Závěrem bychom chtěli konstatovat, že cíl „Zjistit míru výskytu a druhů sociálně patologických jevů u klientů ve školských ústavních zařízeních.“, byl naplněn. V rámci empirické části bylo dotazníkovým šetřením a rozhovorem zjištěno jakých sociálně patologických a negativních jevů se klienti těchto zařízení dopouštějí častěji, a naopak, kterých méně, nebo téměř vůbec. Zároveň byly zodpovězeny jednotlivé hypotézy. Bylo prokázáno, že v dětských domovech se školou a výchovných ústavech je vyšší míra sociálně patologických jevů než v dětských domovech. Bylo také zjištěno, že rozdíl výskytu sociálně patologických jevů není v případě porovnání chlapců a dívek veliký, což pro nás bylo překvapující vzhledem k údajům uváděným v odborné literatuře. Došlo ke zjištění, že nejčastějším sociálně patologickým jevem není tabakismus, nýbrž podvádění a lhaní, nicméně bylo prokázáno, že nejčastější užívanou návykovou látkou u dospívajících je tabák. Cenné informace jsme získali nejprve nastudováním odborné literatury a jejím následným využitím v části teoretické, kde je citována řada významných odborníků, kteří se zabývají problematikou sociálně patologických jevů. Poznatky z teoretické části byly propojeny s částí empirickou, kde výsledky empirického výzkumu budou využity v rámci speciálně pedagogické a preventivní práce s klienty.
120 3.1 Navrhované opatření (doporučení)
Nejdůležitějším opatřením je předcházení sociálně patologickým jevům a to prevencí jakéhokoli negativního chování, ať již jde o primární, sekundární nebo terciární preventivní opatření.
V každém školském zařízení, tedy i v zařízeních, kde jsme prováděli průzkum, by měl působit proškolený preventista, měl by tedy absolvovat „Studium k výkonu specializovaných činností – metodik prevence dle vyhlášky č. 317/2005 Sb. §9c.“
Ve všech zařízeních, kde jsme prováděli výzkum, takový pracovník působí, což jsme kvitovali, nicméně ne vždy je proškolený. Oceňujeme však, že alespoň k preventivním opatřením dochází. Nejenom již zmíněný specialista, ale i ostatní pedagogičtí pracovníci by měli vědět, jak s jednotlivými patologickými jevy pracovat a především jak jim předcházet. Každý pracovník by měl podstoupit pravidelné školení týkající se této problematiky. Důležitá v tomto směru by měla být i znalost „Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže Čj. 14514/2000 – 51“ (viz příloha 18) a „Metodického pokynu ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení Čj.:28 275/200 – 22“ (viz příloha 3). I zdánlivé maličkosti, jako pošťuchování, či výsměch druhému, pozdní návraty dětí ze škol, trávení delšího časového úseku u počítače nebo mobilu, by neměl pedagog nechávat bez povšimnutí.
Vychovatelé by neměli bagatelizovat stížnosti dětí, měli by jim naslouchat, pokud přijdou pro radu nebo pomoc, i když může jít vskutku o maličkost. Lepší je problém řešit v zárodku, než-li jej nechat přerůst, a nebo snad ho dokonce přehlížet. Důležité je tedy v první řadě, pokud chceme bojovat a tedy i léčit jakékoli patologické jevy, mít stabilní tým, o který se můžeme opřít.
V rámci primárního opatření je začátkem úspěchu oboustranná komunikace mezi klienty a vychovateli. Bezesporu sem ale patří pravidelné přednášky týkající se negativních jevů především aktivní formou, tedy i zapojením klientů do prevence (agresivity a šikany, návykového chování, kriminálního chování, riziko útěků, záškoláctví ale i lhaní apod.).
