3.4 Lekce 4 Volný čas
4.1.2 Část 1B Odkud jste? / Odkud jsi?
1 Fotografie – Kdo je to?
Učitel ukazuje na fotografie a ptá se: „Kdo je to?“ Žáci navrhují možnosti.
2 Formální a neformální dialog
Formální dialog předvede učitel s nejzdatnějším žákem ze třídy. Prezentaci dialogu doprovází gesty jako např. podáním ruky a odpovídající mimikou.
Neformální dialog předvedou dva nejzdatnější žáci ze třídy.
Po předvedení dialogů ukáže učitel na fotografie a říká: „Kdo je to? Napište jména.“
Učitel načrtne na tabuli dva sloupce a první nadepíše jmény lidí z formálního dialogu a druhý jmény lidí z neformálního dialogu. Do prvního sloupce napíše formální pozdravy a fráze (Dobrý den!, Těší mě., A vy?, Odkud jste?, Na shledanou!). Pak ukáže na druhý sloupec a pokrčí rameny, popř. navede žáky, aby se znovu podívali na dialogy.
Komparací dialogů je možné vyvodit neformální ekvivalenty. Učitel zapisuje neformální pozdravy a fráze, které mu žáci diktují (Ahoj!, Čau!, A ty?, Odkud jsi?).
Následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují. Zároveň na tabuli barevně odlišuje rozdíly mezi formálními a neformálními prostředky.
Návrat zpět do textu. Žáci trénují výslovnost sami – ve dvojicích si přečtou oba dialogy.
Následuje trénink dovednosti čtení s porozuměním. Učitel předem připraví oba dialogy rozstříhané po větách (viz Materiály ke kopírování: Část 1B, cv. 2). Žáci odloží Lekci 1 stranou, aby neviděli text dialogů. Každý žák dostane oba dialogy (sesvorkované zvlášť a označené, který je který) a skládají. Když nevědí, mohou se poradit se spolužáky.
Učitel kontroluje v průběhu.
56
3 Jazykové prostředky pro formální a neformální situaci Žáci doplňují vynechané výrazy. Společná kontrola.
Další aktivita: Učitel rozstříhá formální a neformální pozdravy a fráze na lístky (viz Materiály ke kopírování: Část 1B, cv. 3) a každý žák dostane vlastní sadu. Žáci lístky seřadí do sloupců tak, aby odpovídaly formální, resp. neformální situaci. Pokud tak neudělali rovnou, seřadí k sobě ekvivalentní výrazy. Poté si žáci zakryjí sloupec s formálními výrazy a říkají neformální ekvivalenty a naopak.
4 Pozdravy ve formální a neformální situaci
Žáci podle fotografií říkají odpovídající pozdravy. Učitel kontroluje spojení adekvátního pozdravu s fotografií. Jako další příklady využije učitel lidi, které žáci znají z prostředí školy/kroužků.
G z + 2. pád
Prezentace předložkového spojení z + genitiv singuláru substantiva v maskulinu, femininu a neutru. Fixuje se změna koncovek:
Vietnam: souhláska + -u
Kanada: -a ˃ -y
Indie: bez změny
Německo: -o ˃ -a
5 Odkud je…?
Procvičení prezentovaného gramatického jevu. Žáci doplňují podle cvičení 4 v 1C.
Společná kontrola.
6 Personalizace
Žáci vyplní svoji zemi původu. Učitel pomáhá určit tvar substantiva.
7 Tvůrčí aktivita – drama
Žáci se ve dvojici naučí jeden z dialogů ze cvičení 2 tak, aby ho uměli zahrát bez opory textu. Scénky předvedou.
57 4.1.3 Část 1C Odkuj je?
1 Prezentace osobních zájmen
S pomocí obrázků a gest učitel prezentuje osobní zájmena. Nácvik výslovnosti pomocí chorálního drilu.
2 Procvičení osobních zájmen
Žáci doplňují osobní zájmena podle jmen osob. Společná kontrola.
G Sloveso BÝT
S pomocí dialogů z části 1B žáci doplní konjugaci slovesa být a analogicky doplní jeho negaci. Následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují.
3 Procvičení konjugace slovesa být
Žáci doplňují pozitivní a negativní formy slovesa podle osobních zájmen a uvedeného slovesa. Společná kontrola.
