V odborné literatuře se objevuje hned několik definic šikany či šikanování. Násilí a agresi považujeme za podobné pojmy úzce spjaté právě se šikanou, jejichž hlavním cílem jednání je ublížit. Při studiu literatury se také často setkáváme s pojmem agresivita, což je do určité míry charakteristický rys každého jedince. Hovoříme zde o určité útočnosti, schopnosti organismu mobilizovat síly k zápasu o dosažení nějakého cíle a schopnosti vzdorovat těžkostem. Člověk s vysokou mírou agresivity je náchylný k agresivnímu jednání, čímž dochází ke komplikaci v mezilidské komunikaci.
Velmi málo lidí je schopno si přiznat, že by se zrovna jich problematika šikany mohla týkat. Přičemž je velmi nebezpečným sociálním jevem, který poškozuje psychický i etický vývoj nejen jednotlivce. Nesmíme zapomenout na ty, kterým sledování utrpení a bolesti oběti činí potěšení. Negativně se odráží také na nedobrovolných svědcích takového trýznění. V případě šikany není agrese prostředkem k dosažení nějakého konkrétního zisku, nýbrž samotným cílem jednání.
Chování, které dnes označujeme jako šikanu, pravděpodobně lidstvo provází po dobu celé její existence. Silnější vždy ubližoval slabšímu. Takové jednání však nebylo dlouhou dobu soustavně zkoumáno a ani pro něj neexistovalo žádné specifické pojmenování. Pojem šikana začal být používán zhruba před půl stoletím ve spojení s případy mazáckého týrání nováčků ve výkonu základní vojenské služby. Posléze začal být používán pro podobné projevy, které se odehrávají i v jiných skupinách jedinců, jejichž postavení je formálně rovnocenné.2 Mezi první odborníky, kteří se zaměřili na problematiku klasické šikany, označované také jako šikana tváří v tvář, patří profesor Olweus. Ten již ve své knize Aggressiom in the schools: Bullies and whipping boys z roku 1978 rozeznává odlišné skupiny se zaměřením na agresory a oběti. Stal se inspirací pro kolegy a odborníky, kteří se pustili do zkoumání nejrůznějších příčin šikany. Postupný zájem o tuto problematiku vedl k odhalení celé řady faktorů a podtypů šikanování, ty jsou
2Janošová, P., Šikana a vyčleňování žáku na základní škole, Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011, s. 8.
10
v některých případech spojovány s věkem, pohlavím, kulturním prostředím, v jiných případech pak s nebezpečnými faktory, jak na straně iniciátora šikany, tak na straně oběti.3
U nás s pojmem šikana poprvé přišel psychiatr Petr Příhoda, ten jako první před listopadem 1989 veřejně promluvil o tom, o čem mnozí věděli, ale mlčeli, protože to bylo tabu – promluvil o tom, co se dělo v socialistické armádě mezi "bažanty" a "mazáky".4 Tehdejší režim ovšem význam tohoto problému systematicky potlačoval. Slovo šikana bylo převzato z francouzského chicane, což označuje zlomyslné obtěžování, ubližování, sužování, perzekuce, byrokratické lpění na liteře předpisů, například vůči podřízeným nebo vůči občanům, od nichž šikanující úředníci nesmyslně žádají nová a nová potvrzení a razítka, nechávají je pro nic za nic čekat atd.5 Dnes je používáno v mnohem obecnějším smyslu. Po společenských změnách v roce 1989 došlo i v naší zemi k hlubšímu zkoumání těchto negativních jevů, výzkumy a bádání jsou spojovány především se jmény Kolář, Bendl a Říčan.
Definici školní šikany vytvořil v 70. letech 20. století již výše zmiňovaný norský psycholog Dan Olweus. Šikana je podle něj takové chování, kdy jeden žák nebo více žáků opakovaně ubližují někomu, kdo se neumí nebo nemůže bránit. Vedle kritérií nerovnováhy sil mezi jedinci, kteří jsou ve stejném formálním postavení, dále pak záměrného ubližování a jeho opakovanosti, které v definici zaznívají, Olweus předpokládal také existenci přímého vztahu mezi agresorem a obětí.6Pavel Říčan šikanou nazývá ubližování mezi těmi, kteří jsou na stejné pozici, ve škole tedy mezi žáky nebo studenty, ve sportovním oddíle mezi sportovci, ve vězení mezi vězni, na pracovišti mezi spolupracovníky atd. Šikanou můžeme také nazvat poškozování žáků ze strany učitele nebo naopak. Sekýrování pracovníků ze strany nadřízeného, jednání úředníka, který obtěžuje občany vyžadováním zbytečných potvrzení atd. Tato definice také předpokládá osobní asymetrický vztah moci mezi obětí a agresorem. Oběť ví, kdo jí ubližuje, bojí se ho, je závislá na jeho vrtoších.7Šikana je pojmenování zásadně narušených vztahů v sociální skupině, kde jedinec či několik osob pravidelně a dlouhodobě týrá jiného člověka či skupinu osob.
