Je potřeba si uvědomit, že šikana není pouze záležitostí agresora a oběti a neodehrává se ve vzduchoprázdnu, je to těžká porucha vztahů skupinového organismu, který podlehl infekci.15 Dokonce již v počátečních stádiích šikanování dochází k poruše vztahů mezi členy konkrétní skupiny. Těchto stadií je celkem 5, vyvíjí se od zárodečné podoby tzv. ostrakismu až k systémovému ničení pozitivních vztahů mezi členy skupiny.
14Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže, Praha: Grada, 2015, s. 111.
15Kolář, M. Bolest šikanování. c. d., s. 52.
15
To do jakého stádia se proces šikanování rozvine, záleží na vnímavosti a přístupu okolí hlavních aktérů.
Lenka Lovasová, autorka publikace Šikana, upozorňuje, že rozdělení do pěti vývojových stádií je využíváno především z didaktických důvodů. Podle ní není možné v praxi přesně vyhledat a určit meze jednotlivých stádií, která se různě překrývají a splývají.16
První stádium – zrod ostrakismu
Slovo ostrakismus pochází z řečtiny, je překládáno jako „střepinový soud“.17 Původně tento pojem označoval odsouzení osoby kolektivním soudem. Ostrakismus byl využíván v Athénách v 6. – 5. století př. n. l., kdy ten, kdo byl označen, mohl být poslán na deset let do vyhnanství.18
Ostrakismus je první fází šikany, jedná se o mírnou, především duševní podobu násilí. Agresoři nepoškozují šikanovaného "jen" fyzicky, oběť odsunou na okraj společnosti, kde se necítí dobře. Ostrakizovaný jedinec není oblíbený, téměř nikdo jej neuznává. Zbytek skupiny ho často odmítá, nemluví s ním a naopak ho pomlouvá.19 Dochází k jeho postupnému "vytlačení" ze třídního kolektivu. Skutečnými přebornicemi v sociální izolaci tohoto druhu jsou především děvčata. Pár spolužaček se domluví na spolužačce, která se jim nějakým způsobem zprotiví, a začnou o ní šířit pomluvy. Postupně nabádají další spolužačky a spolužáky, aby se s onou vyvolenou nebavili. To je okamžik úplného vyčlenění ze skupiny.20 Oběť se stává naprostým outsiderem, začíná si uvědomovat, že ve třídě není nikdo, kdo by jí byl blízký, kdo by se s ní přátelil, cítí se osamoceně a poníženě. Všichni ji odmítají, nechtějí vedle ní sedět. Nejdříve se šikanovaný začne bránit, spolužákům a trýznitelům oplácí nadávky, rány a podobné, objevuje se také vztek. To je ovšem to, co agresoři chtějí, vidí tak, že jejich pomluvy fungují, to je těší a svůj tlak začnou ještě zvyšovat. Oběť nakonec zjistí, že to nemá cenu, a začne se
„uzavírat“ do sebe. Snaží se být z dosahu svých trýznitelů.21 Nemá sílu a chuť vyhledávat ve třídě spřízněné duše. Podle Zdeňka Martínka odborníka na dětskou agresi a agresivitu se téměř vždy u šikovaného dítěte objeví tří charakteristické znaky ostrakisace. Zaprvé dojde
16 Lovasová, L., Šikana,Praha: sdružení linka bezpečí, 2005, s. 6.
17Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže. c. d., s. 117.
18Ottova encyklopedie, str. 726.
19 Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 47.
20 Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, Praha:
Grada, 2015, s. 137.
21 http://www.sancedetem.cz/srv/www/content/pub/cs/clanky/agrese-a-sikana-u-deti-mohou-za-to-media- rodicovska-vychova-nebo-geny-69.htm.
