4.4 Ostatní popisné charakteristiky
4.4.2 Jak a odkud se zná agresor s obětí?
Následující kapitola je věnováno zjišťování údajů o původu pachatelů šikany a kyberši-kany.
Graf č. 10: Studijní ročník dětí, které respondenty šikanovali
77%
Od Vánoc jsem nebyl(a) ve škole šikanován(a) Ze stejného ročníku jako jsem já Z vyššího ročníku Z nižšího ročníku Byl, byla (nebo byli) z různých ročníků
Ze kterého ročníku byl žák (žákyně) nebo žáci (žákyně), kteří Tě šikanovali?
48
Graf č. 10 nám ukazuje rozmístění agresorů vůči respondentovi ve škole. Je z něj patr-né, že pokud se dítě ve škole se šikanou setká, s největší pravděpodobností bude agresor z řad jeho spolužáků. Toto zjištění je velmi závažné, protože s třídním kolektivem tráví každé dítě většinu dne, pokud s ním agresor sdílí jednu třídu, dítě od něj prakticky nemá kam uniknout.
77 % dotazovaných odpovědělo, že šikanováno nebylo, 21 % dotazovaných sdělilo, že agresor, který na ně v období od Vánoc útočí, pocházel z jeho třídy a 2 % dotazovaných se cítili šikanováni žáky různých tříd.
Pokud jsi byl v období od Vánoc kyberšikanován, věděl jsi, kdo jsou útočníci?
Odpo-vědi dětí
Vyjád-ření v % A Od Vánoc jsem se nikdy s kyberšikanou nesetkal(a) 75 75%
B Ano, byl to žák naší školy 3 3%
C Ano, byl to spolužák ze třídy 19 19%
D Ano, byl to chlapec (dívka), se kterým se znám z mimoškolní
činnosti (sportovního nebo zájmového kroužku aj.) 0 0%
E Ano, byl to chlapec (dívka), který se se mnou chtěl přátelit nebo
sblížit 1 1%
F Ano, byl to dospělý člověk, kterého jsem znal(a) 1 1%
G Tušil(a) jsem, kdo na mne útočí, ale nebyl(a) jsem si jist(a) 0 0%
H Ne, nevěděl jsem, kdo na mne útočí 1 1%
Tabulka č.3 ke grafu č.11: Identifikace původců kyberšikany
V tabulce č. 3 jsou uvedeny výsledky průzkumu, týkající se grafu č. 11. Ze získaných dat vyplývá, že pokud dítě bylo kyberšikanováno, nejčastějším původcem agrese byl spolužák ze třídy – celkem v 19 %. Opět se zde potvrdila skutečnost o úzkém vztahu
49
šikany a kyberšikany - z grafu č. 10 můžeme zjistit, že šikanovány spolužáky byly děti ve 21 %.
Na otázku, zda děti věděly, kdo je původce jejich kyberšikany 3 % odpověděly, že žák ze školy, 19 % identifikoval spolužáka ze třídy a po jednom procentu dospělého člově-ka, někoho, kdo se s nimi chtěl sblížit a neznámou osobu. 75 % respondentů kyberšika-nováno nebylo.
Graf č. 11: Identifikace původců šikany
Graf č.12: Množství útočících agresorů na jednoho respondenta
75%
Pokud jsi byl v období od Vánoc kyberšikanován, věděl jsi, kdo jsou útočníci?
77%
Od Vánoc jsem nebyl(a) ve škole šikanován(a)
Pokud jsi byl šikanován, bylo to jedním nebo více žáky?
50
Nejvíce dětí opět odpovědělo, že šikanováno nebylo. Procentuální hodnoty u ostatních otázek odpovídají zjištěním znázorněným v předchozích grafech.
Skutečnost, že respondenti byli v 19% šikanováni 2 – 3 žáky odpovídá pravděpodob-nosti, že útočníci pocházejí ze stejné třídy (21 %). Lze předpokládat, že se jedná o nej-běžnější velikost skupinky dětí, která si ve třídě na šikanu troufne. Jedno dítě většinou nemá na otevřený útok odvahu, větší skupina vzniká až při šikaně rozsáhlé – přidávají se i děti, které stály dlouhou nečinně, ale když vidí beztrestnost útoku, „svezou“ se s ostatními.
