3.4 Lekce 4 Volný čas
4.2.4 Část 2D Moje portfolio
Žáci luští křížovku podle legendy.
2 Tvůrčí aktivita – výtvarná činnost
Žáci samostatně vytvoří plakát své školy v zemi původu. Na čtvrtku A3 napíšou nadpis:
např. Moje škola doma – Mongolsko, namalují budovu školy, nastříhají obrázky místností a nalepí je do budovy školy podle jejich reálného rozmístění. Místa ve škole popíšou. Celý plakát vybarví, popř. dokreslí, co je potřeba, atd. Kdo bude ze žáků chtít, může svou školu prezentovat třídě. Učitel může plakáty pověsit ve třídě.
67 4.2.5 Část 2E Čísla 11–100: Moje adresa 1 Prezentace čísel 11–100
Žáci mají zavřenou lekci. Učitel si prostor tabule pomyslně rozdělí na 4 sloupce, aby se mu na tabuli vešla celá prezentace. Do prvního sloupce napíše čísla 11–19 a prezentuje nejprve tuto sadu. Učitel říká čísla nahlas a pomalu, žáci poslouchají, neopakují. Po dokončení prezentace následuje procvičení výslovnosti: Učitel nad druhý sloupec napíše -NÁCT a říká: „Jede…“ Ukazuje na -NÁCT a dopomůže s odpovědí. Zapíše slovo jedenáct do druhého sloupce a do stejného řádku jako je číslo 11. A v případě potřeby se žáky slovo ještě několikrát nahlas zopakuje. Tímto způsobem pokračuje do 19. Po dokončení následují čtyři rychlé procvičovací aktivity:
a) Učitel projde se žáky všechna slova nahlas ještě jednou, a to od shora dolů a následně odspoda nahoru.
b) Učitel začne na čísla ukazovat náhodně a žáci procvičují na přeskáčku.
c) Učitel smaže slova ve druhém sloupci a vyzve žáky, aby je na tabuli znovu napsali.
d) Učitel vyzve žáky, aby si na papír napsali čísla 11–19. Žáci procvičují ve dvojici: jeden ukazuje na čísla a druhý říká. Vystřídají se.
Stejným způsobem učitel prezentuje sadu čísel 20–90. Při chorálním drilu opět žákům pomůže a napíše nad čtvrtý sloupec -CET. Když dojde k číslu 50, napíše -DESÁT.
Procvičí stejným způsobem.
Na závěr napíše číslo a slovo 100 – sto a ukáže, jak se počítá dál:
101–110 111–119 120–190
a namátkou projde další příklady jako 123, 145, 168 atd.
Potom následuje osmisměrka (viz Materiály ke kopírování: Část 2E, cv. 1 – Osmisměrka). Učitel rozdá každému žákovi jednu osmisměrku a žáci hledají číslovky.
Kontrola podle klíče.
68 2 Poslech adres
Toto cvičení nejprve učitel uvede příkladem, ke kterému může využít plánek města.
Napíše na tabuli vedle sebe adresu školy a svoji adresu. Ukazuje na adresu školy a říká:
„Nyní jsem ve škole. Jsem tady. To je adresa školy.“ A ukazuje do plánku města.
Pokračuje: „Doma jsem tady. To je moje adresa. Tady bydlím.“ A ukazuje na svoji adresu na tabuli a do plánku města.
Potom ukáže na plánek města a zeptá se: „Kde bydlíš? Ukaž.“ A nad mapou se žáky hledá jejich bydliště. Může se stát, že žáci svou adresu neznají. Učitel se na tuto situaci může předem připravit a zjistit si adresy žáků dopředu a pomoct jim.
Poté k adresám na tabuli napíše slova ulice, číslo domu, PSČ, obec, země. Ukazuje a říká: „To je ulice, to je číslo domu…“ atd. Ke slovu země dopíše Česká republika.
Nacvičí výslovnost PSČ a také výslovnost samotného čísla 110 00 (sto deset nula nula).
Nakonec učitel diktuje adresy. Žáci poslouchají a dopisují do adres čísla, která chybějí.
Jitka: Farní 68, 280 02 Kolín
Aleš: Jakubská 12, 284 01 Kutná Hora Mirek: Železná 151, 460 01 Liberec Dana: 17. listopadu 173, 110 00 Praha 1
3 Personalizace
Žáci napíšou svoji adresu. Učitel pomáhá s výslovností.