Ubližování má různé formy a různou závažnost. Ve všech případech však platí, že jak pro
3Šmahaj, J., Kyberšikana jako společenský problém, Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2014, s. 33.
4Říčan, P., Janošová, P., Jak na šikanu, Praha: Grada, 2010 s. 135.
5Říčan, P., Agresivita a šikana mezi dětmi, Praha: Portal, 1995 s. 25.
6Janošová, P., Šikana a vyčleňování žáků na základní škole, Liberec: Technická univerzita v Liberci, 2011, s. 10.
7Říčan, P., Janošová, P., Jak na šikanu, Praha: Grada, 2010, s. 21.
11
jedince, kterému je ubližováno, tak pro zbytek skupiny má šikana dlouhodobě negativní následky.8
Pan Říčan ve své publikaci Agresivita a šikana mezi dětmi popisuje definici, s kterou v posledních letech pracují Britští odborníci, podle té jako šikanu označujeme takové jednání, kdy jedno nebo více dětí říká jinému nepěkné a nepříjemné věci, bije je, kope, hrozí mu, zamyká je v místnosti a podobně. Jako šikanování jsou brány také opakované posměšky nebo komentáře o rodině.9
Etoped Michal Kolář, uznávaný odborník na šikanu, u nás pohlíží na tuto problematiku jako na úmyslné chování jednoho nebo více jedinců, kteří opakovaně ubližují druhým. Iniciátor šikany opakovaně zotročuje a týrá spolužáka/ky a používá k tomu agresi.
Šikanování je podle něj asymetrické a opakované násilí mezi vrstevníky. Což znamená že, někdo, kdo je silnější, komu se nedokážete bránit, vám dělá něco, co se vám nelibí, bolí a ponižuje vás.10
Vysokoškolský učitel Stanislav Bendl, zabývající se především sociální pedagogikou, řadí šikanu mezi patologické formy mezilidského chování. Šikanování je dle jeho názoru asociální jednání. Bendl hovoří o šikanování jako o agresivním chování, kdy si agresor prostřednictvím takového chování a způsobování tělesné i duševní bolesti oběti udržuje nebo zjednává převahu nad tímto jedincem. Agresor touží po pocitu moci a převahy. Šikanování je tedy fyzické, psychické či kombinované ponižování slabších žáků silnějšími. Cílem takového chování je ublížit, ponížit či zastrašit jiného jedince, popřípadě skupinu jedinců. Bendl uvadí mezi základní typy agresivního chování slovní agresi, kterou představují vulgární urážky, šíření pomluv a zesměšňování. K fyzické agresi pak dochází bitím, kopaním, škrcením, věšením, krádežemi a ničením osobních věcí oběti.11
Na závěr uvádím oficiální vymezení šikanování ve školách, které je obsažené v Metodických pokynech ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy k prevenci a řešení šikanování mezi žaky škol a školských zařízení, publikované v roce 2008. Ta definuje tento problém následovně: Šikanování je takové jednání, jehož primárním cílem je ublížit jednomu popřípadě více jedincům, zastrašit a ohrozit je. Takové chování charakterizuje jako agresivní chování, prostřednictvím kterého si agresor způsobováním tělesných či
8Vágnerová, K., Bajerová, M., minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče, Praha: Portál, 2011, s. 11.
9Říčan, P., Agresivita a šikana mezi dětmi, Praha: Portál, 1995, s. 26.
10Kolář, M. Nová cesta k léčbě šikany, Praha: Portá, 201l s. 27.
11 Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole, Praha: ISV, 2003, s.26.
12
duševních útrap snaží zjednat, popřípadě udržet převahu nad svou obětí. Jedná se o záměrné a obvykle opakované užití násilí jedincem nebo skupinou vůči jedinci či skupině, která se není schopna z nějakého důvodu bránit. Šikana obsahuje jak tělesné útoky, například bití, kopání, braní a poškozování osobního majetku jiné osoby, tak také útoky slovní v podobě vulgárních nadávek, šíření pomluv, ponižování a vyhrožování. Šikana může mít také podobu sexuálního obtěžování. Šikana se může také uskutečňovat prostřednictvím moderních komunikačních prostředků. V nepřímé podobě se šikana projevuje ignorací a následnou izolací jedince či většího počtu žáků.12