Obsah 1 Úvod

(1)

7

Obsah

1 Úvod ... 9

1.1 Úvod do tématu ´´Tradice v Nás´´ ... 9

2 Zapiastková technika ... 10

2.1 Pletení na formě ... 10

3 Vyšívání ... 11

3.1 Ruční výšivka ... 11

3.2 Historie lidové výšivky ... 12

3.3 Strojové vyšívání ... 13

4 Sublimační tisk ... 16

4.1 Sublimační tisk na bavlnu ... 16

5 Popis stylizace výšivek ... 18

6 Popis realizace výšivek ... 20

7 Postup při výrobě věnců ... 22

8 Střihová inspirace siluety krojů ... 24

9 Použité materiály ... 26

9.1 Bavlna ... 26

9.2 Vlna ... 26

9.3 Len ... 26

10 Návrhy ... 27

11 Charakteristika modelu 1 ... 31

11.1 Technický nákres a popis modelu 1 ... 31

12.2 Košile ... 32

12.3 Kalhoty ... 33

(2)

8

14.2 Košile ... 35

14.3 Kalhoty ... 36

16 Fotodokumentace ... 38

17 Závěr ... 56

18 Seznam použité literatury ... 57

(3)

9

1 Úvod

1.1 Úvod do tématu ´´Tradice v Nás´´

Hlavním inspiračním zdrojem této bakalářské práce´´Tradice v Nás´´ je svět kouzelné babičky, která žila daleko v horách ve své chaloupce, kde pekla ty nejlepší a nejsladší koláčky. Malovala ty nejhezčí obrázky a vyšívala motivy, které jí ožívaly pod rukama.

Právě tyto staré výšivky se staly hlavním inspiračním zdrojem celé práce, kterou chtěl autor posunout v čase. A však neztratit ducha a malebnou krásu již zmíněných výšivek a celého kouzelného světa, který vnímáme pouze tehdy, když jsme malý.

Celá práce nemá působit naivně ale cílem je vyvolat vzpomínky a poukázat na určité duchovní věci v lidové tvorbě, řemesel a vůbec celém umění. A to z toho důvodu, že vše vychází právě z tradice, kterou si předávají lidé z generace na generaci.

Na základě těchto poznatků bylo zhotoveno pět modelů. Tři dámské a dva pánské. Každý má svou filozofii a účel. Hlavním cílem bylo zahrnout do kolekce, jak část historickou, tak současnou. Proto se celá kolekce model od modelu vyvíjí z tradiční formy (lidové) až po tu současnou, která je pouze lehce inspirovaná lidovým oděvem a obsahuje nositelné prvky každodenního života.

V kolekci se objevují techniky strojového vyšívání inspirovaného ručním vyšíváním, sublimační tisk, manžety provedené zapiastnikovou technikou a aranžování textilních doplňků v podobě květin, které tvoří ozdobné věnce.

(4)

10

2 Zapiastniková technika

2.1 Pletení na formě

Zapiastniková technika, které také říkáme pletení na formě, se v základu podobá pletení košů a rohoží. V Evropě se vyskytovaly rohože pletené touto technikou z trávy a rákosí již v neolitu. Jako textilní technika je pletení na formě v Evropě známé jen v oblasti Karpat, a to u západních Slovanů na území Čech, Slovenska a Polska.[1]

Do současnosti se touto technikou vyrábí krojové součásti a doplňky v Beskydech, Bílých Karpatech, Nízkých a Vysokých Tatrách. Byly to palcové rukavice, bačkory a čepice. Na Slovensku ´´zapiastky´´ (nátepničky-odtud slovenský název techniky)[1]. Jedná se o válcovité doplňky krojů, které se navlékaly na ruce, nohy, hlavu. Nejčastěji však na předloktí. Tyto zapiastniky však nemají pouze estetickou funkci ale i praktickou. Do zapiastniků se zastrkávají dlouhé a široké rukávy pánské haleny. Jeden z mnoha

historických pramenů uvádí původní funkci zapiastniků, předtím než se staly tradičním zdobným, krojovým doplňkem, jako nezbytnou ochranu mužů pracujících v lese.

Zapiastniky je chránily před úrazem od sekyry a také sloužily pro osušování potu. Jelikož, se vyráběly z vlněných přízí, byly velice savé. Na běžnou práci byly v režných barvách a však na slavnosti v těch nejpestřejších. Do současné podoby zapiastniků, které se

v určitých místech Slovenska stále vyrábějí a nosí, se však dostaly i barvy, jako reflexní žlutá či růžová.

Základním principem tohoto pletení na formě je oplétání osnovních nití v jedné řadě současně dvěma útky, přičemž se tyto dva útky mezi sebou za každou osnovní nití vzájemně obtáčejí. [1] Na osnovu se používala tlustší lněná příze, tenký provázek, hrubá vlněná příze kombinovaná někdy i s kravskou srstí, dvojmo sesoukaná. Útek býval vždy vlněný.

