Když po 30leté válce nastala v českých zemích organizovaná rekatolizace obyvatelstva, doufalo se, že by mohla být brzy vykonána a země být z náboženského hlediska konečně ucelena. Avšak opak byl pravdou. Duchovní stav byl po válce velmi neutěšený a rekatolizace probíhala velmi pomalu. Svojí roli zde velmi sehrál i fakt, že rohozecké panství spadalo určitý čas pod panství frýdlantské, patřící Albrechtovi z Valdštejna, jenž byl velmi tolerantní v otázkách obracení na katolickou
Místo Počet čeledi na domácnost
Tab. 7: Počet četnosti zaměstnávané čeledi v roce 1651
53 nekatolických dotýče, aby se mohla jistá zpráva, zdali jaká naděje k získání jich anebo ne, to mně věděti jest věc nemožná, nadto pak vejše, aby jaká pochybnost o nich jměla bejti, jsouce od správcův duchovních vyučováni, aby k tomu neměli přistoupiti, ale tak pojednou, aby se k tomu měli přivésti, to věc možná nejni, poněvadž při těch horách lidé velice zhovadilí a téměř jak divocí jsou.“105 Z tohoto je patrné, že měl možná ještě volnější přístup k rekatolizaci, neboť se trochu obával, zdali se vůbec na jeho panství podaří.
Obavy Mikuláše Des Fours jsou však oprávněné, neboť při prozkoumání soupisu poddaných na rohozeckém panství vyjde jednoznačně najevo, že tu pobývali převážně jen nekatolíci, alespoň v roce 1651. Katolických obyvatel zde žilo všeho všudy pouze čtyřiadvacet s nevětším zastoupením při službě pána a paní. Tvořili tak početní převahu zaměstnávaného personálu a nejvíce se pohybovali mezi 20. a 24. věkem života. Jako další vyskytující se katolíci na rohozeckém panství byli dva rychtáři (Václav Štefek, 25 katolíků. Ovšem k poměru nekatolíků je to i tak velmi mizivé procento.
Z výše zmíněného výčtu je tedy patrné, že rekatolizace na rohozeckém panství moc úspěšná nebyla. Ať to bylo dáno osobou Albrechta z Valdštejna, po němž zůstavší zkonfiskované statky a panství byly hojně nekatolické, dále odporem Mikuláše Des Fours k násilnému způsobu převádění na onu jedinou víru či jen pouhou neutěšenou správou duchovní.
105 PAZDEROVÁ, A.: Soupis poddaných podle víry, s. 591
54 5 ZÁVĚR
Hlavním smyslem této bakalářské práce, nesoucí název Soupis poddaných podle víry na rohozeckém panství, bylo učinit rozbor různých demografických a sociologických hledisek v polovině 17. století na vrchnostenském území spadajícím správně pod Hrubý Rohozec, s primárním využitím poznatků ze Soupisu poddaných podle víry z roku 1651 a doplňujícími informacemi z Berní ruly. Jako nejvhodnější se pro tento výzkum jednotlivých údajů projevilo užití tzv. čárkovací metody, s jejíž pomocí bylo dosaženo všech výše představených výsledků, které zde byly prezentovány i z hlediska grafické podoby.
V první části mé práce jsem se věnovala popisem a zhodnocením oběma užitým pramenům a jejich stejnojmenným vydaným edicím. Při tomto jednotlivém porovnávání jsem však došla k překvapivému závěru. Originální soupis poddaných od vydaného pramene se od sebe odlišuje v hojné míře, a to nejenom z hlediska nesprávnosti údajů, jako byl chybný věk a rodinný stav, ale i třeba v opomenutí osoby. Ačkoli je zde tedy plno drobných chyb, má vydaná edice i své kladné stránky, např. transkripční přepis jmen, užití zkratek apod., které samozřejmě převažují. Ale rozhodně při práci s tímto pramenem je vhodné neopomíjet návštěvu Národního archivu v Praze, a vše si raději pro správnost překontrolovat.
