8. Praktická část
8.4 Ukázky zvláštností kreseb
Ondra – Má rodina
Obrázek osmiletého chlapce představuje „jeho rodinu“. Je to funkční rodina. Velikost postav odpovídá, jsou různě velké a harmonické. Výška rodičů i sourozenců je odstupňována dle skutečnosti. Kresba vyjadřuje stabilitu (chodidla), soudržnost a lásku (matka a otec se drží za ruce).
Simonka – Maminka
Kresba mentálně postižené Simonky zachycuje maminku. Grafický projev nedosahuje úrovně sedmiletého dítěte, ale působí harmonicky.
Míša – To jsem já
V kresbě se objevují disproporce postavy, které jsou typické pro dítě s poruchou pohybové soustavy. Míša (8. let) má velké obtíže s hrubou i jemnou motorikou, které se vlivem nadváhy ještě zdůrazňují. Pro organicitu je charakteristické střídání barev a netypičnost.
David – Můj dům
Kresba domu bez přístupové cesty a dveří je častým znakem dětí vychovávaných v sociálních zařízeních.
59
60
61
62
63
64 Kasuistiky
8.4.1 Adélka – Má rodina
Postavy, které mají znázorňovat ji samotnou, jsou opravdu věrohodnou kopií Adélky – vytáhlost, útlost až průhlednost vyzařuje přímo z kresby. Umístění, jemné tahy i celkový dojem působí nejistě až úzkostně.
Adélka v rozličném časovém období maluje stejné typy obrázků, které znázorňují její rodinu – sebe, maminku a své dvě sestry. Otec na obrázcích chybí.
Adélka se s ním stýká zřídka a zřejmě k němu nemá vytvořený žádný citový vztah. Na obrázcích chybí evidentně „mužský prvek“, vše působí až moc sladce. Porušené psychosociální vztahy jsou vidět na krátkých pažích, Adélka také často nestojí nohama na zemi, což může vyjadřovat její vyšší aspirace, které jí nejsou umožněny. Dříve měla Adélka nápadné problémy především v oblasti socializace, bývala úzkostná až se známkami neurotismu, dnes se již dobře zapojuje do kolektivu. Také se projevovala velká fixace na matku a nesamostatnost v praktickém životě. Adélka zůstává nadále nenápadná, ale snaživá a nekonfliktní dívka. Přestože zůstává stále obklopena péčí okolí, není již tak zatěžována přílišnou pozorností.
Dům Adélky působí prostorně a přívětivě, což umocňuje smějící se sluníčko v pravém horním rohu. Nezvyklá jsou na první pohled poměrně velká okna, jakoby otevřená ostatním lidem, na druhou stranu kontaktu s okolím zabraňuje nepřiměřeně velký plot. Proto jsem se Adélky ptala, kde je ona sama. Odpověděla: „hraji si na zahradě s maminkou.“ „Je tam ještě někdo jiný?“ „Je tam také babička a sestry.“ „Jak se tam cítíš?“ Adéla odpovídá, že je spokojená a cítí vřelost a lásku.
Zajímavé je, že by Adélka toužila podívat se „ven za plot“, ale matčiny zbytečné obavy
65
a přílišná péče v ní vyvolávají zbytečnou úzkost. Adélka díky tomuto rozhovoru už ví, že maminka jí má ráda a má strach jako všichni rodiče, ale přesto nemusí mít obavy ona sama a má si více důvěřovat.
66
67
68
69 Marek – To jsem já
Tato postava znázorňující chlapce nás zaujme na první pohled svoji netradičností. Navenek evokuje spokojenost (úsměv), ale nese sebou spoustu negativních poznání. Postava je charakteristická krátkými pažemi ve tvaru křídel, takto zakončené končetiny mohou symbolizovat určitou patologii.