4 Jakou máš adresu? / Kde bydlíš?
Učitel rozdá žákům listy (viz Materiály ke kopírování: Část 2E, cv. 5), do kterých napíšou jméno spolužáka a jeho adresu. Upozorní na formální ekvivalenty otázek:
Jakou máte adresu? / Kde bydlíte?
Matematika!
Učitel začne rovnou příkladem v prvním cvičení a box se symboly nekomentuje.
Pracuje s ním v průběhu jednotlivých cvičení.
69 1 Sečti
Učitel ukáže na příklad a čte nahlas zadání: „Sečti čísla čtyři, pět, deset a třicet čtyři. To znamená…“ Ukáže na zápis příkladu a čte: „Čtyři plus pět plus deset plus třicet čtyři.“
Ukáže znovu na slovo „sečti“ v zadání příkladu a na znaménko „+“ v zápisu. Nechá žáky spočítat.
Udělá s nimi první příklad. Znovu přečte nahlas zadání: „Sečti dvanáct a patnáct. To znamená…“ A píše na tabuli příklad (12 + 15 =) a říká: „Dvanáct plus patnáct rovná se…“ Počká, až mu žáci řeknou výsledek, pak ho napíše. Následně ukáže na další příklady a řekne: „Napište a vypočítejte.“ Žáci pracují samostatně. Poté následuje kontrola společně s nácvikem výslovnosti – žáci čtou celé příklady nahlas.
2 Odečti
Stejný postup jako v prvním cvičení. Učitel upozorní na to, že předložka „od“
signalizuje, co je menšenec a co je menšitel, a že nesmí dojít k záměně.
3 Vynásob
Stejný postup jako v prvním cvičení.
4 Vyděl
Stejný postup jako v prvním cvičení. Učitel upozorní na to, že pády (akuzativ a instrumentál) signalizují, co je dělenec a co je dělitel, a že nesmí dojít k záměně.
5 Napiš a vypočítej příklady
Shrnující procvičovací cvičení. Žáci pracují samostatně. Kontrola společně.
Učitel upozorní na výraz přičti.
70 4.3 Lekce 3 Třída
GRAMATIKA Adverbia lokace (rozšíření a upevnění adverbií z lekce 2):
vepředu, vzadu
Gramatický rod podstatných jmen a přídavných jmen tvrdých v 1. pádě j. č.
Formulace doplňovací otázky pomocí tázacího zájmena.
Jaký, jaká, jaké…?
Předložkové spojení v/ve/na + lokál singuláru substantiv při použití s objekty ve třídě a se školními pomůckami.
Na okně. V sešitě.
Formulace doplňovací a zjišťovací otázky a kladné a záporné odpovědi k daným otázkám.
Kde je…? Je…? Je v/na…?
Čísla 100–1 000.
ÚSTNÍ INTERAKCE
Použití doplňovacích a zjišťovacích otázek při orientaci v prostoru třídy a při hledání školních pomůcek.
Kde je tabule? Je vepředu?
Kde je pero? Je v penále/ na stole?
Použití doplňovacích otázek za účelem zjištění charakteru věcí.
Jaké je to pero? – Modré.
Použití čísel 100–1 000.
Zjišťování ceny zboží.
Kolik stojí pero? Kolik to stojí?
ČTENÍ ---
PSANÍ Krátký popis třídy. Vyplnění dotazníku. Vyplnění rozvrhu hodin.
71
Cílem třetí lekce je seznámit žáky s prostorem jejich třídy a se školními pomůckami.
Žáci budou schopni popsat umístění věcí v prostoru třídy a umístění školních pomůcek.
Budou schopni určit podstatná jména rodu mužského, ženského a středního (v rámci prezentované slovní zásoby). Budou schopni sepsat svůj rozvrh hodin a počítat od 100 do 1 000.
4.3.1 Část 3A Moje třída 1 Prezentace slovní zásoby
Žáci mají zavřenou lekci. Učitel si předem připraví karty s názvy věcí ve třídě. Nová slova prezentuje s pomocí reálných objektů ve třídě. Lepí na ně připravené karty a nechá je tam tak dlouho, jak bude potřeba. Po dokončení prezentace následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují.
