Na začátku byly studie některých z fosílií. Pozorování jejich reálné podoby a tvorba kresebných studií. Hlavně pozorování struktur a jejich následné převedení do pleteniny. Cílem bylo propojení člověka, tedy jeho proporcí, s oděvem. Pletenina díky svým vlastnostem významu pro člověka v průběhu let a jiná fakta. Následovala tvorba skic z reálných fragmentů i jejich fotografií. Nešlo opomenout nejznámější ze zkamenělin a to trilobity, jako zástupce živočišstva. Z rostlinných pozůstatků se jako ideální jevily šišky a šištice. Pro poselství, které s sebou nesou a krásu reliéfu, které v otiscích vytvořily.
Při výběru tématu bylo jasné, že pletenina je ideální pro dosažení požadovaného efektu. Tato krásná a moderní technologie umožňuje kombinovat různé vazební prvky. Ty díky svým charakteristickým vlastnostem dodají výslednému výrobku jedinečný vzhled. Technický pokrok a stále rostoucí vzorovací možnosti otevírají pletařům neprobádaný svět stejně jako paleontologům objevy nových zmineralizovaných zaniklých druhů. Vzájemnými kombinacemi vazeb a jejich úpravami můžeme dosáhnout nepřeberného množství variant.
Další fází bylo pátrání po ideálním vzorování pleteniny. Byl vytvořen rozsáhlý vzorkovník základních i složitějších vazeb se snahou vyčerpat vzorovací možnosti zvoleného stroje.
Vzorky byly porovnávány se skicami a postupně vznikaly nápady na jejich složitější kombinace. Ty byly postupně realizovány a selektovány. Některé z nápadů stroj neumožnil standardním způsobem realizovat, proto byly zvoleny netradiční pomůcky, aby bylo možné ideje uskutečnit. Jednalo se o silnější drát, který bylo možné vložit mezi lůžka* tak,
21
aby nebyla poškozena jakákoli část stroje a neomezovala jeho chod. Drát musel být hladký, aby po materiálu snadno klouzal a nemohl jej poškodit. Na obou koncích byly vyfrézovány drážky, za které se věšelo závaží. Důležité bylo, aby byl pevný a neprohýbal se pod tíhou závaží, aby rovnoměrně odtahoval pleteninu po celé její šíři. Díky těmto úpravám bylo možné vytvořit výraznější plastické efekty. Ty byly dále upravovány tak, aby bylo dosaženo co nejpodobnějšího vzhledu jako u vybraných vzorků zkamenělin. Další vazby byly tvořeny s využitím přirozeného stáčení okrajů jednolícní pleteniny.
2.2. Trilobit
Trilobiti jsou ze zkamenělin nejspíše ti nejznámější. Jsou tak populární, že ve sbírkách nadšenců a paleontologů nemohou chybět. Jde o vyhynulé prvohorní členovce s typicky členěným tělem. První trilobiti se objevili v Kambriu. S koncem prvohor mizí i éra výskytu trilobitů. Jejich těla se skládala ze tří laloků a to ze střední části tzv. ocasu, dvou postranních laloků, hlavy a dalších částí. Proces vývoje trilobita probíhal postupně od vajíčka až po dospělého jednice. Svá vejce pravděpodobně kladli do prohlubní. Po vylíhnutí z vajíčka byla jejich těla oválná a nečleněná. Ve druhém stádiu se objevil článek mezi hlavou a ocasním štítem. V dalších fázích se postupně vytváří další trupové články. V plné dospělosti se jejich těla pouze zvětšují. Podle *stavby těla, způsobu vývoje a živočichů nalezených ve stejné vrstvě sedimentu můžeme dnes pouze odhadovat způsob jejich života. Jejich těla naznačují, že žili při mořském dně, po kterém lezli. Nejednalo se o příliš dobré plavce.
Při pozorování zkamenělých trilobitů se jeví jako nejvýraznější jejich zajímavé členění těla.
Při hledání obdobného plastického efektu v pletenině se jako ideální jeví vazba příčná vlna.
Na začátku hledání vhodných struktur bylo zkoušení kombinací různých vazeb a tvarování.
22
Obr. č.2. - Trilobit
2.3. Otisky fosilních šišek nebo šištic
Zajímavé struktury můžeme nalézt u otisků šišek a šištic. Nepatří k nejčastějším nálezům, ale i přes to máme dostatek fragmentů ke zkoumání. Nehledě na jejich vzácnost lze říct, že jejich struktury a tvary* byly rozmanité od počátku jejich vývoje. Vyvinuly se na stromech z potřeby uchování vody potřebné pro jejich život. Čím větší listovou plochu rostlina měla, tím více se z ní odpařovala voda. Keře a stromy měly nejprve spoustu listů a rozmnožovali se za pomocí bobulí, ve kterých byla uložena semena. Na delší období sucha rostliny reagovaly zmenšováním listů a proměnou schránek pro semena. Z nálezů víme, že šišky se vyvinuly už u nejstarších cévnatých rostlin. U současných nahosemenných jsou šišky definovány jako klas se zdřevnatělým vřetenem a zdřevnatělými plochými útvary – listeny.
Semena zapadají do úžlabí těchto listenů.7
Šišky jsou zajímavé nejen svým tvarem a strukturou, ale i tím, že v téměř původní podobě se vyskytují i dnes. Představují slupku, která chrání reprodukční orgány rostliny, tedy střeží další život. Fosilizované otisky těchto dávných schránek mnoho let nesou informaci o tom, jak se tento způsob ochrany života vyvinul.