Mohou vyjadřovat touhu po objetí, až volání o pomoc. Postava nese i další prvky nezralosti (chybějící krk). V dalších obrázcích se nezralost projevuje zejména nepoměrem přírody, obrázky postrádají smysl pro realitu. Citové problémy zachycuje také kresba domu, chybí dveře a přístupová cesta, dům nemá komín. Kresby jsou spíše strohé a jednoduché. Časté je používání modré barvy. Používání barev při kresbě postavy je zvláštní, příliš velká hlava v nepoměru s tělem je zvýrazněna sytou téměř oranžovou barvou, což by mohlo vyjadřovat somatické problémy, ačkoliv o žádných zdravotních problémech nevím.
Chlapec žije se svými prarodiči, kteří jsou velmi dobře finančně zajištěni. Po této stránce Marek rozhodně nestrádá, spíše naopak. Marek se stýká s otcem pravidelně.
Má ještě dceru z jiného manželství a v současné době žije s velmi mladou partnerkou.
Matka Marka se ho zřekla, pravděpodobně velmi brzy, odhaduji tak do věku tří let,
Marek prokazoval při našem rozhovoru trému obdobným způsobem, jako když
70
je zkoušený. Snažila jsem se Marka motivovat tak, že se mi moc líbí jeho obrázky a zaujaly mě činnosti, které na obrázcích nakreslil. Na otázku: „Jezdíš rád na koni?“
„Pouštíš rád draka?“ Marek odpovídal: „Na koni jsem ještě nejel, jen se chodím dívat.“
„Draka pouštím s tátou a babičkou na kopci za barákem, baví mě to.“ „Chtěl bys zkusit jet na koni?“ „Ano, ale mám strach.“ Já na to odpovídám, že strach a tréma je také důležitá, ale pokud se strachu zbavíme, budeme mít radost. Marek nemá moc příležitostí dělat některé činnosti samostatně, což právě vede ke zbytečné obavě a nejistotě. Chybí mu sebedůvěra, kterou je potřeba posilovat. Ve škole je řešením například to, že ho před některé úkoly postavím čelem a nechávám ho, aby si poradil. Připomínám, že pokud se něco nepovede, nic se neděje. Důležitější je, že se snaží překonávat sám sebe. Vždy ho pochválím. Náš rozhovor se ubírá najednou zcela jiným směrem. Počáteční uzavřenost je pryč. „Máš doma pocit bezpečí?“ „Doma jsem rád.“ „Co máš ve svém pokojíčku?“
„Mám dva pokojíčky s hračkami.“ Tvůj domeček se mi zdá prázdný.“ „Pokojíky jsou vevnitř i ostatní.“ „Kdo ostatní?“ „Babička a děda. Táta je v práci. Máme také zvířátka, některá jsou venku, ale ty jsem nenamaloval.“ Tady se vracím ke kasuistice Adélky, která ztrácí jistotu stejně jako Marek, pokud není obklopena známým prostředím.
71
72
73
74
75 Filip – Můj dům
Filip je chlapec se specifickou poruchou učení těžšího typu, zahrnuje dyslexii, dysortografii, dysgrafii. Školní úspěšnost ovlivňuje také inteligence v pásmu podprůměru a velké obtíže s pozorností. Jeho kresby vyjadřují neklid a úzkost s možnými rysy autismu. Používání fialové a černé barvy naznačují obtíže s adaptací až depresivní myšlení. V kresbách se objevuje časté gumování. Kresba jako celek nevyznačuje jasný záměr, Filip se zaměřuje především na detaily. V kresbách se objevuje dvakrát stejný motiv a to lyžování. Filip na lyžích ve skutečnosti nejezdí a volný čas využívá spíše bezcílným touláním se. Ve výuce se projevuje jako zmatený a pokyny učitele jsou pro něj často nesrozumitelné.