Ornamenty vznikající pletením na formě jsou určovány technikou a barvou útku, který osnovu úplně kryje. Prameny se mohou skrucovat buď v několika řadách nad sebou na jednu stranu. Například stále vpravo, nebo se mohou skrucovat v jedné řadě vpravo, v druhé vlevo. Střídáním pramenů dvou barev stále nad sebou se vytvářejí obdélníčky nebo čtverečky. Ze čtverečků je možné skládat různě velké šachovnice. Posouváním jednosměrně kroucených pramenů dvou barev o jednu osnovní nit jedním směrem a po několika řadách směrem opačným, vzniká vzor rybí kostry. [1]

(5)

11

3 Vyšívání

3.1 Ruční výšivka

Vyšívání je textilní technika, která zdobí či spojuje podkladový materiál. Jako například, různé textilie, kůže či papír. Pro každý národ má jiný charakter, barevnost či

ornamentálnost. Touto technikou lze vyjádřit krásný obraz, ale také poskytnou informaci o tom, odkud pochází dotyčný člověk. Jako například u lidových krojů. Kde výšivka doplňuje informativní funkci kroje, který říká, zda si žena může vzít jí vybraného muže či ne.

Vyšívání jako takové má historii starou několik tisíc let. Například v Číně bylo vyšívání známé od Pravěku. O několik let déle v Indii a Evropě. Cca 3600 let staré nálezy. Velice vyspělou kulturu vyšívání měly říše Babylón, Egypt, Řecko a Řím. Nejstarší dochovanou památkou je nástěnný koberec z francouzského Bayeux z 11. století. Je to sedmdesát metrů dlouhý vyšívaný příběh normanské invaze do Anglie.[2]

Na našem území výšivka existovala již v 10. a 11. století. Vyhotovovala se v klášterních dílnách, pro duchovní hodnostáře, jako zdobené součásti kněžských rouch. A však později i pro světské prostředí.

Největší rozkvět přišel v období Renesance. S rozvojem měst se zakládaly cechy mužů, kteří vyšívali dracounem což je přírodní vlákno omotané zlatem či stříbrem. V tomto údobí můžeme také říci, že vznikaly s nadsázkou malé manufaktury na tuto ruční

techniku. Feudálové zakládali na svých panstvích veliké množství dílen, kde zaměstnávali poddanské ženy, které vytvářely hojné počty vyšívaných oděvů, doplňků či tapisérii.

Největším odběratelem byla církev.

Obr. 1 nástěnný koberec[2]

(6)

12

A však, nejen ženy z vrstev poddaných holdovaly tomuto řemeslu. Mnoho žen ze šlechtických rodů či samotné královny propadly tomuto krásnému řemeslu. Například Eliška Přemyslovna či sama Marie Terezie ve volných chvílích vzaly jehlu a popustily uzdu své fantazii, při vytváření dokonalé výšivky či tapisérie.[2]

3.2 Historie lidové výšivky

Detailní zmínky o výšivkách mimo šlechtické a duchovní kruhy máme až z 15. a 16.

století. Kdy měšťanky začaly nosit vyšívané zástěry. Tato výšivka se nacházela v dolním okraji zástěry, kde tvořila, černý či pestrobarevný lem. Nejen zástěra, však byla touto technikou zdobena ale i například předmět každodenní potřeby, jako je kapesníček.

Kapesníček byl nezbytným doplňkem k oděvu, a proto musel být patřičně vyzdoben.

Výšivka měla také funkci účelnou a velice praktickou. Prodlužovala životnost textilie v namáhaných místech, jako jsou například límce či rukávy.

Zlaté období ve zdobení oděvů obyčejných lidí přišlo až v 17. a 18. Století. Právě i z tohoto období máme hmatatelné doklady, které zachycují již lidovou výšivku. V podobě dokumentů a obtisků oděvů v hlíně. Díky těmto záznamům víme, že hlavním inspiračním prvkem byla a vždy bude příroda, která byla doplněna o prvky každodenní potřeby, jako jsou například zbraně či potřeby řemeslníků.

Obr. 2 Ruční výšivka čápa

(7)

13

V roce 1820 prudce zasáhl do lidového vyšívání vynález vyšívacího stroje. Již v této době stroj uměl veškeré druhy stehů, kromě uzlíčkového. Během celého 19. Století prodělaly kroje a výšivky prudký vývoj, který byl jak ku prospěchu, tak samozřejmě i ne. Zhruba od toho období mnozí badatelé počítají začátek úpadku lidového kroje.

Znovu vzkříšení lidové výšivky, jako ruční techniky přišlo až v osmdesátých letech 19.

století. A to díky profesoru Josefu Klvani, který razil heslo, že škola má povinnost si všímat tradice v místě. Od konce 19. století se tak objevovaly znaky lidovou výšivku zdokumentovat a očistit od novodobých inovací. [3]

3.3 Strojové vyšívání

Bohužel přesný rok vynálezu vyšívacího stroje nemůžeme určit, jelikož zdroje se liší v rozmezí deseti let.

Můžeme ale říci, že vyšívací stroj vynalezl v letech 1820 až 1829 Alsatian Joseph Heilman z Francie. Stroj dokázal napodobit ruční vyšívání ale ne zcela jej okopírovat. I tak ale vznikaly krásné vzory a tvary, které měli své kouzlo.

