Závislostní a návykové chování ve vztahu k návykovým látkám

1 Teoretické zpracování problematiky

1.1 Sociální patologie, sociální deviace a sociáln ě patologické jevy

1.1.2 Závislostní a návykové chování ve vztahu k návykovým látkám

Pedagogové by měli mít zmapovaná krizová místa ve škole (WC, chodby, sklepy a prostory v okolí školy). Důležité je vybrat vhodné pedagogy, kteří zvládnou řešit problematiku šikany a ti by se měli nadále v této problematice vzdělávat. Samozřejmě ostatní pedagogové by měli znát také alespoňˇzákladní poznatky. Je důležité vypracovat přehledné, ale zároveň stručné manuály postupů řešení šikany s krizovými čísly (telefonická spojení).

Samotné řešení šikany není vůbec jednoduché, ale naopak velice náročné, proto by jej měl vykonávat opravdu profesionál (metodik prevence, nebo velice zkušený pedagog).

Samotné odhalení bývá velice obtížné, jelikož všichni zúčastnění mají obavy, z toho co bude dál. Při vyšetřování se doporučuje provést pět kroků, které byly popsány výše. Pozor – nutné zajistit ochranu obětem! Při skupinové šikaně hraničící s brutalitou je nutná spolupráce všech pedagogů s policií. Pokud se šikany zúčastní většina jedinců ze skupiny, pak musí zasáhnout intervence v podobě odborníka z PPP, SVP, DÚ apod.

Program proti šikanování je ucelenou spoluprací všech pracovníků školy za koordinace metodika prevence. Program zahrnuje zmíněnou kooperaci pedagogů a jejich smluvené postupy řešení, cílené šetření výskytu šikany, režim proti šikanování a spolupráci s rodiči a jejich seznámení s programem.

Dalším sociálně patologickým jevem, kterým se v této práci budeme zabývat, je

„Závislost na návykových látkách“.

Závislostní a návykové chování je v současnosti považováno za jeden z nejzávažnějších sociálně patologických jevů a tomu též odpovídá množství publikací, které se této problematice věnují (Kolektiv autorů 2003, s. 81).

Jako psychoaktivní označujeme látky, které po aplikaci (např. požití, injekční aplikaci inhalaci) mění psychický stav, obvykle subjektivně žádoucím způsobem. Motivace k užívání psychoaktivních látek je různá:

Potřeba vyřešit problémy, uniknout stresovým situacím a frustraci, uvolnit zábrany.

Potřeba dosáhnout uspokojení nebo slasti, která není jinak dosažitelná, resp. není běžně dostupná.

Potřeba uniknout stereotypu, nudě, získat inspiraci.

Potřeba sociální konformity, uchování sociálních vztahů, potřeba být akceptován skupinou nebo subkulturou, v níž užívání drogu patří k standardu chování (Vágnerová 2000a, s. 288).

Závislostní a návykové chování je jedním z nejzávažnějších sociálně patologických jevů.

Psychoaktivní látky mění obvykle psychický stav. Motivace k užívání bývají různé jako řešení problému, únik akceptace skupinou (pokud by neužíval, nebyl by akceptován).

Návykové látky (psychoaktivní látky)

Návyková látka je každá chemická látka, která mění psychický stav a na kterou se může vytvořit návyk a závislost. Používání těchto látek má dlouhou historii, důvodů pro jejich užívání je celá řada. Nejčastěji se jednalo o povzbuzení, prožívání příjemného stavu, jiným způsobem nedosažitelného, apod. Těchto látek je velké množství, účinky při požití jsou různé. V určitých sociokulturních prostředích může být k užívání určité látky vyšší míra tolerance.

