Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra sociálních studií a speciální pedagogiky Studijní program: Speciální pedagogika
Studijní obor: Speciální pedagogika pro vychovatele
RIZIKOVÁ KOMUNIKACE NA INTERNETU RISK COMMUNICATION ON THE INTERNET
Bakalářská práce: 11-FP-KSS-1009
Autor: Podpis:
Martina Cestrová (Bělohlávková)
Vedoucí práce: RNDr. Pavel Pešat, Ph.D.
Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
66 19 4 6 12 1
V Liberci dne:
Čestné prohlášení
Název práce: Riziková komunikace na Internetu Jméno a příjmení autora: Martina Cestrová
Osobní číslo: P09000593
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – škol- ní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým au- torským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autor- ských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom po- vinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné vý- še.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na zá- kladě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne:
Poděkování
Děkuji svému vedoucímu bakalářské práce RNDr. Pavlu Pešatovi, Ph.D. za jeho trpěli- vost při vzniku této bakalářské práce, zejména za cenné rady, oprávněné připomínky a odborné vedení při tvorbě bakalářské práce. Dále děkuji své rodině za podporu a trpěli- vost.
Název bakalářské práce: Riziková komunikace na Internetu Jméno a příjmení autora: Martina Cestrová
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2011/2012 Vedoucí bakalářské práce: RNDr. Pavel Pešat, Ph.D.
Anotace
Bakalářská práce se zabývá problematikou vztahu šikany a kyberšikany a vychází ze současného stavu na několika základních školách. Jejím cílem bylo zjistit, zda děti, kte- ré jsou na základní škole šikanovány, bývají i terčem i kyberšikany a jaká je souvislost mezi přístupem dětí k IT a pravděpodobností kyberšikany. Práce je rozdělena na teore- tickou a praktickou část. V teoretické části autorka za pomocí odborných zdrojů popiso- vala a vysvětlovala podstatu vzniku, příčiny, druhy a aktéry šikany. Dále se zabývala pojmem kyberšikana, její terminologií, specifikací a vztahem zákona ke kyberšikaně.
V praktické části jsou prezentována data, týkající se šikany a kyberšikany, nashromáž- děná prostřednictvím dotazníku, elektronicky rozeslaného mezi žáky základních škol.
V práci byly ověřovány 4 předpoklady, jež byly na základě zpracování dat z dotazníků vyhodnoceny. Na závěr práce jsou uvedena doporučující opatření, která by měla vést k zabránění vzniku a šíření kyberšikany mezi žáky základních škol.
Klíčová slova: šikana, kyberšikana, agresor, oběť, virtuální komunikace, komunikační technologie, kyberprostor, prevence.
Title of the bachelor degree thesis: Risk communication on the Internet Author’s name and surname: Martina Cestrová
Academic year of bachelor thesis submission: 2011/2012
Supervisor for the bachelor degree thesis: RNDr. Pavel Pešat, Ph.D.
Summary
The core issue of this bachelor thesis is to find out whether ordinary bullying can lead/leads to cyberbullying. In order to analyse this matter, the current state regarding bullying and cyberbulling was studied at several elementary schools. The main objec- tive is to determine whether there exists a direct link between bullying and cyberbulling – in other words, whether students of elementary schools who have been bullied, also suffered from cyberbullying. Consequently, the relationship between children’s access to IT and resulting cyberbullying was scrutinized. The thesis is divided into two parts – theoretical and practical. The theoretical was worked out by the use of literature review and its main output is the explanation of origin, causes, types and actors of bullying. In addition to that, the term of cyberbullying was defined along with its terminology and specifications. Furthermore, the Czech legislation related to cyberbullying was ana- lyzed. The practical part deals with data processing. These data was collected through a questionnaire, which was electronically filled out by students of elementary schools.
In this work, there were four hypotheses tested and evaluated based on the outcome of the questionnaire. Finally, the appropriate recommendations and measures, which should lead to general elimination of cyberbullying at elementary schools, were articu- lated.
Key words: bullying, cyberbullying, aggressor, victim, virtual communication, commu- nication technologies, cyber space, prevention.
8
Obsah
ÚVOD ... 10
TEORETICKÁ ČÁST ... 12
1 Co je to šikana? ... 12
1.1 Základní znaky a příčiny šikany ... 12
1.2 Druhy šikany ... 14
1.3 Aktéři šikany ... 16
1.3.1 Oběť ... 16
1.3.2 Agresor ... 18
1.3.3 Přihlížející ... 19
1.4 Šikana ve škole ... 20
2 Co je kyberšikana ... 22
2.1 Formy kyberšikany ... 24
2.2 Specifika kyberšikany ... 26
2.3 Kyberšikana a zákon ... 28
2.4 Pravidla bezpečného chování ... 31
PRAKTICKÁ ČÁST ... 33
3 Cíl práce ... 33
3.1 Formulované předpoklady ... 33
3.2 Metoda průzkumu ... 33
9
3.3 On-line dotazník ... 34
3.4 Realizace výzkumu ... 37
3.5 Popis zkoumaného vzorku ... 37
4 Výsledky šetření ... 39
4.1 Frekvence šikany a kyberšikany ... 39
4.2 Informovanost respondentů o kyberšikaně a jejich dostupnost ICT... 43
4.3 Intenzita využívání ICT ... 45
4.4 Ostatní popisné charakteristiky ... 45
4.4.1 Kamarádi a klima ve třídě ... 46
4.4.2 Jak a odkud se zná agresor s obětí? ... 47
4.4.3 Kde hledala oběť pomoc? ... 51
4.4.4 Formy kyberšikany ... 55
5 DOPORUČENÍ PRO PRAXI ... 57
5.1 Další možná doporučení pro praxi ... 59
6 ZÁVĚR ... 61
PŘEHLED POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 63
Seznam příloh ... 65
10
ÚVOD
Pro svoji bakalářskou práci jsem si zvolila téma problematiky rizikové komunikace na internetu u dětí 2. stupně základních škol.
Vzhledem k zvětšujícím se sociálním rozdílům mezi dětmi, výchovou zaměřenou pře- vážně na konzumní přístup k životu, zdokonalování komunikačních technologií a ne vždy kvalifikovanému přístupu pedagogických pracovníků je v dnešní době tato pro- blematika stále naléhavější. Média život současných dětí ovlivňují mnohem více, než tomu bylo kdykoli v minulosti. Vlastnictví mobilního telefonu již není nic výjimečného, naopak – u každého dítěte je považováno za samozřejmou záležitost. A dokonce ani přístup k internetu již u většiny dospívajících není ničím omezen. Přitom většina dětí vůbec netuší, jak velké nebezpečí šikany jim z těchto dvou zdrojů hrozí.
Všechny děti si rády hrají a k tomu jim internet poskytuje velké množství možností. Na počítači je možné hrát hry, pouštět si filmy a hudbu nebo stahovat různé programy, s nimiž lze dále pracovat. Pro starší děti je internet zdrojem informací a nástrojem ko- munikace. Velmi často nastává situace, že dítě zná jen základy čtení a psaní a už se stá- vá součástí kyberprostoru.
Stejně jako v jiných technických odvětvích se možnosti komunikačních technologií neustále rozvíjejí. Stejnou rychlostí jakou probíhá tento vývoj, se úměrně věku a inteligenci dětí, rozšiřují i možnosti, potřeby a jejich znalosti při práci s nimi. Proto v krajních – ale ne výjimečných – případech nastávají situace, že dítě nežije pouze svůj reálný život spojený s rodinou, kamarády a školou, ale i druhý – virtuální, skrytý za přezdívkami a smyšlenými příběhy. Dítě má možnost na chvilku uniknout z reality a stát se někým jiným. Kdo by se nechtěl stát obdivovaným hrdinou, silným bojovníkem nebo bytostí mající nadpřirozené schopnosti – toto by se dítěti při jeho vrozených před- pokladech v reálném světě jen stěží podařilo. Vlivem silné závislosti na virtualitě dítě postupně špatně rozeznává svět smyšlený a reálný, a proto prvky „neskutečna“ přenáší do běžného života. Svým způsobem se z něj stává jiná osobnost. Odtud vede už pouze pomyslný krůček ke vzniku šikany a z ní vycházející kyberšikany.
