Sociální kapitál seniorů Stránka 2
Poděkování
V úvodu předložené práce, bych ráda poděkovala vedoucí předložené práce, Mgr. Lence Nádvorníkové za trpělivost a cennou pomoc při tvoření, strukturování a korekci práce. Dále bych ráda poděkovala své rodině, příteli a kolegům, kteří mi vždy vycházeli vstříc, pokud bylo potřeba, a byli cennou oporou.
Děkuji
Michaela Krejčová
Název bakalářské práce: Sociální kapitál seniorů Jméno a příjmení autora: Michaela Krejčová
Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2012/2013 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Nádvorníková
Anotace: Bakalářská práce se zabývala problematikou sociálního kapitálu seniorů v závislosti na prostředí, v němž žijí. Cílem předložené práce bylo teoreticky popsat problematiku sociálního kapitálu s důrazem na seniorskou populaci a v rámci praktické části práce zjistit šířku, složení a využívání sociálních vazeb seniorů v závislosti na prostředí, ve kterém žijí. Práce byla tvořena teoretickou a empirickou částí. Teoretická část byla zaměřena na seniorskou problematiku, dostupných sociálních služeb a problematiku sociálního kapitálu. Praktická část zjišťovala pomocí dotazování 40 respondentů velikost, šířku a složení sociálních sítí seniorů. Výsledky průzkumu ukazovaly, že u seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí tvořila nejbližší rodina větší část sociálních sítí, než u seniorů žijících v prostředí rezidenční péče, přesto byly sociální sítě seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí kvantitativně chudší. Navrhovaná opatření byla směřována na zvětšení sociálního kapitálu seniorů žijících v přirozeném prostředí.
Klíčová slova: senior, sociální kapitál, sociální sítě, síťování, stáří, stárnutí, sociální služby
Title of Bachelor Thesis: Senior social capital
Summary: Bachelor thesis was occupied by senior social capital issue on the depend of enviroment of senior living. Object of bachelor thesis was theoretical description of social capital theory with emphasis on senior population and in the subject of practical part was object of discovery width, constitution and exploit of senior social relation on the depend of their living enviroment. Bachelor thesis was created by theoretical and empirical part. Theoretical part was ocuppied by senior issue, welfare services and social capital theory issue. Empirical part was orineted to exploiting size, weidth and constituion of senior social capital, facts was detected by the method of questioning about 40 respondents. Results of exploration shows that seniors living in their own social natural enviroment have bigger part of social webs created by their closest family than the seniors who living in the enviroment of residential services. Social webs of seniors who living in their social natural envroment are more quantitative poor than social webs of the second group of seniors. Suggested provisions was occupied to groving of home living senior social capital.
Keywords: senior, social capital, social web, webworking, old, ageing, welfare
Le titre de la thèse: Le capital social des personnes âgées Le nom et le prénom: Michaela Krejčová
L´année académique de la soumission de la thèse: 2012/2013 Sous la direction de: Mgr. Lenka Nádvorníková
Résumé: Cette thèse traite de la question du capital social des personnes âgées en fonction de l'environnement dans lequel ils vivent. Le but de cette étude était de décrire théoriquement les problèmes du capital social, en mettant l'accent sur la population des personnes âgées et dans la partie pratique déterminer la largeur, la composition et l'utilisation des liens sociaux des personnes âgées en fonction de l'environnement dans lequel ils vivent. La thèse est constituée des parties théorique et empirique. La partie théorique axée sur les questions des personnes âgées, les services sociaux disponibles et les questions du capital social. La partie pratique examinée en utilisant des réponses des 40 répondants la largeur et la composition des réseaux sociaux des personnes âgées. Les résultats de l'enquête ont montré que chez les personnes âgées vivant dans leur environnement social naturel composé de la famille immédiate les réseaux sociaux étaient plus grands que chez les personnes âgées vivant en milieu de soins résidentiels, cependant, les réseaux social des personnes âgées vivant dans leur environnement social naturel étaient quantitativement plus pauvres. Les mesures proposées étaient adressé à augmentation du capital social des personnes âgées vivant dans leur environnement naturel.
Mots-clés: les personnes âgées, le capital social, les réseaux sociaux, les réseaux, la vieillesse, le vieillissement, les services sociaux
Sociální kapitál seniorů Stránka 9
OBSAH
ÚVOD ... 11
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU... 13
1 STÁŘÍ A POJEM SENIOR ... 13
1.1 Vymezení pojmu senior ... 13
1.2 Vymezení pojmu stáří... 13
1.3 Proces stárnutí ... 15
1.3.1 Proces adaptace na skutečnost stáří ... 16
2 FORMY PÉČE O SENIORA ... 17
2.1 Sociální služby ... 18
2.2 Zdravotní služby ... 20
3 SENIOR V PŘIROZENÉM SOCIÁLNÍM PROSTŘEDÍ ... 21
3.1 Adaptace seniora na nové životní podmínky ... 22
4 SOCIÁLNÍ KAPITÁL ... 24
4.1 Lidský kapitál ... 24
4.2 Koncept sociálního kapitálu ... 25
4.2.1 Bourdieurova teorie sociálního kapitálu ... 26
4.2.2 Colemanova teorie ... 26
4.2.3 Sociální sítě... 27
4.2.4 Síťování ... 27
4.3 Sociální kapitál seniorské populace ... 28
4.3.1 Sociální potřeby seniorů a společnost ... 29
4.3.2 Role rodiny v životě seniora ... 30
5 SHRNUTÍ ... 31
EMPIRICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU ... 33
6 EMPIRICKÝ PRŮZKUM ... 33
6.1 Demografický popis průzkumného vzorku a popis prostředí průzkumu ... 33
6.3 Metody empirického průzkumu ... 34
6.4 Cíl empirické části práce a formulace předpokladů ... 35
7 PŘÍPADOVÉ STUDIE ... 35
Sociální kapitál seniorů Stránka 10
7.1 Případová studie – seniorka v přirozeném sociálním prostředí ... 36
7.2 Případová studie – senior v rezidenční péči ... 38
8 VÝSLEDKY EMPIRICKÉHO PRŮZKUMU ... 40
8.1 Průzkum v přirozeném sociálním prostředí ... 40
8.2 Výsledky průzkumu v prostředí rezidenční péče ... 41
9 INTERPRETACE STANOVENÝCH PŘEDPOKLADŮ ... 43
9.1 Vyhodnocení předpokladu P1 ... 43
9.2 Vyhodnocení předpokladu P2 ... 46
9.3 Vyhodnocení předpokladu P3 ... 48
9.4 Shrnutí ... 50
10 VYHODNOCENÍ CÍLE BAKALÁŘSKÉ PRÁCE ... 51
ZÁVĚR ... 55
NÁVRH OPATŘENÍ ... 57
SOUHRN ODBORNÉ LITERATURY ... 58
SEZNAM PŘÍLOH ... 62
Sociální kapitál seniorů Stránka 11
ÚVOD
„Člověka nic nečiní tak starým jako neštěstí.“
Oscar Wilde
Tématem předložené bakalářské práce je problematika sociálního kapitálu seniorů, prezentovaná prostřednictvím komparace sociálního kapitálu seniorů žijících v domácím, přirozeném sociálním prostředí a seniorů žijících v prostředí rezidenčního zařízení. Téma práce bylo zvoleno z důvodu aktuálnosti. Stáří je, bylo a bude přirozenou součástí života každého z nás.
Na stáří je třeba nahlížet jako na plnohodnotnou vývojovou etapu v životě člověka, kdy je třeba klást důraz na stejné hodnoty a potřeby jako v dospělosti či kterékoliv jiné vývojové etapě. Senior má, v primárním základu, stejné potřeby jako člověk mladší, přičemž jednou z potřeb je také potřeba sociálního kontaktu a jistoty, která ve stáří nabývá na váze a významu.
