropodnikových dat vede ke zpřesnění výsledků finanční analýzy a umožňuje odstraňovat riziko odlišnosti
22
od reality. Příčinou je větší četnost sestavování těchto výkazů. (Růčková, 2015), (Kubíčková, 2015), (Jindřichovská, 2013)
1.5.1 Rozvaha
Rozvaha je základní účetní výkaz, který sestavuje každý podnik. Ostatní účetní výkazy vznikly oddělením z rozvahy za účelem detailnějšího zjišťování. Vzájemným spojením rozvahy a výkazu zisku a ztráty je výsledek hospodaření (VH), naopak spojením rozvahy a přehledu o peněžních tocích je bilance příjmů a výdajů. (Sůvová, 1999)
Definice rozvahy podle Růčkové (2015, s. 22) zní: „Rozvaha je účetním výkazem, který zachycuje bilanční formou stav dlouhodobého hmotného a nehmotného majetku (aktiva) a zdrojů jejich financování (pasiva) vždy k určitému datu.“ Rozvaha se sestavuje většinou k poslednímu dni každého roku nebo kratších období. Základní pravidlo rozvahy lze vyjádřit bilančním principem, kdy se strana aktiv rovná straně pasiv. Rozvaha představuje přehled o celkové finanční situaci podniku a jedná se o získání věrného obrazu ve dvou oblastech: majetková situace podniku, zdroje financování majetku. Základní strukturu rozvahy zachycuje níže uvedená tabulka 1. (Růčková, 2015)
Tab. 1: Struktura rozvahy
AKTIVA PASIVA
A. Pohledávky za upsaný ZK A. Vlastní kapitál B. Dlouhodobý majetek A.I. Základní kapitál B.I. Dlouhodobý nehmotný majetek A.II. Kapitálové fondy B.II. Dlouhodobý hmotný majetek A.III. Rezervní fondy, … B.III. Dlouhodobý finanční majetek A.IV. VH minulých let
A.V. VH běžného úč. období
C. Oběžná aktiva B. Cizí zdroje
C.I. Zásoby B.I. Rezervy
C.II. Dlouhodobé pohledávky B.II. Dlouhodobé závazky C.III. Krátkodobé pohledávky B.III. Krátkodobé závazky
C.IV. Krátkodobý finanční majetek B.IV. Bankovní úvěry a výpomoci
D. Časové rozlišení C. Časové rozlišení
Zdroj: vlastní tvorba dle Knápkové (2013, s. 23).
23
Aktiva představují majetkovou strukturu podniku. Je to celková výše ekonomických zdrojů, které má podniku k dispozici v určitém časovém období. Mají schopnost přinést nějaký budoucí ekonomický prospěch podniku. (Růčková, 2015)
První položkou aktiv jsou pohledávky za upsaný základní kapitál představující nesplacenou část základního kapitálu. Tato položka aktiv se vykazuje odděleně od ostatních pohledávek z důvodu upozornění na dosud nesplacené vklady.
(Kubíčková, 2015), (Sůvová, 1999)
Aktiva se dále dělí na stálá a oběžná aktiva. Stálá aktiva představují objem majetku, které podnik vlastní a jsou k dispozici déle než jeden rok. Stálá aktiva tvoří dlouhodobý majetek. Dlouhodobý majetek se spotřebovává postupně a ne najednou. Dlouhodobý majetek se dělí na: dlouhodobý nehmotný majetek, dlouhodobý hmotný majetek a dlouhodobý finanční majetek. K dlouhodobému hmotnému majetku se může řadit ten prvek, jehož hodnota přesáhla stanovenou hranici 40 tisíc Kč a k dlouhodobému nehmotnému majetku v případě, že jeho hodnota přesahuje 60 tisíc Kč. (Kubíčková, 2015), (Růčková, 2015)
Oběžná aktiva představují tu část majetku, do kterého lze zahrnout peněžní prostředky a věcné položky majetku, které mění svou podobu v časovém úseku kratším než jeden rok.
Tento druh aktiv je součástí hodnocení likvidity a aktivity podniku. K oběžným aktivům se řadí krátkodobý majetek, jenž je tvořen zásobami, dlouhodobými a krátkodobými pohledávkami, krátkodobým finančním majetkem. (Růčková, 2015)
Ostatní aktiva znázorňují hlavně zůstatek účtů časového rozlišení nákladů příštích období, příjmy příštího období, aktivní kurzové rozdíly, atd. Představují jakousi pohledávku vůči příštímu období. (Růčková, 2015), (Kubíčková, 2015)
Pasiva jsou označována jako zdroje financování podniku. Na této straně rozvahy také posuzujeme finanční strukturu analyzované společnosti, která představuje strukturu podnikového kapitálu, ze kterého se financuje majetek podniku. Na rozdíl od aktiv,
24
která byla členěna podle času, se pasiva člení podle vlastnictví zdrojů financování.
