Poděkování Nejvíce bych chtě

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

Poděkování

Nejvíce bych chtěl poděkovat vedoucímu mé bakalářské práce, panu PhDr. Milanu Svobodovi, Ph.D., bez jehož vedení, rad, návrhů a celkové pomoci bych svou bakalářskou práci nikdy nedokončil.

Také bych rád vyjádřil dík zaměstnancům Státního okresního archivu v Liberci, kteří mi poskytli veškeré materiály. Dále panu faráři Vítu Audymu, jáhenu Petru Tarabovi, faráři Martinu Sajovi a panu Viktoru Kačánimu za cenné rady a zpřístupnění objektů s vitrážemi.

Poděkování patří také zaměstnancům Christian Weise Bibliothek Zittau, knihovnici Lucii Čejdíkové z jabloneckého Muzea skla a bižuterie, panu Mgr. Antonínu Rimkovi z Národního památkového ústavu – ú. o. p. v Liberci, a knihovnici Mgr. Anně Kašparové ze Severočeského muzea v Liberci za jejich ochotu a pomoc.

V neposlední řadě také děkuji kolegyni Ivě Krupauerové za poskytnutí rad a doporučení ohledně psaní bakalářské práce s tematikou vitráží.

Nakonec bych také rád poděkoval rodině a všem ostatním, kteří mi věnovali svůj volný čas.

Tomáš Cironis

(6)

RESUMÉ

Bakalářská práce je zaměřena na vitráže vyrobené pro budovy situované v Libereckém kraji, konkrétně ve frýdlantském regionu. Jedná se především o kostely a radnice, jmenovitě vitráže objektů v obcích: Andělka, Arnoltice, Bílý Potok, Bulovka u Frýdlantu, Černousy, Dětřichov, Dolní Oldříš u Frýdlantu, Frýdlant, Habartice, Hejnice, Horní Řasnice, Jindřichovice pod Smrkem, Krásný Les, Kunratice, Ludvíkov pod Smrkem, Mníšek, Nové město pod Smrkem, Pertoltice u Frýdlantu, Raspenava, Ves u Černous a Višňová.

V první části své práce se věnuji základnímu historickému vývoji výroby vitráží od jeho počátků až do současnosti, především v českých zemích. Stěžejní části práce jsou ovšem vitráže zhotovené pro frýdlantský výběžek. Využitím konkrétních vitráží se snažím definovat základní styly vyhotovení a výroby typické pro tento region.

Dále se zaměřuji na typologické rozdíly námětů zvlášť pro každou vitráž, jejich porovnání v profánních a sakrálních stavbách. V neposlední řadě se věnuji okruhu firem, které se zabývaly výrobou a osazením vitráží na Frýdlantsku.

Poslední část bakalářské práce obsahuje katalog s informacemi o historii výše zmíněných budov, detailním popisem jednotlivých vitráží, jejich ikonografickým rozborem a popisem současného stavu.

Klíčová slova: vitráž, výtvarné umění, řemesla, Frýdlantsko, kostel, kaple, zámek, radnice, figurální a ornamentální výzdoba

SUMMARY

This bachelor thesis focuses on stained glass made for buildings in the North Bohemia region, specifically in the Frýdlant region. We are talking mainly about churches and town halls in Andělka, Arnoltice, Bílý Potok, Bulovka u Frýdlantu, Černousy, Dětřichov, Dolní Oldříš u Frýdlantu, Frýdlant, Habartice, Hejnice, Horní Řasnice, Jindřichovice pod Smrkem, Krásný Les, Kunratice, Ludvíkov pod Smrkem, Mníšek, Nové město pod Smrkem, Pertoltice u Frýdlantu, Raspenava, Ves u Černous and Višňová.

In the first part of this bachelor thesis I summarise the progress of making stained glass from his beginning to present, especially in Bohemia region. Its centre of interest is stained glass

(7)

in Frýdlant region. Using describing these specific stained glass, the author tries to define the main principles that are generally applicable for all stained glass made for this region.

Further on, author describes the difference of the sacred and secular stained glass and compare them with stained glass from different time periods. Author also tries to find out the companies which were manufacturing stained glass for buildings in Frýdlant region.

In the last part of the bachelor thesis you will find a catalogue with a information and brief history of above named buildings and descriptions, iconographic analyses and pressent technical condition of the stained glass.

Key words: Stained Glass, Fine Arts, Crafts, Frýdlant Region, Church, Chapel, Castle, Town Hall, Figural and Ornamental Decoration

ZUSAMMENFASSUNG

Die Bachelorarbeit befasst sich mit den Glasmalereien, die für die Gebäude im Bezirke Liberec (Reichenberg) produziert wurden, konkret in der Region Frýdlant (Friedland). Es handelt sich um Kirchen und Rathäuser, namentlich die Glasmalereien der Objekte in den Gemeinden:

Andělka, Arnoltice, Bílý Potok, Bulovka, Černousy, Dětřichov, Dolní Oldříš, Frýdlant, Habartice, Hejnice, Horní Řasnice, Jindřichovice pod Smrkem, Krásný Les, Kunratice, Ludvíkov pod Smrkem, Mníšek, Nové město pod Smrkem, Pertoltice, Raspenava, Ves und Višňová.

Im ersten Teil meiner Arbeit widme ich mich der grundhistorischen Entwicklung der Produktion der Glasmalereien von Anfang bis Gegenwart, vor allem in den tschechischen Ländern. Der wesentliche Teil der Arbeit sind die Glasmalereien, die für die Region Frýdlant produziert wurden. Die Nutzung der konkreten Glasmalereien bemühe ich mich die Grundstile der Ausfertigung und Produktion typisch für diese Region zu definieren.

Weiter beschäftige ich mich mit den typologischen Unterschieden der Themen, die speziell für jede Glasmalerei sind und mit dem Vergleich in den profanen und sakralen Bauten. Nicht in der letzten Reihe widme ich mich dem Kreis der Firmen, die sich mit der Produktion und Verwendung der Glasmalerei in Frýdlant befassten.

Der letzte Teil der Bachelorarbeit enthält den Katalog mit Informationen über die Geschichte der oben erwähnten Gebäuden, mit der detailierten Beschreibung der einzelnen Glasmalereien, der ikonografischen Analyse der Glasmalerei und Beschreibung ihrer gegenwärtigen Zustand.

(8)

Stichwort: Glasmalerei, Kunst, Handwerk, Freidland region, Kirche, Kapelle, Schloss, Rathaus, figuralen und ornamentalen Dekoration

(9)

Obsah

1. Úvod ...10

2. Kritika použitých pramenů a literatury ...12

2. 1. Kritika pramenů ...12

2. 1. 1. Hmotné prameny ...12

2. 1. 2. Písemné prameny ...13

2. 1. 3. Obrazové prameny ...14

2. 2. Kritika literatury ...15

2. 2. 1. Odborná literatura ...15

2. 2. 2. Regionální literatura ...16

3. Výroba vitráží v českých zemích od počátků až po současnost ...18

3. 1. První zmínky ...18

3. 2. První vitráže na českém území...19

3. 3. Vývoj v 15. a 16. století...20

3. 4. Výroba skla po třicetileté válce ...21

3. 5. „Sklo pro všechny“ v období revolucí 19. století...22

3. 6. Moderní výroba...23

4. Frýdlantsko – úvod do historie z hlediska vládnoucích rodů ...24

5. Popis a analýza vitráží v lokalitách a objektech ...25

5. 1. Andělka, kostel svaté Anny ...25

5. 2. Arnoltice, kostel Nanebevzetí Panny Marie ...26

5. 3. Bílý Potok, kostel Nejsvětější Trojice ...29

5. 4. Bulovka u Frýdlantu, kostel svatého Archanděla Michaela ...32

5. 5. Černousy, kaple svatého Jana Nepomuckého ...37

5. 6. Dětřichov, kostel svaté Anny ...38

5. 7. Dolní Oldříš u Frýdlantu, kostel svatého Martina ...42

5. 8. Frýdlant, kostel Krista Spasitele ...43

5. 9. Frýdlant, kostel Nalezení svatého Kříže ...56

5. 10. Frýdlant – Větrov, kostel svaté Máří Magdalény ...61

5. 11. Frýdlant, hřbitovní kaple ...62

5. 12. Frýdlant, Městské muzeum – „Špitálek“ ...62

5. 13. Frýdlant – hrad, zámek a kaple ...64

5. 14. Frýdlant, radnice ...100

(10)