Předložená práce je určená k účelu prezentace znalostí a dovedností, které byly nabyty v průběhu studia na Technické Univerzitě v Liberci. Smyslem a účelem přeložené práce je prezentovat čtenáři poznatky v oblasti sociálního kapitálu seniorů, a to v závislosti na prostředí, v němž senioři žijí.
Předmětem bádání předložené bakalářské práce je sociální kapitál seniorů a jeho šířka a složení, v závislosti na prostředí, kde senior žije. Typem prostředí se pro účely práce rozumí zařízení rezidenčního typu, a to jako opak domácího přirozeného sociálního prostředí. Výslednicí bádání je komparace velikosti sociálního kapitálu (sociálních sítí) seniorů v rezidenčním a domácím prostředí.
Cílem práce je teoreticky popsat problematiku sociálního kapitálu s důrazem na seniorskou populaci a v rámci praktické části práce zjistit šířku, složení a využívání sociálních vazeb seniorů v závislosti na prostředí, ve kterém žijí. Práce vychází z předpokladu, že na základě změny přirozeného životního prostředí dochází také ke změnám v oblasti sociálních vazeb seniorů intimního
Sociální kapitál seniorů Stránka 12 charakteru. Pro ověření předpokladu bakalářské práce byla zvolena, jako hlavní metoda dotazování, a to formou rozhovoru.
Práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. Teoretická část je zaměřena na problematiku stárnutí, stáří a definování pojmu senior. Dále jsou zde zastoupena témata forem péče o seniory a kritických momentů v období stáří a adaptace seniora na zařízení rezidenčního typu. Poslední část teoretické části je věnována problematice sociálního kapitálu sociálních sítí a sociální izolace.
Empirická část je věnována průzkumu v oblasti života seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí a seniorů žijících v prostředí rezidenčních zařízení. Průzkum je orientován na problematiku sociálního kapitálu a sociálních sítí seniorů a byl realizován metodou dotazování. Jako primární technika pro realizaci průzkumu byl zvolen strukturovaný rozhovor, který byl realizován celkem se čtyřiceti respondenty, v rámci rezidenčních služeb a přirozeného sociálního prostředí respondentů.
Sociální kapitál seniorů Stránka 13
TEORETICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU
1 STÁŘÍ A POJEM SENIOR
1.1 Vymezení pojmu senior
O seniorské problematice hovoří velké množství odborné literatury, jednotná definice tohoto pojmu však není vymezena. Hartl (2009, s.530) definuje seniora jako osobu ve věku nad 60 let. Pro potřeby předložené práce je za seniora považována osoba ve věku nad 65 let.
Trendem moderní společnosti je spojení starého občana se statusem seniora. Definice pojmu senior není v České republice determinována legislativou. Ačkoliv odborná literatura mluví o seniorské populaci a problematice, neexistuje jednotná definice tohoto pojmu.
Definice stanovená pro účely předložené práce: Pro účely práce je pojem senior determinován osobou dosahující věkové hranice nad 65 let. Obecně, pro účely předložené práce, senior označuje osobu dosahující společensky uznané věkové hranice, tedy takové, kdy je společností starý občan považován za seniora.
1.2 Vymezení pojmu stáří
Člověk v průběhu života prochází vývojovými etapami, které mají své charakteristiky a do určité míry formulují chování a individuální pohled jedince na svět. Guillet zdůrazňuje, že jsme stále nově utvářeni na těle i na duchu (Guillet in Pichaud, 1998, s.14). Vývojové etapy probíhají v závislosti na mentálním, ale také fyzickém věku jedince a působí jako určité pomyslné mezníky v psychických, ale také fyzických možnostech jedince.
Mezi vývojové etapy je řazeno také stáří, které je jedním z přirozených vývojových mezníku v životě člověka. Stáří je zákonitým a dovršujícím procesem vývoje člověka. (Bartko, cit. Jarošová in Malíková, 2011, s.15)
Obecně je stáří společností vnímáno negativně, a to ve smyslu ztráty mentálních či pohybových schopností, polymorbidity, řetězení onemocnění či ve smyslu sociální izolace, kterou jsou mnohdy staří lidé ohroženi následkem
Sociální kapitál seniorů Stránka 14 špatného zdravotního stavu, dlouhodobé hospitalizace či rezidenční péče.
Společnost se obává stáří také z důvodu strachu z fyzických obtíží, spojených s přirozenou ontogenezí a opotřebovaností těla. V důsledku procesu stárnutí dochází k fyziologickým změnám, nejen ve smyslu vnějším, ale také interním.
S procesem ontogeneze úzce souvisí pojem fyzické či geriatrické křehkosti, který je definován jako stav, kdy se objevují u starého člověka sklony k somatickým omezením, které dříve nepociťoval.
V moderní společnosti není stáří vítáno pozitivně, ačkoliv etapa stáří je stejně důležitá jako každá jiná a zaslouží si stejný důraz na rozvoj jako mládí a dospělost (Klevetová, 2008, s.11). Je třeba si do budoucna uvědomit, že stáří může také přinášet ovoce, které se jmenuje moudrost, shovívavost nebo třeba humor, tichost, schopnost vidět věci a lidi do hloubky. (Pichaud, 1998, s.14).
V praxi neexistuje jednotná definice fenoménu stáří, a přesné vymezení charakteristických rysů jednotlivých fází stárnutí. Jedná se o individuální proces, ve kterém může často docházet k rozporům mezi chronologickým a biologickým stářím, které je podmíněné vitalitou každého z nás.
a) Definice stáří dle WHO
Dle Světové zdravotnické organizace WHO (in Malíková E., 2011 s. 14) je stáří členěno do třech chronologických cyklů, v závislosti na fyzickém věku jako senescence, kmetství a patriarchum.
Senescence pochází z latinského slova senex, neboli starý a je označením pro časné stáří, které je chronologicky ohraničeno věkovou hranicí mezi 60 – 74 lety. V lékařském prostředí je výrazu senescence též užíváno k odbornému označení procesu stárnutí. V tomto cyklu dochází k seberealizaci člověka v rámci pracovního uplatnění či v rámci činností, které byly jedincem opomíjeny, a to z důvodu nedostatku času v produktivním věku. Kmetství neboli senium je označením pro samotné stáří, chronologicky WHO definuje toto rozpětí mezi 75 – 89 let. Senium pochází z latiny a v překladu znamená stáří, v tomto období narůstá počet zdravotních obtíží jedince, dochází ke snížení energie a její zvýšené spotřebě. Patriarchum označuje dlouhověkost, a jedná se o věk nad 90 let, kdy je nejčastějším problémem pokles soběstačnosti člověka a potřeba podpory okolí.
Sociální kapitál seniorů Stránka 15 V soudobé společnosti dochází k prodlužování dlouhověkosti, a následkem tohoto procesu, dochází ke změnám v oblasti klasifikace stáří. Kalendářní věk nemusí odpovídat, díky vlivům moderní medicíny a dalších faktorů, věku biologickému, a tím dochází ke změnám v oblasti objektivně daných hranic, kdy je člověk považován za starého.
b) Kalendářní, biologické a sociální stáří
V odborné literatuře je uváděno také dělení stáří dle Mühlpachra, který dělí stáří, dle tradičního modelu, na kalendářní, biologické a sociální. Mühlpachr přirovnává stáří k chorobě, nedefinuje však stáří jako chorobu somatického či psychického charakteru, nýbrž jako chorobu ve smyslu ztráty soběstačnosti a svépomoci.
Kalendářní stáří je chronologicky podmíněno dosažením určité věkové hranice a nedefinuje další specifika v oblasti změn u stárnoucího jedince. V dnešní společnosti je za hranici stáří považováno dosažení věkové kategorie nad 65 let.
Biologické stáří je podmíněno biologickými procesy stárnutí, které jsou přirozené, avšak nemusí nutně odpovídat stáří kalendářnímu, je individuálně podmíněno vitalitou jedince a udává přesnější pomyslný obraz procesu stárnutí jedince. Vliv na biologické stáří mají funkční změny organizmu, vznikající v důsledku onemocnění na základě stárnutí. Uotinen in Čevela et kol. (Čevela et kol., 2012, s. 25) uvádí jako významný faktor biologického stáří také psychický aspekt ve smyslu sebepojetí a sebe-vnímání stárnoucího jedince.
