Roverský skautský kurz, skautské ideály a hodnoty
Bakalářská práce
Studijní program: B7505 – Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času Autor práce: Ing. Bc. Petr Vorel
Vedoucí práce: doc. PhDr. Jan Neuman, CSc.
Abstrakt
Bakalářská práce se zabývá výchovou k hodnotám roverů a rangers (skautů a skautek ve věku 15–27 let).
Teoretická část se zabývá rešerší termínu hodnota a hodnotová vý- chova, analýzou sociologických šetření hodnotových preferencí české společnosti, mladistvých a roverů a rangers. Uvádí cíle hodnotové výchovy zakladatelů skautské organizace a současné české skaut- ské organizace Junák – český skaut a definuje skautskou věkovou kategorii roveři a rangers, její specifické výchovné cíle.
Cílem praktické části je navržení programu pro výchovu k hodno- tám na roverském kurzu pro rovery a rangers ve věku 20–27 let. Po- užité metody jsou analýza dostupných materiálů, zobecnění vlastní zkušenosti a diskuse s experty.
Klíčová slova: Skauting, Junák, roverský kurz, hodnoty, hodno- tové orientace, hodnotová výchova
Abstract
This bachelor thesis deals with education for the values of rover and rangers (scouts and guides aged 15–27).
The theoretical part deals with the search term value and value education, analysis of sociological surveys of value preferences of Czech society, youth and rovers and rangers.
It outlines the objectives of value education of the founders of the scout organization and contemporary Czech scout organization Ju- nák – Czech Scouting and defines the Scout age group of rover and rangers, its specific educational goals.
The aim of the practical part is to propose a program for value education at a rovers course for rovers and rangers aged 20–27. The methods used are analysis of available materials, generalization of own experience and discussion with experts.
Keywords: Scouting, Czech Scouting, Rover Scout Outdoor Camp, Values, Value Orientation, Value Education
Poděkování
Děkuji vedoucímu práce doc. PhDr. Janu Neumanovi, CSc. za od- borné vedení bakalářské práce.
Děkuji také všem skautským odborníkům za jejich komentáře.
V neposlední řadě děkuji své manželce za podporu a trpělivost při psaní práce.
Obsah
1 Úvod 10
TEORETICKÁ ČÁST 11
2 Hodnoty 11
2.1 Historické pojetí hodnot . . . 12
2.1.1 Antická filosofie . . . 12
2.1.2 Křesťansko–židovská tradice . . . 12
2.1.3 Středověká filosofie, teologie . . . 12
2.1.4 Novověká filosofie, axiologie . . . 13
2.2 Pojetí hodnot v současné filosofii a psychoterapii. . . 13
2.2.1 Filosofie . . . 13
2.2.2 Psychoterapie . . . 14
2.3 Pojetí hodnot v pedagogice, hodnotová výchova . . . 15
2.4 Hodnoty předmětem sociologického výzkumu. . . 17
2.4.1 Hodnotové orientace české společnosti . . . 17
2.4.2 Hodnotové orientace mladistvých . . . 18
2.4.3 Roveři a rangers předmětem výzkumu . . . 20
2.4.4 Hodnotové orientace roverů a rangers . . . 20
3 Skauting a výchova k hodnotám 24 3.1 Počátky skautingu . . . 24
3.2 Skauting a výchova k hodnotám . . . 25
3.2.1 Robert Baden-Powell . . . 25
3.2.2 Ernest Thompson Seton . . . 28
3.2.3 Antonín Benjamin Svojsík . . . 29
3.2.4 Současný Junák – český skaut . . . 31
4 Rovering, roveři a rangers 32 4.1 Vznik roveringu . . . 32
4.2 Historie roveringu v českých zemích . . . 32
4.3 Rovering v současném Junáku . . . 33
4.3.1 Formy roverských společenství. . . 33
PRAKTICKÁ ČÁST 35
5 Metodologie 35
5.1 Úkol . . . 35
5.2 Metodologie . . . 35
6 Vývojové období mladá dospělost 36 7 Roverské kurzy v Junáku 38 8 Vyjádření skautských odborníků 40 8.1 Jiří Zajíc. . . 40
8.2 Kateřina Šrubařová . . . 41
8.3 Jan Pečený . . . 41
8.4 Barbora Tichavová . . . 42
9 Návrh roverského kurzu 44 9.1 Místo a forma kurzu . . . 44
9.2 Obecné cíle kurzu . . . 45
9.3 Aktivity v přírodě . . . 45
10 Rozvoj hodnot na roverském kurzu 47 10.1 Pobyt v přírodě . . . 47
10.1.1 Estetické vnímání přírody . . . 47
10.1.2 Putování . . . 47
10.1.3 Tábornické dovednosti a činnosti z Woodcraftu . . . 48
10.2 Pohybové aktivity v přírodě a zdravý životní styl . . . 48
10.2.1 Rozcvičky . . . 48
10.2.2 Zdravá strava . . . 48
10.2.3 Pohybové hry . . . 48
10.2.4 Zajištěné lezení na skále, lanové překážky . . . 49
10.3 Ekologie, environmentalistika, globální problémy . . . 49
10.3.1 Ekologický provoz, Zero waste . . . 49
10.3.2 Problémy rozvojových zemí . . . 50
10.4 Kultura a umění . . . 50
10.4.1 Četba poezie a prózy . . . 50
10.4.2 Land-art. . . 50
10.4.3 Zpěv a hra na hudební nástroje . . . 51
10.4.4 Dramatická výchova . . . 51
10.5 Osobnosti jako morální vzory . . . 51
10.5.1 Setkání s významnou skautskou osobností . . . 51
10.5.2 Seznámení s odkazem významné osobnosti . . . 51
10.6 Víra v Boha, nemateriální hodnoty . . . 52
10.6.1 Viktor Emil Frankl – Logoterapie . . . 52
10.6.2 Odchod z tohoto světa (přednáška, beseda) . . . 52
10.6.3 Nedělní mše . . . 52
10.7 Rovering . . . 53
10.8 Služba . . . 53
10.9 Atmosféra kurzu, mezilidské vztahy . . . 53
11 Diskuse 55
12 Závěr 58
1 Úvod
Je v dnešní době třeba zabývat se výchovou k hodnotám? Pokud ano, k jakým hod- notám by měla výchova vést? Z. Bauman definuje dnešní svět, jako svět v
”tekuté“
fázi, kdy se vzorce přijatelného chování a další sociální formy mění rychleji, než stačí být ustáleny a přijaty ve společnosti. Mezilidské vztahy jsou čím dál chatr- nější. Neustále se zmenšující záruky státu proti individuálním neúspěchům přenáší tuto odpovědnost na občany. Jedinec je v dnešním globálním světě, složitém a plném nejistot, odkázán řešit problémy sám. Flexibilita, připravenost využívat prostředků bez zábran, zbavovat se závazků je přednost dnešní doby. (Bauman2008, s. 15–18) Mohlo by se zdát, že za takového stavu nezbývá než rezignovat na hodnoty a ideály humanity. Jsme přesvědčeni, že opak je pravdou. Právě v této nestálé době je nutné hodnoty předávat. Podívejme se, jak se s tímto předáváním hodnot mladým lidem vypořádává organizace, která se v tomto směru považuje za odborníka na slovo vzatého: Junák – český skaut. Skauting měl výchovu k hodnotám za cíl již v době svého založení na začátku 20. století. Roveři a rangers coby skauti a skautky ve věku mladé dospělosti (15–27 let) v letošním roce slaví sto let od založení tzv. roveringu.
Cílem teoretické části práce je zjistit, jaké výchovné cíle pro rovery a rangers stanovili na začátku minulého století zakladatelé skautingu a jak je pro potřeby současné společnosti upravují dnešní roverské kurzy.
V práci se nejdříve zabýváme pojmem hodnota z filosofického, pedagogického, teologického a psychoterapeutického hlediska. Dále se věnujeme sociologickými še- třeními hodnotových orientací české společnosti, mladistvých a roverů a rangers a souvisejícími pojmy. Zjišťujeme aktuální stav hodnotových orientací české v spo- lečnosti a jak se změnily od roku 1990, dále hodnotové orientace roverů a rangers a jejich srovnání se staršími skauty (vedoucími skautských středisek) a vrstevníky roverů z české společnosti.
V následující části analyzujeme, jaké výchovné cíle pro rovery a rangers stano- vili na začátku minulého století zakladatelé skautingu Robert Baden-Powell, Ernest Thompson Seton a Antonín Benjamin Svojsík a jak je pro potřeby současné spo- lečnosti upravují největší česká skautská organizace Junák – český skaut a dnešní roverské kurzy. Cílem praktické části práce je naznačení možností výchovy k hodno- tám a ovlivnění hodnotových orientací roverů a rangers a v diskusi naznačení další problémy k řešení.
Kromě knižních a elektronických zdrojů vycházíme z vlastních zkušeností se skautským prostředím a roverskými programy a diskusí s instruktory roverských kurzů a odborníky na problematiku výchovy k hodnotám ve skautském prostředí.
V práci jsou přiložena stanoviska některých z nich.
TEORETICKÁ ČÁST 2 Hodnoty
Pojem hodnota není snadné definovat. Důvodem je rozdílné pojetí jednotlivých subjektů, zabývajících se hodnotami. Hodnoty byly vždy doménou náboženství, z vědních oborů byly předmětem zkoumání filosofie, později mj. etika, psycholo- gie, sociologie, politologie, ekonomie, kulturologie a právní vědy. Přičemž způsob uvažování jednotlivých vědních oborů o hodnotách je velmi odlišný. (Prudký 2009, s. 12)
I v běžné řeči je pojetí hodnot nejednoznačné. P. Cakirpaloglu odkazuje na D. Pantiće, uvádějícího několik desítek terminologických synonym tohoto termínu.
