Kresba rodiny

Kresba rodiny je velmi oblíbenou metodou dětské psychodiagnostiky. Lze připomenout např. práce Z. Matějčka z 60. let a mnoha dalších. Kresba má charakter grafické výpovědi dítěte o své rodině.

Způsob zpracování kresby se v průběhu dětství mění. Vývoj kresby lze rozdělit do tří fází: statické, nediferencované ztvárnění rodiny, statické, diferencované ztvárnění a dynamické diferencované ztvárnění. Pro kvalitativní diagnostiku je nejvhodnější třetí fáze. Jednou z významných, vývojově podmíněných dimenzí, je způsob řešení

21 Davido, R.: Kresba jako nástroj poznání dítěte. Praha, Portál 2001.

38

není standardizován. Informace získané touto metodou je vhodné doplnit anamnestickým dotazníkem, rozhovorem s dítětem a s rodiči, popř. dalšími metodami.

Z. Matějček a I. Strohbachová (1981) doporučují kombinovat kresbu rodiny s kresbou začarované rodiny. Kresba začarované rodiny stimuluje ve větší míře symbolické zpracování prožitků a postojů k vlastní rodině. Způsob proměny postav lze charakterizovat jako určitou symboliku, jejíž význam je zašifrovaný a dítě si je nemusí uvědomovat. Při interpretaci je nutné respektovat aktuální význam jednotlivých symbolů, ty se mohou v průběhu času měnit. Symbolické zobrazení lze hodnotit na základě různých předpokládaných vztahů a vlastností.²²

Dittrich (1992) uvádí seznam nejčastěji zobrazovaných zvířat a jejich orientační asociativní a charakterologickou symboliku:

kůň – odvaha, síla, rychlost, šlechetnost, učenlivost

medvěd – nebojácnost, lenivost, neohrabanost, dobromyslnost pták – bystrozrakost, rychlost, pohyblivost, dravost, nedostižitelnost pes – věrnost, oddanost, spolehlivost, přátelskost

kočka – přítulnost, něžnost, hravost, vtíravost lev – síla, útočnost, panovačnost, nemilosrdnost motýl – proměnlivost, lehkost, půvabnost, přelétavost

žirafa – robustnost, nezávislost, schopnost přehledu a kontroly opice – mrštnost, posměvačnost, marnivost, drzost

myš – přičinlivost, chytrost, vynalézavost, všudypřítomnost slepice – snášenlivost, nerozhodnost, hrabivost

22 Svoboda, M. a kol.: Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha, Portál 2001.

39

ryba – tajemnost, mlčenlivost, samotářství, volnost, štědrost slon – vytrvalost, spolehlivost, nezadržitelnost, bezohlednost housenka – nicotnost, bezvýznamnost, titěrnost

had – úskočnost, záludnost, jedovatost, slizkost

ovce – hřejivost, poslušnost, poddajnost, obětavost, mírnost krokodýl – dravost, mrštnost, ukrutnost

zajíc – bojácnost, plachost, veselost, vynalézavost, šprýmařství mravenec a včela – píle a pracovitost

veverka – šetrnost, dobrodružnost, rozvernost, riskantnost prase – lenivost, neomalenost, nečistotnost, nevybíravost pavouk – štítivost, posedlost, vyčkávavost, rozmrzelost netopýr – ošklivost, tajuplnost, záhadnost, uzavřenost kuře – bezmocnost, dětskost

labuť – ladnost, spanilost, snivost, tajemnost liška – mazanost, koketnost, vychytralost

jelen – síla, majestátnost, hrdost, bojovnost, soupeřivost vlk – krvelačnost, osamocenost, krutost, slídivost

želva – pomalost, nedobytnost, netečnost, prostomyslnost kačena – hltavost, tlachavost, družnost

ježek – dobráckost, pichlavost žába – vyčkávavost, opatrnost páv – pýcha a samolibost sova – moudrost

holubice – mírumilovnost, bezúhonnost, nadějnost, bezelstnost

40

Některé děti zobrazují všechny postavy v jednom živočišném druhu (např.

medvědi, myši atd.). To může svědčit o mnoha skutečnostech, jako je vyjádření rodinné soudržnosti, ale také o symptomu stereotypie myšlení, příp. chudé fantazii.²³

Z Matějčkových výzkumů vyplývá, že kočka je zvíře výrazně ženské a pes výrazně mužské. Kočka je proto nejčastějším projekčním obrazem pro matku, poté včela, pták, motýl. Pes se v první desítce nevyskytuje. Pes zaujímá dominantní postavení pro otce. Po psovi následují vesměs silná zvířata: kůň, lev, medvěd, slon, orel, jelen, kocour. Jde ovšem o výsledky specificky české. Např. rakouské děti vnímají jako mateřské figury ptáky a zajíce.