Sociální stáří Mühlpachr definuje jako stav, kdy je nutné dosáhnout sociální události ve smyslu ukončení životní etapy a začátku etapy nové, kdy dochází ke změnám sociální rovině. Za počátek sociálního stáří se obvykle považuje odchod do důchodu či věk vzniku nároku na starobní důchod.(Čevela et kol., 2012, s.26).
1.3 Proces stárnutí
Proces stárnutí a průběh stáří neprobíhá u populace rovnoměrně, jedná se o individuální proces. Obecně nabývá stárnutí a stáří tři podoby, a to úspěšné stárnutí a aktivní stáří, obvyklé stárnutí a stáří a patologické stárnutí.
Sociální kapitál seniorů Stránka 16 Malíková rozlišuje dva typy stárnutí, a to stárnutí fyziologické, jakožto přirozený průběh stárnutí a stárnutí patologické, které neprobíhá přirozeně, jedná se o předčasné stárnutí a vyznačuje se ztrátou soběstačnosti. (Malíková, 2011, s.14)
Stáří je zároveň tělesný, psychický, sociální a duchovní jev (Gruss, 2009, s.11). Biologické stárnutí zahrnuje přirozené tělesné procesy stárnutí. Tělesné změny mají za následek větší soustředění na somatický stav (Venglářová, 2007, s.16).
Psychické aspekty stárnutí zahrnují změny v oblasti psychiky, pramenící z dlouhodobých procesů stárnutí organismu. Výslednicí biologické ontogeneze jsou změny v psychice jedince pramenící z negativního vnímání tělesných změn.
V otázce sociálních aspektů stárnutí a stáří dominuje potřeba dosažení integrity života a jeho přijetí. Sociální aspekty stáří zahrnují mnoho negativních důsledků, jako jsou osamělost, finanční nejistota, závislost na pomoci druhých, sociální izolace, neschopnost participace. Pozitivní sociální aspekty stáří zahrnují funkční rodinné vztahy, či možnost využití volného času seniora dle vlastních potřeb.
Stárnutí je proces zahrnující změny v oblasti fyzické, psychické i sociální, jedná se o tři propojené systémy. Projevy stárnutí mohou, v rámci všech oblastí, probíhat nesouměrně a mohou na sebe vzájemně působit. Zásadní je, že ani ve stáří nejsou důležité jen potřeby fyziologické, že rovnou měrou jde o potřeby psychické a spirituální (Pichaud in Čevela et al, 2012, s.33).
1.3.1 Proces adaptace na skutečnost stáří
Součástí procesu stárnutí je také proces adaptace jedince na změny v oblasti fyzické, psychické či sociální, které byly nabyty na základě procesu stárnutí a stáří. K úspěšnému procesu adaptace na stáří pomáhá předchozí snaha plánovat a připravit se. Součástí přípravy na stáří je udržení si tělesného zdraví již v produktivním věku, a to za pomocí vhodného stravování a aktivit.
Příprava k poklidnému stáří je dlouhodobý proces probíhající po mnoho let před okamžikem samotného průběhu stáří. Ke stáří se člověk připravuje a vybavuje se na něj v podstatě celý život.
Sociální kapitál seniorů Stránka 17 Problémem stárnoucí populace je také proces adaptace na fyziologické změny, spojené s přirozeným biologickým stárnutím a organickými změnami.
Věda zabývající se problematikou zdraví u stárnoucí populace se nazývá klinická gerontologie či geriatrie. Závažným úkolem geriatrie je formulování zdraví, především funkčního zdraví, a tím i normy ve stáří (Čevela, 2012, s.65).
Nejčastějším problémem v oblasti stárnutí, je psychická adaptace jedince na skutečnost stáří neboli zvládání stárnutí. Zvládání stárnutí je součástí samého procesu stárnutí (Gruss, 2009, s.30). Adaptace je individuální proces, u každého člověka probíhá nejednotně. Mění se osobnost a potřeby člověka, z psychologického hlediska, u stárnoucího jedince převládá potřeba pocitu jistoty a lásky. Pokud adaptace na skutečnost stáří a proces integrity proběhne úspěšně, je jedinec připraven důstojně dožít.
K důstojnému dožití starým lidem pomáhá, nejen smíření se sebou samým a se svým životem, důležitým aspektem je nalezení smyslu života. Křivohlavý in Čevela uvádí, že hledání smyslu a smysluplnosti života je primárním motivem lidského života(Čevela, 2012, s.34).
Ve velké míře ke spokojeném stáří pomáhá také okolí, které seniorovi pomáhá saturovat potřeby a naplňuje jeho život společností, porozuměním a láskou. Klevetová a Dlabalová ve své publikaci Motivační prvky při práci se seniory uvádí změny v životě seniora ve stručné tabulce, kde je samota a sociální izolace spojena s úmrtím či odchodem partnera, dětí a změna společenského statutu související s odchodem do důchodu. Mezi další významné životní změny, v oblasti ztráty sebe-péče a soukromí, patří změna v oblasti fyzických schopností, sil a související odchod do domova pro seniory či nemocnice (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 69)1.
2 FORMY PÉČE O SENIORA
Následkem fyziologických, psychických či sociálních změn vzniká předpoklad potřeby individuální podpory a péče u seniorů. Potřeba péče vzniká v
1 Příloha č. 1A Tabulka: Změny a ztráty ve stáří
Sociální kapitál seniorů Stránka 18 momentě fyziologických, psychických či sociálních změn, které seniora podstatně znevýhodňují.
Potřeby seniorů jsou velice různorodé, individuální a specifické. Seniorská populace je heterogenní stejně jako populace mladšího věku. S důrazem na heterogenitu seniorské společnosti je nutné, ve smyslu služeb, koncipovat tak, aby potřebná péče a podpora byla klientovi "na míru" a saturovala efektivně jeho konkrétní potřeby. Nenaplnění potřeb seniora dále vede ke snížení kvality života, proto je důležité tento stav napravit v rámci jeho individuálních potřeb.
Forem poskytování sociálních služeb, či péče seniorovi, je mnoho a jsou definovány zákonem č. 108/2006 Sb. v platném znění, o sociálních službách (dále jen 108/2006 Sb. o sociálních službách). Pro účely předložené práce vycházíme z předpokladu dělení služeb dle zákona o sociálních službách, a to na služby ambulantní, terénní a pobytové, pro účely práce názvem rezidenční. Dále jsou, pro účely předložené práce, vybrány pouze služby určené seniorské populaci.
2.1 Sociální služby
Dle Matouška, sociální služby jsou všechny služby, krátkodobé i dlouhodobé, poskytované oprávněným uživatelům, jejichž cílem je zvýšení kvality klientova života (Matoušek,2008, s.203). Sociální služby jsou v České republice definovány zákonem č. 108/2006 Sb. o sociálních službách, kde tyto služby zahrnují sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence.
Tyto služby jsou dále děleny na ambulantní služby, terénní služby a pobytové, dříve rezidenční služby. V zákoně jsou dále definovány jednotlivá specifika sociálních služeb na území České republiky.
a) Služby ambulantní
Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách definuje ambulantní služby jako ty služby, kdy je klient k těmto službám doprovázen, či za nimi sám dochází do zařízení sociální služby, součástí služby však není ubytování.
Ambulantní služby může vyhledat kdokoliv a mohou mít velice rozličnou podobu. Mezi tyto služby řadíme pečovatelskou službu, odlehčovací služby, centra denních služeb, denní stacionáře a sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením.
Sociální kapitál seniorů Stránka 19 Pečovatelská služba je poskytována jako ambulantní či terénní služba osobám se sníženou soběstačností, mimo jiné také z důvodu věku, tato služba probíhá bez časového omezení, a to v přirozeném prostředí klienta.