Pan Heilman však zvolil obrácený postup vyšívání. Stroj vyšíval téměř totožně jako člověk ale s rozdílem, že se nepohybovala jehla nýbrž podkladový materiál

v požadovaném směru tak, aby vytvořil zadanou výšivku. Pro upřesnění jehla se pouze pohybovala ve směru nahoru a dolů, ne však do stran.[4]

Tento vynález způsobil hotovou revoluci ve výrobě a distribuci. Díky velikému zrychlení se výšivky staly výrazně levnějšími. Proto, se mohl tento žádaný o dosud velice nákladný artikl dostat mezi širší spektrum lidí. Nyní si mohli výšivky dopřát i lidé z nižších vrstev.

Díky této modernizaci výšivky pronikly i do reklamního průmyslu, který je velice chytře podpořil.[4]

Během let vyšívací stroj prošel postupnými modernizacemi a člověk byl dokonale nahrazen počítačem a chytrým softwarem, který vše udělá za nás. V současné době tyto stroje dělíme na dva druhy. A to jedno jehlové a více jehlové. Stroje jedno jehlové slouží k vyšívání především stehem křížkovým a pouze jednou barvou. Více jehlové neboli stroje člunkové, slouží k vyšívání stehů plochých.

(8)

14

Jedno z hlavních a přesnějších rozdělení je na stroje domácí, poloprůmyslové a průmyslové. Domácí vyšívací stroj je určen pouze pro příležitostné vyšívání. Není

vhodný pro vyšívání veškerých materiálů a výrobků, jako jsou například čepice. A to díky plochému stolu a omezenou rámečkovou výbavou, kam upínáme požadovaný materiál.[5]

Poloprůmyslový vyšívací stroj, je již zaměřen pouze na vyšívání. Lze jej využít i na trubkové vyšívání, jako jsou například trička. A to díky sklápěcímu stolu. Tento stroj využívá šest až deset jehel a je vhodný pro začátečníky, kteří se chtějí touto technikou zabývat.[5]

Obr. 4 Poloprůmyslový vyšívací stroj[5]

Obr. 3 Domácí vyšívací stroj[5]

(9)

15

Průmyslové vyšívací stroje již vypadají odlišně. Jsou masivní a určený pro třísměnný provoz. Tyto stroje využívají vyšívací plochu minimálně 350 krát 550 milimetrů a mají k dispozici patnáct jehel.

Můžeme k nim přidat různá zařízení, která k předchozím dvěma typům strojů přidat nelze. Jsou to například různé laserové řezačky, příslušenství pro našívání flitrů či korálků a v neposlední řadě široká možnost upínacích systémů.[5]

Obr. 5 Průmyslový vyšívací stroj[5]

(10)

16

4 Sublimační tisk

Sublimační tisk je jednou z nejmodernějších technologií v oblasti potisku materiálu a to nejen textilních.

Abychom pochopily, jak sublimační tisk funguje, musíme si vysvětlit samotnou

sublimaci. Sublimace je skupenská přeměna, při které se pevná látka mění na plyn, aniž by došlo k tání pevné látky.

Další pojem je tisk. Tisk můžeme definovat, jako proces, kdy se nám zadaná předloha za pomocí tiskové barvy, tlaku a tepla přenese na požadovaný materiál.[6]

Když spojíme dohromady tisk a sublimaci, vznikne nám proces, kdy je naše požadovaná předloha natištěna speciálními inkousty na speciální přenosový papír. Tyto inkousty se pak dokážou změnit z pevného skupenství na plynný a za pomocí tepla a tlaku, který nám umožní lis, dojde k přenosu požadované předlohy na materiál. Zároveň teplo a tlak dokonale zafixují stálost barev.

Sublimační tisk nejlépe funguje, když materiál obsahuje 100% polyesteru (PES). Při této kombinaci lze tisk prát i chemicky čistit bez jakékoliv změny tisku. Jedna z dalších výhod této technologie je, že má vynikající odolnost vůči otěru, chemickým látkám, stálosti barev a neznatelný tisk na omak. Ale největším plusem se stává okamžik, kdy můžeme za pomocí této technologie dokonale využít fotografie. Při použití správných materiálů můžeme dosáhnout stejné ostrosti a kontur, jako na fotografii.[6]

4.1 Sublimační tisk na bavlnu

Technika sublimačního tisku na bavlnu je stále ve vývojové fázi a má více postupů a řešení. Tyto technologie si firmy velice chrání a nejsou veřejnosti dostupné, jelikož jsou to velice nákladné procesy a pro určité značky interní tajemství.

Jedním z veřejně, publikovaným způsobem je sublimovat na bavlnu za pomocí

speciálního laku. Tento lak naneseme v tenké vrstvě na podkladový bavlněný materiál za pomocí válečku či spreje. Lak nám vytvoří tenkou vrstvu, přes kterou můžeme klasickým způsobem za pomocí přenosového papíru a tepelného lisu vysublimovat požadovaný vzor či fotografii.

