Chemické vojsko na Liberecku

(1)

Chemické vojsko na Liberecku

Bakalářská práce

Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice

Studijní obory: 6107R023 – Humanitní studia se zaměřením na vzdělávání 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání

Autor práce: Markéta Razáková Vedoucí práce: PhDr. Pavel Smrž

Liberec 2018

(2)

Chemical troops in the Liberec region

Bachelor thesis

Study programme: B7507 – Specialization in Pedagogy Study branches: 6107R023 – Humanities for Education

7105R056 – History for Education

Author: Markéta Razáková

Supervisor: PhDr. Pavel Smrž

Liberec 2018

(3)

(4)

(5)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(6)

Poděkování

Tímto si dovoluji poděkovat mému vedoucímu práce PhDr. Pavlu Smržovi za odborné vedení, trpělivost, poskytnutí mnoha přínosných rad a cenných připomínek při zpracování této bakalářské práce. Dále bych chtěla poděkovat Radimu Kozlovi za neutuchající inspiraci podporu a pomoc, bez které by tato práce nikdy nepřišla na svět v této podobě.

(7)

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá historií a činností chemického vojska na Liberecku především po roce 1945. Dále se zaměřuje na historii chemických zbraní, začlenění vojska v rámci vojsk varšavsé smlouvy a v neposlední řadě také obeznámí s detaily vybraných zahraničních misí současnosti.

Součástí práce je seznam literatury, pramenů a obrázkové přílohy. K vypracování práce byly využity výpovědi pamětníků dále současná i tehdejší literatura.

Klíčová slova

Armáda, Liberec, Chemické vojsko, Zbraně hromadného ničení, Chemické zbraně, Varšavská smlouva, Liberecká kasárna, Mise

(8)

Abstract

This thesis deals with the history and activities of the Chemical troops in the Liberec region, especially after 1945. It also focuses on the history of chemical weapons, the inclusion of troops within the Warsaw Pact troops and last but not least, familiar with the details of selected foreign missions today. The work includes a list of references, sources and image attachments. To elaborate work were used further testimony of witnesses present and former literature.

Keywords

Army, Liberec, Chemical troops, Weapons of Mass Destruction, Chemical weapons,Warsaw Pact, Liberec barracks, Mission

(9)

OBSAH

1 ÚVOD ... 11

2 KRITIKA PRAMENŮ A LITERATURY ... 12

3 CHEMICKÉ ZBRANĚ ... 14

3.1 Definice chemických zbraní ... 14

3.2 Neletální chemické zbraně. ... 16

4 CESTA OBJEVOVÁNÍ CHEMICKÝCH ZBRANÍ ... 17

4.1 Oheň ... 17

4.2 Experimentální toxikologie. ... 17

4.3 Psychoaktivní látky ... 18

4.4 Použití chemických zbraní v historii ... 18

5 PŘEDPOKLADY PRO MODERNÍ CHEMICKOU VÁLKU ... 24

5.1 Využití kyanovodíku ... 24

5.2 První pokusy o využití moderního chemického boje ... 24

5.3 Nové objevy na poli chemického boje ... 25

6 VZNIK MODERNÍ CHEMICKÉ VÁLKY ... 26

6.1 První užití chemických látek v celosvětovém konfliktu ... 26

6.2 Bitva u Ypres... 27

6.3 Protichemická ochrana ... 29

7 HISTORIE CHEMICKÉHO VOJSKA NA NAŠEM ÚZEMÍ ... 31

7.1 Výcvik a školení ... 32

7.2 Vznik chemického vojska ... 33

(10)

7.3 Založení chemického vojska v Liberci ... 34

8 UMÍSTĚNÍ ČESKOSLOVENSKÉHO VOJSKA V RÁMCI VOJSK VARŠAVSKÉ SMLOUVY ... 36

8.1 Důvody začlenění Československa do Varšavské smlouvy... 36

8.2 Cvičení vojsk Varšavské smlouvy ... 38

9 SOUČASNOST CHEMICKÉHO VOJSKA V LIBERCI ... 39

9.1 Struktura útvaru ... 39

9.2 Role libereckých chemiků v rámci NATO ... 40

9.3 Zahraniční mise Pouštní bouře ... 41

9.4 Pohled pamětníků pouštní bouře ... 45

9.5 Zahraniční mise Trvalá svoboda ... 46

9.6 Mise Trvalá svoboda očima pamětníků ... 47

9.7 Odvrácená strana zahraničních misí ... 50

9.8 Další mise chemického vojska na Liberecku ... 52

9.9 Každodennost vojáka z povolání ... 53

10 ZÁVĚR ... 55

11 SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 56

12 SEZNAM PŘÍLOH ... 60

(11)

11

1 ÚVOD

Předkládaná práce se zabývá historií chemického vojska na Liberecku. Nejedná se přitom o historii krátkou a vůbec ne bezvýznamnou. Naši specialisté na bojové otravné látky a další zbraně hromadného ničení si ve světě svojí odborností a schopnostmi vybudovali velmi dobré jméno.

Historie chemického vojska v Československu sahá až do období krátce po první světové válce, kdy byla zřízena Plynová služba, která měla zajistit vybavenost vojáků a jejich přípravu pro situace, kdy jsou na bojišti použity otravné plyny. V této oblasti se rozvíjelo i vojenské školství. Na prvorepublikové počátky armáda navázala ihned po ukončení druhé světové války. Do popředí se však dostaly i zbraně jaderné. Potřeba mít k dispozici vysoce kvalifikované odborníky na použití a zejména ochranu před zbraněmi hromadného ničení nakonec vedla k vytvoření prvního chemického útvaru v Liberci.

Ten se po roce 1989 nesmazatelně zapsal do podvědomí západních spojenců svoji účastí v operaci Pouštní bouře. Šlo o novou situaci nejen pro naše vojáky, kteří byli poprvé v bojové misi, ale i pro západní spojence, již poprvé od roku 1948 mohli spolupracovat s armádou země bývalého východního bloku.

Českoslovenští odborníci z této akce vytěžili maximum. Nejenže se učili od svých západních spojenců, jak vést bojové operace, ale svojí výbornou a kvalitní prací si udělali mezi spojenci významné jméno.

Jejich dovednosti se proto staly v dalších letech vyhledávané, ať už pro účely dalších vojenských operacích, nebo například pro ostrahu olympijských her.

Mimo nástin dějin chemického vojska na Liberecku, popisuje text i stručnou historii chemických zbraní. Je zde uvedena definice chemických zbraní, jejich používání v historii lidstva, podmínky pro masové nasazení chemických zbraní během první světové války a rovněž jejich použití během tohoto konfliktu.

(12)

12

Dále se práce věnuje počátkům chemického vojska v Československu a následně založení útvaru v Liberci, Varšavské smlouvě a postavení Československé lidové armády v rámci tohoto politicko-bezpečnostního spolku. V druhé polovině se práce věnuje samotnému útvaru chemiků v Liberci. Tedy jaká byla cesta k jeho založení, jaká je jeho úloha a postavení v rámci NATO i zahraničních misí.

Trochu detailněji je rozebrána mise v rámci operace Pouštní bouře. Jednalo se o první účast československých vojáků v bojových operacích od roku 1945 a pro liberecké chemiky to byla klíčová událost. Proto je této misi věnován větší prostor.

Nejde však jen o přehled literárních údajů, ale také o analýzu rozhovorů uskutečněných s veterány z této mise. V neposlední řadě budou využity vzpomínky pamětníků, kteří většinu své vojenské kariéry strávil právě na útvaru v Liberci.

