Většinu základních sociálních dovedností si lidé osvojují v průběhu dětství a raného dospívání, a to zejména prostřednictvím nápodoby a přímých instrukcí. I u dětí s PAS lze takto postupovat, jen musí být počítáno s tím, že nácvik může být náročná a dlouhodobá záležitost. Důležité je pravidelné opakování nácviku sociálních dovedností a jejich trénink v reálných životních situacích.
Včasná a správná diagnostika, motivace rodičů a podpora ze strany odborníků je dobrým odrazovým můstkem pro rozvoj sociálních dovedností osob s PAS. Práce na rozvoji sociálních dovedností od co nejčasnějšího období života člověka s PAS mu může podstatně usnadnit život ve společnosti, ve které jej prožije. Při rozvoji sociálních dovedností dětí s PAS je nezbytná spolupráce rodiny. Právě v rodině je vysoký potenciál k rozvoji dovedností, které dítě dále využije v interakci s jinými lidmi a sociálními skupinami.
Rodiče, stejně jako další lidé, kteří s jedincem s PAS pracují, by měli mít co nejvíce informací o příčinách obtíží dítěte a zohledňovat je při kladení požadavků v různých oblastech. Právě snaha o pochopení a poznání dítěte je klíčem k započetí úspěšné práce na rozvoji sociálních dovedností. U lidí s PAS lze často vypozorovat příčiny jejich nepřiměřeného chování a lze je také do určité míry eliminovat a připravit pro dítě přiměřenější prostředí, ve kterém se bude cítit dobře. Díky rozvoji informovanosti odborné i laické společnosti o problematice autismu, není dnes v České republice těžké nalézt odbornou literaturu, která se zabývá tímto tématem či se obrátit na odborníky z oblasti pedagogiky, sociologie, psychologie a výchovy. Tématika rozvoje sociálních dovedností u osob s PAS se v současnosti dostává do popředí zájmu
společnosti. Je tomu tak proto, že osob s PAS neustále přibývá a jsou součástí společnosti. Je proto velmi žádoucí tyto osoby do společnosti co nejvhodněji zapojit a poskytnout jim a jejich rodinám vhodné podmínky pro rozvoj sociálních dovedností.
V procesu sociální interakce je nedílnou složkou komunikace, prostřednictvím které jsou předávány a přijímány informace mezi jedinci. Sociální a komunikační dovednosti jsou spojeny pragmatikou, protože každý jazyk má své standardy a pravidla pro své sociální využití. Tato pravidla zajišťují smysluplnost, efektivitu a funkčnost komunikace. Klíčovým faktorem pro rozvoj člověka v sociální oblasti je úroveň jeho jazykových schopností. Pokud se smysluplná řeč nerozvine do šesti let věku dítěte, je jeho budoucí vývoj vážně ohrožen. Dobré komunikační dovednosti, které v sobě zahrnují srozumitelnost řeči a jejího obsahu, schopnost reciproční komunikace a správné používání gramatických pravidel, představují dle Howlinové (2005) často problém. U lidí s PAS se objevují nesrovnalosti mezi používáním a pochopením jazyka, problémy s mluveným slovem, sémantické potíže, echolalie, repetitivní používání řeči, neologismy, rigidita v projevu, jednostranná komunikace či neschopnost aktivního naslouchání a narušena může být i schopnost vést rozhovor. Trénink v oblasti komunikačních dovedností je významným prostředkem podpory rozvoje socializace jedince s PAS. Rozvoj komunikačních dovedností začíná v rodině, dále je zde školské zařízení, kde se může věnovat zvláštní pozornost právě nácviku komunikace. Pokud je potřeba, je vhodné vyhledat odbornou péči, například speciálně pedagogickou.
Mezi hlavní dovednosti, na které se v souvislosti s osobami s PAS speciální pedagogika zaměřuje je oblast sdílené pozornosti, sdílení zájmů, oční kontakt a možnosti aktivního zapojení jedince do sociálních interakcí a komunikace. Těmto aspektům je věnována pozornost již od raného věku dítěte s PAS, protože vhodná terapie může velmi pozitivně ovlivnit budoucí vývoj dítěte v souvislosti s jeho sociálními dovednostmi. Tématu rozvoje sdílené pozornosti se věnuje např. intervenční metoda O. T. A., jejíž autorkou je R. Straussová. Tato poměrně nová metoda je primárně určena pro děti raného věku, které selhávají v klíčových dovednostech směrodatných pro autismus (Straussová, Vágnerová 2016, s. 2).
Pro většinu osob s PAS je žádoucí strukturalizace času a prostředí. Ta může velmi napomoci i v oblasti volného času, kdy zajišťuje jeho přehlednost a předvídatelnost.
Pokud jsou prostředí a čas v oblasti volného času neorganizované a nestrukturované, může to u osob s PAS vyvolávat negativní reakce jako je úzkost, nejistota, napětí, frustrace a stres, které se poté projeví např. autoagresí, agresí k druhým, ničením předmětů, pláčem, křikem, atd. V České republice je při strukturovaném učení využívána metodika programu TEACCH (Treatment and Education of Autistic and Communication Handicapped Children, tedy péče a vzdělávání dětí s autismem a dětí s problémy v komunikaci) a Loovasovy intervenční terapie (Čadilová, Žampachová 2008, s. 25). Principy strukturovaného učení lze použít i při nácviku některých sociálních dovedností. Individuální přístup, strukturalizace prostoru a činností, vizuální podpora a motivační stimuly, tedy prvky strukturovaného učení, se dají použít i při nácviku sociálních dovedností. Dle Richmana (2008) může strukturalizace volného času podpořit rozvoj sociálních dovedností potřebných pro aktivity volného času, možnost začlenit se do kolektivu, učení získávání pozornosti správným způsobem a napomáhání vytváření pozitivních sociálních vztahů. Jasné časové a místní vymezení aktivity přispívá k jejímu dobrému průběhu a předchází nepříjemným reakcím jedince na nežádoucí neplánované jevy.
Cílem nácviku sociálních dovedností je zlepšit mezilidské vztahy při běžných činnostech, které člověk v průběhu dne vykonává. Pracuje se tak na zlepšování vztahů nejen v rodině, ale také ve škole, v práci, v přátelských vztazích, ale také např. na kulturních akcích a na úřadech.
Tématu rozvoje sociálních dovedností u osob s PAS se z českých autorů zabývá např.
Bělohlávková, která ve své knize uvádí velmi praktický a zároveň odborně podložený souhrn aktivit, které mohou napomoci rozvíjet konkrétní sociální dovednosti osob s PAS. Tímto tématem se také zabývá řada dalších, nejen českých autorů, například Thorová a Čadilová. Ze zahraničních autorů lze jmenovat například Dunna, Matsona, Paula, aj.
V rámci procesu rozvoje sociálních dovedností u lidí s PAS je zapotřebí řídit se určitými pravidly, která práci zefektivní a podpoří její smysluplnost. Vždy je zapotřebí znát potřeby a vlastnosti jedince s PAS, se kterým se na rozvoji sociálních dovedností pracuje. Od toho se odvíjejí všechny aktivity. Dále je nutné hovořit srozumitelným a jednoduchým jazykem a předávat přesné a jasné informace. Učení se sociálním dovednostem by mělo být praktické, využitelné v reálném životě, zábavné, motivující a respektující (Stone 2004, s. 152).