11
Kyberšikana – v dnešním slovníku relativně mladé slovo – je záležitost poměrně novo- dobá a v odborných publikacích příliš nerozpracovaná. Vzhledem ke snižující se věkové hranici počítačové gramotnosti lze však přepokládat, že v budoucnu se jí bude muset v naší republice věnovat mnohem větší pozornost než je tomu dosud. Kyberšikana by se totiž také dala definovat jako konkrétní případ sociálního zneužití moderních technolo- gií. Jejímu šíření může zabránit pouze dostatečná osvěta a informovanost dětí, dospě- lých a všech výchovných pracovníků s dětmi pracujících. Především oni si mohou všimnout počátečních příznaků šikanování dítěte, odhalit jeho příčinu a pokusit se sjed- nat nápravu v takovém rozsahu, aby dítě po mnoho dalších let netrpělo psychickými problémy z prožitého traumatu.
Protože jsou při kyberšikaně užívány elektronické prostředky, které do určité míry za- jišťují anonymitu (blogy, e-maily, internet, mobilní telefony a podobně), stává se glo- bálním problémem všech technicky vyspělých zemí. V poslední době se některé z nich snaží o její omezení nebo alespoň legislativní postih přijetím různých protiopatření, např. v USA je od roku 2006 kyberšikana tzv. federálním zločinem (Vágnerová 2009, s. 92).
12
TEORETICKÁ ČÁST
1 Co je to šikana?
V českých zemích je slovo šikana nejčastěji spojováno s trýzněním nově příchozích vojínů do armádních útvarů. Často se jednalo nejen o týrání psychické – různé druhy ponižování, vydírání a posluhování, ale také o trestání fyzické. Postupem času se z čistě armádního prostředí výraz přemístil do civilního života.
Slovo šikana bývá používáno jako synonymum pro úmyslné jednání, které je namířeno proti jinému subjektu a které útočí na jeho lidskou důstojnost. Z hlediska výkladu pojmu šikanování není důležité, zda k němu dochází verbálními útoky, fyzickým nási- lím nebo hrozbou násilí (Kolář 2001, s. 286).
1.1 Základní znaky a příčiny šikany
Vágnerová (2009) uvádí, že přes rozdílné znaky, druhy a příčiny jednotlivých případů lze napsat, že k šikanování může dojít ve všech věkových i sociálních skupinách. Mů- žeme se s ní setkat na všech stupních škol, ve volnočasových zařízeních, mezi dětmi v místě bydliště, ale např. i v zaměstnání nebo ve věznicích – vždy v kolektivech, ve kterých jsou vyhraněné role. Rozpoznat počáteční jevy šikanování není vždy jednodu- ché. V některých případech může být zaměněno za škádlení a okolím postiženého je- dince podceněno. Škádlení patří k běžným formám navazování sociální komunikace v určitém věku, jedná se o druh vzájemného sbližování. Problém lze spatřit v tom, že projevy legrace pro jednoho žáka přijatelné, mohou být pro jiného, např. citově labilněj- šího žáka, urážkou a ponížením. Rozdíly mezi šikanováním a škádlením dobře popisuje Kolář ve své publikaci Nová cesta k léčbě šikany (2011):
Škádlení patří k rovnocenným, kamarádským nebo partnerským vztahům. Chá- páno je jako projev přátelství. Za škádlení se považuje žertování (popichování, zlobení) za účelem dobré nálady a není v něm vítěz ani poražený.
Šikanování patří do násilných a závislostních vztahů. Za šikanování se považuje, když jeden nebo více žáků úmyslně a opakovaně ubližuje druhým. Znamená to,
13
že dítěti někdo, komu se nemůže ubránit, dělá, co je mu nepříjemné, co ho poni- žuje nebo to prostě bolí.
Je na zkušenostech výchovných pracovníků, aby tyto rozdíly rozeznali a včas se jimi začali zabývat. Pokud se totiž tyto projevy neodhalí včas a přehlížejí se, jejich intenzita se postupem času bude pravděpodobně stupňovat a důsledkem bývá dlouhodobě špatný psychický stav jedince (Říčan 2010, s. 22).
V současné době existují podle Koláře (2011) tři pohledy na příčiny šikanování:
1. Pohled behaviorální – tento pohled bývá v praxi nejčastější a většinou jediný, zamě- řuje se na agresorovo chování, které bývá označované jako nemocné až patologické.
Útočníci i oběti bývají označováni za psychopaty. Ty první za agresivní, a ti druzí za astenické.
Kolář (2011) si klade otázku, zda je toto rozdělení správné. Pak by totiž naše školy, při množství šikany, jež se v nich nachází, musely být plné psychopatů. Spíše se přiklání k názoru, že aktivní účastníci šikany – mladí lidé – se od ostatních zásadně neliší, ale- spoň na úrovni odborných diagnóz. „V drtivé většině to nejsou nemocní sadističtí psy- chopati. Jsou „pouze“ značně egoističtí a egocentričtí. Agrese a krutost, která je v nějaké míře v každém člověku, proto nemá větší zábrany vůči „rakovinnému“ bujení a je plně k dispozici jejich „kojeneckému“ charakteru. Nejde tedy o problém psychopa- tologie, ale o problém duchovního rozměru člověka a jeho morálky“ (Kolář 2011, s.
119).
2. Šikanování jako závislost – psychodynamický model. Jedná se o vzájemnou vazbu mezi agresorem a jeho obětí, která nebývá vždy úplně patrná na první pohled. Útočník a šikanovaný jsou na sobě závislí, potřebují se. Reálně se může jednat o závislost jak oboustrannou tak i jednostrannou, ale vždy jde o vztah nerovnoprávný, využívající stra- tegie skrytí vlastního strachu využitím strachu druhého.
3. Šikanování jako porucha vztahu ve skupině – sociálněpsychologický pohled. Zde se jedná nikoliv o problém jedinců, ale o záležitost určité skupiny.
K nejčastější a nejběžnějším motivům agresivního chování při šikaně patří:
předvádění se před dívkami,
14
pocit moci nebo upevnění moci,
snaha o pocit nadřazenosti,
sadistické sklony,
zisk z vydírání oběti,
sociální izolace dítěte – nepřímá šikana,
odlišnost spolužáka (tělesná slabost nebo neobratnost, plachost, SPU ne- bo SPCH, odlišná barva pleti nebo rozdílný sociální původ),
sexuální zájem.
Stejně jako je velké množství příčin šikanování, jsou rozmanité i jeho příznaky. Je ale nutné umět rozlišit příznaky, kterou jsou běžnou součástí života dítěte a ty, jež svědčí o počátcích šikany. V tomto případě to nebývá pouze jedna nepříjemnost, která se dítěti stane, ale jejich kumulace. Mezi nejzákladnější, které by mohl odhalit každý pozornější rodič, by se daly zařadit:
dítě nemá žádné kamarády na společné trávení volného času,
nikdo ho nezve na společné oslavy ani ho děti nenavštěvují doma,
má psychosomatické problémy při odchodu do školy nebo před školními akcemi (bolení bříška, bolení hlavy, nevolnost),
ztrácí chuť k jídlu a ze školy chodí hladové,
často hlásí ztrátu osobních věcí a žádá rodiče o peníze,
nechce mluvit o problémech, které ho trápí,
přestávkách bývá osamocené, hledá společnost učitelů,
mívá odřeniny a modřiny,
cesta ze školy mu trvá neobvykle dlouho (Vágnerová 2009, s. 76).
1.2 Druhy šikany
Součástí každé šikany je určitý druh agrese. Podle její povahy ji můžeme rozdělit na:
fyzickou a psychickou (verbální),
aktivní a pasivní,
přímou a nepřímou.
15
Fyzická šikana – ať již přímá či nepřímá – je vždy spojena s tělesným útokem. Pokud se jedná o fyzickou šikanu přímou, napadení bývá vedeno přímo a je brutálnější než šikana nepřímá. U ní se jedná např. o fyzické bránění v dosažení cíle (sednutí do lavice, odne- sení si věcí ze šatny) nebo o odmítnutí oprávněného požadavku (odchod ze třídy na toa- letu).
Psychická (verbální) šikana ve svých počátcích z jasně patrného násilí nevychází. Jedná se o skrytý teror, který na první pohled není viditelný, a který se také mnohem hůře od- haluje. Protože se jedná o útok slovní, někdy s těžko zachytitelným podtextem, spousta i zkušených výchovných pracovníků ji může považovat za nevinné dětské škádlení se.
Tyto situace bývají zjednodušovány a označovány za malé klukoviny či přecitlivělost postiženého dítěte. Přitom je tento druh agrese velmi zákeřný. Šikanovaný čelí zesměš- ňování, nadávkám a pomluvám, intrikám spolužáků.
Různé kombinace variant šikany jsou uvedeny v následující tabulce
Psychická (verbální) – aktivní – přímá Nadávání oběti, její urážení a ponižování, zesměšňování.