Pasiva se tedy rozlišují na vlastní a cizí zdroje.
Vlastní kapitál vyjadřuje souhrn peněžních i nepeněžních vkladů společníků do daného podniku. Mezi vlastní kapitál se řadí základní kapitál, kapitálové fondy, fondy ze zisku, výsledek hospodaření minulých let a výsledek hospodaření běžného období.
Cizí kapitál zahrnuje dluh podniku, který musí být uhrazen v různě dlouhých časových obdobích. Za jeho půjčení společnost platí úroky a ostatní výdaje, které jsou spojeny se získáváním tohoto kapitálu. Patří sem rezervy, dlouhodobé a krátkodobé závazky, bankovní úvěry a výpomoci.
V ostatních pasivech jsou obsažena časová rozlišení, tedy výdaje příštích období, výnosy příštích období a dohadné účty. Představují závazek vůči příštím obdobím.
(Růčková, 2015), (Kubíčková, 2015)
Rozvaha jako účetní výkaz má určité nedostatky, které je třeba respektovat při finanční analýze. Jedním z klíčových problémů rozvahy je, že popisuje stav na základě historických cen, tedy nezobrazuje přesně současnou hodnotu společnosti a umožňuje pouze statický přehled na stav a strukturu aktiv a pasiv. Mimo to existují i další vypovídací schopnosti například: z rozvahy nelze určit, jakou metodu odepisování dlouhodobého majetku a jakou techniku oceňování zásob podnik použil. Slabou stránkou rozvahy je i oceňování pohledávek v nominálních cenách. Další problém představuje to, že v rozvaze vůbec není zohledněno zhodnocování investičního majetku v okamžiku, kdy se cena budov, půdy či lesních porostů zvyšuje. (Jáčová, 2010)
1.5.2 Výkaz zisku a ztráty
Dalším účetním výkazem je výkaz zisku a ztráty neboli výsledovka. Výkaz zisku a ztráty představuje přehled o výnosech, nákladech a výsledku hospodaření za určité časové období a je důležitým podkladem pro hodnocení ziskovosti podniku. Stejně jako rozvaha se tento výkaz sestavuje jednou ročně nebo v kratším časovém úseku. Tento účetní výkaz souvisí též se strukturou a obsahem výsledku hospodaření, který se dá vyjádřit jako rozdíl výnosů
25
a nákladů. Nejdůležitější položkou je provozní výsledek hospodaření, který ukazuje schopnosti podniku vytvářet kladný výsledek hospodaření ze své hlavní činnosti.
(Růčková, 2015), (Sůvová, 1999)
Náklady jsou definovány jako peněžní vyjádření spotřeby výrobních činitelů. Náklady jsou spojeny s úbytkem majetku podniku, tj. snížení aktiv. Výnosy představují peněžní vyjádření výsledků, které plynou z provozování podniku, a znázorňují finanční částky, na které má společnost nárok z titulu prodeje zboží a služeb. Výnosy vyjadřují hodnotové navrácení spotřebovaného majetku a jeho přírůstek, tj. zvýšení aktiv. V dnešní době je úprava výsledovky založena na zjednodušeném druhovém členění nákladů. Náklady a výnosy jsou v tomto účetním výkazu uspořádány do určitých oblastí tvořících podnikatelské aktivity. V České republice má výkaz zisku a ztráty stupňovitou (vertikální) podobu, což umožňuje zjišťovat výsledek hospodaření odděleně za jednotlivé činnosti.
(Dluhošová, 2010)
Od roku 2016 mezi tyto oblasti již patří pouze provozní a finanční činnosti. Změna v účtování na začátku roku 2016 způsobila zánik mimořádné činnosti, tedy mimořádného výsledku hospodaření. Do té doby stávající mimořádné náklady a výnosy jsou nyní vykazovány jako provozní či finanční náklady a výnosy. (Vyhláška č. 250/2015 Sb.)
Stejně jako rozvaha má i výkaz zisku a ztráty několik nedostatků. Výkaz zisku a ztráty se soustřeďuje na určení účetního výsledku hospodaření. Nicméně čistý zisk vykázaný v tomto výkazu se nerovná čisté hotovosti, kterou vytvořil podnik v daném období.
