Tři oblasti, které jsou klíčové při diagnostice poruch autistického spektra, jsou oblasti sociální interakce, oblast komunikace a oblast představivosti, hry a specifických zájmů.
Tyto oblasti a jejich důležitost označila v 70. letech 20. století britská psychiatrička Lorna Wingová. Nedostatky v těchto třech oblastech nejsou u každého dítěte s poruchou autistického spektra stejné. Jsou také jisté „obecné znaky autismu“, jako je například, že dítě s PAS nemá rádo tělesný kontakt, jako je mazlení, nebo že dítě s PAS nenavazuje oční kontakt a další. Může se ale stát, že dítě, kterému je diagnostikována porucha autistického spektra, se rádo mazlí, nebo navazuje oční kontakt (v některých situacích).
U jedinců s poruchou autistického spektra, jsou jakákoli hodnocení pomocí jednoho nebo dvou znaků naprosto zcestná, vždy je nutné jednat velmi individuálně a nejlépe pozorovat dítě v přirozeném prostředí a delší čas.
1.2.1 Oblast sociální interakce
Jde o poruchu sociálního chování. Jedinec s poruchou autistického spektra se špatně orientuje ve společenských návycích. Problém činí také doslovné chápání, které často působí pro nás úsměvné situace. Jedinci nemají nebo nepoužívají v komunikaci oční kontakt. Často odmítají tělesný kontakt – mazlení, pohlazení, a bývají neklidní až hyperaktivní nebo naopak hypoaktivní. Některé reakce působí neadekvátně, protože může být naše jednání nepochopeno (Thorová 2006, s. 61–63).
Problémy v oblasti sociální interakce jsou zřejmě způsobeny vrozenou dysfunkcí některých center v mozku. Jedincům s poruchou autistického spektra chybí porozumění společenským situacím a společenským pravidlům. Protože jejich chápání
„našeho světa“ je odlišné, jsou často samotářští. Jedinci s PAS se velice zaměřují na detaily, snaží se chápat chování v sociálních interakcích a přitom se zaměřují často na jeden detail. Sociální interakce jsou ale velice proměnlivé a stejný detail se ne vždy dá využít. Děti s poruchou autistického spektra také nerozumí neverbální
11 komunikaci – především mimice obličeje tak, jak intaktní jedinci předpokládají, že by měli rozumět. Často používají při sociálních interakcích hyperrealismus – to znamená, že aplikují naučené pravidlo i tam, kde se nehodí. Často se hyperrealismus objevuje jako problém s porozuměním v komunikaci, projevuje se v doslovném chápání různých slovních spojení, metafor a rčení (na stromech na jaře rostou kočičky, aj.). Děti s PAS jsou hyperrealističtí také při hře, protože hra „na něco“ a „jako“ je pro ně často nemožná.
Dalším znakem je hyperselektivita – to znamená, použití naučeného pravidla pouze za stejných podmínek jako při naučení. Hyperselektivitu můžeme také označit jako slepotu vůči základním podobnostem situací. Jedinci s PAS vnímají detaily jako významnější oproti celku, a proto se zaměřují například na barvu vlasů, oblečení, nebo na určitou frázi, a podle toho si potom spojují situace dohromady (Vermeulen 2006, str. 40–42) (Gillberg, Peeters, 2008, s. 9–11).
1.2.2 Oblast komunikace
Další typicky narušenou oblastí je oblast komunikace. Při diagnostice je častým znakem dětí s PAS ztráta řeči – dítě kolem jednoho roku začíná žvatlat, říká máma, bába, táta, ale po týdnu, měsíci, se toto žvatlání vytrácí. Rodiče hledají příčinu v postižení sluchového orgánu. Dalším bádáním a pátráním se mohou dostat až k diagnostice poruchy autistického spektra.
U dětí s poruchou autistického spektra může být řeč zcela nevyvinutá, ale dítě s PAS také může mluvit v celých větách a mít dobrou slovní zásobu, jen jeho řeč nebude smysluplná.
