3.1. Historie pletení
Člověk prokazoval již od prvopočátků velikou vynalézavost. Osvojoval si nejrůznější techniky, díky kterým mohl dosáhnout většího komfortu a uspokojení svých potřeb. Oděv byl mnohdy zásadní pro jeho přežití. A proto věnoval značnou pozornost zpracovávání z počátku přírodních vláken. Z nich spřádal nitě, které vzájemně provazoval až přišel na technologii tkaní. Počátky této technologie sahají až do neolitu. Nejstarší nález dokládající znalost výroby tkanin u nás z doby asi kolem 5 tisíc. př. n. l., pochází z Lulče na Vyškovsku. Jde o otisky na keramických nádobách.
Z dochovaných archeologických nálezů lze říci, že počátky pletení sahají až do 5. tisíciletí před naším letopočtem. Šlo o vzájemné proplétání nití technikou podobnou tkaní.
Historie ručního pletení sahá až do 6.stol. našeho letopočtu. Šlo o techniku proplétání nitě za pomocí dvou jehlic, kterou používáme dodnes. Nelze s určitostí říci, zda jsou odhady správné. Podle některých vědců vzniklo pletení mnohem dříve. Nejznámější dochovanou památkou jsou Koptské ponožky z Egypta. Avšak v době středověku se ponožky šily z tkanin.
26
První pletařský cech vznikl roku 1527 v Paříži a brzy poté začaly vznikat další téměř ve všech větších městech po celé Evropě. V Praze vznikl roku 1612. Dlouhou dobu bylo toto ušlechtilé řemeslo výhradním právem cechů a oděvy z jejich dílny směla nosit pouze honorace.
Pletařská tvorba byla v té době výhradně mužskou profesí a ženám byly svěřovány pouze pomocné práce na předpřípravě. Vzhled pleteniny byl ovlivněn řadou faktorů, jako byla kultura země či regionu, ve které se cech nacházel, surovinami typickými pro danou lokalitu a způsobem jejich zpracování. Dále používanými technologiemi, vlivem náboženství a podobně.
S prvním strojem přišel až roku 1589 William Lee. Vynalezl zátažný stávek a s ním i háčkovou pletací jehlu. Nebyla mu ale udělena licence. Tu získal až jeho bratr.
To znamenalo revoluci v pletení a zefektivnění výroby. Stroj byl schopen vytvořit až 600 oček za minutu, což odpovídalo výkonu deseti pletařek dohromady za stejný časový úsek.
I přes to byla valná většina výroby ruční práce a nikoli strojová.
Osnovní pletení se vyvíjelo mezi lety 1765 až 1775. Angličan Crane vytvořil první ruční pro uspokojení poptávky po pletených výrobcích. Zátažný stávek Williama Lee prošel řadou inovací a byl zmechanizován. Aby byl schopen uspokojit stále náročnějšího zákazníky byl stávek opatřen vzorovacím zařízením a mechanickou ujímačkou. Rozmach ekonomiky dal veliký prostor pro další zdokonalování a zanedlouho byl sestrojen dvoulůžkový a okrouhlý stávek. Tyto stroje měly pevně uložené jehly v lůžku, které se hýbaly všechny společně.
Jehly, které se mohly pohybovat samostatně, vynalezl roku 1858 Američan Towsend. Tato jazýčková jehla pomohla roku 1863 Američanu Lambovi k vynálezu plochého dvoulůžkového stroje, který tvořil očka podobně jako při ručním pletení. Vynález byl nazván pletací stroj a byl později řešen i jako okrouhlý. Stroj byl původně určen pouze pro domácí použití jako náhrada za ruční pletení. Měl malou pracovní šíři a vypínatelné zámky, které umožňovaly plést duté díly pomocí střídavého pletení pouze na předním a zedním lůžku. Stroj v době svého vzniku představoval revoluci v pletení, ale byl příliš limitován malou pracovní
27
plochou. V roce 1879 se zrodily rovnou dva převratné stroje. Ulbricht vynalezl stroj pro tvorbu oboulícní pleteniny se zdokonalenými zámky, Nelson a Courturat stroj na výrobu bezešvých punčoch. Roku 1880 bylo objeveno i pletení klínkové paty. Pletaři ale umožňoval bohaté vzorovací možnosti. Ulbrichtův stroj umožnil výrobu nových do té doby nevídaných vazeb a tvarování pleteniny. Nespornou výhodou byla možnost vytvoření neparatelného začátku.
Patentovaný obourubní stroj vznikl roku 1866 v USA. Roku 1886 přišel A. Bayer se zařízením pro automatické ujímací zařízení. O tři roky později byly stroje poháněny motory. Firma Stoll přivedla na trh roku 1900 plochý obourubní stroj.
Zvýšení produkce v průmyslové výrobě umožnil Nevogitův dvou systémový stroj roku 1927.
Postupně se rozšiřovaly vzorovací možnosti stroje, zvětšovala se pracovní šíře, přibyl počet vodičů, byl umožněn posun lůžka a převěšování oček z jednoho lůžka na druhé.
Textima vytvořila roku 1868 dvanácti systémový pletací stroj, který zvýšil produkci při výrobě. Nevýhodou byla vyšší spotřeba materiálu. Absolutním převratem v pletení byl návrh plně automatizovaného stroje Mac Queena z roku 1960. Vzorování mělo být řízeno elektronicky. Stroj měl být schopný vytvořit plně tvarované díly. Vynález ale předběhl svou dobu a nebylo možné jej se současnými technologiemi vytvořit. Návrh si musel pár let počkat na svou plnou realizaci.
V současné době má pletenina mnohem širší uplatnění než tomu bylo v dřívějších dobách.