Odlehčovací služby jsou ambulantní, terénní nebo pobytové služby, poskytující služby také osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku. Cílem takové služby je odlehčení pečující osobě od příjemce péče.
Centra denních služeb a denní stacionáře jsou služby poskytované ambulantní formou a zajišťují klientovi pomoc při zajištění stravy, úkonech osobní hygieny, sociálně - terapeutických a aktivizačních činnostech, či pomoc při uplatňování práv.
Sociálně aktivizační služby pro seniory a osoby se zdravotním postižením jsou ambulantní, ale také terénní služby poskytované osobám v důchodovém věku či osobám se zdravotním postižením ohroženým sociálním vyloučením. Sociálně aktivizační služby zajišťují sociálně-terapeutickou činnost, zprostředkování kontaktu se společenským prostředím a pomoc při uplatňování práv a zájmů klienta.
b) Pobytové (rezidenční) služby
Dle zákona č. 108/2006 Sb. o sociálních službách jsou pobytové služby definovány jako služby, které jsou spojené s ubytováním v zařízení sociálních služeb. Dříve se pro pojem pobytová služba užívalo pojmu rezidenční služba.
Mezi pobytové služby, dle zákona o sociálních službách, patří odlehčovací služby, týdenní stacionáře, domovy pro seniory a domovy se zvláštním režimem.
Týdenní stacionáře jsou pobytová zařízení, sloužící k poskytování služeb osobám se sníženou soběstačností. Služby jsou poskytovány v pracovních dnech, kdy osoba pobývá ve stacionáři. Součástí každodenních a běžných úkonů v péči o osobu a zajištění stravy jsou také sociálně terapeutické, aktivizační a vzdělávací činnosti realizované v rámci služby.
Domovy pro seniory jsou pobytová zařízení poskytující sociální službu osobám se sníženou soběstačností z důvodu věku. Situace těchto osob vyžaduje pomoc či podporu druhé osoby. Matoušek definuje cílovou skupinu, pro které jsou domovy pro seniory určeny, jako osoby, jejichž zdravotní stav vyžaduje komplexní péči. V zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách není tato
Sociální kapitál seniorů Stránka 20 skutečnost definována. Uživatelem domu pro seniory se může stát i osoba bez zhoršeného zdravotního stavu, a to následkem snížení soběstačnosti z jiného důvodu.
Domovy se zvláštním režimem, jsou zařízení pobytového (rezidenčního) typu určené mimo jiné osobám se stařeckou demencí, Alzheimerovou demencí a jinými typy demence. (§ 50 zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách) Předpokladem pro přijetí do tohoto typu služby je pokles soběstačnosti na základě výše uvedeného znevýhodnění, potřeba pomoci druhé fyzické osoby a potřeba pravidelného režimu, který je v těchto zařízeních zákonem ukládán.
c) Terénní sociální služby
Zákon 108/2006 Sb., o sociálních službách §33 definuje terénní sociální služby jako ty typy sociálních služeb, které jsou poskytovány v přirozeném sociálním prostředí klienta. S přihlédnutím na problematiku seniorů jsou v zákoně o sociálních službách, jako terénní definovány služby osobní asistence, pečovatelské služby a sociální rehabilitace.
Osobní asistence je jednou z terénních služeb sociální péče, která je poskytována v přirozeném prostředí osoby se sníženou soběstačností. Tato služba je poskytována za úplatu a není dle zákona časově omezena.
Pečovatelská služba spadá do terénních služeb sociální péče, je rovněž poskytována v přirozeném prostředí klienta, či v domovech s pečovatelskou službou, či jiných zařízeních sociální péče. Pečovatelská služba není určena pouze cílové skupině seniorů se sníženou soběstačností, oproti osobní asistenci poskytuje však užší rámec sjednaných služeb.
Sociální rehabilitace je terénní službou sloužící k podpoře osob, v rámci začleňování se do běžného života. Osoby jsou reedukovány v oblasti běžných denních úkonů, které jsou definovány v zákoně 108/2006 Sb, o sociálních službách.
2.2 Zdravotní služby
Zdravotní péče, spolu se sociální péčí často probíhá v kooperaci. Například z léčeben dlouhodobě nemocných často dochází k umisťování do zařízení rezidenčního typu.
Sociální kapitál seniorů Stránka 21 Primární zdroj zdravotní péče o seniora zajišťuje geriatrický tým. V sociální práci je užíváno gerontologie, která se zabývá problematikou stáří, z hlediska sociálního a zdravotního. Součástí gerontologie je také geriatrie, jakožto specializovaná zdravotnická disciplína sloužící k prevenci, diagnostice a léčbě onemocnění u starých lidí (Matoušek, 2008, s. 66). Geriatrie je charakteristická týmovou spoluprací vycházející z mezioborové činnosti (Čevela a kol., 2012, s.
64).
Kooperaci mezi zdravotní a sociální péčí snoubí například hospice, jedná se o nestátní zdravotnická zařízení fungující na principu paliativní medicíny (Matoušek, 2008, str. 90). Je zde poskytována péče a pomoc umírajícím osobám, vedoucí k uspokojování jejich potřeb, zároveň jsou poskytovány služby osobám z blízkého okolí umírajícího. Zařízení tohoto typu jsou u nás stále ještě výjimkou.
V rámci zdravotních služeb jsou poskytovány také služby pro dlouhodobě nemocné osoby, či pro osoby, které vzhledem ke svému sociálnímu či fyzickému znevýhodnění vyžadují umístění v rámci ústavních služeb, které ovšem není možné aktuálně obsadit. V rámci řešení problematiky pacientů, u kterých není možný návrat do domácí péče, v důsledku nedoléčeného onemocnění je zaváděna takzvaná návratná péče, kdy je situace řešena sociálním pracovníkem, který se spolupodílí na hodnocení stavu pacienta.
3 SENIOR V PŘIROZENÉM SOCIÁLNÍM PROSTŘEDÍ
Otázka stáří se netýká pouze seniorů umístěných v pobytových zařízeních sociální péče a seniorů využívajících sociálních služeb obecně. Proces stárnutí je individuální a probíhá nejednotně. Známkou heterogenity seniorské populace je také rozličnost života seniorů a jeho uzpůsobení. Ajuriaguerra in Pichaud uvádí, že stárneme stejným způsobem, jakým jsme žili (Pichaud, 1998, s. 26).
Vedle seniorů žijících v zařízeních rezidenční péče, je také v naší společnosti vysoké procento seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí.
Sociální prostředí je životním prostorem, ve kterém se mohou lidé, v interakci s druhými, více či méně svobodně a volně rozvíjet a seberealizovat (Baláž, 2012, s.95). Předpokladem pro život seniora v přirozeném sociálním prostředí je úplné,
Sociální kapitál seniorů Stránka 22 či částečné zachování soběstačnosti, a to v takové míře, aby senior byl schopen žít v domácím prostředí.
Otázkou pojící se s problematikou seniorů v přirozeném sociálním prostředí je také otázka spokojeného a pozitivního stáří. Dle Pichauda pro starého člověka, který usiluje o zdravé a pozitivní stáří, je velmi důležité, jak vidí sám sebe a jak ho vnímáme my (Pichaud, 1998, s.25).
Důležitým aspektem života seniorů, žijících v přirozeném sociálním prostředí, je nutnost reorganizace uspořádání života a nalézání vhodných činností a možností zaměstnání, vedoucích k zaplnění volného času, který vzniká jako důsledek odchodu do důchodu. Volný čas mohou senioři využít k seberealizaci a osobnostnímu rozvoji, tato témata mohou pomoci seniorovi dosáhnout pocitu potřebnosti.
Život v přirozeném sociálním prostředí s sebou přináší také vysokou míru autonomie seniora, kdy je sám svým pánem a získává možnost volby nakládaní se svým volným časem. Mezi otázky života v přirozeném sociálním prostředí2 patří také téma sociální izolace3. Fyzická sociální izolace neznamená skutečnou izolaci seniora v rámci sociálních sítí4. I fyzicky izolovaný senior může udržovat kvalitní kontakty a vazby. V oblasti sociálních sítí je důležitá vztahová kvalita5. Sociální kontakt senior udržuje pomocí rodiny, přátelských a sousedských vtahů, vhodným nástrojem jsou také kluby pro seniory, kde se sdružují staří lidé.