Děti s poruchou autistického spektra totiž nevnímají komunikaci jako prostředek k vyjádření svých potřeb, přání, pocitů a sdělení si svých zážitků. Protože nevědí, jak vstoupit a začít komunikaci, nechtějí ji používat. Cílem rozvoje komunikačních dovedností je tedy nejen naučit jedince s PAS jak komunikovat, ale také proč. Komunikace u jedinců s poruchou autistického spektra je často nefunkční. V řeči se objevují echolálie, které jsou klasickým vývojovým stadiem i u dětí intaktních, ale jedinci s poruchou autistického spektra v tomto stadiu setrvávají mnohem déle, někdy dokonce do dalšího stadia řeči nepřejdou a echolálie přetrvávají do dospělosti. Existuje několik druhů echolálií – echolálie bezprostřední, echolálie zpožděná. Spočívá v opakování slov, vět, frází, které slyší v okolí, nebo v televizi, buďto bezprostředně, nebo třeba až týden potom,
12 co frázi, větu slyšel (Bleszynski 2009, s. 119–124). Děti s poruchou autistického spektra o sobě nejčastěji mluví ve 3. osobě jednotného čísla. Je tomu tak i právě kvůli echoláliím.
Největší problém mají s vyjadřováním svých pocitů, přání, protože neví, že i k tomu slouží komunikace a samozřejmě mají potíže s neverbální komunikací. Problém jim činí rozlišování gest, mimiky a dalších projevů neverbální komunikace. U dětí s Aspergerovým syndromem se často můžeme setkat s názorem, že u nich je komunikace narušena nejméně. U osob s Aspergerovým syndromem se často setkáváme s ulpíváním na oblíbeném tématu, o kterém dokáží mluvit dlouhé hodiny a nenechají se převést na jiné téma. Také doslovné chápání komunikace bývá u Aspergerova syndromu problémem, kde jedincům s tímto syndromem dělá potíže rozlišit ironii a sarkasmus v běžné řeči, komunikaci (Jelínková 2008, s. 34–42) (Willis 2012, s. 109–128).
1.2.3 Oblast představivosti, hry a specifických zájmů
Oblast představivosti bývá u jedinců s PAS špatně rozvinutá. Proto, že vnímání světa a komunikace s ním je pro jedince s PAS obtížná, nepochopitelná, a představivost nerozvinutá, uchylují se ke stereotypnímu chování, díky kterému chtějí dodat do svého světa nějaký řád a pořádek. Velmi často se u dětí objevují motorické stereotypy. Kývavé pohyby, točení dokola, chůze po špičkách, třepetání prsty, rukama, apod. Potom se objevují stereotypní zájmy – lidé s autismem bývají fascinování pohybem, vodou a většinou věcí, která má nějaký pravidelný řád – kostelní zvony, jízdní řády, zámky aj.
Dále jsou pro děti a dospělé s poruchou autistického spektra důležité rituály. Některé mohou být velice bizarní, například, nemůže vejít do pokoje, než několikrát neotevřou a nezavřou dveře, každý den zjišťuje na vývěsce, kdo zemřel apod. změny nebo narušení těchto rituálů vede ke stresu a nejistotě, což se může projevit neadekvátní reakcí a nevhodným chováním.
13 1.2.4 Percepční poruchy
Další, nyní už ne tolik specifickým projevem poruchy autistického spektra mohou být percepční poruchy. Jedná se o odlišnost vnímání smyslových podnětů, které může být hypersenzitivní (přecitlivělé) nebo hyposenzitivní (malá citlivost), může sem patřit i zvláštní způsob vnímání, a také ulpívavé, fascinační zapojování některých smyslů.
Zraková percepce
Zraková percepce u dětí s PAS bývá velmi specifická. Děti s PAS mají často odlišný způsob zrakového vnímání. Při prohlížení předmětů či lidí pozorují objekt zájmu vnějším koutkem oka, aniž by měly přidruženou oční vadu. Zvláštní zálibou dětí s PAS jsou detaily, které vyhledávají a mnohdy upřednostní před vnímáním celku. Často se také projevují ulpíváním na předmětech až jejich fascinací. To se projevuje strnulým zíráním a nepružným přesměrováním zrakové kontroly. Při hypersenzitivitě jsou děti citlivé na silné světlo, blesky, obrazy, světla v televizi, počítači apod. Při hypoaktivitě (hyposenzitivní percepci) můžeme hovořit o tunelovém vidění, které způsobuje to, že jedinec sleduje pouze podněty v jeho úzkém okolí a může tak přijít o velké množství podnětů. Zároveň je pro pedagoga také náročné upoutat jedincovu pozornost.