K přednáškám bychom využili schopností pedagogů (již zmíněné proškolování v tomto směru), dále proškoleného specialistu, který by s dětmi hovořil na jednotlivá témata a prováděl s klienty např. i sociometrické testy, hry na posilování skupiny, individuální konzultace. Při těchto rozhovorech klademe důraz i na následky patologických jevů jako např. na oběti šikany (nesou si špatné zážitky v některých případech celý život), sankce
121
pro agresory šikany a pro zloděje, dopady uživatelů drog, či gamblerů apod. Dalším prostředkem může být i využití dramatizace ke ztvárnění jednotlivých problematik, či zhlédnutí filmu na dané téma s výkladem a rozborem situací. Další možností jsou přednášky, které by zajišťoval pracovník prevence (např. s Policií ČR, státním zástupcem, psychologem, speciálním pedagogem – etopedem, pracovníkem probační a mediační služby, sociálními pracovníky a kurátory OSPOD, pracovníkem vězeňské služby apod.).
Nutné je především zaměřit se na vyplnění volného času. Je důležité smysluplně vyplnit klientům volný čas aktivitami tak, aby nesklouzli k závadovému chování. Důležité je nalézt pro jednotlivé individuality takové volnočasové aktivity, kterými budou zaujati a tím pádem nebudou mít dostatek času k jakékoli patologii. Potřebou je tedy opravdu věnovat volnočasovým aktivitám velikou pozornost a nepodceňovat tuto činnost. Dalším preventivním opatřením je zaměření na riziková místa, kde by mohlo docházet k negativním jevům (škola, cesta ze školy, tělocvična, hřiště, zahrada, chodby, toalety, sprchy, parky, opuštěné domy a. j.). Také je bezesporu důležité všímat si varovných signálů, které jsme popsali v teoretické části (vzhled dítěte, změny v chování, zavírání se do pokoje, ztrácení cenností apod.). V rámci primární prevence mohou být využita opatření ve výchově dle Zákona 383/2005 Sb., kterým se mění zákon 109/2002 Sb.
o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve změně pozdějších předpisů, a další související zákony., která v rámci motivace na klienty školských ústavních zařízení mohou mít pozitivní vliv. která v rámci motivace na klienty školských ústavních zařízení mohou mít pozitivní vliv na rozvoj dítěte (prominutí výchovného opatření za příkladné chování, udělení věcné nebo finanční odměny, zvýšení kapesného stanoveného zákonem, mimořádná návštěva kulturního zařízení, mimořádná vycházka, mimořádná návštěva, nebo jiné výhody),
V případě sekundárního opatření navrhujeme komunitní rozhovory s celou skupinou i individuální pomoc jedincům, kteří by mohli být v ohrožení. Kromě rozhovorů na daná témata s pedagogem, který je prvním článkem jakéhokoli krizového scénáře a tedy i prvním poradcem při problémech, bychom doporučili také využití specialistů (psycholog, psychiatr, etoped, metodik prevence z PPP, odborník z praxe K centra či TEEN CHELANGE, metodik prevence kriminality policie ČR, pracovník OSPOD apod.).
Naším cílem bude tedy řešit jedince (skupinu), který se dopustil patologického jednání, které je zatím zvládnutelné v rámci sekundárních opatření a využijeme také možné prostředky k nápravě jedince dle míry závažnosti skutku, kterého se dopustil. Zde je
122
možné opět využití opatření ve výchově dle Zákona 383/2005 Sb., kterým se mění zákon 109/2002 Sb. o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve změně pozdějších předpisů, a další související zákony. V tomto případě jde již o výchovná opatření formou sankce, která mohou být využitá jako výchovná opatření při provinění (odnětí výhody, snížení kapesného, omezení nebo zákaz trávení volného času mimo zařízení, odňata výhoda zúčastnit se činnosti nebo akce, zákaz návštěv s výjimkou osob odpovědných za výchovu a osob blízkých), která ústavní zařízení v rámci svých schopností a kompetencí mohou realizovat (provinění není ještě tak závažné). Opatření lze ukládat podmíněně.
