I když kyberšikana získává mezi dětmi stále nebezpečnější formy a stále více se o ní hovoří, oproti jiným zemím ve světě Česko dosud nepřijalo žádný zákon, který by ji přímo trestal. Za úspěch se dá považovat alespoň přijetí § 354 nového trestního zákoní-ku (platnost od 01. 01. 2010) postihující nebezpečné pronásledování. Při naplnění szákoní-kut- skut-kové podstaty tohoto trestného činu je možné pachatele odsoudit na 6 měsíců až 3 roky.
Za trestné činy související s prací na Internetu, lze považovat:
§ 205 Ohrožení mravnosti
§ 217a Svádění k pohlavnímu styku
§ 198 Hanobení národa, etnické skupiny, rasy a přesvědčení
§ 198a Podněcování k nenávisti vůči skupině osob k omezování jejich práv a svobod
§ 260, § 261 a Podpora a propagace hnutí směřujících k potlačení práv a svobod člověka
29
§ 188a Šíření toxikomanie
Další krok v boji proti šikaně – tudíž i kyberšikaně – lze spatřovat ve státem ratifikova-né Úmluvě práv dítěte. Můžeme se v ní dočíst, že:
„Šikana může naplňovat skutkovou podstatu trestných činů (omezování osobní svobody, krádeže, ublížení na zdraví, poškozování cizí věci, vydírání, loupeže, rasově motivované skutky, znásilnění, pohlavní zneužívání).
Osoba mladší 15 let není trestně odpovědná, ale soud pro mládež jí může uložit podle zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, některá z násle-dujících doporučení: dohled probačního úředníka, zařazení do terapeutického, psychologického nebo jiného vhodného výchovného programu ve střediscích vý-chovné péče, ochrannou výchovu.
Trestní odpovědnost mladistvých (15–18 let) je posuzována soudy pro mládež podle zákona č. 218/2003 Sb., s ohledem na rozumovou a mravní vyspělost oso-by, proti níž se vede trestní řízení.
Po dovršení 18 let věku jsou osoby plně trestně odpovědné a projednávají se běžným způsobem v trestním řízení“ (Šikana, 2010).
S Úmluvou práv dítěte je těsně spjata Listina dětských práv na Internetu (Listina dět-ských práv, 2010). Nemá sice podobu zákona, ale s jejím obsahem by v rámci prevence mělo být seznámeno každé dítě základní školy, protože k virtuálnímu světu a sociálním sítím dnes skoro každé dítě neomezený přístup má. Z nejdůležitějších bodů jejího obsa-hu lze vybrat:
Mám právo se na Internetu učit, bádat a užívat si hezké věci.
Mám právo nevyplňovat na Internetu formuláře a ankety.
Mám právo uchovat si informace o sobě v tajnosti.
Mám právo cítit se na Internetu bezpečně.
Mám právo ignorovat e–maily a zprávy od lidí, které neznám.
Mám právo požádat rodiče či vychovatele v případě pochybností o pomoc.
Mám právo necítit se provinile, když se na obrazovce objeví ošklivé věci.
30
Mám právo nahlásit dospělému podezřelé chování na Internetu.
Mám právo na to, aby mne nikdo neobtěžoval a netrápil.
Mám právo na respekt na Internetu (Bezpečný internet, 2005).
Toto jsou v podstatě všechny dokumenty, zákonná a trestní nařízení, která jsou v praxi uplatňována při boji proti šikaně – kyberšikaně. Situace v osvětě, prevenci i postihování agresorů využívajících informačních a komunikačních technologií se v ČR zlepšuje až poslední dobou. Sice nyní existují specializovaná pracoviště jako např. PRVoK (Cent-rum prevence rizikové virtuální komunikace) nebo Národní cent(Cent-rum bezpečnějšího in-ternetu, provozující portály E-bezpečí a E-nebezpečí (Pešat 2011, s. 40), ale ta jsou ur-čena pro jedince, zajímající se o danou problematiku. Nejsou všeobecně známá, nejsou v povědomosti nejširší veřejnosti. Přitom především práce s dětmi na základních ško-lách se v této problematice dá považovat za stěžejní.
V Česku v boji proti kyberšikaně vyvíjejí aktivitu za sponzorské podpory velkých firem i neziskové organizace. Např. nadace Naše dítě zahájila v květnu 2005 celorepublikový projekt nazvaný: Bezpeč-ný internet dětem, který spočíval v rozesílání samolepek s Desaterem pro školáky na všechny školy v ČR. Samo-lepky a plakáty se shodným obsahem byly určeny pro desetileté děti.
Z dalších zajímavých akcí lze jmenovat reklamní kampaň STOP ŠIKANĚ, kterou vyhlásila nadace O2 v rámci své-ho dlousvé-hodobésvé-ho projektu Minimalizace šikany. Jejím cílem bylo otevřít diskuzi o šikaně ve školách a přimět k účasti na ní širokou veřejnost. Výstupem z této akce mělo být reklamní dílo zaměřené proti šikaně, které tech-nologiemi používanými v reklamě vypracoval pětičlenný tým, složený ze žáků určité školy. Výsledky tvorby – pla-káty, reklamní spoty – byly veřejně prezentovány a nejlepší díla oceněna (příloha č. 1).
V mnoha zemích na světě ale běží varovné programy o kyberšikaně mnohem déle, než v naší republice. Vysvětlují co kyberšikana znamená, jak ji lze poznat a bránit se proti
Obrázek 1: Samolepka varující před kyberšikanou
31
ní. Např. na východním pobřeží Kanady je již spoustu let pod záštitou policie prezento-ván program varující děti před nebezpečím internetu a sociálních sítí. A není to zde pouze záležitost jedné iniciativní organizace a pár sponzorů, ale je do ní zapojeno celé město (jedná se o menší města). Policie dochází do škol, rozdává propagační materiály (podložky pod myši, pravítka, pouzdra na tužky aj.) s informacemi o nebezpečí virtuální komunikace, pořádá přednášky a besedy. Na každotýdenním trhu má vyhrazený prostor, ve kterém se pohybuje robot a dětem rozdává letáčky s dalšími potřebnými informacemi a telefonními čísly (např. spojením na dětskou help linku, linku bezpečí).
Mnoho dalších zemí přijalo zákony, které se naprosto konkrétně týkají pouze zločinů, spáchaných ve virtuálním světě. Bohužel, to většinou bylo na základě sebevraždy dítěte či jiného trestního činu.
USA – na základě sebevraždy Megan Meierová byla v roce 2007 přijata vyhláška, za-kazující jakékoli obtěžování, které využívá elektronické médium (město Dardanne Prai-rie, kde dívka žila). Její porušení je klasifikováno jako přestupek s trestem 90 dnů věze-ní nebo pokutou až 500 dolarů. V roce 2008 byl ve státě Missouri schválen zákon 818 zakazující obtěžování pomocí počítačů a mobilních telefonů.
Polsko – smrt Anny Halmanové. Tato kauza přispěla v Polsku k prosazování radikální školní reformy a návrhu tzv. Nulové tolerance, obsahující např. zákaz používání mobil-ních telefonů ve školách.