Vitráže na Frýdlantsku stály dosud ve většině případů mimo hlavní zájem uměleckých soupisů kulturních památek sakrálního či profánního původu. Při jejich zaznamenávání do kronik byly považovány za důležité jiné objekty, kupříkladu zvony, oltáře, lustry atd. Proto o vitrážích máme velice málo písemných záznamů. Pokud však došlo k jejich zaznamenání, omezili se zapisovatelé většinou pouze na časový úsek, kdy byly vyrobeny či darovány, eventuálně osazeny.
Nemalou pomoc mohou poskytnout také restaurátorské zprávy. Zde nacházíme především popis technického stavu a informace, které části bylo potřeba opravit, popř. jaká byla cena opravy a kdo ji financoval.
Seznam použitých pramenů a literatury je uveden na konci bakalářské práce.
2. 1. Kritika pramenů
2. 1. 1. Hmotné prameny
Hmotné prameny jsou nejdůležitější částí bakalářské práce. Každé vitrážové okno bylo nutno osobně digitálně vyfotografovat vcelku i v detailech, změřit a podrobně popsat v přiloženém katalogu. Zaměřil jsem se především na ikonografický rozbor. Dále na jméno dárce a název firmy, které bývá občas zapsáno na samotné vitráži (nejčastěji v její dolní části). Často se ale donátora nebo autora nepodařilo dohledat vůbec.
Jména mohou být poškozená nebo neúplná. Většina jich je v německém jazyce, neboť v tomto regionu byla až do konce 2. světové války němčina nejčastějším jazykem. To se také mnoha vitrážím stalo osudným především po roce 1945. V této době zde převládaly protiněmecké nálady a co bylo jakkoli spojeno s Německem nebo němčinou, bývalo poničeno. To se týká i vitráží.
A pokud toto období dokázaly překlenout bez poškození, pak nemalou část poničili vandalové po roce 1989.
Snažil jsem se o co nejpřesnější transliteraci nápisů na vitrážích. Všechna jména, názvy i zkratky jsou transliterovány přesně, včetně chyb a výpustek, které se v originále vyskytly z různých důvodů. Buď je nemožné nápis přečíst, protože kvůli poničení chybí, nebo barva nápisu vybledla tak výrazně, že písmena nelze správně určit. Možná je i chyba autora vitráže, stejně tak jako chyba u restaurátora při špatném přečtení.
I nadále hrozí odloupávání nátěrů na sklech nebo jejich postupné vyblednutí. Proto je
možné, že bez restaurování vitráží v dalších letech zmizí i ty nápisy, které se mi ještě podařilo zachytit. Musím zde uvést, že barvy, které v katalogu určuji, popisuji podle jejich aktuálního stavu.
Je možné, že světle červená byla dříve rudá, ovšem nynější stav je změněn různými okolnostmi.
Také sklo má určité chemické a fyzikální vlastnosti, proto je jasné, že to, co vidíme nyní, neodpovídá stavu v době výroby. Sklo působením gravitace velice zjednodušeně řečeno „stéká“.
To znamená, že za několik desítek let je spodní část vrstvy vitráže pozoruhodně širší než její vrchní část, která je mnohem křehčí a náchylnější k prasknutí či rozbití.
2. 1. 2. Písemné prameny
V tomto případě bylo nutno zacílit nejprve na farní a obecní kroniky, inventáře majetku far a měst. Pokud bylo možné vitráže dohledat (což se stalo), pak jsem se zaměřil na jejich základní popis, na výrobu, donátora, důvod zhotovení a především jejich cenu, jestliže však tyto údaje kronikář vůbec uvedl.
Nevýhodou těchto pramenů je jejich stručnost. Málokdy se zmiňují např. o souvislosti, proč je světci či světici vitráž zasvěcena. Nebo zdali byla vitráž vyráběna podle určité předlohy.
Je dobré nepovažovat kroniky za zcela nepochybně věrohodné zdroje. I pramen může být nepřesný, chybovat je lidské. Na konkrétním příkladu farní kroniky z Raspenavy lze ukázat, jak se liší skutečnost a její záznam ve farářově podání.
U profánních budov je hledání záznamů ještě těžší. Zřídkakdy je možné nalézt inventář se soupisem majetku či cokoliv podobné. A co se týče samotných archivů, pak i zde je hledání obtížné. Vitrážím je v rejstřících inventářů věnována minimální důležitost, takže prohledávání záznamů bylo velmi náročné.
Jistou pomoc poskytují restaurátorské zprávy o opravách sakrálních budov, ovšem podařilo se mi jich dohledat pouze malé množství. Navštívil jsem Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Liberci, kde jsem za pomoci pana Mgr. Antonína Rimka našel pouze tři novější restaurátorské zprávy: z Hejnic (Navštívení Panny Marie), z Frýdlantu (kostel Krista Spasitele) a Nového Města pod Smrkem (kostel sv. Kateřiny). Poté jsem osobně kontaktoval restaurátora Davida Rozkovce ze Železného Brodu, který mi poskytl ze svého soukromého archivu další dvě restaurátorské zprávy. Obě se týkaly opravy vitráží na frýdlantské radnici.