Zde může slovní zásobu rozšířit podle potřeby a prezentovat například i slova monitor, klávesnice, myš.
Žáci si otevřou lekci a doplní slova k obrázkům.
2 Obrázek třídy – procvičení nových slov
Učitel se žáky všechna nová slova krátce procvičí – vyzve je, aby ukazovali na věci na obrázku: „Poslouchejte a ukažte.“ Předvede jeden příklad (říká: „Židle.“ a ukazuje na židli) a pokračuje – učitel říká názvy věcí ve třídě a žáci ukazují na věci na obrázku.
Učitel ukazuje na obrázek třídy a na jednu z věcí na obrázku – na tabuli. Ptá se: „Co je to?“ Žáci odpovídají: „Tabule.“ Tímto způsobem se doptá i na další slova ze cvičení 1.
Následně řekne: „Nyní pozor. Toto je strop. Opakujte, prosím. Strop.“ Žáci opakují po učiteli. Stejným způsobem prezentuje slova stěna a podlaha. Na závěr se rozhlédne po třídě, pokrčí rameny a řekne: „Kde je stěna? Ukaž!“ Žáci ukážou na stěnu. Učitel stejným způsobem ověří i slova strop a podlaha.
Po dokončení uvede další krátkou aktivitu – co ve třídě na obrázku je a co tam není.
Učitel se zeptá: „Je ve třídě stůl?“ Žáci odpovídají: „Ano, je.“ Učitel se ptá dál: „Je ve třídě mapa?“ Žáci odpovídají: „Ne, není.“ Tímto způsobem se může doptat na všechna nová slova ze cvičení 1. Učitel může k této aktivitě také použít prostředí třídy, ve které se se žáky právě nachází.
72
Učitel může v procvičování pokračovat další krátkou aktivitou. Ukazuje na věci ve třídě, ve které se se žáky nachází a ptá se: „Je to obraz?“ (ukazuje na obraz) Žáci odpovídají: „Ano, je.“ Učitel pokračuje: „Je to lavice?“ (ukazuje na koberec) Žáci odpovídají: „Ne, to je …“ / „Ne, není. To je…“ / „Ne, to není lavice. To je…“ Tímto způsobem se může doptat na několik věcí.
3 Text – lokace věcí v prostoru třídy
Žáci doplňují názvy věcí do textu podle obrázku. Učitel je nechá pracovat samostatně.
Pokud by si se cvičením neporadili, vysvětlí slova vepředu, vzadu. Při společné kontrole učitel demonstruje význam slov vepředu a vzadu.
Učitel na cvičení naváže další aktivitou. Ptá se: „Kde je tabule?“ Žáci odpovídají:
„Vepředu.“ Takto se doptá i na další věci ve třídě na obrázku. Učitel může k této aktivitě také použít prostředí třídy, ve které se se žáky právě nachází.
4 Personalizace
Žáci napíšou krátký popis své třídy. Jako vzor jim slouží text ze cvičení 3. Svůj popis mohou přečíst nahlas.
5 Tvůrčí aktivita – výtvarná činnost
Žáci společně ztvární svoji třídu. Učitel jim poskytne různé pomůcky a materiály (papír, textil atd.). Mohou kreslit, malovat, vystřihovat, lepit. Učitel může obrázek pověsit ve třídě.
6 Barvy
Učitel si předem připraví větší pruhy papíru 11 barev (bílá, žlutá, oranžová, růžová, červená, fialová, modrá, zelená, hnědá, šedá, černá) – např. odstřihnutím z archu barevného papíru, a podobně velké karty s názvy barev. K tomu si připraví ještě menší, např. čtvercové kusy všech barevných papírů.
Učitel nalepí větší barevné pruhy na tabuli (do sloupce) a prezentuje nová slova. Ukáže na barevný pruh a řekne: „Červená.“ Tímto způsobem pokračuje u všech barev. Žáci poslouchají, neopakují. Při druhém kole řekne učitel znovu název barvy a umístí vedle ní kartu s jejím názvem (do druhého sloupce). Stejným způsobem pokračuje dál.
Nyní jsou na tabuli u všech barev i jejich názvy. Následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují.
73
Poté učitel naznačí, že nyní opakují názvy barev všichni zároveň a společně přeříkají všechny barvy od shora dolů.