Výsledovka se snaží změřit výsledek hospodaření za určité období na tzv. akruální bázi, což znamená, že se výsledky operací zaznamenají tehdy, kdy k nim došlo, nikoli v případě, kdy jsou peněžní prostředky obdrženy nebo vydány. Dalším z nedostatků jsou položky, které se objevují ve výsledovce i přesto, že nedošlo k žádnému pohybu hotovosti. Některé náklady, které jsou zahrnuty ve výkazu zisku a ztráty ani nejsou hotovostním výdajem, např. odpisy. (Mrkvička a Kolář, 2006)
26
1.5.3 Výkaz o změnách vlastního kapitálu
Posledním účetním výkazem je výkaz o změnách vlastního kapitálu. Tento účetní výkaz udává přehled o změnách jednotlivých položek vlastního kapitálu. Jeho účelem je vysvětlení příčin zvýšení či snížení jednotlivých položek vlastního kapitálu, ke kterým došlo mezi dvěma rozvahovými dny. (Kovanicová, 2012), (Kubíčková, 2015)
Nově od roku 2016 jsou střední a velké účetní jednotky, které jsou obchodní společností, povinny sestavovat a v rámci účetní závěrky vykazovat přehled o změnách vlastního kapitálu. (Pilařová a Pilátová, 2016)
1.5.4 Výkaz o peněžních tocích
Výkaz o peněžních tocích neboli cash flow je výkaz, který srovnává příjmy a výdaje peněžních prostředků za určité časové období. Rozdíl mezi celkovými příjmy a výdaji představuje konečný údaj o cash flow. Ten vyjadřuje přírůstek nebo úbytek peněžních prostředků za určité účetní období. Používá se k hodnocení finanční situace společnosti.
Výkaz cash flow lze rozdělit na tři části: provozní činnost, investiční činnost, finanční činnost. Výkaz cash flow může být sestaven dvěma metodami, a to metodou přímou a metodou nepřímou. Cash flow z investiční a finanční činnosti se sestavují metodou přímou. Naopak cash flow z provozní činnosti se vykazuje jednou z výše jmenovaných metod. (Kovanicová, 2012), (Kubíčková, 2015), (Růčková, 2015)
Pomocí přímé metody se tento výkaz sestavuje na základě skutečných plateb, lépe řečeno čistých peněžních toků, které jsou uvedeny v samostatné bilanci peněžních toků.
Tato metoda zobrazuje hlavní kategorie peněžních příjmů a výdajů, ale nejsou z ní patrné zdroje a užití peněžních prostředků. Nejčastěji používanou metodou je však metoda nepřímá. V následující tabulce 2 lze vidět strukturu výkazu cash flow sestaveného pomocí nepřímé metody. Tato metoda vychází z výsledku hospodaření (rozdíl mezi výnosy a náklady), který transformuje na tok peněz (rozdíl mezi příjmy a výdaji).
(Knápková, 2013)
27
Tab. 2: Struktura výkazu cash flow sestaveného pomocí nepřímé metody Zisk po úhradě úroků a zdanění
+ odpisy + jiné náklady
- výnosy, které nevyvolávají pohyb peněz Cash flow ze samofinancování
± změna pohledávek (+ úbytek, - přírůstek)
± změna krátkodobých cenných papírů (+ úbytek)
± změna zásob (+ úbytek)
± změna krátkodobých závazků (+ přírůstek) Cash flow z provozní činnosti
± změna fixního majetku (+ úbytek)
± změna nakoupených obligací a akcií (+ úbytek) Cash flow z investiční činnosti
± změna dlouhodobých závazků (+ přírůstek) + přírůstek vlastního jmění z titulu emise akcií - výplata dividend
Cash flow z finanční činnosti
Zdroj: vlastní tvorba dle Růčkové (2010, s. 36).
1.5.5 Provázanost jednotlivých účetních výkazů
Všechny čtyři dosud uvedené účetní výkazy spolu souvisejí. Existuje mezi nimi vzájemná provázanost. Vazby mezi těmito výkazy jsou zobrazeny na obrázku 3. Středem tohoto schématu je rozvaha, která zobrazuje majetkovou a finanční strukturu. Ostatní výkazy jsou odvozeny a vysvětlují některé položky rozvahy. Podstatným zdrojem financování je výsledek hospodaření za dané účetní období, který je do rozvahy převzat z výkazu zisku a ztráty. Výkaz zisku a ztráty popisuje tvorbu zisku, popř. ztráty, který je součástí pasiv.
Výkaz o peněžních tocích vysvětluje změny peněžních prostředků tj. rozdíl mezi počátečním a konečným stavem těchto prostředků, které se promítnou do rozvahy na stranu aktiv. Výkaz o změnách ve vlastním kapitálu umožňuje přehled o změnách jednotlivých forem vlastního kapitálu v rozvaze za určité časové období.
(Knápková, 2013), (Kubíčková, 2015)
28 Obr. 3: Provázanost účetních výkazů
Zdroj: vlastní tvorba dle Kubíčkové (2015, s. 34).
29
2 Metody finanční analýzy
V průběhu historického vývoje došlo ke standardizaci metod a postupů, které se využívají při zpracování finanční analýzy. Tyto metody a postupy je možno nazývat tradičními a v praxi jsou mnohdy používány pro svou jednoduchost. (Knápková, 2013)
Na níže uvedeném obrázku 4 je zobrazeno přehledné dělení metod finanční analýzy.