77 % dětí kyberšikanováno nebylo, 2 % dětí byla v období od Vánoc kyberšikanována 1 žákem, 19 % 2 – 3 žáky, 1 % 4 – 9 žáky a 1 % více než 9 žáky.
Graf č. 13: Poměr pohlaví při šikaně
Z grafu č. 13 vyplývá, že poměr šikanujících dívek a chlapců je výrazně vyšší u chlapců. Při celkovém součtu je to u chlapců 16 % (v 9 % šikanovali respondenty pouze chlapci, v 7 % převážně chlapci) a u dívek pouze 4 % (v 3 % to byly pouze dívky a v 1 % převážně dívky). Situace, kdy se na šikaně podílela obě pohlaví přibližně stejně, nastala ve 3 %. 77% dětí šikanováno nebylo.
Identifikace útočníků je u šikany snadnější než u kyberšikany. Při virtuálním útoku sice dítě často ví, kdo je agresor, ale nikdy si nemůže být jisté, zda si útočník nevytvoří více identit či nezmění si svoji.
Od Vánoc jsem nebyl(a) ve škole šikanován(a)
Pokud jsi byl(a) šikanován, chlapci nebo děvčaty?
51 4.4.3 Kde hledala oběť pomoc?
Řekl(a) jsi někomu, že jsi byl v období od Vánoc ve škole šikanován?
Odpo-vědi dětí Vyjád-ření v % A Od Vánoc jsem nebyl(a) ve škole šikanován(a) 76 76%
B I když jsem byl(a) šikanován(a), nikomu jsem to neřekl(a) 5 5%
C Řekl(a) jsem to třídnímu učiteli 8 8%
D Řekl(a) jsem to výchovnému poradci 0 0%
E Řekl(a) jsem to řediteli školy nebo jeho zástupci 0 0%
F Řekl(a) jsem to mým rodičům nebo opatrovníkům 1 1%
G Řekl(a) jsem to bratrovi (bratrům) nebo sestře (sestrám) 1 1%
H Řekl(a) jsem to mým kamarádům nebo kamarádkám 4 7%
I Řekl(a) jsem to školnímu psychologovi 0 0%
J Řekl(a) jsem to mimoškolní organizaci, která pomáhá dětem
(např. Linka bezpečí) 0 0%
K Jiné 5 5%
* Respondenti mohou vybrat více než jednu odpověď, takže % může vzrůst na více než 100.
Tabulka č. 4 ke grafu č. 14: Svěření se se šikanou
52
Graf č. 14: Svěření se se šikanou
Tabulka č. 4 přehledně schematizuje informace obsažené v grafu č. 14. Ze získaných dat jasně vyplývá, že pokud byli respondenti šikanováni, pak buďto o šikanování nikomu neřekli, nebo se svěřili třídnímu učiteli nebo kamarádům. Zarážející je, že se nesvěřili nikomu z rodiny (rodičům, sourozencům) ani specialistům (výchovný poradce, linka bezpečí).
Graf č. 15: Svěření se s kyberšikanou
76%
53
Řekl(a) jsi někomu, že jsi byl v období od Vánoc ve škole kyberšikanován?
Odpovědi dětí
Vyjádření v % A Od Vánoc jsem nebyl(a) ve škole šikanován(a) 75 75%
B I když jsem byl(a) šikanován(a), nikomu jsem to neřekl(a) 13 13%
C Řekl(a) jsem to třídnímu učiteli 0 0%
D Řekl(a) jsem to výchovnému poradci 0 0%
E Řekl(a) jsem to řediteli školy nebo jeho zástupci 0 0%
F Řekl(a) jsem to mým rodičům nebo opatrovníkům 1 1%
G Řekl(a) jsem to bratrovi (bratrům) nebo sestře (sestrám) 1 1%
H Řekl(a) jsem to mým kamarádům nebo kamarádkám 7 7%
I Řekl(a) jsem to školnímu psychologovi 0 0%
J Řekl(a) jsem to mimoškolní organizaci, která pomáhá dětem
(např. Linka bezpečí) 0 0%
K Jiné 3 3%
* Respondenti mohou vybrat více než jednu odpověď, takže % může vzrůst na více než 100.
Tabulka č. 5 ke grafu č. 15: Svěření se s kyberšikanou
I z této tabulky, vztahující se ke grafu č. 15 je vidět, že děti při řešení svých problémů nejvíce důvěřují svým kamarádům – 7 % odpovídajících. Dále to pak je sourozencům nebo rodičům – shodně po 1 %.