(Pantić in Cakirpaloglu 2009, s. 255) L. Prudký odkazuje na Lautmanův výzkum, rozlišující 180 různých definic hodnot a na výzkum Balese a Couche, uvádějících téměř 900 různých pojetí hodnot, uvedených v anglicky psané literatuře publiko- vané v USA. (Hofstede in Prudký2009, s. 11)
Hodnoty jsou často zkoumány z hlediska jejich ekonomického významu. Tato práce se zabývá hodnotami, důležitými pro jedince i společnost, z jiných hledisek.
Základní funkce hodnot mj. jsou: (Prudký2009, s. 44)
• stavební kameny kultury,
• atribut morálky,
• zdroj motivace chování
• součástí utváření obsahů,
• jeden ze znaků osobnosti,
• znakem určité kultury, etnika, společenství,
• zdroje sociální a kulturní soudržnosti,
• základy ideologií.
Hodnoty jsou spjaty s morálními zásadami a hodnocením,
”toho, co je“ a
”toho, co má být“. Je možné je zkoumat na úrovni individuálních, skupinových, celospole- čenských hodnot a hodnot platných pro celé lidstvo. (Prudký2009, s. 19)
2.1 Historické pojetí hodnot
2.1.1 Antická filosofie
Mravností, tedy tématem blízkým hodnotám, se zabývali Sókratés a Platón již v 6.
stol. př. n. l. Sókratés i Platón jsou přesvědčeni o nutnosti odvodit mravnost z obecně platných, nadčasových principů. V Platónově světě idejí jsou nejen ideální předob- razy hmotných věcí, ale i jednání. Tyto předobrazy jsou dokonalé a nadčasové. Každé mravní jednání má vzor duchovních idejí, dokonalých hodnotových norem, které jsou normativní předlohou k mravnímu jednání. Platónův svět idejí je hierarchicky uspo- řádaný, na vrcholu stojí idea, mající charakter hodnoty – obecné dobro. Celá antická filosofie však nezná pojem hodnota. Platón však svým nehmotným světem idejí na- značil cestu, kterou se později vydala filosofie hodnot.(Dorotíková 1998, s. 15–19, 125–126)
2.1.2 Křesťansko–židovská tradice
Hodnoty jako produkty náboženskosti, vztahu k Bohu nebo bohům jsou nejzáklad- nějším pojetím hodnot, ve většině lidských společenství všech dob. Evropské pojetí hodnot formoval zásadním způsobem odkaz křesťansko–židovské tradice. Základní pravidla pro mezilidské soužití vyjadřuje Desatero.
Za hlavní hodnoty pocházející z křesťansko–židovské tradice lze považovat: (Funda 1997, s. 36–47)
• víra v Boha jako nadpřirozenou, vyšší moc, lidem nadřazenou,
• naděje, možnost odpuštění,
• milosrdenství, jako dík za poskytnuté dary od Boha,
• skromnost, služba bližnímu, askeze (mniši v klášterech),
• vnímání života jako daru, který je nutno cenit a nenakládat s ním libovolně (zapovězení sebevraždy a eutanazie).
2.1.3 Středověká filosofie, teologie
Středověká filosofie transformuje Platónovo vidění světa do hodnotového systému křesťanství. Bůh je nejvyšším jsoucnem, nejvyšší hodnotou, naprostou dokonalostí.
Křesťanský hodnotový systém vychází ze zjevení, je tedy záležitostí víry. Zjevení jsou dále rozvíjena v teologický systém. Křesťanstvím deklarovaný svět hodnot není pro tehdejšího člověka rozumovou záležitostí, ale hlubokým prožitkem. Středověká náboženská vzdělanost však lidským rozumem zprostředkovanou vzdělanost nevylu- čuje ani nepopírá, pouze ji vymezuje prostor v rámci daného hodnotového systému.
Tento přístup se projevuje u významného křesťanského myslitele Tomáše Akvin- ského, vycházejícího z Aurelia Augustina. (Dorotíková1998, s. 126)
2.1.4 Novověká filosofie, axiologie
Tradiční filosofie až do 18. století stavěla na ontologii, tedy na jednom základním druhu jsoucna, nejvyšší abstrakce, které je nepopsatelné, dostupné pouze
”čistému rozumu“ nebo víře. Už Platón ve svém uvažování pracoval se dvěma světy – hmot- ným světem a světem idejí. Moderní filosofie rozdělila logický model světa do dvou oblastí – přírody a ducha. Filosofie hodnot přidala třetí dimenzi – svět hodnot. Dů- vodem byl fakt, že v hodnotách jsou zastoupeny vlastnosti obou předchozích oblastí.
(Dorotíková1998, s. 5, 18)
B. Pascal a D. Hume, předchůdci filosofie hodnot, představují zastánce názoru, že rozum se musí v případě hodnot opírat o cit. Hume tvrdí, že cit je podstatou všech hodnot, srovnává mravní krásu s krásou přírody. (Dorotíková1998, s. 128–129)
Immanuel Kant je považován za předchůdce filosofie hodnot. Ve své praktické filosofii položil základy pro teoretickou reflexi lidského jednání. Kant je prvním filoso- fem, který poukázal na potřebu rozlišit působení rozumu při poznávání skutečnosti a při používání vůle. Mravnost má dle Kanta základ ve sféře rozumu. (Kučerová 1996, s. 50; srov. Dorotíková 1998, s. 130–132)
R.H. Lotze je zakladatelem axiologie, nauky o hodnotách a hodnocení. Přidává onen třetí svět hodnot. Lotze také formuloval dualismus
”toho, co jest“ a
”toho, co býti má“. Jeho filosofie je založena na romanticko-náboženských základech a na modernizaci Platónových idejí. Podstata veškeré skutečnosti, její smysl a zároveň nejvyšší hodnota je tvořena Bohem. Lotzeho dílo znamenalo výzvu k vytvoření on- tologických základů obecné teorie hodnot. (Kučerová 1996, s. 51; srov. Dorotíková 1998, s. 133–134)
2.2 Pojetí hodnot v současné filosofii a psychoterapii
2.2.1 Filosofie
Následuje přehled některých pojetí hodnot v současné filosofii. (Dorotíková 1998, s. 22–27; srov. Prudký 2009, s. 24–26) Vnímání hodnot je různorodé, často proti- chůdné.
• Hodnotami jsou všeobecně platné normy lidského chování.
Pojetí hodnot jako všeobecně platných norem zformulovali filosofové W. Win- delband a H. Rickert na začátku dvacátých let 20. století Lidská společnost potřebuje trvalé, nadčasové hodnoty, o které se mohou lidé opřít. Pokud by existovaly jen individuální hodnoty, společnost by byla vystavena nebezpečí nihilismu, zvůle, egoismu a destrukce. Vyšší hodnoty tedy fungují jako stabili- zátory společnosti, společnost by měla v zájmu všech svých členů vidět v těchto nadčasových hodnotách závazné normy. Ve sféře hodnot existuje ideální lo- gický, etický a estetický řád, který je objektivní a absolutní. Tento hodnotový řád by měl platit i ve sféře lidského jednání.
Hodnoty, jako obecně platné normy a duchovní hodnoty, určují
”to, co má být“. Hodnoty jsou nutné, protože
”to, co je“ se nerovná
”tomu, co má být“, jsou tedy ukazatelem směru pro společnost.
O obecné podstatě hodnot lze říci pouze to, že hodnoty platí. Je to zvláštní způsob existence, podobný existenci přírodních zákonů.
Existence hodnot jako ideálních norem podmiňuje jejich zakotvení v zákono- dárství a vyžadování jejich dodržování.
• Hodnotami je to, o co usilujeme.
H. Münsterberg (1921) považuje hodnoty za vše, čemu lidé věnují své úsilí, cíl, kterého se snaží dosáhnout. To, co je pro lidi nezajímavé, pro ně nemá charakter hodnoty. Hodnoty jsou podle něj spjaty s vůlí jedince, jsou tedy individuální. Münsterberg však nachází i hodnoty nezávislé na vůli jedince (”čistá vůle“,
”všeobecné chtění“).
• Hodnoty jsou zvláštní vlastnosti skutečnosti.
Německý filosof Max Scheler (1921) definoval hodnoty jako zvláštní vlastnosti, které existují vedle jiných, ne-hodnotových vlastností. Od těch se ale zásadním způsobem liší. Scheler zdůrazňuje, že hodnoty nejsou věci a je třeba je odlišovat od jejich nositele.
• Podstata hodnot spočívá v subjektivním vztahu ke skutečnosti.
Hodnoty jsou specifickým vztahem mezi jedincem a věcmi. O tom, co hodnoty jsou, rozhoduje člověk sám, dokonce hodnoty vytváří. Základem hodnot je příznivý nebo nepříznivý postoj k věcem, touhy nebo odmítání, libé a nelibé city vzhledem k věci. Zdroje těchto vztahů jsou velmi různorodé, např.
– emocionalita (A. Stern, 1962) – vliv má i úsudek, ale rozhodující jsou city a pocity,
– svobodná volba (existenciální psychologie, J. P. Sartre, 1943) – hodnoty existují v lidském nitru, neurčuje je žádná
”vyšší“ autorita. Se svobodou volby se nutně váže odpovědnost.
