Ov ěř ení hypotéz a diskuze

U prvních dvou hypotéz jsme vycházeli z výsledků otázek 1 – 35 otázky z dotazníkového šetření a četností jednotlivých odpovědí.

V Případě hypotézy č. 1 „U klientů v dětských domovech se školou a výchovných ústavech je vyšší míra sociálně patologických jevů.“, došlo k verifikaci. V DD byly negativní jevy u 8 dotazníkových otázek (1, 4, 12, 13, 14, 22, 25, 35), což je souhrnu v 22,86 %. Častěji šlo především o hádky, odmítání plnění zadaných úkolů, vyhrožování až šikanu, opakované krádeže (v DD i mimo zařízení), záškoláctví a lhaní s podváděním.

Ke shodě došlo mezi DD a DDŠ u vyvolávání rvaček, lhaní a podvodů za účelem zisku a u pozorovaných častých konfliktů s vrstevníky (otázky 10, 21, 33, což činí 8,57 %).

U DDŠ tomu bylo u 24 zbylých otázek (68,57 %). Zde byli klienti označováni za zlomyslnější, záludnější a škodolibější obviňující ostatní kolem sebe ze svého chování,

117

kteří jsou častěji nazlobení a bez nálady. Také dochází častěji k rozčilování, nedůtklivosti, mrzutosti, vztahovačnosti a vyprovokování od druhých. Děti v DDŠ také méně přijímají prohru, častěji se perou s využitím surovosti. U těchto klientů dochází častěji i k vynucování sexuální aktivity z jejich strany nebo přepadáváním. Klienti těchto zařízení také častěji vydírají druhé za účelem zisku a jsou i ozbrojené loupeže, přičemž u nich byla i v častějších případech nalezna věc, která by mohla být považována za zbraň. V DDŠ ničí i úmyslně častěji nejen věci spolužákům, ale i majetek. Tito jedinci také častěji lžou a podvádí ve snaze získat nějakou výhodu, dopouštějí se vloupání (domy, byty, auta) a opakovaně utíkají ze zařízení ve velké míře, což se stávalo i doma, kdy rodiče nevěděli, kde se nacházejí. Také jsou častěji ve svých výrazech hrubější a nemají problém vulgarismy využívat i proti dospělým. Svůj volný čas častěji tráví u počítače a televize.

Děti z DD jsou i aktivnějšími uživateli návykových látek tabáku, alkoholu a dalších nealkoholových drog (alarmující výskyt tzv. „tvrdých drog“, tedy pervitinu, extáze, aj. viz otázka 37). Ve větší míře jim bylo i ubližováno. Tito jedinci jsou celkově konfliktnější a mají více problém s dodržením pravidel, nežli je to u klientů v DD.

Ověření platnosti bylo potvrzeno i u hypotézy č. 2 „Větší podíl sociálně patologických jevů je u chlapců nežli u dívek.“ Zde již rozdíl nebyl tak markantní jako u hypotézy č. 1. Chlapci se dopouštějí častěji patologických jevů, nežli je tomu v případě dívek.

Nicméně je nutné podotknout, že rozdíl není v tomto případě veliký, jelikož z otázek, které jsme využili k porovnání celkové míry (1 – 35 otázka z dotazníkového šetření) měly dívky v 16 (1 – 7, 9, 11, 12, 14, 16, 19, 24, 26, 35) případech častější výskyt rizikového chování. Děvčata častěji bývají hádavá, nazlobená, zlostná, rozčílená, záludná (podvádějí více a lžou), nedůtklivá, popudlivá, stahovaná a mrzutá. Také častěji obviňují ostatní ze svých neúspěchů, odmítají splnit úkoly, nerady prohrávají. Dost často se stávají aktéry šikany, přičemž jsou fyzicky hrubší až surové, vydírají druhé a ničí jim úmyslně věci.

Aktivnější jsou i ve vynucování sexuální aktivity. Častěji si oproti chlapcům také bez dovolení vezmou hodnotnou věc nebo peníze a ve větší míře utíkají ze zařízení. U chlapců šlo o častější výskyt negativních jevů tedy v 17 otázkách (8, 10, 13, 15, 17, 18, 21 – 23, 25, 27 – 32, 34), přičemž chlapci se častěji perou, vyvolávají rvačky s vrstevníky, ale i s dětmi, které ani neznají, ubližují častěji zvířatům, přepadávají, dopouštějí se ozbrojených loupeží a mají tím pádem u sebe i věci, které lze označit za zbraň. Chlapci také častěji lžou a podvádějí z důvodu nějakých profitů. Dopouštějí se častěji krádeží v zařízeních, ale i mimo něj a někteří jedinci nemají problém vykrást i dům, byt, či auto.

