V SEVERNÍCH ČECHÁCH DO KONCE 20.STOLETÍ
Počátky bižuterního průmyslu sahají až do doby kamenné, v níž se používaly přírodní materiály. Těmi se lidé různě zdobili a vznikaly tak první náhrdelníky, náramky a amulety. Nejvíce vhodným materiálem pro imitaci drahých surovin bylo a stále ještě je sklo. To se používalo již ve starověkém Egyptě a Mezopotámii několik tisíc let před naším letopočtem. Do Evropy se však skleněná bižuterie zatím pouze dovážela a na vlastní výrobu došlo až na přelomu letopočtu. Přesto bylo naše území závislé na dovozu. Pro české země je však klíčové 18. století, k němuž je přiřazováno období rozkvětu bižuterního průmyslu u nás, zejména na Jablonecku, Tanvaldsku a Železnobrodsku.
2.1. Od 18. století do roku 1918
Toto období je známé svým technologickým pokrokem, kdy se začala spousta pracovních činností mechanizovat. Tím se výroba zrychlila a znásobila, tudíž byly výrobny i levnější a bižuterie se stala dostupnou i pro ty, jenž si ji dříve nemohli dovolit. V důsledku této skutečnosti začal bižuterní průmysl u nás rozkvétat a to zejména v severních Čechách, kam byla většina tohoto odvětví soustředěna. První brusiči kamenů u nás, kteří zaváděli výrobu kompozičních skel u nás, se inspirovali během několikaletých pobytů v italských Benátkách, jejichž výrobkům později zdatně konkurovali cenou i kvalitou a tím se zvýšil objem vývozu. Stavěly se tak nové hutě a zakládaly nové sklárny. Na konci 18. století dosáhl vývoz české skleněné bižuterie až třetiny veškerého exportu skla a na začátku 19.
století byla jablonecká bižuterie na špičce celosvětového trhu. Toto období bylo velmi zlomové pro české sklářství a bižuterii. Zaváděly se nové výrobní postupy a technologie, zrychlil se celý výrobní proces, pracovní síla byla kvalifikovanější, zvýšila se celková nabídka sklovin a sklárny z Jizerských hor nabízely přes sto druhů výrobků. Ve druhé polovině 19. století se bižuterie na Jablonecku opět rozšířila o nové technologie, a tudíž i nové druhy skleněné bižuterie. V 70. letech tohoto století však přišla první rána pro jinak rostoucí bižuterní průmysl. V roce 1873 ji na svědomí měla první globální ekonomická krize a v důsledku toho byli výrobci nuceni provádět opatření, aby byli konkurenceschopní na zahraničních trzích. Situace se ustálila v následujícím desetiletí, kdy se poptávka po jabloneckém zboží obnovila. Spokojenost však dlouho netrvala a v posledním desetiletí se začaly objevovat i negativní stránky rozkvětu. Mechanizovaná výroba a snaha vyvážet opět co největšího množství za hranice zapříčinila snižování
14 kvality výrobků, nadprodukci i nespokojenost dělníků s nedostatkem práce. Období před první světovou válkou nepřineslo klidu. Naopak byly ztraceny nedávno navázané obchodní vazby s jihovýchodní Asií. Na tamní trh vstoupili japonští výrobci, kteří po stáži právě v Jizerských horách „okoukali“ technologie a ovládli trh v Indii a Číně. Dařit se však začalo alespoň kovové bižuterii, po které se na rozdíl od té skleněné zvýšila poptávka. Tento rozvoj však ukončila první světová válka. [1]
2.2. Období první republiky a situace za druhé světové války
Po první světové válce se svět, včetně nově vzniklé Republiky československé, vzpamatovával ze ztrát s ní spojených. To zapříčinilo, že se musel nějakou dobu po válce bižuterní průmysl, a nejen on, potýkat s nedostatkem pracovních sil a surovinových zdrojů i přes to, že se po znovuotevření světového trhu zvýšila poptávka po českém skle a bižuterii. V jiných ohledech se však situace, která panovala před válečným konfliktem, příliš nezměnila. K významnému postavení, který si několik desetiletí předtím vydobyl Jablonec, se přidávají i sklárny v Zásadě a Železném Brodu, jejichž zdrojem bylo sklo z Riedlovy hutě v Polubném. V roce 1920 se situace ustálila a o českou bižuterii byl opět zájem a to nejen z Evropy, ale i zámoří. Zástupci zemí se poptávali nejen po nových výrobcích, ale i po zboží, které přečkalo celou válku ve skladu, než o něj někdo projeví zájem. Ceny výrobků tak začaly zákonitě stoupat, zvyšovaly se tím i mzdy zaměstnanců a zájem o toto odvětví. Na druhou stranu měly ovšem některé sklárny problémy s nedostatkem surovin, a tak jejich práci musely přebírat jiné. V již zmíněném roce 1920 byla v Železném Brodě založena Střední uměleckoprůmyslová škola sklářská za účelem vychovávat samostatné inteligentní odborníky pro zpracování skla a bižuterie, kteří mají vkus, schopnost obchodovat, umí navazovat obchodní styky a to jak v tuzemsku, tak i v zahraničí. Rozkvět pokračoval až do roku 1922, kdy přišel na řadu pokles. Ten nebyl u všech druhů bižuterie stejný v závislosti na vývozu. Příčinou byla světová hospodářská krize, která v tu dobu byla v počátcích a poznamenala i Československou republiku.