2 KRITIKA PRAMENŮ A LITERATURY

Pro vypracování své práce jsem zvolila knižních pramenů především pro první část textu, jež se zabývá historií chemických zbraní vůbec. Jako hlavní pramen jsem si vybrala knihu psanou řeckým historikem Thúkydidem¹. Thukydides ve svém díle Dějiny peloponéské války popisuje válku mezi Athénským námořním spolkem na straně jedné a na straně druhé spolkem Peloponéským, které se sám účastnil jako athénský stratég. Dílo jako takové, leč nedokončené, udává mnohdy velmi detailní výpovědi o jednotlivých bitvách, ale především podává svědectví o vůbec prvních pokusech o zavádění chemických útoků a jejich strategii v rámci bojů válčících stran.

Co se odborné literatury týče, velkým přínosem pro mne byla kniha od Vladimíra Pitschmanna², který se zevrubně věnuje chemickým látkám a chemickému boji napříč historií. Dílo jsem využila především pro ucelení kapitol o objevování chemických zbraní a pro celkové nastínění posloupnosti vývoje chemických zbraní od starověku po současnost.

1 THÚKYDIDÉS: Dějiny peloponnéské války. 1. vyd. Praha, Odeon 1977

2 PITSCHMANN, Vladimír, et al.: Boj ohněm, dýmem a jedy: nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války, Kounice, Military System Line, 2001. s.

11. ISBN 80-902669-2-4.

(13)

13

Pro druhou část práce, jež se věnuje především samotnému chemickému vojsku v Liberci a jeho fungováním navenek, jsem užila odborné literatury, která především z pera pana Vladimíra Kubánka³ byla velmi přínosná. Autor ve své knize uvádí přehledný výčet událostí, jež zapříčinily vznik chemického vojska od roku 1919, dále se detailně věnuje celému rozvoji tohoto typu armády na našem území a nevynechává ani zmínky o důležitosti zakládáních škol pro zájemce o službu u chemických útvarů.

Z velké části jsem pracovala s rozhovory s pamětníky z vybraných misí, které jsem především jako zdroj čerpala z internetových periodik. Jednalo se o rozhovory učiněné v průběhu let, některá svědectví hovoří o úžasu nad technikou koaličních partnerů, o níž se naší armádě v té době mohlo jen zdát, jiná zmiňují s obdivem logistické zázemí a možnosti kulturního vyžití v rámci mise. Je tedy zřejmé, že většina dotazovaných s odstupem času vzpomínala především na události pozitivního charakteru. Výjimku představují vzpomínky Jana Gazdíka⁴, který dokázal mluvit i o negativních situacích, mající na mužstvo dopad.

Na tvorbě práce jsem spolupracovala i se dvěma pamětníky, kteří sloužili u libereckých chemiků a sami se účastnili vojenských misí v zahraničí. Z velké části mi byl nápomocný rozhovor v panem Bartlem, jenž prošel nejen libereckým útvarem, ale i jeho „menší verzí“ v Týně nad Vltavou, s nímž absolvoval i misi v rámci operace Trvalá svoboda, a o které se podrobněji rozmluvil. Pan Bartl tak v našem rozhovoru podal ucelený obraz chemického vojska v době operace Trvalá svoboda, svým pohledem dále zhodnotil rozdíly u velkého chemického útvaru v Liberci a u menšího v Týně nad Vltavou. V neposlední řadě nastínil, jaký je běžný život vojáka v kasárnách, čímž si troufám říci, že vyvrací běžný obraz vojáka, který mimo zahraniční nasazení nebo pomoc při povodních na území České republiky jen sedí v kasárnách a pije kávu.

Také rozhovor s panem Maralíkem byl velmi přínosný. Vzhledem k tomu, že se jednalo o mladého muže (30let) a chemika s vysokými školami, jsem byla schopná

3KUBÁNEK, Vladimír: Historie chemického vojska: (1919-2009) Brno, Tribun EU 2010. ISBN 978- 80-7399-908-7.

4 GAZDÍK, Jan: V Kuvajtské poušti pláčou i drsní muži, [online], [vid. 2018-01-07], dostupné z:

http://www.czsk.net/svet/clanky/svet/chemiciplacou.html

(14)

14

získat úplně odlišný obraz fungování, než u pana Bartla. Rozhovor s panem Maralíkem na mě působil velmi pozitivně a ambiciózně. Na rozdíl od pana Bartla, který měl možnost absolvovat základní vojenskou službu, u pana Maralíka už tomu tak nebylo a k armádě ho přilákalo právě studium, díky kterému má, co se kariéry týče slibný start.

V našem rozhovoru mě velmi zaujala pasáž s jeho účastí na důstojnickém kurzu v USA, kde jednoznačně označuje českou chemickou odbornost jako mnohem vyspělejší než odbornost v USA. ⁵

Pro další informace jsem se snažila pátrat i v dobovém tisku. Vzhledem k době, v níž jsou články napsány, jsem narazila především na tendenční články komunistických periodik. Zářným příkladem je uvedení článku z libereckého týdeníku Cesta míru⁶. Článek byl v týdeníku uveden bez jakýchkoliv informací o zdroji nebo bližších informací o osobách, jež v článku figurovaly.

3 CHEMICKÉ ZBRANĚ

Ač si většina lidí myslí, že chemické zbraně jsou novodobou záležitostí a byly prvně použity během první světové války, není tomu tak. Historie chemických zbraní je téměř stejně tak stará jako válčení samo. V této kapitole bude tedy představena historie chemických zbraní a jejich použití. Nicméně jako první bude vhodné uvést alespoň krátkou charakteristiku a definici chemických zbraní.

3.1 Definice chemických zbraní

Chemické zbraně se řadí stejně jako ty jaderné či bakteriologické do skupiny zbraní hromadného ničení. Definici chemických zbraní pak uvádí Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení z roku

5 Zaznamenáno z rozhovoru s Martinem Maralíkem, 10. 08. 2018, Liberec.

6Cesta míru: týdeník krajského výboru Komunistické strany Československa v Liberci, roč. 1, 1952, č. 7, Liberec, KV KSČ, ISSN: 0411-6364.

(15)

15

1994. V tomto dokumentu je uvedeno, že za chemické zbraně považujeme takové, které splňují alespoň jeden z níže uvedených bodů:⁷

 munice a prostředky zvláště navržené k usmrcení nebo způsobení jiné újmy na zdraví prostřednictvím toxických chemických látek,

 jakékoli zařízení určené k využití v návaznosti na použití munice uvedené v prvním bodě,

 toxické a chemické látky a jejich prekurzory.

Úmluva pak dále definuje toxickou chemickou látku jako každou chemickou látku, která může u lidí či zvířat způsobit dočasnou paralýzu, poškodit zdraví, či způsobit smrt. V praxi se pro tyto chemické látky používá označení bojová chemická látka. Tyto bojové chemické látky se plní do munice. Ta může být velmi různorodá.

Může se jednat o granáty, miny, rakety, dělostřelecké náboje, pumy atd. Tato munice je pak následně dopravována ke svému cíli pomocí celé řady prostředků, což mohou být děla, letadla, řízené raketové systémy atd. Souhrnně se pak munice naplněná bojovou chemickou látkou a zařízení, kterým tato munice bude dopravena k cíli, nazývá chemická zbraň.⁸

Chemické zbraně se vyznačují několika charakteristikami. Tou první je relativně nízká cena, respektive nízká cena jejich výroby a poměrně vysoká efektivita. Další výhodou je schopnost chemických zbraní účinně zasáhnout na rozsáhlém území poměrně vysoký počet osob. Účinky chemických zbraní jsou rovněž velmi rychlé, lépe řečeno velmi rychle se projevuje jejich patofyziologický efekt, v neposlední řadě se chemické zbraně vyznačují dlouhým působením v místě použití a zejména silným dopadem na morálku jak civilního obyvatelstva, tak bojových jednotek.