4 Kdo je to? Odkud je?
Žáci pracují ve dvojici a procvičují otázky a odpovědi. Střídají se.
Na toto cvičení učitel naváže další aktivitou. Připraví si další fotografie lidí (známých osobností – herců, zpěváků, politiků atd.), které žáci znají, a rozdá je žákům do dvojic.
Žáci pokračují v procvičování obou otázek a odpovědí.
4.1.4 Část 1D Moje portfolio 1 Formální a neformální dialog
Žáci doplňují informace o sobě a další podle kontextu.
Učitel upozorní na dvě nové fráze v neformálním dialogu: Jak se jmenuješ? Jak se máš?
Se žáky odvodí, že „Ty a Brian“ je neformální dialog, a tudíž i tyto dvě fráze jsou neformálního charakteru. Obě fráze napíše na tabuli a připojí formální ekvivalent: Jak se jmenujete? Jak se máte? Doplní i možné odpovědi (Dobře. Fajn. Špatně.) a se žáky procvičí.
Na toto cvičení učitel naváže další aktivitou. Vezme si míček a karty s vlajkami a sedne si se žáky do kroužku. Ukáže žákům míček a zeptá se např.: „Jak se jmenuješ?“ a hodí míček jednomu ze žáků. Ten odpovídá na otázku a sám pokládá novou. Teprve pak hodí
58
míček dalšímu žákovi. Cílem je zopakovat otázky, se kterými se žáci v lekci setkali, a reakce na ně. Učitel kontroluje volbu formálních a neformálních prostředků (žák hází jinému žákovi x žák hází učiteli).
K zopakování:
Co je to? (ukazuji na kartu s vlajkou) Kdo je to? (ukazuji na jednoho ze žáků) Je to Kanada? (ukazuji na jednu z vlajek) Je to Alex? (ukazuji na jednoho ze žáků) Odkud jsi?
Odkud je Alex? (jeden ze žáků) Jak se jmenuješ?
Jak se máš?
2 Formální a neformální ekvivalenty
Žáci doplňují podle příkladu – zdrojem pozdravů a frází jsou dialogy ve cvičení 1.
3 Personalizace
Žáci doplní svůj krátký profil na stránku školního časopisu.
4 Tvůrčí aktivita – výtvarná činnost + psaní
Žáci vytvoří stránku do školního časopisu. Napíšou si své krátké profily a nakreslí si fotku (nebo se vyfotí a fotku vytisknou). Na čtvrtku A3 svoje profily sestylizují a dotvoří stránku podle svých představ. Učitel ji může pověsit ve třídě.
Na začátku aktivity učitel ověří, že žáci rozumí slovům škola, třída, školní časopis, popř. význam slov vysvětlí, resp. názorně ukáže.
4.1.5 Část 1E Čísla 0–10: Moje telefonní číslo 1 Prezentace čísel 0–10
Žáci mají otevřenou lekci a sledují první cvičení. Učitel čte čísla nahlas a pomalu, žáci poslouchají, neopakují.
59 2 Čísla a slova
Učitel znovu velmi pomalu čte čísla 0–10. Žáci poslouchají a spojují číslice se slovy.
Neopakují. Kontrola: učitel napíše na tabuli číslici 0 a vedle ní slovo nula. Znovu nahlas přečte. Pokračuje tak až do konce (číslice 0–10). Následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují.
3 Kolik je sešitů?
Učitel si připraví školní pomůcky, využije i předmětů, které mají žáci, a objektů ve třídě. Ukazuje na předměty na obrázku a ve třídě a ptá se: „Kolik je tady sešitů?“
„Kolik je tu židlí?“ „Kolik je penálů?“ Žáci odpovídají. Učitel také může předměty se žáky nahlas spočítat. Pomáhá s výslovností.
4 Poslech telefonních čísel
Učitel diktuje telefonní čísla. Žáci poslouchají a zapisují je. Kontrola společně.
5 Personalizace
Žáci napíšou svoje telefonní číslo.
6 Jaké máš telefonní číslo?
Učitel rozdá žákům listy (viz Materiály ke kopírování: Část 1E, cv. 6), do kterých napíšou jméno spolužáka a jeho telefonní číslo. Upozorní na formální ekvivalent otázky: Jaké máte telefonní číslo?
Matematika!