54
Graf č.16: Srovnání svěřování se u šikany a kyberšikany
Graf č. 16 opět vychází z tabulek č. 14 a 15 a porovnává důvěru dětí ke svému okolí.
Jen malé procento obětí – ať už oběti šikany nebo kyberšikany – by se svěřilo někomu jinému než kamarádovi. Další v pořadí jsou členové rodiny a až nakonec odborníci.
Větší procento dětí, které se nikomu nesvěřily s kyberšikanováním může vyplývat z jejich nejistoty, zda se jedná o chování, které je v pořádku a měly by ho tolerovat, ne-bo se jedná o počáteční projevy kyberšikany.
Graf č. 17: Zabránění šikanování další osobou 75%
Od Vánoc jsem nebyl(a) ve škole šikanován(a)
Spolužák Třídní učitel Problém oficiálně řešil ředitel školy Rodiče kontaktovali školu Ne, nikdo
Pokusil se někdo z tvého okolí šikaně v období od Vánoc zabránit?
55
Největší počet respondentů – 76 % - opět odpověděl, že od Vánoc šikanován nebyl.
Nejčastěji se obětem dostalo pomoci od spolužáků (v 10 %) a nebo od třídního učitele (v 7 %).
Vzhledem k množství času, které děti tráví ve škole, bývají spolužáci často i nejbližší kamarádi. Ty se také podle dat z grafu č. 14 nejčastěji o šikaně dovídají a podle údajů z grafu č. 17 jsou nejvíce ochotni oběti pomoci.
Graf č. 18: Zabránění šikanování další osobou
Respondentů, kteří byli kyberšikanou nějak atakováni, se nejvíc zastali jejich spolužáci – 7 %. Na první pohled by se mohlo zdát zarážející, že 16 % obětí nikdo nepomohl.
Nabízí se zde jednoduché vysvětlení, že tyto oběti o kyberšikaně nikomu neřekli (dle grafu č. 11 se nikomu nesvěřilo 13 % dotázaných).
Mezi grafy č. 17 a č. 18 lze najít hned několik paralel. Šikanovaného i kyberšikanového dítěte se zpravidla zastávají spolužáci (7 % a 10 %), druhý největší procentuální díl ná-leží dětem, které se nikomu nesvěřily (u šikany to je 7 % a u kyberšikany 16 %).
4.4.4 Formy kyberšikany
Formy virtuálního útoku jsou odlišné od šikany nevirtuální. Možná proto si děti často nejsou jisté, zda se o kyberšikanu jedná či nikoli.
76%
Od Vánoc jsem nebyl(a) ve škole kyberšikanován(a)
Spolužák Třídní učitel Problém oficiálně řešil ředitel školy Rodiče kontaktovali školu Ne, nikdo
Pokusil se někdo z tvého okolí kyberšikaně v období od Vánoc zabránit?
56 Jakým způsobem kyberšikana probíhala?
Odpovědi dětí
Vyjádření v % A Od Vánoc jsem nebyl(a) kyberšikanován(a). 74 74%
B Pomocí mobilního telefonu – telefonováním. 1 1%
C Pomocí mobilního telefonu – zasíláním textových zpráv sms. 0 0%
D Pomocí mobilního telefonu – zasíláním multimediálních
zpráv MMS. 0 0%
E Pomocí chatovacího programu (Skype, ICQ, chat). 0 0%
F Prostřednictvím elektronické pošty – e-mailu. 0 0%
G Na internetovém úložišti (web, YouTube, galerie Rajče aj.). 0 0%
H V sociální síti (Facebook, Spolužáci, MySpace aj.). 21 21%
I Ve virtuálním světě (SecondLife aj.). 0 0%
J Jiné 5 5%
* Respondenti mohou vybrat více než jednu odpověď, takže % může vzrůst na více než 100.
Tabulka č. 6 ke grafu č. 19: Způsoby kyberšikany
Data získaná z tabulky č. 6 a zobrazená v grafu č. 19 jsou v souladu s grafy č. 6 a č. 7.
Potvrzují teorii, že pokud dětí tráví velké množství času na PC, je pravděpodobné, že budou obětí kyberšikany.
Z grafu č. 19 je patrné, že útok přes sociální síť pocítílo 21 % dětí a pouze 1 % dětí bylo kyberšikanováno sms. 74 % dětí kyberšikanováno nebylo a 5 % tázaných bylo kyberši-kanováno jiným způsobem, než bylo uvedeno v tabulce.