– aktivita – hodnoty nejsou výsledkem poznání, ale vznikají v aktivním vztahu člověka k jeho okolí, prostřednictvím činností, kterými člověk uskutečňuje to, co považuje za hodnotu.
”Hodnoty jsou do života uváděné závěry“ (R. Polin, 1945).
– cokoliv (pragmatismus) – hodnotou je cokoliv, co spoluvytváří úspěch;
trvalé, nadčasové, objektivní a všeobecně platné hodnoty neexistují.
2.2.2 Psychoterapie
Freud chápal ve své psychoanalýze hodnoty jako součást biologických dispozic člo- věka. Emoce i základ lidského chování dle něj pocházejí z pudů. Jeho následov- níci přisuzovali pudům menší význam. Frankl v hodnocení psychoanalýzy neuvádí
jako největší omyl přílišné zdůrazňování biologična, ale determinismus. (Frankl1994, s. 83) Frankl a jeho následovníci (Lukasová a další) uvádějí řadu příkladů z logo- terapeutické praxe, kdy lidé, kteří, ač žijící v míru a hmotně zajištěni, mají velké psychické problémy, protože nevidí smysl svého života. Frankl jej nachází v takovém životě, kde dochází k naplňování hodnot. (Frankl1995, s. 61–63) V logoterapii uvádí tři kategorie hodnot: tvůrčí, zážitkové a postojové. U tvůrčích hodnot je zjevné, že lidem poskytují naplnění smyslu života, viz. Prudký: (Prudký 2004, s. 13)
Dosud nebyl nalezen vhodnější prostředek rozvoje lidské bytosti (lid- skosti, občanských a křesťanských ctností, usilování o šťastný a naplněný život vůbec) než je rozvoj a růst možností pro uplatnění lidské tvořivosti.
Zážitkové hodnoty (např. prožitek krásy velehor, poslech vážné hudby), též pod- porují radost ze života a tím naplnění smyslu života. Postojové hodnoty jsou zřejmě nejvýznamnější, protože, na rozdíl od předešlých, umožňují realizaci vždy. Tyto hodnoty vyjadřují postoj člověka k (i momentálně) nezměnitelným okolnostem jeho života. Může se jednat o každodenní drobnosti, ale i o těžké břímě (pacient trvale upoutaný na lůžku, umírající, smrt blízké osoby, aj.).
Frankl dále mluví o sebetranscendenci lidské existence. Seberealizací člověk na- plňuje smysl sám pro sebe. Jedinec, mající
”vůli po smyslu“ se snaží pomocí Sebe- transcendence najít a následně naplnit smysl, který jej přesahuje. V obětavé pomoci bližnímu zapomíná v dobrém slova smyslu sám na sebe, čehož je využíváno v psy- choterapeutické pomoci při krizi smyslu. (Frankl2006, s. 11)
2.3 Pojetí hodnot v pedagogice, hodnotová výchova
Termín
”hodnotová výchova“ jako speciální oblast nemá v české pedagogice tra- dici. Tématem hodnot a jejich rozvoji nejčastěji se zabývají etické, estetické, ob- čanské a multikulturní výchovy. (Průcha 2009, s. 836–837) Následující text vychází z Brezinkovy analýzy historického kontextu vzniku a významu termínu
”hodnotová výchova“ ve světě. (Brezinka1996, s. 112–129)
Církve po staletí výrazně přispívaly k hodnotové jistotě společnosti. Vlivem ztráty jejich vlivu v rámci sekularizace v 19. století docházelo k oslabení nábo- ženské, světonázorové a morální výchovy, protože výchovnou úlohu církví zpočátku nikdo nahradil. Jakoukoliv výchovu také odsuzovaly nové názorové proudy emanci- pace a
”svoboda od ovládání“, které ji označovaly jako ovládání nebo indoktrinaci.
Brezinka uvádí jako první období zájmu o hodnoty v pedagogice ovlivnění pedago- giky filosofií hodnot v Německu v letech 1900–1930. Jednalo se o abstraktní teorie výchovy, vzdálené od praxe a bez většího vlivu na obor pedagogiky i samotnou výchovu.
Většího významu v pedagogice se hodnotám dostalo v 60. a 70. letech v USA a Ně- mecku, kdy vznikl termín hodnotová výchova. V tomto období se začínají naplno projevovat nepříznivé vlivy změn životního stylu ve vyspělých zemích. Velmi rychlé kulturní a sociální změny, extrémní množství informací a možností voleb vedly
u řady jedinců k bezradnosti, nejistotě, psychickým poruchám a mezilidským kon- fliktům. Klíčový problém byl (a stále je) nejistota ohledně platnosti dosavadních hodnot těchto společností.
”Pokrokový“ přístup pedagogiky v USA a západoevrop- ských zemích byl vzdát se jakéhokoliv hodnocení mravních a jiných aspektů života ve prospěch
”vědecké neutrality“, omezit výuku na informace o faktech a nechat na žácích samotných, aby si sami vytvořili svůj úsudek. To vedlo k velkým problémům mládeže, např. pocitu nesmyslnosti, nedbání norem, zneužívání drog aj.; u rodičů a pedagogů k pochybnosti o sobě samém, slabosti přesvědčení, morální povolnosti, strachu z konfliktů a rezignace.
Termín hodnotová výchova je mnohoznačný, podobně jako samotný termín hod- nota. Brezinka po zevrubné analýze uvádí dva prakticky použitelné výklady, které mají oba své zastánce:
1. Hodnotová výchova je formální výchova k hodnocení.
2. Hodnotová výchova je výchova k zaujímání hodnotových postojů.
Hodnotová výchova jako formální výchova k hodnocení se snaží žákům zpro- středkovat dispozice k samotnému procesu hodnocení. Odmítá určovat
”správné hodnoty“, tedy to
”co má být“. Dle představy o tom, že žádný učitel není schopen ideální hodnoty zprostředkovat, úkolem každého jedince je tyto hodnoty sám hledat.
Je to výše popsaný přístup, který vznikl v 60. a 70. letech v USA a Německu.
Hodnotová výchova jako výchova k zaujímání hodnotových postojů předpokládá, že každá skupina (stát, národ, náboženské společenství, rodina, aj.) má své normy, sloužící k orientaci, zajištění soudržnosti a trvání. Z určitého pohledu se může jevit, že skupina vyžaduje vzhledem ke svým hodnotám
”dogmatickou“ morálku (zavazuje své členy, aby hodnoty přijímaly a jednaly podle nich) a předává je indoktrinací.
Takové označení je však zavádějící, protože hodnoty a postoje v zásadě není možné předávat jinak, než přesvědčováním o jejich významu již od raného dětství.
Vyhraněný přístup formální výchovy k hodnocení je někdy interpretován jako svoboda od vazeb, které si jedinec nezvolil a žebříčky hodnot jsou subjektivní a rela- tivní. Víra je nahrazována skepsí, láska kritikou, světonázorová orientace vědeckou orientací a cíle prospěšné společnosti individuálními cíli. Je třeba zdůraznit, že k ná- zorové svobodě se váže vědomí povinnosti a zodpovědnosti k sobě a společnosti a ne vše lze interpretovat racionalisticky.
Brezinka si je při obhajobě výchovy k zaujímání hodnotových postojů v rámci vzdělávání vědom skutečnosti, že největší odpovědnost za výchovu, včetně předá- vání hodnot, mají rodiče. To ale předpokládá, že všichni rodiče mají světonázorová a morální přesvědčení a předávají je svým dětem. Řada rodičů je ale zasažena skepsí vůči hodnotám.
Hodnotová výchova tedy není, vzhledem k nábožensky a světonázorově pluralis- tické společnosti, snadná. Státní školství nemůže předávat žákům náboženské nebo světonázorové přesvědčení, v této otázce musí zůstat neutrální. Mělo by však předá- vat alespoň minimální průnik hodnot, na kterých se názorově pluralistická společnost shodne. Určení těchto hodnot by mělo vzejít z diskuse ve společnosti, je to jeden z dů- ležitých úkolů, na který by společnost neměla rezignovat. Otevřenou otázkou je, jak
podpořit rodiče s neujasněnými hodnotovými preferencemi v jejich hledání, protože jejich absence dětem zjevně neprospívá. Stát by měl umožnit existenci soukromých škol, které by předávaly žákům určité náboženské nebo světonázorové přesvědčení.
Rodiče by tak měli možnost, dle své volby, výchovy k určitým hodnotám u svých dětí nad hranici minima konsenzu společenských hodnot.
2.4 Hodnoty předmětem sociologického výzkumu
Před vlastní rešerší sociologických empirických šetření, zaměřených na poznávání hodnot, je vhodné se seznámit s nejpoužívanějšími pojmy, užívanými v těchto še- třeních, tak jak je definuje Prudký (Prudký 2004, s. 8; srov. Prudký 2009, s. 33–
34).
Hodnotové preference (také
”žebříček hodnot“) jsou uspořádání hodnot (hierar- chie hodnot), tedy co je pro jedince, skupinu, danou kulturu a civilizaci více nebo méně podstatné. Můžeme je rozdělit do oblastí. Jednou z oblastí jsou tzv. životní hodnoty, tedy hodnoty významné po celý život pro většinu populace. Např. pro vět- šinu lidí je důležitá rodina po celou dobu jejich života. Životní hodnoty skupiny jsou životní hodnoty, mající časově omezenou platnost, např. pro adolescenty je důležité být dobře přijímán vrstevníky. Hodnotové preference vyjadřují kromě pořadí také váhu a obecně jsou platné v určitém čase (jde o statický pohled na hodnoty). Nejvý- znamnější hodnoty jsou nejvýznamnějším zdrojem motivace, spokojenosti, sociálního uspokojení.
