Návrhy na změření programů bylo možné upravit dle zkušeností z roverského tábora Naděje (2016, externí návštěvník), Fons (2000, účastník).
Cenné informace jsme získávali ze studia odborných publikací, které se zabývají roverskými kurzy a programy, viz. rozsáhlá edice Skautské prameny, kterou editoval M. Zapletal.
Formulace programů byla také ovlivněna odbornou diskusí z předními experty zabývajícími se sledovanou problematikou (J. Zajíc, K. Šrubařová, M. Šrubař).
6 Vývojové období mladá dospělost
Program roverského kurzu popisovaný v následujících kapitolách předpokládá věk 20–27 let. Vývojové období účastníků je tedy mladá dospělost.
Tělesné změny v tomto období mají malý význam pro lidskou psychiku. Jedinou výjimkou je těhotenství a porod, to však často současní mladí lidé odkládají kvůli studiím na VŠ a následnému budování kariéry na pozdější dobu. Důležitější jsou změny ve vývoji osobnosti a socializační změny. (Vágnerová 2007, s. 10–11)
Uvažování dospělého člověka je pragmatičtější, dospělí se více zabývají praktic-kými situacemi spojenými se samostatným životem, profesí, partnerspraktic-kými a mezi-lidskými vztahy.
V mladé dospělosti začíná schopnost postformálního myšlení, tedy schopnost brát v úvahu různé aspekty problému, jeho mnohoznačnost i celkový kontext. Dále místo původního kontextuálního dualismu (rozlišení na to, co je dobré a co špatné) se postupně mění v komplexní kontextuální relativismus. Dospělý člověk si uvědomuje, že mnohdy nelze posuzovat řešení různých situací jednoznačně, jako dobré nebo špatné. Díky větší sebejistotě a vyrovnanosti už (vyjma emočně vypjatých situací) nepotřebuje jednoznačnost řešení jako obranu proti pocitu nejistoty a dezorientace.
(Vágnerová 2007, s. 17)
Mezi další znaky postformálního myšlení patří větší sebekritičnost, schopnost přistoupit na kompromis (díky vědomí, že vlastní hodnocení může být ovlivněno subjektivností názorů či nedostatkem potřebných informací), schopnost pracovat s protiklady (vědomí, že protiklady existují v rámci jedné situace nebo názoru, např.
dobré a špatné vlastnosti partnera). (Vágnerová 2007, s. 20–21)
V druhé polovině 20. let věku (na horní hranici naší věkové kategorie) mladí lidé chápou nutnost podřídit se pravidlům, plnit určité povinnosti. Tato fáze morálního uvažování je označována jako fáze morálního pozitivismu, charakteristického zdů-razňováním bezpodmínečné platnosti psaných i nepsaných předpisů. To eliminuje nejistotu (která je, jak jsme zmínili, menší než v adolescenci) a pro řadu lidí je tento přístup přijatelný po celý život. Někteří lidé jsou však schopni již v tomto věku hod-notově relativistického morálního uvažování. To je schopnost aplikovat postformální způsob myšlení na morální normy. Tito jedinci jsou schopni uvažovat o hodnotách a principech, které jsou nadřazené dílčím pravidlům, jsou platné vždy, bez ohledu na aktuální společenské či právní normy. (Vágnerová2007, s. 30)
K dalším významným zkušenostem mladé dospělosti patří řešení konfliktu osobně významných hodnot a zodpovědnost k jiné lidské bytosti. V prvém případě byl je-dinec ještě i v adolescenci ve větší míře ovládán autoritami, které určovaly priority.
Nyní se musí učit brát ohledy na něco jiného, než na vlastní uspokojení. Rodičovská
role je jednou z nejvýznamnějších změn v této životní fázi. Zkušenost s přijetím zodpovědnosti za jinou osobu může dost zásadně změnit morální uvažování. Ženy musí zvládnout širší rozsah problémů, a proto se jejich morální uvažování stává diverzifikovanější. Ženská morálka je proto vnímána jako situačně senzitivní a flexi-bilnější. Mužská morálka je ve větší míře situačně nezávislá, klade důraz na dodr-žování obecných pravidel. Rozdíl ve způsobu morálního uvadodr-žování zřejmě není dán jen biologicky, ale i rozdílnými sociálními rolemi. (Vágnerová2007, s. 31)
7 Roverské kurzy v Junáku
Roverské kurzy a další akce pro rovery jsou záležitostí doby po poslední obnově Junáka v roce 1989. Do té doby existovaly pouze tzv. vzdělávací akce (zahrnující např tzv. lesní školy, mající kořeny v 30. letech), které sloužily k přípravě vedoucích oddílů na jejich úlohu. Navíc byly zaměřené spíše pro dospělé. Ve vzdělávání bylo nutné reflektovat změny, které se udály ve společnosti během dlouholetého nuceného zákazu Junáka. Vznikla celá řada kurzů, včetně kurzů zaměřených na i na mladší věkovou kategorii roverů (tzv. čekatelské kurzy, pro rovery mladší 18 let). (Šantora et al.2012, s. 90–91, 208)
V 90. letech se spolu s velkým rozvojem vzdělávacích akcí začalo pořádat velké množství akcí pro rovery. Jednalo se převážně o víkendové akce a roverské kurzy.
Iniciativou spisovatele Miloše Zapletala – Zeta začalo po roce 1990 úsilí vytvořit moderní roverský program pro věkovou kategorii 15–20 let. Společně s psychologem Václavem Břicháčkem – Gigantem a dalšími pořádali první kurz FONS v roce 1991.