Obr. 4: Dělení metod finanční analýzy Zdroj: vlastní tvorba
Nejčastěji se rozlišují dva základní přístupy k hodnocení ekonomických procesů, a to fundamentální analýza a technická analýza. Fundamentální analýza, neboli kvalitativní analýza, je založena na znalostech vzájemných souvislostí mezi ekonomickými a mimoekonomickými jevy. Tato analýza se opírá o velké množství informací a vyvozuje závěry bez algoritmizovaných postupů.
analýza absolutních ukazatelů
analýza rozdílových ukazatelů nestatistické metody
analýza poměrových ukazatelů
fundamentální analýza technická analýza
metody finanční analýzy
vyšší metody
matematicko-statistické metody
analýza soustav ukazatelů elementární metody
30
Technická analýza, nebo také kvantitativní analýza, naopak používá matematické, statistické a další algoritmizované metody ke kvantitativnímu zpracování dat a následnému ekonomickému zhodnocení výsledků. Technickou analýzu lze dále rozdělit na elementární metody a na vyšší metody. Vyšší metody finanční analýzy jsou založeny na obtížnějších matematických a statistických postupech. Dělí se na matematicko-statistické a nestatistické metody. Nicméně tato bakalářská práce je zaměřena na použití elementárních metod finanční analýzy. Elementární metody využívají elementární matematické a procentní výpočty. Mezi tyto metody patří analýza absolutních, rozdílových a poměrových ukazatelů a analýza soustav ukazatelů. (Kubíčková, 2015), (Růčková, 2015)
2.1 Analýza absolutních ukazatelů
Za absolutní ukazatele se považují data, která jsou obsažena přímo v účetních výkazech.
Prvním krokem finanční analýzy je většinou posouzení jejich výše a struktury i vývoje a elementární srovnání v účetních výkazech. Slouží tedy k seznámení se s podmínkami podniku. V rámci této analýzy se zpracovávají metody horizontální (trendové) analýzy a vertikální (strukturální) analýzy. (Kubíčková, 2015)
2.1.1 Horizontální analýza
Horizontální analýza využívá data nejčastěji z účetních výkazů, konktrétně tedy z rozvahy podniku a z výkazu zisku a ztráty. Sleduje změny absolutní hodnoty dat v čase, obvykle v období 3 až 10 let. Dále se také zjišťují jejich procentní změny. Tato analýza se nazývá horizontální díky tomu, že změny jednotlivých položek výkazů se sledují po řádcích.
(Sedláček, 2011)
2.1.2 Vertikální analýza
Vertikální analýza hodnotí jednotlivé složky majetku a kapitálu, tzv. strukturu aktiv a pasiv podniku. Právě ze struktury aktiv a pasiv lze zjistit složení hospodářských prostředků, které jsou potřeba pro výrobní a obchodní aktivity podniku a z jakých zdrojů byly pořízeny. Při této analýze se postupuje při procentním vyjádření jednotlivých složek v jednotlivých letech ve sloupcích. Základem pro procentní vyjádření je většinou velikost tržeb (ve výkazu zisku a ztráty) a hodnota celkových aktiv podniku (v rozvaze). Výhodou
31
vertikální analýzy je nezávislost na meziroční inflaci a může tedy srovnávat výsledky z různých let. (Sedláček, 2011)
2.2 Analýza rozdílových ukazatelů
Rozdílové ukazatele jsou vyjádřeny jako rozdíly mezi určitými položkami aktiv a pasiv.
Slouží k řízení finanční situace podniku a zaměřují se na jeho likviditu. Mezi rozdílové ukazatele patří zejména čistý pracovní kapitál, dále například čisté pohotové prostředky.
(Knápková, 2013), (Mrkvička a Kolář, 2006)
2.2.1 Čistý pracovní kapitál
Čistý pracovní kapitál (ČPK) jsou oběžná aktiva, od kterých jsou odečtena krátkodobá pasiva podniku, viz vzorec (1). Jedná se tedy o závazky, které je nutné uhradit do jednoho roku. Mezi krátkodobá pasiva patří krátkodobé závazky, krátkodobé bankovní úvěry, peněžní výpomoci.
ČPK = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏á 𝑝𝑎𝑠𝑖𝑣𝑎 (1)
Čistý pracovní kapitál je možné vypočítat také jako část oběžných aktiv, která jsou financována dlouhodobými zdroji, tj. dlouhodobým kapitálem (dlouhodobé závazky, bankovní úvěry a vlastní kapitál), viz vzorec (2).