Hodnotové orientace jsou krátkodobé i dlouhodobé záměry, výhledy a činnosti v přijatých hodnotách jedince, skupiny, dané kultury či civilizace. Na rozdíl od hod- notových preferencí jsou hodnotové orientace dynamické – vyjadřují, kterým směrem se budou hodnoty (a z nich vyplývající chování) pravděpodobně ubírat nebo ubírají.
Mohou být také chápány jako specifikace obsahu hodnotových preferencí. Také hod- notové orientace je možné uspořádat, protože uspořadatelnost je vlastností hodnot (týká se hodnocení).
2.4.1 Hodnotové orientace české společnosti
V následující části se zaměříme na zkoumání hodnot české společnosti. Vycházíme z analýz řady empirických sociologických šetření hodnotových preferencí mj. vý- zkumu European Values Study – EVS (řada evropských států), a výzkum Naše společnost, prováděný Centrem pro výzkum veřejného mínění Sociologického ústavu AV – CVVM, dříve IVVM (1990–2015, obyvatelé ČR starší 15 let) (Prudký 2014;
srov. Prudký2009; srov. Prudký 2004).
Prudký (Prudký 2004, s. 18–19) analyzoval výsledky výzkumu Naše společnost v letech 1990–1999. Výzkum zkoumal vývoj 33 hodnotových orientací (např.
”Žít ve spokojené rodině“,
”Mít nerušené soukromí“,
”Být mezi lidmi oblíbený“,
”Mít práci umožňující zkoušet nové věci“), pomocí čtyřstupňové škály (1: zcela nedůležité, 2:
spíše nedůležité, 3: spíše důležité, 4: velmi důležité).
V naší společnosti vyznáváme různé hodnoty (tj. neplatí, že by nějaká hodnota
”vítězila“ a ostatní byly nedůležité). Většina hodnot v daném období poklesla, jen u tří došlo k nárůstu. Došlo tedy k poklesu významu hodnot, k poklesu
”hodnoty hodnot“.
Hodnoty, které vzrostly:1
• Žít příjemně, užívat si (+0,05),
• Mít čas hlavně na své koníčky, zájmy (+0,05),
• Pomáhat především své rodině a přátelům (+0,01 – téměř stejná hodnota).
Jde o hodnoty spojené s požitkem a užíváním si, k obrácením se k sobě samému, o individualistické až sobecky zaměřené hodnoty.
Nejvýrazněji klesl význam hodnot:2
• Pomáhat rozvoji demokracie ve společnosti (-0,45),
• Pracovat v kolektivu sympatických lidí (-0,35),
• Být dobře informován o dění u nás i ve světě (-0,33),
• Podávat perfektní pracovní výkon (-0,33),
• Mít práci, která má smysl, je užitečná (-0,31),
• Prosazovat politiku své strany, hnutí (-0,29).
Výrazně klesly hodnoty spojené s podílením se na veřejném životě, rozvoji demo- kracie, hodnoty spojené s prací, altruisticky zaměřené hodnoty.
M. Tuček prezentuje výsledky posledního šetření Naše společnost z června 2014 a srovnání za celé období v letech 1990–2014. Nově byly do baterie otázek doplněny
”Mít děti“ a
”Mít vlastní pěkné bydlení“. Ve srovnání s minulým šetřením v roce 2011 vzrostla hodnota
”Žít ve zdravém prostředí“ (neuvedena změna) a klesl vý- znam hodnoty
”Žít podle svého přesvědčení“ (z 5. na 10. místo). V rámci srovnání v letech 1990–2014 se ukazuje stabilita řady hodnotových orientací, zejména těch, co jsou považovány za nejdůležitější. V rámci změn orientací je potvrzen trend klesání významu hodnot. Nejvýznamnější změny proběhly v letech 1999–2004, pokračoval trend růstu významu individualistických hodnot a poklesu významu altruisticky za- měřených hodnot. (Tuček2014, s. 1–7)
2.4.2 Hodnotové orientace mladistvých
Zaměříme se blíže na cílovou skupinu účastníků roverských kurzů. Opět vycházíme z řady průzkumů a šetřeních, uvedených v předchozí kapitole Hodnotové orientace české společnosti (s.17) a z šetření hodnotových orientací vysokoškoláků (studentů 1. ročníku) několika universit v ČR (Univerzity Karlovy, Masarykovy university a dalších), jejichž analýzu publikoval Prudký. (Prudký 2014; srov. Prudký 2009;
srov. Prudký2004)
1uváděn přírůstek na výše zmíněné čtyřstupňové škále 1 až 4
2uváděn pokles na výše zmíněné čtyřstupňové škále 1 až 4
Statisticky Hodnotová orientace 15–29 let 60+ let významné Rodina a soukromý osobní život -0,14 0,13 ano
Práce 0,22 -0,44 ano
Kariéra 0,23 -0,26 ano
Občanská angažovanost -0,16 0,27 ano
Hedonistický rozměr života 0,19 0,03 ne
Kulturnost a vzdělání 0,01 0,00 ne
Sociální kapitál 0,27 -0,17 ano
Tabulka 2.1: Průměrná faktorová skóre šetření Naše společnost z června 2014 ve vybraných věkových kohortách (faktorové skóre: normální rozložení s průměrem 0, s jednotkovou směrodatnou odchylkou, vzájemně nezávislé) (Tuček 2014, s. 5)
Tuček (Tuček 2014) rozděluje baterii otázek šetření Naše společnost do 7 skupin obecnějších hodnotových orientací: rodina a soukromý osobní život, práce, kariéra, občanská angažovanost, hedonistický rozměr života, kulturnost a vzdělání, sociální kapitál. Tyto skupiny byly podrobeny faktorové analýze dle věku respondentů s cí- lem odhalit, zda jsou hodnotové orientace mladých lidí rozdílné od střední či starší generace. Přehled průměrného faktorového skóre pro mladou a starší generaci (kde jsou největší rozdíly) uvádíme v tabulce 2.1. Námi sledovaná skupina mladé gene- race vykazuje nízký zájem o hodnoty spojené s občanskou angažovanosti a rodinou.
Naopak projevuje, oproti starší generaci, vyšší zájem o hodnoty spojené se sociálním kapitálem, kariérou a prací; ve srovnání s generací 45–59 let (v tabulce neuvedené skóre jejich rodičů: -0,13) vyšší zájem o hodnoty hedonistického rozměru života.
Nepřekvapující jsou rozdíly vnímání hodnot práce a kariéry (nejsou aktuální pro nejstarší generaci). Nízké rodinné hodnoty u mladé generace nejsou z demografic- kého hlediska příznivé, ale také nejsou překvapivé (odrážejí dlouhodobý stav po roce 1989, daný mj. i výrazně větším počtem studentů VŠ a dalšími vyššími možnostmi uplatnění pro mladou generaci). Alarmující je však nezájem o občanskou angažova- nost a příklon ke konzumním hodnotám. Na rozdíl od hodnot souvisejících s rodinou, ke kterým se pravděpodobně s přibývajícím věkem přikloní, je změna vnímání těchto hodnot méně pravděpodobná.
Účastníci roverských kurzů nejsou výhradně vysokoškolští studenti, ale i pracující ve stejné věkové kategorií. Použitím průzkumů hodnot studentů VŠ se dopouštíme zjednodušení. Prudký uvádí zásadní nárůst počtu studentů VŠ po roce 1989: v roce 1991 studovalo na VŠ 16,6 % populace osmnáctiletých, v roce 2000 30 % populace osmnáctiletých, v roce 2005 44,5 % populace devatenáctiletých a v roce 2012 již 56 % populace devatenáctiletých (Prudký2014, s. 53). Přestože hodnoty nestudující mladé populace mohou být a pravděpodobně budou v některých ohledech výrazně odlišné, výzkumy vysokoškoláků mají relativně velkou vypovídající hodnotu, protože pokrývají více než polovinu potenciálních účastníků kurzu.
V roce 2005 41 % studentů VŠ pravidelně pracovalo během studií (růst 20 % od roku 1991), 54 % studentů pracovalo příležitostně. Tedy téměř každý student si přivydělával (celkově růst cca 10 % od roku 1991). 20 % studentů v tomto roce
uvedlo, že studia znamenala značnou finanční zátěž pro rodinu, 49 % studentů uvedlo ještě únosnou zátěž (Prudký2014, s. 48–49). Z těchto výsledků sice přímo nevyplývá, že práce je pro vysokoškoláky vysoce ceněnou hodnotou, každopádně ukazují, že musí pro své studium něco udělat, překonat se.
2.4.3 Roveři a rangers předmětem výzkumu
V následujících dvou částech vycházíme z Břicháčkova šetření (Břicháček, P. Černý a Šantora 2003, s. 26–46) a aktuálního šetření v době psaní práce od Procházkové (Procházková, Kousal a Orlová 2018, s. 7–10). Břicháčkovy sondy jsou nejobsáh- lejším šetřením o stavu Junáka. Roverům a rangers jsou zde věnovány 2 kapitoly, vypovídající o sociodemografické struktuře a hodnotách roverů. Dotazováno bylo 453 roverů a rangers, ve věku 18–26 let, z toho 200 žen (44 %) a 253 mužů (56 %).
