V této kapitole se zaměřuji na výtvarný projev v období mladšího školního věku.
Popisuji blíže dětské chápání a pojetí prostoru, změnu a vývoj schémat a celkovou charakteristiku dětské kresby, pojetí barvy. Jsou zde vysvětleny fenomény dětské kresby, s nimiž se často setkáváme. Podrobněji se zabývám symbolikou kresby právě u zvolených témat.
2.1 Vývoj a charakteristika dětského výtvarného projevu dětí mladšího školního věku
Cyril Burt (1932) popsal následující stadia dětské kresby:
Čmáranice – věk 2 až 5 let:
a) nezáměrné, náhodné čmárání, čistě svalové pohyby ramena, obvykle zprava doleva b) záměrné čmárání – někdy je dítě i pojmenuje
c) napodobované čmárání – pohyby celé paže jsou vystřídány pohyby zápěstí, později prstů, snaha napodobit dospělého
d) lokalizované čmárání, snaha o znázornění vyznačených částí objektu.
Linie – kolem 4 roku se rozvíjí zraková kontrola, děti kreslí první tvary – kruhy a hlavonožce
Popisný symbolismus – 5až 6 let, první postava jako schéma
Popisný realismus – 7 až 8 let, kresby jsou spíše logické než vizuální (dítě kreslí to, co o předmětu ví, a ne to, jak jej vidí), absence perspektivy, transparentnost, objevuje se profil.
Vizuální realismus – 9 až 10 let, od kreslení zpaměti ke kreslení podle předlohy, pokus
19 o znázornění perspektivy, prolínání, stínování
Potlačení – 11 až 14 let, rozčarování, větší důraz na verbální projev ztráta odvahy.
Umělecké oživení – od 15 let.11
2.2 Specifické fenomény dětské kresby
Dětská kresba v předškolním i mladším školním věku má svá charakteristická specifika. Učitel, ale také rodič se s nimi setkává velice často, aniž by jim věnoval pozornost. Právě proto je tato kapitola psaná jako nepostradatelná součást vývoje dětské kresby. Hrubou charakteristiku těchto znaků by určitě měl znát nejenom učitel.
Autorem, který se specifickými znaky dětské kresby zabýval, byl již několikrát zmiňovaný J. Uždil. V několika svých knihách je srozumitelně vysvětluje, právě proto se na něj při jejich popisu odkazuji.
2.2.1 Profil
Vývoj tohoto jevu je zajímavý a stále se nad jeho vysvětlením vedou diskuse.
Jedno z možných vysvětlení, proč zobrazení postavy z profilu může děti lákat je, jak píše ve své knize Výtvarný projev a výchova J. Uždil, že jim pomáhá usnadňovat tvorbu pohybového schématu.
Za první profily lze považovat figury, jež jsou sice „en face“, ale situace naznačuje, že jsou chápány z profilu. Setkat se můžeme také s tzv. smíšeným profilem, kdy kresba obsahuje dva pohledy současně. Profil se může stát pomocníkem v rozpoznání laterality dítěte. U praváka vidíme často kreslit profily doleva, kdežto levák je kreslí doprava.
Profil se neobjeví v období hlavonožců, je ale charakteristický pro období
11 Šicková-Fabrici, J.: Základy arteterapie. Praha. Portál 2000.
20
schematické, kdy mají děti potřebu zdůraznit vzájemné vztahy osob a jejich pohyb.
Kresbu profilu nereprodukuje dítě na základě zrakových vzpomínek. Zpočátku je taková kresba pro dítě těžká.
2.2.2 Sklápění
Sklápěním se myslí plošné uspořádání prostoru. Název má vystihnout náš dojem při pohledu na kresbu, na ní je to, co se plně uplatní v půdorysném pohledu „viděno“ v plném nadhledu, zatímco věci, které stojí kolmo k této rozlehlé základně, jsou jakoby sklopeny do půdorysu podél osy. Je to názorný způsob zobrazení. Při něm nezůstane nic utajeno a všechny předměty se dají nakreslit tak, aby se rozvinul jejich charakteristický obrys.