ČPK = 𝑑𝑙𝑜𝑢ℎ𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 + 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙 − 𝑠𝑡á𝑙á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 (2)
Čím vyšší je čistý pracovní kapitál, tím by měla být vyšší schopnost podniku hradit své finanční závazky. Pokud tento ukazatel vykazuje záporné hodnoty, jedná se o tzv. nekrytý dluh. (Mrkvička a Kolář, 2006)
2.2.2 Čisté pohotové prostředky
Čisté pohotové prostředky (ČPP) stanovují okamžitou likviditu právě splatných krátkodobých závazků. Vypočítají se jako rozdíl mezi pohotovými peněžními prostředky a okamžitě splatnými závazky, viz vzorec (3). Mezi pohotové peněžní prostředky se řadí
32
hotovost, zůstatek na běžném účtu, krátkodobé cenné papíry a krátkodobé termínované vklady. (Knápková, 2013)
ČPP = 𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 − 𝑜𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡ě 𝑠𝑝𝑙𝑎𝑡𝑛é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 (3)
2.3 Analýza poměrových ukazatelů
Poměrové ukazatele jsou nejčastěji používanou metodou při finanční analýze jak z hlediska využitelnosti tak i jiných úrovní analýz. Vychází především z dat ze základních účetních výkazů, a to z rozvahy a výkazu zisku a ztráty. Výpočet poměrového ukazatele se provádí jako poměr jedné nebo několika účetních položek základních účetních výkazů k jiné položce nebo k jejich skupině. (Růčková, 2015)
Jak uvádí Blaha a Jindřichovská (2006, s. 50) ve svém díle, „poměrová analýza zkoumá strukturu podnikových aktiv, kvalitu a intenzitu jejich využívání, způsob jejich financování, strukturu nákladů, profitabilitu firmy, její solventnost, likviditu a další rysy jejího finančního života.“
Mezi poměrové ukazatele patří 4 základní skupiny:
ukazatele rentability,
ukazatele aktivity,
ukazatele likvidity,
ukazatele zadluženosti. (Růčková, 2015)
Pro přesnější výpočty Jáčová (2010) doporučuje při výpočtech používat průměrné hodnoty stavu jednotlivých položek rozvahy, a to z počátečního a konečného stavu za sledované období.
2.3.1 Ukazatele rentability
Thukaram (2003, s. 99) uvádí: „Profitability ratios indicate the profit earning capacity of the business.“ (Překlad: Ukazatele rentability ukazují ziskovou výdělečnou schopnost podniku.)
33
Nejčastěji se používají následující ukazatele rentability:
Rentabilita vlastního kapitálu (ROE – Return on Equity)
Rentabilita vlastního kapitálu měří výnosnost vlastního kapitálu, tedy kapitálu vloženého vlastníky podniku, a lze ji vypočítat dle vzorce (4). Výsledek tohoto ukazatele by měl dosahovat vyšších hodnot než je dlouhodobý průměr úročení dlouhodobých vkladů.
(Knápková, 2013)
𝑅𝑂𝐸 [%] = 𝐸𝐴𝑇
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛ý 𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙× 100 (4)
Rentabilita úhrnného vloženého kapitálu (ROA – Return on Assets)
Rentabilita úhrnného vloženého kapitálu, resp. rentabilita celkových aktiv, patří mezi nejsledovanější ukazatel rentability. Vyjadřuje celkovou efektivnost podniku a jeho produkční sílu. Tento ukazatel udává, kolik zisku připadá na jednu korunu celkového vloženého kapitálu. (Pilařová a Pilátová, 2016) Výpočet lze vidět na vzorci (5) nebo (6).
𝑅𝑂𝐴 [%] = 𝐸𝐴𝑇 + 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦 × (1 − 𝑘𝑜𝑒𝑓𝑖𝑐𝑖𝑒𝑛𝑡 𝑠𝑎𝑧𝑏𝑦 𝑑𝑎𝑛ě 𝑧 𝑝ří𝑗𝑚𝑢)
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 × 100 (5)
nebo
𝑅𝑂𝐴 [%] = 𝐸𝐴𝑇
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛á 𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎× 100 (6)
Rentabilita tržeb (ROS – Return on Sales)
Rentabilita tržeb, jak je uvedeno ve vzorci (7), vyjadřuje schopnost podniku dosahovat zisku při dané úrovni tržeb, event. výnosů. Podle Kubíčkové (2015, s. 127) rentabilita tržeb
„vypovídá, kolik zisku bylo vyprodukováno v jedné koruně tržeb, tj. schopnost podniku vyrábět výkony s nižšími náklady, než odpovídá cenové úrovni, nebo prodávat za vysokou cenu.“
𝑅𝑂𝑆 [%] = 𝐸𝐴𝑇
𝑡𝑟ž𝑏𝑦× 100 (7)
34
Rentabilita dlouhodobého investovaného kapitálu (ROCE – Return on Capital Employed)
Rentabilita dlouhodobého investovaného kapitálu udává, jakého provozního zisku, či ztráty, před zdaněním dosáhl podnik z jedné koruny investované věřiteli a akcionáři.