Klasifikovat chemické bojové látky není pro jejich velkou různorodost nikterak jednoduché. Nejčastěji se bojové chemické látky klasifikují a třídí podle svého bojového použití a důsledků, jež mají na lidský organismus.

7 Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení: článek II. odstavec 1. In: 1993. [online] [cit. 2018-05-26] Dostupné z:

https://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/zakaz-zbrani/Umluva_CW.pdf

8 Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a jejich zničení: článek II. odstavec 2. In: 1993. [online] [cit. 2018-05-26] Dostupné z:

https://www.sujb.cz/fileadmin/sujb/docs/zakaz-zbrani/Umluva_CW.pdf

(16)

16

Bojové chemické látky se podle bojového určení dělí v první řadě na smrtící, které svojí koncentrací, složením a svými otravnými vlastnostmi způsobují smrt, případně vážné poškození zdraví. Dále na paralyzující a oslabující, u kterých není priorita usmrtit nepřítele, ale jejich účel je zaměřen na zneschopnění protivníka a zamezení tak dalšímu vedení boje. Za poslední jsou v rámci bojového určení děleny bojové chemické látky i na prostředky určené k poškození rostlin a půdy.

Mimo bojového určení se tedy bojové chemické látky dělí dle účinku na lidský organismus. Mezi takové patří nervově paralytické, jejichž úkolem je narušovat přenos nervových vzruchů. Dále zpuchýřující, které vyvolávají cytostatické účinky a následnou nekrózu a vazivovou degeneraci. Látky všeobecně jedovaté, jež narušují dýchání a mají na svědomí oxidativní procesy v buňce. Jsou zde i psychicky a fyzicky paralyzující, které narušují nervové funkce a nervosvalové koordinace. Patří sem také látky dusivé vyvolávající otok plic a poškození membrán plicních alveolů, a dráždivé, jež způsobují dráždění nervových receptorů a vyvolávají značné bolesti.

V neposlední řadě se bojové chemické látky dělí podle stálosti v bojových podmínkách. Tyto jsou děleny na nestálé, které zasažené území zamoří krátkodobě, a na stálé, jejichž působení je dlouhodobější.⁹

3.2 Neletální chemické zbraně.

Mezi chemické zbraně se rovněž řadí i tzv. neletální chemické zbraně. Ty se někdy rovněž označují jako chemické zbraně budoucnosti. Tyto neletální chemické zbraně totiž nezpůsobují smrt, ale přitom jsou dostatečně účinné na to, aby lidskou sílu vyřadily z boje. Jsou šetrné k lidskému organismu, ale i k technice, což představuje nejen „humánnější“ způsob boje, ale rovněž umožňuje protivníkovi využít ukořistěnou techniku, která v případě využití konvenčních chemických zbraní často trpí. Do kategorie neletálních chemických zbraní se řadí následující látky:

 psychicky paralyzující látky – jedná se o látky, které způsobují poruchy vnímání a myšlení, mají výrazný vliv na psychiku člověka,

9 PATOČKA, Jiří: Vojenská toxikologie, 1. vyd. Praha, Grada 2004, s. 27-28. ISBN 80-247-0608-3.

(17)

17

 kalmativa – jsou označovány jako látky znehybňující, nejčastěji způsobují otupělost a ospalost či snižují svalové napětí, jedná se o velkou a chemicky nejednotnou skupinu chemických látek,

 lakrimátory – jedná se o látky slzotvorného charakteru, nejčastěji způsobují silné dráždění očí a ztěžují dýchání, mohou být pojmenované též jako tak zvané policejní plyny.

4 CESTA OBJEVOVÁNÍ CHEMICKÝCH ZBRANÍ

4.1 Oheň

Mezi prostředky chemického boje musím v první řadě zmínit oheň. Oheň jako nejstarší chemická zbraň objevený před zhruba 2 – 1,5 miliony lety položil základy pro využití chemických zbraní člověkem. Ze začátku záleželo na náhodě (úderu blesku do stromu a následné hoření). Zhruba ve středním paleolitu si člověk osvojil samotnou výrobu ohně za pomoci kamenů či třením dřev. Za pomoci ohně se člověk mimo jiné naučil vyrábět vyspělejší zbraně.¹⁰

Další způsoby využití ohně našel člověk v zemědělství, lovu potravy a především jako zásadní výhodu při kmenových bitvách. Zjistil, že oheň je účinný jak samotným požárem, tak ale i vdechováním kouře. Vznikla tak typická linie vývoje zbraní. Nejdříve strach z ničivého jevu, poté jeho poznání a ovládnutí a konečně užití pro boj.¹¹

4.2 Experimentální toxikologie.

Druhým zástupcem chemických zbraní je přírodní experimentální toxikologie.

Její vznik lze spojit s výrobou jedovatých šípů. Na rozdíl od dnešních chemických zbraní nemají efekt hromadného ničení, ale tvoří ucelený systém, obsahující toxickou látku a prostředek její dopravy na cíl, lze je tedy považovat za jejich předchůdce.

11. ISBN 80-902669-2-4.

11 Tamtéž, s. 12.

(18)

18

Základní složky šípových jedů jsou rostlinné výtažky a zvířecí toxiny, doplněné přísadami usnadňující vstřebávání.¹²

Moderní vývoj se zaměřil především na zkoumání účinků a vývoje botulotoxinu A. Výzkum intenzivně probíhal v době druhé světové války. Britští vědci se pokoušeli jej využít ve formě aerosolu nebo ve formě otrávené munice. V rámci USA a Kanady pak probíhal výzkum zaměřený na masové bojové využití botulotoxinu A. Výzkum byl zakončen jednoduchou metodou kultivace bakterií a izolace botulotoxinu v ceně 400 dolarů za 1kg, tedy za množství, které je schopné usmrtit 1 miliardu lidí.¹³

4.3 Psychoaktivní látky

Třetím mezníkem ve výrobě chemických zbraní byl objev psychoaktivních látek.

Už nejstarší přírodní národy znaly psychoaktivní chemické látky a uměly je používat při náboženských rituálech, v medicíně, soudnictví, k vraždám, sebevraždám a ve válce.

Zdrojem těchto látek byly tak zvané Kouzelné rostliny. Jednalo se především o halucinogenní rostliny. Psychoaktivní látky měly dvojí využití. Na jedné straně sloužily jako stimulant fyzického a duševního výkonu jednotlivce. Na straně druhé pak zneschopňovaly nepřítele a pomohly tak zlomení odporu.¹⁴

4.4 Použití chemických zbraní v historii

Spolu s obdobím starověku a rostoucím počtem obyvatelstva, které vytvářelo státy s mohutnými armádami, rostla potřeba po zbrani, která by byla schopná porážet větší množství nepřátel.