57
Graf č. 19: Způsoby kyberšikany
5 DOPORUČENÍ PRO PRAXI
V kapitole 4.1 byla prověřována souvislost mezi šikanou a kyberšikanou. Na základě provedeného průzkumu a vyhodnocení dat se ukázalo se, že předpoklad o vzájemné provázanosti byl správný.
Příčinou zde může být oslabení pozice dítěte v kolektivu šikanou a nebo kyberšikanou.
V obou případech se jedinec ocitá sám a na okraji přátelského zájmu spolužáků. Pokud mají agresoři odvahu na otevřený útok, není pro ně žádný problém pokračovat u oběti i v kyberšikaně. Proto by bylo přínosné v případě odhalení šikany nebo kyberšikany v kolektivu věnovat zvýšenou pozornost zjištění, zda v konkrétním případě není dopro-vázen také tím jevem druhým.
Uvedené zjištění je v souladu s představou patopsychologickém profilu agresorů šikany, kteří hledají možnost uplatnit své agresivní sklony také v kyberprostoru.
V kapitole 4.2 byla zkoumána informovanost dětí o znalosti slova kyberšikana, o jejich proškolenosti v oblasti nebezpečí virtuální komunikace a možnosti přístupu dětí k PC.
Na základě analýzy nashromážděných dat se ukázalo, že předpoklady č. 2 a č. 3 jsou
58
Ve většině škol proběhla prevence a děti byly s výrazem kyberšikana a jeho obsahem seznámeny. Dokonce ho znali i respondenti, u kterých žádné proškolení neproběhlo. To svědčí o aktuálnosti problému a zájmu dětí o tuto problematiku.
Proto by se dala navrhnout následující opatření:
začlenění prevence kyberšikany do výuky,
otevřená komunikace mezi žáky a pedagogy o nebezpečí uveřejňování důvěr-ných informací na sociálních sítích,
průběžné připomínání pravidel bezpečného chování na Internetu.
PC nebo notebook totiž dnes patří mezi běžná zařízení, vyskytující se skoro v každé domácnosti – je to svým způsobem znamení určitého standartu, který si rodina drží.
Dalo by se předpokládat, že při takhle rozsáhlém rozšíření elektronického zařízení toho-to typu, bude více dětí rodiči směrována k získání odbornějších znalostí v práci s informačními technologiemi. Přitom pouze 4 % respondentů odpovědělo, že navštěvu-je kroužek, zaměřený na programování, grafiku, apod.
Řešením do budoucna by mohla být jiná struktura výuky informatiky na školách. Pokud bude počet jejích hodin navýšen a směrován nejen k získání všeobecných znalostí v práci v textovém editoru, zájem dětí o odborné vzdělání v tomto oboru by se mohl zvýšit. Dobrá dostupnost PC by byla dětmi využita nejen k zábavě, ale i k něčemu smysluplnému.
V kapitole č. 4.3 byla prezentována data na důkaz tvrzení, že většina dětí školního věku tráví nejméně 1 hodinu svého volného času denně u počítače, notebooku nebo iphone.
Po provedené analýze se tvrzení ukázalo jako správné.
Bohužel, je nutné napsat, že tento stav věci není pro děti příliš ideální. 41 % responden-tů odpovědělo, že denně tráví u PC jednu hodinu, ale již 32 % dotázaných se přiznalo, že po příchodu za školy pracuje na PC skoro celý zbytek dne. Pouze u 18 % dotázaných je jejich čas u PC nebo notebooku limitovaný dohodou s rodiči.
Po pominutí všech negativních faktorů, které způsobuje celodenní sezení dětí na židlích a málo pohybu, je zde patrný i sociální dopad této skutečnosti. Děti jsou se svými „stro-ji“ doma samotné, prakticky nemají žádnou intenzivní potřebu navazovat běžné sociální
59
kontakty. Virtuální prostředí jim nahrazuje kamarády – celkem 61 % dotázaných při-znalo, že se ve škole cítí občas nebo jednou za čas osamoceně.
Na zlepšení dané situace by se dalo navrhnout:
rodiči důsledněji omezovaný přístup dětí k PC,
větší množství mimoškolních aktivit dětí,
přístup k PC poskytnutý na určený časový úsek,
umožnění přístupu dětí v jejich volném čase k PC a herním konzolím pouze do-ma (např. nevozit je na školní akce, na hory nebo prázdninové pobyty).