Psychická (verbální) – aktivní – nepřímá
Rozšiřování pomluv, zesměšňující kresby nebo verše – symbolická agrese. Zde by se dalo hovořit i o šikaně neverbální.
Psychická (verbální) – pasivní – přímá Neodpovídání oběti na pozdrav nebo otáz- ky, její ignorace.
Psychická (verbální) – pasivní – nepřímá
Spolužáci se nezastanou oběti, je-li nespra- vedlivě obviněna z něčeho, co udělali její trýznitelé.
Fyzická aktivní přímá Útočníci oběť věší, škrtí, kopou,..
Fyzická aktivní nepřímá Vedoucí skupiny pošle „pomocníky“, aby oběť např. zbili. Oběti jsou ničeny věci.
Fyzická pasivní přímá Agresor oběti nedovolí, aby si sedla do lavi- ce. (Fyzické bránění oběti v dosahování jejích cílů.)
Fyzická pasivní nepřímá
Agresor odmítne oběť na její požádání pus- tit ze třídy na toaletu. (Odmítnutí splnění požadavků.)
Tabulka č. 1: Varianty šikany (Kolář 2011, s. 37).
16
Dle tohoto rozdělení lze kyberšikanu s určitými zvláštnostmi přiřadit k šikaně psychické nepřímé. „Má některé stejné charakteristiky – záměrnost, děje se opakovaně, zahrnuje psychické násilí – včetně symbolické agrese. Obě tyto formy nepůsobí šrámy a modřiny, neteče při nich krev. Způsobují psychická traumata (rány), které nejsou vi- dět“ (Kolář, s. 86).
Hlavní rozdíl kyberšikany od tradiční nepřímé šikany lze spatřovat v možnosti užití ne- verbálního projevu – a jak přímého, tak nepřímého. Útočník zde nemusí být vidět ani slyšet – nestojí své oběti tváří v tvář. K týrání mu stačí dopisy, SMS zprávy, chat. Své urážející a ponižující zprávy pomocí nich může adresovat přímo oběti (kyberšikana ne- verbální přímá) a nebo šířit prostřednictvím např. sociální sítě (kyberšikana neverbální nepřímá).
1.3 Aktéři šikany
K šikanování patří několik účastníků. V první řadě to je agresor a oběť – ty lze považo- vat za přímé a hlavní účastníku každého tohoto aktu. Skoro stejně důležitou roli v ní ale hrají i ostatní přihlížející – jsou totiž svým způsobem také oběti šikany, i když pouze sekundární.
1.3.1 Oběť
Přesně zachytit charakteristiku oběti je velmi složité, protože se jí může stát prakticky kdokoli. Přesto platí, že určité společné rysy všichni tito jednotlivci mají.
U obětí šikany jsou často zjišťovány následující rizikové faktory:
Mentální a fyzická odlišnost – prohlubuje problémy se sebepřijetím a nejistotou dítěte v jakékoli společnosti. Takto znevýhodnění jedinci jsou si své odlišnosti vědomi a při nedostatečné výchovné a psychologické podpoře velmi často strá- dají. Je důležité se zde zmínit, že se nemusí jednat pouze o mentální odlišnost směrem dolů, ale obětí šikany bývají i děti s inteligencí vysokou, děti výjimečně nadané nebo věnující se neobvyklému koníčku.
Silná ochranitelská role rodiny – jedinec není připraven na řešení konfliktních situací, nemá s nimi žádné zkušenosti. Od raného věku je rodiči – především to
17
bývá matka – chráněn, omlouvám a protěžován. Nemá možnost si uvědomit, že určité místo v kolektivu ostatních dětí si musí získat samo. Tyto děti bývají ne- samostatné a nerozhodné, těžko se do kolektivu začleňují, mívají sklony k žalování a stěžování si. Slangově se jim říká „mamánci“.
Sociální neobratnost – do této skupiny lze zařadit jedince s problémy v komu- nikaci, v navazování kontaktů nebo děti s ADHD. Jejich snaha o navázání přá- telství bývá neúspěšná vzhledem k jejich nedostatečným sociálním dovednos- tem. Nejsou schopné si pro sebe v kolektivu vybrat správné přátele, se kterými by sdíleli své prožitky, zájmy a radosti. Bývají považovány za vtíravé, vnucující se a otravné.
Odlišná minorita, imigrant – každý na první pohled lišící se od majoritní společ- nosti přitahuje pozornost. Děti imigrantů či potomci národnostních menšin žijí- cích na určitém území (v Česku by se v tomto případě dalo mluvit o romské menšině) mívají v kolektivu problémy kvůli dodržování netradičních zvyků, ne- správnému používání spisovné řeči nebo např. odlišnostech v oblékání. Důvodů jinakosti bývá u cizinců mnohem více a všechny mohou být důvodem šikanová- ní.
Projevované náboženské cítění, odlišný životní styl – obě tyto skutečnosti vedou k vyznávání jiných hodnot, než jsou v dnešní konzumní společnosti všeobecně rozšířené. Ve své podstatě nabádají ke zdravému životnímu stylu, dodržování přísných morálních nebo církevních zásad, ochotě pomáhat a sloužit či k odporu ke všem druhům násilí.
Svým způsobem lze mezi oběti šikany zařadit i její další účastníky. Dalo by se o nich sice říci, že jsou to oběti nepřímé, nicméně jejich psychické poznamenání může být stejně hluboké. Jedná se především o rodiče, kteří si dlouho kladou otázky, proč zrovna jejich dítě se stalo něčím terčem. Vychovatelé hledají odpověď, zda mohli situaci za- bránit, něco nepodcenili či ve výsledku zvolili správné řešení nápravy.
18 1.3.2 Agresor
Agresorem lze označit osobu, z jejíhož popudu k šikaně dochází. Je to iniciátor a strůjce prvních pokusů o konflikt s vybraným jedincem.
Na rozdíl od oběti je u agresorů větší vyhraněnost jejich psychologického profilu. Jsou zde patrné především sklony k agresivitě, potřeba uspokojení pocitu moci a nadvlády, absence soucitu se slabším nebo handicapovaným aj. Jejich znalostí a analýzou lze ta- kového rizikového jedince ve skupině najít a tím předem eliminovat nebezpečí jeho negativního působení na okolí.
Velký vliv na agresivitu chování má i rodinné prostředí. „Badatelé se shodují v tom, že agresivita se vytváří především v předškolním věku, dokonce už v od prvních let živo- ta“ (Říčan, s. 56). Svoji roli zde hrají určité zděděné a vrozené sklony – především agresivita, impulzivita a schopnost ovládat se, ale tyto vlastnosti samy o sobě k uplatňování agrese nevedou. Musejí být umocněny druhem výchovy, způsobem za- cházení s dítětem a v podstatě celkovými vztahy v prostředí, ze kterého jedinec pochází.
Dle výše uvedených faktů ale šikanující dítě nemusí nutně pocházet ze sociálně slabší rodiny. Poslední dobou se velké množství agresorů rekrutuje z prostředí, ve kterém ro- diče agresora díky svým podnikatelským úspěchům rychle zbohatli a společensky pový- šili. „Celková etická a kulturní (nikoli technicko-civilizační) úroveň takových rodin je obyčejně nízká“ (Říčan, s. 57). Jejich děti mají pocit, že si díky finančnímu zabezpečení pocházejícímu od rodičů mohou k okolí dovolit úplně vše a postrádají základní morální návyky chování v kolektivu.
Dle Vágnerové (2009) lze agresory podle jejich typu rozdělit do několika skupin:
„hrubián“ – nepříliš inteligentní, impulsivní s kázeňskými problémy, mívá naru- šený vztah k autoritám. Tento typ dítěte většinou pochází z rodiny, ve které se uplatňuje násilí, agresivita a brutalita u rodičů. Okolí šikanuje bezlítostně, tvrdě a cíleně, vyžaduje absolutní uznávání své osobnosti od okolí.
„slušňák“ – vychytralý, kultivovaný, dobře vystupující žák, ze „spořádané“ ro- diny, doma vedený k cílevědomosti. Jeho šikanování okolí je promyšlené
19
a kruté, ale neprovádí ho sám, často k němu využívá své méně chytré „obdivo- vatele“.
„srandista“ – veselý, zábavný, všeobecně oblíbený, rád stahující pozornost na svoji osobnost. Slabší jedince šikanuje pro obveselení osobních a nechce si při- pustit sociální dopad svého jednání.