5. 15. Habartice, hřbitovní kaple Panny Marie ...110

5. 16. Hejnice, chrám Navštívení Panny Marie ...110

5. 17. Horní Řasnice, kostel Neposkvrněného početí Panny Marie ...113

5. 18. Jindřichovice pod Smrkem, kostel Nejsvětější Trojice ...117

5. 19. Krásný Les, kostel svaté Heleny ...122

5. 20. Kunratice, kostel Všech svatých ...124

5. 21. Ludvíkov pod Smrkem, kostel svatého Petra a Pavla ...124

5. 22. Mníšek, kostel svatého Mikuláše ...130

5. 23. Nové Město pod Smrkem, kostel Českobratrské církve evangelické ...135

5. 24. Nové Město pod Smrkem, kostel svaté Kateřiny ...135

5. 25. Pertoltice u Frýdlantu, kostel svatého Jošta ...147

5. 26. Raspenava, kostel Nanebevzetí Panny Marie ...149

5. 27. Ves u Černous, kostel svatého Vavřince ...161

5. 28. Višňová, kostel svatého Ducha ...168

6. Sonda – shody a rozdíly v tematickém ztvárnění nejčastěji použitého námětu svaté Anny učící Pannu Marii číst ...168

7. Závěr ...179

8. Slovníček pojmů ...181

9. Soupis použitých pramenů a literatury ...184

9. 1. Prameny ...184

9. 1. 1. Archivní prameny...184

9. 1. 2. Online dokumenty...185

9. 2. Použitá literatura ...186

9. 2. 1. Odborná literatura ...186

9. 2. 2. Regionální literatura ...187

10. Četnost figurálních motivů vitráží v lokalitách ...189

10. 1. Světci a světice...189

10. 1. 1. Grafické znázornění...191

10. 2. Smrtelníci ...192

10. 3. Figurální a ornamentální motivy...192

11. Tabulka počtu vitráží v jednotlivých obcích Frýdlantska ...193

12. Seznam vitráží na přiloženém CD ...195

(11)

1. Úvod

Tato bakalářská práce se zabývá vitrážemi a další okenní výzdobou v sakrálních a profánních budovách na Frýdlantsku a zaznamenává jejich vzhled do roku 2013 včetně. Většina mnou zkoumaných kostelů vznikla v dobách gotiky až secese. Největšího rozkvětu vitráže doznaly na konci 19. a počátku 20. století, kdy došlo k rychlému rozvoji tohoto řemesla.

Pozorujeme zde několik proměn vůči vitrážím ve středověku. Jedná se především o tematickou změnu, která je ovlivněna novým směrem a vývojem myšlení tehdejší společnosti.

Nemalý prostor zde dostal nově i donátor, popř. jeho rodina, nebo jeho náboženské přesvědčení.

Vedle tematického odklonu je tu ještě změna technologická, zapříčiněná vývojem řemesel a technik. Nejvíce se jednalo o způsob tavení použitého skla nebo jeho barevnou úpravu.

Svým vlastním směrem se odloučila tzv. „Tiffanyho technika výroby“. Zde se však nejedná o vitráž v pravém slova smyslu, i když je výsledek velice podobný.

Na základě studia konkrétních vitráží ve frýdlantském regionu a pramenech o nich jsem si za cíl své bakalářské práce vytkl jejich detailní popis a rozbor aktuálního stavu. Ve zkoumaném frýdlantském výběžku se nachází 18 obcí, z nichž většina disponuje kostelem, popř. jinou sakrální či profánní budovou obsahující vitráže.

Mezi navštívené objekty patří Andělka – kostel svaté Anny, Arnoltice – kostel Nanebevzetí Panny Marie, Bílý Potok – kostel Nejsvětější Trojice, Bulovka – kostel svatého Archanděla Michaela, Černousy – kaple Jana Nepomuckého, Dětřichov – kostel svaté Anny, Dolní Oldříš – kostel svatého Martina, Frýdlant – chrám Krista Spasitele, Frýdlant – kostel Nalezení svatého Kříže, Frýdlant - Větrov – chrám svaté Máří Magdalény, frýdlantský zámek a kaple, frýdlantská radnice, Habartice – hrobová kaple na hřbitově, Hejnice – kostel Navštívení Panny Marie, Horní Řasnice – kostel Neposkvrněného početí Panny Marie, Jindřichovice pod Smrkem – kostel Nejsvětější Trojice, Krásný Les – kostel svaté Heleny, Kunratice – kostel Všech svatých, Ludvíkov pod Smrkem – kostel svatého Petra a Pavla, Mníšek – kostel svatého Mikuláše, Nové Město pod Smrkem – kostel Českobratrské církve evangelické, Nové Město pod Smrkem – kostel svaté Kateřiny, Pertoltice – kostel svatého Jošta, Raspenava – kostel Nanebevzetí Panny Marie, Ves u Černous – kostel svatého Vavřince a Višňová - kostel svatého Ducha.

Mou snahou bylo zjistit v těchto budovách především: datum zhotovení vitráží, za jakých okolností vznikly, jaký mají námět a koho lze označit za donátora. Velice podstatná je také technika, jakou byly do oken osazovány, a zda byly někdy restaurovány.

Jelikož zkoumaných budov a vitráží je velké množství, rozhodl jsem se je uspořádat

(12)

do katalogu, který se nachází v druhé části této práce. Obsahuje základní informace a stručnou historii každé budovy. Katalog je zaměřen hlavně na samotné vitráže, jejich popis, ikonografický a historický rozbor a také rozměry. K posledně uvedenému bádání jsem použil laserové měřidlo, ale kvůli nepřístupnosti v některých místech nebylo vždy možné určit přesnou výšku a šíři.

Nakonec následuje rozbor současného stavu vitráží. Pokud je bylo možno dohledat, tak i určení autora, nebo alespoň donátora. Veškeré fotografie jsou dostupné na přiloženém CD.

Pro lepší představu jsem ke každému kostelu přidal jeho půdorys. Nejedná se o odborně zpracovaný půdorys, nýbrž pouze o můj náčrt. Vzdálenosti ani velikosti neodpovídají originálu, šlo mi pouze o vyznačení lokace vitráže v kostele. Každé okno je opatřeno číslem, díky kterému se lze snáze orientovat jak v katalogu, tak na přiloženém CD.

Bakalářská práce je rozdělena do tří částí, z nichž některé jsou dále rozšířeny o podkapitoly.

První kapitola je zaměřena na kritiku využitých pramenů a literatury. Druhá část se zabývá stručným popisem vývoje výroby vitráží od starověku až do dnešní doby se zaměřením na české země.

Třetí a nejdůležitější kapitolou je „Praktická část“. Zde se věnuji shrnutí a zhodnocení veškerých informací, které jsem v průběhu bádání získal (aby nedocházelo k častému opakování slova „kostel“, budu jako synonymum občas používat slovo „chrám“, ačkoliv v jejich významu není rozdíl). Poté následuje popis problémů a komplikací, které se k tomuto tématu vztahují.

Dříve, než se dostanu k samotné práci, je potřeba objasnit jeden důležitý detail potřebný k pochopení následujícího textu. Občas se v textech věnujících této problematice vyskytuje slovo

„vitraj“ a jindy česká podoba „vitráž“. Slovo „vitraj“ je přejaté z francouzského „le vitrail“.

Jedná se o označení pro malbu na skle, především v dobách středověku až do konce renesance.¹ Od té doby se používá „vitráž“, které je také přejato z francouzštiny, ovšem nyní se jedná o „le vitrage“. To popisuje okna i dekorativní prvky z plochého skla.²

________________________________________________________________________________

1 LOSOS, Ludvík: Vitráže, Grada Publishing, Praha 2006, ISBN 80-247-1405-1, s. 8.

2 Tamtéž.

(13)

2. Kritika použitých pramenů a literatury

Vitráže na Frýdlantsku stály dosud ve většině případů mimo hlavní zájem uměleckých soupisů kulturních památek sakrálního či profánního původu. Při jejich zaznamenávání do kronik byly považovány za důležité jiné objekty, kupříkladu zvony, oltáře, lustry atd. Proto o vitrážích máme velice málo písemných záznamů. Pokud však došlo k jejich zaznamenání, omezili se zapisovatelé většinou pouze na časový úsek, kdy byly vyrobeny či darovány, eventuálně osazeny.

