Zahradníci

Poddaní patřící do této skupiny jsou obyvatelé, kteří vlastní drobný podíl půdy, jež jim stačí na uživení sebe a své vlastní rodiny. Ve starší literatuře byl pojem zahradník také často spojován a zaměňován s pojmy domkář a chalupník, protože nebylo přesně vymezeno, jak velký podíl půdy musí dotyčná osoba vlastnit, aby příslušela do téže dané kategorie.⁷² Takto detailnější dělení tedy vzniklo až pro berní účely v polovině 17. století.⁷³

Právě tato skupina tvoří nejpočetnější zastoupení ve venkovském zemědělském obyvatelstvu v soupisu pro rohozecké panství, kdy lze zde napočítat dohromady 91 zahradníků s největším počtem v rychtě jablonecké a kukonské. Pokud bych započítala i rodinné příslušníky, dojdu k výslednému číslu 338 obyvatel, což činí 36,03 % z celkového počtu obyvatel. I v této kategorii jsou všechny páry sezdané a přes 73 % z nich má rodinu s minimálně jedním dítětem. Velkou početnost dětské složky dokazuje i fakt, že se zde nacházejí dvě rodiny, které mají z celého tohoto panství nejvíce potomků. Při bližším prozkoumání jsem také zjistila, že pod stejným označením zahradník je zapsaná i jedna žena, Justýna Vanderová s pěti dětmi, ale bez manžela.

Patrně se tedy jedná o vdovu, která převzala manželovy povinnosti.

72 PLACHT, Otto: Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. − 18. století, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957, s. 141

73 PETRÁŇ, Josef: Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1964, s. 15

37 4.2.4 Podruzi

Další sociální vrstvou, která sloužila jako pracovní síla, byli podruzi, jejichž pracovní poměr zpravidla trval dlouhodoběji než u čeledi. Často se nacházeli buď se svojí rodinou v nájmu u hospodáře, kde obývali jednu malou místnost nebo podružskou chalupu patřící pod hospodářovu usedlost, či přenocovali v pusté usedlosti. Avšak

„nepatřili do domácnosti zaměstnavatele,“ a „současně se nemuseli příliš podřizovat jeho disciplinární pravomoci.“⁷⁴ Podružství mnohdy představovalo i jakýsi přechodný stav, ve kterém setrvávali zletilí muži, kteří nemohli uplatnit dědický nárok na otcovu usedlost, a nezbývalo jim nic jiného, než si finanční prostředky na budoucí živobytí zajistit touto cestou.

V soupisu pro rohozecké panství jsou podruzi zapsaní v samostatné kolonce vždy za zahradníky, respektive na konci každé rychty. Jejich podíl včetně rodinných příslušníků zde činil necelých 18,44 %, což dává dohromady 61 rodin podruhů.

Ze soupisu je tak patrné, že se zde nenachází žádné svobodné podružné obyvatelstvo, pouze jeden muž jménem Jan Pličko, který je uveden pod záhorskou rychtou s dvěma dcerami, ovšem bez manželky. Podruzi tak žili na panství buď v manželských párech, nebo s jedním dítětem, pouze ve dvanácti případech jsou uvedeny děti dvě nebo dokonce tři. Z hlediska evidování dětí až od zpovědního věku šesti let je tedy možné, že v některých případech, zejména u mladých párů, se vlastní dítě vyskytovat mohlo, ale bohužel s touto myšlenkou se dá pouze spekulovat, zvláště pokud je nízký počet dětí pro tuto vrstvu typičtější. U žádné z těchto rodin také nebyl zaznamenán výskyt další pracovní síly, čeledi, jako tomu bylo v případě několika zahradnických rodin, tedy z výše popsaného přehledu je patrné, že podruhů na rohozeckém panství v roce 1651 bylo velmi málo a byli také poměrně méně majetní.