(Vochozka, 2011) Jedná se o ukazatel vyjadřující míru zhodnocení všech aktiv podniku, které jsou financovány vlastním a cizím dlouhodobým kapitálem. (Růčková, 2015) Vzorec (8) pro výpočet ROCE je následující:
𝑅𝑂𝐶𝐸 [%] = 𝐸𝐴𝑇 + 𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦 × (1 − 𝑘𝑜𝑒𝑓. 𝑠𝑎𝑧𝑏𝑦 𝑑𝑎𝑛ě 𝑧 𝑝ří𝑗𝑚𝑢)
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎 − 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 × 100 (8)
2.3.2 Ukazatele aktivity
Ukazatele aktivity měří schopnost podniku využívat finanční prostředky a to, jak jsou jednotlivé složky kapitálu vázány v aktivech a pasivech. Nejčastěji tyto ukazatele představují počet obrátek nebo dobu obratu jednotlivých položek rozvahy.
(Růčková, 2015)
Nejvíce využívanými ukazateli aktivity jsou doba a rychlost obratu zásob, doba a rychlost obratu pohledávek a doba a rychlost obratu závazků.
Doba obratu zásob, rychlost obratu zásob
Doba obratu zásob znázorňuje počet dní, kdy jsou oběžná aktiva vázána ve tvaru zásob, jak ukazuje vzorec (9). Položka zásob obsahuje zásoby nakupované, tj. zásoby zboží a materiálu, a také zásoby vlastní výroby ve formě nedokončené výroby a hotových výrobků. (Kubíčková, 2015)
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛é 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦
𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 (9)
Rychlost obratu zásob udává, kolikrát jsou zásoby prodány a znovu naskladněny v průběhu běžného účetního období. Pokud je hodnota vyšší než průměry v předcházejících letech, nemá společnost zbytečné zásoby. Naopak společnost disponuje přebytečnými zásobami,
35
které na sebe vážou prostředky, které je nutno profinancovat. Tím se zvyšuje vázanost kapitálu nepřinášející žádný výnos. (Vochozka, 2011) Vypočte se dle vzorce (10).
𝑅𝑦𝑐ℎ𝑙𝑜𝑠𝑡 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛é 𝑧á𝑠𝑜𝑏𝑦 (10)
Doba obratu pohledávek, rychlost obratu pohledávek
Doba obratu pohledávek znázorňuje počet dní, kdy podnik čeká na úhradu svých pohledávek především od odběratelů. Podnik by měl disponovat co nejnižší hodnotou tohoto ukazatele. (Pilařová a Pilátová, 2016) Výpočet zobrazuje vzorec (11).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 = 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛é 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦
𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 (11)
Rychlost obratu pohledávek vyjadřuje počet obrátek, který vykonaly pohledávky v objemu tržeb za určité časové období, tzn. kolikrát se pohledávky obrátily (uhradily) v tržbách, viz vzorec (12). (Kubíčková, 2015)
𝑅𝑦𝑐ℎ𝑙𝑜𝑠𝑡 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛é 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦 (12)
Doba obratu závazků, rychlost obratu závazků
Doba obratu závazků zachycuje počet dní, za který je společnost schopna splatit své závazky dodavatelům. Pro věřitele je výhodnější nižší hodnota. Nicméně pro společnost je příznivější vyšší hodnota. (Pilařová a Pilátová, 2016) Lze ji vypočítat dle vzorce (13).
𝐷𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů = 𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛íℎ𝑜 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢
𝑑𝑒𝑛𝑛í 𝑡𝑟ž𝑏𝑦 (13)
Rychlost obratu závazků udává, kolikrát byla realizována obrátka závazků při dosaženém objemu tržeb nebo nákupů na úvěr v určitém časovém období, viz vzorec (14).
(Kubíčková, 2015)
𝑅𝑦𝑐ℎ𝑙𝑜𝑠𝑡 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů = 𝑡𝑟ž𝑏𝑦
𝑝𝑟ů𝑚ě𝑟𝑛é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 𝑧 𝑜𝑏𝑐ℎ𝑜𝑑𝑛íℎ𝑜 𝑠𝑡𝑦𝑘𝑢 (14)
36 Obratový cyklus peněz
Obratový cyklus peněz (OCP) je vyjádřen jako součet doby obratu zásob a doby obratu pohledávek, od kterého je dále odečtena doba obratu závazků. Znázorňuje počet dní, po které je nutné pokrýt období mezi nákupem materiálu a inkasem plateb za prodané výrobky či služby. (Jáčová, 2010) Pro výpočet platí:
𝑂𝐶𝑃 = 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑠𝑜𝑏 + 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑒𝑘 − 𝑑𝑜𝑏𝑎 𝑜𝑏𝑟𝑎𝑡𝑢 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘ů (15)
2.3.3 Ukazatele likvidity
Likvidita představuje schopnost podniku dostát svým závazkům. Ukazatele likvidity vyjadřují poměr toho, čím je možno platit, k tomu, co je nutno zaplatit. Nejvíce používané jsou tři ukazatele, a to okamžitá likvidita, pohotová likvidita a běžná likvidita.
