Diskuze

Účelem naší bakalářské práce, bylo zjistit znalosti všeobecných sester v péči o pacienta s tracheostomii. Pro výzkumné šetření jsme zvolily metodu kvantitativního výzkumu pomocí nestandardizovaného, strukturovaného dotazníku a přímého pozorovaní bez souhlasu respondentů. Chtěli jsme zjistit, zda sestry dodržují správné postupy při převazu a dezinfekci tracheostomie. V otázce jak často by se měla tracheostomická kanyla převazovat správnou odpověď označilo jen 48 % což považujeme za nedostatečné. V otázce 7 jsme se respondentů ptali, jakou pomůcku by použili na zapáchající tracheostomii pouze 50 % dotazovaných označilo správnou odpověď.

V otázce číslo 8 nás zajímalo, zda sestry používají i jiný nově popsaný způsob dezinfekce okolí tracheostomie kdy Koutná uvádí, že při dezinfekci tracheostomie navlhčíme tracheostomicky čtverec antiseptickým roztokem a ponecháme ho 10 minut působit na okolí tracheostomie například během hygieny pacienta, dochází k uvolnění zaschlých nečistot a současně k dekontaminaci lokality. V našem šetření jsme ale zjistili, že pouze 26 % dotazovaných tento způsob používá. Ostatní používají více osvojený způsob, kdy sestra sterilně otře okolí tracheostomie sterilním tampónem s dezinfekčním roztokem. Pozorováním jsme zjistili, že 100 % sester dezinfikovalo okolí tracheostomie. Otázky 9 a 10 jsme zaměřili na obturační manžetu tracheostomické kanyly. V otázce 9 jsme se respondentů ptali, zda znají hodnotu doporučeného optimálního tlaku v obturační manžetě. Správnou odpověď označilo pouze 4 % respondentů, což považujeme za zásadní neznalost. Další otázka č. 10 se zaměřila na to jaký je doporučený interval pro kontrolu tlaku v obturační manžetě který kontrolujeme manometrem. Streitová uvádí, že hodnota tlaku se má pohybovat v rozmezí 20 – 25 mmHg. Správnou odpověď označilo 36 % dotazovaných. Zajímavé ale bylo zjištění, které vyplývalo z ostatních odpovědí, že 8 % dotazovaných nepoužívá manometr, protože není na oddělení dostupný, 16 % provádí palpaci balónkem, a 4 % dotazovaných tlak v manžetě neprovádí vůbec. Dalších 6 % dotazovaných označilo odpověď nevím a poslední 2 % označilo jiné - pacient si kontroluje pomocí balonku sám. Myslíme si, že na oddělení by měl být manometr dostupný a hodnotu tlaku by sestry měly zapisovat do dokumentace, aby bylo jasné, že sestry tlak kontrolují a sledují tento údaj. Otázky 11 až 17 byly zaměřené na odsávání pacienta. Nejprve nás zajímalo, zda sestra uloží před odsáváním pacienta do správné tedy SemiFowlerovy polohy. Polohu jsme v dotazníku popsali a předpokládali jsme pouze kladné odpovědi.

65

Přesto 2% dotázaných uvedlo za správnou odpověď - Trendelenburgova poloha.

Předpokládáme, že zde došlo ze strany respondentů k nepozornosti při vyplňování dotazníku. V otázce 12 měli respondenti za úkol vyznačit všechna správná tvrzení ohledně odsávání z dýchacích cest. Tato otázka měla více správných odpovědí.

Většinou respondenti vybírali správná tvrzení. Otázkou 13 jsme chtěli zjistit, jak často sestry pacienta odsávají. Většina tedy 56 % sester označila správnou odpověď, že se pacient odsává dle jeho potřeb a vždy a před nebulizaci. Ovšem 36 % sester by odsávalo každou hodinu bez ohledu na potřeby pacienta což je zarážející, protože při takové frekvenci odsávání může dojít k traumatizaci dýchacích cest. Otázka 14 se zaměřila na dodržování aseptického přístupu při otevřeném způsobu odsávání. Touto otázku jsme chtěli zjistit, jaký způsob dodržování aseptických podmínek si respondenti zvolí. Většina používá k odsávání jednorázovou sterilní pinzetu, což přisuzujeme k tomu, že na standardním oddělení není tracheostomovaných pacientů tolik, aby se zajistilo několik sterilních skleniček s dezinfekčním roztokem, a jednorázové pinzety tyto potřeby pokryjí. Otázkou 15 jsme zjišťovali, zda respondenti umí rozpoznat kdy pacient v bezvědomí potřebuje odsát. I zde bylo možných více odpovědí.

Kladně hodnotíme, že respondenti na prvních místech označili výrazný pokles saturace, kašel a plicní fenomény. To poukazuje na to, že sestry vědí čeho si u pacienta s tracheostomii všímat a na co se zaměřit. Otázkou č. 16 jsme chtěli zjistit, jaký způsob odsávání respondenti nejčastěji používají. Dotazovaní měli na výběr – otevřený způsob, uzavření způsob a odpověď nevím. Většina 58 % respondentů používá otevřený způsob – což nás nepřekvapilo. Kapounová uvádí, že na některých odděleních uzavřený systém využívají všichni pacienti s tracheostomii jinde je využíván jen u pacientů s vysokou hodnotou PEEP. Také zmiňuje, že uzavřený způsob je finančně nákladnější, nicméně eliminuje vznik aerosolu při odsávání a tím snižuje riziko kontaminace okolí pacienta.