(11)

17

Tento způsob není dokonalý, jelikož má několik nevýhod. Po celém procesu tisku je patrné zažloutnutí v místech, kde byl lak nanesen. Výsledný tisk je hrubší na omak a to i po několikanásobném vyprání.

Zažloutnutí laku se dá předejít v mírnější podobě a to při zvolení nižší teploty lisu, kdy ovšem ovlivníme samotný vzor tisku, který ztrácí na barevné intenzitě. Musíme tedy zvolit kompromis v podobě střední teploty lisu, kdy zažloutnutí bude méně viditelné a vzor stále pěkně barevný.[7]

(12)

18

5 Popis stylizace výšivek

V prvních myšlenkách autora byla idea vytvořit dokonalou repliku výšivek, které získal po své babičce, jak již zmiňoval v úvodu. Tyto výšivky jsou staré v rozmezí 10-30let.

Nedá se tedy říci, že se jedná o historický poklad ale osobní určitě. Z těchto osobních důvodů byl z počátku veliký problém jakýmkoliv způsobem změnit nebo hlouběji zasáhnout do původních vzorů. Proto se výšivky nejdříve nafotily a nechal se prostor k utřídění myšlenek, jak dále postupovat.

Úplně první fází bylo, když přišly ze Slovenska objednané zapiastky. Představa o barevnosti, byla úplně jiná. Jelikož v zapiastkách se objevily barvy, jako fluorescentně žlutá, růžová a zelená. Díky těmto barvám bylo vyřazeno veliké množství fotografií výšivek, které nezapadaly do barevného konceptu a celek by narušovaly. Bylo zapotřebí sjednotit a sladit výšivky se zapiastky, a to z důvodu, že zapistky působí velice

geometricky a výšivky na opak abstraktně. K tomuto řešení nám napomohlo využití textilních aplikací květin v podobě věnců, které nám vytvořily ucelený dojem kolekce.

Po barevné redukci zůstalo zhruba deset motivů z padesáti možných. Mohly jsme tedy přikročit k dalšímu kroku. A to vyhotovení aplikací výšivek na oděv.

Prvotní myšlenkou byla technologie sublimačního tisku. Jelikož byly k oděvu zvoleny přírodní materiály, nebyla tato technika vhodnou volbou.

Po zkonzultování mnoha odborných názorů jsme došli k závěru využití strojového vyšívání. Tento nápad se ukázal vhodným řešením. Avšak pouze do té doby, než se začal realizovat. Po mnoha hodinové snaze přetvořit ruční krásnou malebnou výšivku, tak aby to byl stroj schopen vyšít, byla naděje na úspěch v koncích. Výšivky vypadaly velice tvrdě a neforemně. Veškerá snaha o zachování malebné podoby ručně vyhotovených výšivek byla zbytečná, jelikož nebylo možné tuto ruční techniku strojově napodobit.

Záchranná ruka přišla až v zápětí v podobě technologie sublimování na výšivky. Touto cestou se vyrábějí různé erby, odznaky či firemní loga. Při této informaci, byla myšlenka nechat si vyšít libovolný tvar, do kterého se vysublimuje fotografie výšivky.

Nic ale není jen a ani tato myšlenka nebyla pořád ta dokonalá. Odradila nás zkouška u vyšívacího stroje, jelikož by bylo zapotřebí vyšít zbytečně veliký tvar. Aby se do něj mohla aplikovat požadovaná fotografie výšivky. Jediným východiskem, tak jak to vždy

(13)

19

bývá, byla zlatá střední cesta. Tou se stalo to, že se vyšila malá část výšivky bílou polyesterovou nití a přes tuto výšivku se sublimačním tiskem, ve správném velikostním poměru aplikovala fotografie originální výšivky. Výsledkem byl krásný efekt, kdy vyšité místo mění odlesky a barvy podle dopadu světla.

Díky sladěním těchto technologii, nebyl zásah do originálních výšivek tak hrubý, jaký byl plánovaný na začátku. Originální vzory byly pouze upravovány velikostně, za pomocí zmenšení či zvětšení a výřezem určitých částí pro potřeby strojového vyšívání.

Tyto textilní aplikace výšivek jsou pouze prototypy. Jelikož na vyhotovení byla použita technologie sublimačního tisku a ta není v klasické podobě možná využít na bavlnu. Naše vzorky není tedy možné prát a ani nijak chemicky čistit z důvodů poškození vzoru, který by ztratil na intenzitě barvy. Barevnost by zůstala v téže podobě pouze pod strojní výšivkou, kde byla použita polyesterová nit.

V dnešním moderním světě již existují možnosti, jak tuto technologii využít ale bohužel nám nebylo umožněny její osvojení pro naše potřeby. Záměr autora bylo však poukázat na vhodnost využití tohoto způsobu tisku a na potřebu jej zdokonalovat.

(14)

20

6 Popis realizace výšivek

Po zpracování veškeré inspirace a vyřešení všech technologických problémů, byla započata práce na výsledné realizaci aplikací výšivek na oděv.