(Knápková, 2013)
Okamžitá likvidita
Okamžitá likvidita (likvidita 1. stupně) měří schopnost podniku hradit své právě splatné závazky. Jak lze vidět na vzorci (16), do čitatele se dosazují peníze v hotovosti a na běžných účtech a jejich ekvivalenty, těmi se rozumí volně obchodovatelné krátkodobé cenné papíry, splatné dluhy, směnečné dluhy a šeky. (Sedláček, 2010) Doporučená hodnota okamžité likvidity se uvádí v intervalu od 20 do 50 %. (Knápková, 2013)
𝑂𝑘𝑎𝑚ž𝑖𝑡á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 [%] = 𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 × 100 (16)
Pohotová likvidita
Pohotová likvidita (likvidita 2. stupně) vyjadřuje schopnost podniku se vyrovnat se svými závazky bez nutnosti prodeje svých zásob. V tomto případě je hodnota tohoto ukazatele rovna 1. Obecně se doporučená hodnota pohybuje mezi 100 a 150 %. Do čitatele se dosazuje rozdíl oběžných aktiv a zásob, viz vzorec (17). (Růčková, 2015)
𝑃𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 [%] = 𝑝𝑜ℎ𝑜𝑡𝑜𝑣é 𝑝𝑒𝑛ěž𝑛í 𝑝𝑟𝑜𝑠𝑡ř𝑒𝑑𝑘𝑦 + 𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑝𝑜ℎ𝑙𝑒𝑑á𝑣𝑘𝑦
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 × 100 (17)
37 Běžná likvidita
Běžná likvidita (likvidita 3. stupně) se vypočítá jako podíl celkového objemu oběžných aktiv a krátkodobých závazků, jak uvádí vzorec (18). Tento ukazatel zobrazuje, kolikrát pokrývají oběžná aktiva krátkodobé závazky podniku, tedy kolika korunami oběžných aktiv je kryta jedna koruna krátkodobých závazků. Doporučená hodnota běžné likvidity je v rozmezí 150 – 250 %. (Pilařová a Pilátová, 2016), (Synek, 2011)
𝐵ěž𝑛á 𝑙𝑖𝑘𝑣𝑖𝑑𝑖𝑡𝑎 [%] = 𝑜𝑏ěž𝑛á 𝑎𝑘𝑡𝑖𝑣𝑎
𝑘𝑟á𝑡𝑘𝑜𝑑𝑜𝑏é 𝑧á𝑣𝑎𝑧𝑘𝑦 × 100 (18)
2.3.4 Ukazatele zadluženosti
Ukazatele zadluženost stanovují vztah mezi vlastními a cizími zdroji financování podniku.
Měří rozpětí, v jakém podnik používá dluhy k financování. Zadluženost neznamená pouze nepříznivou charakteristiku podniku. Růst zadluženosti může také přispět k celkové rentabilitě a tím i k vyšší tržní hodnotě podniku, ale zároveň zvyšuje riziko finanční nestability. (Sedláček, 2010)
Celková zadluženost
Celková zadluženost, nazývána také jako ukazatel věřitelského rizika, patří mezi základní ukazatele zadluženosti. Jak ukazuje vzorec (19), vyjadřuje podíl cizích zdrojů a celkových aktiv. Doporučená hodnota celkové zadluženosti by měla být mezi 30 až 60 %.
(Knápková, 2013)
𝐶𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑧𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 [%] = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
𝑐𝑒𝑙𝑘𝑜𝑣á 𝑝𝑎𝑠𝑖𝑣𝑎× 100 (19)
Zadluženost vlastního kapitálu
Zadluženost vlastního kapitálu, neboli míra zadluženosti, porovnává cizí a vlastní kapitál, viz vzorec (20). Tento ukazatel je velmi důležitý pro banky z toho důvodu, že se podle něj rozhodují např. o poskytování úvěru. (Knápková, 2013)
𝑍𝑎𝑑𝑙𝑢ž𝑒𝑛𝑜𝑠𝑡 𝑉𝐾 [%] = 𝑐𝑖𝑧í 𝑧𝑑𝑟𝑜𝑗𝑒
𝑣𝑙𝑎𝑠𝑡𝑛í 𝑘𝑎𝑝𝑖𝑡á𝑙× 100 (20)
38 Ukazatel úrokového krytí
Ukazatel úrokového krytí zobrazuje, kolikrát vytvořený zisk (před úroky a zdanění) přesahuje úrokové platby. Vypočte se dle vzorce (21). Tento ukazatel podává informace akcionářům o tom, jestli je podnik schopen splácet úroky, a věřitelům o tom, jestli a jak jsou jejich nároky zajištěny i v případě likvidace podniku. Čím vyšší hodnoty společnost vykazuje, tím je na tom samozřejmě lépe. (Mrkvička a Kolář, 2006)
𝑈𝑘𝑎𝑧𝑎𝑡𝑒𝑙 ú𝑟𝑜𝑘𝑜𝑣éℎ𝑜 𝑘𝑟𝑦𝑡í = 𝐸𝐵𝐼𝑇
𝑛á𝑘𝑙𝑎𝑑𝑜𝑣é ú𝑟𝑜𝑘𝑦 (21)
2.4 Soustavy ukazatelů
Soustavy poměrových ukazatelů lze využít pro vysvětlení vzájemných souvislostí mezi jednotlivými ukazateli finanční analýzy. Poměrové ukazatele hodnotí stav nebo vývoj podniku pouze jedním číslem. Ekonomický proces je ale velmi komplikovaný, a proto existuje velké množství ukazatelů. Soustavy ukazatelů se tedy vytvářejí pro ulehčení analýzy. (Knápková, 2013)
Vytváření soustav ukazatelů lze dělit na dvě základní skupiny:
1. Soustavy hierarchicky uspořádaných ukazatelů s matematickou provázaností, jejichž typickým příkladem jsou pyramidové soustavy.