Pro porovnání hodnotových preferencí s vedoucími středisek Junáka a populací ČR (tabulka 2.2) bylo dotazováno 302 vedoucích středisek a 1298 osob populace ČR (14–79 let). V šetření od Procházkové bylo dotazováno 198 roverů, ve věku 13–32 let, z toho 55 % žen a 45 % mužů. Dále v textu pod pojmem rover rozumíme rovery i rangers (muže i ženy).
Nejvíce je roverů ve věku 18–20 let (2003), resp. 18–22 let (2018: 47 %) Třetina roverů studuje střední školu, třetina studuje vyšší odbornou nebo vysokou školu, třetina pracuje (2003). Věková kategorie roverů zahrnuje začínající středoškoláky i končící vysokoškoláky (případně i starší – šetření z roku 2018 zahrnovalo rovery ve věku 13–32 let). Tak velký rozdíl se musí projevit na programu a činnostech v rámci roverského kmene. Většina roverů byla členem Junáka kolem 10 let (2003: 50 % 10 a 11 let, 2018: 37 % 10–12 let). Největší část roverů pochází z velkých měst (2018:
37 % nad 100 tis. obyvatel), míra aktivity v Junáku je přímo úměrná velikosti místa bydliště.
Z hlediska rodinného stavu roverů rangers je naprostá většina svobodná, jen 5 % z dotazované skupiny uzavřelo sňatek, 61 % roverů je bez partnera (2003). Roveři považují dokončení studií za předpoklad uzavření sňatku (2003: jen 5 % sezdaných ještě nedokončilo studia), zde se zřejmě neliší od vrstevníků celé populace ČR.
Obě šetření poukazují na vysokou míru zapojení se roverů do další činností v Ju- náku mimo roverský kmen (2003: 60 %, 2018: 84 %). Nejvíce se podílejí na vedení oddílu (2018: 43 %), dále např. přímo vedou oddíl, nebo jsou ve střediskové radě. Jen malá část roverů se nepodílí na dalších činnostech (2018: 13 %). Vyšší míru zapojení v roce 2018 vysvětluje Procházková nutností danou demografickými rozdíly (větší populace současných dětí než mladých dospělých). Tato potřebná práce v oddílech a střediscích je jedním ze způsobů naplnění roverského hesla
”Sloužím“.
2.4.4 Hodnotové orientace roverů a rangers
Tabulka 2.2 srovnává hodnotové orientace vedoucích středisek, roverů a obecné po- pulace (2003). V Břicháčkově šetření byli respondenti dotazováni na osobní důleži- tost 26 hodnot. Pro hodnocení byla použita čtyřstupňová škála (1: velmi důležité, 2: spíše důležité, 3: spíše nedůležité, 4: zcela nedůležité). Vedoucí středisek jsou ve
Vedoucí Populace
Hodnotové orientace středisek Roveři ČR
Žít v míru 1,11 1,21 1,78
Čestně jednat 1,14 1,29 1,62
Mít kamaráda/přítele, na kterého je spolehnutí 1,18 1,16 1,56
Žít pro svou rodinu a děti 1,20 1,40 1,50
Mít své záliby a koníčky 1,50 1,50 1,70
Vyznávat duchovní hodnoty 1,61 2,19 2,61
Aktivně se podílet na rozvoji společnosti 1,62 2,12 2,40
Žít podle vyšších mravních principů 1,49 1,98 2,18
Posilovat porozumění a vzájemnou pomoc lidí 1,33 1,71 2,10 Aktivně se podílet na ochraně přírody 1,38 1,71 2,29
Vždy říkat pravdu 1,43 1,65 1,87
Mít stálou práci, sociální jistotu 1,46 1,50 1,53
Milovat, sexuálně žít 1,51 1,49 1,78
Žít zdravě, dodržovat životosprávu 1,60 1,79 1,89
Sportovat 1,63 1,64 1,53
Žít klidně bez rizik a napětí 1,80 2,00 1,50
Získat co nejvyšší vzdělání a kvalifikaci 2,04 1,77 1,90 Mít možnost ovlivňovat veřejné záležitosti 2,16 2,43 2,50 Věřit v Boha, žít podle náboženských zásad 2,43 2,85 2,90 Dosáhnout společenského jednání, mít úspěch 2,45 2,12 2,23
Mít hodně peněz a dobře si žít 2,75 2,35 1,83
Tabulka 2.2: Srovnání hodnotové orientace skautů a obecné populace (1: velmi dů- ležité, 2: spíše důležité, 3: spíše nedůležité, 4: zcela nedůležité) (Břicháček, P. Černý a Šantora2003, s. 50–51)
skautské hierarchii nad vedoucími oddílů, jsou většinou starší než vedoucí oddílů a téměř vždy jsou o generaci starší než roveři.
Dle šetření mají roveři nastavený hodnotový systém o něco níže než vedoucí stře- disek. Zřejmě je to částečně dáno větší osobnostní zralostí a větší životní zkušeností vedoucích středisek. Roveři si hledají svoji životní cestu a mnohdy teprve vytvá- řejí svůj hodnotový systém. Pro pochopení a docenění duchovních aspektů života, hodnot rodiny, vzájemné pomoci, porozumění a další obecné etické otázky je třeba vývojově dozrát. Také aktivně se podílet na rozvoji společnosti je bližší střednímu věku. Přesto je důležité mít tato témata v roverském programu a podpořit tak do- zrávání roverů. Překvapivý je nižší zájem o ochranu přírody (opět vhodné prakticky aplikovat v rámci programu). Roveři si cení výše vzdělání, společenského uznání, peněz (typické pro dospívání). V šetření byli zahrnuti i vedoucí oddílů (výsledky zde neuvedeny), kteří mají dle výsledků hodnotový systém mezi rovery a vedoucími středisek, výrazně blíže k vedoucím středisek.
Ve srovnání s obecnou populací ČR mají roveři vyšší hodnotový žebříček. Sou- boru obecné populace méně záleží na většině
”vyšších“ hodnot. Naopak více hodnotí
klidný život bez rizik a mít peníze. Závěry jsou oslabené faktem výrazně vyššího vě- kového průměru obecné populace.
Zcela Spíše Hlavní důvody členství v Junáku souhlasí souhlasí
Parta kamarádů 75 % 21 %
Pomáhat mladším členům 50 % 43 %
Možnost setkání se zajímavými lidmi 48 % 43 % Práce v Junáku přináší uspokojení 41 % 49 %
Forma seberealizace 32 % 52 %
Ryzí lidské vztahy 27 % 54 %
Mezi skauty se cítí být sám sebou 26 % 52 %
Možnost výchovně působit 25 % 50 %
Tabulka 2.3: Hlavní důvody členství v Junáku (Břicháček, P. Černý a Šantora2003, s. 29)
Určitě Spíše Důvody pro členství v RS kmeni ano ano
Parta kamarádů 78 % 19 %
Smysluplná náplň volného času 46 % 47 %
Dobrodružství 40 % 44 %
Sebevýchova 35 % 46 %
Rozšíření životních obzorů 32 % 50 % Naplňování roverského hesla
”Sloužím“ 19 % 40 % Odpočívám od vedení oddílu 13 % 22 %
Tabulka 2.4: Důvody pro členství v RS kmeni (Břicháček, P. Černý a Šantora2003, s. 37)
Srovnání hodnotové orientace roverů s jejich vrstevníky z obecné populace ČR (v šetření hodnoceno slovně, bez uvedení dat) opět ukazuje příklon k
”vyšším“ hod- notám. Rozdíly jsou ještě výraznější než u obecné populace. Roveři si mnohem vý- razněji cení duchovních hodnot, dále aktivní ochrany přírody, porozumění a pomoci mezi lidmi, sportu, podílení se na rozvoji společnosti, života dle vyšších mravních principů, pravdomluvnosti, víry v Boha a také dobré party. Dle výsledků se tedy skautský výchovný systém podílí na vytváření hodnotové orientace roverů.
Hodnotové orientace roverů dále přibližují tabulky 2.3, 2.4, a 2.5. Motivací pro členství v roverském kmeni jsou, dle tabulky 2.4, především společenství kamarádů (97 % souhlasí), smysluplná náplň volného času (93 % souhlasí), dále zábava, prostor pro sebezdokonalování a rozšiřování životních obzorů. Méně důležité je naplňování hesla
”Sloužím“ (59 %), to by mohlo být hodnoceno výše, toto zřejmě s věkem a rostoucí zralostí poroste. Nejdůležitější program pro rovery je, dle tabulky 2.5,
”Pobyt v přírodě“ (99 % souhlasí),
”Volné scházení s přáteli, prožívání vlastních vztahů“ (95 % souhlasí) a
”Zkoušení nových věcí“ (91 % souhlasí). Potřeba pobytu
Osobní důležitost typů Určitě Spíše
programu RS kmene ano ano
Pobyt v přírodě 86 % 13 %
Volné scházení s přáteli,
prožívání vlastních vztahů 67 % 29 %
Zkoušet nové věci 43 % 48 %
Společenské akce a kultura 36 % 52 % Inspirace k osobnímu rozvoji 37 % 49 % Náročné expedice a akce 38 % 40 % Charitativní činnost 19 % 48 %
Zahraniční kontakty 18 % 34 %
Tabulka 2.5: Osobní důležitost typů programu RS kmene (Břicháček, P. Černý a Šantora2003, s. 37)
v přírodě souvisí pravděpodobně s cíli skautské výchovy; vztahy mezi vrstevníky a zkoušení nových věcí jsou pochopitelné pro jejich věkovou kategorii. Nejméně dů- ležitá je charitativní činnost (67 %) a zahraniční kontakty (52 %, zde navíc 16 % určitě ne). Zejména charitativní činnost by mohla být hodnocena výše (naplňování hesla
”Sloužím“).
