Dobrá pověst školy se zvláště mezi rodiči šíří rychle. A školy s dobrou pověstí si získávají důvěru rodičů snadněji. Škola by se měla snažit šikaně předcházet vhodnou prevencí, avšak jsou zde i vlivy, se kterými se personál školy musí potýkat (vlivní sponzoři, místní politicky aktivní občané, sociální sítě rodičů a starších spolužáků, někdy i skupiny lidí, kteří se snaží mezi děti dostat drogy apod.). S tím vším se škola potýká a to vše ji ztěžuje případný boj s šikanou. Stejně tak, jako by se měly školy snažit prevencí předcházet problémům, měla by i veřejnost o šikaně vědět co možná nejvíce, tak, aby nikdo nezlehčoval závažnost tohoto jevu. Děti mnohdy vnímají víc, než si dospělý připouštějí. Ztotožňují se s jejich názory, postoji i hodnotami. Bohužel v dnešní moderní době jsou oslabeny hodnoty, jako jsou: ohleduplnost, pravdivost, tolerance, slušnost. Právě ty hodnoty, které by měly být vyzdvihovány nejen na politických billboardech, ale především z chování naší společnosti. Úspěch by měl být oslavován jen tehdy, když se ho dosáhlo poctivou cestou.
Celkově ve společnosti upadá respekt k autoritám všeho druhu a nejinak je tomu ve školách.
Respekt z učitelů už u dětí pomalu upadá, a i proto se dostává šikana do popředí. Aby mohl učitel bránit slabší, je nutné, aby jeho povolání respektovala celá společnost. Nutností je, aby rodiče učili své děti, že učitel je vážený člověk, stejně tak, jako soudce nebo lékař i když ne vždy je tak i finančně oceněn. Je třeba si uvědomit, že ve školách se formují nové generace, které mají zásadní vliv na naši budoucnost (Říčan, 2010, s. 71 – 72).
4 Náprava šikany
Dostatečný důvod k zahájení vyšetřování můžeme rozdělit do dvou skupin: první skupinou jsou signály přímo alarmující a druhou skupinou jsou signály nepřímo varující.
Bohužel praxe je taková, že se šikana vyšetřuje často jen v případech:
kdy rodič do školy zavolá nebo osobně přijde a má podezření na šikanu u svého dítěte;
kdy se šikana „ provalí“ (brzký příchod učitele do hodiny, zranění oběti…);
zoufalou reakcí oběti, případně se to učitel dozví od kamaráda oběti.
Při řešení šikany platí několik důležitých pravidel, které je třeba dodržovat.
Jen tak může být náprava úspěšná.
1) Nepodceňovat žádné detaily (i malé znamení může signalizovat velký problém);
2) Řešení „na oko“ nemá smysl. Jen píchneme do vosího hnízda a můžeme napáchat více škody než užitku;
3) Postupujeme postupně, kroky nepřeskakujeme;
4) Veškeré informace si opakovaně ověřujeme;
5) Respektujeme všechny zúčastněné.
Prevko (2008) udává několik kroků, jak postupovat při šikaně:
1) Snažíme se odhadnout, jak závažný problém je a zda je v našich silách ho řešit. Pokud se rozhodneme pro vlastní zásah, doporučuje se ustanovit intervenční tým. Jedná se většinou o ředitele, třídního učitele, školního metodika prevence, výchovného poradce, případně externího pracovníka. Dále si předem zajistíme organizační věci, týká se to uvolňování některých žáků či učitelů z hodin, zvýšený dozor o přestávkách, časový prostor pro třídního učitele, metodika apod. V obecné rovině sdělíme informaci kolegům;
2) Promluvíme si s informátory a oběťmi (všeobecné zjištění informací, snažíme se být důvěřivý, nikdy nevyšetřujeme toho, kdo by mohl být agresor). Rodiče se snažíme ubezpečit o pomoci, popř. se domluvíme na ochraně dítěte. Výpovědi zaznamenáváme přesně. Vše se snažíme utajit, tak, aby o rozhovoru agresoři nevěděli;
3) Snažíme se nalézt svědky incidentů (mohou to být kamarádi oběti, důvěryhodní žáci, většinou jsou to však nezávislý žáci). Výpovědi svědků jsou velice důležité pro další postup;
4) Vyslechneme a promluvíte si se svědky, (se svědky mluvíme jednotlivě). Je třeba zorganizovat vše tak, aby o výslechu žáci nevěděli. V případě nutnosti využijeme konfrontaci svědků;
5) Zajistíme ochranu oběti, tento krok podle vážnosti situace může být i krokem číslo 1 (žáka se snažíme chránit do té doby, než je šikana vyřešena). Zvýšíme dozor na chodbách, ve třídách, zajistíme volné přechody. Ve vážných případech může dítě zůstat i doma. Tento bod se prolíná celým postupem;
6) Promluvíme si s agresory, případně konfrontace mezi nimi (dbáme na připravenost, agresoři budou lhát, zapírat, zpochybňovat). Často už jsou předem informováni.