Terciární opatření se týká zařízení s ústavní výchovou, kde je již nutné zvážit, zda má zařízení dostatečné prostředky k výchově jedince se závažnějšími patologickými projevy a zda by nebylo vhodnější tohoto klienta přemístit do jiného výchovného zařízení s přísnějším režimem (DDŠ, či VÚ), pokud nebylo již toto přesunutí navrženo jinou institucí např. soudem na základě soudního rozhodnutí. Zde je již nezbytně nutná spolupráce se specialisty (psycholog, psychiatr, policie, školní poradenská zařízení, kurátor, probační a mediační služba).
V tomto případě je již možné sáhnout k opatřením v Zákoně 218/2003 § 10 – 35, kde jsou popsány pro méně závažné činy výchovná opatření (dohled probačního úředníka, probační program, výchovné povinnosti, výchovná omezení, napomenutí s výstrahou), dále ochranná opatření pokud se vyskytnou již závažnější činy (ochranné léčení, zabezpečovací detence, zabrání věci nebo jiné majetkové hodnoty a ochranná výchova). V případě trestných činů, které mohou být kvalifikovány za trestné, jsou to opatření trestná (obecně prospěšné práce, peněžité opatření, peněžité opatření s podmíněným odkladem, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty, zákaz činnost, vyhoštění, domácí vězení, zákaz vstupu na sportovní nebo kulturní a jiné společenské akce, podmíněné odsouzení, odnětí svobody podmíněně odložené s dohledem, odnětí svobody nepodmíněně).
123
Seznam použitých zdroj ů
BULLETIN. Otázky intervence dětí v dětských domovech – v riziku poruch chování.
[online]. 2009. [vid. 2014–08-04]. Dostupné na Internetu:
<http://www.scribd.com/doc/52270428/Bulletin-69.>.
DOUBRAVA, Lukáš. 2006 roč. 109. Nejdůležitější je vnímat i drobné projevy šikany.
Učitelské noviny. ISSN 0139–5718.
FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. 2008. Speciální pedagogika. 1. vyd. Praha: Triton.
ISBN 978–80-7387–014-0.
FISCHER, Slavomil, ŠKODA, Jiří. 2009. Sociální patologie: analýza příčin a možností ovlivňování závažných sociálně patologických jevů. 1. vyd. Praha: Grada, ISBN 978–80-247–2781-3.
GAVORA, Peter. 2000. Úvod do pedagogického výzkumu. 1. vyd. Brno: Paido, ISBN 80–
85931-79–6.
HAJNÝ, Martin. 2001. O rodičích, dětech a drogách. 1. vyd. Praha: Grada. ISBN 80–247-0135–9.
Jahresbericht 2008. 2008.Stand der Drogenproblematik in Europa. Luxemburg: Amt für amtliche Veröffentlichungen der Europäischen Gemeinschaften. ISBN 978–92-9168–320-8.
KASÍKOVÁ, Hana, VALIŠOVÁ, Alena. 2010. Pedagogika pro učitele. 2. rozšířené vydání Praha: Grada. ISBN 978–80-247–3357-9.
KOVAŘÍKOVÁ, Marie, HEŘMANOVÁ, Vladislava. 2000. Úvod do psychologie. 1. vyd.
Ústí nad Labem: Univerzita Jana evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem.
KOLÁŘ, Michal. 2001. Bolest šikanování. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80–7178-513X.
KOLEKTIV AUTORŮ. 2003. Vybrané kapitoly ze sociální pedagogiky. 1. vyd. Ústí nad Labem: Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. ISBN 80 -7044-458–4.
LA SALA, Zdeňka. 2006, roč. 14. Šikanovaní žáci potřebují pomoc. Školství. ISSN 0862–
9641.
MICHALOVÁ, Zdeňka. Speciální pedagogika 2. díl. 1 vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978–80-7372–376-7.
MINIMALIZACE ŠIKANY. Co je to kyberšikana?. [online]. 2011. [vid. 2011–01-12].
Dostupné na Internetu:
<http://www.minimalizacesikany.cz/files/publicita/brozura_nadace_o2_nahled.pdf.>.
124
MLČOCH, Zbyněk. Jak dítěti vymluvit kouření. [online]. 2014. [vid. 2014–09-04].