3 Skauting a výchova k hodnotám
3.1 Počátky skautingu
Spisovatel, malíř, ilustrátor a přírodovědec Ernest Thompson Seton – Černý vlk (1860–1946) založil v USA v roce 1902 hnutí Woodcraft Indians. Seton v počátku neplánoval založit nové výchovné hnutí, jen chtěl usměrnit řádící chlapeckou partu.
Na své usedlosti vybudoval ukázkové indiánské tábořiště s týpí, totemem, obřadním ohništěm a dokázal je nadchnout pro program indiánského kmene. Po založení hnutí vytvořil metodiku udělování orlích per za splněné zkoušky, napsal příručku The Birch Bark Roll of Woodcraft (Svitek březové kůry). Baden-Powell převzal mnohé prvky Woodcraft Indians do svého skautingu. Setonův a Baden-Powellův pohled na výchovou mládeže byl velmi podobný, v dílčích oblastech se rozcházeli (např. v pojetí a metodách výchovy). Celosvětově ve skautingu převládlo spíše Baden-Powellovo pojetí. (Šantora et al.2012, s. 14–15)
Sir Robert Baden-Powell (1857–1941), ještě jako britský armádní důstojník, na- psal v roce 1889 armádní příručku pro výcvik průzkumníků a zvědů Aids to Scouting.
V témže roce v búrské válce velel obraně obleženého města, v rámci domobrany mu pomáhala i jednotka dospívajících chlapců, které velel jejich vrstevník. Chlapci se mimořádně osvědčili, jejich úsilí a snaha nezklamat jeho důvěru na něj velmi zapů- sobila. Tato a další zkušenosti ze služby v armádě jej vedly k rozhodnutí věnovat se výchově mládeže. V roce 1907 uspořádal pokusný 10denní tábor na jihoanglic- kém ostrově Brownsea. Již zde uplatnil řadu prvků budoucího skautingu (družinový systém, tábornické dovednosti, skautské hodnoty). Skautské hnutí založil v roce 1908, na podporu hnutí napsal metodickou příručku Scouting for Boys (Skauting pro chlapce). Od roku 1910 se mu začal věnovat naplno a vytrval v činnosti po zbytek života. Následoval masový rozvoj – v roce založení skautingu již skauto- valo v Anglii 100 tisíc chlapců, během několika let se skauting rozšířil do států na několika kontinentech, vznikla organizace skautek, skauting začal být pro všechny věkové kategorie. Scouting for Boys vyšel během let v mnoha vydáních, aktualizova- ných dle vývoje skautské organizace. Rovering byl založen v roce 1918. V době úmrtí Baden-Powella v roce 1941 skautovalo na světě 3 milióny chlapců ve 47 zemích.
Seton byl přesvědčen o přednostech své indiánské výchovy, skauting považoval za militaristickou výchovu. Zpočátku byl aktivní v Boy Scouts of America (BSA – Americká asociace skautů), byl zvolen jejím náčelníkem. BSA se vydala cestou Baden-Powella skautingu, Seton kvůli neshodách na pojetí skautingu, v roce 1915 odchází a zakládá svoji organizaci The Woodcraft League of America (Americká Liga
lesní moudrosti), vycházející z hnutí Woodcraft Indians. Seton obviňoval Baden- Powella z plagiátorství (neuvedl jej jako autora textů, které Baden-Powell přejal od Setona do Scouting for Boys). Hrany byly částečně obroušeny, když v roce 1926 BSA ocenila zásluhy Setona nejvyšším vyznamenáním Stříbrný vlk, ale komplikované vztahy mezi oběma stranami zůstaly. (Šantora et al.2012, s. 15–16, 28)
V českých zemích Baden-Powellovo a Setonovo dílo oslovilo hned několik osob, které pak začaly se skautskou činností (někteří ještě před A. B. Svojsíkem), poz- ději i se zakládáním skautských spolků. Za zakladatele je považován pedagog An- tonín Benjamin Svojsík (1876–1938), který nejvýrazněji ovlivnil počátky českého skautingu. Svojsík se v roce 1911 vypravil do Anglie seznámit se blíže se skaut- ským hnutím. Vrátil se nadšený, začal překládat Baden-Powellovu knihu Scouting for boys a propagovat skauting mezi významnými osobnostmi tehdejší české společ- nosti. Místo překladu Scouting for boys nakonec napsal a vydal v roce 1912 Základy junáctví, kde přizpůsobil Baden-Powellův skauting a Setonův Woodcraft českým poměrům. Na obsáhlém díle se podílela řada významných pedagogů, spisovatelů a dalších osob. V létě téhož roku uspořádal první skautský stanový tábor u Vorlov- ské hájovny na Vysočině, nedaleko Humpolce (trval čtyři týdny). Skauting se pak zdárně šířil v českých zemích, v roce 1914 byl založen spolek Junák – český skaut.
(Šantora et al.2012, s. 19–20, 32–36)
3.2 Skauting a výchova k hodnotám
3.2.1 Robert Baden-Powell
Baden-Powell definoval cíle skautského programu: zlepšit úroveň budoucí občanské společnosti, zejména po stránce charakterové a zdravotní. Vytvořit z mladých lidí mravně i tělesně zdatné lidi, kteří by své schopnosti používali ke službě bližním.
Tedy podporovat všestranný rozvoj, vést ke zdravému životnímu stylu a aktivnímu občanství. Základní principy a cíle skautingu jsou jednoduché, tento fakt přispěl k obrovskému rozšíření skautingu. (Baden-Powell2007a, s. 18, 58)
Baden-Powell, ač povoláním voják, budoval hnutí, které podporovalo mír,
”velké bratrství mladých lidí bez rozdílu původu, rasy a vyznání.“ Již v mládí, jako voják britského koloniálního vojska v Indii, poznal, že kulturní rozdíly národů, které u do- spělých přispívají ke konfliktům a válkám, nejsou pro děti důležité. Domníval se, že poznávání kulturních rozdílů v dětství a mládí může eliminovat vznik válek. Později proto začal pořádat Jamboree – mezinárodní setkání skautů. (Hansen 1994, s. 45, 130, 134)
Z hlediska metodiky Baden-Powell použil v průvodní knize pro skauty Scouting for boys činnosti, které popsal v knize Aids to Scouting, určené pro vojáky (přežití v přírodě, průzkum). Pro skauting však nebyly cílem, ale prostředkem. Uvědomoval si, že mladým lidem je třeba předávat hodnoty nepřímo, prostřednictvím činnosti, která je láká a respektuje jejich přirozené potřeby. Kromě metodických činností Scouting for boys uvádí 1. verze skautského zákona, slibu, hesla, příkazu, pozdravu, atp.
Baden-Powell měl za cíl zlepšit úroveň budoucí občanské společnosti, zejména po stránce charakterové a zdravotní. (Baden-Powell2007a, s. 18) Definoval čtyři oblasti skautské výchovy: charakter, zdraví, zručnost, služba druhým.
1. Charakterové vlastnosti
Mravní kvality jsou důležitou součástí skautské výchovy. Baden-Powell dával za příklad rytířské ideály krále Artuše a jeho rytíře u kulatého stolu: smysl pro čest, spravedlnost, poctivou hru a ochranu slabých. Mezi dalšími důležitými charakterovými vlastnostmi vyzdvihoval sebedůvěru, ukázněnost, radost ze života a zbožnost – poznávání Boha stvořitele skrze jeho díla, vnímání krásy přírody a ochrana přírody. Tyto vlastnosti pomáhá rozvíjet skautský program, družinový systém a oddílová rada.
2. Zdraví a zdatnost
Zdraví a zdatnost jsou zlepšovány pobytem v přírodě, hrami, cvičením a správ- ným stravováním. Baden-Powell, bývalý voják, považoval tělesnou zdatnost za důležitou. Byl si však vědom toho, že klíčová je správná motivace. Sa- mozřejmostí je nekuřáctví, Baden-Powell upozorňuje na nebezpečí zákazem dosáhnout pravého opaku.
3. Zručnost
Zručnost je rozvíjena praktickými činnostmi, rukodělnými pracemi a řemesl- nými dovednostmi. Nejvíce příležitostí je v průběhu tábora. Samotná stavba tábora a zajištění jeho chodu (vaření, nakupování, hlídání tábora aj.) posky- tují dostatek příležitostí k rozvíjení dovednosti. Z tohoto důvodu by měly být oddíly na táboře soběstačné.
Baden-Powell založil odborné odznaky (tzv. odborky, např. cyklista), které jsou dodnes používány.1 Jsou získávány za určité znalosti a dovednosti, účelem jejich skládání je povzbuzení k seberozvoji, sebevzdělávání a tvůrčí činnosti.
4. Služba společnosti
Služba společnosti je pěstována skautským příkazem (zásadou) vykonat každý den alespoň jeden dobrý skutek. Tímto jednoduchým návykem je možné vy- chovat uvědomělé občany, schopné věnovat vlasti nebo obecně lidské společ- nosti mnoho. Služba Bohu je naplňována především prostřednictvím službě společnosti (aktivitou).