4.2.5 Čeleď

I na rohozeckém panství se vyskytovala v roce 1651 čelední služba. Čeleď byla zde, jako na mnoha jiných místech, součástí rodinné domácnosti, kde buď působila jako jediná pracovní síla vypomáhající manželům nebo zastupující jejich děti, které ještě nebyly dostatečně fyzicky zdatné pro práci. Příslušníci čeledi byli důležití i při chodu velkého hospodářství, kde se zpravidla starali o dobytek či obhospodařovali rozsáhlá pole, na což by sama hospodářova rodina málokdy stačila. Její unikátnost rovněž

74 BŮŽEK, V., et al.: Společnost českých zemí v raném novověku, s. 148

38 věkovou kategorií, jejíž čelední služba byla pouze dočasnou životní fází jedince, kterou prošla většina venkovských dětí. Velké množství dětí, hlavně z řad sirotků a podružných rodin, které nepracovaly na hospodářství svých rodičů nebo by bývaly nedokázaly být uživeny, tak odcházely na jiná hospodářství, a tam byly najímány do čelední služby. Jako čeledíni tak získávaly nezbytné životní zkušenosti v hospodářství a jako děvečky zase pro chod domácnosti. Tímto si tak zajišťovaly ekonomické prostředky a osvojovaly nové základní pracovní návyky pro svůj budoucí život.⁷⁷ Čelední služba byla většinou vykonávána mimo bydliště rodičů, či přímo ve městě, kde nacházela největší uplatnění samotná děvčata, a byla také i určitou formou zaopatření pro sirotky, kteří sem nastupovali již ve velmi raném věku. „Potřeba čeledního personálu se většinou neodvíjela pouze od velikosti hospodářství nebo zaměření místní ekonomiky, ale také s přihlédnutím ke konkrétní rodinné situaci.“⁷⁸ Proto i její délka a místo hodně závisely na příbuzenských vztazích a společenské vazbě rodičů, přičemž nebylo nic neobvyklého vykonávat tuto službu třeba u křestního kmotra.

V soupise vyjma osob při zámku se nacházelo mezi čeledí dohromady 53 žen a mužů, což činí 5,65 % z celkového úhrnu obyvatel. Konkrétně se jednalo o 8 pacholků, jednoho 25letého nádvorníka⁷⁹ Jiříka Bělohlávka, jednoho 29letého pastevce sviní Jakuba, 12 pohůnků, 22 děveček⁸⁰, 5 skotaček⁸¹, 1 služebnici, 2 děvčata a 1 husařku. Z toho je patrné, že čelední služba v ženské kategorii lehce převažovala, ačkoli byla pro vesnickou čeleď typická převaha právě mužské kategorie z hlediska těžší práce. Z toho důvodu tak ženy většinou bývaly zaměstnávány častěji ve městech než na vesnicích, kam se po skončení své služby opět vracely. Nejstarší zaměstnávanou

75 MAUR, Eduard: Čeleď a tovaryši v Čechách v soupisu podle víry z roku 1651, in: Historická demografie, Praha, Sociologický ústav AV ČR 1999, s. 85

76 Tamtéž, s. 86

77 BŮŽEK, V., et al.: Společnost českých zemí v raném novověku, s. 150

78 Tamtéž, s. 151

79 Toto označení bylo užíváno pro nejstarší pacholky na dvorech.

80 V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 označena termínem děvka.

81 Dívky, které byly určeny k pastvě menšího dobytka či drůbeže.

39

ženou byla 36letá husařka⁸². Nejpočetnější skupinou byla služba děveček, jejichž věk se pohyboval v rozmezí od 14 do 30 let, s největším zastoupením v kategorii a osmnáctiletých. Menší věkové zastoupení bylo u skotaček, 10–22 let, dále pak u dvou děvčat (11, 14 let) a nakonec se zde nacházela jedna desetiletá služebnice Marie (bez uvedeného příjmení) sloužící v rodině hospodáře Jana Maie. Mužská čeleď byla nejvíce zastoupená pohůnky (10–18 let), kteří nepotřebovali tolik fyzické zdatnosti a zkušeností pro práci, jako o několik let starší a zdatnější pacholci, jejichž věk se pohyboval v rozmezí od 18 do 30 let. Oba přitom společně tvořili nerozlučnou dvojici.

