Rodina plní řadu důležitých funkcí. Mezi ty základní patří funkce reprodukční, socializační, ekonomická a sexuálně-regulační. Uvnitř funkční rodiny se formují první interpersonální vztahy, hodnoty, postoje, vytváří se zásady etického a morálního chování (Průcha, Mareš, Walterová 2003, s. 202). Socializační funkce rodiny je ovlivněna životním stylem jejích členů, jejich ekonomickou situací, hodnotovým žebříčkem, lokalitou, ve které žije, apod. Dítě se v rodině určí základním pravidlům chování, učí se vést rozhovory, řešit problémy, mělo by zde mít možnost vyjádřit své emoce, přání a potřeby.
Rodina je prvotním a důležitým místem, kde se pracuje na rozvoji sociálních dovedností dítěte. V rámci každodenního života se dítě prostřednictvím výchovy učí sociálním dovednostem. U dítěte s PAS může být toto problematické a často je zapotřebí, aby rodiče vyvinuli zvýšenou aktivitu při práci na rozvoji sociálních dovedností svého potomka.
Dle Čadilové a Žampachové (2013) se interakce mezi rodičem a dítětem s PAS vyvíjí jinak, než ve vztahu s dítětem bez postižení. Vývoj sociálních dovedností dítěte s PAS je opožděný, nedosahuje úrovně jeho fyzického věku. Z toho vyplývá, že požadavky, které na dítě v rámci rozvoje sociálních a dalších dovedností rodiče kladou, nejsou často naplněny. Tradiční výchovné metody většinou selhávají, nebo je nutné je modifikovat či využívat mnohem déle, než při výchově zdravého dítěte.
Velmi důležité je klást na osobu s PAS takové požadavky, které je schopné splnit, to platí i v oblasti sociálních aktivit. Rodiče by měli být co nejlépe informováni o charakteru postižení svého dítěte a specifikách, které s sebou přináší. Pochopení a vhled do charakteru postižení dítěte zvyšuje vnímavost rodičů k jeho problémům a potřebám.
Rodiče jsou často nuceni přijmout skutečnost, že mentální úroveň jejich dítěte je nižší než jeho úroveň fyzická. To se projevuje i v oblasti zvládání sociálních dovedností. Zde je tedy zapotřebí často dlouhodobě nacvičovat sociální dovednosti, které vrstevníci bez postižení již dávno zvládají. Nácvik sociálních dovedností v rodinném prostředí může probíhat různými způsoby. Tím zřejmě nejčastějším je nácvik v reálných situacích během běžných denních aktivit. Rodiče dítěti vysvětlují, popisují, ukazují jakým způsobem je vhodné řešit určité situace, co je žádoucí a nežádoucí v rámci sociálního chování. Příkladem dítě učí základním sociálním dovednostem v běžném životě, jako je například oční kontakt, zdravení, omluva, poděkování, sdílená pozornost, atd. Dále se mohou k rozvoji sociálních dovednosti používat různé podpůrné pomůcky, jako například leporela, obrázky, piktogramy. V současné době lze také využít informační technologie, např. programy v počítači či tabletu.
Velmi funkční při nácviku sociálních dovedností v rodinném prostředí může být využití prvků strukturovaného učení. Struktura prostoru, místa a času může pomoci lépe se orientovat při nácviku určité časové dovednosti a může pomoci k vytvoření požadovaného návyku. Vizualizace prostoru, času a pracovní schéma dané sociální dovednosti může také výrazně podpořit její úspěšné zvládnutí. Přehlednost a pochopení podstaty sociální dovednosti jejího nácviku je pro osoby s PAS velmi přínosné a funkční.
Nejen v rámci strukturovaného učení jsou využívány některé speciálně-pedagogické metody, které přispívají k úspěšnému rozvoji dítěte s PAS v rozličných oblastech. Tyto metody využívají terapeuti, sociální pracovníci i pedagogové. Lze je úspěšně využívat i při nácviku sociálních dovedností v domácím prostředí. Jedná se zejména o metodu přiměřenosti, která je jednou z nejdůležitějších metod využívaných při práci s osobami s PAS. Při této metodě jsou zohledněny možnosti a schopnosti konkrétního jedince při práci na rozvoji jeho sociálních dovedností. Dále se dá využít metoda postupných kroků. Zde je sociální dovednost rozfázována do jednotlivých etap, které se jedinec s PAS postupně učí ovládat. Metoda zpevňování může pomoci jak při nabývání nových, tak při zpevňování již naučených sociálních dovedností. Dále lze zmínit například metodu nápovědy a vedení, metodu instrukce, metodu vytváření pravidel, metodu demonstrace a metodu napodobování. Jednotlivé metody se zároveň doplňují a prolínají, jejich účinnost se zvyšuje vzájemnou kombinací (Čadilová, Žampachová 2008, s. 75-85). I když jde o metody používané zejména odborníky, lze je využívat i při nácviku v rodinném prostředí. V současné době není problém najít základní informace o daných metodách v odborné literatuře, získat tipy a návody od odborníků či se zúčastnit přednášky či semináře na toto téma.
Rodiny s dítětem s PAS mohou v současné době využít také spolupráci ze strany různých organizací, kteří se věnují práci s osobami s PAS. Některé z těchto organizací se také zaměřují na rozvoj sociálních dovedností osob s PAS. Pořádají kurzy pro rodiče dětí s PAS i přímo pro osoby s PAS. Spolupráce rodiny s odborníky může velmi výrazně přispět k rozvoji sociálních dovedností osob s PAS.
V teoretické části práce byly shrnuty základní informace o PAS, volném čase a volnočasových aktivitách osob s PAS, sociálních dovednostech osob s PAS a o roli rodiny ve volném čase a rozvoji sociálních dovedností osob s PAS. Tyto informace tvoří východiska pro výzkumnou část práce.
PRAKTICKÁ ČÁST
Hlavním tématem této diplomové práce jsou možnosti rozvoje sociálních dovedností žáků a studentů s PAS v rámci volnočasových aktivit. Výzkumné šetření bylo uskutečněno mezi žáky a studenty s diagnózou PAS ve městě Praha. Data byla získávána také od rodičů těchto výše zmíněných respondentů. Pro obsahovou bohatost a co nejkonkrétnější informace byla také využita data získaná z rozhovorů se speciálními pedagogy, kteří pracují s žáky a studenty s PAS. Praktická část práce se věnuje několika spolu úzce souvisejícím tématům, tím ústředním je ovšem vliv volného času na možnosti rozvoje sociálních aktivit u žáků a studentů s PAS.