V Mezinárodní klasifikaci MKN – 10 in Fischer a Škoda (2008)jsou jako psychoaktivní látky označeny právě takové látky, které vyvolávají závislost. Uvedený materiál specifikuje ve své 5. Kapitole psychoaktivní látky, jejich ž zneužívání může vést k rozvoji duševních a behaviorálních poruch, v těchto 9 skupinách:

F – 10 – alkohol (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním alkoholu),

F – 11 – opioidy (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním opioidů),

F – 12 – kanabinoidy (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním kanabinoidů),

F – 13 – sedativa či hypnotika (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním sedativ nebo hypnotik),

F – 14 – kokain (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním kokainu),

F – 15 – stimulancia (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním stimulancií, včetně kofeinu),

F – 16 – halucinogeny (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním halucinogenů),

F – 17 – tabák (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním tabáku,

F – 18 – prchavá rozpouštědla (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním prchavých rozpouštědel),

F – 19 – jiné psychoaktivní látky nebo užívání několika látek (duševní poruchy a poruchy chování způsobené užíváním jiných nebo několika psychoaktivních látek).

Dalším látkám, které mohou mít psychoaktivní účinky, jako jsou různé přírodní látky nebo léky, a mohou být zneužívány, je věnována v MKN – 10 kapitola F – 55. Obvykle může mít jedinec značnou motivaci pro jejich užívání, to může mít „nezdravou“ míru, avšak nedochází k rozvoji závislosti a souvisejících příznaků odvykání, jako je tomu u výše uvedených látek. Do této skupiny patří mimo jiné i látky psychotropní (Fischer, Škoda 2008, s. 143– 144). Další dělení drog podle účinků viz příloha 4. (Kolektiv autorů, 2003, s. 84).

Nové trendy v oblasti návykových látek

Vzhledem k tomu, že problematika návykových látek se stále rozvijí a dealeři hledají způsoby, jak obejít legislativu uvádíme některé nové trendy mezi uživateli. Uvedené, jsou jen velmi malým vzorkem.

Od ledna 2006 oznámilo 12 zemí rozšíření nebo změny seznamů kontrolovaných látek.

Látka mCPP(1- 3 – chlorofenyl piperazin) byla přidána na seznam kontrolovaných látek v šesti zemích (Belgie, Německo, Litva, Maďarsko, Malta, Slovensko) a BZP (1-benzylpiperazin) ve čtyřech zemích (Estonsko, Itálie, Litva, Malta). EMCDDA a Europol aktivně sledují mCPP a BZP bylo podrobeno v roce 2007 hodnocení rizik. Další látky, které začaly být v tomto období kontrolovány, zahrnují halucinogeny DOC (4 – chloro-2,5 – dimetoxyamfetamin), DOI (4 – jodo – chloro-2,5 – dimetoxyamfetamin) a brom – dragonfly (bromo – benzodifuranyl – isopropylamin) v Dánsku a Švédsku a ketamin v Estonsku.

Kontrolují se také různé rostliny s psychoaktivními vlastnostmi. Za tímto účelem Belgie restrukturalizovala své právní předpisy o psychotropních látkách, které zahrnují novou kategorii, jež uvádí kontrolované rostliny nebo části rostlin, a nikoliv jen jejich psychoaktivní složky jako dřív. Mezi rostlinami uvedenými na seznamu je kata jedlá (Catha edulis) a šalvěj divotvorná (Salvia divinorum). Katu jedlou nyní kontroluje v Evropě 11 zemí (hodnocení rizik v roce 2005 ve Spojeném království doporučilo nezařadit ji mezi kontrolované rostliny). V roce 2006 přidalo Švédsko na svůj seznam salvinorin A, hlavní účinnou látku šalvěje divotvorné. Rostlinu od roku 2008 kontroluje také Německo. V tomtéž období byla na seznam kontrolovaných látek ve Francii přidána Ivova (Tabernanthe iboga) poté, co její účinnou látku, ibogain, začali kontrolovat v Belgii, Dánsku a Švédsku.

Objevují se zprávy o rostoucím počtu on-line obchodů, které prodávají psychoaktivní alternativy kontrolovaných drog, jako je LSD, extáze, konopí a opiáty. I když látky

nabízené k prodeji on-line obchody jsou často označovány jako „legální opojení“ nebo

„rostlinná opojení“. (Jahresbericht 2008, s. 103– 104).