Nemalou pomoc mohou poskytnout také restaurátorské zprávy. Zde nacházíme především popis technického stavu a informace, které části bylo potřeba opravit, popř. jaká byla cena opravy a kdo ji financoval.

Seznam použitých pramenů a literatury je uveden na konci bakalářské práce.

2. 1. Kritika pramenů

2. 1. 1. Hmotné prameny

Hmotné prameny jsou nejdůležitější částí bakalářské práce. Každé vitrážové okno bylo nutno osobně digitálně vyfotografovat vcelku i v detailech, změřit a podrobně popsat v přiloženém katalogu. Zaměřil jsem se především na ikonografický rozbor. Dále na jméno dárce a název firmy, které bývá občas zapsáno na samotné vitráži (nejčastěji v její dolní části). Často se ale donátora nebo autora nepodařilo dohledat vůbec.

Jména mohou být poškozená nebo neúplná. Většina jich je v německém jazyce, neboť v tomto regionu byla až do konce 2. světové války němčina nejčastějším jazykem. To se také mnoha vitrážím stalo osudným především po roce 1945. V této době zde převládaly protiněmecké nálady a co bylo jakkoli spojeno s Německem nebo němčinou, bývalo poničeno. To se týká i vitráží.

A pokud toto období dokázaly překlenout bez poškození, pak nemalou část poničili vandalové po roce 1989.

Snažil jsem se o co nejpřesnější transliteraci nápisů na vitrážích. Všechna jména, názvy i zkratky jsou transliterovány přesně, včetně chyb a výpustek, které se v originále vyskytly z různých důvodů. Buď je nemožné nápis přečíst, protože kvůli poničení chybí, nebo barva nápisu vybledla tak výrazně, že písmena nelze správně určit. Možná je i chyba autora vitráže, stejně tak jako chyba u restaurátora při špatném přečtení.

I nadále hrozí odloupávání nátěrů na sklech nebo jejich postupné vyblednutí. Proto je

(14)

možné, že bez restaurování vitráží v dalších letech zmizí i ty nápisy, které se mi ještě podařilo zachytit. Musím zde uvést, že barvy, které v katalogu určuji, popisuji podle jejich aktuálního stavu.

Je možné, že světle červená byla dříve rudá, ovšem nynější stav je změněn různými okolnostmi.

Také sklo má určité chemické a fyzikální vlastnosti, proto je jasné, že to, co vidíme nyní, neodpovídá stavu v době výroby. Sklo působením gravitace velice zjednodušeně řečeno „stéká“.

To znamená, že za několik desítek let je spodní část vrstvy vitráže pozoruhodně širší než její vrchní část, která je mnohem křehčí a náchylnější k prasknutí či rozbití.

2. 1. 2. Písemné prameny

V tomto případě bylo nutno zacílit nejprve na farní a obecní kroniky, inventáře majetku far a měst. Pokud bylo možné vitráže dohledat (což se stalo), pak jsem se zaměřil na jejich základní popis, na výrobu, donátora, důvod zhotovení a především jejich cenu, jestliže však tyto údaje kronikář vůbec uvedl.

Nevýhodou těchto pramenů je jejich stručnost. Málokdy se zmiňují např. o souvislosti, proč je světci či světici vitráž zasvěcena. Nebo zdali byla vitráž vyráběna podle určité předlohy.

Je dobré nepovažovat kroniky za zcela nepochybně věrohodné zdroje. I pramen může být nepřesný, chybovat je lidské. Na konkrétním příkladu farní kroniky z Raspenavy lze ukázat, jak se liší skutečnost a její záznam ve farářově podání.

U profánních budov je hledání záznamů ještě těžší. Zřídkakdy je možné nalézt inventář se soupisem majetku či cokoliv podobné. A co se týče samotných archivů, pak i zde je hledání obtížné. Vitrážím je v rejstřících inventářů věnována minimální důležitost, takže prohledávání záznamů bylo velmi náročné.

Jistou pomoc poskytují restaurátorské zprávy o opravách sakrálních budov, ovšem podařilo se mi jich dohledat pouze malé množství. Navštívil jsem Národní památkový ústav – územní odborné pracoviště v Liberci, kde jsem za pomoci pana Mgr. Antonína Rimka našel pouze tři novější restaurátorské zprávy: z Hejnic (Navštívení Panny Marie), z Frýdlantu (kostel Krista Spasitele) a Nového Města pod Smrkem (kostel sv. Kateřiny). Poté jsem osobně kontaktoval restaurátora Davida Rozkovce ze Železného Brodu, který mi poskytl ze svého soukromého archivu další dvě restaurátorské zprávy. Obě se týkaly opravy vitráží na frýdlantské radnici.

Pramen je to zajisté užitečný z hlediska technické dokumentace, ovšem chybí doložení některých tvrzení, např. ohledně určení autora. Někdy schází datace opravy. Restaurátorské zprávy nejsou stránkované, proto nelze odkazovat na přesné místo v textu. Restaurátor vesměs nezkoumá

(15)

písemné prameny z lokality, odkud vitráž pochází, a nezajímá se často ani o původního zhotovitele, vzory použitých námětů atp., protože to není hlavní náplní jeho práce.

V jabloneckém Státním okresním archivu jsem prohledal církevní fondy Pfarramtliche Nachrichten z let 1933 až 1938, dále měsíčník litoměřické diecéze Zdislava z let 1995 až 2008.

Našel jsem pouze zmínky o povodních ve Frýdlantu z padesátých let dvacátého století. Žádný výsledek neobsahovaly ani listy COMMUNIO Starokatolické církve.

Též jsem prohlédl Rejstřík jabloneckých firem 1900 až 1951 (fond MNV) a rejstřík obchodů, živností a průmyslu (fond MNV) s cílem dohledat informace o jabloneckém výrobci vitráží Kunstanstalt Fritz Lücke, který spolupracoval na výrobě ozdobných oken pro kostely v Raspenavě a Pertolticích. Opět bez pozitivního výsledku.

Snažil jsem se též kontaktovat archiv německé firmy Franz Mayer & Co. (Mayer &

Co. Of Munich), se sídlem v Mnichově, ovšem dostal jsem odpověď, že soukromý archiv ještě není digitalizován a mám tedy vyčkat. Do doby odevzdání této BP jsem žádnou další odpověď neobdržel.

2. 1. 3. Obrazové prameny

Většina dochovaných fotografií dokumentujících předešlý stav vitráží, pochází z Národního památkového ústavu – územního odborného pracoviště se sídlem v Liberci. Tyto obrazové prameny jsem chtěl použít k porovnání se současným stavem vitráží, ovšem většina dostupných fotografií je stará pouze několik let, takže výsledky komparace jsou nicotné.

Navštívil jsem též jablonecké Muzeum skla a bižuterie, kde jsem s knihovnicí Lucií Čejdíkovou prohledal ještě nesetříděný soubor fotografií od počátku 19. století. Záznamy o vitrážích bohužel neobsahoval.

Jediné pro mě relevantní obrazové prameny jsou vzácně dochované nákresy, resp. návrhy vitráží z kostela Nanebevzetí Panny Marie v Raspenavě. Do roku 2010 byly uloženy na faře v Raspenavě. Jejich fotografie mi poskytl PhDr. Milan Svoboda, Ph.D.

Do budoucna by jako podklad pro další bádání mohly sloužit fotografie, kresby nebo pohlednice, pokud se coby obrazový pramen ještě najdou. I když jsou dobové fotografie vitráží na nich v malém rozlišení a černobílé, daly by se využít ke komparaci.

(16)

2. 2. Kritika literatury

2. 2. 1. Odborná literatura

Jak již bylo sděleno, moderní česká odborná literatura pojednávající o vitrážích je sporá.

Využít lze odborné publikace zabývající se výrobou a zdobením skla obecně. Jediné odborné pojednání pro české prostředí a v českém jazyce představuje monografie „Vitráže“ od Ludvíka Lososa.³

Jedná se o stručnou knihu o 115 stranách. Podávané informace jsou pouze na dosti základní úrovni. Ludvík Losos zde nabízí spíše úvod pro badatele v oblasti vitráží. Předkládá základní technologie výroby a stručnou historii tohoto řemesla.