Učitel ukáže na box se symboly a čte nahlas, žáci poslouchají. Následuje chorální dril, učitel jako vzor, žáci opakují.
1 Matematické příklady
Žáci spočítají příklady. Poté následuje nácvik výslovnosti – celé příklady čtou nahlas, tzn. „Čtyři plus čtyři rovná se osm.“
2 Jaký je výsledek?
Žáci spočítají příklady a výsledky si zkontrolují ve dvojici. Učitel ukáže na první příklad a zeptá se: „Jaký je výsledek?“ Žáci odpovědí. Tímto způsobem zkontrolují celé cvičení.
60 4.2 Lekce 2 Škola
GRAMATIKA Adverbia lokace:
nahoře, dole, vpravo, vlevo Složená adverbia lokace:
vpravo nahoře, vpravo dole, vlevo nahoře, vlevo dole
Formulace doplňovací a zjišťovací otázky a kladné a záporné odpovědi k daným otázkám.
Kde je…? Je…?
Předložkové spojení v/ve/na + lokál singuláru substantiv při použití s místy ve škole.
V kabinetě. Ve sborovně. Na hřišti.
Vokativ vybraných jmen.
Čísla 11–100.
ÚSTNÍ INTERAKCE
Použití doplňovacích a zjišťovacích otázek při orientaci ve školní budově a při hledání osob v budově.
Kde je jídelna? Je vpravo dole?
Kde je paní učitelka? Je ve sborovně?
Použití navazovacího prostředku.
Prosím vás,… / Prosím tě,…
Oslovování osob spjatých se školním prostředím.
Paní učitelko!
Použití výrazů děkování a přijímání díků.
Děkuju. / Díky. + Prosím.
Použití čísel 11–100.
Zjišťování adres.
Jakou máte/máš adresu? / Kde bydlíte/bydlíš?
ČTENÍ ---
PSANÍ Vyplnění křížovky.
61
Cílem druhé lekce je seznámit žáky s prostorem školy a osobami, které ve škole potkají.
Žáci budou schopni vést jednoduchý rozhovor týkající se zjišťování lokace míst ve škole a lokace osob spjatých se školním prostředím. Budou schopni rozlišit mezi formální a neformální situací a úměrně tomu zvolí odpovídající jazykové prostředky (formální či neformální pozdravy a fráze). Budou schopni formulovat jednoduché doplňovací a zjišťovací otázky typu: Kde je jídelna? Je vpravo dole? Kde je paní učitelka? Je ve sborovně? a odpovědět na ně. Budou schopni počítat od 11 do 100.
4.2.1 Část 2A Moje škola Před zahájením práce v lekci 2
V rámci úvodu ke druhé lekci, se může učitel se žáky projít po školní budově a všechna místa prezentovaná v prvním cvičení navštívit. Předem si připraví větší karty s názvy míst. Na každém místě se nejprve zeptá: „Co je to?“ a počká na reakce žáků. Teprve pak prezentuje název místa.
1 Prezentace nových slov – místa ve škole
Učitel si připraví obrázky všech míst (ideálně ty samé jako ve cvičení 1) a karty s názvy míst (viz Materiály ke kopírování: Část 2A, cv. 1). Žáci mají zavřenou lekci.
a) Učitel prezentuje novou slovní zásobu na obrázcích společně se zvukovou formou. Žáci poslouchají, neopakují. Po prezentaci všech slov následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují.
b) Nyní žáci otevřou lekci 2, kde je ve cvičení 1 prezentována i psaná forma nových slov. Učitel čte slova, žáci opakují.
c) Učitel rozdá žákům karty s názvy míst a požádá je, aby karty umístili pod obrázky na tabuli. Kontrola společně: Učitel ukáže na první obrázek a zeptá se:
„Je to sborovna?“ Žáci odpovídají: „Ano, je.“ / „Ne, to je …“ / „Ne, není. To je…“ / „Ne, to není sborovna. To je…“
d) Následně učitel sundá z tabule karty s názvy míst a pod každý obrázek napíše první písmeno jeho názvu. Vyzve žáky, aby doplnili zbytek slova. Žáci chodí k tabuli a dopisují.
e) Učitel procvičí novou slovní zásobu (pomocí doplňovacích a zjišťovacích otázek – v návaznosti na lekci 1):
62
a. Ukáže na obrázek šatny a zeptá se: „Co je to?“ Žáci odpovídají:
„Šatna.“
b. Učitel ukáže na obrázek třídy a pokračuje další otázkou: „Je to třída?“
Žáci odpovídají: „Ano, je.“
c. Učitel ukáže na obrázek tělocvičny a zeptá se: „Je to sborovna?“ Žáci odpovídají: „Ne, to je tělocvična.“ / „Ne, není. To je tělocvična.“
d. Učitel napíše tyto mini dialogy na tabuli.
f) Žáci pracují ve dvojicích a procvičují nová slova skrze tyto mini dialogy.