Očekával se tak i pokles hodnoty koruny a spousta obchodníků ukládala své finance do německých bank, avšak své peníze ztratili vinou pádu kurzu marky roku 1923. [5] I přes prudký pokles zájmu o bižuterii se dokázal vývoz té jablonecké udržet alespoň na třetinových hodnotách oproti předešlým rokům. Tento stav trval až do konce dvacátých let tohoto století.
15 Příchodem hospodářské krize v roce 1929 nastal velký úpadek, který se táhl až do roku 1938. Roku 1930 klesla výroba o 70% oproti předešlému roku, což zapříčinilo nezaměstnanost a tato skutečnost se promítla i v na situacích v rodinách, jelikož ve spoustě z nich měli členové rodiny tuto činnost jako hlavní zaměstnání a nastaly tak problémy s jejich uživením. [6] Pro venkovany to nebyl až takový problém, jelikož ti měli většinou tuto práci pouze jako příležitostnou a vedle toho se mohli starat o svá pole a dobytek. Mnichovskou dohodou a připojením Sudet k Německé říši odešlo z pohraničí mnoho Čechů, a tak byla výroba a bižuterie byla převedena na válečnou, kde většina podniků sloužila k různým účelům, ať už to byla výroba tankových periskopů, odpalovacích systémů leteckých bomb nebo dělostřeleckých nábojů.
Níže uvedené hodnoty v tabulce 1 naznačují vývoj popsaný v této kapitole.
Tabulka 1: Celkové výdaje o objemu vývozu jablonecké bižuterie [1]
Rok Kč
16
2.3. Poválečné období
2.3.1. Období v letech 1948-1989
Vinou války byla zpřetrhána obchodní spojení a vzrostla konkurence v zahraničí, kde neměla válka takový vliv jako na našem území. Některé podniky, tak jako během první světové války, byly i v té druhé převedeny na válečnou výrobu a po ní přišla na řadu obnova postavení české bižuterie, kterou si vydobyla před Mnichovskou dohodou.
Z důvodu vyčerpání surovin a opětovného nedostatku pracovních sil, zapříčiněnéno především vysídlením obyvatelstva z pohraničí, chyběla právě v oblasti Sudet kvalifikovaná pracovní síla, která byla doplněna skláři, kteří přišli z vnitrozemí. Dne 28.