Dalším dílem, které jsem ke své bakalářské práci využil, je „Historie sklářské výroby v českých zemích“⁴ zpracovaná kolektivem autorů vedených Olgou Drahotovou. Umožňuje nahlédnout do typů výroby, úpravy a zušlechťování skla. Samotným vitrážím se však nevěnuje pro nás dostatečně do potřebných podrobností. Publikace se zaměřuje na obecnou problematiku výroby a zdobení skla.

Informace o moderní výrobě vitráží lze získat z publikace Vicki Payenové „Kouzelné vitráže; hra světla a barev v moderním interiéru“⁵, kde jsou detailně popsány moderní techniky výroby druhů vitráží. Tato monografie umožňuje získat alespoň základní představu o výrobě vitráží.

Jak Historie sklářské výroby v českých zemích od Olgy Drahotové, tak Kouzelné vitráže Vicki Payenové se věnují především technikám a typům výroby. Zaměřují se výhradně na praktické informace, což pro mou bakalářskou práci není podstatné. Informací typu ikonografického rozboru, finančního zázemí objednatele či ceny vitráží si nevšímají. Přitom tyto otázky jsem si musel položit kvůli zhotovení katalogu této bakalářské práce. Mou snahou bylo uceleně zaznamenat a popsat vitráže na Frýdlantsku, neboť taková odborná práce ještě neexistuje.

Poté jsem dohledal publikace zaměřené na obecné informace o zušlechťování skla, jako např. „Ars Vitraria“ v jabloneckém Státním okresním archivu. Devět svazků periodika se alespoň částečně věnuje historii sklářského průmyslu v regionu a ve střední Evropě. Ovšem konkrétní důvody vyobrazení, orientační ceny výroby ani nejznámější firmy zde nenacházíme.

________________________________________________________________________________

3 LOSOS, Ludvík: Vitráže, Praha 2006.

4 DRAHOTOVÁ, Olga a kol., Historie sklářské výroby v českých zemích. I. Od počátků do konce 19. století, Praha 2005, ISBN: 80-200-1287-7.

5 PAYNEOVÁ, Vicki: Kouzelné vitráže; hra světla a barev v moderním interiéru, Praha 2006, ISBN 80-249-0807-7.

(17)

Další publikace, které jsem pročetl, ale mému bádání nijak odborně nepomohly, byly

„Souvztažnosti: skleněná plastika a vitráže“⁶ od Jiřiny Medkové a kol., a „Zaniklé kostely Čech“⁷ od Michala Čechury. Poté jsem navštívil Severočeské muzeu v Liberci, kde jsem s pomocí Mgr.

Kašparové vyhledal pouze sekundární literaturu. Nově je vydaný „Verzeichnis der kunstgeschichtlichen und historischen Denkmale im Landkreis Friedland“, což je edičně zpracovaný rukopis soupisu památek Frýdlantska od K. F. Kühna⁸. Dále jsem prostudoval ročenky spolku pro místní vlastivědu „Mitteilungen des Vereines für Heimatkunde des Jeschken-Isergaues“.

Problémem obou publikací je přílišná obecnost.

2. 2. 2. Regionální literatura

Jistou pomocí mému bádání byla též regionální literatura. Jelikož se záznamy věnovaly menšímu územnímu celku, mohly se zaměřit na větší detaily sepisovaného majetku, vybavení a výzdob interiéru.

Zde je základní monografií publikace Doc. PhDr. Rudolfa Anděla, CSc., a Mgr. Romana Karpaše a kol.: „Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor“⁹. Ta obsahuje nejvíce souhrnných informací o Frýdlantsku. Navíc se jedná o věrohodný zdroj. Bohužel o vitrážích se nezmiňuje.

Další publikace jsou sice zaměřené na menší územní celky, ale konkrétně vitrážím nebo třeba jen kostelům se věnují minimálně. Příkladem může být „Nové Město pod Smrkem“¹⁰ Václava Tímy. Informace o historii obce i kostela obsahuje, ovšem o vitrážích nic nepíše.

Nadprůměrným zdrojem je kniha „Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku“¹¹ autorů Lucie Kracíkové a Vojtěcha Bellinga. Pojednává o vybraných kostelech na Frýdlantsku a snaží se jít do podrobností. Dovídáme se o historii kostela, prvních zmínkách o něm i o cenách za výrobu zvonů. Zmínky o vitrážích ovšem neobsahuje.

________________________________________________________________________________

6 MEDKOVÁ, Jiřina a kol.: Souvztažnosti: Skleněná plastika a vitráže, Dům umění města Brna, Brno 1992, ISBN:

9788070090459.

7 ČECHURA, Michal: Zaniklé kostely Čech, Libri, Praha 2012, ISBN 978-80-7277-507-1.

8 KÜHN, Friedrich Karl, editorka: UHLÍKOVÁ, Kristýna: Verzeichnis der Kunstgeschichtlichen und Historischen Denkmale im Landkreis Friedland, Fontes Historiae Artium, svazek XV, ARTEFACTUM, Ústav dějin umění AV ČR, Praha 2013, ISBN 978-80-86890-59-3.

9 ANDĚL, Rudolf – KARPAŠ, Roman a kol.: Frýdlantsko – minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor, Nakladatelství 555, Liberec 2002, ISBN 80-86424-18-9.

10 TÍMA, Václav: Nové Město pod Smrkem, Nové Město pod Smrkem 2011, ISBN 80-902887-2-3.

11 KRACÍKOVÁ, Lucie–BELLING, Vojtěch: Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku, Unicornis, Praha 2003, ISBN: 80-86204-11-1.

(18)

Dobrým příkladem monografie o kostelních vitrážích je kniha „Vitraje chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Mostě“¹² autorů Víta Honyse a Jiřího Bureše. Věcná, detailní kniha s přiloženými fotografiemi a popisy vitráží.

Velice užitečný je také text Jiřího Bureše věnující se sakrálním vitrážím Lounska. Vyšel v rámci sborníku z konference konané v Lounech 13. - 14. května 2010 pod názvem „POOHŘÍ.

Sídla – správa – společnost“¹³. Autor se detailně věnuje popisu jak významu a pojetí vitráží v regionu, tak i jejich kompozici a ikonografii. Nezapomíná ani na výrobce a donátory. Kostely jsou seřazeny do přehledné tabulky, kde je vyznačen počet vitráží a popř. i jejich zhotovitel, pokud je znám. Následuje několik detailních barevných fotografií s věcným popisem. Bohužel pro mě se věnuje jinému regionu.

________________________________________________________________________________

12 BUREŠ, Jiří – HONYS, Vít: Vitraje chrámu Nanebevzetí Panny Marie v Mostě, Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ústí nad Labem, Ústí na Labem 2010, ISBN 80-85036-42-8.

13 BUREŠ, Jiří: Sakrální vitráže Lounska, in: POOHŘÍ 1. Sídla – správa – společnost. sborník z konference konané . v Lounech 13. - 14. května 2010, Historie a současnost Poohří, Louny 2011, ISBN 978-80-905007-0-9, s. 157.

(19)

3. Výroba vitráží v českých zemích od počátků až po současnost 3. 1.

První zmínky

Jak už to tak u většiny řemesel bývá, počátky zdobení okenních výplní sahají až do antického Řecka a Říma. Jisté podobnosti si též všímáme u kultur Středního východu, které zavedly dekorativní mřížky do oken. Po složení těchto mřížek vznikaly ozdobné ornamenty s malými otvory vyplňovanými průsvitnými částmi, většinou z alabastru nebo slídy.

První zmínky o použití skla jako stavební části vitráže máme ze starověkého Říma. Kostru mřížky bylo potřeba zpevnit, proto se objevuje olovo. Tato technika zdobení oken se poté díky křesťanství šířila po celé Evropě. Velkého pokroku se dočkala až v raném středověku, za dob Karla Velikého a karolinské renesance, která nabízela mnoho nových směrů.

Postupem času se zasklívání oken vylepšovalo až na obdivuhodnou úroveň. Vitráže dosahovaly nejen obrovských rozměrů, ale také propracované krásy. Největší rozkvět lze datovat do dob gotiky, kdy si žádnou větší katedrálu či kostel bez výrazné vitráže nemůžeme představit.¹⁴ Důkazem mohou být francouzské katedrály z této doby, např. katedrála Notre-Dame v Paříži nebo v Chartres.