5.1 Další možná doporučení pro praxi 1. Upevňování sebevědomí dětí v rodinách
Toto opatření je cílené na rodinu. Každé dítě má nárok na klidné dětství, na individuální vývoj, na podporu a důvěru rodičů. Pokud v rodinách chybí komunikace o problémech dětí, dítě se v některých situacích špatně orientuje. Chybí mu vzor kladného chování, a negativní zkušenosti z rodiny přenáší i do školního kolektivu.
Hned při prvních náznacích problematického chování svých dětí by rodiče neměli váhat a požádat o radu odborníky.
2. Besedy výchovných poradců a školních psychologů s dětmi
Z výzkumu vyplývá, že k těmto odborníkům nemají děti žádnou důvěru. Prospěšný by byl jejich pravidelný přímý kontakt s žáky především na druhém stupni škol. Mohl by probíhat formou besed během jednotlivých hodin, např. zařazením do předmětu Výcho-va k občanství nebo Rodinná výchoVýcho-va. Pokud tito odborníci budou i nadále ve styku s dětmi pouze při řešení krizových situací, žáci škol si k nim cestu nenajdou.
3. Systematičtější práce třídních učitelů s kolektivem žáků.
Třídní učitel by měl své děti dobře znát, vědět z jakých vycházejí poměrů a poznat je-jich chování i mimo školu. Pak získá lepší přehled o vzájemných vztazích mezi nimi a bude lépe schopen odhalit případnou šikanu.
60
Jeho úkolem by také – mimo jiné – mělo být posilování sebejistoty a postavení ve třídě slabších žáků a cílené usměrňování chování dětí průbojných a arogantních.
4. Kvalitní prezentace preventivních programů
Vzhledem k pokročilým znalostem ve využívání informačních technologií především u dětí na druhém stupni základních škol je nutné, aby preventivní programy prezentovali lidé z praxe. Lidé, kteří se přímo s kyberšikanou a šikanou setkali a mohou uvést kon-krétní příklady negativního chování a agrese – policisté, psychologové, pracovníci dět-ských krizových center. Často teprve po uvedení skutečného příběhu si děti závažnost těchto jevů dokážou uvědomit.
61
6 ZÁVĚR
Bakalářská práce se zabývala problematikou kyberšikany u dětí základních škol. Jejím cílem bylo odhalit, zda šikanované děti bývají i obětí kyberšikany, jaká je informova-nost žáků 7. a 8. tříd o kyberšikaně a zda mají s tímto druhem šikany nějakou zkušeinformova-nost.
V teoretické části byl objasněn výraz šikana, popsány její základní znaky, příčiny a druhy a všichni její aktéři. Dále zde byl vysvětlen termín kyberšikana a jeho vztah k šikaně, popsána její specifikace, vztah k zákonům a uvedená k ní vztahující se odbor-ná terminologie. Na závěr teoretické práce jsou vypsána pravidla bezpečného chování, týkající se dětí a jejich kontaktu s virtuálním světem.
Přínosem teoretické části je souhrnný pohled na výchozí znalosti o šikaně a kyberšikaně.
V praktické části bakalářské práce byl navržen on-line dotazník zaměřený na zjišťování informací o šikaně a kyberšikaně ve věkové skupině odpovídající 7. a 8. třídě základní školy, byl proveden on-line sběr dat na vzorku 100 respondentů dvou základních škol, zjištěná data byla seskupena do tabulek a grafů a analyzována standartními metodami popisné statistiky. Byly formulovány předpoklady o vztahu šikany a kyberšikany, o znalostech žáků cílové skupiny o této problematice a o využívání ICT těmito žáky. Do-tazníkovým šetřením byly potvrzeny všechny předpoklady.
Pro praxi jsou přínosem zjištěná data dokumentující vzájemné vazby šikany a kyberšikany, přístup dětí k těmto jevům a jejich možnosti kontaktu s prostředky IT.
Průzkumem bylo mimo jiné zjištěno, že procento dětí podléhajících šikaně je shodné s procentem dětí (6 %), které se ve škole cítí osamělé. Přitom agresoři byli v 21 % spo-lužáci oběti a třídnímu učiteli se s problémy svěřilo 8 % dětí. Žádné z dětí se nesvěřilo výchovnému poradci ani jinému odborníkovi.