1.3.3 Přihlížející
V roli přihlížejícího se nejčastěji ocitá uzavřený kolektiv, se kterým je oběť v pravidelném kontaktu. Při otevřené konfrontaci se šikanou se přihlížející dostává do pozice tzv. sekundární oběti, tj. do situace, při které sice není přímo napaden ani není napadající, nicméně celý akt na něj má silný psychologický účinek. Prožitá konfrontace s nepotrestaným násilím, které zažil, deformuje jeho vnímání správnosti a nesprávnosti jednání.
Šikana se pro něj stává školou konformity a zbabělosti a sebeúcta jeho členů bývá dlou- hodobě poškozena (Říčan, s. 63). I když se většinou jedná o děti s dobrým morálním profilem, jejich „vnitřní síla“ není natolik vyvinutá, aby je přiměla otevřenému zlu se veřejně postavit. Tlak skupiny, strach z její reakce a nedostatek podpory způsobují, že se před šikanou cítí bezmocní a pokoření. Jsou ochromeni strachem, že to, co se děje spolužákovi by se mohlo stát i jim. Proto všechny pokusy o šikanování raději přehlížejí a dávají najevo, že utrpení spolužáka se jich vlastně netýká.
Další velké nebezpečí školní šikany spočívá i ve vývoji, kterým výše zmiňovaná skupi- na „přihlížitelů“ postupně prochází – z prvotního strachu na skutek upozornit přes strach oběti se zastat, obav z reakce agresora až po toleranci psychického a fyzického násilí. V konečném stadiu šikany nastávají situace, kdy původní pasivní „přihlížitelé“ se při zjištění beztrestnosti a bezúhonnosti agresora sami aktivně různých projevů šikany na slabších či nějak odlišných spolužácích účastní. Z výzkumů vyplývá, že mezi skupi- nami, ve kterých se projeví šikana existuje určitý druh sounáležitosti. „Ne snad na bázi totožnosti individuálních a skupinových hodnot a norem. Tito lidé snadněji vytvářejí aliance, koalice a organizace, jimž jde o moc“ (Kolář, s. 152). V tomto případě je po- tom hranice určení a podnětu vzniku šikany obzvláště složitá, protože agresor již není pouze jedna přesně vymezená skupina dětí.
20 V roli přihlížejících se mohou ocitnout:
zastánci šikanovaného – pokud je šikana velmi intenzivní, role zastánce šikano- vaného se často přeměňuje na roli oběti,
výchovní pracovníci – pedagogové,
rodina oběti,
rodina agresora,
okolní společnost.
Úlohu žádného z výše jmenovaných aktérů šikany nelze při zjištění, vyšetřování a snaze o nápravu podcenit. Každý z nich má v tomto procesu svoji úlohu a nese si určitou míru zodpovědnosti.
1.4 Šikana ve škole
Každá současná škola je z hlediska zákona v souladu s ustanovením § 29 zákona č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším, odborném a jiném vzdělá- vání povinna zajistit bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů v průběhu všech vzdělávacích a souvisejících aktivit, a zároveň vytvářet podmínky pro jejich zdravý vý- voj a pro předcházení vzniku rizikového chování (sociálně patologických jevů). Z toho- to důvodu musí pedagogický pracovník šikanování mezi žáky předcházet, jeho projevy neprodleně řešit a každé jeho oběti poskytnout okamžitou pomoc (Metodický pokyn k prevenci a řešení šikanování mezi žáky, 2008).
Šikanování na školách je považováno za mimořádně nebezpečnou formu násilí.
V místech jejího výskytu dochází k bezprostřednímu nebezpečí ztráty pocitu bezpečí a jistoty každého dítěte. Vzhledem k tomu, že dnešní děti tráví ve škole většinu svého času, je právě toto prostředí bohužel nejčastějším místem, kde se šikana odehrává. Žád- nou významnou roli zde nehraje skutečnost, zda se jedná o školu velkou či venkovskou malotřídku. Mnohem větší pozornost je třeba věnovat složení žáků, kteří ji navštěvují – obzvláště ve městech mezi nimi bývají velké sociální rozdíly, z nichž může určitý druh šikanování pramenit.
Šikana ve třídách se v posledních letech posouvá z oblasti otevřených fyzických útoků do sféry virtuality. Možnosti technického vybavení, které děti vlastní nebo které dove- dou ovládat tomu, pouze napomáhají. V těchto případech už se nejedná o viditelné ubli-
21
žování, spíše by se dalo napsat, že agresor používá skrytého psychického teroru. Proto je její odhalování stále těžší. Svoji roli zde hraji i nezkušenost s řešením určitých psy- chicky vypjatých situací, strach z případné odplaty agresora či ze zavržení kolektivem.
Po dlouhodobém průzkumu příčin vzniku a následků šikany, doporučili odborníci ná- sledující postup v jejím vyšetřování:
rozhovor s dětmi, které na šikanu upozornily,
rozhovor s oběťmi šikany,
nalezení vhodných svědků,
vzájemná konfrontace svědků a upřesnění údajů (rozhovor oběti s agresorem je považován za nevhodný),
zajištění ochrany dětem,
rozhovor s agresorem či agresory.
Pokud by se jednalo o obzvláště zavrženíhodný a nebezpečný způsob šikanování, jako je např. skupinové násilí proti jedinci, doporučuje se následující postup:
záchrana dítěte,
domluva pedagogů na spolupráci při vyšetřování,
zabránění domluvě agresorů na společné výpovědi,
psychologická pomoc oběti,
nahlášení policii,
vlastní vyšetřování.
V současné době by na každé škole v ČR měl za spolupráce všech pedagogických pra- covníků vznikat Program proti šikanování. Iniciativu v rámci prevence vyvíjejí i různé organizace, např. za finanční podpory O2 se na školách začíná realizovat program Mi- nimalizace šikany, jehož cílem je ukázat cestu, jak účinně snížit výskyt šikany na ško- lách (Tisková konference Kyberšikana dětí, 2010). V rámci této aktivity také byla v roce 2009 vydána kniha určená především pro rodiče – Minimalizace šikany – prak- tické rady pro rodiče.
Další z programů zabývajících se řešením šikany na školách je Zdravá škola – meziná- rodní program podpory zdraví ve škole, rozvíjený za spolupráce Světové zdravotnické
22
organizace, Evropské unie a Rady Evropy. Usiluje o vnitřní transformaci školy vychá- zející z principu respektu k základním potřebám každého jednotlivce v kontextu širší komunity a otevřené komunikace a partnerství, které rozpracovává do řady konkrétních zásad. V ČR je garantem Státní zdravotní ústav v Praze (Slovník pojmů, 2008).
2 Co je kyberšikana
Kyberšikana je v naší společnosti relativně moderní pojem. Tento druh šikany se začal rozvíjet v posledním desetiletí s rostoucími možnostmi, které nám poskytují informační a komunikační technologie. „V historii lidstva lze jen s obtížemi nalézt jiné vynálezy a technologie, které by se tak rychle a významně uplatnily v běžném životě. Naše spo- lečnost se postupně mění na tzv. informační společnost, která bez ICT nemůže existo- vat“ (Pešat 2011, s. 33).
„Termínem kyberšikana (cyberbulling) označujeme nebezpečné komunikační jevy rea- lizované prostřednictvím informačních a komunikačních technologií (např. pomocí mo- bilních telefonů nebo služeb v rámci internetu), jež mají za následek ublížení nebo jiné poškození oběti“ (Kyberšikana, 2010).
Další terminologický výklad můžeme najít např. na Wikipedii. V ní se dozvíme, že ky- beršikana je druh šikany využívající všechny dostupné komunikační elektronické pro- středky. Jedná se především o mobilní telefony, e-maily, pagery, internet, blogy a podobně (Kyberšikana, 2012).
Mezi nejčastější projevy kyberšikany patří hanlivé, obtěžující, útočné či urážlivé zprávy (sms či e–maily), vytváření stránek a blogů o jiné osobě, nahrávání scén na mobilní te- lefon a jejich uveřejňování na sociálních sítích, „sexting“ nebo „outing“. Obzvláště po- slední jmenované varianty šikany jsou velmi nebezpečné, bývají spojeny s důstojnost ponižujícími situacemi, protože materiály zveřejněné na sociálních sítích má možnost shlédnout velké množství lidí (Kyberšikana, 2011). Řada z těchto projevů má rysy kri- minálních činů – lze je specifikovat např. jako vydírání, či mohou ke spáchání trestního činu vést.