1Aktuální seznam odborek organizace Junák – český skaut, z. s.:https://odborky.skaut.cz
(Baden-Powell 2007a, s. 18, 25–58)
Skautské hodnoty a ideály vyjádřil Baden-Powell pro členy skautským zákonem, slibem, heslem a denním příkazem.
Skautský zákon
Původní znění skautského zákona z roku 1908 (Baden-Powell2007b, s. 49–51) a český (upravený) překlad: (Baden-Powell2009, s. 29)
1. A Scout’s honour is to be trusted. (Na skautskou čest je možné se spoleh- nout.)
2. A Scout is loyal to the King, and to his officers, and to his country, and to his employers. (Skaut je loajální vůči královně, své zemi, svým vůdcům, svým rodičům, svým zaměstnavatelům a ostatním představeným.)
3. A Scout’s duty is to be useful and to help others. (Povinností skauta je být užitečný a pomáhat ostatním.)
4. A Scout is a friend to all and a brother to every other scout, no matter to what social class the other belongs. (Skaut je přítelem všech a bratrem každého skauta, bez ohledu na jeho národnost, třídní původ anebo víru.) 5. A Scout is courteous. (Skaut je zdvořilý.)
6. A Scout is a friend to animals. (Skaut je přítelem zvířat.) 7. A Scout obeys orders. (Skaut je poslušný.)
8. A Scout smiles and whistles under all circumstances. (Skaut se usmívá a při všech obtížích si píská.)
9. A Scout is thrifty. (Skaut je šetrný.)
10. A Scout is clean in thought, word and deed. (Skaut je čistý v myšlenkách, slovech i činech.)2
Skautský zákon záměrně připomíná Desatero, deseti body i apelem na morální chování. Rozdílem je forma – je pozitivní – na rozdíl od Desatera popisuje jen to, co by skaut dělat měl. Reflektuje to snahu, místo zákazů přimět chlapce k pozitivní činnosti.
Skautský slib
Původní znění skautského slibu z roku 1908 (Baden-Powell2007b, s. 40) a jeho český překlad: (Baden-Powell2009, s. 25)
On my honour I promise that I will do my best: (Slibuji na svou čest, že:) 1. I will do my duty to God and the King. (Budu plnit povinnosti vůči Bohu
a králi.)
210. bod skautského zákona Baden-Powell doplnil až v roce 1911.
2. I will do my best to help others, whatever it costs me. (Budu ze všech sil pomáhat ostatním, ať mě to stojí cokoliv.)
3. I know the scout law, and will obey it (Znám skautský zákon a budu se jím řídit.)
Skautský slib je skládán na důkaz, že skaut přijal skautské hodnoty a hodlá se jimi celý život řídit. Ve slibu je apel na aktivní službu Bohu (formulace oddanost by znamenala pasivitu). Baden-Powell tvořil mezinárodní organizaci, kterou rozhodně nechtěl vázat na žádné konkrétní náboženství. (Baden-Powell2007a, s. 18, 33–34) Skautské heslo
Skautské heslo zní (Baden-Powell2007b, s. 37) a jeho český překlad:
Be Prepared (Buď připraven).
Heslem je míněna duševní i tělesná připravenost jednat v souladu se skautským zákonem a slibem. (Baden-Powell2009, s. 29)
Skautský oddíl
Skautský oddíl má maximálně 32 členů. Vyšší počet není doporučen, protože by již neumožňoval individuální výchovu. Členové jsou rozděleni do družin o 6–8 členech.
Rádcové, kteří vedou družiny, by měli být ti nejschopnější z členů. Družinový systém, jedna z klíčových částí skautské výchovné metody, je způsob, jak pomocí podílení se na vedení učí rádce družiny odpovědnosti a iniciativě. Pro všechny členy je mož- ností, jak rozvíjet charakterové vlastnosti. Nadřazení zájmů celku osobním zájmům, nutnost překonání se, sebeovládání, jsou jen některé vlastnosti, které družinový sys- tém přirozeně podporuje, v rámci atmosféry přátelské spolupráce. Oddílová rada je složena z vůdce oddílu, jeho zástupců a rádců. Řeší programové, administra- tivní a kázeňské problémy. Také ta podporuje iniciativu, sebedůvěru a charakterové vlastnosti. Snahou je vybudování atmosféry svobody spolu se zodpovědností a úctou k autoritám. U vedoucích Baden-Powell apeloval na nutný osobní příklad. Předpo- kládal nezištnost (práce s dětmi musí sama o sobě naplňovat), schopnost přiblížit se vedeným dětem, určitou znalost vývojové psychologie a pedagogické předpoklady.
(Baden-Powell2007a, s. 7–9, 22, 28)
3.2.2 Ernest Thompson Seton
Seton definoval výchovné cíle Woodcraft Indians a náměty pro činnost v příručce The Birch Bark Roll of Woodcraft (Svitek březové kůry). Později vydává další literaturu s náměty k činnosti: The Book of Woodcraft and Indian Lore (Kniha lesní moudrosti), Two Little Savages (Dva divoši), Rolf in the Woods (Rolf zálesák). Všechny Setonovy knihy pracují s indiánským prostředím a pobytem v přírodě.
Zákony lesní moudrosti
Zákony lesní moudrosti (krátká verze): (Seton 1991, s. 164–166) 1. Světlo krásy: Buď čistý, silný a vždy ochraňuj přírodu.
2. Světlo pravdy: Mluv pravdu, buď pokorný, hraj čistě, podle pravidel.
3. Světlo síly: Buď odvážný, mlčenlivý a poslouchej.
4. Světlo lásky: Buď laskavý, ochotně pomáhej, žij radostně.
Devět hlavních zásad
Mezi Devět hlavních zásad Woodcraftu patří výchova pomocí pobytu v přírodě, pod- pora samostatnosti členů pomocí samosprávy za vedení dospělých a práce s ideálními vzory. (Seton1991, s. 144–146)
Srovnání pojetí skautingu Baden-Powella a Setona
Seton měl, podobně jako Baden-Powell, za cíl mravní i tělesné zušlechtění:
”Program Ligy lesní moudrosti je výchova člověka s modrou oblohou v pozadí.“
Právě indiánské prostředí je jediný výrazný rozdíl oproti Baden-Powellovu pojetí skautingu a o něco volnější způsob vedení, vyplývající z rozdílného založení obou zakladatelů. Hodnoty Woodcraftu jsou velmi podobné skautingu, rozdílné vyjádření vychází spíše z kulturních rozdílů Evropanů a indiánů. Jeden z výrazných rozdílů je v nedefinování služby Bohu u Woodcraftu a menší důraz na organizační strukturu.
Výstižně dokládá rozdíl mezi pojetím Baden-Powella a Setona Svojsík: (Šantora et al.2012, s. 20)
”Těžko posoudit, kdo má o které odvětví skautingu větší zásluhy, zda Seton nebo Baden-Powell. Jisto jest, že ona romantičnost, poetičnost a láska k přírodě jsou především zásluhou Setonovou, kdežto pořádek, kázeň, organizace jsou zase dílem Baden-Powellovým.“
Seton, podobně jako Baden-Powell, používá kmen (ekvivalent oddílu, má 6–50 členů); družinový systém, rod (ekvivalent družiny, má 3–10). Kmen vede kmenový náčelník (ekvivalent vůdce oddílu) společně s kmenovým výborem (ekvivalent oddí- lové rady), rodoví náčelníci vedou rody (ekvivalent rádců družin). Noví členové před přijetím procházejí zasvěcovací stezkou (ekvivalent nováčkovské zkoušky). (Seton 1991, s. 158–162, 166–170)
3.2.3 Antonín Benjamin Svojsík
Odlišnost Svojsíkova Junáka od Baden-Powella pojetí skautingu
Skauting měl v českých zemích zpočátku několik organizací. Svojsík byl zakladatelem největší z nich. Ovlivnění Svojsíka oběma prameny skautingu vystihuje jeho citát
uvedený v předchozím článku (viz. výše). Junák byl (a stále je) z mezinárodního hlediska specifický velkým ovlivněním Woodcraftem. Většinu symbolů a výchovných nástrojů přejal od Baden-Powella; pobyt v přírodě, romantiku a indiánskou tématiku od Setona. (Šantora et al.2012, s. 20–21)
Skautský zákon
Skautský zákon měl v počátcích českého skautingu různé varianty, odrážející i fakt existence několika organizací. V roce 1921 se ustálil na podobě: (Šantora et al.2012, s. 26)
1. Skaut je pravdomluvný.
2. Skaut je věrný a oddaný.
3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným.
4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta.
5. Skaut je zdvořilý.
6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.
7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců.
8. Skaut je veselé mysli.
9. Skaut je spořivý.
10. Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích.
Skautský slib
Kulturní rozdíly se projevily i ve skautském slibu. V počátcích junáctví, v době Rakouska-Uherska před 1. světovou válkou, neměli junáci žádný slib. Důvodem byl tehdy problematický slib věrnosti králi a služby Bohu. (Baden-Powell2009, s. 3; srov.
Šantora et al.2012, s. 24–25) Oboje by odrazovalo mladé lidi od nově vznikajícího hnutí.3 Slib zavedl Svojsík v Junáku až v roce 1921. Zněl takto: (Šantora et al.2012, s. 24–25)
Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe:
1. milovati vlast svou, Republiku československou, a sloužiti jí věrně v každé době,
2. plniti povinnosti vlastní a zachovávati zákony skautské, 3. duší i tělem býti hotov pomáhat bližním.