Návykové látky jsou chemické látky, které mění u uživatele psychický stav a mohou způsobit závislost. Je veliké množství těchto látek. MKN – 10 označuje psychoaktivní látky takové, které způsobují závislost a vedou k rozvoji duševních a behaviorálních poruch. Drogy mohou mít různé účinky, kterými jsou uklidnění, uvolnění, euforie, potlačení strachu, ale také mohou způsobit nekontrolovatelné chování. Mezi návykové látky řadíme alkohol, psychotropní léky, halucinogeny, opioidy, kanabinoidy, kokain, stimulancia, organická rozpouštědla a samozřejmě tabák. Nesmíme zapomenout, že i návykové látky se vyvíjejí a dealeři hledají nové a neznámé drogy. Z těchto nových návykových látek uvádíme např. mCPP, BZP, či rostliny kata jedlá a šalvěj divotvorná Nejužívanějšími návykovými látkami u skupiny respondentů, které budeme dále pozorovat v empirické části této práce, jsou, tabák, alkohol a halucinogeny v podobě marihuany, proto tuto problematiku nastíníme s ohledem právě na dospívající.

Nejběžnější návykové látky – alkohol, tabák a marihuana (konopí) – jsou většinou svým způsobem společensky nejpřijatelnější. Odhaduje se, že 3 – 5 % dětí ve věku mezi jedenáctým a šestnáctým rokem vyzkoušelo marihuanu a že toto číslo vzrůstá u dospívajících a mládeže až na 17 % (Train 2001, s. 70).

Nejužívanějšími návykovými látkami u skupiny respondentů, které budeme dále pozorovat v praktické průzkumné části této práce, jsou, tabák, alkohol a halucinogeny v podobě marihuany, proto tuto problematiku nastíníme s ohledem právě na dospívající.

Možná někomu připadá zařazení tabáku mezi návykové látky přehnané. Bohužel je naprosto oprávněné. Je pravda, že účinky tabáku se neprojevují tak rychle a dramaticky, vzhledem k rozšířenosti kouření jsou však citelné. Podle zahraničních pramenů může být kolem 30% (tedy téměř třetiny) rakovin způsobeno kouřením. Za účinky tabáku není zodpovědný jenom nikotin, ale také další škodliviny: dehty, kysličník uhelnatý a dokonce i takové látky jako kyanid, arsenik nebo formaldehyd.

Typické příznaky u kuřáků začátečníků (bledost, studený pot, nevolnost, případné zvracení, závrať, bolesti hlavy, pokleslá nálada) jsou vlastně lehčí otravou nikotinem (Nešpor, Csémy 1992, s. 58).

Alkohol je jednoduchá chemická látka, která snadno proniká k různým orgánům včetně mozku. Její obsah v alkoholických nápojích kolísá zhruba od 2 – 3 % (pivo) do asi 40 % v destilátech. Důležitá není jen koncentrace alkoholu v tom kterém nápoji, ale i množství.

V jednom 12° pivu je zhruba stejně alkoholu jako ve 2 „deci“ vína nebo půl „deci“

destilátu. Alkohol je pro děti a mladistvé mnohem nebezpečnější nežli pro dospělé. Jejich játra nejsou schopna ho odbourávat v takové míře jako u dospělých a navíc mají menší tělesnou hmotnost. Již velmi malé množství alkoholu může vyvolat u dětí otravy. Návyk na alkohol se u dětí a mladých lidí vytváří velmi rychle.

Alkoholické nápoje u mladých lidí zvyšují nebezpečí jaterních onemocnění, vysokého krevního tlaku, onemocnění trávicího ústrojí, onemocnění nervového systému i duševních chorob (Nešpor, Csémy 1992, s. 49).

Marihuana pochází z konopí. Účinek drog z konopí působí látka tetrahydrocannabinol, zkráceně THC. Jedná se o vysoce účinnou látku, mnohem jedovatější nežli alkohol.

Marihuana se nejčastěji kouří, drogy z konopí se však také přidávají do nápojů, cukrovinek apod. Droga se z těla vylučuje jen velmi pomalu, má tendenci se ukládat v tukové tkáni. Při pravidelném zneužívání se droga hromadí v těle. To může mít nepříznivé účinky na tělesné i duševní zdraví. Marihuanové cigarety obsahují o polovinu více rakovinotvorných látek, nežli tabák. K velkým sociálním rizikům marihuany patří podněcování sklonu k násilnosti, poruchy paměti, nezájem a apatie. Na rozdíl od laických názorů drogy z konopí vyvolávají psychickou a dokonce fyzickou závislost. Mimořádně nebezpečná je marihuana pro lidi s nemocným srdcem a vysokým krevním tlakem a pro psychicky labilní (Nešpor, Csémy 1993, s. 50– 51).