Pramen je to zajisté užitečný z hlediska technické dokumentace, ovšem chybí doložení některých tvrzení, např. ohledně určení autora. Někdy schází datace opravy. Restaurátorské zprávy nejsou stránkované, proto nelze odkazovat na přesné místo v textu. Restaurátor vesměs nezkoumá
písemné prameny z lokality, odkud vitráž pochází, a nezajímá se často ani o původního zhotovitele, vzory použitých námětů atp., protože to není hlavní náplní jeho práce.
V jabloneckém Státním okresním archivu jsem prohledal církevní fondy Pfarramtliche Nachrichten z let 1933 až 1938, dále měsíčník litoměřické diecéze Zdislava z let 1995 až 2008.
Našel jsem pouze zmínky o povodních ve Frýdlantu z padesátých let dvacátého století. Žádný výsledek neobsahovaly ani listy COMMUNIO Starokatolické církve.
Též jsem prohlédl Rejstřík jabloneckých firem 1900 až 1951 (fond MNV) a rejstřík obchodů, živností a průmyslu (fond MNV) s cílem dohledat informace o jabloneckém výrobci vitráží Kunstanstalt Fritz Lücke, který spolupracoval na výrobě ozdobných oken pro kostely v Raspenavě a Pertolticích. Opět bez pozitivního výsledku.
Snažil jsem se též kontaktovat archiv německé firmy Franz Mayer & Co. (Mayer &
Co. Of Munich), se sídlem v Mnichově, ovšem dostal jsem odpověď, že soukromý archiv ještě není digitalizován a mám tedy vyčkat. Do doby odevzdání této BP jsem žádnou další odpověď neobdržel.
2. 1. 3. Obrazové prameny
Většina dochovaných fotografií dokumentujících předešlý stav vitráží, pochází z Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště se sídlem v Liberci. Tyto obrazové prameny jsem chtěl použít k porovnání se současným stavem vitráží, ovšem většina dostupných fotografií je stará pouze několik let, takže výsledky komparace jsou nicotné.
Navštívil jsem též jablonecké Muzeum skla a bižuterie, kde jsem s knihovnicí Lucií Čejdíkovou prohledal ještě nesetříděný soubor fotografií od počátku 19. století. Záznamy o vitrážích bohužel neobsahoval.
Jediné pro mě relevantní obrazové prameny jsou vzácně dochované nákresy, resp. návrhy vitráží z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Raspenavě. Do roku 2010 byly uloženy na faře v Raspenavě. Jejich fotografie mi poskytl PhDr. Milan Svoboda, Ph.D.
Do budoucna by jako podklad pro další bádání mohly sloužit fotografie, kresby nebo pohlednice, pokud se coby obrazový pramen ještě najdou. I když jsou dobové fotografie vitráží na nich v malém rozlišení a černobílé, daly by se využít ke komparaci.
2. 2. Kritika literatury
Jedná se o stručnou knihu o 115 stranách. Podávané informace jsou pouze na dosti základní úrovni. Ludvík Losos zde nabízí spíše úvod pro badatele v oblasti vitráží. Předkládá základní technologie výroby a stručnou historii tohoto řemesla.
Dalším dílem, které jsem ke své bakalářské práci využil, je „Historie sklářské výroby vitráže; hra světla a barev v moderním interiéru“5, kde jsou detailně popsány moderní techniky výroby druhů vitráží. Tato monografie umožňuje získat alespoň základní představu o výrobě vitráží.
Jak Historie sklářské výroby v českých zemích od Olgy Drahotové, tak Kouzelné vitráže Vicki Payenové se věnují především technikám a typům výroby. Zaměřují se výhradně na praktické informace, což pro mou bakalářskou práci není podstatné. Informací typu ikonografického rozboru, finančního zázemí objednatele či ceny vitráží si nevšímají. Přitom tyto otázky jsem si musel položit kvůli zhotovení katalogu této bakalářské práce. Mou snahou bylo uceleně zaznamenat a popsat vitráže na Frýdlantsku, neboť taková odborná práce ještě neexistuje.
Poté jsem dohledal publikace zaměřené na obecné informace o zušlechťování skla, jako např. „Ars Vitraria“ v jabloneckém Státním okresním archivu. Devět svazků periodika se alespoň částečně věnuje historii sklářského průmyslu v regionu a ve střední Evropě. Ovšem konkrétní důvody vyobrazení, orientační ceny výroby ani nejznámější firmy zde nenacházíme.
________________________________________________________________________________
3 LOSOS, Ludvík: Vitráže, Praha 2006.
4 DRAHOTOVÁ, Olga a kol., Historie sklářské výroby v českých zemích. I. Od počátků do konce 19. století, Praha 2005, ISBN: 80-200-1287-7.