3.1 Adaptace seniora na nové životní podmínky
V samotném průběhu stáří je největším problémem adaptace seniora na nové životní podmínky, které nabývá v důsledku fyziologických, psychických či sociálních změn.
Seniory je přirozeně preferováno domácí prostředí, a to před prostředím rezidenčním. Preference přirozeného prostředí před zařízením rezidenčního typu
2 přirozené sociální prostředí – rodina a sociální vazby k osobám blízkým, domácnost osoby a sociální vazby k dalším osobám, se kterými sdílí domácnost, a místa, kde osoby pracují, vzdělávají se a realizují běžné sociální aktivity, § 3 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách
3 sociální izolace – je odloučení (izolování) jedince od společnosti, sociálních skupin či jedinců 4 sociální sítě - síť vztahů mezi osobami neboli aktéry.
5 vztahová kvalita – kvalita vztahů v rámci sociálních sítí
Sociální kapitál seniorů Stránka 23 vyplývá z potřeby soukromí, důvěrného vztahu a znalosti přirozeného prostředí a sociálního kapitálu, který si senior v místě bydliště v průběhu života vytvořil.
Alternativou pro udržení v domácí péči je možnost osobní asistence či využití pečovatelské služby, kdy pečovatel nebo osobní asistent (dle typu sjednané služby), dochází k seniorovi domů a zastává úkony přímé péče, které individuálně senior vyžaduje. Pro člověka v každém věku je otázka bydlení a bytových podmínek důležitým aspektem života, a to z důvodu intimity a soukromí. Konkrétně u seniorské populace je zabezpečení kvalitního bydlení prevence nákladné ústavní péče tam, kde není zcela nezbytná (Vohralíková a Rabušic in Čevela a kol., 2012, s.100).
V současné době je trend udržování osob se zdravotním, či jiným znevýhodněním doma, a to z důvodu částečného či úplného zachování soběstačnosti a přirozenosti prostředí. Deinstitucionalizace je vlivný trend v soudobé sociální práci, který ve všech případech, kdy je to možné, prosazuje neústavní formy péče, jež jsou klientovi dobře dostupné a vytrhují ho z jeho přirozeného prostředí (Matoušek, 2008 s.40). Konkrétně u seniorů se sníženou aktivitou, či defektem psychického charakteru může být velkým problémem proces adaptace na nové obydlí, který je seniorem subjektivně vnímán jako stresor. Bydlení je jedním ze základních předpokladů kvalitního života (Čevela a kol., 2012, s.100).
Při změně bydliště, či místa trvalého pobytu nastává u seniora nebezpečí konfliktu s personálem či spolubydlícími, na základě neúspěšného procesu adaptace. Důvodem neúspěšnosti adaptace na rezidenční péči může být také omezování autonomie seniora, na které v domácím přirozeném prostředí nebyl zvyklý. Při přechodu z domácí do institucionální péče činí problémy naučené vzorce chování, které senior uplatňuje i v nově nabytém prostředí, kde se tyto vzorce stávají neplatnými.
Institucionální péče představuje pro seniora prostor pro potřebnou inovaci v rámci naučených vzorců chování, kdy je třeba je modifikovat dle potřeb a požadavků konkrétního zařízení. Při přeučování vzorců chování mohou vznikat konflikty na základě nevole seniora nové normy přijmout.
Sociální kapitál seniorů Stránka 24 Jedním z úspěšných předpokladů pro adaptaci seniora na nové místo bydliště je zachování aktivity, kdy je senior ještě schopen nové obydlí a prostředí přijmout, a tím dochází k zabraňování případných budoucích konfliktů. Vhodné podmínky pro přesun seniora z domácí do institucionální péče jsou včasnost, dobrovolnost, chtěnost, výhodnost přesunu a míra seznámení s podmínkami, do kterých se senior stěhuje.
4 SOCIÁLNÍ KAPITÁL
Pojem sociální kapitál reprezentuje moderní sociální koncept, týkající se sociálních sítí a systému obecně, tento pojem do sociálních věd zavedli P.Bourdieu a J.Coleman, v devadesátých letech dvacátého století. Problematika sociálního kapitálu zahrnuje témata sociálních vztahů mezi aktéry a možností zdrojů a čerpání.
Pro účely předložené práce se budeme věnovat problematice sociálního kapitálu, ve smyslu sociálních sítí, vazeb a hodnot. Sociální kapitál, v širším pojetí představuje souhrn institucí, norem, hodnot, vztahů a interakcí v sociální společnosti. Sociální kapitál podle definice, kterou preferuje OECD, označuje sítě, sdílené normy, hodnoty a způsoby chování, jež usnadňují spolupráci uvnitř skupin a mezi skupinami (Centrum pro otázky životního prostředí, 2011).
4.1 Lidský kapitál
Pojem lidského kapitálu, podobně jako koncept kapitálu sociálního, koresponduje s tématikou lidských zdrojů a investic. Lidský kapitál se od kapitálu sociálního liší zaměřeností na výsledky a výdělky, které jsou tvořeny charakteristikami jedince, jako je vzdělání a soubor dovedností. Lidský kapitál představuje soubor dovedností, které jedince ve společnosti charakterizují a jsou přímým zdrojem výdělku a příspěvku.
V ekonomické teorii je lidský kapitál determinován ve smyslu souhrnu znalostí a dovedností člověka, které jsou vytvářeny školním vzděláním, dalším vzděláváním v průběhu života a praxí užitečnou pro produkci zboží a služeb (Filipová, 2008, s.5). Jandourek uvádí, jako primární rozdíl mezi sociálním a
Sociální kapitál seniorů Stránka 25 lidským kapitálem, přímost výdělku, zatímco sociální kapitál výdělek pořizuje nepřímo, lidský kapitál je přímým zdrojem výhod a výdělků (Jandourek, 2007, s.
199).
4.2 Koncept sociálního kapitálu
Sociální kapitál není řazen mezi sociologické teorie, jeho pojetí reprezentuje mnohorozměrný koncept (Stachová et al., 2009, s.13). Nejčastěji citovanými definicemi sociálního kapitálu jsou definice Světové banky a organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj OECD, které sociální kapitál determinují jako soubor institucí, hodnot, vazeb, norem a vztahů mezi skupinami a jednotlivci, které zajišťují a slouží k procesu utváření interakcí. Sociální kapitál je vždy v souvztahu ke společnosti a sociálním interakcím mezi lidmi. Obecně chápeme sociální kapitál jako pojivo v rámci sociálních skupin i mezi nimi (Vodák, Kucharčíková, 2011, s. 27).
Členové sociálního kapitálu sdílejí normy, hodnoty a vznikají mezi nimi vazby. Na základě sdílených hodnot a norem je v rámci těchto sociálních sítí očekáváno určité chování a sdílení norem jedincem. V rámci sociálního kapitálu vznikají uskupení osob či sítě kontaktů, které lze jedincem využít ku vlastnímu prospěchu. Sociální kapitál vytváří spojení mezi individui a umožňuje jim efektivněji dosahovat společných cílů (Stachová et al, 2009, s. 13). K rozšíření sociálního kapitálu je využíváno vyhledávání nových kontaktů a vytváření sociálních vazeb.
Prostřednictvím sociálního kapitálu jsou utvářeny formální a neformální skupiny, členové takových skupin těží ze sociálního kapitálu a získávají z těchto vazeb a sdílení výhody. Sociální kapitál je založen na zdrojích, které jsou sice v držení členů sítě, do níž člověk patří, a nikoli toho člověka samého, kterých však tento člověk může použít a používá k dosažení nějakého cíle, jenž umožňuje zlepšit jeho stav (Boudon a kol., 2004, s.80). Výhody jsou čerpány nejen z oblastí vazeb a interního kapitálu skupiny. Při vysoké soudržnosti uvnitř skupiny lze očekávat vyšší pravděpodobnost úspěšného jednání, než v opačném případě. Sociální kapitál se však nevyznačuje pouze vysokou pravděpodobností úspěchu. Při porušení hodnot a norem sdílených skupinou vzniká vysoká pravděpodobnost sankcí uvnitř skupiny.