Nejčastější negativní následky užívání drog

Právě zjevné škodlivé účinky jsou jedním ze stěžejních argumentů odpůrců psychoaktivních látek. Mezi nejčastější uváděné negativní následky užívání drog na osobnost jedince a jeho organismus (mnohdy poškození organismu) patří vznik závislosti, nebezpečí otrav, nebezpečí sobě i okolí (úrazy, pády, dopravní nehody – jako pachatel i oběť).

Objevuje se agresivní chování, násilná i jiná trestná činnost (pod vlivem drogy či ve snaze opatřit si prostředky na ni). Dost často se dostavují poškození tělesného i duševního zdraví a u těhotných riziko poškození plodu. Také je zde větší riziko přechodu k jiným návykovým látkám. Po dlouhodobém užívání dochází k nepříznivé změně osobnosti.

Dochází i k menšímu zájmu nebo úplné ztrátě zájmu o vzdělávání a pracovní uplatnění,

což souvisí i ze zhoršení rodinných i jiných mezilidských vztahů a kázeňskými problémy ve škole.

Typické jsou zdravotní komplikace při injekční aplikaci drogy, dochází lokálnímu poškození, které může být vstupní branou pro mnohé další infekce, také plicní komplikace (při kouření drog), ale též při eventuálním vdechnutím žaludečního obsahu. Mohou vzniknout plicní gangrény a pneumonie, edémy plic, kardiovaskulární komplikace (hypertenze, vysoká tepová frekvence), jaterní komplikace, nejčastěji hepatitidy typů B, C delta aj., poškození až totální selhání ledvin. Z dalších zdravotních potíží může jít o oční komplikace (přecitlivělost na světlo, slzení poruchy rozlišování barev, poruchy akomodace a periferního vidění, vizuální halucinace, poruch vizuální percepce, záchvaty nekoordinovaného mrkání a další poruchy vidění způsobené plísněmi), cerebrální komplikace (nejprve degenerativní změny neuronů v povrchových vrstvách mozkové kůry později úbytek mozkové kůry, poškození mozkových cévek s krvácením do mozkových tkání, může dojít k metastickému zavlečení infekcí), a mnohé další (Kolektiv autorů 2003, s. 83).

Dle Nešpora (1995) jsou společná rizika návykových látek následující:

Společným rizikem drog podávaných nitrožilně je možnost těžké otravy, zanesení infekce do těla, přenos žloutenky a nověji AIDS. Krví se může přenést infekce k srdci a způsobit zánět srdeční nitroblány.

Dalším společným rizikem je předávkování. Top může nastat i u lidí, kteří nejsou na droze závislí a pouze s ní experimentují. Časté je to u organických rozpouštědel, opiátů, pervitinu. Otrava může nastat i u alkoholu. Předávkování typicky nastává tehdy, jestliže je zneužita droga silnější koncentrace, než dotyčný předpokládal.

Otrava příměsmi, které se do drogy dostaly při výrobě (např. fosfor nebo jód do pervitinu) nebo s nimiž byla droga z nějakého důvodu smíchána.

Člověk, který bere drogy, zaostává za vrstevníky, co se týče vzdělání, sociálních dovedností a pracovních návyků.

Většina škodlivých návykových látek, jestliže jsou užívány v těhotenství, poškozuje plod.

Horší soustředění a paměť.

Podrážděnost a nervozita, když člověk drogu nemá.

Zbytečné problémy s rodiči, ve škole, někdy i s policií, později v práci.

Je to samozřejmě i vznik závislosti. Některé drogy ji vyvolávají velmi rychle (např.

pervitin, nebo opiáty), jiné pomaleji.

Negativní důsledky užívání drog jsou různé, ale vždy mají za následek dopad na psychiku, zdraví a úsudek uživatelů. Negativními důsledky konzumace návykových látek jsou např.

vznik závislosti, otravy, změny v chování, zaostávání v sociálních dovednostech, poškození zdraví, poškození plodu, infekce a infekční onemocnění (žloutenka, AIDS), přechod na jiné návykové látky atd.