5 PAYNEOVÁ, Vicki: Kouzelné vitráže; hra světla a barev v moderním interiéru, Praha 2006, ISBN 80-249-0807-7.
Další publikace, které jsem pročetl, ale mému bádání nijak odborně nepomohly, byly
„Souvztažnosti: skleněná plastika a vitráže“6 od Jiřiny Medkové a kol., a „Zaniklé kostely Čech“7 od Michala Čechury. Poté jsem navštívil Severočeské muzeu v Liberci, kde jsem s pomocí Mgr.
Kašparové vyhledal pouze sekundární literaturu. Nově je vydaný „Verzeichnis der kunstgeschichtlichen und historischen Denkmale im Landkreis Friedland“, což je edičně zpracovaný rukopis soupisu památek Frýdlantska od K. F. Kühna8. Dále jsem prostudoval ročenky spolku pro místní vlastivědu „Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Isergaues“.
Problémem obou publikací je přílišná obecnost.
2. 2. 2. Regionální literatura
Jistou pomocí mému bádání byla též regionální literatura. Jelikož se záznamy věnovaly menšímu územnímu celku, mohly se zaměřit na větší detaily sepisovaného majetku, vybavení a výzdob interiéru.
Zde je základní monografií publikace Doc. PhDr. Rudolfa Anděla, CSc., a Mgr. Romana Karpaše a kol.: „Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor“9. Ta obsahuje nejvíce souhrnných informací o Frýdlantsku. Navíc se jedná o věrohodný zdroj. Bohužel o vitrážích se nezmiňuje.
Další publikace jsou sice zaměřené na menší územní celky, ale konkrétně vitrážím nebo třeba jen kostelům se věnují minimálně. Příkladem může být „Nové Město pod Smrkem“10 Václava Tímy. Informace o historii obce i kostela obsahuje, ovšem o vitrážích nic nepíše.
Nadprůměrným zdrojem je kniha „Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku“11 autorů Lucie Kracíkové a Vojtěcha Bellinga. Pojednává o vybraných kostelech na Frýdlantsku a snaží se jít do podrobností. Dovídáme se o historii kostela, prvních zmínkách o něm i o cenách za výrobu zvonů. Zmínky o vitrážích ovšem neobsahuje.
________________________________________________________________________________
6 MEDKOVÁ, Jiřina a kol.: Souvztažnosti: Skleněná plastika a vitráže, Dům umění města Brna, Brno 1992, ISBN:
9788070090459.
7 ČECHURA, Michal: Zaniklé kostely Čech, Libri, Praha 2012, ISBN 978-80-7277-507-1.
8 KÜHN, Friedrich Karl, editorka: UHLÍKOVÁ, Kristýna: Verzeichnis der Kunstgeschichtlichen und Historischen Denkmale im Landkreis Friedland, Fontes Historiae Artium, svazek XV, ARTEFACTUM, Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2013, ISBN 978-80-86890-59-3.
9 ANDĚL, Rudolf – KARPAŠ, Roman a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor, Nakladatelství 555, Liberec 2002, ISBN 80-86424-18-9.
10 TÍMA, Václav: Nové Město pod Smrkem, Nové Město pod Smrkem 2011, ISBN 80-902887-2-3.
11 KRACÍKOVÁ, Lucie–BELLING, Vojtěch: Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku, Unicornis, Praha 2003, ISBN: 80-86204-11-1.
Dobrým příkladem monografie o kostelních vitrážích je kniha „Vitraje chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Mostě“12 autorů Víta Honyse a Jiřího Bureše. Věcná, detailní kniha s přiloženými fotografiemi a popisy vitráží.
Velice užitečný je také text Jiřího Bureše věnující se sakrálním vitrážím Lounska. Vyšel v rámci sborníku z konference konané v Lounech 13. - 14. května 2010 pod názvem „POOHŘÍ.
Sídla – správa – společnost“13. Autor se detailně věnuje popisu jak významu a pojetí vitráží v regionu, tak i jejich kompozici a ikonografii. Nezapomíná ani na výrobce a donátory. Kostely jsou seřazeny do přehledné tabulky, kde je vyznačen počet vitráží a popř. i jejich zhotovitel, pokud je znám. Následuje několik detailních barevných fotografií s věcným popisem. Bohužel pro mě se věnuje jinému regionu.
________________________________________________________________________________
12 BUREŠ, Jiří – HONYS, Vít: Vitraje chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, Ústí na Labem 2010, ISBN 80-85036-42-8.
13 BUREŠ, Jiří: Sakrální vitráže Lounska, in: POOHŘÍ 1. Sídla – správa – společnost. sborník z konference konané . v Lounech 13. - 14. května 2010, Historie a současnost Poohří, Louny 2011, ISBN 978-80-905007-0-9, s. 157.