3. 2. První vitráže na českém území

V průběhu 13. století se na českém území rozvíjelo nové řemeslo. Je jím sklářství. Dorazilo sem z několika směrů. Především ze severozápadní a jižní Evropy, kde již bylo vyspělým řemeslem.

Ve zmíněném století se nově osidlovaly a kolonizovaly zalesněné části českého území a vznikaly zde mimo jiného sklárny. Zatím se jednalo o drobné lokální výrobny, které se postupem času rozrostly.

Okolní rozlehlé lesy poskytovaly důležitý materiál pro potřebné palivo do pecí. Výraznou pomocí byl také politicky výhodný nástup Lucemburků na český trůn, který Čechám otevřel cestu do kulturnějších částí světa, především na západě Evropy.

Tento rozkvět byl lehce zbrzděn ke konci 14. a především v průběhu 15. století. Nejprve většinu Evropy postihla krize demografického a zároveň hospodářského charakteru zapříčiněná morovou epidemií, ovšem mnohem vážnější důsledky pro českou výrobu měly husitské války.

________________________________________________________________________________

14 LOSOS, Ludvík: Vitráže, s. 11.

(20)

Pro následující léta se sklo stalo drahým a pro mnohé nedostupným luxusem. Honosí se jím především církev a movitější šlechtici. Až v závěru vrcholného středověku docházelo k rychlému zvýšení domácí výroby. Vitráže a ozdobné sklo si mohli dovolit už i bohatší měšťané.¹⁵

Na českém území existuje několik nalezišť zlomků tzv. plochých skel, která dokládají výrobu skla až do 12. století. Jejich kvalita není vysoká. Avšak ke konci 14. století docházelo k výraznému zvýšení nejen kvality vyrobeného skla.¹⁶

Většina zasklených oken z tohoto období patřila budovám sakrálního charakteru. Jednalo se především o jednoduché ploché destičky naskládané do mřížky. Profánní stavby naopak obsahovaly neozdobené terčíky, tzv. „bucny“.

Ve zmíněném časovém období se rozšířil románský stavební sloh. Ten je typický vysokými úzkými okny. Ta jsou ve většině případů vyplněna vitrážemi s vyobrazením světců. Dosahují velkých rozměrů.¹⁷

Výjimku tvoří kostely řádu cisterciáků, jimž zakladatel řádu Bernard z Clairvaux zakázal bohaté a rozmanité zdobení nejen vitráží, ale i celých kostelů.¹⁸ Domníval se, že okázalá výzdoba s množstvím barev a motivů odvádí pozornost nejen návštěvníků od modliteb.

Obrat nastal až s příchodem gotiky, kdy vitrážová okna dostala novou funkci. Sloužila především negramotným křesťanům, kteří si na zdobených výplních oken mohli prohlédnout výjevy z příběhů ze Svatého Písma.¹⁹

Další motivy jsou víceméně nezměněné; mluvíme zde především o Ježíši Kristovi, Panně Marii a dalších svatých. S nástupem gotiky se čím dál tím častěji objevují pro nás důležité postavy či jména donátorů, popřípadě jejich heraldické znaky.²⁰

V této době se již začínají na vitráže zčásti dostávat i světské výjevy. Ty byly umístěny většinou v tzv. bordurách. Mluvíme zde především o postavách panovníků, jejich znaků či erbů, nebo umělců, např. hudebníků.

________________________________________________________________________________

15 DRAHOTOVÁ, Olga a kol.: Historie sklářské výroby I., s. 75–83.

16 Tamtéž, s. 84–103.

18 Tamtéž, s. 12.

19 Tamtéž, s. 13.

20 Tamtéž, s. 13.

(21)

Uvažme, o jak velkou spotřebu skla na výrobu monumentálních vitráží do gotických chrámů a kostelů se muselo jednat. Díky tomu můžeme dojít k závěru, že s velkou pravděpodobností již existovaly dílny zaměřené a specializované výhradně na výrobu, zkrášlení a upravování plochého skla. To bylo určeno do vitráží.²¹

Specializovaným výrobnám byla zadána zakázka podle předem navrženého a nakresleného schématu. Poté byly veškeré skleněné plochy poskládány do předem připravené mřížky a vytvořily tak jednotný celek.

3. 3. Vývoj v 15. a 16. století

Po skončení husitských válek se české země opět stabilizovaly nejen ekonomicky. Zbytek Evropy byl zatím ve víru změn.

Pevnějším postavením nyní disponovali šlechtici, což se projevuje v mnoha směrech.

S tím související nástup habsburského rodu na český trůn v roce 1526 a utužování vztahů s kulturou jižní Evropy. Na české území se stěhovaly sklářské rody převážně ze Slezska. Zde ceny dřeva neúměrně rostly, a tím pomalu likvidovaly sklářský průmysl v tamních lokalitách. Především v následujícím 16. století dokázaly tyto rody pozdvihnout sklářský průmysl v Čechách na vysokou úroveň. Zmiňme především Preusslery, Friedrichy nebo Schürery. Těmto rodinám místní šlechtici udělili práva k výrobě zdobného skla, a tak si obě strany pomohly navzájem.

Nutno zmínit, že šlechticům z tohoto průmyslového odvětví plynuly nezanedbatelné příjmy.

Ovšem i zde byla hlavním hlediskem především okázalost. Šlechtici často objednávali k výrobě vitráží dokonalejší dovezené sklo, např. z italských Benátek, které v této době bylo považováno za jedno z nejlepších na světě.

V Itálii se také určovaly nejaktuálnější směry vývoje sklářského průmyslu a stylu vitráží.

Možností bylo využití dutého skla nejen pro malé vitráže k zavěšení. Dále také nově používané syté barvy, jako například manganově fialová nebo kobaltově modrá. Využívaly se i nové barvy jako světle modrá, bílá nebo sytá červená.²²

Výjevy v profánních stavbách se stále redukovaly pouze na ústřední motiv. Jako příklad mohu uvést scény ze Starého a Nového zákona, části Písma, tváře světců, světic a patronů nebo pouze rodové erby. Častá byla též tzv. „grisaille“, což je malba pouze jedním odstínem barvy.

Snahou mistrů bylo také co nejvíce zmenšit počet spojů v olověné mřížce, aby byla výsledná vitráž ________________________________________________________________________________

21 DRAHOTOVÁ, Olga a kol.: Historie sklářské výroby I., s. 106.

22 Tamtéž, s. 137-149.

(22)

co nejméně rozdělena.

Specifickou kapitolou jsou tzv. „kabinetní sklomalby“, typické právě pro 15. a 16. století.

Za náměty jim sloužila především bájná zvířata a válečníci, antičtí filosofové a celkově antická mytologie. Dalším oblíbeným námětem byly grotesky.

3. 4. Výroba skla po třicetileté válce

Všeobecný rozvoj sklářského průmyslu se pozastavil až s příchodem třicetileté války na začátku 17. století. Ta poničila drtivou část celé Evropy nejen hospodářsky, ale i sociálně a kulturně.²³ Ani po skončení válečného konfliktu se situace nezlepšila. Vyhladověné a zbídačené obyvatelstvo mělo jiné starosti než rozvoj kultury. Evropu postihly hlad a chudoba. V českých zemích docházelo k úbytku obyvatelstva a k exilu nejen vzdělanců i bohatých investorů.

Po vysilující válce se katolíci stávají velice silným hráčem na politické mapě habsburské monarchie.

Řada šlechticů podporovala drobné i větší řemeslníky s jejich výrobou, vitráže nevyjímaje.

V této době se českým zemím dařilo úspěšně vyvážet sklo do okolních zemí. Tento poválečný vývoj je nezanedbatelnou částí jejich historie.²⁴ Vznikaly nové techniky výroby; především mluvíme o odbrušování plochého skla, kdy se rohy a hrany tvarovaly do pravidelných struktur. Cílem bylo nenarušovat celkový obraz, který si věřící z kostela odnášeli. Řemeslníci stále pracovali pomocí tzv. „foukání do válců“. Na konci tohoto postupu skleněný produkt posléze rozstříhají a poté manuálně narovnají do požadovaných tvarů.²⁵ Náměty vitrážové výzdoby jsou v této době víceméně stejné.²⁶

3. 5. „Sklo pro všechny“ v období revolucí 19. století

Se stále rostoucí pozicí měšťanstva si také oni mohli dovolit okázalé honosnosti. Čím důležitější postavení na politickém nebo hospodářském poli měli, tím větší zdobení se obvykle objevovalo v jejich domácnostech.