V dalším kole učitel odebere z tabule název první barvy a znovu zahájí opakování slov od shora dolů – opět od první barvy, u které ale tentokrát již není její název.
V následujícím kole učitel odebere z tabule název druhé barvy a znovu zahájí opakování slov – tentokrát již není název u prvních dvou barev. Tímto způsobem postupuje až do poslední karty s názvem. Pokud aktivita ztrácí dynamiku, učitel ji zkrátí odebráním více karet s názvy najednou.
Učitel naváže další aktivitou. Nalepí každému žákovi na záda menší, čtvercový kus barevného papíru (např. pomocí izolepy), tak aby neviděl, jakou barvu má. Žáci chodí po třídě a ptají se spolužáků: „Je to modrá?“ Spolužáci odpovídají: „Ano, je.“ / „Ne, není.“ Tyto mini dialogy stejně tak jako barevné pruhy papíru a karty s názvy barev jsou na tabuli. Učitel tam také napíše a předem vysvětlí pravidlo hry: 1 spolužák = 2 otázky. Poté hledá nového spolužáka, kterého se ptá. Aktivita končí zjištěním všech barev.
4.3.2 Část 3B Školní pomůcky 1 Prezentace nové slovní zásoby
Učitel si předem připraví kartičky s názvy školních pomůcek. Nová slova prezentuje s pomocí reálných předmětů. Lepí na ně připravené kartičky a nechá je tam tak dlouho, jak bude potřeba. Po dokončení prezentace následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují.
Učitel se žáky všechna nová slova krátce procvičí – vyzve je, aby ukazovali na školní pomůcky: „Poslouchejte a ukažte.“ Předvede jeden příklad (říká: „Pero.“ a ukazuje na pero) a pokračuje – učitel říká názvy školních pomůcek a žáci ukazují na věci.
Učitel procvičí novou slovní zásobu pomocí doplňovací a zjišťovacích otázek:
a) Učitel ukáže na atlas a zeptá se: „Co je to?“ Žáci odpovídají: „Atlas.“ Tímto způsobem se doptá i na další nová slova.
b) Učitel ukáže na knihu a zeptá se: „Je to kniha?“ Žáci odpovídají: „Ano, je.“
c) Učitel ukáže na gumu a pokračuje: „Je to tužka?“ Žáci odpovídají: „Ne, to je
…“ / „Ne, není. To je…“ / „Ne, to není tužka. To je…“
74
d) Učitel může tyto mini dialogy napsat na tabuli.
e) Žáci pracují ve dvojicích a procvičují nová slova skrze tyto mini dialogy.
G Podstatná jména: 1. pád jednotného čísla Prezentace rodů podstatných jmen v tabulce.
Učitel ukáže na tabulku a na tabuli napíše do jednoho řádku slova modrý a sešit. Ke slovu sešit připíše další příklady (např. penál, papír atd.) a modře označí souhlásku t.
Učitel ukáže znovu na tabulku a na tabuli napíše do jednoho řádku slova modrá a pastelka. Ke slovu pastelka připíše další příklady (např. taška, mapa atd.) a červeně označí koncovku -a. To samé udělá se skupinou slov židle, tabule atd. a označí koncovku -e.
Naposledy učitel ukáže na tabulku a na tabuli napíše do jednoho řádku slova modré a pravítko. Ke slovu pravítko připíše další příklady (např. pero, lepidlo atd.) a zeleně označí koncovku -o.
Učitel ukáže na poslední prázdný sloupeček v tabulce a pomůže žákům s vyplněním.
Ukáže na souhlásky ve slovech mužského rodu a řekne: „To je souhláska.“ A zapíše slovo souhláska do tabulky. Žáci si zapisují s ním (první řádek mají v tabulce vyplněný). To samé udělá se zbylými příklady. Ve sloupci vznikne: souhláska, -a, -e, -o.
2 Procvičení rodu podstatných jmen
Žáci napíšou do sloupců školní pomůcky ze 3B/1 a věci ze třídy ze 3A/1. Pracují s tabulkou, učitel pomáhá. Společná kontrola – učitel zapisuje slova do sloupců na tabuli.
