Dělení veřejných zakázek dle předpokládané hodnoty

Bureš aj. (2015) považují za příčinu vzniku diferenciace VZ dle předpokládané hodnoty (předpokládané výše peněžního závazku) potřebu zachování úspor plynoucích z otevřeného konkurenčního prostředí. Z tohoto důvodu se postup pro jednotlivé typy VZ liší svou administrativní náročností, přičemž s rostoucí hodnotou VZ se požadavky na zúčastněné subjekty zvyšují. Kolektiv autorů dále uvádí, že zákon definuje dle daného kritéria VZ malého rozsahu (dále jen VZMR), VZ podlimitní a VZ nadlimitní. Zadavatel musí dbát zvýšené opatrnosti při odlišení VZMR od zakázek podlimitních, jelikož zadávací řízení uvedená v zákoně jsou určena pouze pro zakázky podlimitní a nadlimitní.

Jurčík (2011) upozorňuje na skutečnost, že česká právní úprava VZ má širší působnost, než je působnost zadávacích směrnic EU, neboť se vztahuje i na podlimitní VZ. Úroveň finančních limitů (prahových hodnot) stanovených EU pro nadlimitní VZ odpovídá snaze přilákat nabídky ze zahraničí. Od hodnot nižších, než jsou dané limity, se dle autora očekává, že budou atraktivní spíše pro domácí konkurenci. Regulace těchto limitů zadávacími směrnicemi se tudíž považuje za nevhodnou. Autor dále připomíná, že zadavatelé nesmí zakázky účelově podhodnocovat, aby se vyhnuli režimu směrnic.

Nadlimitní VZ zadávané podle evropských směrnic, jak uvádějí Ochrana, Pavel, Vítek aj.

(2010), jsou zveřejňovány v Úředním věstníku EU. Časové limity v rámci zadávacího řízení jsou relativně dlouhé vzhledem k předpokládané účasti zahraničních subjektů.

Úprava zakázek podlimitních je v kompetenci každého členského státu, přičemž musí být dodrženy zásady postupu zadavatele (viz subkapitola 2.4). Pokud jde o VZMR, autoři informují o možnosti vlastních postupů zadavatelů s ohledem na zachování úspory

plynoucí z přítomnosti konkurence na nabídkové straně. V praxi to znamená, jak komentuje Pavel (2009), že zadavatel může zadat tyto zakázky z volné ruky.

ZVZ (2010, § 13 odst. 1) chápe předpokládanou hodnotu VZ jako „zadavatelem předpokládanou výši peněžitého závazku vyplývající z plnění veřejné zakázky, který je zadavatel povinen stanovit pro účely postupu v zadávacím řízení před jeho zahájením. Při stanovení předpokládané hodnoty je vždy rozhodná cena bez daně z přidané hodnoty.“

ZZVZ (2016, § 16 odst. 1) interpretuje daný pojem následovně: „Předpokládanou hodnotou veřejné zakázky je zadavatelem předpokládaná výše úplaty za plnění veřejné zakázky vyjádřená v penězích.“

Jak uvádí ZVZ (2010), je zakázáno dělit předmět VZ za účelem snížení předpokládané hodnoty pod zákonem stanovené finanční limity. Pokud VZ obsahuje více částí, určí se její předpokládaná hodnota jako součet předpokládaných hodnot všech jejích částí. Dále zákon stanovuje, že součástí předpokládané hodnoty můžou být i případné odměny, soutěžní ceny či jiné platby, jestliže je zadavatel účastníkům soutěže o návrh či soutěžního dialogu poskytuje. Do předpokládané hodnoty je nutné započítat dle ZVZ (2010) rovněž opci⁷, pokud si ji zadavatel v zadávací dokumentaci vyhradí.

Finanční limity pro VZ jsou stanoveny zvlášť pro VZ na dodávky a služby, a zvlášť pro VZ na stavební práce. Doležalová a Doležal (2011) uvádějí, že o VZMR se bude jednat v případě, že její předpokládaná hodnota nedosáhne částky 2 000 000 Kč bez DPH u dodávek a služeb, a částky 6 000 000 Kč bez DPH u stavebních prací. ZZVZ (2016) do předpokládané hodnoty u obou případů horní hranici zahrnuje.