S Filipem jsem zavedla rozhovor nad jedním z jeho obrázků při hodině reedukace specifických poruch učení, aby došlo ke zvolnění napětí, které Filipa celou dobu provázelo. Filip byl zpočátku roztržitý, ale v průběhu rozhovoru se zdál být klidnější. Ptala jsem se, zda bydlí v tom domě na obrázku a kdo je doma. Kde na obrázku by byl nejraději a kde by nechtěl být. Jak se cítí a jestli ho něco trápí. Pozvolna jsme se dostávaly k jeho znepokojivým emocím jako je nejistota, zklamání, bezmocnost.
Filip znázornil na obrázku svůj dům a uvádí, že jsou všichni členové rodiny doma. Nejraději je venku a ve společnosti kamarádů, kde se cítí být uznávaný. Často pak napodobuje negativní chování některých starších chlapců. Potřebuje nějaké naplnění, které se mu nedostává. Ve škole nesplnil daná očekávání a velmi tím trpí. Cítí také bezmoc a vztek. „Rád by zažil něco neobvyklého a zajímavého.“ (lyžování na obrázcích).
Naše povídání jsme postupně ukončily tak, že každý živý tvor má občas nějaké trápení a má obdobné pocity, jako mívá v tuto chvíli on. Přestože mu věci nejdou tak, jak se od něj očekává, je jedinečný. Několikrát jsme společně vyslovili: „Mám se rád a potká mně spoustu pěkných zážitků.“
76
77
78
79
80
81
82
83
84
85 8.4.2 Jára – Můj dům
Jára se řadí ve škole mezi nepříliš úspěšné žáky. Domácí přípravě není věnována příliš velká pozornost, proto Jára opakuje 1. ročník. Pochází ze sociálně slabé rodiny.
Jára má čtyři sourozence, ale přesto se často cítí být osamělý. Kresby Járy jsou na první pohled něčím odlišné. Postavám chybí krk a působí jednoduše až zanedbaně, mají krátké paže a chybí jim některé důležité části. To vše je spojeno s nezralostí, impulzivitou a slabou vnitřní kontrolou. Kompozice barev napovídá, že není vše v pořádku. Používání fialové a černé barvy může značit sociální deprivaci. U kresby stromu je naznačena ostrými hranami určitá agrese. V centru kresby zpravidla nic není, protože Jára patrně nemá žádný opěrný bod. Zvláštní je i kresba domu, který je poměrně netypický, i když napodobuje dům, ve kterém Jára bydlí. Zaplňuje celou plochu papíru, jako by toužil vyplnit celý prostor. Stereotypnost se objevuje u oken. Dům má jen velmi malé dveře a další symboly jako je komín, střecha a přístupová cesta chybí.
Járovi jsem kladla také řadu otázek týkající se jeho obrázků a snažila se proniknout k jeho nepřístupným emocím. Kdo je na obrázku? Kde jsou rodiče? Je rád sám? Chodíš rád do lesa? Na následujícím obrázku Jára vidí dva sourozence a psa. Pes Brok není jejich pes, ale často s nimi tráví čas. Dále uvádí, táta je doma, máma je v práci. Jára je rád sám, vystačí si se zajímavou hračkou či prací. Do lesa se nebojí, občas chodí s otcem na ryby. Na otázku: „Chceš, aby ti rodiče věnovali více času a pozornosti?“
Odpovídá: „ Asi jo“. „Jsi často osamělý a smutný?“ „Jo“. Jára je zatvrzelý, protože si myslí, že si nezaslouží žádnou pozornost. Rozhovor ukončíme. „Nemusíš být smutný, můžeš si povídat i s ostatními, kteří mohou být také osamělí, nebo se mnou. „Nakreslil jsi pěkný obrázek. I když se ti nedaří některé věci, jsi šikovný a hodný chlapec.“
86
87
88
89
90
91 Kresba 5
92 Martin – To jsem já
Martin je bystrý a inteligentní chlapec pocházející z úplné rodiny. Rodiče se Martinovi velmi věnují. Maminka Martinův temperament obtížně zvládá, otec se snaží Martinovi nabídnout co největší vyžití (kroužky, výlety, akce). Od minulého roku do jejich rodiny přibyla sestřička, a tak se Martin možná cítí být její přítomností odsunutý stranou.