Nejen pro dospělé, ale i pro děti je dnes přístup k počítačům běžná věc. V podstatě kaž- dá rodina nějaký počítač či notebook vlastní, předmět Informatika patří ve školách mezi
23
povinné předměty. Děti mají možnost v rámci svého volného času navštěvovat různé počítačově zaměřené kroužky, které je v jejich znalostech ještě zdokonalují. Postupně znalostmi v oblasti ICT mnohonásobně předhánějí technickou úroveň svých rodičů.
Proto je jen přirozené, že mnozí rodiče si nebezpečí zneužívání ICT vůbec nedovedou představit a málokdo z nich si uvědomuje, jaká rizika tyto technologie mohou přinášet.
Přestože podle výzkumného šetření z let 2008–2009 (součást projektu Prevence nebez- pečných komunikačních praktik spojených s elektronickou komunikací pro pedagogy a nepedagogy, dotazníková forma na portálu E-Bezpečí na základních a středních ško- lách po celé republice), mělo problémy s kyberšikanou 46,8 % dětí, přičemž rodičům by se z nich svěřila jen necelá ¼ postižených a to nejčastěji v případě vydírání (22,9 %), výhrůžek a zastrašování (21 %) nebo při manipulaci s jejich elektronickým účtem (18,2 %) (Nebezpečí elektronické komunikace, 2009–2010).
„Co je vlastně kyberšikana z pohledu dětí?“. Ze všech výše uvedených údajů je jasně patrné, jak se děti jako oběti šikany cítí – stydí se, že jsou jejím objektem, často hledají předmět jejího vzniku u sebe, ve svých chybách a slabostech. Nejsou si jisté, zda cho- vání agresora je normální či už překročilo hranici únosných mezí. Obzvláště u SMS
zpráv či komentářích na on–line blozích blogách je míra snesitelnosti u jednotlivých dětí velmi rozdílná posuvná (z výzkumu uvedeného na e-bezpečí vyplývá, že s tímto druhem kyberšikany se setkalo 15,8 % dětí). Záleží na jejich výchově, sebevědomí, in- formovanosti o možnostech virtuálního útoku či na vztahu k agresorovi. Proto se velmi často stává, že svoje problémy dlouho tají. Relativně brzo žádají o radu rodiče nebo se svěří někomu, komu důvěřují pouze v případě, že kyberšikana má formu agrese, která je jim známá a dá se jednoznačně pojmenovat. Výhrůžky a zastrašování, manipulace s účtem na serverech či zmiňované vydírání jsou reálné věci, které děti znají i z jiných oblastí života. Vědí, že se mohou stát komukoli a jsou předmětem určitých sankcí. Ale psychické týrání pomocí sítí jako je Facebook, YouTube, Skype nebo např. ICQ je zále- žitost, která se velmi těžko odhaluje a děti ani rodiče na ni nebývají připraveni. Rodiče z příčiny neznalosti virtuálního prostředí a jeho možností a děti jednak z důvodů přiro- zené dětské důvěřivosti a jednak z důvodu postupné závislosti na Internetu a těchto sí- tích.
V poslední době se bohužel vztah k ICT u dětí a dospívajících stále více přeměňuje ve smyslu jejich intenzivnějšího využívání. Kdo dnes nemá účet na některé ze sociálních
24
sítí, jejichž základním znakem je otevřená on–line komunikace, posílání osobních foto- grafií, či sdílení přátelství a zážitků s úplně cizími lidmi, jakoby ani neexistoval. Všech- na tato fakta přímo vybízejí asociální typy lidí k jejich zneužití. Pokud je jedinec nějak znevýhodněný nebo nemá dostatečné sociální cítění a znalosti k včasnému rozpoznání hrozícího nebezpečí a navazování kontaktů v prostředí Internetu je pro něj zajímavější než komunikace v reálném životě, stává se lehce obětí kyberšikany (Pešat 2011, s. 34).
Virtualita mu totiž z počátku může nabídnout to, co mu v běžném životě chybí – ná- klonnost, obdiv, lásku, kamarádství. Právě děti pocházející převážně z nepříznivého prostředí a neznající úskalí virtuální komunikace bývají nejčastějšími oběti kyberšikany.
2.1 Formy kyberšikany
V odborné literatuře jsou obvykle popisovány formy kyberšikany uvedené v následují- cím odstavci. Uvedený seznam však nelze chápat jako úplný – je třeba si uvědomit, že agresoři kyberšikany jsou často kreativní jedinci a své agresivní metody stále rozvíjejí a zdokonalují a tak průběžně vznikají nové varianty kyberšikany.
Happy slapping – představuje fyzický útok na nic netušící oběť a následné zaznamená- ní a publikování jejích překvapených reakcí. Tato forma kyberšikany se poprvé objevila v Londýně v roce 2005, a byla doménou hiphopových pouličních teenagerských bandi- ček. Původní záměr natáčení bylo vytváření krátkých videí na způsob skryté kamery.
Postupně se však tento úmysl měnil na cílené zaznamenávání jevů, které hraničily s trestní činností. V současnosti se jako happy slapping označuje natáčení často bezdů- vodných agresivních útoků na oběti, často měnící se v závažnou trestnou činnost a slou- žící pouze k pocitu uspokojení vlastních agresivních sklonů na straně útočníka.
Poprvé byl takovýto typ útoku potrestán ve Velké Británii v roce 2008. Odsouzená dív- ka natočila na svůj telefon muže, jenž byl jejími komplici ubit k smrti. V Česku je do- sud známo pouze pár případů, kdy na telefon nebo jiné technické zařízení byl cíleně podobný útok zachycen. Mnohem obvyklejším terčem se zde stávají učitelé či vychova- telé, kterým školský zákon nedává dostatečné pravomoci k obraně (Kyberšikana, 2010).
Denigration – ponižování, pomlouvání na sociálních sítích. Cílem je poškodit pověst oběti a její vztahy s okolím zveřejňováním nepravdivých nebo zkreslených informací.
Útok jednoho agresora může mít zprvu zcela nenápadnou formu – kritika vzhledu oběti,
25
účesu, způsobu oblékání. Je to takové „naťuknutí“ situace a očekávání, zda se nějaký další uživatel sítě přidá. Tímto projevem kyberšikany netrpí pouze děti, velmi často jsou postiženou skupinou také učitelé. Žáci se jim touto formou mstí za školní neúspěchy.
I v tomto případě je obrana velmi složitá. Postižený často tuší, kdo o něm pomlouvačné materiály šíří, ale protože nemá jistotu, nemůže dotyčného ani osočit ani usvědčit.
Impersonation – krádež identity. Útočník získá přístup k cizímu elektronickému účtu, který zneužije – nebo zneužívá. Útoky na cizí účet mohou mít různé formy:
rozesílání hanlivých zpráv jménem majitele účtu,
manipulace s profily na sociálních sítích (uveřejňování nepravdivých informací o jeho majiteli, fotomontáží, klamných názorů a výroků),
mazání kontaktů a zpráv,
zneužití osobních a kontaktních údajů. Jedná se především o nákup zboží z e-shopů, přihlašování se do různých druhů seznamovacích serverů, využívání rezervačních systémů, aj.
Tento druh kyberšikany má na oběť dvojí účinek – přímý útok uskutečněný např. mazá- ním zpráv a nepřímý – snaha dostat oběť do nesnází. Většinou trvá poměrně dlouhou dobu, než oběť vysvětlí třetí osobě, že hanlivé zprávy o ní nešíří právě ona.
Outing – agresor má k dispozici soukromé nebo ztrapňující materiály, které uveřejní na některé ze sociálních sítí, webových stránkách nebo rozšíří pomocí mobilního telefonu.
Jedná se především o fotografie a informace ze soukromí oběti (zdravotní problémy, sexuální problémy, neshody v rodině a ve škole, aj.), která je konkrétní osobě dobrovol- ně poskytla.
Tento druh šikany úzce souvisí se sextingem – zasíláním vlastních obnažených fotogra- fií, videozáznamů, sexuálně laděných zpráv. Sexting se nejčastěji vyskytuje mezi mla- dými lidmi, je to pro ně jeden z prostředků seznamování se, mají pocit, že se tím více zvýrazní a upozorní na sebe. Problém nastává v okamžiku, kdy jeden partner ze vztahu odejde a druhý intimní materiály uveřejní. Na sexting outing přímo navazuje, proto je považován za rizikový druh chování.
26
Exclusion – jedná se o nekompromisní vyloučení jedince z určité komunity. Může se jednat o virtuální skupinu lidí majících společné zájmy, o nepovolení zřízení si účtu na stránkách určité skupiny lidí (Spolužáci.cz) nebo znemožnění on–line konverzace ome- zením uživatelských práv.