Nejprve vybrané výšivky byly v počítači upraveny na správné velikosti a vyřezány

potřebné tvary. Tyto tvary, byly převedeny v grafickém počítačovém programu Illustrátor na křivky nebo li vektory, se kterými se nadále pracovalo v programu určeným pro vyšívací stroj. Posléze nastala fáze zkoušení. Byly vyhotoveny tři odlišné způsoby a kombinace vyšití téhož tvaru, z důvodu neznalosti vhodnosti hustoty pro ideální výšivku, přes kterou se dále vysublimoval požadovaný vzor fotografie originální výšivky.

Nejlépe vypadala výšivka s řidším zaplněním stehů, jelikož tolik nevystupovala z tisku.

Výšivka s touto hustotou stehů vytvořila požadovaný efekt, který podtrh sublimační tisk.

Po vytištění veškerých fotografií na přenosový papír, byl udělán barevný výběr vzorů, tak aby se co nejlépe hodily k materiálům použitých v kolekci.

Obr. 4 Zkouška

Obr. 5 Čáp s výšivkou

(15)

21

V druhé fázi se vyšily veškeré výřezy vzorů na vyšívacím stroji a vysublimovaly přes ně fotografie originálů vzorů výšivek z přenosového papíru. Z těchto stále polotovarů byly vystříhány tvary, z kterých se vyskládaly textilní koláže již na téměř hotový oděv.

Celá koláž byla doplněna o textilní aplikaci květin, ze kterých jsou vyhotoveny i věnce k dámským modelům, tak aby potrhly krásy ženy, a zároveň vybrané téma práce.

Tento proces výroby výšivek od počátečných návrhů až po konečnou fázi našívání na již hotových aplikací na oděv, trval celý týden. Náročnost toho úkolu byla obtížná, a však přinesla mnoha ponaučení a přínosných zkušeností do tvorby příštího projektu, který díky této zkušenosti bude usnadněn.

Obr. 6 textilní koláž

(16)

22

7 Postup při výrobě věnců

První věnec byla zcela náhodná tvorba. Začalo to pouhou hrou ze zbytků textilií, které byly použity na kolekci. Na začátku byla potřeba vytvořit textilní květy, z kterých se posléze naaranžuje věnec. Do poslední chvíle nebyla konkrétní představu o tom, jak bude květ vypadat. Po hodině zkoušení možných tvarů květů byl vyhotoven tvar podobající se orchideji.

Na věnec byl použit silný rybářský vlasec, tavná pistole, bílá stuha, nůžky a deset druhů textilií na barevné květy.

Z vlasce a bílé stuhy byl vyhotoven základní kruh podle velikosti hlavy. Postup byl následovný. Změřili jsme obvod hlavy a trojnásobně znásobili. Naměřenou hodnotu jsme ustřihli v podobě vlasce a spájeli tavnou pistolí do podoby kruhu. Poté jsme kruh

z estetických důvodů omotali bílou stuhou, kterou jsme téže spájeli tavnou pistolí.

Když již byl kruh hotov, začali jsme s tvorbou textilních květin. Nejprve jsme si požadované barvy nastříhali do čtverců velikosti deset krát deset centimetrů a posléze z těchto čtverců vystřihovali náhodné tvary podobající se tvaru květu.

Obr. 7 pomůcky

Obr. 8 základní kruh

(17)

23

Tyto tvary jsme náhodně vrstvili a spojovali tavnou pistolí. Abychom květu vdechli plastický efekt, dvakráte jsme je přehnuli vždy ve středu. Takto jsme vymodelovali z textilie květ podobný orchideji.

Když bylo vyrobeno požadované množství květů. Což je okolo padesáti kusů na jeden věnec. Začali jsme aranžovat květy na kruh z vlasce. Za pomocí vrstvení květů a tavné pistoly jsme vymodelovala celý věnec, tak aby mohl být zařazen k určenému modelu z kolekce.

Takováto výroba textilního věnce trvá přibližně den až dva, při plném pracovním tempu.

Záleží především na požadované bohatosti a velikosti použitých květů. Touto technikou lze vyrobit také květinové kytice či ozdobné doplňky ke každodenním oděvům.

Obr. 9 vznik základního tvaru Obr. 10 celý květ

Obr. 11 věnec

(18)

24

8 Střihová inspirace siluety krojů

Největším inspiračním zdrojem v závěrečné práci ´´Tradice v Nás´´ jsou kroje a veškerá atmosféra s nimi spojená. Představou bylo vyvolat v lidech hlubší pocity a zamyšlení při pohledu na celou kolekci.

Z těchto důvodů byla zvolena pro hlavní střihovou formu pouze silueta krojů. Jak dámských, tak pánských. Nebylo cílem, aby kolekce působila folklórně nýbrž pouze zachytit ducha lidových krojů a přenést jej do podoby, která by odpovídala autorovým představám.

Při tvorbě dvou střihů dámských šatů, byla velikou inspirací kniha Pattern magic stretch fabrics od Nakamichi Tomoko.[8] Nakamichi Tomoko je japonská umělkyně zabývající se modelováním základních střihů.

Je velice zajímavé, že potřebná krojová silueta byla nalezena, až daleko od Nás

v Japonsku, kde kroje mají úplně odlišnou formu a podobu. Avšak není ideálnější příklad národa, který by si tak hleděl tradice, jako právě v Japonsku.