2.2.3 Výtvarné vyprávění
Dítě někdy ve své kresbě považuje za nutné zobrazit několik okamžiků, v nichž děj probíhá, najednou. Dospělým stačí jen jedna situace nebo jeden symbol, který je pro ně srozumitelný, dětem však chybí další pro ně významné části – symboly, nebo situace. Takovémuto zobrazení říkáme „výtvarné vyprávění.“ Neexistuje bohužel žádné pravidlo, jak takový obrázek číst. Někdy jsou obrázky členěny tak nesrozumitelně, že ani dospělý se v nich nezorientuje. To však neznamená, že nejsou cenné. Hodnotu má již to, že se v kresbě odráží prožitek dítěte z vyprávěného děje.
21
pravém úhlu. Pravý úhel je strukturálně nejjednodušším úhlem, pro oko zároveň nejlépe postřehnutelným. Odpovídá i lidské kinestetické zkušenosti dané vzpřímenou postavou oproti horizontální zemi.“
2.2.5 Grafoismus
U dětí se „silným“ rukopisem se můžeme setkat s tzv. grafoismem, což znamená naklápění kresby ve směru písma. S grafoismem souvisí také „zakulacování“ ostrých a pravých úhlů.
2.2.6 Obrácená perspektiva
Na tzv. obrácené perspektivě můžeme vidět odlišnou logiku dětí a dospělých.
Figury nebo věci zobrazené vzadu jsou nápadně větší než vpředu. To ovšem odporuje naší zrakové zkušenosti, díky které víme, že je to přesně naopak. Podle J. Uždila:
„Příklad obrácené perspektivy je tedy jedním z dalších dokladů nekonvečního pojetí prostoru u dětí a svědčí o nadvládě osobního já jako pořádajícího principu.“
2.2.7 Automatismus
Je to tendence k opakování jednoduchých a osvojených tvarů. V dětských kresbách se s automatismem potkáváme velmi často. Jsou to čárky znamenající trávu, vlasy, knoflíky na kabátě apod. Pokud však dítě uplatňuje toto opakování a osvojování tvarů nad míru, může poškodit základní věcný ráz jeho kreseb.
22 2.2.8 Překrývání tvarů
Pokud dítě tvary překrývá, dospělo už ve své prezentaci prostoru daleko.
Tento prvek je podle několika autorů charakteristický až v období kresebného realismu.
S tímto prvkem souvisí také již zmiňovaný znak pars – část zastupující celek, kdy již dítě předměty své kresby nedeformuje.
2.2.9 Kreativita
Lexikon základních pojmů psychologie definuje kreativitu, jako „schopnost tvůrčích výkonů, odhalení nových vztahů, neobvyklých nápadů a uměleckého ztvárnění.“ Kreativita nebo-li tvořivost, je vlastně nový způsob uchopení ve vztahu k normě. Já ve svém pojetí chápu kreativitu v kresbě jako její nezvyklé zpracování.
Mezi další výtvarné zákonitosti a principy lze zařadit také nepravý ornament, rytmus, opakování a symetrie. Nemusí ústit vždy ve výzdobu, ale jsou především pozitivním základem kompozičních schopností v členění plochy a formální jednoty celého výtvoru.12
2.2.10 Transparentnost
Transparentnost spočívá v tom, že je vidět vnitřek vyobrazeného objektu, ačkoliv na obrázku by se měl vyskytovat pouze vnějšek. Například kresba domu, jehož neviditelnými zdmi lze pozorovat, co se uvnitř děje, nebo nohy nakreslené tak, že jsou vidět skrz šaty postav. Transparentnost je normální u dětí do 7 až 9 let.
12 Uždil, J.: Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Praha, Portál 2002.
23
Přetrvává-li transparentnost na kresbách dětí po 10. roku věku, lze uvažovat o retardaci duševního vývoje nebo lze uvažovat o poruchách afektivity a senzibility.13