Častěji chodí za školu, a pokud byli u svých rodičů, tak chlapci i častěji nebyli doma

118

a rodiče nevěděli, kde jsou. Svůj volný čas tráví převážná část u televize a počítače a také ve větší míře vyzkoušeli návykové látky (tabák, alkohol a někteří i další nealkoholové drogy). Občas jim bylo ubližováno. Chlapci mají celkově větší problém s dodržováním stanovených pravidel, nežli děvčata. Procentuální porovnání (45,71 % dívky: 48,57 % chlapci) a u 2 otázek (20, 33) došlo ke shodě (5,71 %), kdy jak děvčata, tak chlapci ničí ve stejné míře majetek zařízení a vyvolávají konflikty.

Poslední, tedy hypotéza č. 3 „Z druhů sociálně patologických jevů si dospívající nejčastěji vyzkoušeli nebo se setkali s kouřením neboli tabakismem.“, nebyla verifikována, jelikož v porovnání všech otázek a tedy i patologických jevů bylo zjištěno, že nejčastějším sociálně patologickým jevem u dětí ve školských ústavních zařízení v dospívajícím věku jsou lhaní a podvody (v průměru 91 %, median pak 91 %), dále následovalo trávení volného času u televize a počítačů, což opět poukázalo na tento veliký problém dnešní doby, kterým je závislost na hře (v průměru 85 %, median pak 85 %). Kouření cigaret a tabakismus byl tedy třetí mezi patologickými jevy (v průměru 81,5 %, median pak 82 %). Tato hypotéza se tedy nepotvrdila, nicméně je nutné konstatovat, že v případě návykových látek byl tabák jednoznačně nejvíce užívanou látkou a alarmující je i celkový počet uživatelů cigaret., který činil 78 klientů ze 100 (tedy 78 %).

Empirickou částí jsme zjistili neuspokojivý výsledný výčet zjišťovaných sociálně patologických jevů. V sociální patologii vidíme jakékoli odbočování od pravidel dané společnosti a můžeme jej označovat také jako deviantní, což potvrzují i Havlík in Sochůrek (2009, s. 8) a Fischer a Škoda (2009, s. 14), kdy u patologie jde o takové porušování normy, které překračuje určité formálně stanované sdílené „hranice“, za nimiž jsou již odchylky vnímány jako ohrožující, pobuřující, neúnosné apod.

V empirické části bylo zjištěno, že u dívek nedochází k tak zásadnímu rozdílu v patologickém chování oproti chlapcům, jak by se očekávalo, což potvrzují i Pešatová (2006, s. 29) a Michalová (2008, s. 60) Bezesporu musíme konstatovat, že tento výsledek byl opravdu překvapujícím, nicméně vypovídajícím. Skutečnost je taková, že dle analýz dokumentů (zprávy OSPOD, DÚ, usnesení soudu) můžeme také konstatovat, že v posledních letech jsou i do dětských domovů přijímány více děti hraniční, než tomu bylo v minulosti, jelikož v předešlých letech byly více přijímány děti ze sociálních důvodů.

Potvrzením zmíněného je možné nalézt v novele z 1. 1. 2013 Zákona o sociálně právní ochraně dětí č. 359/1999 Sb., kdy je na sociální pracovníky kladen důraz na potřebu

119

dítěte vyrůstat v rodinném prostředí s cílem postupného utlumení ústavní péče (pokud bude dítě umístěno v ústavní péči, pak jen na dobu nezbytně nutnou).

Je však nutné brát v úvahu prostředí, výchovu a normy, ve kterých klienti školských ústavních zařízení vyrůstali před nařízením ústavní výchovy, což potvrzuje i Vojtová in Bulettin (2009).

Dalším zjištěním, které jsme očekávali, bylo i vysoké procento kuřáků, tedy uživatelů tabáku, kterých je mezi dětmi v ústavní výchově opravdu veliké množství, a to i mladších patnácti let. V těchto zařízeních se tohoto nešvaru nelze zbavit i přes opatření, jakými jsou přednášky, kontrola nákupů z kapesného, povídání si o zdravotních potížích způsobených kouřením apod. Jen pokud mají klienti vhodně vyplněný volný čas, pak méně i kouří.

Také musíme konstatovat, že klienti ústavních zařízení mají mnohdy vybudovanou závislost již při přijímání do těchto zařízení a to i ve věku mladší 12 let. K obdobným závěrům dospěli také Nešpor a Csémy (1993, s. 58) a Mlčoch (2013).

Nešpor(2000 s. 54) navíc konstatuje: „Závislost na návykových látkách se vytváří podstatně rychleji. To, k čemu potřebuje dospělý často roky nebo desítky let, stihne dospívající i řádově během měsíců“.