7 M. Košťálek - Dávný svět zkamenělin
23
Obr. č. 3 zkamenělá šištice
Při tvorbě kolekce se šišky a šištice staly inspirací pro vytvoření slupky, do které se člověk zahalí. Také tím, že se v přírodě vyskytovaly již před miliony let a vyskytují se téměř v původní podobě dodnes. Nesou s sebou poselství spolu s dalšími fosiliemi o rozmanité kráse života, která musela projít dlouhou cestou, než umožnila vznik života člověka.
To je fakt, který si dnes většina lidí neuvědomuje a přírodě se čím dál více vzdaluje. Nejvyšší prioritou veškerého počínání se stalo zvýšení komfortu, pokrok, a to v oblastech techniky, lékařství a podobně. Lékařské a farmaceutické výzkumy hledají způsoby jak zlepšit a prodloužit životy lidí. S uvědoměním vlastní existence si člověk alespoň pohrál s myšlenkou o nesmrtelnosti a dnes se ji snaží uvést do reality. Jít proti pomíjivosti. Vše, co se v přírodě jednou zrodí, se za dobu své existence mění a po nějaké době zanikne. Tak to funguje na naší planetě a i do vesmíru zdánlivé nesmrtelnosti dosáhly fosilizované otisky rostlin a živočichů.
Krása přírody je v její proměnlivosti. Pokud bychom chodili den co den na totéž místo v přírodě, nikdy nebude stejné. Stále se mění, vyvíjí, něco nového vzniká, jiné zaniká.
Příroda vždy byla a je hlavním inspiračním zdrojem pro lidské vynálezy a výtvory. Bez čím dál důkladnějšího zkoumání přírody bychom nepřišli na většinu velikých děl, které měly
24
pro lidstvo přínos. Člověk má tendence dosáhnout absolutní kontroly nad svým životem a přírodou. Ovládat živly a přírody ke svému prospěchu. Stavíme vyšší domy jak na výšku, tak i do podzemních pater, zvětšujeme silnice, parkoviště, celá města. Ploch se zelení ubývá a stejně tak i přírody, do které člověk nijak nezasahuje a nepřetváří ji k obrazu svému. Příroda se do dnešní podoby utvářela miliony let. Pokud by se některé z fází odehrály trochu jinak, a obrátila by se například převaha jednoho živočišného druhu nad jiným, nemuseli bychom tu dnes být. Z přírody jsme vzešli a jsme její neoddělitelnou součástí. Ona nás udělala takové, jací dnes jsme. My se naopak dnes snažíme změnit ji. Z paleontologických výzkumů víme, nám má připomenout, že jsme s přírodou neoddělitelně spjati. To naznačuje ovlivňování dojmu z oděvu tělem nositele. Oděv se při nošení mění působením tahových sil a osvětlení.
Stejně jako krajina v přírodě. Život jednotlivce, ať už jde o živočicha či rostlinu, je pomíjivý.
Vše je vázáno na čas, který neustále plyne. Organismy vznikají a zase zanikají. Po svém zániku podlehnou zákonitostem přírody a mnohdy po nich nezbude ani fragment. Fosilie díky veliké shodě příznivých okolností času odolaly. Člověk sám o sobě představuje život a současnost, zatímco samotné téma pak závan z minulosti a odkaz o zdánlivém překonání zániku. V kolekci se prolíná záhada a půvab minulosti se současností. Krása přírody tkví v její neustálé proměnlivosti, schoposti nás neustále překvapovat. Vědci stále odhalují nová neprobádaná tajemství. Neustále nás něčím překvapuje a otevírá nové pohledy.
Pro člověka, tedy tvora se schopností abstraktně myslet, se stala nevyčerpatelným zdrojem inspirace a duchovním učitelem.
Fosilie chápeme jako zdokumentování vývoje všeho živého na naší planetě a to velice významně, i když jen v malém měřítku vzhledem k rozmanitosti původních druhů na planetě.
Jsou součástí přírody, která dala vzniknout postupnými proměnami dnešnímu životu.
Oděvy představují schránku, do které se člověk zahalí a je chráněn před vnějšími vlivy. Oděv má na člověka psychologický vliv a ovlivňuje jeho sebevědomí. Neplní tedy jen funkci zahalení těla nebo ochrany před chladem, ale je vyjádřením naší osobnosti. Kolekce je určena pro ženy, které jsou milovnicemi přírody.
25
3.4. Barevnost
Inspirací pro výběr barevných přízí, který byl limitován dostupností a jemností stroje, byly fosílie nalezené na našem území ve zkamenělých usazených horninách. Při tvorbě pletených vzorků se jako nejvhodnější jevila kombinace přízí barvy antracit a tmavě šedočerné. Tyto barvy se nejvíce přibližují barevnému základu pozorovaných vzorků. Fosílie byly pro člověka od pradávna záhadné, tajemné a magické. Stejné pocity v člověku vzbuzuje i černá barva. Pletené struktury vytváří dojem živého a neutrální neživá šedá společně s černou symbolizuje zánik.
I přesto, že dávní živočichové a rostliny oplývali rozmanitostí barev, čas a fosilizace vytvořily jejich otisk v zemitých barvách. I ty se od sebe barevně liší, což vědcům pomáhá rozlišovat jednotlivé vrstvy. Z vytvořené barevné škály byly vybrány dva odstíny šedé, které umožnily za pomocí různého družení nití, nebo krytí dosažení odlišného dojmu a umocnění hry světla a stínu na strukturách v pletenině.