„Zatímco oráč s vynaložením nemalé fyzické námahy vedl při orbě pluh, pohůnek, jak napovídá jeho označení, koně nebo voly zapřažené do pluhu poháněl.⁸³

Zvláštní kategorií, která také spadala pod čeleď, ale měla v ní jisté nadřazení, byli šafáři a šafářky, většinou vyššího věku, kteří se nacházeli při dvoře Rohozci a při Malé Skále. Byli to vedoucí jednotlivých vrchnostenských dvorů a do panské služby zpravidla vstupovali natrvalo.⁸⁴ V prvním případě se zřejmě jedná o svobodného šafáře Václava Fantu a šafářku Magdalenu (bez příjmení), kteří představují jakýsi obvyklý typ dvora, kde je v čele výše zmíněný šafář s několika pacholky, děvečkami apod.

V druhém případě jde již o manželský pár, Jiřík a Anna Winschových, zaměstnávající mladou čeleď ženského pohlaví.

4.2.6 Zaměstnanci při pánu a paní

Tímto zvláštním termínem jsem označila osoby, které jsou evidovány pod kolonkou

„při osobě a službě mé“ a „při paní mé služebnice“. Jak je patrné, jedná se tedy o osoby a služebnictvo, které přímo podléhali službě Mikuláše Des Fours a jeho paní Barboře Markétě. Nacházejí se zde jak kvalifikovaní pracovníci pečující o zámek, tak i vykonávající osobní službu vrchnosti či zabývající se z části výrobní činností.

Konkrétně se jedná o kuchaře, pekaře, zahradníka, sládka, bednáře a kováře. Do této skupiny můžeme ještě započítat jednoho osmnáctiletého učedníka Jana Piláta, který byl kováři k ruce. Ze Soupisu podle víry z roku 1651 pro rohozecké panství jsou to jediné osoby, které se zabývají nějakým řemeslem. Žádný jiný řemeslník či řemeslnice se zde nevyskytují i přes to, že pod toto panství spadalo městečko Železný Brod, které by

40

pracujících na zámku tvořili sloužící zastávající službu osobního a hospodářského charakteru, jako byl například komorník, pážata, předjezdci⁸⁵, kočí, klíčnice, pradlí apod. Dohromady se tedy jedná o 29 jedinců ve věkovém rozmezí 12–40 let. Nejmladší osobou byl Jiřík Vlkanovský (12 let), který zastával právě pozici pážete a mezi nejstarší muže patřil sládek Havel Svoboda (40 let) a bednář Jiřík Knobloch (40 let).

Při zkoumání rodinných poměrů jsem zjistila, že jsou zde dva manželské páry a jeden muž, hofmistr Josef Řehoř, který je ovšem mimo jiné při své manželce evidován i v Turnově.⁸⁶

Zprvu by se při pohledu na tento výčet osob mohlo zdát, že zaměstnanci při pánu a paní s čeledí nemají nic společného, ale není to tak úplně pravda. Vymezení terminologie této sociální kategorie je totiž docela zásadní otázka. Pojem čeledi byl ve starší době vztahován právě i na kvalifikované pracovníky, takže k „čeledi šlechtické vrchnosti se nepočítali jen pacholci a děvečky ve vrchnostenských dvorech nebo zámečtí sloužící typu komorných a lokajů, ale i různí řemeslníci působící ve službě vrchnosti,…

jako byli kováři, zahradníci, sládci apod.“⁸⁷ Avšak do domu zaměstnavatele bývali integrováni volněji, než klasická čeleď, v zásadě byli ženatí a mohli také zaměstnávat vlastní čeleď.⁸⁸ Část z nich i sama příslušela ke šlechtickému stavu, takže jejich zařazení do nižší sociální kategorie by nepřicházelo v úvahu.

Nepřekvapí tedy, že různou příslušností ke stavu se vyznačovaly i osoby z řad zaměstnanců tohoto panství. Kromě poddaných se zde nacházeli jak rytíři tak i svobodní. Soupis jako rytíře uvádí výše zmíněného Jiříka Vlkanovského a Salomenu Polixenu, osmnáctiletou komornici. Svobodných lidí lze napočítat o něco více, konkrétně rovných 10 (z toho 8 mužů a 2 ženy). Jedná se tedy o pouhých 12 lidí, kteří nejsou z celého rohozeckého panství v poddanském poměru.

