Nespecifikovaná mentální retardace

Tato kategorie se užívá v případech, kdy mentální retardace je prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možno zařadit pacienta do jedné se shora uvedených kategorií (Švarcová 2006, s. 36).

5 Specifické potřeby jedinců se zdravotním postižením

Osoby se zdravotním postižením mají naprosto stejné potřeby jako ostatní lidé. Jediné, co je jiné, je to, jakým způsobem dochází k jejich uspokojování. Zdravotně znevýhodněná osoba potřebuje jistou pomoc, podporu nebo kompenzaci při uspokojování svých přirozených lidských potřeb. Je zapotřebí těmto lidem zpřístupnit možnosti, jak budou naplňovat své potřeby vzdělávání, pracovního uplatnění, kulturního vyžití, seberealizace, společenského uplatnění aj. Překážky, které se osobám se zdravotním postižením staví do cesty, mohou

25

způsobovat frustraci, deprivaci a mohou také ovlivnit harmonický vývoj jejich osobnosti (Novosad 2009, s. 29).

Jesenský (1993, s. 29–30) uvádí přehled o specifických potřebách ve vztahu k jednotlivým typům zdravotního postižení. Zaměřil se na osoby dlouhodobě nemocné (postižení respirační, kardiovaskulární, látkové výměny, karcinogenní aj.) a na osoby se zrakovým, tělesným, sluchovým a mentálním postižením. Snadno můžeme porovnat, jak se od sebe liší frekvence potřeb u jednotlivých typů zdravotního postižení a jaké mají rozdílné priority.

Například v oblasti léčení a léčebné rehabilitace lze sledovat vysokou frekvenci této potřeby u osob dlouhodobě nemocných a u osob s tělesným postižením, kdežto u osob se zrakovým, sluchovým a mentálním postižením je frekvence jen mírně zvýšená.

U pracovní rehabilitace a uplatnění můžeme pozorovat její vysokou frekvenci u osob se zrakovým, tělesným a mentálním postižením a pouze zvýšenou frekvenci dané potřeby u osob dlouhodobě nemocných a osob se sluchovým postižením.

O speciální vzdělání a speciální výchovu projevují ve vysoké míře zájem osoby se zrakovým a sluchovým postižením, zvýšená frekvence potřeby se projevuje u osob s tělesným postižením, mírně zvýšená u osob s mentálním postižením a osoby dlouhodobě nemocné vykazují jen běžnou frekvenci zmiňované potřeby.

Citové vyžití a uspokojení je ve vysoké míře potřebné pro všechny zkoumané osoby se zdravotním postižením, pouze u osob dlouhodobě nemocných je frekvence potřeby jen mírně zvýšená. Jednotnou shodu u všech zkoumaných osob s postižením a zároveň s nejvyšší úrovní frekvence můžeme sledovat u potřeby životní jistoty.

Logicky vysokou frekvenci potřeby protetiky a kompenzačních pomůcek mají osoby se zrakovým, tělesným a sluchovým postižením, které jsou velmi často odkázány na používání těchto pomůcek, kdežto osoby s mentálním postižením mají frekvenci potřeby jen mírně zvýšenou a osoby dlouhodobě nemocné mají frekvenci potřeby na zcela běžné úrovni.

Z pohledu zvýšení životních nákladů se frekvence této potřeby jeví na nejvyšší možné úrovni osobám se zrakovým a tělesným postižením, pro dlouhodobě nemocné je frekvence potřeby na zvýšené úrovni a osoby se sluchovým a mentálním postižením mají frekvenci zmiňované potřeby na běžné úrovni.

26

Vysokou frekvenci potřeby životního partnera shodně uvedly všechny zkoumané osoby, kromě osob s mentálním postižením, u kterých byla frekvence pouze na zvýšené prostřednictvím zájmových spolků či podpůrných klubů. Osoby se zdravotním postižením se chtějí začlenit a uplatnit v rámci majoritní společnosti do té míry, do které jim to zdravotní stav dovolí. Chtějí žít aktivně, začlenit se do aktivit ostatních. Tyto aktivity mohu být prostředkem k nenásilné a přirozené integraci zdravotně postižených do společnosti. V této souvislosti hraje zásadní roli úroveň bezbariérovosti města – tedy úroveň bezbariérovosti městské veřejné dopravy, chodníků ve městě, přechodů, dále vstupů do veřejných budov, lékařských ordinací, obchodů, restauračních a kulturních zařízení. Pro tyto osoby by měl být také k dispozici dostatek finančně přístupných bezbariérových bytů. Osoby se zdravotním postižením, pokud jim to jejich handicap umožní, mají také potřebu nezávislosti na své rodině, chtějí se v dospělém věku osamostatnit, tak jako jiní jejich vrstevníci. Avšak pokud pak žijí sami ve vlastní domácnosti, invalidní důchod společně s uznaným příspěvkem na péči mnohdy nepokryje jejich náklady na bydlení, stravu a potřebné služby, jako je například osobní asistence, pečovatelská služba apod. Rodiče dětí, které mohou s podporou sociálních služeb zůstat ve své vlastní domácnosti, samostatnost dětí podporují. Oceňují, pokud mají jejich děti možnost žít samostatný život nezávisle na své rodině. Podporují začlenění svých dětí do běžné populace, uvědomují si však také, že vazby na jiné osoby se stejným či podobným zdravotním postižením velmi důležité jsou také důležité (Dobiášová 2013).

6 Zájmové činnosti

Zájmové činnosti mají mezi ostatními volnočasovými aktivitami výsadní postavení.

Lze je chápat jako cílevědomé probouzení, uspokojování a rozvíjení zájmů a zároveň

27

i schopností. V průběhu zájmových činností dochází také k uspokojování významných potřeb, např. potřeby poznávání, seberealizace, příslušnosti k sociální skupině, sociálních kontaktů, potřeby pohybu apod. Zájem je jeden z psychických jevů, patří mezi významné motivy lidského jednání, aktivizuje osobnost jedince. Zájmy se utvářejí v průběhu života, lze je také označit jako učením získané předpoklady. Úzce souvisejí se schopnostmi. V průběhu zájmových činností lze specifické schopnosti objevovat a dále rozvíjet. Úspěšnost při určité činnosti bývá motivem k dalšímu úsilí. Zájmové činnosti dávají příležitost k neformálnímu vzdělávání, a tím k rozvoji osobnosti ve všech jejích složkách. Zároveň umožňují odpočinek, relaxaci, zábavu. Jako pro všechny volnočasové aktivity i pro ně platí požadavek dobrovolnosti (Pávková 2014, s. 66−67).

Zájmy dětí i dospělých se v průběhu života mění v souvislosti s věkovými zvláštnostmi. Vývoj probíhá od povrchních, labilních a různorodých zájmů k hlubším, stálejším a vyhraněnějším, s větší mírou specializace. Takto žádoucím směrem se však zájmy vyvíjejí pouze v podnětném prostředí s kladnými vzory a při nenásilném pedagogickém ovlivňování. Každá zájmová oblast má své výchovné cíle, obsah, metody a formy. Výchovné cíle se mohou vztahovat k utváření tělesných, psychických i sociálních znaků osobnosti s přednostním významem v určité oblasti. V oblastech psychiky se mohou vztahovat k rozvoji rozumovému, citovému a volnímu. Stanovení přiměřených výchovných cílů je jedním ze základních požadavků při vedení zájmových činností. Obsah zájmových činností vychází z charakteristiky oboru, z věkových zvláštností účastníků, z jejich přání, potřeb a konkrétního zájmového zaměření (Pávková 2014, s. 67−68).