16
velmi rychle ke zhoršení prospěchu, s čímž úzce souvisí snížená koncentrace, která je dle Martínka dalším jevem spojený s ostrakisací. Ke zhoršenému soustředění dochází z důvodu zamýšlení se nad vlastní vinou, nedokáže pochopit, proč jej ostatní odmítají a izolují. Posledním třetím charakteristickým rysem je uchýlení se šikanovaného k návštěvám nižších ročníků, kde nachází pocit dominance, mladší děti k němu často vzhlíží.22
Třída, ve které dochází k ostrakisaci se většinou dělí na tři pomyslné skupiny. První sympatizuje od počátku s agresorem / agresory. Druhá část se přiklání naopak k oběti, popřípadě obětem, a třetí obvykle nejpočetnější skupinou je jakési neutrální jádro, které nesympatizuje ani s jednou z předešlých skupin. Stav, ve kterém se třída nachází, neřeší, mnohdy jim přijde jako téměř normální. S obětí / obětmi občas nějaké slovo prohodí, ale jejich přítomnost záměrně nevyhledávají.23
Charakteristické způsoby ubližování oběti ve stádiu ostrakismu:
spolužáci oběť ignorují, neodpovídají jí na pozdrav, dělají, že jí neslyší,
oběť je pomlouvána, osočována, je obviňována z něčeho, čeho se nedopustila, všichni svádějí vinu na ni,
agresoři posílají oběti hanlivé SMS, e-maily, vymýšlí si o ní různé povídky, příběhy,
agresoři oběť záměrné provokují, chtějí, aby zuřila a vztekle se bránila, vysmívají se handicapům a neúspěchům oběti.24
Druhé stádium – přitvrzování manipulace, počátky fyzické agrese
Ostrakismus může postupně přejít do další fáze šikanování, kde se objevují počátky fyzické agrese. Jednou z příčin může být stresové napětí, období, kdy se píše velké množství písemných prací. V těchto zátěžových situacích se stávají ostrakizování žáci jakýmsi hromosvodem. Spolužáci si na nich vybíjí nepříjemné pocity.25 V bezpečí, ale nejsou ostrakizovaní žáci ani v období „klidu“, kdy spolu tráví celý kolektiv velké množství času. Děti se nudí se a vymýšlejí, jak co nejvíce ublížit tomu nejzranitelnějšímu
22 Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže, c. d., s. 138.
23Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
138.
24Martínek Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: praktické rady pro rodiče c. d., s. 119.
25Vágnerová, K., Bajerová, M., Minimalizace šikany. c. d., s. 81.
17
z nich.26 V trápení druhého spatřují zábavu a vytržení z každodenní rutiny a nudy. Mnohdy slouží šikanovaný jako kompenzační prostředek nízkého sebevědomí iniciátora šikany. V této fázi se objevuje fyzická agrese v podobě kopání, bytí, kousání. Cílem útoku není jen samotná oběť, je jím velmi často také její osobní majetek, který je nejen ničen, ale také odcizován. Šikanovaný je velmi dobře manipulován, často pod velký množstvím výhružek a neverbálních gest. Agresor tak začíná využívat "poslušnou" oběť k drobným úkolům, kterými je například nošení tašky, svačin, psaní úkolů atd. Trýznění oběti se pro něj stává do určité míry závislostí, je prostředkem, pomocí nějž se okamžitě zbaví stresu a zloby.
Takové chování mu začíná přinášet nejen pocit uspokojení ale také obdiv a respekt spolužáků.27
Oběť žije v obrovském strachu. Za každým svým jednáním a děním ve třídě hned vidí záminku k dalšímu útoku na jeho osobu. Šikanovaný se snaží od strachu oprostit útěkem ze stresového prostředí, tedy školy. Takový útěk se může uskutečnit v různých podobách od záškoláctví, přes útěk k nemoci spojený s bolestmi hlavy či břicha až například k sebepoškozování.28
Z třídního kolektivu se pomalu vytrácí neutrální jádro. Žáci se přidávají buď na jednu, nebo na druhou stranu. Pokud je skupinka "podporující" oběť dostatečně silná, je šance šikanování zastavit.29
Charakteristické způsoby ubližování oběti ve stádiu fyzické agrese a psychické manipulace:
oběti je vyhrožováno zmlácením,
agresoři berou oběti peníze, zabavují jí kapesné,
oběť dělá za agresory domácí úkoly, nosí jim tašku,
agresoři schovávají oběti pomůcky, věci denní potřeby,
oběti je vyhrožováno na neverbální úrovni – agresoři k ní vysílají různé posunky znamenající zmlácení či zabití,
agresoři již „drobně“ fyzicky oběti ubližují – bouchnutí pravítkem, píchnutí kružítkem …30
26Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole. Praha: ISV, 2003, s. 30.