Sluchová percepce
Jak již bylo zmíněno výše, rodiče si často myslí, že jejich děti mají sluchovou vadu, než se doberou k diagnóze autismu. Je tomu tak proto, že děti s PAS reagují na sluchové podněty velmi nekonzistentně, nestále. Některé děti reagují, jen na určité, stále stejné zvuky, jiné pouze když nejsou zaměstnány jinou aktivitou a některé děti reagují na jakkoli silný podnět. Neznamená to ale, že dítě s autismem nemůže mít sluchové postižení.
Naopak, postižení sluchu se k poruše autistického spektra často přidružuje.
U hypersenzitivních jedinců na sluchové podněty mohou některé zvuky způsobovat až bolest, strach. Stejně jako zrakové podněty, i sluchové vyvolávají nepřiměřené reakce – křik, pláč, paniku. Většinou jsou to zvuky pro nás běžné – startující auto, motorka, rádio, a také zvuky, které vytváří větší hluk – sem patří třeba vrtání, praní prádla, zvuk letadla, vysavače, pláč jiného dítěte, štěkot psa, zvonek, a jiné. Dítě si spojí zvuk s nějakým jiným podnětem (např. Vidí, jak maminka bere fén na vlasy nebo
14 v kuchyni vyndává mixér) a snaží se bránit zakrýváním uší. Tento vzorec chování – když je něco, co nemám rád, zakryji si uši – se může promítnout i do jiných situací, kde není zvukový podnět přítomen a je to signál, že se děje něco, z čeho má jedinec s PAS strach.
U jedinců s PAS, kteří jsou hyposenzitivní na zvukové podněty se často objevuje chybění reakce na silný zvuk – tlesknutí nad hlavou, zavolání, siréna, rozbití talíře v místnosti.
V některých situacích ale velmi dobře slyší, i když si rodiče myslí, že jejich šeptání slyšet nebylo.
Chuťová percepce
Děti s poruchou autistického spektra jsou většinou velice vybíravé v jídle. Často pokud jsou citlivé na chuťové vjemy, tak jedí jen jídla „bez chuti“ jako jsou suché brambory, rýže, pečivo. Při extrémní vybíravosti jedí třeba jen 2 až 3 potraviny a jiné ne (např. Určitý druh sušenky, určitý druh jogurtu a pečivo). S věkem ale často hypersenzitivita a s ní spojená vybíravost ustupuje. Naopak při hyposenzitivitě děti rády ochutnávají a olizují vše, i předměty nejedlé – například části stavebnice, papír, lepidlo, gumu, lino, dřevo a další.
Musíme být proto bdělí a hlídat, aby si dítě neublížilo, nebo nespolklo předmět, který by mu způsobil komplikace.
Čichová percepce
Nepříjemné pocity mohou u hypersenzitivních jedinců s PAS vyvolat některé pachy nebo vůně. Někteří jedinci jsou schopni vyjádřit se kvůli tomu velice nevhodným, problémovým chováním. Hledání příčiny ve změně chování je potom náročným úkolem.
Naproti tomu u jedinců s PAS, kteří jsou hyposenzitivní při vnímání čichem dochází často ke špatné hygieně, protože čich vůbec nepoužívají. Jedinci s PAS mohou být fascinováni čichovými vjemy a projevují se potom tak, že očichávají spoustu věcí, i těch, které se čichem neprozkoumávají.
Hmatová percepce a percepce dotyků
Kvůli přecitlivělosti na doteky mohou děti s PAS nesnášet nepředvídatelné doteky, objímání, nošení oblečení. Proto se některé děti mohou vysvlékat donaha, protože dotek oblečení s kůží působí jako by oblečení bylo z materiálu, který dráždí, působí bolest.
Děti mohou být také přecitlivělé na špinavé ruce a nechtějí kvůli tomu modelovat,
15 malovat barvami a dělat podobné aktivity, které by vedly k ušpinění rukou. Pokud je dítě s PAS naopak hyposenzitivní, vede tato skutečnost k určité dyspraxii, protože nepoužívá hmat k prozkoumávání a objevování předmětů, podnětů (Thorová 2006. s. 130–134).