Srovnání metod Naše rodina a Začarovaná rodina:

Matějček a kol. (1981) konstatují: „ ....je tu jen málo místa pro pojetí rodiny jako jednoho společenství (např. rodina jako jeden druh zvířete, všichni jako ryby nebo kohout, slepice a kuřata). Také konstelace může přinášet jen málo nového proti kresbě rodiny.“ Za hlavní význam této zkoušky považuje „pojetí klíčových osob“ ve smyslu

„zvýraznění toho, co je v kresbě rodiny skryto a nedotčeno.“

Kresba rodiny není přímo zlatou cestou k poznání dítěte a jeho rodinných vztahů. Avšak lze říci, že každá druhá i třetí kresba na dané téma je něčím zajímavá a pro kontakt s dítětem inspirující. Odhadem každá desátá přinesla buď sama překvapující poznatky, nebo alespoň naznačila směr úvah, jímž k takovým poznatkům bylo možno dojít.

23 Švingalová, D.: Průvodce studenta – kasuistika jako závěrečná práce. 2001.

41 projev je projekcí vědomých i nevědomých přání, představ, tužeb i cílů.²⁴

Pro vyhodnocování dětských kreseb rodiny doporučuje R. Davido (2001) vymezit určité opěrné body, na jejichž základě pak pokládáme otázky. Jde především o následující atributy:

„Nahé“ postavy

Většinou odráží nedostatečný intelekt dítěte. Na „obrázku rodiny“ však mohou znamenat určitý konflikt. Způsob oblečení, soulad částí oděvu a styl odráží city, které k nim dítě chová. Např. deprimované či nemilované dítě má tendenci se teple obléci.

(R. Davido, 2001).

Postava otce

Syn, který se s otcem identifikuje, mu vyčlení významné místo někde uprostřed papíru. Určitá agrese se projeví např. zmrzačením postavy, nebo je tato postava zmenšená, odsunutá do pozadí. Nebo mezi otcem a dítětem stojí kus nábytku, zeď, případně je mezi nimi velká vzdálenost.

24 Novák, T.: Co dítě sděluje, když kreslí rodinu.

42 Postava matky

Je důležité si všimnout, kde se matka na obrázku nachází. Většinou je také někde ve středu papíru stejně jako otec. Stává se, že je matka od otce oddělena dítětem.

V takovém případě může mít dítě k oběma rodičům vyrovnaný vztah nebo naopak dítě mohou trápit konflikty mezi rodiči. Matka také bývá zobrazována při různých činnostech. Z toho většinou můžeme usoudit na druh a kvalitu jejích vztahů s okolím.

Své rodiče děti ve svých kresbách zpravidla zobrazí. Nenakreslí je pouze děti, které se za ně stydí, nebo s nimi mají konfliktní vztahy.

Postavy sourozenců

I velmi vyrovnané děti cítí potřebu nakreslit se s rodiči sami, a tak se stává, že v kresbě rodiny sourozenci často chybí. Děti vždy zdůvodní, proč je nenakreslily. Uvádějí např. málo místa na papíře, nebo nedostatek času atd. Sourozenci mohou být nedokreslení, či začmáraní, nebo odsunutí do pozadí. Může se zde také jednat o žárlivost, či konflikty.

V případě vymyšlených sourozenců se jedná vlastně o identifikaci dítěte s vymyšleným sourozencem. Představuje z pohledu dítěte idealizovanou postavu. Taková identifikace může být pozitivní, nebo naopak znakem regrese, která je obranným mechanismem. Někdy se děti identifikují s miminem. Nejčastěji se jedná o děti, které nepřijaly narození nového bratra, či sestry. Hodnoty si dítě dodává, když se nakreslí jako první, nebo se umístí doprostřed.²⁵

25 Http://www.kpg.zcu.cz/capv/HTML/67/default.htm

43

5. Ontogeneze psychiky dítěte mladšího školního věku a psychologické