27 Lovasová, L., Šikana, c. d., s. 7.
28 Martínek, Z. Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s 140.
29 Tamtéž, s. 141.
18 Třetí stádium – vytvoření jádra
Pokud se nedokáže zabránit propukající fyzické agresi, nastane podle Koláře klíčová situace. Začne se tvořit skupinka agresorů označovaná jako jádro31. Tato skupina začne spolupracovat. Už nešikanují náhodně, ale organizovaně. Hledají nejvhodnější terče své agrese.32 Nejprve jsou obětmi ostrakizovaní žáci, kteří jsou již osvědčení. Jedná se o žáky, kteří jsou nejníže v třídní hierarchii.33 Ve třídě se začíná objevovat falešná solidarita – normou tříd je mlčet a „nebonzovat“. „Projevuje se hierarchie moci a vlivu – tzv.
Pyramida šikanování“ (viz obr. 1.1). Také se ukazuje pokřivená etika, o šikanování všichni vědí, přesto mlčí. Jsou v podstatě rádi, že se stal obětí někdo jiný, takhle se jich problém vůbec netýká.34 Iniciátor, popřípadě iniciátoři šikany vyhledají ke spolupráci další žáky, kteří hlídají každý pohyb dospělých a hlásí, když jsou v blízkosti. Po utvoření jádra se psychické a fyzické útoky na šikanovaného stále stupňují.
Zdeněk Martínek uvádí, že velmi oblíbenou aktivitou v tomto stádiu je psychická hra agresorů s obětí, hra na hodného a zlého. Slouží k dokonalé manipulaci se šikanovaným. Jeden z agresorů mu velmi tvrdě a vulgárně vyhrožuje, druhý se ho zastane, snaží se u něj navodit pocit bezpečí, kterého se oběť velmi rychle chytá, jelikož takové chování dlouho nezažila. Věří, že její utrpení je u konce, bohužel je to přesně naopak.
Nastává bití, pálení a další projevy agrese, kterých se účastní oba agresoři. Tímto aktem sráží oběť ještě více na kolena, ta ztrácí veškerou důvěru. V této fázi nastává paradoxní změna, dítě už nechodí za školu, naopak se pro něj stává škola místem, kde se cítí bezpečně, je tu velké množství dospělých, kteří mohou v případě nutnosti zasáhnout a náznaky agrese včas zastavit. Oběť vyhledává blízkost učitele, přesto s ním nenaváže žádný kontakt.35
30Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže. c. d., s. 121.
31 Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 51.
32Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole. c. d., s. 31.
33Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany. c. d., s. 51.
34 Vágnerová, K., Bajerová, M., Minimalizace šikany: praktické rady pro rodiče, s. 22.
35Martínek, Z., Kriminalita a agresivita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
144.
19
Obr. 2.1: Pyramida šikanování
Charakteristické způsoby ubližování oběti ve stádiu vytváření jádra:
oběť je využívána k různým posluhám a ponižujícím úkonům,
časté jsou údery pěstí do obličeje, břicha,
agresoři plivají oběti do jídla, močí jí do pití,
po cestě ze školy je oběť válena v bahně a vystavena posměchu ostatních,
Oběť nesmí chodit s ostatními, ale v patřičném odstupu za nimi, je jí zakázáno, kohokoliv samostatně oslovit, musí čekat na vyzvání.36
Čtvrté stádium – většina přijímá normy agresorů
Ve čtvrtém stádiu šikanování začíná pravidla tyranů akceptovat téměř celý třídní kolektiv, jsou jakýmsi nepsaným zákonem. Bendl ve své publikaci hovoří o neustálém narůstání tlaku na zbytek skupiny, z důvodu přizpůsobení se novým normám. Tento tlak je tak silný, že se mu je jen málokdo schopen postavit.37 Kolektiv se začíná pomalu diferenciovat. Utváří se skupiny nadřazených a podřazených. Šikanovaný žák je v třídním hierarchii na pomyslném dně. Může nastat situace, kdy šikanovaný své postavení příjme, aniž by se tyranům stranil.38 Naopak začne dělat vše proto, aby se jim zalíbil, o hodinách vyrušuje, dělá posměšné posunky a podobné kousky, aby své trýznitele pobavil.39 Zdeněk Martínek v publikaci Agresivita a kriminalita školní mládeže uvádí dva charakteristické znaky tohoto vývojového stádia šikanování. Podle něj se šikany začínají dopouštět i děti, které do té doby pouze tiše přihlíželi. Pomáhají vymýšlet způsoby, kterými oběť ublížit popřípadě ji znemožnit, nebojí se, ale ani rány či kopnutí. Druhým znakem je pak změna
36Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže, c. d., s. 124.