2. Účelově vybrané skupiny ukazatelů s cílem kvalitně diagnostikovat finanční situaci podniku na základě jednočíselné charakteristiky. Dělí se podle účelu na bankrotní a bonitní modely. (Růčková, 2015)
2.4.1 Pyramidové soustavy ukazatelů
Nejvýznamnějším příkladem pyramidové soustavy je tzv. Du Pontův rozklad, který lze vidět na níže uvedeném obrázku 5.
Fraser a Ormiston (2009, s. 211) ve svém díle uvádí: „The Du Pont System helps the analyst see how the firm’s decisions and activities over the course of an accounting
39
period – which is what financial ratios are measuring – interact to produce an overall return to the firm’s shareholders, the return on equity.“ (Překlad: Du Pontův rozklad napomáhá analytikovi vidět, jak spolu firemní rozhodnutí a aktivity/činnosti v průběhu účetního období, což je to, co finanční ukazatele měří, interagují za účelem vyprodukování celkového zisku/výnosu firemním akcionářům, tj. rentabilita vlastního kapitálu.)
Obr. 5: Du Pontův rozklad
Zdroj: vlastní tvorba dle Růčkové (2010, s. 71).
2.4.2 Bankrotní a bonitní modely
Význam bankrotních a bonitních modelů je velice důležitý především pro bankovní sektor.
Před tím než banky schválí půjčku podnikům, musí zvážit jejich bonitu. Z toho důvodu si banky vytvářejí systémy pro hodnocení bonity podniků, díky kterým dochází ke zhodnocení míry rizika, které by plynulo z poskytnutí úvěru dané společnosti.
(Vochozka, 2011)
Bankrotní modely mají poskytovat podniku informace o tom, jestli v blízké době hrozí podniku bankrot či nikoli. Vychází z předpokladu, že podnik, který je ohrožen bankrotem, již určitou dobu vykazuje příznaky typické pro bankrot. Mezi nejčastější příznaky patří problémy s běžnou likviditou, s výší čistého pracovního kapitálu a s rentabilitou celkového vloženého kapitálu. (Růčková, 2015)
×
/ /
×
tržby
rentabilita vlastního kapitálu
aktiva celkem / vlastní kapitál
aktiva celkem
EAT tržby
obrat celkových aktiv rentabilita tržeb
ROA
40
K nejvíce užívaným bankrotním modelům se řadí například:
Altmanův model (Z-skóre),
Tafflerův model,
Index důvěryhodnosti (IN95, IN99),
Beaverův model. (Kubíčková, 2015)
Bonitní modely mají za cíl diagnostikovat finanční zdraví podniku s pomocí bodového hodnocení za jednotlivé hodnocené oblasti hospodaření. Dle dosažených bodů lze začlenit podnik do určité kategorie. (Knápková, 2013)
Mezi nejznámější bonitní modely patří například:
Index Bonity,
Index důvěryhodnosti (IN05)
Tamariho model,
Kralickův Quicktest. (Kubíčková, 2015)
2.5 Moderní metody
Moderní metody vznikly hlavně proto, že bylo nutné najít vhodnější nástroje pro finanční analýzu, které by důsledněji uznávaly hodnoty vlastnických podílů. Dodnes používané elementární metody byly zaměřeny na vhodnost nástrojů především z manažerského hlediska. Nejvíce zřejmý rozdíl je potřeba zahrnout do vyhodnocování podniku kalkulaci rizika a rozsah vázaného kapitálu. Také z toho důvodu je příhodnější zahrnout kromě elementárních metod i moderní metody, které lépe vystihnou uskutečnění základního podnikatelského cíle, tj. zvyšování tržní hodnoty podniku. (Růčková, 2015)
Mezi nejznámější moderní ukazatele finanční výkonnosti patří tržní přidaná hodnota (MVA) a ekonomická přidaná hodnota (EVA).
2.5.1 Tržní přidaná hodnota
Jedním z moderních ukazatelů finanční výkonnosti podniku je tzv. tržní přidaná hodnota MVA (Market Value Added). Tento ukazatel je vymezen jako rozdíl mezi tržní cenou