Docházelo k nárůstu poptávky po výrobě ozdob. K uspokojení tohoto zájmu muselo dojít buď zvýšením počtu řemeslníků, nebo nástupem strojové výroby do továren. Sklo se stalo součástí ________________________________________________________________________________

23 DRAHOTOVÁ, Olga a kol.: Historie sklářské výroby I., s. 131–132.

24 Tamtéž, s. 193–194.

25 Tamtéž, s. 210-211.

(23)

výzdoby většiny měšťanských domů.

S končícím 18. stoletím si kvalita vyrobeného skla v českých zemích držela svou vysokou úroveň. V této době šlo o druhou nejvyváženější položku z Čech. To vše stále z oblastí se zásobami topiva do pecí, především dřeva. Jmenujme především dominantní firmu Abele nebo Ziegler, která po bankrotu Abelů v roce 1845 převzala vůdčí roli na území severu Čech.²⁷

Velké potíže pro sklářský průmysl znamenala revoluční tažení Evropou na sklonku 18. století, a posléze napoleonské války na začátku devatenáctého století. Rakouské císařství sice na jejich konci stálo na straně vítězů, ale nejen ekonomicky zdevastovaná země mířila do problémů.

Ty vyvrcholily 15. března 1811 vyhlášením státního bankrotu.²⁸ Veškerý průmysl a chod státu byly ochromeny.

Zlepšení přinesla léta následující. Třicátá léta 19. století svědčila industrializaci, výrobě ve velkých továrnách a spojování skláren ve velké komplexy. Mezi nové techniky zdobení, vyvinuté v této době, patřilo vrstvení a probrušování skla, lazury, listry anebo lithyaliny.

(Pojmy vysvětleny v přiloženém „Slovníčku pojmů“.)

Určitou novinkou je přechod od dřevěného paliva k uhlí. Nejen vitráže, ale i obecná skleněná výzdoba se stala běžnou dekorací značné části majetnějšího obyvatelstva nebo veřejných budov, jako jsou radnice, spolkové budovy atd. Specifikem je obecně oblíbené leptané sklo.²⁹

Na českém území se sklářská výroba soustřeďovala stále v pohraničních oblastech, např.

na Šumavě. Nově i na západě Čech, především v okolí Plzně nebo Teplic.³⁰ Drobné nové výrobní dílny vznikaly také na Jablonecku nebo ve velkých městech jako Praha (dílny Josefa Pazdery, Karla Schürera nebo Josefa Vlasáka) a Brno (Benedikt Škarda).

Na sever Čech zasahovaly ještě dílny z příhraničního Německa, především Carl Ludwig Türcke se sídlem v Žitavě. Na pomezí Čech a Německa to byl Richard Schlein z Hrádku nad Nisou.

V okolí Nového Boru můžeme zmínit skláře Heinricha Hesse.³¹ S končícím 19. stoletím dosahovala česká sklářská výroba evropské úrovně.

________________________________________________________________________________

28 HLAVAČKA, Milan a kol.: Velké dějiny zemí Koruny české, svazek 13, díl XIb., 1792-1860, Paseka, Praha 2013, ISBN: 978-80-7432-347-8.

30 Tamtéž, s. 326.

31 Tamtéž, s. 330.

(24)

3. 6. Moderní výroba

Automatizované či poloautomatizované stroje se do sklářského průmyslu začaly dostávat později. Zatímco v ostatních odvětvích byly využívány velice brzy, ve sklářství se dlouho nemohly prosadit. Až na počátku dvacátých let dvacátého století se výroba skla v Čechách dostávala do poloautomatizovaného procesu. Do té doby si české vitráže udržovaly vysokou kvalitu, a to i přesto, že byly vyráběny za pomoci zastaralých technik.

Dvacáté století sklářskému průmyslu velice přálo, ale nevyhnula se mu ani temná období.

Především obě světové války a léta po nich. A mezi nimi velká hospodářská krize ve třicátých letech. Přesto zůstává sklářství významným průmyslovým odvětvím i za 1. republiky.³²

V moderní době vitrážím přála hlavně secese, která oknům, jejich rámům a celému prostoru okolo okenních výklenků věnovala hodně pozornosti. To můžeme vidět např. především v Jablonci nad Nisou.

Současné sklářské výzdobě pomáhají restaurátorské zásahy, které mnohdy i chátrající kostely vracejí do původního stavu. Nejen díky těmto restaurátorským snahám se výroba vitráží stává specifickým uměleckým směrem, kterým se zabývá stále více umělců. Tito profesionálové výrobu neustále zdokonalují a přicházejí s novými technikami, jako např. pokovování, sítotisk³³ nebo samostatný styl výroby, tzv. Tiffanyho metoda.³⁴

________________________________________________________________________________

32 KIRSCH a kol., Historie sklářské výroby 2/1, s. 21–25.

34 PAYNEOVÁ, Vicky: Kouzelné vitráže, s. 42.

(25)

4. Frýdlantsko – úvod do historie z hlediska vládnoucích rodů

Frýdlantský výběžek se nachází na úplném severu Čech, obklopen polsko-německými státními hranicemi a Jizerskými horami na straně české. První osídlení můžeme datovat do šestého století našeho letopočtu. Až do 12. století bylo Frýdlantsko součástí Záhvozdu.

Roku 1278 koupil Rudolf z rodu Bibersteina panství Frýdlant od českého krále Přemysla Otakara II. za 800 hřiven stříbra.³⁵ Rod Bibersteinů, který nepatřil mezi zastánce husitů a českého krále Jiřího z Poděbrad, zde žil až do vymření české linie v roce 1551. O sedm let později odkoupil Frýdlantsko Bedřich z Redernu.³⁶ Jeho nástup znamenal hospodářský rozkvět regionu.

Po odchodu Redernů do exilu koupil v roce 1622 frýdlantské panství Albrecht z Valdštejna, kterému patřilo do jeho smrti v roce 1634.³⁷ Poté ho získal hrabě Matyáš Gallas.³⁸ Jeho rod Frýdlantsko vlastnil až do roku 1759, kdy zemřela vdova po posledním hraběti z Gallasu, Filipu Josefovi.³⁹ Jelikož neměl žádného mužského potomka, dědicem se stal jeho synovec Kristián Filip Clam, ovšem s podmínkou, že Clamové musí přidat ke svému rodovému jméno i gallasovské. Tím vznikla nová dynastie Clam-Gallasů.⁴⁰

Jejich poslední mužský potomek, Franz Clam-Gallas, zemřel v roce 1930. Avšak úplně poslední majitelkou frýdlantského zámku byla Clotilda Clam-Gallasová.⁴¹ Ta na sklonku války pobývala ve Vídni a už se na své panství nikdy nevrátila.

Velký vliv na tuto oblast měli především německy mluvící obyvatelé. V současné době se na Frýdlantsku nachází 18 obcí.

________________________________________________________________________________

35 ANDĚL, Rudolf – KARPAŠ, Roman a kol.: Frýdlantsko. Minulost a současnost kraje na úpatí Jizerských hor, s. 36.

36 Tamtéž, s. 43.

37 Tamtéž, s. 52.

38 Tamtéž, s. 55.

39 Tamtéž, s. 67.

40 Tamtéž.

41 Tamtéž, s. 88.

(26)

5. Popis a analýza vitráží v lokalitách a objektech 5. 1. Andělka, kostel svaté Anny

Andělka je malá vesnice přibližně čtyři kilometry severozápadně od vesnice Višňová. První písemné doklady o obci pocházejí z roku 1340⁴², ovšem pod názvem Engelsdorf, který se užíval až do roku 1946.

Stojí zde kostel svaté Anny, který získal svou podobu velkou barokní přestavbou v roce 1781. Po roce 1945 ovšem nebyl nijak udržován a dostal se do havarijního stavu. Až v roce 1994 došlo k rekonstrukci.⁴³ V kostele jsem při prohlídce žádné vitráže nenašel. Nachází se zde pouze několik sklobarevných výplní.

5. 2. Arnoltice, kostel Nanebevzetí Panny Marie

Arnoltice jsou vesnice, která je ze správního hlediska podřízena obci Bulovka. První písemnou zmínku evidujeme v roce 1352⁴⁴ ještě pod německým názvem

Arnsdorf.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie se nachází nedaleko návsi.