Harassment – agresor neútočí na oběť přímo, ale neustále ji obtěžuje. Telefonuje jí, posílá jí sms zprávy, e–maily, nechává vzkazy na záznamníku nebo se připojuje do je- jích on–line diskuzí. Nemá v úmyslu oběť zničit nebo znemožnit, spíše na sebe upozor- ňuje a snaží se i přes odmítavý postoj oběti získat její náklonnost. Při nedosažení svého cíle, může toto chování přerůst ve stalking – cílené sledování oběti. Zde se již nejedná o pouhé znepříjemňování života, ale o každodenní pronásledování nejen v elektronické podobě, ale velmi často i fyzickým způsobem. Oběť si nikdy není jistá, zda ji nikdo nesleduje či na ni někde nečeká. Od 01. 01. 2010 je kyberstalking, tento nový typ ky- beršikany, hodnocen podle platného trestního zákoníku.
K nejčastějším projevům stalkingu patří:
opakované a oběť deprimují pokusy o navázání kontaktu pomocí SMS, e–mailu, telefonátů,
demonstrování sílu v podobě opakovaných výhrůžek,
poškozování a ničení věcí (poškrábání laku na autě, rozbití okna či poškození ji- ného majetku oběti),
fyzické pronásledování oběti (čekání před zaměstnáním nebo před bydlištěm).
2.2 Specifika kyberšikany
Kyberšikana se dá nazvat jako specifická a cílená snaha někomu ublížit a přitom zůstat v anonymitě. Můžeme se s ní setkat kdykoli a kdekoli, i když je pravda, že v určitém prostředí a u některých věkových skupin je pravděpodobnost jejího výskytu vyšší. Ale jinak žádná omezení nemá. Může se šířit tak rychle a dosáhnout při tom takových roz- měrů, jaké u běžné šikany vůbec nejsou myslitelné. Svoji roli v tom hrají specifické prostředky, jež agresoři využívají a možnosti virtuality (Vágnerová 2009, s. 93).
Velkým problémem je fakt, že děti často netuší, že něco jako kyberšikana existuje a pokud ano, tak co to vlastně je. Vlivem současného tlaku konzumní společnosti a zhoršujícími se mezilidskými vztahy dochází k zostřování vztahů i mezi dětmi. Neza-
27
nedbatelnou roli v tomto problému hrají sociální rozdíly jednotlivých rodin, ve kterých děti vyrůstají, jejich možnosti v přístupu do virtuálního prostředí a technické vybavení, jež mají k dispozici. Velký rozdíl lze spatřit i mezi dětmi z měst a z vesnic. Ve větších aglomeracích mají dospívající mnohem širší přístup k médiím a k informacím, které je mohou negativně psychicky ovlivnit. To se posléze projevuje na jejich chování k okolí.
Základními rysy kyberšikany jsou:
Anonymita – oproti dřívějším domněnkám současný výzkum dokazuje, že ky- beršikana již není anonymním aktem, ale zcela otevřeným útokem jedince nebo skupiny agresorů. V materiálech Udatné (2011) se lze dočíst, že 51 % obětí ky- beršikany uvedlo, že agresoři byli ze stejné třídy jako oběti a dalších 27 % uved- lo shodnou školu. Z dalšího výzkumu (Ševčíková&Šmahel, 2009) vyplývá, že většina obětí kyberšikany prostřednictvím internetu agresora znalo (Šimegová, s. 122, 2011).
Proměna osobnosti agresora – kyberšikana nevyžaduje fyzicky ani intelektově zdatného člověka, nemusí to být nikdo, kdo by na první pohled čímkoli vynikal.
Útočník zpravidla bývá jedinec, který dobře ovládá informační technologie, do- káže se v nich orientovat a má k nim snadný přístup. Z genderových studií pouze vyplývá, že častějšími útočníky jsou chlapci než děvčata.
Proměna osobnosti oběti – i když se obětí kyberšikany může stát kdokoli, v podstatě převažují jedinci s nižší schopností se bránit. Tato vlastnost nemusí být podložena fyzickou či sociální odlišností, může se jednat čistě o charakterový rys. Další možností výběru oběti je její náhodná volba na sociál- ních sítích. Proto lze považovat děti závislé na práci s počítačem za v tomto směru ohroženou skupinu.
Před kybešikanou není úniku – běžná fyzická i psychická šikana je založená na přímém kontaktu agresora a oběti. Ten se dá do určité míry předvídat, proto mu lze zabránit nebo se mu vyhnout. Tato možnost u kyberšikany neexistuje, zde je oběť při použití jakéhokoli komunikačního prostředku vystavena neustálému tlaku.
28
Nepoužívání fyzického násilí – oběť se v kyberšikaně hůře rozpozná, protože na sobě nemá žádné známky přímého fyzického napadení (modřiny, píchnutí od kružítka, poničené oblečení aj.
Opakování útoků – v kyberšikaně neexistují jednorázové ataky, je to dlouhodobá záležitost. Agresor většinou využívá každou volnou chvíli, aby svoji oběť něja- kým způsobem potrápil. Má k tomu dle jeho denního režimu spoustu možností – zasílání urážlivých SMS přes počítač, připojování se do on–line debat na sociál- ních sítích, získávání informací z e–mailu poškozeného, uveřejňování skrytých nahrávek. „Oběť pak žije s pocitem trvalého tlaku a nekončícího nebo stále se vracejícího ataku. Dvojnásob to platí u webových stránek, které šikanovaný ne- může zrušit nebo jejich obsah vymazat“ (Vágnerová 2009, s. 94).
Publikum – je nekonečně veliké. Uveřejnění fotodokumentů na internetových stránkách umožňuje jejich zhlédnutí neomezenému množství lidí. Další z možností internetových aplikací je kopírováním další rozšiřování vložených informací, takže za krátkou dobu o nich mohou být informovány tisíce lidí.
2.3 Kyberšikana a zákon
I když kyberšikana získává mezi dětmi stále nebezpečnější formy a stále více se o ní hovoří, oproti jiným zemím ve světě Česko dosud nepřijalo žádný zákon, který by ji přímo trestal. Za úspěch se dá považovat alespoň přijetí § 354 nového trestního zákoní- ku (platnost od 01. 01. 2010) postihující nebezpečné pronásledování. Při naplnění skut- kové podstaty tohoto trestného činu je možné pachatele odsoudit na 6 měsíců až 3 roky.
Za trestné činy související s prací na Internetu, lze považovat:
§ 205 Ohrožení mravnosti
§ 217a Svádění k pohlavnímu styku
§ 198 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení
§ 198a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob k omezování jejich práv a svobod
§ 260, § 261 a Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka
29
§ 188a Šíření toxikomanie
Další krok v boji proti šikaně – tudíž i kyberšikaně – lze spatřovat ve státem ratifikova- né Úmluvě práv dítěte. Můžeme se v ní dočíst, že:
„Šikana může naplňovat skutkovou podstatu trestných činů (omezování osobní svobody, krádeže, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, vydírání, loupeže, rasově motivované skutky, znásilnění, pohlavní zneužívání).
Osoba mladší 15 let není trestně odpovědná, ale soud pro mládež jí může uložit podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, některá z násle- dujících doporučení: dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve střediscích vý- chovné péče, ochrannou výchovu.
Trestní odpovědnost mladistvých (15–18 let) je posuzována soudy pro mládež podle zákona č. 218/2003 Sb., s ohledem na rozumovou a mravní vyspělost oso- by, proti níž se vede trestní řízení.
Po dovršení 18 let věku jsou osoby plně trestně odpovědné a projednávají se běžným způsobem v trestním řízení“ (Šikana, 2010).
S Úmluvou práv dítěte je těsně spjata Listina dětských práv na Internetu (Listina dět- ských práv, 2010). Nemá sice podobu zákona, ale s jejím obsahem by v rámci prevence mělo být seznámeno každé dítě základní školy, protože k virtuálnímu světu a sociálním sítím dnes skoro každé dítě neomezený přístup má. Z nejdůležitějších bodů jejího obsa- hu lze vybrat:
Mám právo se na Internetu učit, bádat a užívat si hezké věci.
Mám právo nevyplňovat na Internetu formuláře a ankety.
Mám právo uchovat si informace o sobě v tajnosti.
Mám právo cítit se na Internetu bezpečně.
Mám právo ignorovat e–maily a zprávy od lidí, které neznám.
Mám právo požádat rodiče či vychovatele v případě pochybností o pomoc.