Podlimitní VZ, jak komentují Bureš aj. (2015), stojí mezi VZMR a nadlimitními VZ.

Splňují minimálně limity pro VZMR a nedosahují finančních limitů pro nadlimitní VZ, které jsou stanoveny nařízením vlády č. 77/2008 Sb., ve znění pozdějších předpisů.

7 ZVZ (2010) definuje opční právo jako právo zadavatele na poskytnutí další dodávek, služeb či stavebních prací, jejichž zadání si zadavatel vyhradil v zadávacích podmínkách původní VZ zadávané v otevřeném řízení, užším řízení nebo zjednodušeném podlimitním řízení.

ZZVZ (2016) definuje podlimitní VZ jako zakázku, jejíž předpokládaná hodnota nedosahuje limitů pro nadlimitní VZ a přesahuje hodnoty stanovené pro VZMR.

Nadlimitní VZ se rozumí na základě ZZVZ (2016) VZ, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo přesahuje finanční limit stanovený výše uvedeným nařízením vlády, které transponuje příslušné předpisy EU. MMR (2015b) informuje, že zmiňované finanční limity jsou pravidelně každé dva roky obměňovány na základě přímo závazného nařízení Komise EU. Prostřednictvím nařízení vlády jsou tyto limity zakotveny v české měně (bez DPH) a je usnadněno jejich používání pro zadavatele. Ke dni 14. prosince 2015 došlo k novelizaci daného vládního nařízení, přičemž nové finanční limity pro VZ a koncese nabyly své účinnosti k 1. lednu 2016.

V níže uvedených tabulkách 2 a 3 jsou přehledně shrnuty informace týkající se finančních limitů pro VZ za roky 2010 a 2016. Rok 2010 odpovídá době zahájení v praktické části zkoumané VZ. Rok 2016 je zvolen na základě možného porovnání vývoje prahových hodnot pro jednotlivé druhy VZ. K nejvýraznější změně, navýšení o 17 217 000 Kč, došlo v případě finančního limitu pro nadlimitní VZ na stavební práce. Všechny uvedené částky nezahrnují daň z přidané hodnoty.

Tabulka 2: Finanční limity pro VZ v roce 2010

Veřejné zakázky Dodávky a služby Stavební práce

Malého rozsahu ˂ 2 000 000 Kč ˂ 6 000 000 Kč Zdroj: Doležalová a Doležal (2011), vlastní zpracování

Tabulka 3: Finanční limity pro VZ v roce 2016

Veřejné zakázky Dodávky a služby Stavební práce

Malého rozsahu ≤ 2 000 000 Kč ≤ 6 000 000 Kč

Autor definuje pojem zadavatel z ekonomického hlediska jako subjekt, který v souladu s veřejným zájmem používá veřejné zdroje k uspokojení veřejných potřeb. Na základě uvedeného vymezení společnost vyhodnocuje dopady realizované VZ. Zadavatel se podle autora prezentuje jako zástupce veřejnosti. Při alokaci veřejných prostředků se řídí jednak příslušnými právními předpisy upravujícími zejména formální stránku realizačního procesu VZ, a jednak kritériem ekonomicky racionálního účelu (cíle) VZ.

ZVZ, jak zmiňují Ochrana, Pavel, Vítek aj. (2010), rozlišoval následující tři skupiny zadavatelů:

 veřejný zadavatel,

 dotovaný zadavatel a

 sektorový zadavatel.

Kolektiv autorů charakterizuje veřejné zadavatele jako klasické subjekty VS, které fungují na netržním principu a vynakládají část svých prostředků na nákup statků. Dotovaný zadavatel není dle autorů subjektem VS, ale čerpá na nákup zboží a služeb účelovou dotaci poskytnutou z veřejných rozpočtů. Sektoroví zadavatelé představují organizace, které