Poprvé se o kostele dovídáme roku 1404.⁴⁵ Do své dnešní podoby byl přestavěn v roce 1738.⁴⁶ Po roce 1945 hrozila postupně devastovanému kostelu demolice.

Díky úsilí místního frýdlantského kněze MUDr. Ladislava Kubíčka byl zachráněn.⁴⁷ Uvnitř se nacházejí dvě vitrážová okna.

V minulosti byly některé jejich části poničeny a rozbity. Nyní jsou nahrazeny průhlednými skleněnými výplněmi.

Vitráž 1: Svatá Anna učí Pannu Marii číst Umístění:

Presbytář kostela, levé okno.

________________________________________________________________________________

42 POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 1, Academia, Praha 1977, ISBN 403-22-858, s. 26.

43 SÝKORA, Josef: Frýdlantsko ve znamení kříže, s. 10.

44 POCHE, Emanuel a kol.: Umělecké památky Čech 1, s. 28.

45 KRACÍKOVÁ, Lucie–BELLING, Vojtěch: Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku, s. 36.

46 SÝKORA, Josef.: Frýdlantsko ve znamení kříže, s. 10.

47 Tamtéž.

Obr. 2: půdorys - kostel Nanebevzetí Panny Marie

(27)

Rozložení:

Obdélníkové okno situované na výšku s nízkým polokruhovitým zaklenutím. Je rozděleno na tři obdélníky tak, že prostřední je výrazně vyšší než horní a dolní. V prostředním obdélníku se nachází figurální výjev. Horní a dolní obdélník obsahuje ornamentální ozdoby. Výška vitrážového okna činí 230 cm a šířka 127 cm.

Popis:

Ústředním motivem vitráže je polopostava Svaté Anny s malou Pannou Marií v náručí.

Tento výjev se nachází v prostředním, největším obdélníku. Svatá Anna má jako atribut v rukou knihu, z níž učí Pannu Marii číst. Jedná se o velice častý motiv v oblasti Frýdlantska, přestože je těžké usuzovat, proč tomu tak je. V případě Arnoltic nacházíme souvislost díky zasvěcení kostela svaté Anně. Panna Marie je oděna do světle fialových šatů. Svatá Anna má modro-bílý hábit s červenými rukávy a bílou pokrývku hlavy, která značí vdanou ženu.

Spodní obdélník má uprostřed v kruhové výseči květinu, pravděpodobně růži.

Ve vrchním obdélníku se nachází velké zlaté písmeno A, jako svatá Anna. Také je umístěno v kruhové výseči na modrém podkladě se zlatými obrysy.

Pozadí vitráže tvoří geometricky uspořádané ornamenty květin modré barvy. Jako podklad se zde ještě nachází světle zelené kosodélníky s ornamenty a bílými okraji.

V úplné spodní části okna se nachází nápis „Widmung Anna Wohl Arnsdorf AD 1895“.

V překladu „Věnovala Anna Wohlová z Arnoltic léta Páně 1895“.

Ikonografický rozbor:

Vzhledem k jednoznačné atribuci není pochyb, že jde o vyobrazení Svaté Anny, která dle legendárního podání učí Panu Marii číst.

Technologický popis:

Vitráž je složena z dílků z čirého, barevného i barveného transparentního skla. Jednotlivá sklíčka jsou zasazena do železného roštu, dále olověných nut spájených cínem.

Stav:

Vitrážové okno není v dobrém stavu. Má již mnoho malých i větších prasklin, nejvýraznější se nachází v pravé střední části, kde chybí výrazná část původní výplně. Nahrazena byla světlou čirou okenní tabulkou. Světlejší barvy už jsou výrazně vybledlé. V prostřední části je patrné výrazné vyboulení okna, způsobené patrně tím, jak sklo „stéká“.

(28)

Autor:

Autor není na vitráži vyznačen. Díky darovacímu německému nápisu se dovídáme o donátorce Anně Wohlové z Arnoltic.

Vitráž 2: Panna Marie s malým Ježíškem v náručí (též Madona) Umístění:

Presbytář kostela, pravé okno.

Rozložení:

Podobně jako u první vitráže je i toto okno obdélníkového tvaru situované na výšku s nízkým polokruhovitým zaklenutím. Je rozděleno na tři obdélníky tak, že prostřední je výrazně vyšší než horní a dolní. V prostředním obdélníku se nachází figurální zobrazení, horní a dolní obdélník obsahuje ornamentální ozdoby. Výška vitrážového okna je také 230 cm, ovšem šířka činí pouze 119 cm.

Popis:

Ústředním motivem vitráže je polopostava Panny Marie s malým Ježíškem v náručí. Výjev se nachází v největším prostředním obdélníku. Panna Marie má jako atribut na hlavě zlatou korunku a nad ní svatozář. Oděna je do fialových šatů. Na hlavě má též pokrývku jako vdaná žena. Malý Ježíšek je celý v bílém, také má zlatou korunku a svatozář.

Spodní obdélník má uprostřed v kruhové výseči květinu, pravděpodobně růži.

Ve vrchním obdélníku se nachází velké zlaté písmeno M, obklopené malými písmeny

„aria“, značící Pannu Marii. Nápis je umístěn v kruhové výseči na modrém podkladě se zlatými obrysy.

Pozadí vitráže tvoří geometricky uspořádané ornamenty květin modré barvy. Jako podklad se zde ještě nachází světle zelené kosodélníky s ornamenty a bílými okraji.

V úplné spodní části okna čteme nápis „Widmung von Frantiska Ressel Arnsdorf.“ Zbytek nápisu chybí. V překladu znamená „Věnovala Františka Resselová z Arnoltic“. Rok výroby vitráže nelze zjistit kvůli jejímu poničení.

Díky jednoznačným atributům a nápisu nad figurálním výjevem můžeme s jistotou konstatovat, že jde o vyobrazení Madony.

(29)

Vitráž je, stejně jako předchozí, složena z dílků z čirého, barevného i barveného transparentního skla. Jednotlivá sklíčka jsou zasazena do železného roštu, dále olověných nut spájených cínem.

Stav:

Vitrážové okno je v podobně chátrajícím stavu jako předchozí. Vyskytuje se zde mnoho větších prasklin. Nejvýraznější se nachází v dolním obdélníku, kde chybí některé část původní výplně. Nahrazeny byly čirými okenními tabulkami. Světlejší barvy už jsou výrazně vybledlé.

V dolních částech všech tří obdélníků jsou výrazné vybouleniny skla, způsobené „stékáním“.

Autor:

Autor není na vitráži vyznačen, díky nápisu se dovídáme o donátorce Františce Resselové, s největší pravděpodobností také z Arnoltic.

5. 3. Bílý Potok, kostel Nejsvětější Trojice

Dvanáct kilometrů východně od Frýdlantu leží vesnice Bílý Potok, založená 1594⁴⁸ pod německým názvem Weißbach.

Zdejší římskokatolický kostel Nejsvětější Trojice byl postaven z příspěvků občanů v letech 1888–1890 a vysvěcen byl 28. září 1890 farářem Reinherdem Seifertem.⁴⁹ Kostel je jednolodní s věží umístěnou v ose hlavního průčelí. Postavil ho architekt Josef Neusser na místě starší kaple.⁵⁰

Roku 1917 se do kostela dostaly dvě vitráže darem od rodiny Floriana Krause. Na vitrážích najdeme svatou Annu, která učí Pannu Marii číst. Na druhé vitráži je vyobrazen svatý Josef, pěstoun Páně.

________________________________________________________________________________

Obr. 3: půdorys - kostel Nejsvětější Trojice

(30)

Rozložení:

Vitráž je obdélníkového tvaru, situovaná na výšku, s nízkým polokruhovitým vrchním zakončením. Je rozdělena na tři stejně velké obdélníky. Figurální zobrazení se nachází na spodní a prostřední části. Výška vitrážového okna činí 247 cm a šířka přibližně 110 cm.

Popis:

Ústředním motivem vitráže jsou postavy svaté Anny s malou Pannou Marií v náručí. Svatá Anna má jako atribut v rukou knihu, z níž učí Pannu Marii číst. Jedná se o velice častý motiv v oblasti Frýdlantska, přestože zatím nejde zjistit důvod. Panna Marie je oděna do tmavě fialových šatů s bílým šátkem. Svatou Annu halí modrozelený hábit a modrý plášť. Na hlavě má bílou pokrývku hlavy, která značí vdanou ženu.