Mám právo necítit se provinile, když se na obrazovce objeví ošklivé věci.
30
Mám právo nahlásit dospělému podezřelé chování na Internetu.
Mám právo na to, aby mne nikdo neobtěžoval a netrápil.
Mám právo na respekt na Internetu (Bezpečný internet, 2005).
Toto jsou v podstatě všechny dokumenty, zákonná a trestní nařízení, která jsou v praxi uplatňována při boji proti šikaně – kyberšikaně. Situace v osvětě, prevenci i postihování agresorů využívajících informačních a komunikačních technologií se v ČR zlepšuje až poslední dobou. Sice nyní existují specializovaná pracoviště jako např. PRVoK (Cent- rum prevence rizikové virtuální komunikace) nebo Národní centrum bezpečnějšího in- ternetu, provozující portály E-bezpečí a E-nebezpečí (Pešat 2011, s. 40), ale ta jsou ur- čena pro jedince, zajímající se o danou problematiku. Nejsou všeobecně známá, nejsou v povědomosti nejširší veřejnosti. Přitom především práce s dětmi na základních ško- lách se v této problematice dá považovat za stěžejní.
V Česku v boji proti kyberšikaně vyvíjejí aktivitu za sponzorské podpory velkých firem i neziskové organizace. Např. nadace Naše dítě zahájila v květnu 2005 celorepublikový projekt nazvaný: Bezpeč- ný internet dětem, který spočíval v rozesílání samolepek s Desaterem pro školáky na všechny školy v ČR. Samo- lepky a plakáty se shodným obsahem byly určeny pro desetileté děti.
Z dalších zajímavých akcí lze jmenovat reklamní kampaň STOP ŠIKANĚ, kterou vyhlásila nadace O2 v rámci své- ho dlouhodobého projektu Minimalizace šikany. Jejím cílem bylo otevřít diskuzi o šikaně ve školách a přimět k účasti na ní širokou veřejnost. Výstupem z této akce mělo být reklamní dílo zaměřené proti šikaně, které tech- nologiemi používanými v reklamě vypracoval pětičlenný tým, složený ze žáků určité školy. Výsledky tvorby – pla- káty, reklamní spoty – byly veřejně prezentovány a nejlepší díla oceněna (příloha č. 1).
V mnoha zemích na světě ale běží varovné programy o kyberšikaně mnohem déle, než v naší republice. Vysvětlují co kyberšikana znamená, jak ji lze poznat a bránit se proti
Obrázek 1: Samolepka varující před kyberšikanou
31
ní. Např. na východním pobřeží Kanady je již spoustu let pod záštitou policie prezento- ván program varující děti před nebezpečím internetu a sociálních sítí. A není to zde pouze záležitost jedné iniciativní organizace a pár sponzorů, ale je do ní zapojeno celé město (jedná se o menší města). Policie dochází do škol, rozdává propagační materiály (podložky pod myši, pravítka, pouzdra na tužky aj.) s informacemi o nebezpečí virtuální komunikace, pořádá přednášky a besedy. Na každotýdenním trhu má vyhrazený prostor, ve kterém se pohybuje robot a dětem rozdává letáčky s dalšími potřebnými informacemi a telefonními čísly (např. spojením na dětskou help linku, linku bezpečí).
Mnoho dalších zemí přijalo zákony, které se naprosto konkrétně týkají pouze zločinů, spáchaných ve virtuálním světě. Bohužel, to většinou bylo na základě sebevraždy dítěte či jiného trestního činu.
USA – na základě sebevraždy Megan Meierová byla v roce 2007 přijata vyhláška, za- kazující jakékoli obtěžování, které využívá elektronické médium (město Dardanne Prai- rie, kde dívka žila). Její porušení je klasifikováno jako přestupek s trestem 90 dnů věze- ní nebo pokutou až 500 dolarů. V roce 2008 byl ve státě Missouri schválen zákon 818 zakazující obtěžování pomocí počítačů a mobilních telefonů.
Polsko – smrt Anny Halmanové. Tato kauza přispěla v Polsku k prosazování radikální školní reformy a návrhu tzv. Nulové tolerance, obsahující např. zákaz používání mobil- ních telefonů ve školách.
2.4 Pravidla bezpečného chování
„Desatero pro školáky“
Nezapomeň: opatrný internetový surfař je inteligentní surfař!
Nedávej nikomu adresu ani telefon! Nevíš, kdo se skrývá za obrazovkou!
Neposílej nikomu po internetu svoji fotografii, nesděluj svůj věk!
Udržuj heslo své internetové schránky v tajnosti, nesděluj ho ani kamarádovi!
Nikdy neodpovídej na neslušné, hrubé nebo vulgární e-maily!
Nedomlouvej si schůzku po internetu, aniž bys o tom řekl alespoň jednomu z rodičů.
Svěř se dospělému, pokud Tě internet vyděsí nebo přivede do rozpaků!
Nedej šanci virům. Neotevírej přílohu zprávy, která přišla z neznámé adresy!
32
Nevěř každé informaci, kterou na internetu získáš!“ (Šikana, 2010)
Dětem u počítače hrozí mnohem více nebezpečí než pouze kyberšikana. Může to být zničení software zatažením viru, seznámení s pedofily nebo jinak nebezpečnými jedinci.
Proto by všichni vychovatelé měli věnovat dostatek času povídání si s nimi o tomto problému a naučit je alespoň základní pravidla bezpečného chování v kyberprostoru.
Jedině informovanost a znalost problému dokáže děti ochránit od problémů mnohem větších. Dodržování diskrétnosti a anonymity – nesdělovat nikomu cizímu své osobní údaje, adresu bydliště, telefonní číslo ani např. kdy a kudy pravidelně chodí ze školy.
Neuveřejňovat na Internetu materiály zneužitelné proti jeho osobě (hlavně fotografie) a nepovolit jejich sdílení s cizími lidmi.
Skrytá identita - dítě by si mělo uvědomit, že osoba, se kterou je v kontaktu při chatu nebo posílání SMS nemusí být ta, za kterou se vydává. Mělo by být opatrné při domlouvání si jakýchkoli setkání. Je dokázáno, že v 15 % případů byl člověk z Internetu, který dítě zval na schůzku, o více než 10 let starší než uvedl (Vágne- rová, 2009).
Zastrašování – nikdo nesmí nikoho psychicky týrat, vyvolávat v něm pocit stra- chu, hanby nebo studu. Děti musí vědět, že na takovéto chování k nim nemá ni- kdo právo, ale ani ony by se neměly k nikomu chovat šikanujícím způsobem.
Nejlepší obrana na provokaci ze strany agresora je pasivní přístup – neodpovídat na SMS, odpojit se z chatu nebo úplně odejít od PC.
Nutnost opatrnosti – prostřednictvím neznámých sms zpráv nebo e-mailů je do- ručováno mnoho virů, různých nabídkových akcí nebo upozornění na nákup zboží přes Internet. Děti by měly být varovány, aby tyto nabídky nevyužívaly, aby nereagovaly na výzvy ke zpětnému volání mobilním telefonem.
Riziko závislosti – závislost na komunikaci ve virtuálním světě je stejný psy- chický problém jako závislost každá jiná. Z počátku si ji dítě ani neuvědomuje a je spíše na rodičích a jejich zkušenostech, aby tuto situaci odhalili a začali ře- šit. V pokročilém stádiu problému se bohužel neobejdou bez podpory dětského psychologa.
33
PRAKTICKÁ ČÁST
3 Cíl práce
Cílem práce je zjistit, zda děti, které jsou šikanované, zároveň bývají terčem i kyberšikany, jaká je informovanost dnešních dětí o kyberšikaně a jaká je osobní zku- šenost žáků 7. a 8. tříd s tímto druhem šikany.
3.1 Formulované předpoklady
Předpokládáme, že děti, které jsou šikanované, bývají většinou i terčem kyberšikany.
P1: Předpokládáme, že děti, které jsou šikanované, bývají většinou i terčem kyberšika- ny.
P2: Děti, které mají pravidelný přístup k počítači, znají pojem kyberšikana a byly pro- školeny.
P3: Předpokládáme, že všechny současné děti mají alespoň občas přístup na PC (desktop, notebook).
P4: Předpokládáme, že většina dětí školního věku tráví nejméně 1 hodinu svého volné- ho času denně u počítače, notebooku nebo iphone.