Učitel naváže další aktivitou. Soustředí všechny školní pomůcky na jednom místě a zeptá se: „Co je to?“ Žáci odpovídají: „Penál.“ Učitel pokračuje další otázkou:
„Barva?“ Žáci odpovídají: „Modrý penál.“ V tomto bodě jim učitel pomáhá s určením správného rodu. Tímto způsobem se doptá na všechny pomůcky, které má.
Jednodušší varianta: Je možné seřadit pomůcky do tří skupin podle rodů a procvičit najednou vždy jen jednu skupinu.
Těžší varianta: Učitel má všechny pomůcky na jednom místě bez viditelného rozdělení a procvičuje nahodile.
75
Následně žáci procvičují ve dvojici. Vyndají obsah svých penálů a navzájem se ptají:
„Co je to?“ Odpovídají: „Zelená guma.“ Vystřídají se.
3 Jaký, jaká, jaké?
Učitel předvede úkol – přečte příkladovou větu a pokrčí rameny. Dočte zbytek. Ukáže na souvislost mezi slovy modrý a jaký. Žáci doplňují. Společná kontrola.
Učitel naváže další aktivitou. Ukáže na penál a zeptá se: „Jaký je ten penál?“ Navede žáky rematickou frází z odpovědi: Penál je žlutý. Tímto způsobem se zeptá ještě na několik příkladů.
Následně žáci procvičují ve dvojicích na obsahu spolužákova penálu.
4 Personalizace I.
Žáci napíšou obsah svého školního batohu. Učitel jim pomůže s pojmenováním dalších věcí, které v batohu mají.
5 Personalizace II.
Žáci napíšou svou oblíbenou barvu.
4.3.3 Část 3C Kde je atlas?
1 Prezentace nové slovní zásoby
Žáci doplňují názvy předmětů do rozvrhu hodin podle piktogramů. Následuje nácvik výslovnosti školních předmětů a dnů v týdnu.
Učitel naváže další aktivitou. Na tabuli vytvoří dva sloupce s následující obsahem a žáci spojují, co k sobě patří:
MA angličtina
ČJ výtvarka
AJ matika
TV hudebka
HV čeština
VV tělocvik (tělák)
76
Učitel pokračuje další krátkou aktivitou. Napíše na tabuli např. slovo chemie a zeptá se:
„Jaké pomůcky potřebujete na chemii?“ A napíše seznam pomůcek. Pokračuje tímto způsobem s několika dalšími předměty.
2 Spojení otázek a odpovědí
Žáci spojují otázky a odpovědi podle obrázků.
G v/ve/na + 6. pád
Prezentace předložkového spojení v/ve/na s lokálem substantiv singuláru (konkrétně s věcmi ve třídě). Vizualizace změn koncovek maskulina, feminina a neutra v tabulce.
Učitel ukáže na slovo koberec v tabulce a řekne: „Koberec.“ Ukáže zpět do cvičení 2 a zopakuje otázku: „Kde je atlas?“ Žáci odpovědí: „Na koberci.“ Učitel ukáže na prázdné řádky v tabulce a žáci zapíšou změnu koncovky a doplní 3. sloupeček.
Stejný postup u slov tabule a okno.
3 Zjištění lokace školních pomůcek
Učitel ukáže žákům míček, položí ho do knihovny a zeptá se: „Kde je míček?“ Zároveň ukáže na cvičení 3 a s jeho pomocí žáci naleznou správnou odpověď: „V knihovně.“
Učitel tímto způsobem pokračuje dál.
Zde také učitel upozorní na změny ve slovech kniha ˃ v knize; podlaha ˃ na podlaze;
taška ˃ v tašce; nástěnka ˃ na nástěnce. Může uvést i slovo knížka ˃ v knížce. Pokud se ho učitel rozhodne uvést, vysvětlí nejprve význam slova knížka: má dvě knihy a demonstruje význam – „To je kniha.“ x „To je malá kniha = knížka.“ Teprve pak ho učitel uvádí jako další příklad změny.
Následně žáci procvičují ve dvojici: jeden se ptá a druhý odpovídá. Vystřídají se.