Akutní intoxikace je stavem následujícím po užití psychoaktivní látky, který můžeme charakterizovat jako přechodné změny ve fyziologických, psychických a behaviorálních funkcích. Tyto změny jsou individuálně podmíněné, tolerance vůči látce, okolnosti požití a specifičnost následků mohou být různé. K akutní intoxikaci může dojít již při prvním kontaktu s látkou, nejčastěji k ní dochází u jedinců, kteří mají dlouhodobé problémy spojené s užíváním alkoholu nebo tzv. tvrdých drog. S intoxikací může souviset celá řada komplikací v oblasti zdravotní a sociální. Je nutné si uvědomit, že nejzávaznější „komplikací“ může být smrt jako důsledek intoxikace. K ní nebo jiným zdravotním následkům může dojít i u jedince, který není na užívání konkrétní látky závislý, může se jednat i o první kontakt (Fischer, Škoda 2008, s. 145).

Zneužívání neboli abúzus souvisí s akutní intoxikací. Opět se jedná o dlouhodobé užití drogy, při kterém dochází k poškození zdraví a to buď psychické, nebo somatické.

Kdybychom chtěli diagnostikovat škodlivé užívání, tak musí být prokázáno, že zdravotní stav je způsoben užíváním drogy a doba trvání poškození trvá minimálně 1 měsíc, nebo se během 1 roku opakuje.

Škodlivé užívání (zneužívání)

U této poruchy se lze rovněž setkat s označením zneužívání (abúzus) psychoaktivní látky, při kterém dochází k poškozování zdraví. Obvykle se jedná o dlouhodobé užívání látky s následným poškozením v oblasti:

Somatické, kdy se může jednat např. o hepatitidu (nejčastěji typu C) jako důsledek používání drog

Psychické, jímž může být např. depresivní epizoda po předchozí opilosti. Takový vzorec chování můžeme označit jako chování sebepoškozující.

Abychom mohli diagnostikovat užívání látky jako škodlivé, musí být mimo jiné:

jasný důkaz o tom, že příčinou somatického či psychického onemocnění je konkrétní látka, doba, po kterou poškození trvá, je minimálně 1 měsíc, nebo k němu musí dojít opakovaně v průběhu 1 roku.

V případě neužívání, vysazení nebo snížení množství látky nedochází k rozvoji abstinenčního syndromu (Fischer, Škoda 2008, s. 145).

Zneužívání neboli abúzus souvisí s akutní intoxikací. Opět se jedná o dlouhodobé užití drogy, při kterém dochází k poškození zdraví a to buď psychické, nebo somatické.

Společné známky zneužívání alkoholu a drog Hajný (2001) uvádí následující varovná znamení:

Náhlá změna nálad, netypické reakce na určité situace – některé dítě se začne stranit ostatních, jiné se stane hvězdou společnosti. Některé se začne hádat, jiné začne být hodné.

Jak zvýšená podrážděnost, tak i nápadný klid a pasivita patří k typickým projevům užívání drog.

Zhoršování ve škole – to může zahrnovat zhoršování známek ve škole, absence ve škole, zanedbávání úkolů. Stejně tak může dojít k tomu, že přestane chodit do kroužků či sportovních oddílů. Snadno se vzdává při sebemenších překážkách.

Změna přátel a známých – výrazná změna blízkých lidí kolem dítěte vždy naznačuje nějakou změnu. Pokud se jedná o starší děti, o lidi, které vám nechce dítě představit, je vždy dobré zvýšit svou pozornost a péči.

Výrazná změna v oblékání a stylu hudby – není snadné se orientovat, se kterým stylem je více spojeno užívání drog. Rodičům mohou poradit známí, jiní mladí a někdy i dítě samo.

Prudké změny sice k dospívání patří, ale vždy stojí za to si v takové době dítěte více všímat a komunikovat s ním. To však není možné, pokud zůstanete jen u kritického tónu.

Skrývání a zakrývání – tmavé brýle mohou zakrývat červené oči po kouření marihuany nebo zúžené zornice po heroinu. Dlouhé rukávy dobře skryjí vpichy. Plandavé oblečení ztrátu váhy. Dospívající vyžaduje obvykle zaručené soukromí pro své osobní věci.