Sociální kapitál seniorů Stránka 26
4.2.1 Bourdieurova teorie sociálního kapitálu
Sociální kapitál představuje síť a strukturu vztahů uvnitř skupiny, kde jedinec nejedná zcela autonomně, ale zároveň není zcela podmíněn a oddán hodnotám skupiny. Bourdieu hovoří o členovi sociálního kapitálu jako o společensky podmíněném aktérovi jednajícím na základě habitusu, neboli historicky - socializačně podmíněného jednání, norem a osobnostních rysů. Na základě jednání těchto aktérů jsou tvořeny sociální třídy mající charakter kulturního, ekonomického nebo sociálního kapitálu. Bourdieu ve své teorii rozlišuje tři druhy kapitálu, a to ekonomický, kulturní a sociální, který charakterizuje vztahy aktérů. Dle Bourdieua je dále důležitým faktem potřeba nabíjení kapitálu, je třeba vývoje aktivity či investice času pro jeho akumulaci.
4.2.2 Colemanova teorie
O sociálním kapitálu se ve svých teoriích zmiňuje také americký sociolog James Samuel Coleman, který definoval sociální kapitál v teorii jednání. Na problematiku je nahlíženo z hlediska metodologického individualismu usilujícího o vysvětlení chování sociálních systémů na základě individuálního jednání (Coleman in Šubrt, Balon, 2012, s.164). Coleman jako činitele teorie jednání definuje čtyři prvky: aktéry, jednání, kontrolu a prvky. Na základě těchto prvků dochází ke směně mezi aktéry, nebo k transakcím podmíněným strukturami a normami. V rámci vztahů aktéru je nutný předpoklad neformálních norem, které jsou z části utvářeny formálními normami. Jednání na základě formálních a neformálních norem na sebe vzájemně působí a vzniká proces komplikované agregace jedince.
Dle Colemanovy teorie sociálního kapitálu je proces modernizace společnosti také spojen s ústupem přirozeného sociálního prostředí a struktur, které nahrazují struktury a prostředí uměle vytvořené. Uměle vytvořené sociální prostředí reprezentují organizace či korporace, které disponují vlastními normami, systémem sankcí a strukturou.
Problémem v oblasti korporací je systém komunikace s klientem, kterou zabezpečují pracovníci organizace, které Coleman ve své teorii nazývá agenty.
Jednání agentů by mělo probíhat pod záštitou předpisů a norem organizace, velkou roli zde však může sehrát lidský faktor, který přispívá k nedodržování
Sociální kapitál seniorů Stránka 27 těchto hodnot pracovníky. Nerespektování hodnot a norem korporace, či organizace vede ke zneužívání pozice agentů vůči klientům a organizaci, a sledování vlastních zájmů. Jako jeden z významných problémů v oblasti korporací a uměle vytvořeného sociálního prostředí Coleman uvádí oslabení a změnu v oblasti sociálního prostředí, kapitálu a sociálních oblastech lidského života.
4.2.3 Sociální sítě
Sociální sítě, podobně jako sociální kapitál reprezentují síť vztahů mezi osobami neboli aktéry. Vztahy v oblasti sociálních sítí jsou formální či neformální, a na základě tohoto rozdělení mohou mít rozličný charakter a podobu.
Každý člověk je členem neformálních sociálních sítí. Neformální sítě jsou charakteristické přátelskými a osobními vztahy a jsou proměnlivé. Sociální síť utváří aktér prostřednictvím dobrovolného či nedobrovolného navazování kontaktů a vztahů s jinými aktéry. Jedinec vyhodnocuje situaci a potencionální vztah ve svém přínosu a výhodách, a na tomto základě navazuje vztahy. V rámci sociálních sítí lze sdílet zdroje, znalosti, dovednosti, kontakty apod.(Baláž, 2012, s.93).
S tématem sociálních sítí souvisí také Colemanova teorie sociálního kapitálu, a to ve smyslu propojení na základě zdrojů, které nemají pouze povahu intrapersonálních benefitů, nýbrž společenských. (Baláž, 2012, s.93).
Základem sociálních sítí jsou neformální sítě, které představují specifické skupiny osob charakteristických v neformálních skupinách. Sociální sítě reprezentují okruhy osob, jejich vztahová podstata vůči jedinci je charakteristická ve své neformálnosti. Sociální sítě jedince tvoří přátelé, rodina, příbuzní či osoby spojené zájmy. Sociální sítě mají pro jedince význam ve své emocionální složce a vztahové složce. Význam sociálních sítí pro jedince spočívá v emocionální či materiální podpoře, využití volného času či prostoru pro intimní komunikaci.
4.2.4 Síťování
V sociální práce je síťování využíváno jako technika k vyhodnocování, rozvoji a udržování sítě (Hardcastle, Powers, Vencour, 2004, in Janoušková, 2007, s.148).
Sociální kapitál seniorů Stránka 28 V rámci síťování jsou formovány vztahy mezi subjekty specifických vztahů. Hardcastle (2011, 272-275) expresivně označuje, že my lidé, jsme chyceni v pavučině sociálních vztahů (Baláž in Sociální práce, 2012, s.93). Síťování je v sociální práci využíváno jako pracovní nástroj pro komunikaci s klientem, ale také pro práci s ostatními subjekty v rámci sociální práce a dané konkrétní problematiky. Síťování lze uchopit jako podporu vytváření sítí (Baláž, 2012, s.94).
Ústředním pojmem v oblasti síťování je koordinace, která je nástrojem práce se sociálními sítěmi. Koordinaci zajišťuje sociální kurátor. K práci se sociálními sítěmi je užito síťové analýzy, která je systematickým postupem v oblasti analýzy subjektů vhodných k řešení konkrétních sítí a cílů, kterých chceme dosáhnout. Nástroji práce se sociálními sítěmi je motivace, iniciace, komunikace, poskytování informací a facilitace v oblasti vytváření sítí.
V sociální práci je síťování užíváno také jako nástroj napojování klientů na formální organizace. V práci se seniorskou populací je síťování užíváno například k vytváření vztahů mezi klientem (seniorem) a formální organizací (domovem pro seniory), kde jako koordinátor působí sociální pracovník. K síťování může docházet také ve smyslu neformálním, a to například v prostředí využívaného k zaplnění volného času. Senior své sociální sítě rozšiřuje například v rámci klubů pro seniory či zájmových sdružení seniorů.
4.3 Sociální kapitál seniorské populace
Sociální kapitál seniorské populace je specifický širokou sítí vztahů, svou rozmanitostí a křehkostí. Senior sociální kapitál formuje celý svůj život, sociální sítě jsou proto velmi bohaté, jejich zřídnutí hrozí přesunem do zařízení rezidenčního typu, kde senior přichází o mnoho kontaktů, v rámci svého sociálního kapitálu.
V souvztahu k problematice přesunu seniorů do zařízení rezidenčního typu mluvíme o náhradě přirozeného sociálního prostředí za prostředí uměle vykonstruované a seniorovi nepřirozené. Senior je v takovém případě nucen přijmout nové normy, podřídit se rozhodnutí a řádu organizace a přetvářet svou sociální síť na základě nově nabytého prostředí.
Sociální kapitál seniorů Stránka 29 Problémem v oblasti zařízení rezidenčního typu, lze dle Colemana definovat také jednání pracovníků organizace, které by mělo probíhat v souladu se zájmy organizace a vzniká zde v některých případech střet zájmů mezi aktérem, tedy seniorem a agentem, pracovníkem. Senior je při přechodu do zařízení rezidenční péče ohrožen úbytkem sociálního kapitálu, který během svého života nabyl. Sociální kapitál představují struktury, jež podporují výskyt důvěry mezi jednotlivými aktéry, podporují neformální vztahy a vytvářejí příznivé podmínky pro kooperativní jednání (Coleman in Šubrt, Balon, 2010, s.171).