Ve spodní části se nachází nápis „Gewidmet von Familie Florian Krause 1917“. Překlad zní „Věnovala rodina Floriána Krause 1917“.

Díky jednoznačným atributům a nápisu nad figurálním výjevem můžeme s jistotou konstatovat, že jde o vyobrazení svaté Anny s Pannou Marií v náručí.

Vitráž je složena z dílků z čirého, barevného i barveného transparentního skla. Okno je složeno z deseti dlouhých obdélníků, vyztužených třemi kovovými lištami.

Stav:

Vitrážové okno je ve velice dobrém stavu. Ve spodní části se nachází několik menších prasklin, jinak je okno v jednom celku, bez očividných oprav. Nenachází se zde ani žádné náznaky

„stékání“ skla, neboť okenní tabulky mají všude stejnou šíři.

Autor:

Autor není na vitráži vyznačen, ale díky nápisu ve spodní části víme, že okno darovala rodina Floriána Krause v roce 1917.

(31)

Vitráž 2: Svatý Josef, pěstoun Páně Umístění:

Rozložení:

Vitráž má obdélníkový tvar, situovaný na výšku, s vysokým polokruhovitým zaklenutím.

Je rozdělena na tři stejně velké obdélníky. Figurální zobrazení zasahuje do všech tří částí. Výška vitrážového okna činí 249 cm a šířka přibližně 109 cm.

Popis:

Ústředním motivem vitráže je postava svatého Josefa s Ježíškem v náručí. Svatý Josef je oblečen do fialového pláště a nad hlavou má svatozář. Ježíšek je v bílém se zlatým proužkem kolem krku. Níže na vitráži jsou pod svatým Josefem vyobrazeni dva andílci. Vlevo, oblečený v modrém, drží v rukou proutěnou nůši. Andílek vpravo je celý ve žlutém (dříve pravděpodobně zlatá) a v levé ruce drží lilie. Svatý Josef se nachází mezi bohatě zdobenými sloupy, které jsou nahoře ukončeny klenbou posetou zlatými ozdobami. V bordurách se objevuje mnoho druhů vyobrazení ovoce, např. víno.

Ve spodní části se nachází nápis „Gewidmet von Josef Neißer Baumeister 1898“. Překlad zní „Daroval Josef Neißer, mistr stavitelský 1898“. Důvod výběru svatého Josefa na tuto vitráž můžeme najít ve shodném jménu donátora.

Pod tímto nápisem se v pravé části nachází další drobný nápis „Renoviert 1922 von J. Weigel. Glasmalerei Reichenberg“. Jedná se o německou firmu J. Weigela. Tato společnost funguje dosud s pobočkou v německém Osnabrücku.⁵¹ V dnešní době se věnuje prioritně plovoucím podlahám a krytinám, sklo a vitráže vyrábí pouze výjimečně a pouze ve zmíněné pobočce. Podařilo se mi je kontaktovat, ovšem jejich archivy nejsou nijak digitalizovány, a podle jejich odpovědi se zde takto staré záznamy ani nevyskytují.

Díky jednoznačným atributům můžeme určit, že jde o vyobrazení svatého Josefa, pěstouna Páně.

________________________________________________________________________________

51 Firma Weigel [online], [12. 5. 2014], dostupné z: http://www.weigel.de/glas/isolierglas-produktion.html.

(32)

Vitráž je tvořena z dílků z čirého, barevného i barveného transparentního skla. Okno je složeno z deseti dlouhých obdélníků, vyztužených třemi kovovými lištami.

Stav:

Vitrážové okno je ve velice dobrém stavu. Jediná výraznější prasklina se nachází ve vrchní části; vede přesně přes obličej svatého Josefa.

Autor:

Autor není na vitráži vyznačen, ale díky nápisu ve spodní části víme, že ho daroval Josef Neißer, stavitelský mistr, v roce 1898.

5. 4. Bulovka u Frýdlantu, kostel svatého Archanděla Michaela

Necelých šest kilometrů severovýchodně od města Frýdlant leží vesnice Bulovka. Zdejší římskokatolický kostel je zasvěcen svatému Archandělu Michaelovi.

První písemná zmínka je z roku 1346.⁵²

Dnešní podobu začal získávat až v roce 1721, kdy došlo k velké přestavbě a inovaci. Zasvěcen archandělu Michaelovi byl roku 1665.⁵³ Vitráže se v kostele nacházejí pouze v presbytáři, ovšem jsou dosti poničené.

Vitráž 1: Svatý František Umístění:

Presbytář kostela, levé okno zcela vlevo.

Rozložení:

Vitráž je obdélníkového tvaru, situovaná na výšku, s vysokým polokruhovitým zaklenutím.

Je rozdělena na čtyři stejně velké obdélníky. Figurální zobrazení je ve třetím obdélníku odspoda.

Výška vitrážového okna činí přibližně 419 cm a šířka 151 cm.

________________________________________________________________________________

53 KRACÍKOVÁ, Lucie – BELLING, Vojtěch: Středověká sakrální architektura na Frýdlantsku, s. 40.

Obr. 4: půdorys - kostel svatého Archanděla Michaela

(33)

Popis:

Ústřední motiv vitráže tvoří postava svatého Františka. Na první pohled lze vyobrazení zaměnit se svatým Josefem, pěstounem Páně, ovšem atributy ukazují na příslušníka řádu františkánů.

Postava je oblečena do řeholního hábitu a v rukou drží, kromě Ježíška, také atributy lilii a knihu. Ta leží pod postavou Ježíška, má zlatou ořízku a červené desky. Podle atributů usuzuji, že se jedná o svatého Františka.

Ježíšek je oděn v červeném a má nad hlavou svatozář. Kolem obou postav je pravidelné červené ohraničení. Zbylé tři vitrážové tabulky (vrchní a dvě spodní) jsou vyplněny pravidelnými ornamenty, zobrazujícími květiny.

Díky atributům usuzuji, že se jedná o svatého Františka s malým Ježíškem.

Vitráž je složena z dílků z čirého, barevného i barveného transparentního skla. Okno je složeno z dvanácti dlouhých obdélníků vyztužených třemi kovovými lištami.

Stav:

Vitrážové okno je ve velice špatném stavu. Spodní výplň chybí téměř celá, nahrazena je žlutým průhledným sklem. Zbylé tři obdélníky jsou plné prasklin. Při bočním pohledu jsou patrné vypoukliny a výrazně širší spodní části oproti vrchním částem tabulek, způsobené opět „stékáním“

skla.

Autor:

Autor na vitráži není vyznačen a bádání žádné výsledky určení dílny a původu práce nepřineslo.

Vitráž 2: poničená, nedefinovatelná Umístění:

Rozložení:

Vitráž je obdélníkového tvaru, situovaná na výšku, s vysokým polokruhovitým zaklenutím.

(34)

Je rozdělena na čtyři stejně velké obdélníky. Výška vitráže činí 410 cm a šířka přibližně 160 cm.

Popis:

Jakýkoliv motiv není možné určit. Vitráž je výrazně poškozena a chybějí její velké plochy.

V nejvyšší části jsou pozůstatky zobrazení nejspíše nějaké květiny, zbytek okna pokrývají části dalších květin. Chybějící skleněné plochy jsou nahrazeny žlutými průhlednými výplněmi. Patrně šlo rovněž o figurální výzdobu; postavu světce či světice. Dle zasvěcení kostela přichází v úvahu figura Archanděla Michaela.

Kvůli špatnému stavu není možný.

Vitráž byla složena z dílků barevného skla. Pravděpodobná je i přítomnost skla čirého. Okno je složeno z dvanácti dlouhých obdélníků vyztužených třemi kovovými lištami.

Stav:

viz popis.

Autor:

Autor není na vitráži vyznačen a bádání žádné výsledky nepřineslo.

Rozložení:

Vitráž má obdélníkový tvar, situovaný na výšku, s vysokým polokruhovitým zaklenutím.

Je rozdělena na tři stejně velké obdélníky. Figurální zobrazení se nachází v prostředním obdélníku.

Výška vitráže činí 412 cm a šířka přibližně 162 cm.

Popis:

Ústředním motivem vitráže jsou postavy svaté Anny a Panny Marie, kterou první zmíněná učí číst. Svatá Anna nemá v ruce knihu jako obvykle, pouze širokou nápisovou pásku s neurčitými