Službu Bohu slib nezmiňuje. V pozdějších letech byl přidán dobrovolný dovětek
”Tak mi pomáhej Bůh“.
3Slib králi, by byl slibem věrnosti Rakousku-Uhersku, navíc byl bezpředmětný, protože císař se nenechal korunovat českým králem. Katolická církev, také symbolem státní moci, by navíc odrazovala příslušníky Sokola, pod jejich patronátem měl Junák vzniknout.
3.2.4 Současný Junák – český skaut
Aktuální stanovy spolku Junák – český skaut, schválené XIV. Valným sněmem Ju- náka v roce 2014, ustanovují cíle Junáka jako: (Junák2014, s. 1)
Podporovat rozvoj osobnosti mladých lidí; jejich duchovních, mravních, intelektuálních, sociálních a tělesných schopností tak, aby byli po celý život připraveni plnit povinnosti k nejvyšší Pravdě a Lásce, sobě samým, bližním, vlasti, celému lidskému společenství a přírodě.
Stanovy dále uvádějí, že tyto cíle jsou v souladu s principy a metodami stano- venými zakladatelem skautského hnutí Robertem Baden-Powellem a zakladatelem českého skautingu Antonínem Benjaminem Svojsíkem. Junák se také hlásí k poslání, principům a metodám světových skautských organizací, kterých je členem (WAG- GGS, WOSM a ISGF).
Skautské hnutí je založeno na třech základních principech: (Junák 2014, s. 1–2)
• povinnost k Bohu (hledání a respektování vyšších hodnot než materiálních),
• povinnost vůči ostatním (úsilí o mír, služba vlasti, rozvoj občanské společnosti, jako úcta a láska prokazovaná bližním a přírodě),
• povinnost vůči sobě (odpovědnost za vlastní rozvoj).
Služba Bohu je nahrazena službou nejvyšší Pravdě a Lásce. Tato nejasná defi- nice odráží postoj české společnosti k víře v Boha a k církvím. Služba vlasti byla přesunuta až na 3. místo. (Junák2014, s. 25)
Skautský slib zní: (Junák 2014, s. 3)
Slibuji na svou čest, jak dovedu nejlépe: sloužit nejvyšší Pravdě a Lásce věrně v každé době, plnit povinnosti vlastní a zachovávat zákony skaut- ské, duší i tělem být připraven(a) pomáhat vlasti i bližním.
Skautský zákon je téměř totožný s verzí z roku 1921. Jeho aktuální znění zní:
(Junák 2014, s. 3)
1. Skaut je pravdomluvný.
2. Skaut je věrný a oddaný.
3. Skaut je prospěšný a pomáhá jiným.
4. Skaut je přítelem všech lidí dobré vůle a bratrem každého skauta.
5. Skaut je zdvořilý.
6. Skaut je ochráncem přírody a cenných výtvorů lidských.
7. Skaut je poslušný rodičů, představených a vůdců.
8. Skaut je veselé mysli.
9. Skaut je hospodárný.
10. Skaut je čistý v myšlení, slovech i skutcích.
4 Rovering, roveři a rangers
4.1 Vznik roveringu
V Anglii se začalo pracovat s věkovou kategorií roverů v roce 1918. Byli to tehdy skauti ve věku od 17 let výše. Baden-Powell si uvědomoval, že program, který vy- hovoval věkové kategorii skautů, nepokrýval potřeby odrůstajících skautů, kteří pak z hnutí odcházeli. (Šantora et al.2012, s. 110)
V roce 1922 vydal knihu Rovering to Success, kde definoval smysl a cíle ro- veringu. Označení rover připomínalo ideál poutníka, hledajícího svůj smysl života a pomáhajícího na své cestě druhým. Cíle roveringu, odpovídající potřebám mladých lidí a platné dodnes, definoval Baden-Powell jako hledání vlastních životních cest (motto
”Sám řiď svůj člun!“), osobnostní rozvoj a službu společnosti. Tomu odpoví- dalo roverské heslo, které se změnilo ze skautského
”Buď připraven“ na
”Sloužím“.
Pomocí samostatného pobytu v přírodě a zálesáckých dovedností, kdy se roveři musí postarat sami o sebe, cílil na sebevýchovu mladých mužů k mužnosti, sebe- důvěře a odpovědnosti. Tedy princip, který později použil např. Kurt Hahn ve své organizaci Outward Bound. Hledání životních cest má mnoho forem. Zahrnuje se- bepoznání, hledání svých hranic a možností, poznávání lidské kultury, cestování, hledání vyšších životních hodnot, světonázoru. Roverem se mohl stát mladý člověk bez předchozí skautské zkušenosti. Baden-Powell očekával, že vedoucí oddílů budou pocházet zejména z řad roverů.
Rovering to Success mluví jen o roverech – mladých mužích (do té doby na- zývaných Senior Scouts – starší skauti). Organizace skautek, která také pracovala s mladými ženami, je nazvala rangers (Girl Guide – průvodkyně skautek). V dnešní době je program roverů a rangers téměř totožný, pravděpodobně to souvisí s po- stupnou emancipací žen. Odlišný název rangers však zůstal i v českém Junáku, ze zkušenosti ale víme, že se často používá český výraz roverka.
4.2 Historie roveringu v českých zemích
V prvních letech vzniku skautingu v českých zemích nebyla roverům a rangers vě- nována velká pozornost, nebyl pro ně adekvátní program a často ani vhodný přístup ke specifikům jejich věkové kategorie. Docházelo tedy k jejich odchodům k tram- pům. Větší rozvoj a ucelenější program se začal objevovat až ve 30. letech. Roveři se v roce 1931 zúčastnili prvního světového roverského setkání rover moot ve Švýcar- sku. Po 2. světové válce přispěl výrazným způsobem do roverského programu Mirko
Vosátka, vydal mj. první českou publikaci pro rovery Rowerské dopisy. Další výraz- nou postavou v poválečném roveringu byl Pavel Křivský a jeho společenství Kruh.
Křivský Kruhem ovlivnil stovky roverů, někteří později výrazně ovlivnili rovering a jeho program (Václav Břicháček, Miloš Zapletal a mnoho dalších). Ilegální roverské kmeny zakládali v 50. letech ve věznicích skauti věznění komunistickým režimem.
Rovering fungoval v rámci 2. obnovy Junáka v letech 1968–1970. Po opětovné likvi- daci Junáka počátkem 70. let funguje rovering v neoficiálních skautských oddílech, skrývajících se za různé organizace (TOM, atp.). Po poslední obnově Junáka v roce 1989 dochází k velkému rozvoji roverského programu. (Šantora et al.2012, s. 110)
4.3 Rovering v současném Junáku
V současném Junáku jsou roveři a rangers skauti a skautky ve věku 15–27 let.
Věková kategorie roverů a rangers tedy zahrnuje začínající středoškoláky i končící vysokoškoláky. Za rovery se však považují i mladší i starší skauti – šetření z roku 2018 zahrnovalo rovery a rangers ve věku 13–32 let (Procházková, Kousal a Orlová 2018, s. 7–10).
4.3.1 Formy roverských společenství
Rovering v Junáku je možné praktikovat v rámci různých společenství. Nejobvyklejší je roverský kmen, což je ekvivalent skautského oddílu, kam odcházejí odrostlí členové ze skautských oddílů daného skautského střediska. Sonda Procházkové (2018) uvádí téměř 30 % roverů v této kategorii.
Specifické jsou vysokoškolské roverské kmeny, fungující v největších městech ČR, kde je velký počet vysokoškolských studentů. Ty umožňují roverům pokračovat ve skautské činnosti i po odchodu na VŠ do jiného města. Většinou se pak stále částečně (o víkendech) podílejí na činnosti svého oddílu. Procházková (2018) uvádí kolem 3 % roverů této kategorie, což považujeme za překvapivé zjištění. Možná je částečně ovlivněno kategorií
”žádná z předchozích kategorií“, kde je víc jak 35 % roverů.
Další možností je roverská družina v rámci skautského oddílu. Je tvořena členy oddílu, kteří dospěli do roverského věku. Procházková (2018) uvádí kolem 25 % roverů je členy roverské družiny.
Existují také volná roverská společenství, členové se schází nepravidelně, činnost je z různých důvodů omezená, nárazová. V Břicháčkově sondě (2003) uvádí 56 % roverů v této kategorii, se zvyšujícím trendem k organizovanosti. To potvrzuje Pro- cházková (2018), která uvádí méně než 10 % roverů neformálního společenství.
Roveři a rangers často pracují v oddíle, bývají také členy roverských kmenů nebo jiných roverských uskupení. Často nemají na roverské akce mnoho času, protože jsou vytíženi vedením oddílu.
Roveři a rangers – jednotlivci jsou jedinci, kteří z různých důvodů nepatří k žád- nému z roverských společenství. Velká část z 35 % roverů patřících v sondě Pro- cházkové do kategorie
”žádná z předchozích kategorií“ budou pravděpodobně tito jednotlivci. Roverské ideály a hodnoty je dokonce možné aplikovat a snažit se o ro-
verský program mohou i jednotlivci. To zahrnuje i účast na roverských kurzech a jiných akcích.
(Junák 2013, s. 19; srov. Břicháček, P. Černý a Šantora 2003, s. 36; srov. Pro- cházková, Kousal a Orlová2018, s. 9)