U kyberšikany je situace obdobná. V 19 % na respondenty útočil spolužák, ale třídnímu učiteli ani nikomu jinému ze školy se nesvěřil nikdo. 13 % dětí se nesvěřilo vůbec ni-komu.
Nabízí se zde otázka, nakolik jsou kvalitní prezentace preventivních programů, týkající se kyberšikany. Zda by při nich neměli asistovat výchovní poradci škol nebo
psycholo-62
gové. Pak by k nim děti třeba získaly větší důvěru a v případě problémů by se jim svěři-ly.
Kyberšikana je virtuální útok na osobu dítěte, ale tomu musí být naprosto jasné, co si k němu kdo může dovolit. Na základě faktu, že celých 13 % dětí se nesvěřilo nikomu se lze domnívat, že ne všechny si jsou úplně jisté tím, co všechno kyberšikana může být.
Spíše tuší, že se jim děje cosi nepříjemného, ale raději o tom mlčí. Nejsou mentálně pevné „sami v sobě“, svými pocity a nechtějí si ve třídě dělat zbytečné nepřátele. Bez psychické odolnosti a podpory výchovného pracovníka se žádné dítě se šikanou ani ky-beršikanou nedokáže samo vyrovnat. Tato skutečnost by měla být zohledněna i při rea-lizaci preventivních programů, při kterých by mohli asistovat výchovní poradci škol nebo psychologové. Pak by k nim děti třeba získaly větší důvěru a v případě problémů by se jim svěřily.
63
PŘEHLED POUŽITÝCH ZDROJŮ
1. ADAMÍK ŠIMEGOVÁ, Miroslava, KOVÁČOVÁ, Barbora, 2011. Šikanovanie v prostredí školy. 1. vyd. Trnava : Trnavská univerzita. ISBN 978-80-8082-484-6.
2. CHANNELWORLD. ČSÚ: Počítač i internet má více než 6 z 10 českých domácností [online]. 2011. [cit. 2011-11-25]. Dostupné z: http://channelworld.cz/clanky/csu-pocitac-i-internet-ma-vice-nez-6-z-10-ceskych-domacnosti-5329.
3. KOLÁŘ, Michal, 2001. Bolest šikanování. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 80-7178-513-X.
4. KOLÁŘ, Michal, 2011. Nová cesta k léčbě šikany. 1. vyd. Praha: Portál. ISBN 978-80-7367-871-5.
5. MINIMALIZACE ŠIKANY. Tisková konference Kyberšikana dětí [online]. 2010.
[cit. 2011-10-17]. Dostupné z : http://www.minimalizacesikany.cz/aktivity-projektu.
6. MINISTERSTVO ŠKOLSTVÍ, MLÁDEŽE A TĚLOVÝCHOVY. Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky [online]. 2006. [cit. 2011-09-17]. Dostupné z:
http://www.msmt.cz/pro-novinare/metodicky-pokyn-k-prevenci-a-reseni-sikanovani-mezi-zaky.
7. NADACE NAŠE DÍTĚ. Bezpečný internet [online]. [cit. 2011-10-10]. Dostupné z:
http://www.nasedite.cz/webmagazine/kategorie.asp?idk=187.
8. POLICIE. Šikana [online]. 2010. [cit. 2011-09-14]. Dostupné z:
http://www.policie.cz/clanek/preventivni-informace-sikana.aspx.
9. POMOCON-LINE.CZ. Listina dětských práv [online]. 2010. [cit. 2011-10-17].
Dostupné z: http://pomoc-online.saferinternet.cz/teprve-se-rozhlizim/listina-detskych-prav.
10. PEŠAT, Pavel, 2011. Rizikové jevy související s využíváním informačních a komunikačních technologií – kyberšikana. Speciální pedagogika, roč. 21, č. 1, s. 33–
46. ISSN 1211-2720.
64
11. ŘÍČAN, Pavel, JANOŠOVÁ, Pavlína, 2010. Jak na šikanu. 1. vyd. Praha: Grada.
ISBN 978-80-247-2991-6.
12. VÁGNEROVÁ, Kateřina, et al., 2009. Minimalizace šikany. 1. vyd. Praha: Portál.
ISBN 978-80-7367-611-7.
65
Seznam příloh
Příloha č. 1:
Ukázka plakátů zaměřených proti kyberšikaně – tvorba žáků základních škol.