První písemné zmínky hovoří o počátku šestého století před naším letopočtem, kdy athénský státník Solón naházel do řeky Pleistos kořeny čemeřice,¹⁵ která měla

14. ISBN 80-902669-2-4.

13 Tamtéž, s. 36.

14 Tamtéž, s. 39.

15 MATOUŠEK, Jiří: Devadesáté výročí zrodu chemických zbraní, In: 112 Odborný časopis požární ochrany, IZS a ochrany obyvatelstva, Roč. 4, 2005, č. 4, Praha, s. 24-25, ISSN 1213-7057

(19)

19

vysoce projímavé účinky, s úmyslem ochromit občany Kirrze, zmocnit se města a potrestat je za bezbožnost.¹⁶

Peloponéské války položily základy pro vznik moderních vlnových chemických útoků, především z hlediska shromažďování a dopravy toxického materiálu pomocí větru. Bylo zde také poprvé použito dalekonosných válečných strojů, které do značné míry změnily taktiku vedení válek, neboť umožnily dopravu zápalných a otravných látek ve větším množství na větší vzdálenost. Mezi nejznámější válečné stroje té doby se řadí na příklad katapult a balista. Jeden ze způsobů dopravy pomocí obléhacího stroje popisuje ve svých pamětech na peloponéské války historik Thukydides. Konkrétně hovoří o stroji, jenž se skládal z vydlabaného trámu, který sloužil jako roura, na jehož konci byl zavěšený kotel plněný řeřavým uhlím, sírou a smůlou. Když stroj Boioťané dopravili při obléhání Délionu v roce 424 před naším letopočtem k hradbám, na druhý konec trámu připevnili měchy, kterými foukali do roury, kdy se vzduch pod tlakem dostával do kotle s vysoce hořlavou směsí. Způsobovali velký požár, který obránci nevydrželi a prchali z opevnění.¹⁷

Síla zápalného efektu se používala v rámci pevninských sporů, ale i v námořních bitvách. Příkladem je popis bitvy syrakuských a athénských vojsk v roce 413 před naším letopočtem, kdy Syrakusané použili starou nákladní loď, kterou naplnili roštím a smolným dřívím, zapálili ji a pustili po moři proti Athéňanům, kam v tu chvíli vál silný vítr. Athéňanům se loď podařilo včas uhasit, a na jejich straně tudíž nedošlo ke škodám.¹⁸

Řekové se soustředili na zápalný efekt síry, později vynalezli hořlavou směs materiálu, kterou nebylo možné uhasit. ¹⁹

55-56. ISBN 80-902669-2-4.

17 THÚKYDIDÉS: Dějiny peloponnéské války. 1. vyd. Praha, Odeon 1977, s. 281.

18 Tamtéž, s. 453.

19 PITSCHMANN, Vladimír, et al.: Boj ohněm, dýmem a jedy: nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války, Kounice, Military System Line 2001. s.

57. ISBN 80-902669-2-4.

(20)

20

Významný vojevůdce Alexandr Veliký používal proti svým nepřátelům ohňové hrnce. Jednalo se o nádoby naplněné pilinami, pryskyřicí, sírou a koudelí. Po zapálení z hrnce unikal velmi dusivý dým. Tyto hrnce pak byly vrhány za nepřátelské hradby.

Místo ohnivých hrnců byly také používány vykuřovací chodby, kdy mezi nepřátelské vojáky byl pomocí podzemních chodeb a obřích měchů vháněn kouř.²⁰

V rámci punských válek byly mimo jiné vylepšovány způsoby použití ohně, například útoky za pomoci zapálené lodě, ale poprvé se objevily tak zvané živé dělostřelecké granáty. Jednalo se o hliněné nádoby, které byly naplněny jedovatými hady²¹ nebo jiným jedovatým hmyzem. Kupříkladu i ve dvacátém století našla tato technika své místo, a to v případě indonéské policie, která zamýšlela pomocí jedovatých kober rozhánět demonstranty. ²²

Velmi účinnou a osvědčenou metodu chemického boje použili v pátém století Vandalové, kteří vpadli do římských provincií a po jejich dobytí zde založili vlastní stát.

Jednalo se o použití množství zajatců, které před sebou Vandalové hnali proti městským hradbám. Jejich mrtvoly zde pak zanechali, aby zamořily okolí nesnesitelným zápachem.²³

V neposlední řadě sehrál svou roli i obyčejný písek. Když Attila obléhal město Orleáns, vyčerpal veškeré zdroje místních obyvatel a ti na jeho armádu už jen sypali písek z hradeb. Podle legendy se písek dostával do očí a bodal jako hejno zuřivých vos.²⁴

Ve druhém století před naším letopočtem vzniklo první ucelené dílo o toxikologii sepsané Nikandrosem z Kolofónu, další na něj navazovala.²⁵

20 VRCHOVECKÝ, Karel: Záhadné zbraně hrozí, 1. Vyd. Praha, Albatros 1975, s. 16.

21 PRYMULA, Roman: Biologický a chemický terorismus: informace pro každého, 1. vyd. Praha, Grada 2002, s. 20. ISBN 80-247-0288-6.

22 PITSCHMANN, Vladimír, et al.: Boj ohněm, dýmem a jedy: nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války, Kounice, Military System Line 2001, s.

61-62. ISBN 80-902669-2-4.

24 Tamtéž, s. 65.

25 Tamtéž, s. 66.

(21)

21

Vedle vojenského využití chemických látek se hojně rozvíjelo i užívání jedů v osobních a veřejných sporech. Jako první z odhalených případů travičství je označována série otrav významných římských občanů, jež byla připsána skupině zhruba dvaceti žen, které zabavené podezřelé látky označovaly za léky a samy je jako důkaz nevinnosti vypily a následně zemřely. V následném setření bylo zadrženo mnoho dalších společnic a až 170 jich bylo odsouzeno.

Jedním z nejoblíbenějších jedů byl arsenik. Jedná se o bílou práškovou látku rozpustnou ve vodě, kde je bez chuti a zápachu. Mezi slavnými rody je používaly na příklad rod Borgia a Medici. Svou oblibu si zachoval až do poloviny devatenáctého století, kdy se podařilo britskému chemiku vypracovat metodu průkazu arsenu v těle, která byla po něm pojmenována jako Marshova zkouška.²⁶

Na počátku středověku dochází k rozvoji ve výrobě otravných látek. Především pod vedením arabských přírodovědců byly dále rozvíjeny poznatky řeckých, egyptských, čínských a indických alchymistů. Díky objevu této nové alchymie byla rozvinuta řada standardních chemických výrobních postupů, na jejichž základě vznikaly mimo jiné kyselina sírová, dusičná, rtuť a arzenik. K devátému století se datuje vznik knihy, kterou napsal arabský chemik Abú Bakr Ahmad ibn Alí an-Nabatí al_Vahšíjá.

Kniha obsahuje soupis až 800 toxických receptur a je zde i uveden pokus o kategorizaci jedů podle způsobu použití a brány vstupu do organismu. Až na drobné výjimky zůstala toxikologie v zajetí magie.²⁷

Výraznou zbraní středověku byl řecký oheň. Dodnes není zcela jasný jeho původ. Různé polemiky hovoří o vzniku na počátku středověku, v souvislosti s narůstajícím vlivem islámu se objevil na hranici křesťanského a islámského světa v Byzantské říši. Jiné ale hovoří o jeho existenci už v šestém století před naším letopočtem. Princip řeckého ohně spočíval v nemožnosti uhasit jej vodou. Byla to tekutá zápalná směs, která při snaze uhasit jej vodou se jen více šířila. Mezi další výhody patřila jednoduchá manipulace při dopravě na cíl a masovost ničivého efektu,

78. ISBN 80-902669-2-4.

27 Tamtéž, s. 76.

(22)

22

jenž spočíval především v zápalném efektu, dále v dusivé a dráždivé reakci. Obzvlášť ničivého účinku dosahoval řecký oheň při použití na válečných lodích, kde byl vystřelován formou plamenometu na přídi lodi.²⁸