Jeho kresby jsou na první pohled plné barev, jasné a zobrazují představivost a fantazii. Značí teplost, jistotu a radost, která u předcházejících kreseb chyběla, přesto mohou svědčit o problému, který Martina provází. A to je dominantnost spočívající v nerespektování autority, ostatních vrstevníků až netaktnost a sobeckost. Toto vše mu stěžuje zapojení se do kolektivu a způsobuje především konflikty se spolužáky. Rodiče se snaží situaci řešit, ale jsou často bezradní. Martin je velice soutěživý a obtížně spolupracuje s ostatními, a to se promítá také do výuky.
V současné době je vidět určitá vyzrálost oproti kresbám v předcházejících ročnících (nepoměr přírody, kresba květin a stromu ve stejné velikosti jako postavy apod.), ale jednoznačně Martin sám sebe vidí, jako důležitou součást kresby. Jeho ambice se zdají být větší, než by se u dítěte očekávalo. U kresby kola se jeho postava tlačí až k úrovni nebe, jakoby chtěl dál „růst“ bez omezení. Při porovnávání obou domů docházím k zjištění, že se Martin snaží oproti předcházející kresbě, přiblížit realitě.
Mění se barvy, vykresluje jednotlivé detaily a snaží se přiblížit skutečnosti.
Jelikož je Martin hovorný, nestyděl se odpovídat na mé otázky a naopak je rozváděl. „Jezdíš rád na kole?“ „Kam se jedeš podívat?“ „Jsi rád sám?“ „Jak se cítíš doma s rodinou?“ „Přemýšlíš o ostatních?“ (mamince, kamarádech…) Myslíš, že je může něco trápit?“ Martin odpovídal dost překotně, těšil ho můj zájem a prostor, který měl sám pro sebe. Na kole jezdí s oblibou, nejčastěji po zahradě, ale také často jezdí s tátou na výlety. Martin by rád trávil více času s vrstevníky, ale pro svoji komplikovanou povahu se často setkává s nezájmem. Doma s rodinou se cítí dobře.
93
Často prý zlobí, hlavně maminku. O ostatních moc nepřemýšlí. Trápí se hlavně svými pocity a emocemi. Pokračujeme v rozhovoru. „Co se ti nelíbí u spolužáků?“ Martin odpovídá: „Nemám rád, když mě provokují.“ „Co při tom cítíš?“ „Asi vztek, chtěl bych je zbít.“ „Co nemáš rád?“ „Když prohrávám, nebo se mi něco nedaří.“ „Chováš se vždy podle pravidel?“ „Někdy moc ne.“ Martin je v některých situacích zbytečně popudlivý a jeho reakce jsou nepřiměřené. Rozhovor pomalu ukončujeme. Martin si dal předsevzetí, že se pokusí respektovat ostatní. Zároveň si několikrát zopakoval větu: „Mám rád ostatní a ostatní mají rádi mě“.
94
95
96
97
98
99
Diskuse
Cílem mého výzkumu nebylo stanovit hypotézy, ale poukázat na široké spektrum pohledů při rozboru dětské kresby a poukázat také na terapeutické možnosti, které kresba přináší.
Výzkumné pole bylo velmi malé, pro můj výzkum však dostačující. Zaměřila jsem se na kvalitativní přístup u vybraných dětí mladšího školního věku. Děti dochází na malotřídní školu v obci Bílý Potok, kde také vyučuji. Vybraní žáci ve věku sedmi až devíti let kreslily své výtvory na daná témata – Moje rodina, Strom, Dům. Na základě jejich kreseb byl s každým jednotlivcem veden fenomenologický dialog, který měl napomoci pojmenovat některé znepokojivé emoce těchto dětí.