Díky této inspiraci byly dva dámské modely šatů modelovány podle této knihy a bylo velice překvapivé, jak přesné tyto střihy jsou. Když jsme měli tyto základy hotové, začali jsme je upravovat podle představ kolekce. Úpravy nebyly až tak razantní. Jednalo se spíše pouze o úpravy průkrčníků, průramků a délek oděvů. Po zhotovení těchto prvních dvou modelů bylo nadmíru jasné, jak dále postupovat celou kolekcí tak abychom udržely myšlenku posunu v před, ze starší formy lidové až po tu současnou.

Lidové kroje jsou střihově velmi náročné a obsahují veliké množství doplňků, které mohou zabrat i měsíce vyhotovování. Touto cestou však záměr nebyl určen. Nebylo v plánu vymýšlet složité střihové variace v podobě bohatě řasených a vrstvených sukní. Či složitě plisovaných živůtků s vypasovanými vestami. Proto byly zvoleny pouze siluety těchto dokonalých krojů a jejich doplňky v podobě skladů a malého řasení, o které bylo ve snaze pouze naznačit jej a dále aplikovat v kolekci.

Bohatě řasená sukně byla nahrazena za pomocí kolového střihu sukně, do kterého bylo vloženo zhruba dvacet čtyři klínů. Nebo byla silueta zachycena za pomocí upraveného princesového střihu podle Nakamichi Tomoko.[8]

(19)

25

V pánských dvou modelech jsou použity dva totožné střihy. První je originální košile, která kdysi tvořila součást pánského kroje. Tato košile je z ručně tkaného bavlněného plátna s ručně vyšívanými detaily a celá je i ručně šita. Její dvojče pro druhý model je téhož střihu a však vyhotovena strojově a z odlišného materiálu, který více zapadá do dnešních trendů. Druhou součástí modelu jsou bohatě skládané kalhoty. K originální košili byly vyhotoveny z vlněné těžké tkaniny a naopak k současné verzi z lehkého lnu.

Oba modely doplňují ozdobné zapiastky. Těmito dvěma totožnými modely byl kladen důraz poukázat na to, jak nám může neuvěřitelným způsobem ovlivnit materiál celý charakter oděvu.

Oba pánské modely doplňují ženské oděvy v podobě šatů s krojovou siluetou, zdobené textilníma aplikacemi či zapiastkami.

Posledním modelem jsou bohaté dámské šaty, které zakončují celou kolekci. Jedná se o střihovou formu, která má odpovídat současnosti a působí téměř až architektonicky. Tyto šaty jsou doplněny o textilní aplikace fotografií originálních lidových výšivek a věncem z textilních květin.

Na kolekci byly použity přírodní materiály v podobě bavlny, vlny a lnu. Tyto materiály byly zřídka doplněny o polyester či elastan.

(20)

26

9 Použité materiály

9.1 Bavlna

Bavlna je celulosové vlákno rostlinného původu. Získává se ze semen bavlníku, který se pěstuje v teplých oblastech po celém světě. V současnosti je přítomna ve více, jak 50%

vyráběných textilií. V takto hojném, počtu se vyskytuje díky jejím vynikajícím

vlastnostem. Výrobky z bavlny jsou velice příjemné na dotek, pohlcují vlhkost a co je v především v dnešní době důležité, bavlna je hypoalergenní. Naopak bavlna je velice náročná na pěstování a to díky velikému množství pesticidů, které jsou používány několikrát do roka a jsou smrtelně jedovaté. Pěstování bavlny je stále velice nákladné a využívá se především manuálních pracovníků před strojovou technikou.

9.2 Vlna

Vlna se řadí mezi textilní živočišná vlákna, z důvodu získávání vláken ze srstí zvířat. Jako jsou například ovce, kozy, lamy či králíci. Velice známí kašmír získáváme například z tibetských koz či angorskou vlnu z angorských králíků či téže koz. Vlna má unikátní vlastnosti především díky dutému vláknu a šupinatému povrch vláken. Mezi její

vlastnosti řadíme tepelně izolační schopnost, savost, pružnost či různorodost povrchových úprav, které mohou být velice příjemné na omak. Vlna taktéž odvádí pot a stejně jak bavlna je hypoalergenní a antibakteriální. Vlnu lze zpracovávat například plstěním, které se využívá například k výrobě klobouků.

9.3 Len

Len je celulosové vlákno rostlinného původu. Získáváme ho z rostliny Lnu setého. Lze jej využívat jak pro textilní, tak technické textilie. Vlákno je velice oceňováno pro svoji pevnost. Mezi jeho další vlastnosti můžeme zahrnout možnost zjemnění vláken, možnost bělení či odolnost vůči UV záření. Len má chladivý omak a je odolný vůči vodě. Nejlépe se hodí na lehké letní textilie, které se ovšem velice mačkají.