Otázka 17 se zaměřuje na přímé komplikace, které mohou vzniknout při odsávání z tracheostomické kanyly. Zde nás zajímalo, zda si sestry uvědomují velký problém nejen pacientů s trachestomii – infekce. Většina sester tedy 54 % si tento problém uvědomuje a tuto odpověď označila. Otázkou 18 jsme chtěli zjistit, zda respondenti aplikují laváž a za jakých okolností. Velice nás překvapilo, že 78 % dotázaných nikdy laváž neaplikuje. Poslední tři otázky byly každá zaměřena jiným směrem. Otázkou 19 jsme zjišťovali, jaké přípravky respondenti používají ke zvláštní péči o dutinu ústní u pacientů s tracheostomii. Většina respondentů (58 %) požívá firmou vyráběné vatové tyčinky, což jsme očekávali.

66

Jsou již předem napuštěné roztokem, dobře fungují

a jednoduše se s nimi manipuluje. Překvapením byla spíš druhá nejčastější odpověď a to že sestry používají přípravky s chlorhexidinem. Otázka 20 se zaměřovala na komunikaci. Zajímal nás nejčastější způsob komunikace s pacientem s tracheotomii který je při vědomí. Většina respondentů uvedla tabulku s písmeny, druhý nejčastější způsob bylo odezíráním. Velmi kladně hodnotíme, že nikdo z respondentů neoznačil odpověď h) - na pacienta pouze hovořím, ale na zpětnou vazbu nereaguju a odpověď i) – nekomunikuji vůbec. Poslední otázka 21 se zaměřila na pacienty, kteří spontánně ventilují. Zajímalo nás, jaké pomůcky by sestra takovému pacientovi doporučila do domácího prostředí. Tato otázka byla otevřená. Odpovědi jsme rozdělili do 5 skupin.

První a největší skupina 70% odpověděla – nevím. Druhá skupina 10% odpověděla – nemám zkušenost. Třetí skupina napsala, že by se řídila tím, co by doporučila home care. Čtvrtá skupina odpověděla odsávačku, odsávací katétry, převazový materiál.

A poslední pátá skupina odpověděla elektrolarynx a počítač. Zde vyvstává ještě otázka jak efektivně sestry edukují pacienty před demisí. Přímé pozorování jsme prováděli bez souhlasu pozorované osoby, aby nedošlo k ovlivnění respondenta a tím nerelevantnímu vyhodnocení. Pozorování probíhalo na standardním oddělení neurologické kliniky, kde jsme pozorovali 7 sester. Výsledky jsme zapisovali do pozorovacího archu (přílohač.2). Arch obsahoval 6 bodů, podle kterých jsme sestry hodnotili. První pozorovací činnost byla, zda sestra před ošetřováním tracheostomie provedla hygienickou dezinfekci rukou. Některé sestry neprovedly dezinfekci vůbec a to přesně 28,5 %. Další sestry dezinfekci provedly, ale nenechaly dostatečně zaschnout dezinfekční prostředek to jsmehodnotili jako částečně provedené (28,5 %). Ostatní sestry provedly řádnou dezinfekci (43 %). Druhá pozorovací činnost se zaměřuje na to, zda sestry provedly dezinfekci okolí tracheostomie. Všechny sestry provedly řádnou dezinfekci. Třetí pozorovací činnost se týkala dodržování aseptického přístupu při ošetřování tracheostomie. Většina sester 71 % postupovala přísně asepticky, ovšem 29 % aseptický přístup nedodrželo, což se nesmí stát. Čtvrtá pozorovací činnost se zaměřila na to zda sestry při otevřeném způsobu odsávání používá ochranné pomůcky. Velkým zlozvykem sester bývá, že si neberou na sebe ochranný empír a ústenku. Jen málo sester 14 % mělo na sobě jednorázový empír, brýle a ústenku.

Velká část (57 %) sester měla ústenku, ale neměly empír a brýle, ty jsme zařadili do skupiny částečně. Zbylých 29 % sester neměly ani empír, brýle ani ústenku.

67

Pátá pozorovací činnost se týkala dodržování SemiFowlerovi polohy při odsávání pacienta. Většina sester (71 %) tuto polohu dodržela zbylých 29 % pacienta odsávala ve vodorovné poloze na zádech. Šestá pozorovací činnost se zaměřila na dodržovaní správných zásad odsávání. Většina sester tyto zásady dodržela 71 % zbylé sestry 29 % tyto zásady nedodržely Nejčastější chybou bylo, že sestra nedodržela správnou dobu odsávání. Chrobok uvádí, že doba odsávání by neměla překračovat 10-15 sekund.

68