Využíváme metody znejistění, posazení při rozhovoru, přítomností dalšího kolegy…
apod. Můžeme zdůraznit, že každý další náznak šikanování bude trestán přísněji (např. policie). Nabídneme spolupráci a s ní mírnější sankce. Důležité je přiznání;
7) Složíme výchovnou komisi (využití metody vnějšího nátlaku, zprostředkujeme setkání pedagogů, agresora, jeho rodičů a rozhodujeme o výchovných opatřeních a případných dalších trestech);
8) Provedeme rozhovor s rodiči oběti. S rodiči už spolupracujeme před tímto bodem, avšak při vyřešení doporučíme následné ošetření oběti (psycholog, terapeut…);
9) S problémem seznámíme celou třídu (třídu seznámíme s problémem a následným výchovným opatřením), je třeba zdůraznit, o jak závažný problém se jedná. Nejlepší prevencí je permanentní budování kamarádských a bezpečných vztahů v celé třídě.
Při této práci je vhodné využít služeb externistů (pedagogicko-psychologická poradna, středisko výchovné péče, společenství proti šikaně atd.)
5 Výchovná opatření
Položme si otázku, zda je vůbec možné se šikaně vyhnout. Je opravdu možné, aby se ve školních třídách neobjevil malý agresor? Nevyhneme se tomu. Velmi účinná ovšem může být prevence. Je dobré, aby se problém šikany zviditelňoval. Aby vešel do popředí, jak veřejnosti, tak rodičům, ale především školákům. Aby se vědělo, že je zde někdo, kdo proti tomuto problému bojuje a je zde velká pravděpodobnost odhalení agresora. Další důležitou složkou je také důvěra. Děti by se neměly bát šikanu nahlásit a měly by vědět, že je to špatná a zlá věc, u které je důležité, aby se včas a rychle řešila.
Osvědčené jsou i dozory nad žáky během přestávek. Čím více je pedagogů na chodbách během přestávek, tím větší mají možnost odhalení agresora. Zamyslíme-li se nad kontrolou pomocí videokamer, vyvstane otázka s omezením osobní svobody.
Ale uvážíme-li fakt mravní a psychologické škody způsobené šikanou, stojí to opravdu za zvážení. Ve Velké Británii na jedné základní škole, kde byl zjištěn malý výskyt šikany, se osvědčil způsob kontroly žáků staršími žáky z vyšších ročníků. Ti byli ustanoveni do funkce jakéhosi rytíře, který má za úkol chránit mladší žáky před ubližováním. Bohužel tento způsob nebyl aplikován na jiných školách (Říčan, 1995, s. 85-94).
Dalším důležitým krokem z pozice učitele je to, aby záměrně a systematicky monitoroval třídu např. prostřednictvím anonymních dotazníků či vyvěšovat letáky pro případné oběti (Vašutová, 2010, s. 109).
Za významnou součást výchovného opatření ve škole je považována přítomnost specialisty pro prevenci šikanování, domluva pedagogů, jak při šikaně postupovat, dále provádět depistážní šetření výskytu šikanování. Škola by měla vytvořit režim proti šikaně (školní schránku, „živá“ pravidla proti šikaně, účinné dozory a dále je dobré seznámit rodiče s nekompromisním bojem proti šikaně (např. rodičovské workshopy, informační letáky…) (Kolář, 2005, s. 85).
6 Prevence šikany
Položme si otázku, zda je možné se šikaně vyhnout. Ač se to zdá být velice nepravděpodobné, odpověď zní ano. Dokazují to především výsledky ze Skandinávie a Velké Británie. Nicméně za vymítěním šikany stojí velký kus práce, týkající se, jak pedagogů a učitelského sboru, tak i žáků a třídních kolektivů, jako takových. Prevence šikany zahrnuje velkou řadu aktivit a opatření na několika úrovních a v první řadě je nutné mít dobrou metodickou výzbroj. V druhé řadě, by si měla společnost, odborníci a pedagogové uvědomit, že šikanování je mimořádně závažný problém a je třeba proti tomuto „zlu“ začít bojovat a minimalizovat jej.
Nedílnou součástí boje je samozřejmě také to, aby se všem pedagogům dostalo odborné kvalifikace a všichni tak věděli, jak tento jev řešit. Neméně důležitým bodem v tomto procesu, je pak přijmout vhodný postup, nejen na jednotlivých školách, ale nejlépe v celém resortu školství. Prevencí se tedy v tomto případě rozumí, jak předcházení šikany, tak ale i řešení nastalých situací. Jednoduše řečeno, je třeba vybudovat takový obranný systém, který bude zabraňovat a ochraňovat děti a dospívající před týráním svých spolužáků (Kolář, 2005, s. 197).
„Jednou z možností, jak předcházet a čelit šikaně, je systematická práce s oběťmi, resp. potencionálními oběťmi šikanování“ (Bendl 2003, s. 103).