Dostupné na Internetu: <httphttp://www.kurakovaplice.cz/koureni_cigaret/pro-rodice-a-skoly/jak-s-ditetem-mluvit-o-koureni/14-jak-diteti-vymluvit-koureni.html>.
Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže Čj.14514/2000 – 51
MŠMT ČR. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení [online]. Praha: 2000. [vid. 2010–10-27].
Dostupné na Internetu: <http://www.sikana.org/clanky_soubory/metodpokyn.html>.
NEŠPOR. Karel. 2000. Návykové chování a závislost: současné poznatky perspektivy léčby. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80–7178-432X.
NEŠPOR. Karel. 1995. Kouření, pití, drogy: Děvčata a kluci spolu mluví o závislostech.
1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80–7178-023–5.
NEŠPOR. Karel, CSÉMY, Ladislav. 1993. Alkohol, drogy a vaše děti: jak problémům předcházet, jak je včas rozpoznat, jak je zvládat. 1. vyd. Praha: Sportpropag.
NEŠPOR, Karel,CSÉMY, Ladislav, PERNICOVÁ, Hana. 1995. Prevence problémů působených návykovými látkami na školách. 1. vyd. Praha: Besip MV.
PEŠATOVÁ, Ilona. 2006. Vybrané kapitoly z etopedie: 1díl Klasifikace a diagnostika poruch chování. 2. upr. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 80–7372-087–
6.
PRESL, Jiří. 1995. Drogová závislost. 2. rozšířené vydání. Praha: Maxdorf. ISBN 80–
85800-25X.
ŘÍČAN a spol. 2009. Šikana jako etický, psychologický a pedagogický problém – Sborník příspěvků z konference. 1. vyd. Brno: Tribun. ISBN 978–80-7399–857-8.
ŘÍČAN, Pavel. 1995. Agresivita a šikana mezi dětmi. 2.vyd. Praha: Portál. ISBN 80–
7178-049–9.
SOCHŮREK, Jan. 2009. Úvod do sociální patologie. 1. vyd. Liberec: Technická univerzita v Liberci. ISBN 978–80-7372–448-1.
STŘEDISKO NÁHRADNÍ RODINNÉ PÉČE. Ústavní péče (ústavní výchova). [online].
2013. [vid. 2013–27-11]. Dostupné na Internetu:
< http://www.nahradnirodina.cz/ustavni_pece.html. >.
VÁGNEROVÁ, Marie. 2000a. Psychopatologie pro pomáhající profes : variabilita, a patologie lidské psychiky. 2. vyd. Praha: Portál. ISBN 80–7178-496–6.
VÁGNEROVÁ, Marie. 2000b. Vývojová psychologie. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80–
7178-308–0.
125
TRAIN, Alain. 2001. Nejčastější poruchy chování dětí. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80–
7178-503–2.
VARGA, Josef. 2011. Agresivita a šikana u dospívajících. Bakalářská práce. Liberec:
Technická univerzita v Liberci.
Zákon č. 218/2003 Sb., o odpovědnosti mládeže za protiprávní činy a o soudnictví ve věcech mládeže a o změně některých zákonů (zákon o soudnictví ve věcech mládeže).
Zákon č. 383/2005 Sb., kterým se mění zákon č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve změně pozdějších předpisů, a další související zákony.
Zákon č. 401/2012 Sb., novela zákona o sociálně – právní ochraně dětí
126
Seznam p ř íloh
1. Osm druhů šikanování, s. 26.
2. Jak by se měla chovat osobnost pedagoga, s. 27.
3. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení , s. 29, 120.
4. Dělení drog podle účinků, s. 32.
5. Jak předcházet problému „Desatero první pomoci při vzniku drogového problému“, s. 43.
6. Škálový dotazník problémového a rizikového chování žáka, s. 52.
7. Otázky k rozhovoru dle publikace Alkohol drogy a vaše děti, s. 52.
8. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova v Lipová, s. 53 9. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova v Lipová , s. 53 10. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova v Lipová, s. 53.
11. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova Jablonné v Podještědí, s. 54 12. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova Jablonné v Podještědí, s. 54 13. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova se školou v Jiříkově, s 55.
14. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova se školou v Jiříkově, s. 55.
15. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova se školou Hamr na Jezeře, s. 56.
16. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova se školou Hamr na Jezeře, s. 56.
17. Foto zařízení – fotografie budov Dětského domova se školou Hamr na Jezeře, s. 56.
18. Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže, s. 120.
Příloha 1: Osm druhů šikanování (Doubrava, 2006, s. 13)
Osm druhů šikanování Příklady projevů
Fyzické přímé aktivní Útočníci oběť věší, škrtí, kopou, fackují.
Fyzické aktivní nepřímé Kápo pošle nohsledy, aby oběť zbili. Oběti jsou ničeny věci.
Fyzické pasivní nepřímé Agresor odmítne oběť na její požádání pustit ze třídy na záchod.
(Odmítnutí splnění požadavků.)
Verbální aktivní přímé Nadávání, urážení, zesměšňování.
Verbální aktivní nepřímé Rozšiřování pomluv. Patří sem, ale i tzv. symbolická agrese, která může být vyjádřena v kresbách, básních apod.
Verbální pasivní přímé Neodpovídající na pozdrav, otázky apod.
Verbální pasivní nepřímé Spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespravedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé.
Fyzické pasivní přímé Agresor nedovolí oběti, aby si sedla do lavice. (Fyzické bránění oběti v dosahování jejich cílů.)
Příloha 2: Jak by se měla chovat osobnost pedagoga (Říčan a spol., 2009, s. 39, 40).
Schopnost vytvářet kolem sebe pohodové prostředí bez napětí a konfliktů, poskytující žákům bezpečí, ochranu a náklonnost.
Dávat najevo, že mu na třídě záleží, že se raduje z každého úspěchu svých žáků a že ho mrzí jejich nezdar, neúspěch či provinění.
Vnímat varovné signály, naslouchat všem projevům, ze kterých lze odvodit poznatky o sociálních vztazích mezi žáky.
Vedle náročnosti vyjadřovat i laskavost a zájem o každé dítě. Nikdy neprojevovat nepřátelství vůči kterémukoliv žákovi. I když učitel užije trestu, musí žák v podtextu pociťovat aspekt pomoci („Nerad tě trestám, ale ty brzy zapomínáš a mohlo by tě napadnout ještě něco horšího...“).
Být ke všem stejně spravedlivý a neustále se kontrolovat, zda ke všem dětem stejně přistupuje. Zda je např. stejně oslovuje (zda někoho jménem a jiného příjmením), zda stejně často všechny vyvolává a stejně s nimi komunikuje, i když mu nejsou někteří sympatičtí (nelze to zcela vyloučit, neboť učitel má také právo na určité subjektivní pocity. Ale měl by si jich být vědom). Pokud zachytí signál, že si na někoho údajně
„zasedl“, nebude bouřlivě protestovat, ale zamýšlí se a snaží se přijít na to, čím mohl takovému nařčení zavdat příčinu.
Být schopný zvládnout každou výchovnou situaci. V konfliktu se žákem mu nemůže jít o prestiž či vítězství, ale o spravedlivé řešení a co nejrychlejší ukončení. Rozhodně nepřipustit stupňující se napětí. Nelze-li střet dořešit, tak je třeba alespoň dosáhnout přerušení (aby se žák zklidnil). Nezvládnutý konflikt může totiž vyvrcholit hrubou urážkou nebo i fyzickým napadením učitele (a co potom?). K tomu by nemělo nikdy dojít, neboť dobrý učitel musí dokázat předvídat vývoj výchovné situace.
Vnitřně se neurážet pro naivní nebo nesprávný názor a postoj žáka a nesrovnávat se s ním (žák není vysokoškolsky vzdělaný jako pedagog, nemá dostatek životních zkušeností, má právo se mýlit a vyjadřovat zcela laický názor).