Na základě tohoto cvičení vytvoří učitel se žáky plakát. Připravený návrh plakátu je k dispozici v materiálech (viz Materiály ke kopírování: Část 3C, cv. 3, Plakát). Možno stejným způsobem zpracovat na šířku. K vyrobení plakátu je potřeba nastříhat obrázky školních věcí (všechny dvakrát). Do horní poloviny plakátu (s nadpisem To je…) žáci nalepí jednu sadu a obrázky opatří popisky (např. židle). Do spodní poloviny plakátu (s nadpisem Kde je míček?) žáci nalepí druhou sadu obrázků, do obrázků dokreslí míček a popíšou je (např. Na židli.). Žáci mohou do obrázků dokreslit cokoliv jiného, podle
77
toho ale musí učitel změnit slovo v nadpisu Kde je _____? – věc na obrázcích musí korespondovat s otázkou.
4 Personalizace I.
Žáci napíšou pomůcky, které používají na hodině češtiny.
5 Personalizace II.
Žáci napíšou, kde se jejich školní pomůcky nacházejí.
4.3.4 Část 3D Moje portfolio 1 Dotazník
Žáci doplňují informace o sobě. Učitel kontroluje individuálně. Při té příležitosti se může na několik věcí z dotazníku zeptat: „Jaká je tvoje oblíbená barva? Jaké jsou tvoje oblíbené dny.“ atd.
2 Můj rozvrh hodin
Žáci napíšou svůj rozvrh hodin.
3 Tvůrčí aktivita – výtvarná činnost
Žáci samostatně vytvoří obrázek své třídy v zemi původu. Na čtvrtku napíšou nadpis:
např. Moje třída doma – Mongolsko. Učitel jim znovu poskytne různé pomůcky a materiály (papír, textil atd.). Mohou kreslit, malovat, vystřihovat, lepit. Kdo bude ze žáků chtít, může svou třídu prezentovat ostatním. Učitel může obrázky pověsit ve třídě.
4.3.5 Část 3E Čísla 100–1 000: Kolik to stojí?
1 Prezentace čísel 100–1 000
Žáci mají zavřenou lekci. Učitel si prostor tabule pomyslně rozdělí na 4 sloupce, aby se mu na tabuli vešla celá prezentace. Do prvního sloupce napíše čísla 100–900 a prezentuje nejprve tuto sadu. Učitel říká čísla nahlas a pomalu, žáci poslouchají, neopakují. Po dokončení prezentace následuje procvičení výslovnosti: Učitel nad druhý sloupec napíše -STĚ, -STA, -SET a říká: „sto, dvě stě…“ Ukazuje na -STĚ a dopomůže s odpovědí. Zapíše slova sto a dvě stě do druhého sloupce a do stejného řádku jako jsou čísla 100 a 200. A v případě potřeby s nimi slova ještě několikrát nahlas zopakuje.
78
Stejným způsobem pokračuje i u čísel 300 a 400 až do 900. Po dokončení následují čtyři rychlé procvičovací aktivity:
a) Učitel projde se žáky všechna slova nahlas ještě jednou, a to od shora dolů a následně odspoda nahoru.
b) Učitel začne na čísla ukazovat náhodně a žáci procvičují na přeskáčku.
c) Učitel smaže slova ve druhém sloupci a vyzve žáky, aby je na tabuli znovu napsali.
d) Učitel vyzve žáky, aby si na papír napsali čísla 100–900. Žáci procvičují ve dvojici: jeden ukazuje na čísla a druhý říká. Vystřídají se.
Stejným způsobem učitel prezentuje sadu čísel 1 000–9 000. Při chorálním drilu opět žákům pomůže a napíše nad čtvrtý sloupec TISÍC, TISÍCE. Procvičí stejným způsobem.
Nakonec ukáže, jak se počítá dál a namátkou projde další příklady jako 917, 304, 7 924, 4 015 atd.
2 Ceny školních pomůcek
Učitel ukáže na příklady a nahlas je přečte. Poté se zeptá se: „Kolik stojí pravítko?“
Žáci odpovídají podle uvedené ceny: „6 korun.“ Následně učitel ukáže na učebnici a zeptá se: „Kolik to stojí?“ Žáci odpovídají podle uvedené ceny: „108 korun.“
Tímto způsobem procvičují žáci ve dvojicích otázky a odpovědi. Střídají se.
Matematika!
Učitel ukáže na box se slovy a čte nahlas, žáci poslouchají. Zdůrazní, že 70 je součet, 30
Učitel ukáže na box se slovy a čte nahlas, žáci poslouchají. Zdůrazní, že 70 je součet, 30