Z výše zmíněného popisu je tedy patrné, že se zde nacházeli lidé rozmanitého profesního zaměření a různorodé sociální příslušnosti, jejichž zahrnutí k „pouhé“ čeledi by bylo, z mého pohledu, neadekvátní jejich postavení. Z tohoto důvodu jsem pro ně vytvořila samostatnou skupinu a zařadila je právě na konec výčtu sociální struktury obyvatelstva.

85 V Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 označeni termínem Foreit či Foreidt.

86 V Soupisu pro město Turnov označen jako Josef Gregor, viz PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 632

87 MAUR, E.: Čeleď a tovaryši v Čechách v soupisu podle víry, s. 92

88 Tamtéž, s. 123

41 4.2.7 Souhrn

Kapitola, struktura obyvatelstva dle sociální skladby, nám tedy představila jednotlivé, na panství se vyskytující sociální kategorie, jak z hlediska významového, ta i na základě jejich procentuálního zastoupení v jednotlivých oblastech. Mezi nejpočetnější složku patřilo 91 zahradníků, kteří s rodinnými příslušníky zaujímali 36,25 % z celkového úhrnu obyvatel. Na druhém místě se umístilo 84 hospodářů s 36,14% zastoupením, na třetím místě 61 podruhů a na čtvrtém 9 rychtářů. Tyto všechny skupiny žily většinou v manželském poměru a přes 73 % z nich mělo také nejméně jednoho vlastního potomka. Zbývající skupina čeledi a příslušníků při zámku tvořila jakousi třídu nesezdaného (vyjma dvou manželských párů) a zaměstnávaného obyvatelstva, jež dohromady čítala 86 zástupců, u nichž byla z hlediska ženské služby nejpočetnější skupina děveček a z mužské služby skupina pohůnků. Nesmím opomenout i ten fakt, že právě v této skupině bylo i 12 lidí, kteří jako jediní nebyli na tomto panství v poddanském poměru.

Místo Rychtáři Hospodáři Zahradníci Podruzi Čeleď Zaměstnanci při pánu a paní

Zámek 0 0 0 0 0 29

Dvůr Rohozec 0 0 0 0 11 0

Malá Skála 0 0 0 0 3 0

Železný Brod 1 9 5 0 5 0

Záhorská rychta 1 11 9 7 3 0

Loučecká rychta 1 10 11 5 2 0

Rohozecká rychta 1 10 11 7 0 0

Jenšovská rychta 1 11 5 5 7 0

Sněhovská rychta 1 6 9 10 9 0

Hundířovská

rychta 1 6 6 6 1 0

Bzovská rychta 1 8 6 5 3 0

Jablonecká rychta 1 6 14 10 6 0

Kukonská rychta 0 7 15 6 3 0

Celkem 9 84 91 61 53 29

Tab. 3: Struktura obyvatelstva dle sociální skladby v roce 1651

42

3,41%

32,94%

36,03%

18,44%

9,17%

rychtáři hospodáři zahradníci podruzi ostatní

4.3 DLE RODINNÉHO STAVU

Rozbor struktury rodinného stavu obyvatelstva na rohozeckém panství pomáhá nastínit, jaké poměry zde tehdy panovaly. Skoro každý dospělý muž je označen svým sociálním postavením a vyjma sloužících při pánu a paní, se zde nelze setkat s žádným řemeslem. Příslušnice ženského pohlaví jsou většinou označeny jednoduše jako žena nebo vdova. Dalším hojně se vyskytujícím pojmenováním je syn/dcera pro děti manželů a v neposlední řade se zde najdou různí svobodní lidé. Koncepce soupisu pro rohozecké panství, jak již bylo zmíněno, je dělená na rychty, a v nich dále na jednotlivé kategorie (hospodáři, zahradníci a podruzi). Toto rozvržení tedy velmi usnadňuje následné určení rodinných vazeb, protože například v soupise pro Turnov jsou podruzi evidováni přímo v jednotlivých domácnostech spolu se zaměstnavatelem. Je tudíž pak obtížné stanovit, zdali podruzi mají také vlastní rodinu nebo nežijí v manželském poměru.⁸⁹ Soupis rohozeckého panství s tímto problémem tedy nepracuje, zde jsou podružské rodiny evidovány samostatně a díky této evidenci tak není problém určit příslušné rodinné vazby.