2 Přesmyčky
Žáci luští přesmyčky slov ze cvičení 1.
3 Personalizace
Žáci doplní jméno školy.
4 Tvůrčí aktivita – výtvarná činnost
Žáci společně vytvoří plakát školy. Na čtvrtku A2 namalují budovu školy, nastříhají obrázky místností a nalepí je do budovy školy podle jejich reálného rozmístění. Místa ve škole popíšou. Celý plakát vybarví, popř. dokreslí, co je potřeba, napíšou nadpis atd.
Učitel může plakát pověsit ve třídě.
4.2.2 Část 2B Kde je jídelna?
1 Prezentace adverbií lokace
Učitel si připraví všechny obrázky knihovny s knihou (ideálně ty samé jako ve cvičení 1). Žáci mají zavřenou lekci.
a) Učitel nejprve žáky seznámí se slovy knihovna a kniha.
b) Následně prezentuje adverbia lokace na obrázcích společně se zvukovou formou. V první fázi se zaměří pouze na adverbia nahoře, dole, vpravo, vlevo, uprostřed. Ukazuje na obrázek a říká: „Kniha je nahoře.“ Žáci poslouchají, neopakují. Po prezentaci všech slov následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují. Učitel může adverbia zapsat pod obrázky na tabuli.
c) Následuje druhá fáze, kdy učitel prezentuje zbylá adverbia, resp. podnítí žáky, aby na podobu složeného adverbia přišli sami. Ukazuje na obrázek (např. vpravo
63
nahoře) a zeptá se: „Kde je kniha?“ Zároveň ukazuje na dva obrázky, které žákům dopomohou k odpovědi (obrázky vpravo + nahoře). Složená adverbia zapíše pod obrázky na tabuli. Následuje chorální dril: učitel jako vzor, žáci opakují.
d) Učitel krátce procvičí nová slova. Zeptá se: „Kde je kniha?“ Žáci odpovídají:
„Dole.“ Tímto způsobem se doptá na všechna adverbia.
2 G Příslovce
Žáci doplní do schématu odpovídající adverbia lokace.
3 Procvičení nové slovní zásoby
Žáci procvičují ve dvojicích a pracují s obrázky v částech 2B a 2A. Ukazují na obrázky a ptají se.
V návaznosti na 2B/1:
„Kde je kniha?“ – „Kniha je uprostřed.“
V návaznosti na 2A/1:
„Kde je šatna?“ – „Šatna je vlevo dole.“
„Je jídelna vlevo?“ – „Ano, je.“
„Je toaleta vpravo dole? – „Ne, toaleta je vpravo nahoře.“
4 Personalizace
Žáci odpovědí na otázku. Např. vlevo nahoře.
5 Tvůrčí aktivita – mapování školní budovy
Žáci namalují schéma rozvržení tříd ve školní budově. Ke splnění tohoto úkolu musejí nejprve žáci podniknout průzkum po škole, aby zjistili, kde se která třída nachází. Na průzkum je učitel rozdělí do skupinek a každé přidělí patro, které zmapuje.
Učitel předem připraví náčrty jednotlivých pater budovy a nadepíše je přízemí, 1. patro, 2. patro atd. Plánek patra načrtne jako půdorys.
Zadání úkolu:
Zadání úkolu ukáže učitel žákům v patře, ve kterém se nacházejí. Vezme list papíru s náčrtem odpovídajícího patra budovy a ukáže, že se nacházejí např. v 1. patře. Pomůže žákům s orientací na plánku vytyčením orientačních bodů (např. „Tady jsou schody
64
a tady je okno.“). Ukáže na náčrt a zeptá se: „Kde je jazyková třída?“ / „Kde je naše třída?“ A třídu v plánku označí. Ukáže na prostor vedle a znovu se zeptá: „Co je tady?“ Opět zapíše odpovídající třídu na plánek. Ujistí se, že každá skupinka ví, které má patro, a pošle je na průzkum. Dá jim časový limit 10 minut (ukáže na hodinkách).