Přelomovým objevem ve středověku se stal v desátém století střelný prach. Na počátku byla objevená směs využívána výhradně v zábavní pyrotechnice, ve vojenství se prosadila až později. Vynález střelného prachu přispěl k vylepšení plamenometu, stal se součástí zápalného šípu a díky jeho existenci byla vyrobena první děla, která mohla být poháněná nejen lukem, ale i silou exploze. Mezi další nové zbraně se zařadily i ruční granáty, jednalo se o bambusové trubky nebo hliněné koule, které byly plněny střelným prachem, občas porcelánovými nebo železnými úlomky a opatřené dlouhým doutnákem. Dále také bylo hojně využíváno dýmotvorných a toxických granátů k vytváření kouřových clon k maskování vlastních jednotek nebo ke klamání nepřítele.²⁹

Teprve počátkem novověku přešla magická alchymie na úroveň vědy a byla vydána první učebnice chemie, kterou zpracoval Andreas Libau. Obsahovala dosavadní názvosloví a popisovala první funkční chemickou laboratoř.³⁰

Novověký výzkum bojových látek se ubíral směrem kombinování surovin, a to především kyselin, olejů a sloučenin, a vytváření tak nové chemické munice, která položila základy pro nejnebezpečnější zbraně, jako je na příklad sarin.³¹

V první polovině čtrnáctého století se již objevují zmínky o střelném prachu, který měli do Evropy zavést arabští učenci. První dílna na výrobu střelného prachu byla vybudována v roce 1340 v Augsburgu. Mezi první zmínky použití střelného prachu v boji se řadí bitva u Kresčaku³², kde padl český král Jan Lucemburský. Údajně zde

28 PITSCHMANN, Vladimír, et al.: Boj ohněm, dýmem a jedy: nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války, Kounice, Military System Line 2001, s.79 - 82. ISBN 80-902669-2-4.

29 Tamtéž, s. 88 - 89.

30 Tamtéž, s. 95.

31 Tamtéž, s. 104.

32 LE BEL, Jean: Bitva u Kresčaku, in: Staré francouzské kroniky, Přeložil Václav Černý, přeložil Jiří Konúpek, Praha: SNKLU, 1962, s. 187 – 192.

(23)

23

anglický král nasadil proti vojsku francouzského krále několik primitivních děl roundelades vystřelující šípy.³³

V rámci našeho území je z této doby znám případ, kdy oblehatelé Karlštejna v roce 1422 vrhali za hradby hradu sudy naplněné fekáliemi z pražských žump. Toto mělo prý za následek velmi silný zápach, z kterého obráncům padaly vlasy a zuby.³⁴

Chemický boj Evropanů se dále šířil i za moře. Za dob indiánských válek v Severní Americe, konkrétně v letech 1763 – 1767, rozšířil britský důstojník kapitán Ecuyer mezi indiány přikrývky infikované virem neštovic.³⁵

Boj ohněm, dýmem a jedy považoval za správnou cestu i renesanční umělec Leonardo da Vinci. Sám sepsal kolem sedmi set stránek deníku, který obsahoval návrhy na stavbu válečných strojů, použití zápalných raket a arsenikálních dýmů při dobývání pevností. Dále zkoumal možnost otrávit plody ovocných stromů podáním přes kořeny nebo také vynalezl způsob ochrany proti účinkům dýmu, a to navlhčeným ubrouskem, který kladl před dýchací cesty. Tato metoda byla dále rozvinuta v období první světové války.³⁶

V době osvícenství si chemie na vědecké úrovni definitivně vydobyla své místo.

Oprostila se od alchymistických pokusů a hypotéz. Hoření bylo vysvětleno jako chemický děj, dále došlo k vynálezu prvního uměle připraveného kyslíku a byly objeveny i první hrubé principy atomové teorie.³⁷

Ke konci osmnáctého století byly poprvé použity v rámci Velké francouzské revoluce vojenské vzdušné síly. Teplovzdušné balony sloužily prozatím jen pro průzkum bojiště. Od poloviny devatenáctého století začaly být využívány k bombardování nepřítele zápalnými látkami. Mezi nové zápalné látky zavedla Francie

33 PITSCHMANN, Vladimír, et al.: Boj ohněm, dýmem a jedy: nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války, Kounice, Military System Line 2001, s. 96 - 98. ISBN 80-902669-2-4.

34 VRCHOVECKÝ, Karel: Záhadné zbraně hrozí, 1. Vyd. Praha, Albatros 1975, s. 24.

100-101. ISBN 80-902669-2-4.

37Tamtéž, s. 104.

(24)

24

fosfor. Arabským alchymistům byl sice znám už od dvanáctého století, ale Evropané jej objevili až koncem sedmnáctého století.

V neposlední řadě se výzkum věnoval ochraně proti toxickému dýmu. Výzkum se zakládal na prostředku na ochranu proti toxickému dýmu, z jehož konstrukce se později vyvinul izolační přístroj. Mezi dalšími formami ochrany byl počátkem devatenáctého století sestrojen prototyp potápěčského skafandru, zásobovaného vzduchem z paluby lodě.³⁸

5 PŘEDPOKLADY PRO MODERNÍ CHEMICKOU VÁLKU

Na přelomu moderních dějin přišla revoluce ve vojenství. Díky Velké francouzské revoluci, která dovršila změnu z feudálního zřízení na kapitalistické, se dostaly v důsledku branné povinnosti na bojiště velké masy vyzbrojeného lidu.

S rozšiřováním armád se zákonitě musely vynalézt i efektivnější způsoby útoků.

5.1 Využití kyanovodíku

V Anglii se objevil návrh na využití granátů plněných kyanovodíkem. Účinky kyanovodíku znali už dávní Egypťané, ale až v osmnáctém století se jej podařilo švédskému experimentátoru Carlu Wilhelmu Scheelemu poprvé připravit a popsat.

Formy využití se rozvíjely přes funkci v zemědělství proti škůdcům apod., ale své uplatnění nalezl především jako smrtící bojová otravná látka. Poprvé byl masově vyzkoušen francouzskou armádou v době první světové války. Dále byl používán jako popravčí prvek do plynových komor v Americe, ale také figuroval v přípravku Cyklon B, který používali nacisté ve svých plynových komorách.³⁹

5.2 První pokusy o využití moderního chemického boje

Moderní dějiny nespočívaly jen v objevování nových chemických zbraní, ale zkoumaly třeba i zákonitosti těch úplně nejstarších, jako byl oheň. Zhruba v polovině

38PITSCHMANN, Vladimír, et al.: Boj ohněm, dýmem a jedy: nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války, Kounice, Military System Line 2001, s.

108. ISBN 80-902669-2-4.

39 Tamtéž, s. 111-113. ISBN 80-902669-2-4.

(25)

25

devatenáctého století bylo zjištěno, že oxid uhelnatý, jenž toxický dým obsahoval, se váže na hemoglobin, který pak nemůže plnit svou funkci okysličování celého těla.⁴⁰

Mezi prvními válkami moderních dějin, kde měl být využit velký chemický útok, byla Krymská válka. Angličané plánovali použít proti nepříteli oxid siřičitý.

Návrh však neprošel s odůvodněním, že čestný protivník podobné zbraně použít nemůže. Pravděpodobně se však nejednalo pouze o anglickou čest, ale ani povětrnostní podmínky nenahrávaly podmínkám pro správné provedení útoku, který by tak mohl mít nepředvídatelné následky.

Za další mezník se dá považovat americká občanská válka. Právě kvůli této válce byl vydán předpis⁴¹ pro polní armádu, který se dá považovat jako první světový moderní vojenský předpis týkající se použití toxických látek ve válce. Mimo jiné bylo v řádu zakázáno využívat jedu k zamoření studní, potravin nebo zbraní.