3.2 Metoda průzkumu
Pro získání potřebných dat k potvrzení či vyvrácení stanovených předpokladů jsme zvo- lili metodu dotazníkového šetření. Sběr dat pomocí dotazníku je nejpoužívanější kvanti- tativní metoda, která slouží k hromadnému zjišťování dat – jeho pomocí lze získat velké množství informací za relativně krátký časový úsek. K dalším jeho výhodám patří malá časová zatíženost respondentů při získávání jejich odpovědí.
Pro potřeby bakalářské práce byl vytvořen a realizován on-line dotazník, jehož adresa URL byla zaslána do škol respondentů e-mailem a učitel ji respondentům napsal na ta- buli. Respondenti dotazník vyplňovali v počítačových učebnách připojených k Internetu; adresu on-line dotazníku zadali do webového prohlížeče a následně jej vy-
34
plnili. Zadaná data byla uložena do tabulek a poté vyhodnocena základními metodami popisné statistiky. Výsledky jsou prezentovány formou komentovaných tabulek a grafů.
3.3 On-line dotazník
Na základě Olweusova dotazníku byl vytvořen on-line webový dotazník, který se sklá- dal ze tří částí a obsahoval 23 uzavřených otázek.
V první části byla zjišťována všeobecná a popisná data průzkumného vzorku, tj. pohlaví respondentů, jejich oblíbenost ve škole a vztah ke kamarádům.
Ve druhé části byla v 10 otázkách zjišťována data týkající se nevirtuální šikany včetně úvodního zjištění klimatu ve třídě – ve škole, např.:
Jak často jsi byl(a) od Vánoc šikanován?
Ze kterého ročníku byl žák (žákyně) nebo žáci (žákyně), kteří Tě šikanovali?
Pokud jsi byl šikanován, bylo to jedním nebo více žáky?
Pokusil se někdo z tvého okolí šikaně v období od Vánoc zabránit?
Ve třetí části dotazníku pak byly opět v 10 otázkách zjišťovány údaje týkající se mož- ností práce respondentů na PC a vlivu kyberšikany na ně, např.:
Kolik času ve všední den trávíš u PC, noteboku, ipadu nebo iphone?
Máš pravidelný přístup k PC nebo notebooku? Můžeš zatrhnout více než 1 mož- nost.
Jak často jsi byl kyberšikanován od Vánoc?
Jakými způsoby kyberšikana probíhala (můžeš zaškrtnout více než 1 odpověď)?
Za 3. otázkou byl vložen komentář s vysvětlením výrazu „šikana“ a za 13. otázkou ko- mentář se slovu „kyberšikana“.
Otázky použité v testu byly navrženy tak, aby umožnily jak hodnocení školní šikany, tak i hodnocení školní kyberšikany a jejich následné porovnání.
Dotazník byl vytvořen pomocí on-line aplikace GoogleDocs. Ta umožňuje zdarma vy- tvářet a publikovat dotazníky, shromažďovat data zadaná respondenty, statisticky je vyhodnocovat a exportovat ve formě tabulek.
35
Příklad obrazovky s dotazníkovou otázkou v zobrazení, ve kterém ji viděli respondenti, je na obr. č. 1. Tento dotazník je možné v plné verzi shlédnout na odkazu http://sikana- kybersikana.nazory.cz/.
Obrázek č. 2: Ukázka on-line dotazníku jak ho viděli respondenti
Z obrázku č. 2 je patrná jedna forma zpracování dotazníku v GoogleDocs. Údaje jsou shrnuty do procentuálního vyjádření.
Další možná forma výstupu z dotazníku je viditelná na obrázku č. 3. Jedná se o tabulku v Excelu, z níž lze všechna data podrobně vyčíst. Ke každému respondentovi jsou zde slovně uvedeny všechny odpovědi, takže jsou z ní dobře zjistitelné případné vazby, vztahy a souvislosti.
36
Obrázek č. 3: Náhled na obrazovku s vyhodnocením otázek
Obrázek č. 4: Výsledná data z dotazníku – tabulka s daty exportovatelnými do Excelu
37 3.4 Realizace výzkumu
Z časového hlediska bylo hodnocené období omezeno dobou od Vánoc do dne vyplňo- vání dotazníku, tj. cca 20 týdnů.
Výzkum byl realizován v druhém čtvrtletí (květen) roku 2012 pomocí on-line dotazní- ku. Nejprve bylo provedeno ověření funkcionality dotazníku – učitelům smluvených škol byl dotazník zpřístupněn. Ti se ho pokusili vyplnit a e-mailem sdělili jeho srozumi- telnost pro žáky. V průběhu jednoho týdne pak proběhlo jeho vyplňování respondenty v počítačových učebnách jejich kmenových základních škol.
Byly realizovány následující dílčí činnosti:
Navržení a příprava on-line dotazníku.
URL adresa byla zaslána pedagogům na jednotlivé školy.
Pod dohledem pedagogů žáci dotazník on-line vyplnily.
Dotazníky byly prohlédnuty z hlediska kompletního vyplnění.
Bylo provedeno vyhodnocení zbývajících relevantních dotazníků.
3.5 Popis zkoumaného vzorku
Anonymní dotazník, který byl vypracován pro potřeby této bakalářské práce, byl zamě- řen na závislost výskytu kyberšikany na šikaně u žáků 7. a 8. tříd základní školy, na možnosti přístupu takto starých dětí k PC, notebooku, iPadu či iPhonu.
Celkem bylo osloveno asi 140 dětí ve věku 13 a 14 let, podíl chlapců a dívek byl při- bližně stejný. Dotazníky byly distribuovány pomocí odkazu na Internetu, který děti měly vyplnit během hodiny informatiky. Bohužel připojení škol nebylo vždy ideální, takže se některé vyplněné dotazníky z důvodu velkého množství informací, odcházejí- cích v určitý okamžik, nezaevidovaly. Výsledkem je 100 evidovaných a kompletně vy- plněných dotazníků.
Odpovídající respondenti byli z jedné pražské školy a jedné spádové základní školy na Děčínsku. Na obou působí výchovný poradce a jsou pravidelně pořádány preventivní programy s různým zacílením.
38
Pražská škola je zaměřena na výuku jazyků a je považována za výběrovou. Co do počtu žáků je největší základní školou obvodu Praha 6. Ve dvou budovách se vyučuje okolo 850 žáků.
Hlavní budova na náměstí Svobody je sídlem ročníků 3.–9. včetně oddělení školní dru- žiny pro 3.–5. ročník, školního klubu s mnoha kroužky a moderní školní jídelny.
V budově v Českomalínské ulici jsou ročníky 1.–2. a oddělení školní družiny pro tyto třídy včetně kroužků.
ZŠ Emy Destinnové žákům poskytuje, intenzivní výuku 4 cizích jazyků, výjezdy do zahraničí, výjezdy do škol v přírodě s náplní zdravého životního stylu a ekologické vý- chovy, soutěže vědomostí, sportovní i umělecké, projekty v rámci školy i jednotlivých tříd, pomoc psychologa a speciálního pedagoga.
Nebrání se integraci postižených žáků, snaží se jejich začleňování využít výchovně a učit ostatní žáky empatii, nesobectví a pomoci druhým. V rámci této činnosti škola úzce spolupracuje se Základní školou speciální v Rooseveltově ulici, centrem Vertikála a Speciálním pedagogickým centrem.
Od školního roku 2006/07 je zde plněn školní vzdělávací program AD ASTRA. I přes velké sociální rozdíly u dětí, které ji navštěvují, zde dosud žádné problémy se šikanou ani kyberšikanou oficiálně řešeny nebyly (Charakteristika školy, 2012).
Severočeská škola je co do počtu žáků menší, problémy zde vznikající souvisí převážně s docházkou romských dětí. Nicméně ani zde se dosud žádné zásadní problémy se šika- nou ani kyberšikanou nevyskytly.
Škola ve Verneřicích zabezpečuje základní vzdělání pro děti nejen z Verneřic, ale i z dalších šesti spádových obcí, nacházejících se ve východní částí Českého středohoří (Merboltic, Příbrami, Rychnova, Valkeřic, Mukařova a Lovečkovic). 1.–9. ročník ZŠ navštěvuje okolo 150 žáků, kapacita je 222 žáků. Žáci jsou vyučováni podle Školního vzdělávacího programu pro základní vzdělávání. Pro výuku jsou používány dvě budovy (1.–5. ročník, 6.–9. ročník). V budově pro 1. stupeň je od září 2002 v provozu PC učeb- na. V druhé budově se nachází tělocvična a odborná učebna pro výuku chemie, fyziky, hudební výchovy; tato učebna rovněž slouží ke sledování televize a videa. V prosinci 2005 byla do této učebny zakoupena interaktivní tabule, datový projektor a notebook.
