Sociální kapitál není řazen mezi sociologické teorie, jeho pojetí reprezentuje mnohorozměrný koncept (Stachová et al., 2009, s.13). Nejčastěji citovanými definicemi sociálního kapitálu jsou definice Světové banky a organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD, které sociální kapitál determinují jako soubor institucí, hodnot, vazeb, norem a vztahů mezi skupinami a jednotlivci, které zajišťují a slouží k procesu utváření interakcí. Sociální kapitál je vždy v souvztahu ke společnosti a sociálním interakcím mezi lidmi. Obecně chápeme sociální kapitál jako pojivo v rámci sociálních skupin i mezi nimi (Vodák, Kucharčíková, 2011, s. 27).
Členové sociálního kapitálu sdílejí normy, hodnoty a vznikají mezi nimi vazby. Na základě sdílených hodnot a norem je v rámci těchto sociálních sítí očekáváno určité chování a sdílení norem jedincem. V rámci sociálního kapitálu vznikají uskupení osob či sítě kontaktů, které lze jedincem využít ku vlastnímu prospěchu. Sociální kapitál vytváří spojení mezi individui a umožňuje jim efektivněji dosahovat společných cílů (Stachová et al, 2009, s. 13). K rozšíření sociálního kapitálu je využíváno vyhledávání nových kontaktů a vytváření sociálních vazeb.
Prostřednictvím sociálního kapitálu jsou utvářeny formální a neformální skupiny, členové takových skupin těží ze sociálního kapitálu a získávají z těchto vazeb a sdílení výhody. Sociální kapitál je založen na zdrojích, které jsou sice v držení členů sítě, do níž člověk patří, a nikoli toho člověka samého, kterých však tento člověk může použít a používá k dosažení nějakého cíle, jenž umožňuje zlepšit jeho stav (Boudon a kol., 2004, s.80). Výhody jsou čerpány nejen z oblastí vazeb a interního kapitálu skupiny. Při vysoké soudržnosti uvnitř skupiny lze očekávat vyšší pravděpodobnost úspěšného jednání, než v opačném případě. Sociální kapitál se však nevyznačuje pouze vysokou pravděpodobností úspěchu. Při porušení hodnot a norem sdílených skupinou vzniká vysoká pravděpodobnost sankcí uvnitř skupiny.
Sociální kapitál seniorů Stránka 26
4.2.1 Bourdieurova teorie sociálního kapitálu
Sociální kapitál představuje síť a strukturu vztahů uvnitř skupiny, kde jedinec nejedná zcela autonomně, ale zároveň není zcela podmíněn a oddán hodnotám skupiny. Bourdieu hovoří o členovi sociálního kapitálu jako o společensky podmíněném aktérovi jednajícím na základě habitusu, neboli historicky - socializačně podmíněného jednání, norem a osobnostních rysů. Na základě jednání těchto aktérů jsou tvořeny sociální třídy mající charakter kulturního, ekonomického nebo sociálního kapitálu. Bourdieu ve své teorii rozlišuje tři druhy kapitálu, a to ekonomický, kulturní a sociální, který charakterizuje vztahy aktérů. Dle Bourdieua je dále důležitým faktem potřeba nabíjení kapitálu, je třeba vývoje aktivity či investice času pro jeho akumulaci.
4.2.2 Colemanova teorie
O sociálním kapitálu se ve svých teoriích zmiňuje také americký sociolog James Samuel Coleman, který definoval sociální kapitál v teorii jednání. Na problematiku je nahlíženo z hlediska metodologického individualismu usilujícího o vysvětlení chování sociálních systémů na základě individuálního jednání (Coleman in Šubrt, Balon, 2012, s.164). Coleman jako činitele teorie jednání definuje čtyři prvky: aktéry, jednání, kontrolu a prvky. Na základě těchto prvků dochází ke směně mezi aktéry, nebo k transakcím podmíněným strukturami a normami. V rámci vztahů aktéru je nutný předpoklad neformálních norem, které jsou z části utvářeny formálními normami. Jednání na základě formálních a neformálních norem na sebe vzájemně působí a vzniká proces komplikované agregace jedince.
