Proces stárnutí a průběh stáří neprobíhá u populace rovnoměrně, jedná se o individuální proces. Obecně nabývá stárnutí a stáří tři podoby, a to úspěšné stárnutí a aktivní stáří, obvyklé stárnutí a stáří a patologické stárnutí.
Sociální kapitál seniorů Stránka 16 Malíková rozlišuje dva typy stárnutí, a to stárnutí fyziologické, jakožto přirozený průběh stárnutí a stárnutí patologické, které neprobíhá přirozeně, jedná se o předčasné stárnutí a vyznačuje se ztrátou soběstačnosti. (Malíková, 2011, s.14)
Stáří je zároveň tělesný, psychický, sociální a duchovní jev (Gruss, 2009, s.11). Biologické stárnutí zahrnuje přirozené tělesné procesy stárnutí. Tělesné změny mají za následek větší soustředění na somatický stav (Venglářová, 2007, s.16).
Psychické aspekty stárnutí zahrnují změny v oblasti psychiky, pramenící z dlouhodobých procesů stárnutí organismu. Výslednicí biologické ontogeneze jsou změny v psychice jedince pramenící z negativního vnímání tělesných změn.
V otázce sociálních aspektů stárnutí a stáří dominuje potřeba dosažení integrity života a jeho přijetí. Sociální aspekty stáří zahrnují mnoho negativních důsledků, jako jsou osamělost, finanční nejistota, závislost na pomoci druhých, sociální izolace, neschopnost participace. Pozitivní sociální aspekty stáří zahrnují funkční rodinné vztahy, či možnost využití volného času seniora dle vlastních potřeb.
Stárnutí je proces zahrnující změny v oblasti fyzické, psychické i sociální, jedná se o tři propojené systémy. Projevy stárnutí mohou, v rámci všech oblastí, probíhat nesouměrně a mohou na sebe vzájemně působit. Zásadní je, že ani ve stáří nejsou důležité jen potřeby fyziologické, že rovnou měrou jde o potřeby psychické a spirituální (Pichaud in Čevela et al, 2012, s.33).
1.3.1 Proces adaptace na skutečnost stáří
Součástí procesu stárnutí je také proces adaptace jedince na změny v oblasti fyzické, psychické či sociální, které byly nabyty na základě procesu stárnutí a stáří. K úspěšnému procesu adaptace na stáří pomáhá předchozí snaha plánovat a připravit se. Součástí přípravy na stáří je udržení si tělesného zdraví již v produktivním věku, a to za pomocí vhodného stravování a aktivit.
Příprava k poklidnému stáří je dlouhodobý proces probíhající po mnoho let před okamžikem samotného průběhu stáří. Ke stáří se člověk připravuje a vybavuje se na něj v podstatě celý život.
Sociální kapitál seniorů Stránka 17 Problémem stárnoucí populace je také proces adaptace na fyziologické změny, spojené s přirozeným biologickým stárnutím a organickými změnami.
Věda zabývající se problematikou zdraví u stárnoucí populace se nazývá klinická gerontologie či geriatrie. Závažným úkolem geriatrie je formulování zdraví, především funkčního zdraví, a tím i normy ve stáří (Čevela, 2012, s.65).
Nejčastějším problémem v oblasti stárnutí, je psychická adaptace jedince na skutečnost stáří neboli zvládání stárnutí. Zvládání stárnutí je součástí samého procesu stárnutí (Gruss, 2009, s.30). Adaptace je individuální proces, u každého člověka probíhá nejednotně. Mění se osobnost a potřeby člověka, z psychologického hlediska, u stárnoucího jedince převládá potřeba pocitu jistoty a lásky. Pokud adaptace na skutečnost stáří a proces integrity proběhne úspěšně, je jedinec připraven důstojně dožít.
K důstojnému dožití starým lidem pomáhá, nejen smíření se sebou samým a se svým životem, důležitým aspektem je nalezení smyslu života. Křivohlavý in Čevela uvádí, že hledání smyslu a smysluplnosti života je primárním motivem lidského života(Čevela, 2012, s.34).
Ve velké míře ke spokojeném stáří pomáhá také okolí, které seniorovi pomáhá saturovat potřeby a naplňuje jeho život společností, porozuměním a láskou. Klevetová a Dlabalová ve své publikaci Motivační prvky při práci se seniory uvádí změny v životě seniora ve stručné tabulce, kde je samota a sociální izolace spojena s úmrtím či odchodem partnera, dětí a změna společenského statutu související s odchodem do důchodu. Mezi další významné životní změny, v oblasti ztráty sebe-péče a soukromí, patří změna v oblasti fyzických schopností, sil a související odchod do domova pro seniory či nemocnice (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 69)1.
2 FORMY PÉČE O SENIORA
Následkem fyziologických, psychických či sociálních změn vzniká předpoklad potřeby individuální podpory a péče u seniorů. Potřeba péče vzniká v
1 Příloha č. 1A Tabulka: Změny a ztráty ve stáří
Sociální kapitál seniorů Stránka 18 momentě fyziologických, psychických či sociálních změn, které seniora podstatně znevýhodňují.
Potřeby seniorů jsou velice různorodé, individuální a specifické. Seniorská populace je heterogenní stejně jako populace mladšího věku. S důrazem na heterogenitu seniorské společnosti je nutné, ve smyslu služeb, koncipovat tak, aby potřebná péče a podpora byla klientovi "na míru" a saturovala efektivně jeho konkrétní potřeby. Nenaplnění potřeb seniora dále vede ke snížení kvality života, proto je důležité tento stav napravit v rámci jeho individuálních potřeb.
Forem poskytování sociálních služeb, či péče seniorovi, je mnoho a jsou definovány zákonem č. 108/2006 Sb. v platném znění, o sociálních službách (dále jen 108/2006 Sb. o sociálních službách). Pro účely předložené práce vycházíme z předpokladu dělení služeb dle zákona o sociálních službách, a to na služby ambulantní, terénní a pobytové, pro účely práce názvem rezidenční. Dále jsou, pro účely předložené práce, vybrány pouze služby určené seniorské populaci.