(21)

27 10

Návrhy

(22)

28

(23)

29

(24)

30

(25)

31

11 Charakteristika modelu 1

První model je zařazen v kolekci, jako model nejvíce inspirovaný lidovým krojem. Má vyvolat pocity tance a to díky bohaté sukni, která doslova nutí k pohybu. Tento model není určený pro běžné nošení ale spíše pro specifické příležitosti podobající se zahradním slavnostem či jen pro dobrou náladu při krásném letním dnu na procházku do přírody.

11.1 Technický nákres a popis modelu 1

Model č. 1 jsou dámské šaty s krojovou siluetou, kterou tvoří bohatá sukně.

Střih šatů byl vyhotoven ze základního střihu princesových šatů s malým výstřihem začištěným podsádkou. Veškeré díly, které nám vznikly, byly od pasové linie rozšířené, tak aby nám po spojení vznikl tvar kolové sukně. Do této kolové sukně bylo vloženo 24 trojúhelníkových klínů po patnácti centimetrech pro maximální bohatost a potřebný objem, tak abychom vyvolali pocit bohatě řasené a vrstvené sukně krojů. Šaty jsou dále doplněny o krátké rukávy balónkového typu s řasením do krátké manžetky. Spodní délka šatů je vyhotovena záložkou a na stroji prošita.

Materiálové složení:

100% bavlněný výplněk Symboly pro údržbu:

(26)

32

12 Charakteristika modelu 2

Druhý model je v kolekci zařazen, jako model, který nejvíce odpovídá lidovému kroji a obsahuje originální prvek ručně šité košile, která byla již donedávna součástí krojů při Slovenských slavnostech. S prvním modelem tvoří pár a začínají kolekci, kde plní lidovou formu, které se bude v průběhu kolekce měnit až na současnou.

12.1 Technický nákres a popis modelu 2 Model č. 2 se skládá ze dvou částí. Košile a kalhot.

12.2 Košile

Košile je jednoduchého obdélníkového střihu s kimonovými rukávy. V průkrčníku je vyhotoven malý rozparek s ozdobným vyšíváním, které tvoří spojovací funkci. Přední i zadní část je podložena čtvercem, který slouží k začištění průkrčníku s rozparkem a vyztužení košile. Dolní okraj košile s rukávy jsou založeny a prošity.

100% bavlněné plátno, režné Symboly pro údržbu:

(27)

33

12.3 Kalhoty

Střih kalhot byl vytvořen ze základní střihové konstrukce pánských kalhot, které byly upraveny. Kalhoty byly rozšířeny v pasové části a vytvořeny záhyby pro větší objem v přední části. Zadní část zůstala hladká s malými záševky pro přiléhavé vytvarování.

Pasový límec byl zvednut až nad úroveň pasu a rozšířen aby pomyslně vytvářel pás, který byl součástí kroje. Nohavice byly v dolním kraji zúženy a zakončeny manžetou, která lehce přepadá přes obuv.

40% polyester, 60% vlna Symboly pro údržbu:

(28)

34

13 Charakteristika modelu 3

Třetí model znázorňuje vývoj od lidové formy po současnou nositelnou podobu. Pouze se inspiruje krásou krojů a přetváří jej do dnešní podoby, tak abychom si jej mohly vzít v letním počasí do města na nákupy či na výlet po památkách. Obsahuje taktéž extravagantní prvky, které v každodenních módních kreacích nenaleznete ale je již na odvaze budoucího nositele, jak se ztotožní s tímto modelem.

Model č. 3 je vytvořen ze základního střihu dámské halenky podle knihy Pattern magic stretch fabrics od Nakamichi Tomoko. Jedná se o vymodelování princesového střihu z dámské halenky, který je v dílech rozšířen tak, aby tvořil sukni s efektem vody. Šaty mají malý výstřih, který je začištěn podsádkou, která je po celém obvodu průkrčníku.

Průramky jsou též začištěny tímto způsobem, jelikož šaty nemají rukávy. Dolní délka šatů je vyhotovena záložkou, která je ručně přichycena slepím stehem.

100% bavlněný výplněk Symboly pro údržbu:

(29)

35 14

Charakteristika modelu 4

Čtvrtý model tvoří pár s krátkými šaty, které jsou označovány za model č. 3. Zvláštní na tomto modelu je fakt, že střihové řešení je téměř totožné s pánským modelem čísla dvě, který má nejvíce lidový charakter. Přitom tento model, již řadíme v kolekci k současným podobám oděvu.

Tímto činem, byla snaha poukázat na to, jak nám velice může materiál ovlivnit celý charakter oděvu. Díky odlišnému materiálovému složení a barevnosti máme již úplně odlišný pocit, než ten, který v nás vyvolával model č. 2.

14.1 Technický nákres a popis modelu 3 Model se skládá ze dvou částí košile a kalhoty

14.2 Košile

Košile je stejného jednoduchého obdélníkového střihu s kimonovými rukávy, jako u modelu 2. V průkrčníku je vyhotoven malý rozparek, který je olemovaný s celým

obvodem průkrčníku za pomocí šikmého proužku. Tato košile, však již není šita ručně ale na šicím průmyslovém stroji. Dolní okraj košile s rukávy jsou taktéž založeny a prošity.