(Šantora et al. 2012, s. 217; srov. Jirásek 2010, s. 70–74) Kurzy FONS jsou pořá-dány dodnes, později vznikla celá rodina kurzů.1 Jmenujme některé, včetně jejich zaměření:
• Sebepoznání: Fons Beníšky, Fons Slovensko, Fonticulus, Fonticulus Maděra;
• Rozvíjení kmenové spolupráce: Svatoplukovy pruty;
• Roverský program: Rovel.
Instruktoři zmíněných kurzů se sdružují do neformálního seskupení Kruh in-struktorů FONS (KIF), které je platformou pro předávání zkušeností a debatou nad dalšími možnostmi rozvoje programu roverských kurzů.
Výše zmíněné kurzy patří ve skautském vzdělávacím systému do kategorie tzv.
nekvalifikačních lesních kurzů, jež jsou definovány jako:
”nekvalifikační vzdělávací akce určená především roverské výchovné kategorii, jejímž cílem je podpora zájmu účastníků o setrvání v hnutí, rozvíjení osobnosti a přispívání k účastnické sebevý-chově a rozšiřování obzorů“. (Lesní kurz/škola)
Většina těchto kurzů jsou seberozvojové kurzy, Fonticulus Maděra a Rovel jsou kombinací vzdělávacích a seberozvojových kurzů.
Kurzy FONS jsou ovlivněny Zapletalovou a Břicháčkovou zkušeností v Prázd-ninové škole Lipnice (dále PŠL), jejíž součástí byli oba v 80. letech. (Hanuš et al.
2016, s. 36, 274–276) Používají tudíž některých metod zážitkové pedagogiky, např.
1http://roverskekurzy.cz/
učení se prostřednictvím zážitku, dramaturgie a vrcholů (fyzický, psychický, atp.), červené nitě, atp. (Radek a Lenka 2009, s. 28–33, 158–164; srov. Radek a Lenka 2009, s. 63–77)
Dlouhodobou tradici v rámci roverských kurzů má také roverský tábor2 Naděje.3 Používá také některých prvků zážitkových, od kurzů FONS se odlišuje větším dů-razem na přírodu, program je ovlivněn také Woodcraftem.
Vzdělávací akce, které jsou primárně zaměřeny na předávání znalostí, jistě pře-dávají účastníkům hodnoty a tudíž se podílejí na hodnotové výchově. Vzhledem k rozsahu pořádaných vzdělávacích akcí by si zkoumání vlivu vzdělávacích akcí na hodnotové orientace roverů zasloužilo samostatný výzkum, podobně další formy ro-verského programu. Zaměřme se nyní na možnosti ovlivnění hodnotových orientací pomocí roverských sebepoznávacích kurzů.
2 Dalo by se polemizovat, zda dle označení
”tábor“ patří do skupiny roverských kurzů. Napo-vídal by tomu i fakt, že tábor není prezentován na webu kurzů KIFhttp://roverskekurzy.cz.
Domníváme se, že v této diskuzi je rozhodující zaměření programu pro věkovou kategorii roverů, ne formální název kurzu nebo příslušnost k určité skupině kurzů.
3http://www.tabornadeje.cz
8 Vyjádření skautských odborníků
Následují vyjádření skautských odborníků na hodnotovou výchovu a na tvorbu ro-verských kurzů na cíle ve výchově k hodnotám v roverském programu. Jejich stano-viska budou použita při tvorbě programu.
8.1 Jiří Zajíc
J. Zajíc, přední skautský odborník na výchovu k hodnotám, diskutuje nad skaut-skými hodnotami Pravda – Láska – Naděje a jejich specifiky pro roverský věk: (Zajíc 2018)
Ani v roverském věku nemohou být nejdůležitější jiné hodnoty, než ty, které jsou nejdůležitější pro skauting celkově:
Pravda – Láska – Naděje.
Jde ale o to, v jaké podobě a s jakými důrazy je třeba tyto hodnoty v této etapě života následovat.
Myslím, že služba Pravdě je v roverském věku hlavně zaměřená na se-bepoznávání, a tím i rozvoj svědomí (jaké jsou mé hodnoty a jak se ve skutečnosti rozhodujeme v mravních dilematech). Současně je třeba posilovat touhu po porozumění světu včetně dění v oblasti veřejného ži-vota. Konkrétně sem patří rozvoj kritického myšlení a zodpovědné práce s informacemi.
Co se týče služby Lásce, pak si myslím, že tady jsou také dvě priority:
jednak věrnost a zodpovědnost ve vztazích partnerských a přátelských, jednak konkrétní pomoc potřebným – tedy naplňování roverského hesla Sloužím. S tím se pojí statečnost, trpělivost a vytrvalost.
Naděje se pak rozvíjí zejména hledáním a vědomím smyslu života (jak vlastního, tak i celku světa) a jeho naplňováním v osobní poslání. Ro-verský věk má být podstatně zaměřen právě na nalézání smyslu života a tím i osobního poslání.
Jiří Zajíc – Edy (1951), pedagog, publicista; katolický skaut (1968–dosud), dlou-holetý vedoucí Odboru duchovní výchovy Junáka, instruktor skautských lesních kurzů Gemini (1998–dosud), lesní školy Protos a dalších, bývalý člen Ústřední rady Junáka v oblasti duchovní výchovy (1990–2001), bývalý místostarosta Junáka (1992–
1995).