Další otázkou, kterou je možné se zabývat na základě údajů ze soupisu, je složení domácností. Rohozecké panství svým geografickým umístěním a řadou dalších znaků spadá do skupiny západoevropského způsobu utváření domácností, pro niž je příznačná převaha rodiny základní, kterou tvoří rodiče a jejich děti.97 Otázkou zůstává, jak naložit s ostatními členy domácnosti, jež se nacházejí ve společném hospodářství, byť jen díky zajištěné střeše nad hlavou nebo kvůli pracovnímu poměru. Obecně je známo, že hlavou
97 ČÁŇOVÁ, Eliška: Soupis poddaných podle víry a studium historické rodiny, in: Archivní časopis, roč. 42, 1992, č. 1, s. 29
33%
49%
1% 17%
ženatý/vdaná syn/dcera
ovdovělý/á svobodný/á
Graf 4: Procentuální zastoupení rodinného stavu v roce 1651
49
rodiny je muž, který byl zároveň otcem, manželem, vychovatelem a zaměstnavatelem.
„Rodina je společenství lidí žijících pod vedením hospodáře, znamená však častěji také příbuzenství, přičemž zahrnuje nejenom oba manžele, děti a rodiče, ale také služebnictvo, příbuzné a spřízněné osoby.“98 Arthur Erwin Imhof99 tak rozčlenil rodinu do šesti základních typů: I. jednotlivé osoby, II. domácnosti, v nichž není manželský pár, III. jednoduchá rodina (rodiče a děti), IV. rozšířená rodina, V. domácnosti čítající více rodin a VI. domácnosti s nejasnou strukturou, ale s příbuzenskými vztahy.100 Toto teoretické rozdělení je sice praktické, ale nelze jej aplikovat na všechny oblasti stejně.
Musí se počítat i s variantami nemožnosti zjištění příbuzenských vztahů či jedinečností soupisů a dalších pramenů, na jejichž základě nepůjdou skupiny osob rozdělit dle těchto kritérií.
Řadí se sem právě i soupis pro rohozecké panství, proto jsem si domácnosti žijící na panství rozdělila následovně: I. jednotlivé osoby101, II. manželský pár a) bez čeledi b) s čeledí, III. základní rodina a) bez čeledi b) s čeledí, IV. ostatní, V. neurčeno.
Na základě tohoto členění eviduji 283 domácností. Nejčastějším typem domácnosti je základní rodina patřící do III. skupiny, jejíž celkový podíl na skladbě domácností tvoří 60,42 %, z čehož zaujímá necelých 10 % rodina rozšířená o čeleď. Na druhém místě jsou rodiny, ve kterých je pouze manželský pár, s čeledí i bez čeledi a celkově tedy zaujímají 24,38 % z domácností. Třetí místo obsadila kategorie I., jednotlivé osoby, s 10,95% zastoupením a zbytek tvoří domácnosti skládající se z kategorie čtvrté a páté, jež jsou nejvíce zahrnuty rodinami, v nichž žije jen jeden z manželů.
Typ domácnosti Celkem Celkem v %
98 DÜLMEN, Richard van: Kultura a každodenní život v raném novověku (16. − 18. století), díl 1. - Dům a jeho lidé, 1. vyd. Praha, Argo 1999, s. 14
99 Švýcarský historik a demograf.
100 ČÁŇOVÁ, E.: Soupis poddaných podle víry a studium historické rodiny, s. 29
101 Lidé, kteří zatím neuzavřeli manželský svazek.
Tab. 6: Struktura domácností v roce 1651
50
Při detailnějším rozdělení kategorie II. a III. (vyjma dvou rodin - hejtmanské a šafářské) na domácnosti rychtářské, hospodářské, zahradnické a podružské, jsem zjistila, že nejpočetněji zastoupeni z hlediska rodinných příslušníků byli hospodáři.
Pozorného čtenáře tento výsledek může překvapit, neboť by očekával, že podle dosud popsaných indicií by to měli být spíše zahradníci, jichž se na panství nachází více a mají také větší počet dětí. Na jednu stranu to oni opravdu jsou, byť nezaměstnávají skoro žádnou čeleď, ale v této kapitole jsem se zaměřila opravdu čistě jen na domácnosti druhé a třetí kategorie, z které, jak jsem uvedla, jsou vyloučeny rodiny, kde je přítomen jen jeden z manželů nebo se v nich nachází jiná anomálie. Při této selekci tak vítězí hospodáři, u jejichž rodin jsem nemusela vyřazovat tolik domácností, které neodpovídaly výše zmíněným kritériím. U hospodářů je tedy evidováno takovýchto rodin 82, jež čítají 326 příslušníků. Zahradníci však moc nezaostávají, a ačkoli mají o něco více rodin, rodinných příslušníků je jen 317 členů. Podružská rodina má dohromady 166 členů a poslední rychtáři jen 38 rodinných příslušníků.
Když bych se nyní podívala na problematiku výskytu dětské složky
Graf 5: Počet příslušníků v jednotlivých domácnostech z II. a III.
kategorie
51 připadlo na jednu venkovskou rodinu 1 dítě (respektive 1,4). Podle zjištěných výsledků pomocí tzv. čárkovací metody104 jsem početnost dětí v rodinách rozdělila do pomyslných tří kategorií dle procentuálního zastoupení. První kategorie zahrnuje 155 rodin, které mají nejčastěji jen jedno dítě nebo dokonce žádné. Druhá kategorie je zastoupena 76 rodinami, které mají dvě nebo tři děti a poslední kategorie čítá 21 rodin, kde se nachází čtyři, pět nebo dokonce až šest dětí. Z toho největší četnost dětí mají právě zahradnické rodiny, následované v těsné blízkosti hospodářskými domácnostmi.
Avšak vypočítaný výskyt četnosti dětí na domácnost může být dosti zkreslený. Soupis totiž neuvádí děti, které jsou mladší šesti let, a neeviduje děti, jež se nacházejí mimo svoji rodinu, například v čelední službě apod. Z tohoto důvodu musím brát výše uvedené výsledky pouze jako teoretické.
Z tabulky je patrné, že ve 30 domácnostech byla integrována také čeleď. Nacházela se u dvanácti manželských párů, sedmnácti základních rodin a v jedné rodině, v které
103 MAUR, E.: Problémy demografické struktury Čech, s. 861
104 Manuální užití „čárky“ za každý daný jev, který náleží do příslušné kategorie a následné sečtení počtu těchto čárek, jichž bylo v jednotlivých kategoriích dosaženo.
Graf 6: Výskyt dětí v jednotlivých domácnostech v roce 1651
52
chyběl jeden z partnerů (zařazena ve skupině IV.). Z toho většina byla zaměstnána u sedláků, kteří obhospodařovali nejvíce polností, tudíž potřebovali co nejvíce pracovních sil. Kromě hospodářských domácností se vlastní čeledín nebo děvečka uvedeny také dvě děvečky, jeden pacholek a jedna skotačka. Zaměstnával tedy až čtyři lidi z řad čeledínů a děveček. Jednalo se tak o největší domácnost na rohozeckém panství.