Nesoustřeďuje se pouze na výrobu ošacení, ale využívá se i ve zdravotnictví, technickém průmyslu, elektroprůmyslu a jiných oblastech.
Moderní ploché pletací stroje jsou řízené mikropočítačem. Při samotném pletení se obejdou bez zásahu obsluhy stroje, která má na starost jen drobné úkony jako je doplňování a navazování zásoby. Jsou uzpůsobeny pro tvorbu plně tvarovaných dílů s pevným začátkem a neparatelným zakončením dílu. Vyžadují pouze drobné konfekční úpravy bez nutnosti stříhání. To výrazně ovlivňuje spotřebu materiálu a zvyšuje produktivitu.
3.2. Pletařský průmysl na nšem území
První pletárna v Čechách byla otevřena v roce 1697 opatem cisterciáckého kláštera v Oseku Benediktem Simonem Littwerigem. Roku 1719 byla rozšířena, ale brzy poté podlehla konkurenci a to úspěšnější manufaktuře v Horním Litvínově založené Albrechtem
28
z Valdštejna. Pletařská výroba byla nejvíce rozšířená na Jihlavsku, severní Moravě a jižních Čechách. V závislosti na zdrojích surovin, tradicích a pracovní síle. Konjunktura pletařské výroby proběhla především ve 20. a 30. letech 20. století, využívala především levnou pracovní sílu v oblastech s nedostatečnými pracovními možnostmi a nízké náklady při startu výroby. Tento stav přetrvával do doby druhé světové války. Po válce v souvislosti se znárodněním se sdružují do velkých národních podniků. Jednotlivé podniky se specializovaly na určité typy výroby. Tyto giganty spoléhaly především na odbyt v takzvaném socialistickém sektoru, ale po pádu socialismu došlo většinou k jejich zániku z důvodu využívání uměle vytvořeného trhu, znemožňujícího celosvětový obchod.
V Brně vznikl specializovaný Výzkumný ústav pletařský, z jehož výzkumu vzešel návrh na pletací stroj Arachne. Ten pracoval jako osnovní stávek s trubičkovými jehlami a byl určen k proplétání rouna. Pro vzrůstající poptávku po pletených výrobcích začaly na našem území vznikat výrobny tuzemských strojů. Například od roku 1945 se vyráběly pletací stroje ve Zbrojovce Vsetín, která později vyvážela do celého světa. Nebo uniplet v Třebíči založený roku 1949. Ten si zachoval výrobu do dnešních dob a soustřeďuje se na konstruování maloprůměrových pletacích strojů. Textil u nás i přes svůj věhlas nedokázal konkurovat levným dovozovým výrobkům. Transformval se do zakázkové výroby nebo menších závodů.
3.3. Zátažné pletení
Pletenina se liší od tkaniny tím, že je vytvořena z jedné soustavy nitě. Princip pletení je provlékání kličky kličkou, nebo očkem z předchozího řádku. Očko je základním vazebním prvkem a propůjčuje pletenině charakteristické vlastnosti. Pletenina je díky konstrukci očka pružná a hřejivá. Při napínání materiálu se očko dočasně deformuje a umožňuje roztahování do šířky i do délky. Přičemž roztažnost do šířky je mnohem výraznější.
Řádek se u zátažného pletení tvoří postupně a to pomocí jazýčkových jehel. Ty jsou vedeny pomocí zvedačů a stahovačů určenou drahou tak, aby vytvořily požadovaný vazební prvek.
Jedná se o pletací způsob tvorby očka. Jehla prochází sedmi fázemi pro utvoření očka.
Z průběžné polohy je posunuta zvedačem do první chytové polohy, kdy očko z předchozího řádku přepadne na jazýček jehly a tím ho otevře. Dále se posouvá do polohy uzavírací a očko přepadává na stvol jehly. V další fázi druhý chytový vodič naklade nit do otevřené hlavy
29
Řádky lze prodlužovat nebo zkracovat, tedy tvarovat. Stroje umožňují tvorbu základní hladké jednolícní na jedné jehelní řadě, nebo oboulícní vazby na dvou jehelních řadách. Je možné vzorování pomocí kombinace různých vazebních prvků dle možností daného stroje.
Pleteninu lze vzorovat pomocí vazebních prvků a jejich kombinacemi. A to vyřazením, přerušením, nebo omezením jehly z činnosti, posunem lůžka, přemístěním očka, změnou délky nitě v očku, záměnou barevné nitě, nebo krytím. Každý vzorovací prvek má své charakteristické vlastnosti, které lze upravovat vzájemnými kombinacemi spolu s volbou materiálu.
3.4. Vlastnosti zátažné pleteniny
Zátažná pletenina se vyznačuje řadou charakteristických vlastností, které umožňují její široké použití. Způsob provázání nití pomocí základního vazebního prvku očka má zásadní vliv na výsledné vlastnosti pleteniny. Typickou vlastností je tažnost, která umožňuje příjemné nošení a volnost pohybu nositele. Je ovlivněná vazbou a použitým materiálem. Obecně je dána tvarem očka a jeho deformačními vlastnostmi. Očko se působením tahových sil buď prodlužuje, nebo vytahuje do stran. Další z charakteristických vlastností je pružnost.
Ta se projevuje po odstranění tahových sil, kdy se očko vrací do původního tvaru.
30
období. Pro letní období je naopak žádoucí prodyšnost, dosažená otvory v pletenině, kterými může proudit vzduch a ochlazovat tělo.
Tvarová stálost je vlastnost, která potlačuje deformaci pleteniny. Během výroby i nošení, mění očka v pletenině svůj tvar. To je dáno vlivy, které na ni působí. Žádoucí je udržení stavu po vytažení ze stroje a ,,odležení".