Při vytvoření vhodných podmínek může sociální kapitál jedince znovu vzkvétat, nemizí tedy úplně. Důležitými činiteli pro vytvoření vhodných podmínek pro udržení sociálního kapitálu seniorů, jsou nejen podmínky vytvářené organizací, ale také angažovanost seniora ve věci udržení kontaktů a udržitelnost kontaktů ze strany členů sociálního kapitálu.
Senioři v domácím přirozeném prostředí mohou pro společnost vytvářet dojem sociální izolace, avšak je nutné si uvědomit, že fyzická izolace neznamená izolaci sociální.
Fyzická izolace či osamocenost není znakem sociální izolace. I fyzicky osamocení lidé mohou udržovat kvalitní sociální kontakty v rámci úzkého okruhu osob. Kvalita sociálních vazeb je důležitější než jejich kvantita. Pro seniora je důležitý nejen sociální kontakt, v rámci rodinného kruhu osob, ale také v oblasti přátel. Subjektivní pohoda jedince je úzce propojena s tématem sociálního kapitálu, který je jedním z primární činitelů v oblasti pohody seniora (Zdravé stárnutí, výzva Evropě, 2007, s.14).
4.3.1 Sociální potřeby seniorů a společnost
Spolu s přibývajícím věkem dochází ke změnám v oblasti potřeb člověka.
Potřeby člověka jsou individuální a mění se v čase a ve vztahu k prostředí v němž žije (Čevela et kol., 2012, s.34). Do popředí hodnotového žebříčku seniora vystupují potřeby fyziologické a psychosociální, zejména se jedná o potřeby zdraví, bezpečí, lásky a sounáležitosti. Dle Maslowovy hierarchie potřeb tak dochází k posunu směrem dolů či zpět.
S otázkami potřeb seniorů se také úzce pojí téma sociálních vazeb seniorů.
Starý člověk by měl zůstat plnohodnotným členem společnosti s důrazem na
Sociální kapitál seniorů Stránka 30 kontinuitu života a začlenění do sociálních skupin a sociálních sítí (Matoušek, 2010, s.175). Ve stáří je přirozeně zvýšená potřeba společnosti blízkých osob a dosažení pocitu sounáležitosti s rodinou, či jinými blízkými osobami.
Soudobá společnost vnímá seniorskou populaci homogenně. Dochází k diskriminaci seniorů a chybným úsudkům, ve smyslu odosobnění generace starších. Seniorská společnost je ve svých charakteristikách heterogenní, a proto nelze určit charakteristického zástupce seniorské populace. Členové stárnoucí populace se liší věkem, zdravotním a psychickým stavem, mírou závislosti na péči druhé osoby, organizací volného času a celkovou životní vitalitou.
V rámci sociální práce je třeba k seniorovi přistupovat komplexně. Senior individuálně vyžaduje, nejen zdravotní, ale také sociální a psychologickou péči.
Změnami v rámci procesu stárnutí neprochází pouze tělo, ale také psychika a mohou se na základě těchto změn utvářet sociální skutečnosti a události v životě seniora, kterým je třeba čelit a řešit je.
4.3.2 Role rodiny v životě seniora
Rodina představuje primární sociální jednotku, založenou na příbuzenské linii a společném soužití. Rodinu tvoří minimálně rodiče a potomci. Jednou z mnoha primárních funkcí rodiny je také sociální podpora jejích členů.
V moderní společnosti dochází k úpadku role seniorů v rodinách, a to na základě upadání mezigeneračního soužití. Senioři mohou v rodině zastávat mnoho funkcí závisících na jejich funkčnosti a zdravotním stavu. Stárnoucí lidé nezastávají pouze funkci babičky a dědečka, ale zároveň nejsou pouhými příjemci péče a objektem pomoci rodiny. Sociální podmínky života seniorů se také mění v důsledku potřeby péče a snížení jejich soběstačnosti natolik, že je rodina nucena vyhledat odbornou péči.
Při úpadku soběstačnosti seniora je nutná podpora druhé osoby při saturaci individuálních potřeb. Primárním zdrojem pomoci, či péče je rodina, která musí být vybavena několika předpoklady k tomuto jednání. Dle Haškovcové ( in Klevetová, Dlabalová, 2008, s.82) musí rodina seniora disponovat mocí k pečování zahrnující určité podmínky k této činnosti, vůlí a umem k pečování.
Jedním z důležitých faktorů v oblasti péče o starého člena rodiny je čas, který musí rodina vynaložit k péči. Oblastí péče rodiny o seniora je mnoho, jedná se
Sociální kapitál seniorů Stránka 31 nejen o podporu v oblasti fyzických či psychických potřeb seniora, ale hlavně o podporu v oblasti sociální. Podpora v oblasti mezilidských vztahů je pro seniora důležitá z důvodu oslabení, či ztráty sociálních kontaktů v důsledku odchodu do důchodu či ztráty soběstačnosti.
Pokud rodina nedisponuje předpoklady či potřebným kapitálem k podpoře stárnoucího člena rodiny, je žádoucí aby tyto kompetence přebrala organizace.
Řešením v situaci přebírání starostí je pečovatelská služba či osobní asistence, a to pro udržení seniora v přirozeném domácím prostředí. Tato varianta je žádoucí z důvodu doplnění rodinné péče, bez narušení sociálního kontaktu seniora s jeho přirozeným sociálním prostředím.
Řešením ve věci osamocenosti seniorů je možnost generačního bydlení.
Klevetová uvádí, že pro generační soužití hovoří důvody výchovné i etické (Klevetová, Dlabalová, 2008, s. 80). Avšak tento typ soužití není ideální ke vztahům a mohou zde nastávat konfliktní situace mezi generacemi.
5 SHRNUTÍ
Stárnutí je individuálním procesem. V soudobé společnosti je za hranici stáří považováno dosažení věku minimálně 65 let. Stáří je jednou z vývojových etap v životě člověka, součástí jsou změny v oblasti fyzické, psychické a sociální.
Ústředním tématem stáří je proces integrity. Seniorská společnost je velice heterogenní.
Péče o seniory by měla být přiměřená klientovým potřebám, osobnosti a měla by být komplexní. V současné době, zákon č. 108/2006 Sb. v platném znění, o sociálních službách definuje sociální služby jako: sociální poradenství, služby sociální péče a služby sociální prevence. Tyto služby jsou dále děleny na ambulantní služby, terénní služby a pobytové, dříve rezidenční služby. V zařízeních rezidenčního typu mohou vznikat problematické okamžiky spojené s adaptací seniora na nové životní prostředí. Síť kontaktů je budována jedincem
Sociální kapitál seniorů Stránka 32 celý život a tvoří sociální kapitál, který tvoří formální či neformální strukturovanou sociální síť jedince. Následkem přesunu do uměle vytvořeného prostředí mohou být tyto vazby narušeny.
Sociální kapitál reprezentuje moderní sociální koncept, zahrnuje témata sociálních vztahů mezi aktéry a možností zdrojů a čerpání. Koncept sociálního kapitálu do sociálních věd zavedli P.Bourdieu a J.Coleman. Sociální sítě, podobně jako sociální kapitál reprezentují síť vztahů mezi osobami. Sociální sítě reprezentují okruhy osob, jejich vztahová podstata vůči jedinci je charakteristická ve své neformálnosti. Každý člověk je členem neformálních sociálních sítí.
Jedním z témat sociálních sítí je síťování, které lze uchopit jako podporu vytváření sítí.
Sociální kapitál seniorů Stránka 33
EMPIRICKÉ ZPRACOVÁNÍ PROBLÉMU
6 EMPIRICKÝ PRŮZKUM
Pro realizaci empirické části předložené práce byl proveden empirický průzkum, založený na sběru dat, na jejichž základě je vyhodnocována platnost předpokladů předložené bakalářské práce.
