Školy jsou uzavřené instituce, ze kterých žák, který je šikanován, nemá šanci utéct.
Přesto by děti měly vědět, že je třeba se vyhýbat rizikovým místům. Čelit šikaně mohou např. tak, že se budou zdržovat ve skupinkách svých kamarádů. Skupině se totiž čelí hůř než jednotlivci. Za další preventivní opatření, které se jeví jako účelné, je v dětech pěstování odolnosti vůči projevům šikany. Snažit se jim vysvětlit, co dělat v takovýchto situacích, nacvičit tyto situace, poradit jim, jak se v nepříjemných situacích lze bránit (ignorace, postavení se protivníkovi). Ano i takové postavení se protivníkovi vyšle agresorovi signál, že oběť je silná a jen tak se nenechá přemoci. Agresoři si totiž vybírají slabé oběti, a pokud je jejich vytipovaná slabá oběť překvapí svojí obranou, je velice možné, že agresor si útok rozmyslí. Nabízí se tu otázka, zda se s agresorem prát. V literatuře najdeme mnoho pro a proti. Nelze jednoznačně doporučit radu, která bude fungovat. Věc je složitá a vždy se jedná o individuální záležitost.
Co ovšem u prevence jednotlivců platí je pěstování sportu. Výběr vhodné aktivity, která bude dítě bavit, naplňovat a podporovat jeho sebevědomí pomáhá v boji se šikanou velkou měrou. Sport děti naučí odolnosti, poznají nové přátelé, zažijí pocit vítězství i prohry.
Naučí se překonávat překážky v týmu. Důležitý je také fakt, že žák, který vyniká ve sportu, je u dětí atraktivnější, zejména pak u chlapců.
Za vhodnou prevenci a pohotovou obranu můžeme považovat i pohotovou zásobu slov, zvlášť při slovním napadení. Oběti, totiž často nedovedou pohotově reagovat na slovní atak agresorů. Úkolem učitelů, ale i rodičů, je naučit děti pohotovým reakcím, které využijí v nepříjemných situacích.
Další vhodnou strategií, kterou lze použít je humor. Je dobré, když se dítě dokáže zasmát samo sobě. Některým obětem šikany tato vlastnost většinou chybí. V případě, že si je žák vědom své chyby a dokáže si z ní udělat srandu, často odvrátí případný útok.
Stejně důležitý jako je humor a pohotová slovní reakce je i trénink asertivního chování. Žáky je třeba naučit a navést na to, jak by se měli zdravě sebeprosadit. Útočníkům by měli vědět, jak dát najevo své potřeby, jinak než agresivním chování. Často neví, jak se seznámit s někým novým, neumějí se chovat přátelsky či vlídně. Nácvik asertivního
chování se nacvičuje většinou ve skupinkách obětí šikanování, ale lze ho aplikovat na celý kolektiv.
Podle některých názorů je důležitá sebedůvěra a sebevědomí, co se týče v boji s agresory. Přímá chůze, neuhýbavý pohled, přímý krok, hlasité ne. Jedná se však pouze o jakousi superprevenci a nikdo nezaručí, že ani sebevědomí jedinec se nemůže stát obětí agresora/agresorů. Posilování sebevědomí je dobré u všech dětí. Jak u potencionálních obětí, tak u potencionálních agresorů. Psychologové, kteří se setkávají s agresory, upozorňují na to, že agrese a kázeňské přestupky často pramení z nízkého sebevědomí a zakomplexovanosti žáků. Dětem mnohdy chybí pocit uznání, pocit úspěchu, pochvala. Je dobré žáky zapojovat do věcí, které s sebou přináší odpovědnost (např. třídní služba, starání se o určitou věc apod.)
Děti, které nechodily do mateřských škol, nebo dětských kolektivů a jeví se jako uzavřené, plaché, bojácné a pasivní je dobré je připravit na třídní kolektiv ve škole tím, že je vybavíme sociálními dovednostmi, které jim umožní ve třídě „přežít“. Snažíme se vycházet z myšlenky, že pokud není potencionální oběť, nebudou existovat ani její skutečné oběti (Bendl, 2003, s. 102 – 113).
Pokud se učitel nebo jiný pedagog rozhodne uplatňovat ve třídě sociálně psychologické metody, měl by kolektiv dobře znát a postupovat nanejvýš obezřetně.
Lze využít i rad odborníků, dětských psychologů, zkušených externistů a facilitátorů.
7 Školský systém prevence šikanování
V českém školství jsou uplatňovány dva projekty v prevenci proti šikaně:
Škola podporující zdraví – zdravá škola
Obsahem tohoto programu je převážně analýza a tvorba bezpečného a sociálně podnětného prostředí pro žáky, učitele, ale i rodiče. Školy tohoto typu fungují od roku 1992.
Mezi hlavní principy programu patří respektování individuálních potřeb žáků, vůle ke spolupráci a pomoci, podporuje myšlenku, že pravidla soužití jsou platná pro všechny a všichni je dodržují. Ve škole je podporována úcta, snášenlivost, uznání, účast, empatie a otevřenost (Výchova ke zdraví, 2011)
Začít spolu (v mezinárodním označení Step by Step)
Tento program se používá nejen ve školách, ale i v mateřských školách a to od roku 1994. Hlavní myšlenkou tohoto projektu je sociální výchova, která by se měla podílet na vytvoření bezpečného sociálního prostředí. Jde o program, který představuje pedagogický přístup orientovaný na dítě, prosazuje a umožňuje inkluzi dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Program v sobě nese poznatky pedagogické a psychologické vědy, které se již dříve osvědčily (Step by step, 2014).
EMPIRICKÁ ČÁST 8 Výzkumné šetření
Ač se to nemusí zdát, šikana představuje v našem školství velice závažný problém, proti kterému je nutné bojovat. Odborná literatura a výzkumy prováděné na školách nám jasně dokazují, že se tento problém týká většiny škol. Z tohoto důvodu jsem se i já rozhodla provést výzkumné šetření. V březnu roku 2015 jsem oslovila základní školu ve Vratislavicích nad Nisou. Výzkum probíhal mezi žáky 3. – 9. ročníku formou anonymních dotazníků.
Celkem se výzkumu zúčastnilo 132 žáků, z toho byl jeden dotazník vyřazen. I přes to, že byli žáci požádáni, aby vždy zvolili jen jednu odpověď, u některých otázek zakroužkovali odpovědí více nebo doplnili svoji odpověď. Ve výzkumu jsem tedy tuto věc zohlednila, případně dopsala kolonku: neodpověděl.