Přes psychologický pohled jsem se snažila výzkum posunout dál pomocí fenomenologického přístupu. Při interpretaci jsem využívala informací, které jsem získala studiem materiálů pro tuto diplomovou práci a pomocí fenomenologického dialogu jsem se snažila potvrdit sebehodnotu dítěte. Pro moji praxi je podstatné znát souvislosti dětského výtvarného projevu a mentální i duševní úroveň žáků. Zároveň bych nechtěla, aby se dětská kresba stala pouze nepodstatnou součástí dětské hry či předmětem výtvarné výchovy, ale také terapeutickým prostředkem prohlubující sebepojetí. Hlavním přínosem může být také ukázka práce s dítětem a jeho výtvarným artefaktem. Přitom jsem poukázala na některé znepokojivé emoce dětí, které je provází.
Velice často se objevuje nejistota, strach či úzkost, osamělost, bezmocnost a vztek. Děti zažívají stejné pocity jako dospělí, proto potřebují své emoce pojmenovat a podpořit své sebevědomí.
100
9. Závěr
Tato diplomová práce mi poskytla příležitost proniknout do dětského světa a pochopit mnohé souvislosti mezi kresbou, chováním a prožíváním dítěte.
Poznala jsem, že interpretace dětské kresby není věcí samozřejmou a jednoduchou. Přesto ji považuji za velmi přínosnou a to nejen pro odborníky z oblasti psychologie, ale také pro pedagogy. Jednou z možností jak interpretovat kresby dětí, je nezaměřovat se jen na psychometrické a psychologické hledisko, ale dívat se na kresbu z fenomenologického pohledu, který umožňuje lepší uchopení prožitků a pojmenování negativních i pozitivních emocí.
Během svého výzkumu jsem zaznamenala především měnící se úroveň, styl a způsob kresby vlivem přirozeného vývoje, ale také vlivem dalších okolností, např.
změny v sociálních rolích, vliv rodinného prostředí a školy apod.
Všichni víme, že pro správný rozvoj sebedůvěry je důležitá láskyplná výchova a pocit bezpečí od raného dětství. Právě odraz rodinného zázemí je nejčastěji poznat v dětských kresbách. Setkala jsem se ale také s dětmi, kterým „přílišná láska“
neumožňovala dále se rozlétnout, či nestanovila určité mantinely, které se nepřekračují.
Mnohé znalosti v této problematice by tak mohly pomoci nejen v hodinách výtvarné výchovy, ale také rodičům dětí.
Přestože je tato diplomová práce zaměřena na projektivní hledisko a je do značné míry subjektivní, ráda bych navázala na další zkoumání, které by pomáhalo dětem nacházet v jejich emočním prožívání pomoc.
101
10. Seznam literatury
Davido, R.: Kresba jako nástroj poznání dítěte. Praha, Portál 2001.
ISBN 80–7178-449–4
Campbellová, J.: Techniky arteterapie ve výchově, sociální práci a klinické praxi.
Praha, Portál 1998. ISBN 80–7178-428
Kern, H., a kol.: Přehled psychologie. Praha, Portál 2006. ISBN 80–7367-121–2
Komenský, J. A.: Informatorium školy mateřské. Praha, KALICH 1992 ISBN 80–7169-168 – 2
Kucharská, A.: Výtvarné projevy dětí 1,2. Informatorium 3-8. roč. VII, 2000, č. 8, s.6-8
Kucharská, A.: Pedagogicko-psychologická diagnostika (5), Informatorium 3-8. VI, 1999, č. 8, s.6-7
Linaj, E.: Studijní texty z didaktiky a teorie výtvarné výchovy.
Novák, T.: Co dítě sděluje, když nakreslí svou rodinu – příručka. Olomouc, Rubico 2004. ISBN 80–7346-037–8
Pleskotová, P.: Svět barev. Praha, Albatros 1987.
102
Svoboda, M., a kol.: Psychodiagnostika dětí a dospívajících. Praha, Portál 2001. ISBN 80–7178-545–8
Šicková – Fabrici, J.: Základy arteterapie. Praha, Portál 2002.