100% bavlněné plátno, velice jemné Symboly pro údržbu:

(30)

36 14.3 Kalhoty

Kalhoty jsou totožné s modelem č. 2

Střih kalhot byl vytvořen ze základní střihové konstrukce pánských kalhot, které byly upraveny. Kalhoty byly rozšířeny v pasové části a vytvořeny záhyby pro větší objem v přední části. Zadní část zůstala hladká s malými záševky pro přiléhavé vytvarování.

Pasový límec byl zvednut až nad úroveň pasu a rozšířen aby pomyslně vytvářel pás, který byl součástí kroje. Nohavice byly v dolním kraji zúženy a zakončeny manžetou, která lehce přepadá přes obuv.

100% lněná tkanina Symboly pro údržbu:

(31)

37

15 Charakteristika modelu 5

Pátý model v kolekci řadíme, jako poslední. Je to model, kterým autor chtěl nahlédnout do budoucna a jak již několikrát zmiňoval, hledal inspiraci pouze v siluetě lidových krojů.

Tak i tento model si našel siluetu kroje v Japonsku a architektuře.

Je to model čistě extravagantní, který má působit dominantně a vévodit celé kolekci, avšak neztratit na lehkosti.

Posledním modelem jsou dámské šaty, taktéž inspirované knihou Pattern magic stretch fabrics od Nakamichi Tomoko. Vycházíme ze základního střihu halenky, který za pomocí modelace změníme v dominantní šaty. V celé modelaci se především jedná o protažení nárameníc směrem vzhůru a zhotovení kolmé sukně v podobě obdélníku od pasové linie.

V zadní části průkrčníku je všito zapínání v podobě zdrhovadla. Průramky jsou začištěny podsádkami, které jsou přichycené k bočním švům. Délka šatů je začištěna záložkou za pomocí slepého stehu.

92% bavlna, 2% elastan Symboly pro údržbu:

(32)

38

16 Fotodokumentace

(33)

39

(34)

40

(35)

41

(36)

42

(37)

43

(38)

44

(39)

45

(40)

46

(41)

47

(42)

48

(43)

49

(44)

50

(45)

51

(46)

52

(47)

53

(48)

54

(49)

55

(50)

56

17 Závěr

Při tvorbě bakalářské práce jsem získala mnoho vědomostí a zkušeností. V celém tomto období inspirací, zkušeností a samých nových věcí, mě velice mile překvapil přístup lidí kolem, kteří mi opakovaně pomohli, a vždy s pochopením a úsměvem poradily.

Mohu říci, že v teoretické části jsem se přiučila mnohé o historii výšivek a veliké práce kolem nich. Tyto fakta mě inspirovaly v průběhu celé práce až do posledních stránek.

Netušila jsem, že mnohé technologie jako například sublimační tisk na bavlnu vůbec existují. Díky této práci jsem zase bohatší a to nejen o vědomosti.

Nejhezčí však byla část praktická, kdy jsem se doslova prokousávala po malých krůčkách k závěru. Přes počáteční návrhy až k tíženému konci. Musela jsem čelit mnoha problémů ohledně závěrečné podoby výšivek, při kterých jsem se naučila používat a programovat vyšívací stroj. Nebo veliké trpělivosti při tvorbě textilních květin na věnce. Nejhorší část však byla při samotném psaní této práce. Pokud nejste básník, nemůže popsat vše, co se odehrávalo v celém pracovním období. A již vůbec ne co se odehrávalo ve vás, kde konkrétně se vzala inspirace k myšlence nebo vůbec celé práci.

Na závěr bych chtěla říci, že pocit kdy vidíte, jak vám před rukama vzniká vaše myšlenka, je krásný. Do této kolekce a vůbec celé práce jsem vložila, vše co jsem jen mohla a i když vím co bych teď udělala jinak, jsem velice spokojená, jak to dopadlo.

(51)

57

18 Seznam použité literatury

[1]Staňková,J.:Tradiční textilní techniky. Praha: grada, 2007. ISBN 978-80-247-2035-7.

[2]http://www.misha-web.com/clanky/rucni-prace/vysivani/trochu-historie-aneb-dejiny- vysivky.html

[3] Diplomová práce. Diplomová práce [online]. 2009 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z:

https://is.muni.cz/th/146829/ff_m/diplomova_prace.txt

[4] Strojní výšivka. Strojní výšivka [online]. 2013 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://pr.reda.cz/strojni-vysivka-2-dil-serialu-vysivce/

[5] Šicí ctroje. Šicí stroje [online]. 2014 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.tex- expert.cz/jak-vybrat-vysivaci-stroj/t-302/

[6] Sublimační tisk. Sublimační tisk [online]. 2005 [cit. 2014-05-16]. Dostupné z: http://www.kapatex.cz/sluzby/sublimacni-tisk/blog

[7] Sublimování přímo na bavlnu. Sublimování přímo na bavlnu [online]. 2005 [cit. 2014-05-16].

Dostupné z:http://www.sublishop.cz/product.php?id_product=315

[8] Pattern Magic: Stretch Fabrics. japonsko: Paperback, 2012. ISBN 9781856698276.