října 1945 byly československou vládou vydány znárodňovací dekrety, kterými byly dány do rukou lidu klíčové průmyslové podniky, mezi nimiž bylo i 65% sklářské výroby, což se samozřejmě dotklo i bižuterního průmyslu. Podniky tak byly od roku 1946 pod správou Československých závodů sklářských a v roce 1947 byl bižuterní průmysl řízen Společnou národní správou pro výrobu drobného skleněného zboží. Po dokončení tohoto procesu se tak znovu dostal na výsluní, avšak jeho postavení opět znovu kolísalo. Na začátku 50. let 20. století poklesla výroba bižuterie a některé podniky měly existenční problémy. V USA vydali zákaz dovozu zboží z ČSSR a výrazněji tak pokleslo množství vyvezené bižuterie za hranice, jelikož Spojené státy americké byly v té době největším odběratelem. Konkurence se chopily západní země a i v samotném zámoří začaly rozvíjet vlastní průmysl zaměřený na bižuterii. U nás se snižoval počet zaměstnanců, omezovala výroba a část závodů byla převedena do strojírenství, například do automobilového průmyslu či továren zpracovávajících umělou hmotu nebo se sami od sebe přeorientovali na jiný obor. Ve druhé polovině 50. let už byla situace lepší i přes vzrůst zahraniční konkurence. Statistiky uvádí, že v roce 1958 byl vývoz o 18% vyšší oproti roku 1937 ve srovnatelných cenách a v roce 1961 tomu bylo dokonce už o 75%, tudíž zhruba o polovinu více než tomu bylo tři roky předtím. Cílovou destinací byla především oblast Středního východu, Spojené státy americké, které později zrušily embargo, a africké země. Na přelomu 50. a 60. let začaly i první kontakty se Sovětským svazem. Právě díky rozvoji obchodu se SSSR vzrostl i vývoz bižuterie do socialistických zemí. Roční přírůstek byl tak zhruba 15% a podíl na celosvětovém vývozu byly 3%, přičemž jablonecká bižuterie měla celou jednu třetinu tohoto exportu, který byl 90% z celkové produkce u nás. [7]
17 Na konci 60. let se začala zavádět mechanizovaná výroba a začal se používat svítiplyn.
Výsledkem tohoto procesu byly nové typy mačkacích strojů, používání leštících kotoučů na bázi ceru a jiné technologické inovace, v závislosti na druhu bižuterie. Po mechanizaci nastalo období automatizace a ruční tažení tyčí bylo nahrazeno přímým tažením z vanové i pánvové pece. Začalo se i s vakuovým napařováním bižuterie nebo redukčním stříbřením šatonů na poloautomatické lince a dalších technologií. V následujícím desetiletí znamenajícím upevnění postavení československé bižuterie na světových trzích se ve firmách projevil odraz vstupu vojsk Varšavské smlouvy na naše území. Probíhaly politické prověrky a pohovory, podle který se vyvíjely pracovní kariéry. V několika případech se tak stalo, že firmy přišly o své kvalifikované zaměstnance a místo nich byli nasazeni jiní. Došlo i na pokles poptávky z vyspělých států. Vývoz byl tak směřován do rozvojových zemí jako třeba Mongolsko nebo Kuba. V tomto období podniky sdružené do koncernu Jablonecká bižuterie měly zhruba 26 700 zaměstnanců, z čehož 8 690 pracovalo v domácnosti, 965 byli trestanci a 193 zahraniční pracovníci. Hodnota zhotoveného zboží určeného pro vývoz dosáhla 1,7 miliardy Kčs. Nejvíce na odbyt šla kovová bižuterie, která zahrnovala celou třetinu exportu. V roce 1974 se díky rozvoji elektrotechniky začala dostávat výpočetní technika do firem. Průkopníkem byl PZO Jablonex, kterému se povedlo získat počítač a přešel na automatizovaný sběr a zpracování dat o skladových zásobách. Později se přidala i správa mezd a účetnictví. V 80. letech nastalo období konjunktury a dalšího rozkvětu bižuterie u nás, přestože vše nebylo tak jednoznačné. [8] V průběhu let se střídaly oblasti největších odběratelů, kdy na začátku tohoto období směřoval vývoz hlavně do Afriky a Asie, později jejich úlohu přebrala Evropa. Zvýšila se tak hodnota vyvezeného zboží na 2,2 miliardy Kč při 27 800 zaměstnancích.
2.3.2. Privatizace
Po událostech v listopadu roku 1989, a s tím související politickou situací, došlo i k dalším změnám. Společnost přešla k tržnímu hospodářství a od společenského vlastnictví k soukromému. Postupnou privatizací byly znárodněné podniky navráceny původním majitelům nebo prodány. Zánikem národních podniků začalo vznikat více malých firem, které však nedržely příliš při sobě a každé z nich šlo spíše o vlastní prosperitu. První polovina 90. let byla obdobím reorganizace a kroků k udržení zahraničních trhů, jelikož změny spojené s privatizací zapříčinily ztráty obchodních kontaktů se socialistickými zeměmi. Dochází tak k vytváření samostatných exportních firem.
18