Jako metoda byla použita metoda dotazování, konkrétně strukturovaného a narativního rozhovoru6, dále metoda studia spisové dokumentace a studia odborných zdrojů týkajících se dané problematiky. Součástí empirického zpracování problému jsou také dvě případové studie reálných osob, které byly vypracovány na základě prováděných rozhovorů.
Klíčovými institucemi pro výběr respondentů a uskutečnění sběru dat byly dva domovy pro seniory a dům s pečovatelskou službou vedle přirozeného domácího sociálního prostředí. Vzhledem ke snížené schopnosti porozumění kladeným otázkám, byl počet respondentů redukován na 20, v oblasti rezidenční péče a 20, v oblasti přirozeného sociálního prostředí.
6.1 Demografický popis průzkumného vzorku a popis prostředí průzkumu
Průzkum byl realizován v Libereckém kraji ve dvou institucích rezidenční péče, v přirozeném sociálním prostředí respondentů a v domě s pečovatelskou službou.
Základním průzkumným souborem je seniorská populace ve věku nad 65 let. Výběrový soubor reprezentuje, 20 seniorů z oblasti přirozeného sociálního prostředí a 20 seniorů z oblasti rezidenčních zařízení, všichni tito senioři jsou ve věku nad 65 let. Výběr respondentů probíhal náhodně, nebyly tedy brány v potaz faktory, jako je vzdělanost, pohlaví či věk ve vztahu k demografickým poměrům ve společnosti (kvótní výběr).
6 V projektu bakalářské práce byla, jakožto primární metoda průzkumu zamýšlená metoda dotazování pomocí dotazníků. Vzhledem k cílové skupině respondentů byla metoda dotazníku, v rámci předvýzkumu, vyhodnocena jako neefektivní a proto se neosvědčila.
Sociální kapitál seniorů Stránka 34 Dle demografických údajů, vydaných Českým statistickým úřadem, v roce 2011 činilo procento seniorské populace, ve věku nad 65 let, v Libereckém kraji 15,4% v součtu celkové populace. V procentuálním zastoupení byla tato populace složena z 40,8% mužů a 59,2% žen (Český statistický úřad, 2011). Údaje jsou pouze orientační, vzhledem k časové prodlevě.
Průzkum v oblasti rezidenční péče byl realizován ve dvou organizacích, a to v Domě seniorů Liberec – Františkov, p.o. a v Domově pro seniory – Vratislavice nad Nisou, p.o., průzkum v oblasti přirozeného sociálního prostředí byl realizován v rámci Centra zdravotní a sociální péče Liberec, p.o. a v přirozeném sociálním prostředí seniorů žijících ve vlastní domácnosti.
Dům seniorů Liberec – Františkov, p.o.7 a Domov pro seniory – Vratislavice nad Nisou, p.o.8 jsou služby pobytového (rezidenčního charakteru) určené cílové skupině mladších a starších seniorů, podmínkou pro přijetí do těchto služeb je dosáhnutí věkové hranice 65 let.
Centrum zdravotní a sociální péče, p.o.9 nabízí ambulantní a pobytové služby širokému spektru klientů, mezi kterými jsou také kategorie cílené na mladší a starší seniory. Průzkum byl realizován v rámci Domu s pečovatelskou službou v Liberci – Rochlicích.
Průzkum byl realizován po předchozí domluvě s vedením organizace.
Jednou z podmínek realizace průzkumu byla informovanost respondentů o účelu průzkumu a podání jejich informovaného souhlasu10.
6.3 Metody empirického průzkumu
Pro účely empirického průzkumu bylo užito metod dotazování, studia spisové dokumentace, studia odborných zdrojů a případové studie.
Metoda dotazování byla realizována technikami strukturovaného a narativního rozhovoru. V tomto typu rozhovoru byla struktura informací limitována sekvencí otázek (Hendl, 2005, s.173). Technika narativního rozhovoru
7 Dostupné informace na: http://www.ddfrantiskov.cz/
8 Dostupné informace na: http://www.domovprosenioryvratislavice.cz/
9 Dostupné informace na: http://www.ddfrantiskov.cz/
10 Příloha 2A – Informovaný souhlas
Sociální kapitál seniorů Stránka 35 byla užita u osob, u nichž bylo záměrem další zpracování dat pro účely případové studie. Narativní rozhovor byl zvolen jako vhodná technika pro zjištění vztahových poměrů dané osoby v průběhu jeho života a nyní.
Studium spisové dokumentace bylo v průzkumu užito jako doplňková metoda k rozhovoru. K uvedení do problematiky a jejímu uchopení bylo užito studia odborných zdrojů.
Případová studie je orientována na analýzu a popis jednotlivého případu, pro realizaci kazuistik bylo užito osobní a rodinné anamnézy a metody dotazování.
6.4 Cíl empirické části práce a formulace předpokladů
Cílem empirické části předložené práce je zjistit šířku, složení a využívání sociálních vazeb seniorů v závislosti na prostředí, ve kterém žijí.
Předpoklady průzkumu jsou:
P1: Předpokládáme, že u seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí budou sociální sítě, ve smyslu nejbližší rodiny, kvantitativně chudší než u seniorů žijících v prostředí rezidenční péče.
P2: Předpokládáme, že u seniorů žijících v přirozeném sociálním prostředí budou sociální sítě, ve smyslu přátel, kvantitativně chudší než u seniorů žijících v prostředí rezidenční péče.
P3: Předpokládáme, že u seniorů v přirozeném sociálním prostředí budou kvantitativně sociální sítě chudší než u seniorů žijících v prostředí rezidenční péče.
7 PŘÍPADOVÉ STUDIE
Kazuistika analyzuje a popisuje případy jak atypické, výjimečné, hraniční, unikátní, tak i zcela typické s charakteristickými rysy (Švingalová, 2002 in
Sociální kapitál seniorů Stránka 36 Pešatová, 2005, s.5). Pro realizaci konkrétních případových studií bylo užito metod rozhovoru a osobní a rodinné anamnézy.
7.1 Případová studie – seniorka v přirozeném sociálním prostředí
Případová studie je orientována na problematiku sociálního kapitálu seniorky žijící v domácím prostředí. Jedná se o typ kazuistiky orientované na popis historie případu a jeho rozbor.
a) Osobní anamnéza
Seniorce je 78 let, žije s rodinou. V minulosti pracovala jako školnice v mateřské škole, a to až do věku 74 let. Trpí chronickou formou Parkinsonského syndromu a vaskulární demencí, která se u ní projevila následkem mozkové mrtvice, která seniorku zasáhla před třemi lety. Seniorka je polymorbidní a vykazuje znaky geriatrické křehkosti.
Vaskulární demence se u seniorky projevuje ve formě regrese, kdy jsou její reakce neadekvátní chronologickému věku. V minulosti došlo několikrát k rezignaci seniorky, kdy odmítala potravu, léky a pití. V důsledku tohoto jednání došlo k dramatickému úbytku váhy a ke zhoršení psychického stavu. Následkem rezignace byla několikrát dlouhodobě hospitalizována na oddělení LDN.
V současné době seniorka bydlí u své dcery a zetě a je stabilizovaná.
Seniorka stále dokáže číst, psát, krátkodobou i dlouhodobou paměť má dobrou. V současné době je pozitivně emočně laděná a bez projevů anxiety, je téměř samostatná, vyjma dopomoci v hygieně a přípravy jídla.
b) Rodinná anamnéza
Seniorka vyrůstala v úplné rodině a měla jednoho sourozence – staršího bratra, který už nežije. Největší část svého života strávila se svým manželem, avšak aktuálně žijí odděleně, nerozumí si. Seniorka má jednu dceru.
S dcerou má seniorka výborné vztahy, žijí spolu v jedné domácnosti, a dcera se spolu se zetěm a pečovatelkou, o seniorku starají. Seniorka je v současném stavu spokojená, protože má kontakt s rodinou, a to i se svými dvěma vnučkami.