4.3.1 Lidé žijící v manželském poměru

Soupis poddaných podle víry pro rohozecké panství eviduje 243 manželských párů.

Z výzkumu lze zjistit, že nejmladší ženatý muž, zahradník Václav Vratný z rychty

89 MAUR, E.: Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku, s. 109

Graf 2: Procentuální zastoupení obyvatelstva, včetněrodinných příslušníků, v jednotlivých sociálních kategoriích

43

jenšovské, se jako jediný objevil již v kategorii 15–19 let, zatímco vdané ženy zde měly zastoupení už v deseti případech, přičemž nejmladší manželkou byla teprve patnáctiletá podruhyně Mariana. Odpovídá to tedy dolní hranici sňatkového věku dívek, který dle soupisu poddaných činil právě zmíněných patnáct let⁹⁰. Patnáctileté až osmnáctileté vdané dívky byly spíše výjimkou. „S pravidelným zastoupením vdaných žen v populaci se na venkově setkáváme od 19 let,…“⁹¹ Do 34 let zde měly manželky větší zastoupení než manželé, provdaných jich bylo skoro 75 %, avšak po 35. roce života se údaje začnou měnit, a dokonce v kategorii 55 a více je pouze jedna žena, zatímco mužů se zde nachází jednadvacet. Z toho lze snadno vyvodit, že se ženy vdávaly v mladším věku na rozdíl od mužů, kteří potřebovali nejprve získat nějaké ekonomické prostředky k zajištění obživy budoucí rodiny, což například z platu čeledína nebylo nic snadného.

Největší zastoupení ženatých mužů a provdaných žen je následně v kategorii od 30 do 34 let, necelých 28 %, kdy je poměr pohlaví také i nejvíce vyrovnán, v ostatních případech činí rozdíly pohlaví kolem 50 % a ve vyšším věku dokonce 100 %.

Věková kategorie Muži Ženy Celkem

15−19 let 1 10 11

20−24 let 11 48 59

25−29 let 28 52 80

30−34 let 63 73 136

35−39 let 44 22 66

40−44 let 40 20 60

45−49 let 16 5 21

50−54 let 20 12 32

55−59 let 7 1 8

60−64 let 8 0 8

65−69 let 2 0 2

70+ let 3 0 3

Celkem osob 243 243 486

90 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 855

91 Tamtéž, s. 855

Tab. 4: Věkové údaje manželských párů v roce 1651

44

Pokud bych se dále zaměřila na věkový rozdíl manželů, tak zjistím, že velký věkový rozestup byl tehdy velmi běžný. Ovdovělý muž si zpravidla bral partnerku mladou, u které se předpokládalo, že ještě bude moci mít dostatek dětí, což u potenciální manželky z jeho stejné věkové kategorie už tak zřejmé nebylo. To, že v několika případech má muž již druhou manželku, ne-li třetí, je nejlépe viditelné na věku manželových dětí a jeho nynější ženy, který tak po prostém odečtení činí matkami pouhé jedenáctileté či šestileté dívenky. Nepřekvapí tedy ani rozdíl pouhých dvou let, se kterým se lze setkat mezi manželkou Annou od zahradníka Jiříka Tlapy z rychty hundířovské a jeho dcerou Marianou. Toto tedy dokládá i fakt, že mnoho vdovců vstoupilo do nového sňatku s partnerkou, která byla skoro stejně stará jako jejich děti z prvního manželství. Věkový rozdíl manželů se tedy na tomto panství pohybuje od 0 až do 40 let s největším zastoupením hodnot 2 roky a 10 let. V obou případech se jedná o 30 manželských párů. Kdybych šla nad rozdíl 10 let, zjistím, že počet manželských párů prudce poklesl – činí jen necelých 21 %. Největší věkový rozdíl, 4 let, je u páru z rychty loučecké. Hospodáři Václavu Salabovi bylo 76 a jeho manželce Kateřině teprve 36 let. V jedenácti případech je také muž mladší než jeho žena. Bylo to dáno hlavně z ekonomických důvodů, kdy bylo například po ztrátě manžela nutné zajistit chod usedlosti, aby nedošlo k zániku. Extrémním příkladem je podruh Matěj Janků, který má až o třiadvacet let starší manželku Marianu. V ostatních případech rozdíl činí maximálně deset let. Přítomnost těchto velkých věkových rozdílů mezi partnery tedy poukazuje na uzavírání sňatků spíše z ekonomického hlediska, než na základě vzájemných citů. Tato skutečnost však měla vliv i na výchovu dětí, kdy byl otec během jejich dospívání často již stařec nebo v horším případě mrtev. Z toho důvodu převažovala mnohem silnější vazba dětí na matku.⁹²