ISBN 80–7178-616–0
Šturma J., Vágnerová M.: Kresba postavy – příručka. Bratislava, Psychodiagnostické a didaktické testy N. P.
Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie – vývojová psychologie-skripta. TU Liberec, PF 2001.
Švingalová, D.: Kapitoly z psychologie – psychologická propedeutika – skripta. TU Liberec, PF 1998.
Švingalová, D.: Průvodce studenta kasuistika jako závěrečná práce. TU Liberec, PF 2001.
Vágnerová, M.: Komplexní problematika školního neúspěchu-skripta. TU Liberec, PF 1996.
Uždil, J.: Čáry, klikyháky, paňáci a auta. Praha, Portál 2002.
ISBN 80-7178–599-7
Uždil, J., Šašinková, E.: Výtvarná výchova v předškolním věku. Praha, SPN 1980.
103
Závora, J., Nišponská, M.: Fenomenologická reflexe výtvarného projevu jedince se systematickým přesahem, pro pedagogy. 2007
INTERNETOVÉ ODKAZY:
http://www.kpg.zcu.cz/capv/HTML/67/default.htm
http://encyklopedie.seznam.cz/heslo/41457-fenomenologicka-psychologie
http://www.stripky.cz/nemoci/psychologie/stres_dite.html
http://lide.uhk.cz/pdf/ucitel/pshypil1/DVP.htm
104
11. Slovníček odborných výrazů
Artefiletika -
pojetí výtvarné výchovy zaměřené na paralelní rozvoj intelektuálních a emocionálních dispozic žáků, výtvarný projev poskytuje žákům příležitost k vyjádření jejich osobních zkušeností, koncepce J. Slavíček
Arteterapie -
léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů
Diferenciace -
přechod od obecného ke zvláštnímu, od globálnějšího ke speciálnějšímu
Dvojdimenzionální - dvojrozměrný
Enuréza -
bezděčné pomočování ve dne nebo v noci, které vzhledem k věku není normální a nemá organické příčiny
Fenomén -
jev postihovaný našimi smysly a daný naší zkušeností
105 Fenomenologie-
idealistický psychologický směr inspirovaný filozofickým rámcem fenomenologie
Gestaltpsychologie -
psychologická škola navrhující chápat jevy v jejich celistvosti, bez oddělování prvků z celku, v němž jsou začleněny a mimo nějž nic neznamenají
Grafomotorika -
psychomotorické činnosti, které jedinec vykonává při psaní a kreslení
Identifikace -
nevědomý psychologický mechanismus, jímž jedinec řídí své chování tak, aby se podobal jiné podobě
Inteligenční kvocient -
číselné vyjádření úrovně inteligence, je určován srovnáním výkonu jedince s věkovou normou, tj. průměrným výkonem dětí stejného věku
Interpretace -
výklad, vysvětlení, vytváření závěrů ze získaných diagnostických údajů
Kreativita -
schopnost tvořit, která existuje v potencionálním stavu u každého jedince a v každém věku
106 Lateralita -
funkční převaha jedné strany lidského těla nad druhou, projevuje se např. v přednostním užívání jedné končetiny k provádění úkonů vyžadující určitou přesnost
Mentální retardace -
trvalé snížení rozumových schopností, způsobené neodstranitelnou nedostatečností nebo poškozením mozku, dělí se podle stupně postižení
Neuróza -
duševní nemoc související se situací, kterou člověk prožívá jako stresující, společným znakem neuróz je vysoká míra úzkosti
Psychoanalýza -
hotová myšlenka nezaložená na přesných údajích
Symbol -
substituční prvek významně bohatý a určitým způsobem vyjadřuje samu podstatu myšlenky nebo věci, které představuje
107 Profil-
pohled ze strany
Tělesné schéma -
bezprostřední povědomí o těle pojímaném jako celek