5.3 Nové objevy na poli chemického boje

Mezi významné objevy na poli chemického boje devatenáctého a dvacátého století lze mimo jiné zařadit výzkum chloru, objev fosgenu, sarinu, tabunu a konstrukce prototypu moderních ochranných masek a také velmi významný objev sloučeniny bis (2chlorethyl) sulfid,⁴² později nazývaný podle svého nejznámějšího užití v bitvě první světové války yperit.⁴³

Britský dělostřelecký důstojník William Congreve se ke konci osmnáctého století nechal inspirovat indickým výzkumem raketových zbraní, jelikož Indie v druhé polovině osmnáctého století disponovala speciálním raketovým sborem, jako jedním z nejmodernějších vojenských útvarů tehdejší doby. Jejich rakety však stále nebyly

114. ISBN 80-902669-2-4.

41 LIEBER, Francis: Instructions for the government of armies of the United States in the field: originally issued as General Orders no. 100, Adjutant General's Office, 1863: Guerrilla parties considered with reference to the laws and usages of war : written at the request of Major-General Henry W. Halleck.

Online, [vid. 2018-06-02], dostupné z

https://archive.org/stream/governarmies00unitrich#page/18/mode/2up

43 PITSCHMANN, Vladimír, et al.: Boj ohněm, dýmem a jedy: nejstarší historie vojenského použití chemických a zápalných látek a vznik moderní chemické války, Kounice, Military System Line 2001, s.119. ISBN 80-902669-2-4.

(26)

26

plněny chemickou bojovou hlavicí. K sestrojení nové verze rakety, jejíž hlavice byla plněna zápalnou směsí. Význam pro vedení chemického boje si raketové zbraně osvojili zhruba až po 100 letech, před vypuknutím druhé světové války. V této době postupně přicházelo na svět plno dalších chemických sloučenin s různě závažnými následky při kontaktu. Chemické bojové prostředky přestaly být výbavou pouze armádních jednotek, ale některé našly své uplatnění i v policejní výstroji nebo také u personálu věznic. Jeden příklad za všechny je tak zvaný pepřový sprej, jenž obsahuje především výtažek z cayennského pepře a je hojně využíván dodnes jak ozbrojenými složkami, tak civilisty.⁴⁴

Na přelomu devatenáctého a dvacátého století se uskutečnily Haagské konference, kde byla řešena problematika použití chemických bojových prostředků v bitvách. Výsledkem byla deklarace, jež zakazovala použití střel, které měly za úkol pouze šířit jedovaté plyny. Spojené státy deklaraci nepodepsaly.⁴⁵

6 VZNIK MODERNÍ CHEMICKÉ VÁLKY

V rámci první světové války byla stále v platnosti Haagská deklarace, kterou byla drtivá většina válčících národů svázána. Avšak první světová válka je považována za válku totální, co se týče v použití chemických zbraní.

6.1 První užití chemických látek v celosvětovém konfliktu

Francie je považována za údajně první mocnost, která zakázanou bojovou látkou zaútočila. Jako první sáhla po bojových chemických látkách, když v srpnu 1914 použila proti německým vojákům ethylbromacetat. Tato látka má rovněž velmi smrtící účinek, ovšem jen ve velkých koncentracích a dávkách. Francouzská armáda tento bojový prostředek plnila do puškových nábojů o ráži 26 mm. Každý náboj obsahoval celkem 19 ml ethylbromacetat. Toto množství nepředstavovalo smrtící hrozbu. Nedošlo ani k výraznému ochromení nepřítele. Francouzská armáda proto od tohoto způsobu použití

123 – 124. ISBN 80-902669-2-4.

45 Tamtéž, s. 126.

(27)

27

ethylbromacetat upustila.⁴⁶ Pozdější alibismus za použití chemických látek byl odůvodněn tak, že se jedná pouze o odvetu.⁴⁷

Německá armáda ovšem s nasazením bojových chemických látek příliš neotálela. V říjnu 1914 použila o-dianisidin, kterému se přezdívá kýchací prášek. O- dianisidin dráždí dýchací cesty. Jedná se o prášek, který byl přidáván zejména do dělostřelecké munice. V okamžiku exploze byl pak prášek rozprášen po bojišti.⁴⁸

Z počátku první světové války připomínaly chemické útoky formu „pokus - omyl“. Vojenští odborníci se snažili přijít na vhodnou formu, konzistenci, odolnost chemických látek, aby byl útok bojovým plynem na nepřítele co nejefektivnější. V této době byl zaveden první plamenometný oddíl.⁴⁹

6.2 Bitva u Ypres

Z touhy upustit od pouhých neúčinných pokusů se německá armáda inspirovala ze starověku a začala s testováním vlnových útoků. K útoku bylo použito ocelových lahví, které byly naplněny chlórem a opatřeny vypouštěcím ventilem. Za příznivého větru byl pak chlór vypouštěn na nepřátelské postavení. Díky momentu překvapení a vysoké koncentraci bojové látky měl tento postup až 90% účinek.⁵⁰

Nejznámější užití tohoto útoku zaznamenalo v první světové válce belgické území u města Ypres, podle kterého byla bojová látka pojmenována Yperit. Německá armáda měla na místě k dispozici třicet tisíc ocelových lahví plněných chlórem. Během čekání na příznivý vítr se stávalo, že při útocích bývaly některé lahve poškozeny a došlo k uvolnění plynu, kterým byli otráveni němečtí vojáci. Posléze se jim začalo dostávat ochranných prostředků dýchacích cest. Dne 22. dubna nastaly příhodné povětrnostní

46 DURDIAK, Jaroslav, et al.: Zbrane hromadného ničenia – aktuálna bezpečnostná hrozba, 1. vyd.

Bratislava, Ministerstvo obrany SR 2005, s. 139. ISBN 80-88842-76-X.

133-135. ISBN 80-902669-2-4.

48VIRGLEROVÁ,Kateřina: Historie a současnost chemických zbraní, Brno, Bakalářská práce. Vysoké učení technické v Brně 2011, Vedoucí práce Ing. Otakar Jiří Mika, CSc. s. 13.

137-140. ISBN 80-902669-2-4.

50 Tamtéž, s. 142.

(28)

28

podmínky a na nepřátelskou armádu bylo vypuštěno celkem 180 tun chloru. Útok trval zhruba 35 minut. Němci donutili nepřátelskou armádu k ústupu až o 4 km do týlu. Útok byl sice silný, ale ne natolik, aby byl schopný ovlivnit směřování války. Měl spíše symbolickou hodnotu a přispěl k dalšímu rozvoji chemického boje a pohledu na něj.⁵¹

Co se týče statistiky účinku útoku Yperitem, nikdy nebyla plně stanovena.

Existuje více údajů, které nejsou jednotné. Různé zdroje hovoří o 7000 zasažených a 350 mrtvých, ale také třeba o 15 000 zasažených a 5000 mrtvých.⁵²

K největšímu použití plynu pak došlo ve dnech 19. a 20. října 1915, kdy německá armáda použila těžko představitelných 550 tun chlóru, který byl napuštěn do 25 000 lahví. Snažila se tak zvrátit bitvu u Remeše.⁵³

Německá armáda nebyla v používání chemických látek v boji ovšem osamocena.

Již 23. září 1915 použila anglická vojska rovněž chlór na západní frontě u Loos. Lze konstatovat, že všechny strany válečného konfliktu používaly či zkoušely použít chemické zbraně. Někteří častěji a jiní, jako Rusové, pouze jednou.