Nadměrné skrývání, zamykání a podrážděnost při vstupu do pokoje mohou naznačovat více než jen běžnou potřebu soukromí.

Častá vyčerpanost, únava a spavost – spíše než o skutečné vyčerpání organismu jde o souhrn dílčích příznaků spojených s užíváním. Tělesná pasivita u heroinistů patří k celkovému obrazu i jejich životního stylu (rozhýbat je může až shánění peněz na heroin nebo hledání dealera). Spavost je také průvodním znakem, užívání – zvláště v době nejsilnějších účinků uživateli padají víčka a vypadá, že každou chvíli usne.

Lži a předstírání – velký výskyt lhaní nebo lži dětí, které dříve nelhaly, mohou svědčit o tom, že potřebují svůj životní styl, pohyb přes den, známé či důvod utrácení peněz skrýt.

Záleží samozřejmě na dosavadním vývoji dítěte v této oblasti a celkovém prostředí rodiny.

Nicméně lhaní a předstírání je jedním z typických příznaků narušení osobnosti závislého.

Důvody jsou prosté: zajistit možnost pokračovat v užívání drog nebo pití a předpokladem pro to je zpochybnění některých morálních hodnot.

Překvapivě rychle nastupující sexuální aktivita – u předtím uzavřených či stydlivých mladých lidí může rychlý nástup sexuální aktivity vypovídat o tom, že k potlačení rozpaků a povzbuzení užívají více alkohol a drogy.

Izolace od rodiny – dospívající se učí být sám a potřebuje si vytvořit hranici mezi sebou a zbytkem rodiny. Když tato samota dlouhodobě přetrvává a blokuje přirozenou komunikaci s ostatními, může jít o výsledek nadměrného zapojení dítěte do jiného světa – tudíž světa drog. Taková izolace se překonává jen pomalu a vyžaduje ze strany rodičů citlivost a značnou vynalézavost.

Dále uvádíme další varovné známky dle Nešpora a Csémy (1993)

Ubývání alkoholu a prášků v domácnosti, ztráty peněz a cennějších předmětů.

Změna přátel a kamarádů. Tendence těchto kamarádů se rodičům vyhýbat. Zvlášť rizikoví mohou být starší děti a dospívající, kteří mají už a dospívající, kteří mají už s drogou i alkoholem zkušenosti.

Blízcí přátelé, kteří užívají alkohol nebo drogy – velmi nebezpečné.

Zhoršení vzhledu a péče o zevnějšek.

Náhlé zhoršení školního prospěchu, ztráta zájmu o učení.

Podrážděnost, přecitlivělost, tendence, vyhýbat se rodičům a v konfliktech odcházet z domova. Kolísání nálad je v dospívání běžné, ale alkohol a drogy je mohou ještě zesílit.

Ztráta zájmu o hodnoty, myšlenky, zájmy o lidi, které dítě dříve považovalo za důležité.

Tajnůstkářství, tajemné telefonní hovory, volající, kteří zavěšují, když zdvihnete telefon. Lhaní, rozporná tvrzení, rozpačivost.

Problémy s úřady a se zákonem. Drobné krádeže v samoobsluze, výtržnictví, rvačky.

Vaši pozornost by měly zaujmout i dražší předměty, které si dítě nebo dospívající nemohl koupit ze svého kapesného. Může tvrdit, že je má zapůjčené od někoho ze svých známých, mohou ale pocházet i z krádeží nebo z obchodování s drogami.

Z uvedeného je patrné, že signály upozorňující na zneužívání návykových látek jsou různé a navzájem se propojují. Patří sem např. změna přátel a tím pádem ztráta starých kamarádů. Varovné je, i když jedinec přestane náhle pečovat o svůj zevnějšek. Má časté

změny nálad a přestane se zajímat o dříve oblíbené činnosti a zájmy. V domácnosti se také začnou ztrácet peníze, cennosti nebo návykové látky (alkohol, léky) a. j.

Závislost

Syndrom závislosti lze definovat jako soubor psychických (emočních, kognitivních a behaviorálních) a somatických změn, které se vytvoří jako důsledek opakovaného

In document Poděkování Tímto bych cht (Page 31-44)