Druhá, stěžejní, část mé bakalářské práce byla postavena na základě shromážděných údajů z jednotlivých tematických celků obyvatelstva. Prvním okruhem byla struktura obyvatel dle věku a pohlaví, jež poukázala na to, že se zde dohromady nacházelo 938 osob, z toho 467 mužů a 471 žen, s věkovým rozmezím 6−82 let. Při zjištění průměrného věku bylo dosaženo čísla 23,7 let, což odpovídá velmi mladé populační skladbě tohoto obyvatelstva. Druhý okruh se zabýval sociální skladbou, ve které bylo evidováno 9 rychtářů, 84 hospodářů, 91 zahradníků, 61 podruhů, 57 příslušníku mužské a ženské čeledi (včetně šafářské služby) a v neposlední řadě 29 zaměstnanců při pánu a paní. Třetí okruh sledoval strukturu dle rodinného stavu, v němž jsem zjistila, že se na tomto panství nacházelo 243 manželských párů ve věku od 15 do 82 let s největším procentním zastoupením v kategorii 30−34 let. Dále sledovaný věkový rozdíl manželů měl největší zastoupení v hodnotách 2 roky a 10 let. Co se týče vlastních potomků, tak těch bylo na panství 358 ve věkovém rozmezí 6−23 let. Ovdovělí lidé se zde vyskytovali jen v 7 případech a ti, jež nežili v manželském poměru, zde našli zastoupení 129 krát, zvláště do 20. léta života. Předposlední okruh se věnoval
55
samotnému složení domácností, ve kterém bylo na základě poupravené Imhofovy typologie rozčleněno 283 rodin do pěti typů. Největší zastoupení zde měl III. typ, základní rodina, do něhož spadalo 171 rodin s 60,42% zastoupením. Ze zkoumání dětské složky v domácnostech jsem zjistila, že v nejvíce případech měla rodina jen jedno nebo žádné dítě s největší četností dětí na zahradnické rodiny. Co se týče zaměstnávané čeledi, tak ta byla v nejvíce případech integrována po jednom čeledínovi či děvečce v rodinách hospodářských. A poslední okruh, který jsem zpracovávala, zkoumal náboženské poměry, v nichž jednoznačně vyšlo najevo, že zde byla velmi výrazná převaha nekatolického obyvatelstva. Katolických věřících bylo pouhých 24.
Vysoká míra protestantství byla na rohozeckém panství pravděpodobně způsobená velkou tolerantností předchozího majitele, Albrechta z Valdštejna, i stávajícího vlastníka panství v roce 1651, Mikuláše Des Fours, kteří zastávali myšlenku, že lepší je jít po dobrém, nežli po zlém způsobu.
Zpracováním této bakalářské práce jsem tedy nastínila určité aspekty demografického a sociologického hlediska na rohozeckém panství, jež by si určitě zasloužilo i další pozornost v bádání. Bylo by také vhodné toto téma rozšířit o další výzkumy z hlediska hospodářského, jako je například vývoj majetku a různé ekonomické transakce zdejších rohozeckých obyvatel, čemuž bych se chtěla následně věnovat ve své budoucí diplomové práci.
56 POUŽITÉ ZDROJE
PRAMENY Prameny archivní
Národní archiv, fond: Stará manipulace, sign. R 105/45, kart. 2001, Soupis poddaných podle víry z roku 1651 pro Hrubý Rohozec a Semily.
Státní oblastní archiv Litoměřice, fond: Velkostatek Hrubý Rohozec 1611–1947, ev. č. 367, inventář k fondu.
Prameny vydané
ČERVENÁ, Jarmila – ČERVENÝ, Václav: Berní rula: generální rejstřík ke všem svazkům (vydaným i dosud nevydaným) berní ruly z roku 1654 doplněný (tam, kde se nedochovaly) o soupis poddaných z roku 1651, sv. 1, 1. vyd. Praha, Libri 2003, ISBN 80-7277-058-6.
CHALUPA, Aleš – ČECHURA, Jaroslav – RYANTOVÁ, Marie: Berní rula 8-9: Kraj Boleslavský, 1. vyd. Praha, Státní ústřední archiv 2001.
PAZDEROVÁ, Alena: Soupis poddaných podle víry z roku 1651: Boleslavsko I a II, 2. dopl. vyd. Praha, Národní archiv 2005, ISBN 80-86712-28-1.
LITERATURA
BÍLEK, Tomáš V.: Reformace katolická, neboli, Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské, 1. vyd. Praha, Františk Bačkovský 1892.
BŮŽEK, Václav, et al.: Společnost českých zemí v raném novověku: struktury, identity, konflikty, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Lidové noviny 2010, ISBN 978-80-7422-062-3.
ČÁŇOVÁ, Eliška: Soupis poddaných podle víry a studium historické rodiny, in: Archivní časopis, roč. 42, 1992, č. 1, s. 28-34.
ČORNEJOVÁ, Ivana, et al.: Velké dějiny zemí Koruny české, sv. 8, 1. vyd. Praha, Paseka 2008, ISBN 978-80-7185-947-5.
57
DOSKOČIL, Bedřich, et al.: Berní rula, K edici Berní ruly (Úvodní pojednání), díl 1., Praha, Archiv bývalé země české 1950.
DÜLMEN, Richard van: Kultura a každodenní život v raném novověku (16. − 18. století), díl 1. - Dům a jeho lidé, 1. vyd. Praha, Argo 1999, ISBN 80-7203-116-3.
DÜLMEN, Richard van: Kultura a každodenní život v raném novověku (16. − 18. století), díl 2. - Vesnice a město, 1. vyd. Praha, Argo 2006, ISBN 80-7203-812-5.
GRULICH, Josef: Venkovan, in: BŮŽEK, Václav – KRÁL, Pavel: Člověk českého raného novověku, 1. vyd. Praha, Argo 2007, ISBN 978-80-7203-694-3, s. 166-189.
HOLUBOVÁ, Michaela: Obyvatelstvo Dobrovické farnosti v Soupisu poddaných podle víry z roku 1651, in: Historická demografie 26, Praha, Sociologický ústav AV ČR 2002, ISBN 80-7330-019-2, s. 37-61.