37Bendl, S., Prevence a řešení šikany ve škole. c. d., s. 31.
38Vágnerová, K., Bajerová, M., Minimalizace šikany, c. d., s. 82.
39Martínek, Z., agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
147.
Agresoři Přisluhovači Mlčící většina
Oběť
20
ve slovníku, kdy se agresoři označují za otrokáře, nadřazenou rasu a své oběti oslovují jako otroky, podřazenou rasu.40
U obětí v této fázi šikany mohou objevovat znaky tzv. posttraumatické stresové poruchy. Tato porucha je reakcí na traumatickou událost. Postižený prožívá opakovaně traumatické události, které se vyskytují v jeho myšlení a snech. Na znovuprožívání takové události mají velký vliv různé podněty, které hrůzu šikanování připomínají, mohou to být nejrůznější zvuky, pachy. Oběť přemýšlí nad vlastní vinou. Pociťuje bezmoc, nikdo mu nemůže pomoci.41
Charakteristické způsoby ubližování oběti ve stádiu vytváření norem:
oběť je věšena, škrcena, dušena,
oběť je svlékána do naha a vystavována před celým kolektivem,
oběť je vystavena kopání a mlácení od ostatních, agresoři spolužáky ještě k tomuto bití podněcují,
oběť je pálena různými předměty,
oběť je nucena olizovat prkénko na WC, popřípadě boty agresorům a podobně.
Páté stádium – totalita neboli dokonalá šikana
Odborníci na šikanu ve svých publikacích uvádí, že v této fázi už nastolená pravidla přijímají nebo respektují všichni, popřípadě téměř všichni žáci ve třídě. Členové kolektivu mají přesně určené role. Děti jsou rozdělené do dvou skupin, první mohou všechno, oplývají veškerými pravomocemi, naopak druzí nemají žádná práva.42 Agresoři se stávají vládnoucí elitou třídy, zbytek kolektivu včetně šikanovaných je poslouchá na slovo, zastává se jich.43 Utvořené skupiny můžeme nazvat jakýmisi králi a poddanými, kdy králové využívají poddané, jak jen mohou. Od materiálních hodnot, jako jsou peníze a osobní věci až po jejich znalosti, schopnosti, ale i tělo a city. V třídním kolektivu již zcela zvítězilo zlo.44 Nejvyšším dokladem moci, je fakt, že jim mohou ubližovat, různými způsoby je znásilňovat a oni nemohou vůbec nic. Nejsou schopni se bránit. Postupně
40Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
147 – 148.
41 Tamtéž s. 149.
42Bajerová, M., Minimalizace šikany. c. d., s. 83.
43Martínek, Z., Agresivita a kriminalita školní mládeže: 2., aktualizované a rozšířené vydání, c. d., s.
152.
44 Kolář, M., Nová cesta k léčbě šikany, c. d., s. 52.
21
agresoři ztrácejí i poslední zábrany, jsou nutkáni opětovným násilím. Surové jednání začíná skupina pokládat za normální jev, dokonce se jej aktivně účastní.
S posledním stádiem šikanování je spojen tzv. stockholmský syndrom. Jedná se o zvláštní jev, kdy se mezi agresorem a obětí utvoří pevná vazba. Šikanovaný je plně závislý na svém trýzniteli, vzhlíží k němu, svůj život už si bez něj není schopna představit. Oběti jsou schopné udělat cokoli, aktivně plní veškeré zadané ponižující úkoly.45
Šikanovaní mnohdy řeší svou bezvýchodnou situaci útěkem do nemoci, záškoláctví a v nejtěžších případech pokusem o sebevraždu.46
Tak jako jsou čtyři předchozí vývojová stádia řešitelná, poslední stádium je podle názoru Michala Koláře neřešitelné. Jedinou možností vidí v rozpuštění kolektivu.47