Podle plánků, které žáci přinesou, sestaví učitel na tabuli jednoduché schéma tříd v budově. Schéma načrtne jako čelní pohled. Učitel říká: „Tady jsou schody. Co je vpravo?“ Žáci odpovědí: „6. A“ Tímto způsobem vznikne na tabuli přehledné schéma.
Následuje procvičení adverbií lokace. Učitel se ptá: „Kde je 8. B?“ Žáci odpovídají:
„Vpravo nahoře.“ Tímto způsobem pokračují žáci ve dvojicích.
4.2.3 Část 2C Kde je paní učitelka?
1 Prezentace nové slovní zásoby – osoby ve škole
Učitel ukazuje na obrázky a čte nahlas. Po prezentaci všech slov následuje chorální dril:
učitel jako vzor, žáci opakují. Učitel naváže rychlou aktivitou: Řekne: „V ředitelně je paní ředitelka.“ „Ve sborovně je…“ Čeká na doplnění. Žáci říkají např.: „Pan učitel.“
Takto vystřídá ještě další místa – jídelna, třída, kabinet, hřiště.
2 Jména lidí ve škole
S pomocí učitele žáci doplní jména lidí ze školy. Učitel upozorní na rozdíl mezi slovy muž, žena, kluk, holka. Záměrně jsou zde uvedeny výrazy kluk a holka, a to vzhledem k prostředí základní školy.
3 Formální a neformální dialog
Oba dialogy předvedou dvojice žáků. Učitel vždy uvede situaci – ukáže na žáky a řekne: „To je paní Fialová a to je pan Novotný.“ / „To je Jana a to je Adam.“
Učitel se žáky nacvičí výslovnost vybraných slov, a to pomocí chorálního drilu: učitel jako vzor, žáci opakují. Následně žáci trénují výslovnost sami – ve dvojicích si přečtou oba dialogy.
Následuje trénink dovednosti čtení s porozuměním. Učitel předem připraví oba dialogy rozstříhané po větách (viz Materiály ke kopírování: Část 2C, cv. 2). Žáci odloží Lekci 2 stranou, aby neviděli text dialogů. Každý žák dostane oba dialogy (sesvorkované zvlášť
65
a označené, který je který) a skládají. Když nevědí, mohou se poradit se spolužáky.
Učitel kontroluje v průběhu.
G v/ve/na + 6. pád
Prezentace předložkového spojení v/ve/na s lokálem substantiv singuláru (konkrétně s názvy míst ve škole). Vizualizace změn koncovek maskulina, feminina a neutra v tabulce.
Učitel ukáže na slovo sborovna v tabulce a říká: „To je sborovna.“ Ukáže zpět do neformálního dialogu a zopakuje otázku: „Kde je paní učitelka?“ Žáci odpovědí:
„Ve sborovně.“ Učitel ukáže na prázdný řádek v tabulce a žáci zapíšou změnu koncovky a doplní 3. sloupeček.
Stejný postup u slova hřiště.
Nakonec učitel ukáže změnu u slov kabinet a laboratoř.
4 Procvičení spojení v/ve/na + 6. pád
Učitel ukáže na první sloupec a čte příklad: „To je škola.“ Ukáže na druhý sloupec a čte: „Kde je pan učitel?“ „Ve škole.“ Ukáže na první úkol v prvním sloupci a říká:
„To je…“ Nechá žáky doplnit název místa podle obrázku. Pokračuje otázkou ve druhém sloupci. Potom nechá žáky, aby cvičení zkusili dokončit sami. Kontrola společně, řešení zapisuje učitel na tabuli, aby si žáci mohli zkontrolovat pravopis.
Na základě tohoto cvičení vytvoří učitel se žáky plakáty:
Varianta 1: Dva plakáty formou jednoduché myšlenkové mapy. Kolem bubliny s předložkou žáci dopíšou odpovídající výrazy.
Varianta 2: Plakát formou tabulky. Možno do ní pouze dopsat slova s koncovkami odpovídajícími 6. pádu. Nebo je možné použít přiložené lístky – pak žáci zařadí slovo na lístku do správného sloupce a změní, resp. přelepí koncovku (tvar nominativu) vystřiženým proužkem se samohláskou (vznikne tvar lokálu).