Dle Colemanovy teorie sociálního kapitálu je proces modernizace společnosti také spojen s ústupem přirozeného sociálního prostředí a struktur, které nahrazují struktury a prostředí uměle vytvořené. Uměle vytvořené sociální prostředí reprezentují organizace či korporace, které disponují vlastními normami, systémem sankcí a strukturou.
Problémem v oblasti korporací je systém komunikace s klientem, kterou zabezpečují pracovníci organizace, které Coleman ve své teorii nazývá agenty.
Jednání agentů by mělo probíhat pod záštitou předpisů a norem organizace, velkou roli zde však může sehrát lidský faktor, který přispívá k nedodržování
Sociální kapitál seniorů Stránka 27 těchto hodnot pracovníky. Nerespektování hodnot a norem korporace, či organizace vede ke zneužívání pozice agentů vůči klientům a organizaci, a sledování vlastních zájmů. Jako jeden z významných problémů v oblasti korporací a uměle vytvořeného sociálního prostředí Coleman uvádí oslabení a změnu v oblasti sociálního prostředí, kapitálu a sociálních oblastech lidského života.
4.2.3 Sociální sítě
Sociální sítě, podobně jako sociální kapitál reprezentují síť vztahů mezi osobami neboli aktéry. Vztahy v oblasti sociálních sítí jsou formální či neformální, a na základě tohoto rozdělení mohou mít rozličný charakter a podobu.
Každý člověk je členem neformálních sociálních sítí. Neformální sítě jsou charakteristické přátelskými a osobními vztahy a jsou proměnlivé. Sociální síť utváří aktér prostřednictvím dobrovolného či nedobrovolného navazování kontaktů a vztahů s jinými aktéry. Jedinec vyhodnocuje situaci a potencionální vztah ve svém přínosu a výhodách, a na tomto základě navazuje vztahy. V rámci sociálních sítí lze sdílet zdroje, znalosti, dovednosti, kontakty apod.(Baláž, 2012, s.93).
S tématem sociálních sítí souvisí také Colemanova teorie sociálního kapitálu, a to ve smyslu propojení na základě zdrojů, které nemají pouze povahu intrapersonálních benefitů, nýbrž společenských. (Baláž, 2012, s.93).
Základem sociálních sítí jsou neformální sítě, které představují specifické skupiny osob charakteristických v neformálních skupinách. Sociální sítě reprezentují okruhy osob, jejich vztahová podstata vůči jedinci je charakteristická ve své neformálnosti. Sociální sítě jedince tvoří přátelé, rodina, příbuzní či osoby spojené zájmy. Sociální sítě mají pro jedince význam ve své emocionální složce a vztahové složce. Význam sociálních sítí pro jedince spočívá v emocionální či materiální podpoře, využití volného času či prostoru pro intimní komunikaci.
4.2.4 Síťování
V sociální práce je síťování využíváno jako technika k vyhodnocování, rozvoji a udržování sítě (Hardcastle, Powers, Vencour, 2004, in Janoušková, 2007, s.148).
Sociální kapitál seniorů Stránka 28 V rámci síťování jsou formovány vztahy mezi subjekty specifických vztahů. Hardcastle (2011, 272-275) expresivně označuje, že my lidé, jsme chyceni v pavučině sociálních vztahů (Baláž in Sociální práce, 2012, s.93). Síťování je v sociální práci využíváno jako pracovní nástroj pro komunikaci s klientem, ale také pro práci s ostatními subjekty v rámci sociální práce a dané konkrétní oblasti analýzy subjektů vhodných k řešení konkrétních sítí a cílů, kterých chceme dosáhnout. Nástroji práce se sociálními sítěmi je motivace, iniciace, komunikace, poskytování informací a facilitace v oblasti vytváření sítí.
V sociální práci je síťování užíváno také jako nástroj napojování klientů na formální organizace. V práci se seniorskou populací je síťování užíváno například k vytváření vztahů mezi klientem (seniorem) a formální organizací (domovem pro seniory), kde jako koordinátor působí sociální pracovník. K síťování může docházet také ve smyslu neformálním, a to například v prostředí využívaného k zaplnění volného času. Senior své sociální sítě rozšiřuje například v rámci klubů pro seniory či zájmových sdružení seniorů.