Nepohoršovat se při jednání s rodiči. Zpravidla jde opět o partnery bez pedagogického vzdělání. Musí umět tolerovat jejich některé neobjektivní názory.
Vždyť matka má právo své dítě bezmezně zahrnovat láskou, odpouštět mu chyby, pokládat je za lepší než skutečně je.
Umět rozeznat, kdy projevy žáků nemíří proti jeho osobě a nemají za cíl ho urážet.
Takové projevy mohou být např. důsledkem věkových zvláštností (např. adolescent mluví příliš nahlas nebo vulgárně, aby si ho okolí všimlo).
Mohou to být např. i módní výstřelky dívek, které však nejsou provokací vůči věku paní učitelky, a proto nemá cenu se jimi trápit.
Strategicky vést třídu. Poskytovat pomoc a podporu slabším a potenciálně ohroženým jedincům. Posilovat je povzbuzením, pochvalou (avšak zaslouženou, když jim byla dána příležitost úspěšně splnitelného úkolu), zvyšovat jejich sebevědomí a prestiž ve třídě např. pověřováním je drobnými funkcemi a úkoly.
Neustále navozovat ve třídě atmosféru vzájemné sounáležitosti a důvěry a posilovat pozitivní chování a veřejné mínění třídy.
Umět zvládat hněv (na nějž má také někdy právo) vůči záměrně páchanému špatnému činu. Hněv však musí zaměřit vůči těm žákům, kteří se provinili, měl by směřovat k nápravě situace, nikoliv k pomstě či ublížení viníkům, a měla by být neustále kontrolována jeho míra a doba trvání, aby nebyl směšný.
Trpělivě cvičit se žáky sociální dovednosti bezproblémově komunikovat (někteří jedinci, pokud je tomu rodina nenaučila, neumějí užívat pojmy „prosím“, „děkuji“, neumějí vyjádřit přání slovy „buď tak laskav“, „udělalo by mi radost“, „prosím o laskavost“ a při prvním kontaktu působí dojmem, že se chtějí hádat).
Příloha 3: Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žáky škol a školských zařízení
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky Čj.: 28 275/200 - 22
Metodický pokyn ministra školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci sociálně patologických jevů u dětí a mládeže čj. 14 514/2000-51 platný od 1. 1. 2001 se systémově zaměřuje na celou škálu sociálně patologických jevů. Vymezuje minimální preventivní programy na úrovni škol a školských zařízení, role jednotlivých institucí a definuje funkci školního metodika prevence.
Šikanování žáků škol a školských zařízení označuje za jeden z vážných negativních jevů.
Školy a školská zařízení mají mimořádnou odpovědnost za to, aby předcházely vzniku tohoto problému a aby se s ním odpovědně vyrovnávaly již při jeho vzniku. Poznatky jasně ukazují, že tam, kde se věnuje náležitá pozornost kvalitní prevenci šikanování, její výskyt významně klesá a nepřenáší se ani mimo školy a školská zařízení.
Dětští a dospívající agresoři se často stávají členy marginálních sociálních skupin, které pak v dospělosti mají zpravidla daleko více konfliktů se zákonem než ostatní. Dokážeme-li zastavit jejich agresivní chování v tomto věku, sníží se i riziko jejich kriminalizace v dospělosti.
Cílem předkládaného metodického pokynu je upozornit v návaznosti na výše uvedený předpis na závažnost šikanování, poskytnout pedagogickým pracovníkům základní informace o jeho projevech a napomoci hledat řešení těchto specifických problémů.
Čl. 1
Charakteristika šikanování
(1) Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či
(1) Šikanování je jakékoliv chování, jehož záměrem je ublížit jedinci, ohrozit nebo zastrašovat jiného žáka, případně skupinu žáků. Je to cílené a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině žáků, kteří se neumí nebo z nejrůznějších důvodů nemohou bránit. Zahrnuje jak fyzické útoky v podobě bití, vydírání, loupeží, poškozování věcí druhé osobě, tak i útoky slovní v podobě nadávek, pomluv, vyhrožování či