HORSKÝ, Jan – SELIGOVÁ, Markéta: Rodina našich předků, 1. vyd. Praha, Lidové noviny 1997, ISBN 80-7106-195-6.
HRDÝ, Jan: První Desfours v Čechách, in: Sborník okresu Železnobrodského: listy pro pěstování vlastivědy: pro školu a dům, Železný Brod, roč. 4, 1927-1928, č. 1-5, s. 4-5, 27-30, 53-55, 78-81, 105-107.
KOBLASA, Pavel: Rodina Desfours-Walderode a její državy v Čechách, in: Rodopisná revue, roč. 11, 2006, č. 1, s. 11-12.
KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, díl 7., 1. vyd.
Praha, Libri 2008, ISBN 978-80-7277-041-0, s. 745-746.
MAŠEK, Petr: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti, 1. vyd. Praha, Argo 2008, 1. díl, ISBN 978-80-257-0027-3.
MAUR, Eduard: Čeleď a tovaryši v Čechách v soupisu podle víry z roku 1651, in: Historická demografie 23, Praha, Sociologický ústav AV ČR 1999, ISBN 80-85950-72-3, s. 85-136.
58
MAUR, Eduard: Obyvatelstvo českých zemí v raném novověku, in: FIALOVÁ, Ludmila, et al.: Dějiny obyvatelstva českých zemí, 1. vyd. Praha, Mladá Fronta 1996, ISBN 80-204-0283-7, s. 75-131.
MAUR, Eduard: Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. stol., in: Československý časopis historický, roč. 19, 1971, č. 6, s. 839-870.
MIKULEC, Jiří: 31. 7. 1627 Rekatolizace šlechty v Čechách, 1. vyd. Praha, Havran 2005, ISBN 80-86515-54-0.
MIKULEC, Jiří: Pobělohorská rekatolizace v českých zemích, 1. vyd. Praha, Státní pedagogické nakladatelství 1992, ISBN 80-04-26120-5.
MŽYKOVÁ, Marie – SKALA, Harald: Des Fours, Valdštejnův plukovník a jeho potomstvo, 1. vyd. Praha, Národní památkový ústav 2012, ISBN 978-80-87104-98-9.
NAVRÁTIL, Ivo: Desfourská panství v Berní rule roku 1654, in: Z Českého ráje a Podkrkonoší 5, Bystrá nad Jizerou, okresní archiv Semily 1992, ISBN 80-901284-0-8, s. 118-160.
OGILVIE, Sheilagh C. – CERMAN, Markus: The Bohemian Census of 1651 and the Position of Inmates, in: Histoire Sociale-Social History, roč. 28, 1995, č. 56, s. 333-346.
PETRÁŇ, Josef: Poddaný lid v Čechách na prahu třicetileté války, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1964.
PLACHT, Otto: Lidnatost a společenská skladba českého státu v 16. − 18. století, 1. vyd. Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1957.
SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze království Českého, díl 10., 3. vyd. Praha, Argo 1997, ISBN 80-7203-060-4.
SKALA, Harald: První Desfoursové v Čechách, in: Šlechtické rody a jejich sídla v Českém ráji: sborník referátů z vědecké konference konané ve dnech 24. − 25. dubna 2009 v Turnově, NAVRÁTIL, Ivo (ed.), Semily, Státní oblastní archiv v Litoměřicích 2009, ISBN 978-80-86254-19-7, s. 26-32.
ŠTEFANOVÁ, Dana: Mobilita podružné vrstvy: snaha o její definici, in: Časopis národního muzea, roč. 164, 1995, č. 1-4, ISSN 0139-9543, s. 51-60.
59
TOMKOVÁ, Adéla: Soupis poddaných podle víry na trutnovském panství: bakalářská práce, Praha, Univerzita Karlova 2010, Vedoucí bakalářské práce prof. PhDr. Jaroslav Čechura, DrSc.
60 SEZNAM TABULEK
Tabulka 1: Věková struktura dětí v roce 1651, s. 31
Tabulka 2: Počet žen a mužů (včetně dětí) v roce 1651, s. 33
Tabulka 3: Struktura obyvatelstva dle sociální skladby v roce 1651, s. 41 Tabulka 4: Věkové údaje manželských párů v roce 1651, s. 43
Tabulka 5: Stáří, pohlaví a počet potomků v roce 1651, s. 46 Tabulka 6: Struktura domácností v roce 1651, s. 49
Tabulka 7: Počet četnosti zaměstnávané čeledi v roce 1651, s. 52
SEZNAM GRAFŮ
Graf 1: Věková pyramida obyvatelstva v roce 1651, s. 33
Graf 2: Procentuální zastoupení obyvatelstva, včetně rodinných příslušníků, v jednotlivých sociálních kategoriích, s. 42
Graf 3: Věkový rozdíl mezi manžely v roce 1651, s. 45
Graf 4: Procentuální zastoupení rodinného stavu v roce 1651, s. 48
Graf 5: Počet příslušníků v jednotlivých domácnostech z II. a III. kategorie, s. 50 Graf 6: Výskyt dětí v jednotlivých domácnostech v roce 1651, s. 51