Připravené návrhy obou variant plakátů k dispozici v materiálech (viz Materiály ke kopírování: Část 2C, cv. 3, Plakát – Varianta 1: Myšlenková mapa + Varianta 2:
Tabulka). Stačí zvětšit na požadovaný formát a vytisknout na tvrdší papír.
66 5 Personalizace
Žáci napíšou, kde se nacházejí. Např. Ve třídě.
G 5. pád: Dobrý den,…! / Ahoj,…!
Prezentace změny jmen při oslovení formou tabulky.
Učitel ukáže na slovo Jana v tabulce a říká: „To je Jana.“ Ukáže zpět do neformálního dialogu a zopakuje oslovení: „Ahoj, Jano!“ Žáci zapíšou změnu koncovky. Tímto způsobem učitel projde celou tabulku. Jako další příklady učitel uvede jména lidí, které žáci znají, a také jména samotných žáků. Zapisuje tyto další příklady na tabuli.
6 Děkuju + prosím
Cvičení v návaznosti na dialogy ze 2C/3. Žáci dopisují do bublin k obrázkům slova děkuju a prosím. Kontrola společně.
Učitel se žáky procvičí oba výrazy v reálných situacích:
Např.: Učitel má misku s jablky a každému žákovi nabídne. Žák si jedno vezme a říká: „Děkuju.“ Učitel odpovídá: „Prosím.“
Např.: Učitel upustí na zem tužku. Žák ji sebere a učitel říká: „Děkuju.“ Žák odpovídá: „Prosím.“
7 Tvůrčí aktivita – drama
Žáci se ve dvojici naučí jeden z dialogů ze cvičení 3 tak, aby ho uměli zahrát bez opory textu. Scénky předvedou.
4.2.4 Část 2D Moje portfolio 1 Křížovka
Žáci luští křížovku podle legendy.
2 Tvůrčí aktivita – výtvarná činnost
Žáci samostatně vytvoří plakát své školy v zemi původu. Na čtvrtku A3 napíšou nadpis:
např. Moje škola doma – Mongolsko, namalují budovu školy, nastříhají obrázky místností a nalepí je do budovy školy podle jejich reálného rozmístění. Místa ve škole popíšou. Celý plakát vybarví, popř. dokreslí, co je potřeba, atd. Kdo bude ze žáků chtít, může svou školu prezentovat třídě. Učitel může plakáty pověsit ve třídě.
67 4.2.5 Část 2E Čísla 11–100: Moje adresa 1 Prezentace čísel 11–100
Žáci mají zavřenou lekci. Učitel si prostor tabule pomyslně rozdělí na 4 sloupce, aby se mu na tabuli vešla celá prezentace. Do prvního sloupce napíše čísla 11–19 a prezentuje nejprve tuto sadu. Učitel říká čísla nahlas a pomalu, žáci poslouchají, neopakují. Po dokončení prezentace následuje procvičení výslovnosti: Učitel nad druhý sloupec napíše -NÁCT a říká: „Jede…“ Ukazuje na -NÁCT a dopomůže s odpovědí. Zapíše slovo jedenáct do druhého sloupce a do stejného řádku jako je číslo 11. A v případě potřeby se žáky slovo ještě několikrát nahlas zopakuje. Tímto způsobem pokračuje do 19. Po dokončení následují čtyři rychlé procvičovací aktivity:
a) Učitel projde se žáky všechna slova nahlas ještě jednou, a to od shora dolů a následně odspoda nahoru.
b) Učitel začne na čísla ukazovat náhodně a žáci procvičují na přeskáčku.
c) Učitel smaže slova ve druhém sloupci a vyzve žáky, aby je na tabuli znovu napsali.
d) Učitel vyzve žáky, aby si na papír napsali čísla 11–19. Žáci procvičují ve dvojici: jeden ukazuje na čísla a druhý říká. Vystřídají se.
Stejným způsobem učitel prezentuje sadu čísel 20–90. Při chorálním drilu opět žákům pomůže a napíše nad čtvrtý sloupec -CET. Když dojde k číslu 50, napíše -DESÁT.
Procvičí stejným způsobem.
Procvičí stejným způsobem.