Vlnové útoky nebyly jediný způsob, jak dopravit bojové chemické látky na určený cíl. Dalšími způsoby bylo dělostřelectvo či letectvo. V případě dělostřelectva byly používány zejména granáty naplněné fosgenem a difosgenem.⁵⁴

První světová válka znamenala skutečně první masové nasazení bojových otravných látek v historii. Americký plukovník A. M. Prentiss uvádí v knize Chemicals in War,⁵⁵ že během Velké války bylo chemickými zbraněmi zasaženo celkem 1 203 655 osob, z toho 91 198 na následky použití těchto zbraní zemřelo. K tomu je ještě potřeba

143 – 146. ISBN 80-902669-2-4.

52 Tamtéž, s. 146.

53 CVACHOVÁ, Aneta: Podíl bojových otravných látek na zdravotnických ztrátách v první světové válce, in: Vojenské zdravotnické listy, roč. LXXIV, 2005 č. 2, s.72. ISSN 0372-7025.

140. ISBN 80-902669-2-4.

55PRENTISS, Augustin Mitchell: Chemicals in War; A Treatise on Chemical Warfare, 1. vyd. New York and London, McGraw-Hill Book Company Inc. 1937, s. 268.

(29)

29

připočítat i velké množství vojáků, kteří následkem použití chemických zbraní měli trvalé následky na svém zdraví.

6.3 Protichemická ochrana

V důsledku chemického útoku u Ypres se stal chemický boj všeobecně respektovaným a masový prostředkem s nutností zavedení adekvátní protichemické ochrany. Začaly vznikat celé organizace, úřady, instituce a školy, které se zabývaly útočným a obranným výzkumem chemických bojových prostředků a chemií vůbec.⁵⁶ Samozřejmě i v rámci vojenských struktur vznikaly speciální útvary pro chemický boj, jako byla na příklad britská plynová služba. ⁵⁷

Jak jsem již zmínila v předchozím odstavci, jedním z důsledků použití yperitu bylo zavedení protichemické ochrany. Taková ochrana spočívala v používání ochranných masek, prostředků ochrany těla, prostředků kolektivní ochrany na bázi protichemických úkrytů, včasné detekci bojových otravných látek, vyhlášení chemického poplachu a odmoření zasažených vojáků, techniky nebo terénu. Na těchto základních principech ochrany jsou postaveny všechny moderní armády na konci dvacátého století. ⁵⁸

Co se týče osobní ochrany, výzkum byl zaměřen především na ochranné masky a dále pak na ochranné pláště. Ve výzkumu kolektivní ochrany probíhaly pokusy o zastavení vlnových útoků pomocí vlastních ohňů, jejichž dým měl strhnout vlnu bojového plynu. Ty však nebyly dostatečně účinné během dlouhotrvajícího útoku, docházel podpalový materiál a vlivem žáru vznikaly i závady na ochranných maskách, které tím byly znehodnoceny k plnění svého účelu. Vedle ohňů vznikaly speciální hermeticky uzavřené úkryty. ⁵⁹

Důležité také bylo včasné poznání, že nastal chemický útok, a identifikování užité bojové látky. K tomu sloužil především zrak a čich, dále pak použití technických

150. ISBN 80-902669-2-4.

57Tamtéž, s. 150-152.

58Tamtéž, s. 165.

59Tamtéž, s. 166-168.

(30)

30

prostředků a detektorů. Formy detekce nevyužíval pouze protivník, ale i útočník. Němci natírali lahve s yperitem tzv. detekčním nátěrem, ten při styku s kapalným yperitem měnil barvu. Mohli si tak být jisti neporušeností obalu. ⁶⁰

V neposlední řadě měli pro detekci bojových látek nezastupitelnou roli různí živočichové. Na příklad známí kanárci, kteří byli využívání na zjištění přítomnosti oxidu uhelnatého, dále pak kočky, jež jsou citlivé na fosgen, nebo třeba slimáci a šneci reagující na yperit.⁶¹

Na závěr této kapitoly stojí za zmínku snahy o znovuzavedení a dodržování zákazu vojenského užívání chemických a biologických zbraní. Poprvé od první světové války k tomu došlo v roce 1925 v Ženevském protokolu. Ten však i přes svou existenci nezabránil dalším výzkumům a následnému použití chemických zbraní pro masové vyvražďování v rámci říšských koncentračních táborů za druhé světové války Cyklonem B, který plnil svou funkci v plynových komorách.

Nejen Němci vedli výzkum chemických zbraní, ale také další státy, mezi nimiž především Američané měli svůj výzkum velmi propracovaný.

Zvláštní svědectví přináší regionální týdeník Cesta míru z Liberce. V sedmém čísle prvního ročníku z roku 1952 je uveden článek o spolupráci amerických výzkumníků s japonskými generály, kteří měli figurovat jako organizátoři bakteriologické války proti Sovětskému svazu. Článek má být krátkým výtahem výslechu obviněného, jistého Nisi, který podává informace o testování na lidech, konkrétně o pokusech se zmrazováním. Říká, že ve 20 stupňovém mrazu vyvedli vězně, jež nechali oblečené v teplém oděvu, ale bez rukávů. Pomocí ventilátorů a umělého větru jim byly ruce zmrazovány, dokud se po poklepání na zmrzlé ruce hůlkou neozval zvuk připomínající zvuk klepání na prkénko. Dále uvádí, že se tyto testy prováděly v souvislosti s budoucí válkou vedenou proti SSSR. ⁶² Ovšem jak moc je či není článek založený na skutečných událostech, je otázkou. Nicméně nehledě na výpovědní hodnotu

169 – 170. ISBN 80-902669-2-4.

61 Tamtéž, s. 170.

62 Cesta míru: týdeník krajského výboru Komunistické strany Československa v Liberci, roč. 1, 1952, č. 7, Liberec, KV KSČ, Str. 7, ISSN: 0411-6364.

(31)

31

článku jako takovou, je zde patrné, že chemický boj byl tématem zasahujícím širokou veřejnost.

Ale i po druhé světové válce bylo nespočet konfliktů, kde figurovaly různé chemické či biologické látky, například válka ve Vietnamu, kdy americká armáda zavedla použití herbicidů k ničení vegetace, dále pak psychoaktivní látky BZ. Ani SSSR až do roku 1991 nebyl pozadu a soustředil se primárně na zavedení jaderných zbraní.

V praxi to znamenalo i upozadění dosavadních zbraní chemických, díky čemuž se k nim usnadnila cesta i pro menší státy.⁶³

Zatím poslední snaha o korigování vývoje, výroby, hromadění, použití a ničení chemických a biologických zbraní pochází z roku 1997, kdy vstoupila v platnost Smlouva o zákazu chemických zbraní.⁶⁴

7 HISTORIE CHEMICKÉHO VOJSKA NA NAŠEM ÚZEMÍ

Historie chemického vojska na našem území se začíná psát krátce po založení Československa. Zkušení vojáci a velitelé si uvědomovali, jakou úlohu sehrály chemické látky na bojištích právě ukončené války, a správně odhadli, že budoucí válečné konflikty již nebudou rozhodovat pouze zbraně konveční, ale i zbraně chemické. Představitelé Československé armády dlouho neváhali a 15. září 1919 rozhodl Hlavní štáb československé armády o založení Referátu pro plynovou službu.⁶⁵ V roce 1919 rovněž došlo k vytvoření zkušební, skladové a opravárenské jednotky, která byla pověřena shromáždit dostatek ochranných materiálů.⁶⁶

Úkolem tohoto Referátu bylo zajistit vybavenost armády patřičnými prostředky pro boj a ochranu proti chemickým zbraním. Je nutné podotknout, že z počátku se nejednalo o lehkou práci. Vybavenost Československé armády například ochrannými

175-176. ISBN 80-902669-2-4.