92 Tamtéž, s. 852

45 hospodářské usedlosti a ještě do konce 18. století to byl právě nejmladší⁹⁴ hospodářův syn, který dědil. Mnohdy to byl ještě nezletilý chlapec, a tak byl ustanoven prozatímní hospodář, který se o usedlost staral až do jeho dospělosti. S tímto se ale přirozeně pojí problém, co s dospělými hospodářovými syny, kteří tak pozbývají nároku na otcovu usedlost. Ti většinou hospodařili jen dočasně, a pak si díky svému postavení a vyplacení

93 BŮŽEK, V., et al.: Společnost českých zemí v raném novověku, s. 150

94 Tamtéž, s. 147

Graf 3: Věkový rozdíl mezi manžely v roce 1651

46

dědického podílu dopomohli k vlastní usedlosti. Je ale očividné, že ne vždy si tento sociální statut, v kterém se narodili, dokázali všichni zachovat.

Synů a dcer se na rohozeckém panství v roce 1651 nacházelo 358 ve věku od 6 let do 23 let. I zde lze spatřit nepatrnou převahu dcer, viditelnou zvláště v 10. roce života.

Může překvapit celkem vysoké stáří potomků, jejichž představitelé se ještě nacházeli v domácnosti rodičů a nebydleli sami. Názorným příkladem a zároveň nejstarší dcerou na rohozeckém panství byla třiadvacetiletá Magdalena z rodiny Matěje Špracha.

Zajímavostí je také jediný nevlastní syn, nacházející se na celém panství, Jan (bez příjmení), který obýval domácnost jen se svojí macechou Salomenou.

Věk Syn Dcera Celkem

95 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 852

Tab. 5: Stáří, pohlaví a počet potomků v roce 1651

47

nabídnout svůj majetek, tak byly většinou vyřazeny z dalšího manželského života a odkázány na pomoc příbuzných či společnosti. V soupise jsou evidované 3 vdovy.

Jejich věk je 25, 32 a 40 let. Z toho můžeme usuzovat, že být vdovou neznamenalo být starý. Nejmladší vdova uvedená v soupise je výše zmíněna Salomena s nevlastním synem, kterou najdeme zapsanou ve skupině zahradníků, o něco starší je pak Anna Šikolka, vdova po hospodáři mající tři vlastní děti a jednoho pacholka a nejstarší je Barbora Klingerová se čtyřmi dětmi opět evidovaná u zahradníků. Kromě vdov se zde lze také setkat se čtyřmi muži, kteří žijí s dětmi bez manželky, ale nejsou uvedeni jako vdovci, i když se o ně pravděpodobně jedná. Jde o šestatřicetiletého zahradníka Jiříka Seidla, dvaapadesátiletého hospodáře Jana Beneše, šedesátiletého hospodáře Václava Vysučeka a stejně starého podruha Jana Plička.

4.3.4 Lidé nežijící v manželském poměru

Další kategorií, která spadá do struktury podle rodinného stavu, jsou svobodní. Co vedlo tyto mladé lidi, aby se ještě neuchýlili do stavu manželského, je očividné. Byly to jednak ekonomické důvody, které patrně představovaly největší problém, dále zaměstnání v rámci dlouholeté služby u šlechtického dvora a zajisté i sociální původ.

Mužský potomek většinou čekal, až mu otec předá svoji usedlost nebo až si čelední službou vydělá dostatečný obnos peněz na založení vlastní domácnosti. Nebylo ani

Mužský potomek většinou čekal, až mu otec předá svoji usedlost nebo až si čelední službou vydělá dostatečný obnos peněz na založení vlastní domácnosti. Nebylo ani