64 Tamtéž, s. 175-176.

65 KUBÁNEK, Vladimír: Historie chemického vojska: (1919-2009), Brno, Tribun EU 2010, s.12.ISBN 978-80-7399-908-7.

66 Historie chemického vojska, [online], [vid. 2018-01-03], dostupné z: http://cbrn- liberec.army.cz/historie-chemickeho-vojska

(32)

32

plynovými maskami byla velmi špatná. Československá armáda používala zejména

plynové masky a další ochranné pomůcky po armádě

rakousko-uherské, ale také pomůcky francouzské či německé.⁶⁷ Často se ovšem jednalo už o zastaralé či poškozené věci. Až později začala Československá armáda používat ochranné masky, které byly vyráběny v Československu. Konkrétně již v roce 1921 schválil Ústav pro plynovou službu prototyp československé ochranné masky vycházející konstrukčně z francouzského typu ARS. Tato maska byla do výzbroje Československé armády zaváděna od roku 1923, a to pod označením ochranná maska vz. 23.⁶⁸

7.1 Výcvik a školení

Ústav pro plynovou službu, který byl roku 1919 zřízen v Olomouci, byl roku 1925 přejmenován na Vojenský chemický ústav a zastával úlohu výcvikového a školicího střediska.⁶⁹

Jak je již zřejmé, chemické vojsko vyžaduje speciální přípravu a dokonalou znalost používaných látek a techniky. I toto se v Československé armádě velmi intenzivně řešilo a armáda dbala na velmi precizní přípravu celého mužstva. V první řadě byla příprava vojáků na situace použití chemických zbraní svěřena Ústavu plynové služby, později tedy Vojenský chemický ústav. Školení probíhalo v kurzech o délce 14- 28 dnů a jejich účastníci se učili nejen používání ochranných pomůcek a další techniky, ale i o chování chemických látek v prostředí a o jejich účincích na člověka. Absolventi těchto kurzů byli přiřazováni k plukům a praporům jako plynoví důstojníci a instruktoři.⁷⁰ V roce 1937 pak bylo zřízeno chemické učiliště v Olomouci. Výuka protichemické přípravy a patřičný výcvik vojáků samozřejmě probíhal přímo u jednotlivých útvarů.

67 KUBÁNEK, Vladimír: Historie chemického vojska: (1919-2009), Brno, Tribun EU 2010, s.12. ISBN 978-80-7399-908-7.

69 KUBÁNEK, Vladimír: Historie chemického vojska: (1919-2009), Brno, Tribun EU 2010, s.16. ISBN 978-80-7399-908-7.

70 Tamtéž, s. 17.

(33)

33

Po válce bylo obnoveno i Chemické učiliště v Olomouci. Osnovu učiliště pro rok 1948/1949 zahrnovaly tyto předměty: Atomové zbraně, Biologické prostředky, Použití látek otravných, Zpravodajství a asanace, Udržování a skladování materiálu ZBP, Obranné zpravodajství, Použití látek dýmotvorných a zápalných, Ochrana proti ZBP, Tělesná výchova, Aplikační cvičení a Mravně politická výchova.⁷¹

Z výše uvedeného je patrné, že vojenské školství v oboru použití nekonvečních zbraní rozhodně nezahálelo, když už tři roky po válce byla do učebních osnov zavedena i kapitola o atomových zbraních. Je rovněž zjevné, že předmětem nebyly už jen chemické látky, ale obecně zvláštní bojové prostředky (ZBP).

Místo výuky a přípravy specialistů pro použití chemických i jiných nekonvenčních zbraní se pak několikrát ještě měnilo a přesouvalo po celém Československu, stejně tak se měnily názvy institucí tuto výuku zaštiťující. Co se však neměnilo, byla vysoká kvalita absolventů na všech úrovních vzdělávání, a proto chemické vojsko, ať už Československé lidové armády, případně následně Armády České republiky, vždy patřilo k velmi dobře připraveným.

7.2 Vznik chemického vojska

První skutečná chemická jednotka určená pro boj s chemickými zbraněmi byla zřízena roku 1935 a šlo o 401. dělostřelecký oddíl v Olomouci, jehož úkolem bylo odmořování, zamořování, zadýmování a používání otravných látek pomocí plynometů.⁷²

Československá armáda si plně uvědomovala potenciál chemických zbraní, a tak patřilo Československo spolu s Francií, Itálií, USA, Polskem, Sovětským svazem a Německem ve třicátých letech dvacátého století ke státům, které nejen řešily ochranu proti případnému útoku pomocí chemických zbraní, ale připravovaly se i na provedení útoku z jejich strany.⁷³

71 KUBÁNEK, Vladimír: Historie chemického vojska: (1919-2009), Brno, Tribun EU 2010, s. 73 - 75.

ISBN 978-80-7399-908-7.

73 KUBÁNEK, Vladimír: Historie chemického vojska: (1919-2009), Brno, Tribun EU 2010, s. 38, ISBN 978-80-7399-908-7.

(34)

34

Představitelé Československé armády a její nejvyšší velení si dobře uvědomovalo, že je potřeba organizovat nejen obranu před útokem chemických zbraní, ale i připravovat útok odvetný. Tento názor nakonec patřiční představitelé prezentovali i v roce 1925 v Ženevě, kde se jednalo o odzbrojování. O tom, že Československo použití chemických zbraní v případném konfliktu nepodceňovalo, svědčí i průmyslové zázemí pro výrobu chemických zbraní a velké muniční sklady pro jejich uložení. V roce 1939 však získala německá okupační armáda v Československu 112 tun otravných látek právě z těchto skladů.⁷⁴

Po roce 1945 byly poznatky o používání chemických látek pro boj stále větší.

S tím rostly nároky kladené na vojáky, kteří by zbraně měli používat. To nakonec vedlo až k založení samostatného chemického vojska v rámci Československé lidové armády, které vzniklo nařízením k 1. listopadu 1949 jako vojsko zvláštních bojových prostředků a k 1. lednu 1950 bylo přejmenováno na Chemické vojsko.⁷⁵

Prvním náčelníkem chemického vojska byl jmenován generálmajor František Jarolím. Mezi základní úkoly nově vzniklého chemického vojska bylo stanoveno provádění chemického průzkumu, odmořování terénu, výstroje, výzbroje a osob, použití dýmu k zastírání činnosti vojsk, použití lehkých a těžkých plamenometů k podpoře vojsk, zabezpečení celé armády chemickým materiálem.⁷⁶ Co se týče úkolů protiatomové ochrany, ty byly začleněny do struktur činnosti až v roce 1952.

7.3 Založení chemického vojska v Liberci

Historie chemického vojska v Liberci se začala psát v roce 1952, kdy byl k 1.

listopadu zřízen 105. plamenometný prapor. Tento prapor vznikl reorganizací třetích rot 101. a 103. chemického praporu, kdy byly tyto roty přesunuty do Liberce a již výše zmíněný 105. plamenometný prapor zahájil svou činnost k 26. listopadu 1952. V roce 1954 byl 105. plamenometný prapor přejmenován na 105. ohňometný prapor.⁷⁷ V roce

74 KUBÁNEK, Vladimír: Historie chemického vojska: (1919-2009), Brno, Tribun EU 2010, s. 37 - 45, ISBN 978-80-7399-908-7.

75 Tamtéž, s. 80.

76 Tamtéž, s. 82.

77 Historie vojsk v Liberci, [online], [cit. 2018-01-03], dostupné z: http://cbrn-liberec.army.cz/historie- vojsk-v-liberci